neděle 7. února 2010

Žaluji!

V únoru 1948 se pomocí síly a hrozby silou, kombinací zastrašování a demagogie dostal k moci komunistický režim. Komunismus zvítězil za masivního porušování tehdejších zákonů; porušováním zákonů a zločiny se udržoval po celých 40 let. 

Jedním ze zločinů komunismu bylo vyzbrojení Lidových milicí. Tato "úderná pěst" totalitního režimu to byla, která v těch nejvypjatějších okamžicích znovu a znovu pomáhala komunismu uchovat jeho moc. V únoru 1948 šly teroristické jednotky LM do ulic s ostře nabitými zbraněmi, stejně jako v srpnu 1969. Tehdy v obou případech střílely, v listopadu 1989 bohudík ne.

Ihned po mocenském převratu v roce 1948 začal komunistický režim masivně pronásledovat své odpůrce za použití nezákonných prostředků. Mučením a psychickým nátlakem byli zatčení lidé nuceni k nesmyslným přiznáním a za ně pak byli popravováni a dlouhodobě žalářováni. Rozsudky byly předem připraveny stranickými orgány. Pokaždé byla potrestána celá širší rodina oběti včetně nezletilých dětí. Zabíjeli nejen profesionální kati, ale občas i samy orgány StB.

Byly popraveny stovky nevinných lidí, často se jednalo o hrdiny protifašistického odboje. Desetitisíce lidí byly odsouzeny k dlouholetým trestům a vysilující otrocké práci. Statisíce lidí byly nahnány do věznic a pracovních táborů. Na krajích, v okresech a v obcích vznikaly nezákonné "trojky", ve kterých anonymní zločinci s rudou knížkou na srdci rozhodovali bez soudu o umístění svých obětí v táborech nucených prací (TNP) a trestních vojenských útvarech (PTP). Nikoli za trestný čin, ale třeba jen za to, že nešli na sovětský film či nevyvěsili vlajky. Tam také často končili i lidé, kterým vypršel trest v komunistických vězeních.

Podle pokynů zahraničních poradců, komunistů ze Sovětského svazu, probíhaly všechny politické procesy, českoslovenští komunisté se však brzo naučili páchat zločiny proti lidskosti a morálním zákonům sami. Měli dost materiálu. Po procesech se zbytky "zrádné buržoasie", živnostníky a rolníky následovaly procesy s vojáky zahraničního odboje (nejdříve západního, pak i východního), partyzány, církevními hodnostáři, funkcionáři demokratických stran, koaličními sociálními demokraty... Nakonec padaly za oběť nezákonným procesům samy špičky komunistické nomenklatury. Tyto justiční zločiny byly vždy doprovázeny zabavením majetku obviněných i okradením jejich rodin.

Po tom, kdy byl z každé vesnice vykázán místní "kulak", po tom, kdy každý výrobní podnik, školu, vojenský útvar "očistily" akční výbory, po tom, kdy byly pozavírány špičky inteligence, kultury a sportu, po tom už vládl komunistický režim za "dobrovolného souhlasu" ustrašených otroků. Ti, kteří zločinný komunistický režim nechtěli snášet, prchali za hranice za střelby komunistů z pohraniční stráže a štěkotu jejich psů. Mnoho jich padlo za oběť provokacím ze strany komunistické StB.

Generační výměna stalinistických Gottwaldových žáků a mezinárodní situace v 60. letech vedly ke zmírnění režimu, některé oběti komunismu byly i částečně rehabilitovány. Obrodný proces skončil, když za pomoci neostalinistických československých komunistů přijely sovětské tanky. Nastala druhá fáze komunistické revoluce. Už nemusila být tak krutá, všichni znali 50. léta. Touha po kariéře se stávala lepším pomocníkem režimu než strach. Ten stačilo povzbudit pouhými několika stovkami politických procesů, které už nekončily smrtí, ale "jenom" několikaletým vězněním.

[Právě tímto operovali bývalí komunisté v ČSSD v roce 2008 při své ústavní stížnosti na zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů. Že prý "výkon státní moci v tomto období (od 60. let) nelze jednoduše ztotožňovat s totalitními metodami zejména první poloviny padesátých let". Nelze jej "ztotožňovat", ale lze jej označit za stejně totalitní a odsouzeníhodný!]

Po roce 1948 skrytě a po roce 1968 již otevřeně spravovali komunističtí předáci československý stát výhradně podle zájmů cizí mocnosti, pro kterou byli ochotni obětovat i životy svých obyvatel v připravované válce proti zemím svobody.
Komunistický režim vyhlásil "diktaturu proletariátu" a "třídní boj" za hlavní metody k udržení moci. Pseudodemokratické zřízení bylo udržováno jenom jako zástěrka skutečných mocenských vlivů. Zmanipulované volby dávaly komunistickému zřízení zdání legality. Parlament přijímal zákony tak, jak mu přikázali držitelé moci.

Komunistický režim však porušoval i své vlastní zákony a závazky, které přijal za své, nejen zákony morálky a lidskosti. Kromě zločinů na lidech se dopouštěl i zločinů hospodářských a proti naší přírodě.
Deset [dvacet] let po pádu komunistické totality vidíme, jak se současná nereformovaná Komunistická strana Čech a Moravy opět hlásí ke "všemu dobrému", co prý u nás v minulosti vytvořila. Jsme znovu svědky lží o minulosti a slibů do budoucnosti.

Před deseti [dvaceti] lety vznikl v naší zemi prostor pro svobodu. Ale státy se prý udržují idejemi, na nichž vznikly. My jsme prohlásili kontinuitu zákona, kdy zákony svobodné doby nepřetržitě přejímají zákonnost z doby totalitní. Navazujeme tedy spíš na rok 1948 než na rok 1918. Neodstřihli jsme se od komunistické minulosti, a proto nás tato minulost neustále dohání.

Mezi atributy lidské svobody patří i odpuštění. Ale: Nemůže být odpuštění bez pokání a toho se nám od lidí, kteří se dnes hlásí ke komunismu, doposud nedostalo. A dále: Odpustit je možno člověku, který byl v moci zla, nikoli zlu samému.

A komunismus je neodpustitelné zlo.

Žaluji toto zlo.

Psáno v Praze dne 25. února 1999
Poprvé vyšlo v Neviditelném psu dne 27. února 1999

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pranostika.

Milice , v ČEZ-ku je tradice!

Není co dodat.

informace řekl(a)...

Nevím, jestli je to pravda. Poučte mě někdo, kdo o tom ví víc. Šaman píše: "V únoru 1948 šly teroristické jednotky LM do ulic s ostře nabitými zbraněmi". Já si ještě pamatuju, jak jeden pán, co pracoval v jedné velké pražské továrně, vypravoval rodičům, že je tenkrát v únoru sehnali dohromady, dali jim do rukou nenabité pušky a rudé pásky a vedli je pochodovat ulicemi jako LM. Že prý ten puč byl velký hraný podvod. Když se ho babička ptala, proč tam chodil, tak jí řekl - co jsem měl dělat, šli tam všichni. A babička na to - pane Františku, vy jste ale velký vůl.
Že by to bylo součástí velké demonstrace "vůle pracujícího lidu!? A kromě těchto fiktivních LM tam byly i ozbrojené oddíly?

Schumacher řekl(a)...

Únor 48 byl jen pokračováním předešlého vývoje. Potlačování nekomunistické opozice začalo už po pětačtyřicátém. Zásadní podíl na tom měl socialista Beneš, který si vyřizoval osobní a politické účty a komunistům dláždil cestu. Ano,Beneš se zasloužil o stát. O vznik První Československé republiky. Nakonec se stal i jejím hrobařem. K tomu, kromě významných externalit, to nepopírám, významně přispěly i politické a hospodářské a na nich založené sociální poměry První republiky, které v důsledku nezdopovědného chování tzv. elit,byly horší než mohly být, a které dláždily cestu komunistům a dalším extremistům. Tak jak to vidíme i dnes. Stejné selhání elit vedlo k francouzské revoluci, k bolševické revoluci, k nacistické revoluci a podobně kam se jen podíváte a i nyní nejen u nás, ale všeobecně ve světě vede k poměrům, které jsou základem průseru čekajícího nás v budoucnu.

žibřid řekl(a)...

Někde v dávných diskuzích na NP bylo info o střelbě LM. Takže někdo nabito asi měl. Ale já nejsem pamětník.

Šaman řekl(a)...

Jako informaci nejen pro informaci jsem právě hodil na blog svůj devět let starý článek "Vítězný Únor stále nesmrdí".
Celkem v Praze obdrželo 6.650 příslušníků LM 5.960 pušek a ke každé 10 nábojů.
Co nebylo vidět: Ve všech městech ve vzdálenosti asi 50 km okolo Prahy byly připraveny pluky SNB. Byly hlídány strategické objekty, mosty, byly obsazeny redakce novin, Československý rozhlas i městský rozhlas, filmový týdeník byl plně v rukou komunistů.

A Internet? No, já nevím, to nás asi ještě čeká.

Větší vlastenec řekl(a)...

Pár slov o výzbroji příslušníků Dělnických (nesprávně "Lidových") milicí během Únorového vítězství pracujícího lidu :

Cituji z textu Lubomíra Uhlíře "Role československých ozbrojených sil v únoru 1948" ( http://philosophia.cz/ma/files/IdS_Uhlir.doc ) :

"...Co se munice týče, bylo ke každé pušce vydáváno pouze po deseti nábojích. Podle svědectví J. Pavla z roku 1964 bylo milicionářům nařízeno, že se pušky nesmějí nabíjet a náboje se mají uschovat v kapsách.
Špatné vojenské kvality milicionářů ve svých vzpomínkách přiznávali samotní účastníci únorového převratu. Uváděli, jak někteří z nich přebírali zbraně tak chvatně, že přitom zapomněli na munici. Jiní zase tvrdili, že si munici nevzali úmyslně, neboť se domnívali, že ji nebudou potřebovat...."

Ale obávám se, že tyto údaje nejsou příliš spolehlivé, protože autor nijak netají svou nenávist k socialistickému zřízení a presidentu Benešovi.

*********************************************

K 63.výročí Vítězného Února uzavřel sdružený kolektiv pracovníků Nové huti Jiří Paroubka v Bohumíně nový, zpevněný sociálně-demokratický závazek : Vytavíme 100 tun surového železa nad plán, při snížení materiálových a mzdových nákladů !

informace řekl(a)...

Jo, a co s ním při světové nadprodukci budou dělat?

N.N.Nemo řekl(a)...

Udají to v bratrské lidové Číně

STK řekl(a)...

Líbila by se mi daleko víc tato formulace:
"K 63.výročí Vítězného Února uzavřel sdružený kolektiv pracovníků Nové huti v Bohumíně pod vedením předáka Jiří Paroubka nový..."

informace řekl(a)...

Šamanovi,
tady máte původní znění dekretu Romani, který byl pak po protestech značně upraven. Takže si můžete udělat představu, co vás asi čeká.
Nechtějte na mně, abych to překládala, v češtině odpovídající výrazy italské byrokratické řeči prostě neznám.
http://www.camera.it/_dati/leg16/lavori/AttiDelGoverno/pdf/0169.pdf