pondělí 24. května 2010

Slovo včas o nepoctivosti našich nepřátelů

Němců a Maďarů, aneb kdo jest reakcionář a kdo jest svobodomyslný

(Před 162 lety napsal známý český nacionalista Karel Havlíček Borovský .)

Říká se to tak často: Jen snášenlivost! jen nedrážditi jednu národnost proti druhé! - Dobře, my hotovi jsme uposlechnouti dobré radě. Ale abychom my jen mlčeli a jiní nejhanebnějším způsobem, nedovolenými prostředky, lží atd. nám všemožně škodili: toť by byla zajisté shovívavost slovanská trestu, ne pochvaly hodná. Proto odhalujeme před světem tímto článkem nepoctivosti, jakých si naši nepřátelé ustavičně proti nám drze dovolují.

Němec a Maďar odjakživa nepříznivi byli Slovanu, a Slované jakožto lid mírný podlehli všude těmto zuřivým protivníkům svým, uvedeni jsou od nich do tuhého poddanství, a po mnohá století museli těžce trpíce sloužiti ke slávě podmanitelům svým.

Němci pohltili již nesmírné země od Slovanů obývané a poněmčili je ukrutnými nelidskými prostředky, o kterých stará historie nynějšího severního Německa (jindy zemí slovanských) krvavé a slzavé pády vypravuje.

Nám čechoslovanskému kmenu, hlavně ale Čechům, Moravanům, Slezanům vždy jako škůdcové ve všem překáželi a nepřáli nikdy oddechu, celá naše historie jest ustavičný boj náš proti Němcům usilujícím o to, aby sobě nás podmanili. Slezsko již skoro celé pohltili a Čech i Moravy velikou část, a o ostatek nyní [1848] ještě ve Frankfurtě se pokoušejí. Rovněž tak chovali se proti bratrům našim Polákům: jako hosté do země přijdouce, usadili se a nepřátelství kuli proti domácím hospodářům jak v Haliči tak v Pozňanech a v polské části Slezska, a právě nyní, kde celý svět o samé spravedlivosti a svobodě mluví, ustanovil frankfurtský parlament, chlubící se ustavičně svobodomyslností svou, aby půl Pozňanska zcela Němcům připadla.

Nejinak jednali s Jihoslovany, a nechtíce již ani na to váhu klásti, že veliká část arciknížectví rakouského byla za starých dob od Slovanů obsazena, o nichžto již nyní sotva památky nalezáme, uvádíme jen Korutany, Krajinsko, Štýrsko, vojenskou hranici jakožto do nebe volající německé nenasycenosti. Jak se Němci k Rusům chovají, o tom jsem již dávněji v Musejníku (Cizozemci v Rusích) dosti pověděl, ovšem za cenzury, ale přece dostatečně, aby vysvítalo, že tam k dobrému nejsou. Vysvítá z onoho článku, že Němci, kteří právě tak rádi na despotii ruskou zlořečí, sami tam v Rusku nejhlavnější nástroje této despotie jsou. Než o tom, dá-li nám bůh brzy nynější politické zmatky šťastně ukončiti, v pokojnější chvíli mnoho zábavného ze své zkušenosti povím, a mezi tím i to, že šlechta německá v tak zvaných ruských ostsejských guberniích pro celé ostatní Rusko vždy vzorem byla a jest, kterak se mají sedláci utiskovati, což dokáži svědectvím samých německých spisovatelů, a že tohoto vzoru ostatní Rusko posavad ještě nedosáhlo.

Maďaři rovněž tak Uhry opanovali a všem tam bydlícím Slovanům těžké jho své na šíje uvalili, z kterého se nyní teprve na svobodu domáhají.

Slovanské svaté právo tito dva národové až do dnešního dne nohama šlapali, a jak se chovají nyní, když moc naše vzrostla, když se moc naše vyrovnala našemu právu? - Uznávají nyní naše právo a křivdu nám učiněnou, jsou hotoviti ji napraviti, vedle nás poctivě co rovní vedle rovných bydleti? -

Nejsou, oni zůstávají vždy staří vlci, a celý rozdíl jest ten, že nyní, když nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, ovčí kůži přes sebe přehodili. A tato kůže jest radikalismus, demokratie. Maďaři a Němci chovají se nyní tak, jako by jen oni samou celou svobodu a demokratii na světě pachtovanou měli.

Ustavičně nám oni a časopisy jejich hlásají, že jsme my Slované národ milující otroctví, že od nás svoboda vzniknout nemůže, že jsme reakcionáři atd.

Když ban horvatský se silou velikou hrozí Maďarům, nazývají jej reakcionářem a sluhou kamarily a troubí celému světu ustavičně o jeho reakcionářství, až tomu konečně lidé uvěří.

Srby zas, domáhající se svobody své zbraní, jmenují nástrojem despotie ruské. Co Slovanům k prospěchu jest, to všechno vykřikují jakožto nebezpečné svobodě a demokratii.

Když čeští deputovaní na říšském sněmě s dobrým prospěchem německé a maďarské panování zničili a skutečnou rovnost všech národů v Rakousích uvésti usilují, tuť je opět německé a maďarské časopisy za reakcionáře vykřičeti se snaží! Již dříve zvali nás do Frankfurtu zrovna s tím doložením, že jen tak nabudeme svobody, jakoby se ve Frankfurtě jediný a samoprivilegovaný sklad svobody a demokratie nacházel.

Budeme se my Slované, kteří jsme šlechtu a privilegie mezi sebou nikdy neznali, nýbrž jeden druhému ve všem rovni byli a jen stáří a rozum ctili, učiti pravé demokratii od Němců a Maďarů? od Němců, kteří železnou šlechtu ve středověku vynalezli, a od Maďarů, u kterých kromě šlechty nebylo lidí až po tento den?

Maďaři, kteří až dosud hořejší magnátskou komoru mají, kdežto v ostatním Rakousku již šlechta skoro zrušena jest a jistě brzy ouplně zrušena bude, tito Maďaři smějí Horvatům reakcionářů a protivníků svobody spílati?

A co nejdivnějšího jest, že i mezi našinci nalézají se lehkověrníci a nezkušení, kteří tuto chytrost maďarsko-německou neprohlížejí, a proti svým vlastním nedůvěru chovajíce, od Němců a Maďarů spásu svou očekávají.

Tak arci nepoctivá chytrost maďarsko-německá účelu svého dosahuje, neboť oběti jejich vládychtivosti, které jim nyní již málem z rukou vyvázly, nyní by dobrovolně jako nezkušené ptactvo píšťalkou líbeznou přilákáni na lep jim sedali?!

Zvláště na jednu ouhlavní chytrost a nepoctivost obracuji pozornost vaši. Němci a Maďaři vždy říkají: že politická svoboda jest hlavní věc, národnost že se nemá na újmu svobody nadsazovati, a že oni více o politickou svobodu stojí než o národnost, že národnost jest libůstkářství atd.

"Dobře tedy" - odpovězte jim - "vy chcete politickou svobodu, my Slované chceme ale politickou i národní svobodu, my tedy jsme svobodomyslnější než vy." Chcete-li jim ale chytráctví zase chytráctvím splatiti, tedy jim odpovězte: "Vy milujete politickou svobodu, na národnosti si, jak pravíte, nezakládáte. Dobře tedy u nás Slovanů najdete politickou svobodu; poněvadž ale my Slované národnost svou příliš milujeme, vy si na své mnoho nezakládáte, přijměte tedy vy naši národnost, místo co bysme my vaši přijímati měli." Uvidíme pak hned, že to neučiní a své slovo nazpět vezmou, když jim je takto obrátíme; pak budou oni národnost svou zrovna tak vysoce ceniti jako my Slované.

Pamatujme si to hlavní pravidlo, kterému nás učí zkušenost všech věků: Politická svoboda bez národní nemá ceny: a u kterého národu panuje cizí jazyk v ouřadech, ve školách a v životě, tam není pravá svoboda, není demokratie, neboť jest tam aristokratie, a sice nejhanebnější aristokratie, aristokratie jazyka.

Čtěte tedy časopisy od německé a maďarské strany vydávané opatrně, nevěřte všemu, co by vám rádi namluvili, nýbrž než čemu uvěříte, zpytujte napřed vždy, odkud vítr věje.

Psáno na den sv. Václava 1848
(vyšlo jako úvodník Národních novin)


Pramen: Karel Havlíček Borovský - Lid a národ, vydal Melantrich Praha v roce 1981 jako 10. svazek edice České myšlení, výbor uspořádal Josef Špičák

Text přepsal Šaman, duben 2002, na NP vyšlo 27.4.2002

Šamanova poznámka 2002: Nikoli Miloš Zeman, nikoli Václav Klaus, nikoli Edvard Beneš, nikoli Tomáš Masaryk, ale Karel Havlíček jest ten pravý strůjce našeho novodobého nacionalismu. Anebo snad naše národní situace v konkrétní historické době?

(Pro kometující: Text jsem jen přepsal, autorem je KHB v roce 1848, na něj nadávejte, na něm si vylívejte zlost.)

Šamanova poznámka 2010: Dcera německého okupačního důstojníka v Polsku, která o sobě mluví jakožto o "vyhnanci", předsedkyně německého Svazu vyhnanců, vloni řekla na srazu SL jasně: "Na Slovanském sjezdu v roce 1848 v Praze bylo blýskání na časy nacionalismu a rasismu neblaze zřejmé. " (Díky NNN za vyhledání, ale raději spěte – pokud nejste Australan...)

Havlíček zůstal i po té dlouhé době demokratem, liberálem a vlastencem, Erika S. a její sudeťáčtí genossen zůstali dodnes vždy staří vlci, a celý rozdíl jest ten, že nyní, když nás mocí nemohou v poddanosti své udržeti, ovčí kůži přes sebe přehodili.

41 komentářů:

Větší vlastenec řekl(a)...

Odsun, znárodnění, svazek se Sovětským svazem – tři pilíře naší státnosti



Vážení největší vlastenci, vážené největší vlastenky !

V minulých lekcích jsme si připomenuli dva pilíře naší státnosti, to jest humánní odsun cizorodých, především německojazyčných živlů z našeho národního území, a znárodnění výrobních prostředků.
Než přejdeme k popisu pilíře třetího, musím se ještě několika slovy vrátit k již řečenému; neboť, jak se zdá, ne všichni vlastenci látku jaksepatří pochopili.

Takže :
1) Humánní vyčištění našeho území nemá, opakuji NEMÁ nic společného s etnickými čistkami, jež prováděli a stále provádějí Němci. Němci, kteří vyhubili Polabské Slovany, a hubí a hubí Lužické Srby.
My jsme při odstraňování cizorodých elementů postupovali vždy NESMÍRNĚ HUMÁNNĚ, po husitsku, po leninsku.

2) Při znárodňování výrobních prostředků jsme, žel, po husitsku resp. leninsku postupovali jen někdy. Což se nám v minulém dvacetiletí zle vymstilo, protože přeživší vykořisťovatelé resp. jejich potomci se o "svůj" majetek vehementně hlásili.
Této chyby se napříště musíme vyvarovat.


A nyní již můžeme přejít ke třetímu pilíři, to jest k našemu pevnému svazku se Sovětským svazem.
Jak všichni víte, v geometrii je rovina dostatečně určena třemi body, a v praxi se třínohý stolek nekymácí. Též naše novodobá státnost a celé naše národní bytí je dostatečně podepřeno třemi pilíři. Každý z nich je nenahraditelný, ovšem právě svazek se Sovětským svazem (dnes tedy Ruskou federací) je nejdůležitější.
Tato skutečnost vynikne například při srovnání našeho poválečného vývoje s předválečným vývojem v Německu. Stejně jako v naší vlasti v roce 1945, v Německu v roce 1933 zvítězil národní socialismus – v Německu se ovšem nacisté dostali k moci po vítězství ve volbách, u nás zvítězila národně-sociální revoluce.
Avšak největší rozdíl v ideových východiscích i praxi našeho a německého národního socialismu byl právě vztah k Sovětskému svazu. Zatímco my jsme se SSSR od počátku úzce spolupracovali, němečtí nacisté spolupracovali se sovětskými soudruhy jen několik málo let, a navíc upřímnou snahu Sovětského svazu o posílení a prohloubení spolupráce zrádně ukončili zákeřným vpádem.
Jinak řečeno, Němci hloupě trvali na svém socialismu národním, a byli proto poraženi za pouhých dvanáct let.
Zatímco my jsme, díky promyšlené a důsledné strategii naší Strany, postupně změnili náš národní socialismus v mezinárodní, a díky tomu jsme budovali spravedlivou beztřídní společnost po 44 většinou radostných let.
Přetrvávající rozdíly mezi celkovou úrovní poraženého Německa a naší vlasti tomuto rozdílu náležitě odpovídají.

*************************************************

Nuže, vážení největší vlastenci a vážené největší vlastenky, vysvětlili jsme si, nebo, lépe řečeno, připomenuli jsme si základní pravdy. Nyní si tedy můžeme položit velice důležitou otázku na nesmírně aktuální téma : Komu má v pátečních volbách dát svůj hlas český vlastenec/česká vlastenka ?
Jistě si dokážete odpovědět sami : Obráncům vlasti, národa a sociální spravedlnosti.

Až v pátek vstoupíte do volební místnosti, mějte na paměti jména zrádců, kteří nazvali humánní odsun Němců "vyhnáním", humánní znárodnění "krádeží", bratrský svazek se Sovětským svazem "vazalstvím" a "okupací" : Havel, Topolánek, Schwarzenberg. Vzpomeňte si na názvy politických partají, které jsou s těmito zrádci svázány.

A volte strany, u nichž je záruka, že se nezpronevěří našemu národnímu odkazu, strany, jež podporují proletariát proti vykořisťovatelům, jež podporují naše husitské tradice proti importovanému katolicismu, strany, které mají blíže k našim ruským bratřím než k německému fašistickému nepříteli.
Milí spoluobčané, vlastenci a vlastenky, přeji vám dobrou a uvážlivou volbu.


Volte obnovení tradičního tuhého přátelství s naší jedinou záštitou proti sudetoněmeckým revanšistům a americkým imperialistům, s velkou a mocnou Ruskou federací !***Volte ČSSD a KSČM !

Harpyje řekl(a)...

"Karel Havlíček Borovský, ostrý kritik každého kýče a laciného sentimentálního vlastenčení byl mnohokrát zneužit právě pro kýčovité a sentimentální pojetí patriotismu a malicherného českého politikaření. Mrtvý lev se stal potravou psů...
...Vlastenečtí žvanivci různých barev by také u Havlíčka neuspěli. Dělal si z nich legraci již v devatenáctém století, dnes je jejich zastydlé horlení ještě komičtější. Strach z neznámého, zahleděnost do malých poměrů českého měšťáckého mikrosvěta, to byly komplexy, které již v devatenáctém století brzdily rozmach skutečného národního života a vedly k provinčnosti a zaostalosti postobrozenecké kultury. Víme, že to Havlíčkovi dost lezlo na nervy. Tento český žurnalista byl do značné míry světoobčanem, zajímal se o světové dění, sledoval úsilí jiných národů o osvobození, znal několik jazyků i dění ve světě. Chtěl, aby jeho krajané měřili své kvality v evropském kontextu a nedýchali si na dušičku v ubíjejícím sebeuspokojení. Především ale byl sám sebou, přesahoval zdejší poměry a nenechával se zaškatulkovat do dogmatického vlastenčení..."
http://vera-tydlitatova.eblog.cz/karel-havlicek-borovsky-a-nacionalni-kyc

Anonymní řekl(a)...

Havlíček pro Harpyji

Že jsem stvořil staré báby,
to mne nejvíc mrzí,
nepřestanou-li mne soužit,
zahladím je brzy.

Hrom ať do nich! abych neklel,
zdržet se nemohu!
Když jí koza málo dojí,
běží k pánu zbohu.

Větší vlastenec řekl(a)...

Havlíček pro Anonymního :

Synku, radím tobě,
není stejno v hrobě,
nedávej se pochovati
nikde na hřbitově.

Tam nedojdeš slávy,
ve způsobu trávy
spasou tebe každé léto
farářovy krávy.

Lépe o samotě,
nech si, chlapče, radit,
a tam si dej na svém hrobě
malou lipku vsadit.

Dobře se pod lipkou
budeš, synku, mívat,
pěkně ti tam budou na ní
z jara ptáci zpívat.

Když košatá lipka
rozkvete v červenci,
budou pod ní sedávati
panny a mládenci.

Lipka z tebe vssaje
toku medového,
pilné včelky nasbírají
med do úle svého.

Dej si, chlapče, radit,
pomni na tu slávu !
Ještě budou hezké holky
tebou sladit kávu.

Větší vlastenec řekl(a)...

Ctění vlastencové a spanilomyslné vlastenky !

Jestli na těchto stránkách vlasteneckých řeč o našem národním mučedníku Havlíčkovi držíme, tak nesmíme zapomínati na velkou přítelkyni jeho, naši pěvkyni národní velkého nadání a lepé tváře, žel Bohu jména nepěkného, paní Boženu Němcovou.

Drahně let, co oba psavci národní nás opustili, uštvání byvší našimi nepřáteli, nouzí a souchotěmi. Leč věty jejich zvučí stále v nezměrné báni Pantheonu tvůrců našich, knihy jejich v rukou mládeže i vzdělanců úctyhodných rozevřeny stále vidíme, slova jimi vytvořená, kdys nezvyklá, v řeči naší dávno zdomácněla.

My, potomci krevní i duševní vlastenců věku předminulého, čteme s pohnutím a úžasem strofy Havlíčkovy a kapitoly Boženiny, neb boj jejich je i bojem naším, nepřítel jejich - Němci a Církev - nepřítelem jest i nám.

Jak časně promlouvají k nám slova pisatelky, jež napsána byla před více než půldruhým věkem ! Slova o odporných Němcích, proradných židech, slova o Rusku, státu nejbohatším a nejsvobodnějším – který vlastenec český nechal by si je ujíti ?
Který vlastenec nezaťal by pěsti své, v Sokole tužené, nepohlédl by mračně na svůj meč na stěně visící, stuhou v barvách národních ověnčený, čte-li o ohavných německých pomluvách nejsvětější památky naší ?
(Ach, jak by as břitké pero paní Boženy protklo černou duši zrádce Masaryka, za jeho pomluvy Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského ?)

Zde počtěte sobě, vlastencové drazí, slova k článku Velkého Šamana Českého skvostně se družící :

Z listu Boženy Němcové dr.Gustavu Kazimíru Zechenterovi, psaného 28.prosince 1858 :


Milý příteli!

List Váš mě velmi těšil, neboť jsem nemyslila jinak, než že jste bud již někde zmrzl, nebo se dal na pokání a o bezbožné Boženě nic vědět nechcete, což by nebyl div, an v klášteře bydlíte!
...
Ale cože toho hlavatého Deutschböhma, pošlete ho na medvědací polovačku jako toho Němce! Ej, však i my tu v Čechách máme takých lidských potvor, takých mrzáků na duši i na těle, co nezaslouží, aby je zem nosila! I na ně dojde!
...
Přála bych Vám vidět Mánesovy ilustrace ke Králodvorskému rukopisu, Záboje, jak zpívá v lese shromážděnému lidu a k boji je vyzývá a jak vítězí nad Němci! Ty postavy krásné, ten čistě slovanský kroj, ty krásné tváře! — Ta pakáž německá závidí nám tu drahou starou památku a rádi by nás o ni připravili - ale nyní se jim zatne žíla, aby kušovali navždy. - Však, asi držíte také Slovenské noviny, budete tedy vědět o té hádce a že se od vlády poručilo, aby státní návládní zavedl při proti redaktoru Tagesbotu Kuheovi (židu), který to dovolil tam dát. Musí vyzradit, kdo to psal, bude trestán a ztratí koncesí na časopis. Však byl jednou čas, aby tomu byl konec, neboť už dávno ti Němčourové proti tomu brojili, že je to falešné. — Palacký jim ale také vyhováral, a to vlastně rozdmýchalo všeobecný jásot z naší strany a vztek z protivné, neboť teprv na Palackého články upozornilo se i ministerstvo a následkem toho přišel onen rozkaz. — Oni jsou vůbec Němci rozjítření, že se Slovanstvo ze všech stran zdvíhá a pokračuje kupředu, - tu Černá Hora - Multánsko, tu zase nyní Srbové si Miloše zvolili, a což teprv Rusko! Ten velikáš, ten obr! - To bude co nevidět nejsvobodnější stát, jakož už dávno nejbohatším je. - A jak se podobá, budou mít sněmovny; na onu námitku šlechty, že nemá cár právo sám jediný v záležitostech osvobození od nevolnictví rozsuzovati, nýbrž sněm národní, nejspíše že král přisvědčí a svolá sněm, alespoň nebyl proti tomu.
...

Pozdravujíc Vás srdečně zůstávám
Vaše B
Šťastný a veselý nový rok!

(http://www.mlp.cz/koweb/00/02/81/10/76/listy_3.txt)



Teprve v lidově-demokratickém zřízení došly svého naplnění ideály husitské ! (Z.Nejedlý, 1952)***Volte ČSSD a KSČM !

K.H.Borovský řekl(a)...

Většímu vlastenci

Kdykoli slyšívám
hlásat Vaše kázání nějaké,
vždycky si vzpomínám,
že Bileamův46 osel mluvil také.

informace řekl(a)...

Pozoruji, že se tu vede boj prostřednictvím citátů. Dodám ještě jeden, kdyby si ho náhodou zdejší ctění bohemisté a navštěvovatelé webu nepamatovali.

Johann Gottfried Herder
Slovanské národy
in Myšlenky k filozofii dějin lidstva (1784-91)
(Přeložil Václav Petrbok)

Usadili se všude, aby se zmocnili zemí přepuštěných jinými, aby je obdělávali a užívali jako kolonisté, pastýři a zemědělci; po všem předcházejícím pustošení,

procházení a stěhování národů byla jejich nehlučná, pilná přítomnost těmto zemím na prospěch. Měli v lásce zemědělství, dostatek stád a obilí, také různé

domácí dovednosti. S výrobky své země a píle zahájili užitečný obchod. Na Baltském moři, počínaje Lübeckem, postavili řadu přímořských měst, mezi nimiž

Vineta na ostrově Rujana byla jakýmsi slovanským Amsterodamem; takto udržovali styky také s Prusy, Kuronci1 a Lotyši, jak je patrno z jazyka těchto národů.

Na Dněpru postavili Kyjev, na Volchvě Novgorod; z obou se brzy vyvinula kvetoucí města, která spojovala Černé moře s Baltem a dodávala severní a západní

Evropě zboží Východu. V Německu se věnovali hornictví, dovedli tavit a slévat kovy, připravovali sůl, tkali plátno, vařili medovinu, sázeli ovocné stromy a vedli

svérázný život veselých lidí, milovníků hudby. Byli krotkých mravů, pohostinní až k rozhazovačství, milovali volnost venkova, ale byli poddajní a poslušní,

protivilo se jim loupení a plenění. To vše nic nezmohlo proti útlaku, ba naopak to k němu přispělo. Neboť se neucházeli o nadvládu nad světem, neměli

bojechtivá dědičná knížata a dávali se raději v poplatnost, pokud jen mohli v klidu obývat svou zemi. Tím však umožnili četným národům, zejména však národům

kmene německého, aby se na nich těžce prohřešili.

Již za Karla Velikého započal válečný útisk, který směřoval zřejmě za obchodními výhodami. Jako záminku používal křesťanské náboženství, neboť hrdinným

Frankům musilo se zdát pohodlnějším zotročit národ pěstující zemědělství a obchod, než aby se sami těmto dovednostem naučili a je užívali. Co začali Frankové,

dokončili Sasové; v celých zemích byli Slované vyhubeni nebo uvrženi v nevolnictví, jejich pozemky pak rozděleny biskupům a velmožům. Jejich obchod na

Baltu zničili severští Germáni, jejich Vineta nalezla smutný konec z rukou Dánů a jejich zbytky v Německu se podobají tomu, co učinili Španělé z obyvatel Peru.

Nelze se pak divit, že po staletích ujařmení a nejhlubšího roztrpčení tohoto národa klesla jejich měkká povaha ve vztahu k jejich křesťanským pánům až na

stupeň lstivé, otrocké lhostejnosti? A přece všude, zejména v zemích, kde mají určitou svobodu, je ještě patrný jejich starý ráz. Neštěstí tohoto národa pocházelo z toho, že při své mírnosti a lásce k domácí pilné práci nedovedl zavést trvalé válečné zřízení, ačkoli v rozhořčeném odporu mu nechyběla statečnost.

informace řekl(a)...

Jejich neštěstí bylo i v tom, že jejich postavení mezi národy země je uvedlo na jedné straně v blízkost Němců, na druhé straně pak obnažovalo jejich nechráněný týl všem vpádům východních Tatarů, pod nimiž, zvláště pod Mongoly, mnoho zkusili, mnoho trpěli. Ale kolo času, který vše mění, se točí a nelze je zastavit.

A jelikož tyto národy obývají většinou oblast Evropy, která by byla nejkrásnější, kdyby byla jen úplně obdělána a obchodně vytěžena, jelikož už není jinak možno, než že zákonodárství a politika v Evropě bude muset stále více podporovat tichou píli a pokojný vzájemný národů místo bojovnosti, a že je vskutku bude
podporovat, budete i vy, tak hluboko kleslí, kdysi pilní a šťastní národové, konečně procitlí ze svého dlouhého, nečinného spánku, konečně osvobozeni od svých otrockých okovů, užívat svých krásných krajin od Asie až ke Karpatům, od Donu až k Muldě2 jako svého majetku a na nich budete moci slavit své staré slavnosti klidného obchodu a píle!

Johann Gottfried von Herder (25. srpna 1744 Mohrungen (dnes Morąg), Východní Prusko – 18. prosince 1803 Výmar) byl německý spisovatel, filozof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození.

Šaman řekl(a)...

Naštěstí Češi a Němci mají své národní obrození za sebou. Kmen sudetoněmecký to pravé národní obrození teprve čeká. Jak v neděli pravil vůdce sudetoněmeckého lidu Berndt Posselt, není ještě čas tance, teprve jde o vyzvání. Ale zítra, zítra se bude tančit všude!
Naštěstí v Česku není vztah k Němcům či sudetským němcům věcí předvolební kampaně. Bohužel v Bavorsku ano.
Ale zatímco sudetoněmecký kmen skomírá, duch velkomaďarského národa je na vzestupu. Zatímco Havlíčkova slova o nepoctivé chytrosti na straně Němců se dnes týkají pouze kmene sudetoněmeckého, přesněji jeho politických korytářů, o Maďarech znějí až znepokojivě současně. Devatenácté století opět nabývá na obludnosti, protože současná maďarská vláda hodlá vládnout "svým" občanům na celém území bývalé Uherské říše.
A tak, zatímco "Benešovy degrety" jsou na česko-německé straně ve vrcholné (nikoli bavorské) politice pouhými "vychladlými uhlíky dějin", tak na straně slovensko-maďarské hrozí novým vzplanutím.

I toto je důvod, proč nelze - pro nás beztrestně - jednostraně zrušit naše poválečné zákony...

informace řekl(a)...

Šamane, podívejte se na mapu, kde všude jsou maďarské národnostní menšiny.
Naštěstí pro ty okolní státy Maďarů je asi 10 milionů.

http://it.wikipedia.org/wiki/File:UngheriaTrianon.jpg

Dodatek:
V Evropě žije 300 etnických menšin.
Každý osmý Evropan přináleží k nějaké etnické menšině
V Evropě se mluví 90 jazyky, ale jen 37 je uznáváno jako oficiální jazyk

Evropa je jako dětská stavebnice z různobarevných kostek, zatím stojí, ale zkuste nějakou tu kostku vytáhnout nebo dokonce tu stavbu předělávat a upravovat. Co z ní bude?

informace řekl(a)...

Tady máte maďarský sajt o Trianonu.
http://members.fortunecity.com/magyarhun/magyar/id4.html
I Itálie dostala tehdy kus území Uherska. A i Rakousko. Ale zatímco Maďaři nemají moc přátelské vztahy s Rakušany, jsou velkými přáteli Itálie, alespoň se snaží. Jsou vesměs zuřivými nacionalisty, i ti, co již desetiletí žijí v cizině.

žibřid řekl(a)...

Jaká škoda, že Slovan nejsem (tedy jen z malé části) ;-)

žibřid řekl(a)...

K Maďarům a pro Informaci:

Na tom prvním odkazu je žlutě podložena rozloha Uherska, není to mapa, kde dnes žijí maďarské menšiny. (Takovou jsem nedávno někde viděl, ale v tištěné podobě a na netu jsem odkaz nenašel.) Celkem dnes žije mimo Maďarsko max. cca 3mil. obyv., hlásících se jako Maďaři.

Na tom druhém odkazu to je nějaká magorská klero-nacionalistická úchylárna (hned ve druhém článku co jsem rozklikl se hlásí jako potomci Nimroda:-)). Ačkoli je v Maďarsku velmi silná klerikální a nacionalistická část, jsou tam i lidi normální, kteří tohle neřeší. Nicméně musíte pochopit, že dělení po 1WW bylo výrazně v neprospěch oblastí osídlených Maďary, což je dodnes v Maďarsku všeobecně bráno jako křivda.

informace řekl(a)...

Žibřidovi,
ta první mapa ukazuje, jak v Trianonu to staré Uhersko okrájeli. Mapu maďarskych menšin jsem nenašla, ale zato se podívejte, jak nakreslil novou mapu Evropy, prý reálnou, The Economist. V Itálii to vyvolalo velké pobouření.
http://www.economist.com/research/articlesBySubject/displaystory.cfm?subjectid=7933606&story_id=16003661

Anonymní řekl(a)...

Zlodej a amatersky politik Benes loupil v Trianonu uzemi, na ktera nemel zadne prava, a tim zadelal na problemy stredoevropskym narodum minimalne na 150 let dopredu, pred II.valkou se zachoval jako zbabelec, a po valce se tento Stalinuv lokaj spolcil s komunisti a zakonem o kolektivni vine okradl a vyhnal 3 mil. svych spoluobcanu. Benes si zaslouzi postavit velkou sochu, staci vyobrazit zadnici Stalina, odkud couhaji boty maleho pletichare a zlodeje Benese.
Slovaci po 89-tem nemeli problemy se slovenskymi Madari, dokud nacionalne-bolsevicko-zlodejsky triumvirat Fico, Meciar, Slota nepotrebovali sve domaci mega zlodejiny zakryvat madarskou kartou.
Mejte se tady hezky a preji min ceskeho nacionalismu a sovinismu a trochu zamest i pred vlastnim prahem.
Tom

informace řekl(a)...

Anonyme,
Jediná možná odpověď. Sorry!

http://1.bp.blogspot.com/_xw8WlLiyXqk/SBDAbcVRM2I/AAAAAAAAAI8/HYcJ7A-3-E4/s1600-h/culo02.jpg

A podpisuju se.

žibřid řekl(a)...

Informace,
tu mapu jsem bohužel moc nepochopil, asi mi chybí nějaké italské kulturní zázemí. Jediné, co chápu, je rozdělení Itálie na Sever a Bordel. Ty červené země se jakoby posunují na Západ? Obávám se, že se spíše mnoho zemí posunuje na Východ. A proč není Belgie také rozdělená? No jak vidíte, jsem nad tou mapkou úplně mimo, pardon.

informace řekl(a)...

Žibřide,
pod tou mapou je článek, kde vysvětlují, kam by se měla ta která země v Evropě přemístit, tak aby to dělalo pořádek. ČR by měla jít na místo Belgie, protože prý dobře organizovaní Češi by se dobře snášeli s Holanďany.
Je to spíš humoristická mapa, která má podle redakce zachytit tendence v Evropě. Z Itálie nechali jen severní část a střední až po Řím, zbytek je bordel, co do Evropy nepatří.
Napíšu Vám případně další vysvětlivky dnes večer, teď musím běžet.

žibřid řekl(a)...

OK, Informace, děkuji a těším se!

Větší vlastenec řekl(a)...

Větší vlastenec děkuje bratru Havlíčkovi-Borovskému


Vážení největší vlastenci čeští, vážené největší vlastenky české, nevím, všimli-li jste si zcela mimořádné události, která se dnes udála na tomto vlasteneckém webu. Ano, dnes ráno, 25. května 2010 v 7 hodin a 2 minuty se zde zjevil duch velkého českého vlastence 19.věku, a poslal mé nijak výjimečné osobě svůj epigram o 46 Bileámových mluvících oslech.

Ach, drahý Havlíčku, jsem tak poctěn ! Děkuji Ti bratrsky a soudružsky.


Nemohu Ti, velký satiriku-tepači zlořádů nijak konkurovati v ostrosti pera; mému talentu prostřednímu je následovati jen Tvé vlastenectví, Tvůj odpor k Němcům, židům a církvi.
Škoda přeškoda, že ni Ty ni naše paní Božena nenalézáte dnes mnoho následovníků Vaší velikosti. Jen předsedové našich dvou bratrských Stran a pan prezident mohou se s Vámi srovnávati.

Ptáš se, drahý Havlíčku, jak je to možné, když náš národ vždy nad jiné národy slul svojí vzdělaností ? (Tedy samozřejmě s výjimkou velkého národa Ruského; ten byl a je nejvzdělanějším národem vůbec.)

Odpověď jest prostá i smutek vzbuzující : Již dvacet let jsme okupováni, jsme ujařmeni a týráni.
Němci, židi, fláterníci, proti kterým jsi s paní Boženou celý plodný život svůj tak obětavě bojoval, zmocnili se vlády nad naší vlastí. Jen nemnozí se dokázali proti nim postavit, udržet jiskru života v našem skomírajícím národě.

Naštěstí, s pomocí velkého národa Ruského opět z jiskry vzešel plamen. Náš lid zvedl hlavu, trhá své okovy. Náš lid již tento týden smete své tyrany i zrádce všechny, ujme se opět vlády věcí svých.
Náš lid se po husitsku vypořádá se svými mučiteli. Nebudou už naše proletáře vykořisťovat Němci, nebudou už naše panny mordovat Židi-ukrutníci, nebudou naše dítka svádět hnusní fláterníci !

Prostě, drahý bratře Havlíčku, již tento pátek lid slavně zvítězí, smaže dávné potupy z Lipan, Bílé Hory, Mnichova a Letné.
Náš lid zvítězí jak u Sudoměře, Domažlic, Dukly, jak v Únoru. Po našem vítězství, po naplnění odkazu předků i Tvého, po vysídlení Němců, židů, buržoasie a katolíků naše vlast opět rozkvete, a za čas sladké vydá plody. Vyrostou naše děti-pionýři. Vyrostou následovníci soudruha Filipa, přítele Paroubka, otce Klause i Velkého Šamana Českého, moudrého správce těchto stránek vlasteneckých.
V té svobodě, jež jako zora na východě vzchází, dařiti se bude pravdě stejně, jako v nejšťastnějším období našeho národního bití, za první vlády lidu, jež počala se rovných 100 let po revoluci z roku 1848.
Pravda proudit bude širokým řečištěm tisku i prostředků všelijakých elektrických. Pravda o Němcích-zločincích, o Rusech-bratrech, o Církvi-tmářce, o Straně-učitelce, o židech-pijavicích, o lidu-nositeli pokroku.
A tančit, tančit se bude po celé naší vlasti !

Volte naplnění tužeb našich národních buditelů !***Volte ČSSD, KSČM a DS !

Šaman řekl(a)...

Upřesnění k Vv: Nejsem správcem těchto stránek, neb je po jejich vystavění už nikterak "nespravuji". Jen si tu tak plácám a nechávám plácat i ostatní...

informace řekl(a)...

Žibřide,
nevím, jestli se Vám ten článek pod mapou opravené Evropy otevřel. Jak se říká v úvodu, národy se nemohou přemísťovat s územím, kde sídlí a kde se nacházejí třeba v nepříjemném sousedství s jinými národy a tak je The Economist na mapě přesazuje tam, kde by se cítily lépe. On ten článek není ani tak moc vtipný, pro Italy je dokonce urážlivý, protože ho vidí jako posměch nad národní politickou jednotou. Dělí Itálii na dvě části, k té severní a střední připojuje Slovinsko a Chorvatsko v jeden nový region, tu jižní - byvalé království Dvou Sicilií před sjednocením v 19. století - nazývá bordelem, který by se mohl spojit snad tak jenom s Řeckem.
Itálie dosáhla sjednocení v r. 1861, kdy se konaly také první volby do jednotného parlamentu. Sjednocení různých menších států do jednotného království Itálie bylo jedním ze způsobů a aktů, jak se projevovala a realizovala v evropském vědomí a politickém dění myšlenka národní identity a soudržnosti. "Le Risorgimento peut etre compris seulement dans le contexte de l' histoire de l' Europe." (http://identitaeuropea.blogspot.com/2009/11/il-risorgimento-e-leuropa.html).
Hlavním průkopníkem myšlenky národní identity byl právě německý myslitel Herder, jehož pojednání o Slovanech ve zkrácené formě jsem postovala dnes ráno. Národní myšlenka se rozšíří v 19. stol, prakticky po celé Evropě, ale v každé národní komunitě dostane jinou formu a jiné rysy, a to v závislosti na historické situaci toho kterého národa. Takže, u Němců a Italů vede k politice sjednocení národa, rozděleného v malé státy, do jednoho celistvého státního útvaru. U národů, které jsou součástí mnoho národnostní rakouské monarchie, se národní myšlenka projevuje jako snaha k větší autonomii.
České národní obrození prochází několik etap - od prvotních snah o oživení českého spisovného jazyka a literární tradice postupně nabývá stále jasnějších politických forem. Tak na př. v první stadiu se snahy obrozenců obracejí k t. zv. slovanské literární a jazykové vzájemnosti, podle Kollára Slované jsou jeden národ, který má 4 základní nářečí.(O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými). V polovině století si už Havlíček, po trpkých zkušenostech s ruskými slavofily, jasně uvědomuje, že je Čech a že právě jako Čech musí bojovat za práva svého národa. Podobný proces národního uvědomění probíhá i u jiných slovanských národů, ale o tom tu teď není řeč.
U Rusů také dochází k probuzení myšlenky národní identity a to i slavofilů první a druhé generace. Tam se ale spíš obrací k zdůraznění národní tradice, hlavně cirkevněslovanské, k slavné minulosti a k lidu, jako nepřeberné pokladnici zvyků a komunitárního způsobu života (sobornost'). Slavofilové projevují také zájem o jiné slovanské národy, ale, jak uvidí Havlíček v Moskvě, je to zájem poněkud "zainteresovaný".
Myslím, že i Havlíčkova cesta do Ruska a jeho zklamání by se byly mohly stát předmětem diskuze, namísto citátů z něj a Němcové. Tyto autory můžeme pochopit, jako i Palackého jen v souvislosti s jejich dobou. Přikládat k nim měřítko dnešního kritika nynějších společenských předsudků nebo fobií, tedy dívat se na ně dnešníma očima, jako kdyby byli současnými autory a kritizovat je za jejich na př. protižidovské předsudky, jejich obraz značně zkresluje. Nepodíváme-li se na jejich myšlení v souvislosti s jejich dobou, nic nepochopíme a uděláme z nich jen karikatury.
Tak jsem se, Žibřide, rozpovídala o jiném, ale ten Economist má stejně už asi 15 let spadeno na italskou pravici a tak neopomene nikdy udělat na Itálii nějakou nepříjemnou narážku.

informace řekl(a)...

Jedna všetečná otázka, proč 46 oslů, když Baalamova oslice byla jen jedna.
Že by si Havlíček Borovský našeho Většího vlastence tak považoval?

žibřid řekl(a)...

Pro Informaci:
Takže mnohým státům by nejvíce vyhovovalo být izolované ostrovy v oceánu... Nicméně Čechy z toho vychází docela dobře, hned bych se přestěhoval; koneckonců tady u nás to jde stejně ke dnu, tak to můžeme vzít i za Holanďany, ti se potápí také;-)

informace řekl(a)...

Přikládám úryvek dopisu, kterým v 1848 r. odpověděl František Palacký na pozvání do frankfurtského výboru padesáti (Vorparlament), kde se hlavně jednalo o sjednocení německých zemí. Strana, která zastávala plán vytvoření velkého Německa chtěla zahrnout do tohoto maxi státu i Rakousko. Druhá strana, jejíž návrh byl pak schválen, byla pro malé Německo, složené jen z německy mluvících etnik.
To velice zklamalo rakouské a sudetské Němce, kteří byli pro spojení ve velkém Reichu. Usnesení pak nakonec k ničemu nevedlo, protože pruský Vilhélm Fridrich korunu odmítl. (Můj skaner žádá o prominutí za chyby)

Sem Čech rodu slovanského i se všim tim nernnohým, co mám i co mohu, oddal jsem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštni a sám o sobě stávajici; panovníci jeho ùčastnili se od věkùv ve svazku knížat německých, národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepčíta1, aniž také od jiných po všecka stoleti kdy k němu byl počítán. Celé spojeni zemé České nejprve se svatou říší Něrneckou a potom s Německým spolkem bylo odjakfiva pouhé regale’), o kterém český národ, čeští stavové, sotva kdy chtěli věděti, aniž toho sobè všima1i. Věc tuto skutečnou vědi všickni němečti znalci dějin tak dobře jako já; a chtěl-li by kdo ještě o tom pochybovati, nabizím se, že ji přivedu svým časem k ouplné a zřejmé jistotě. I kdyby se zouplna za pravdu přijalo, že koruna Česká kdy byla s říší Něrneckou ve svazku lennim (čemuž ale publicisté čeští odjakživa odpírali), nemůže žádnému skutetenému znalci dějin přijíti na mysl, aby, co se dotýče záležitostí vnitřních, pochyboval o někdejší suverenitě a svézákonnosti vlády a země Ceské. Celému svétu jest povědomé, že císařové němečti, co se této jich hodmosti dotýče, odjakživa s národem českým ami dosti málo činiti neměli, že jim v Čechách ani nad Cechy nepříslušela mcc ani zákonodárni ani soudni ani exekutivni; že nikdy neměli práva vybirati ze země vojsko neb jaké regalie, že zemè Ceská spolu se svými korunnimi zeměmi nepočítala se k žádnému a nèkdejších desiti krajùv némeckých, že příslušenstvi k říšskému soudu komornímu nikdy se na ni nevztahovalo atd., e tudf celé dosavadní spojeni zemé Ceské s říší Německou pokládáno i považováno býti musi nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovnika s panovníkem. Žádá-1i ale kdo, aby nad tento dosavadni svazek mezi knižaty nyni spojil se národ český sám s národem némeckým, jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemajicí žádného historického základu právniho

informace řekl(a)...

II část
Druhá příčina, která mi bráni porad Vašich býti oučasten, jest, e podle všeho toho, co posud o záměrech i ùmyslech Vašich veřejně se prohlásilo, nevyhnutelně směřovati chcete i budete k tomu, abyste navdy zemdlili, ba nemožným učinili Rakousko co říši samostatnou, říši, jejížto zachováni, celost i upevněni jest a býti musi věcí velikou i dùležitou netoliko národu mého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdělanosti samé.
Vite, pánové, která mocnost drži veškeren veliký východ naieho dilu světa; vite, že tato mocnost, již nyni vzrostši u velikost ohromnou, sama ze sebe a v sobě kadého desitileti větši měrou se sílí a zmáhá, nežli to diti se mùže v zemich západnich; že jsouc ve středu svém nepřístupna skoro kadému outoku, stala se již dávno nebezpenou svým sousedùm; i ačkoli majic také na pùlnoci bránu otevtenou, že vždy přece, pirozeným vedena pudem, zvláště na jih rozšiřovati se hledi a hleděti bude, že každý krok, který by na této cestě dále ještě učinila kupředu, hrozi během čim dále tim rych1ejšim zploditi a za1ožiti univerzálni monarchii, ti. nepřehledně i nevyslovitelně zlé, neštěsti bez mi ry a hranic, jeho bych já, Slovan tělem i duší, pro dobré lidské neméně těžce že1e1, byť i tato monarchie proh1ašova1a se za slovanskou.

Šaman řekl(a)...

Přečetl a děkuji.
\ :-)

informace řekl(a)...

Anglický historik Lewic B. Namier ve své knize 1848: The Revolution of the Intelectuals, Oxford University Press, London, 1946, doplněné vydání v it. překladu La rivoluzione degli intelleltuali, Einaudi Editore, 1957, dává podrobný výklad německých reakcí na odmítnutí Čechů zúčastnit se Frankfurtského sjezdu. Věnuje postoji českých Němců k prvnímu období obrození, které byly víceméně neutrální, dokud se jednalo jen o kabinetní činnost vlastenců jazykového a literárního vzkříšení, a který se stane ostře útočným a urážlivým, jakmile obrozenecké jazykové hnutí začne nabývat politického charakteru, dál pak Slovanskému sjezdu v Praze a svatodušním nepokojům a německé reakci na ně celé 3 kapitoly, obsahově hutné s mnohými citáty výroků představitelů německé liberálně demokraticky naladěné strany, takže by to byl nadlidský úkol to všechno tady uvést.
Kniha je velice zajímavý přehled o dění po celé Evropě a to, že věnuje českým problémům tolik místa, nasvědčuje, že právě tehdy se zauzlují další problémy tohoto národa anebo spíš nechává vyplynout na povrch pravé kořeny těchto problémů. Stojí opravdu za to si ji přečíst, můj výtah bude nutně hodně chudý. Ačkoliv si říkám, že mi to sám čert nakukal, abych se na stará kolena zabývala sudetoněmeckým problémem. Jo, ale když jste mě do toho přitáhli za vlasy, tak se informuju, jak je mým zlozvykem.
V druhé petici z 28. března 1848 do Vídně zástupců českých obrozenců jsou formulována práva zemí českého státu, koruny sv. Václava a žádá se jejich sjednocení a širší autonomie. 8. dubna vídeńská vládá částečně přijímá český požadavek verantwortliche Centralbehoerden v Praze ale problém sjednocení českých zemí odkládá. 2. června 1848 v Praze na Žofínském ostrově zahajuje Slovanský sjezd, kde Češi mluví jako podpůrci austroslavismu a obhájci práva na sebeurčení národů. O svatodušních nepokojích většinou ze strany liberálních demokratů, potlačených gen. Windischraetzem byl sjezd přerušen.
Tehdy se němečtí liberálové velice znepokojili a začali vykřikovat, že to bylo české spiknutí proti českým Němcům, že Češi chtěli Němce zmasakrovat, i když sám Windischgraetz prohlásil, že se nejednalo o národnostní konflikt, ale o otevřený útok proti státní autoritě. (neuvádím zdroje autora v poznámkách, protože by to zabralo moc místa). Zásah Windischgraetze přijali Němci s velkým uspokojením. V Ustí nad Labem (Aussig) "předchůdci nynějších Sudeťáků -píše autor - jásali s nadšením nad potrestáním Čechů a oslavovali generála jako spasitele.

informace řekl(a)...

II
Ve Frankfurtu - píše Lewis B. Namier - nepřátelství vůči Čechům propuklo hned po jejich zdvořilém odmítnutí zúčastnit se sjezdu a jednat o spojení zemí Rakouska do velkého německého státu. 25. dubna posílá Výbor sjezdu dva své zástupce do Prahy, aby Čechy přesvědčil. Česká strana proti naléhíání poslů staví své zájmy na zachování nezavislého Rakouska a tak dochází k ostré hádce, při které ze strany německé delegace lítají urážky i hrozby. S nezmarným úsilím se pak přípravný Výbor obrací 5.května s přímou výzvou k obyvatelstvu Čech, Moravy a Slezska, jako k "bratrům a spojencům" se sliby "budoucího svobodného Německa". Když neuspěje, 5. května v debatě ve Frankfurt, která nabývá ostrého tonu, se začíná se mluvit o "vůli národa". "Co bylo naším po tisíc let musí naším zůstat ... musíme chránit tyto Němce proti Čechům." Jistému Harttmanu z Litoměřic unikne, že "až budeme silní v Holštýnsku, můžeme to Čechům ukázat".
Pobouření proti českým rebelům vyvrcholí při zprávě o svatodušních nepokojích. Uvedu tu jen projev zástupce Berlína Jordana, který po zákroku Windischraetze, říká: "Mé srdce se plní pýchou, že jsme po tak dlouhé době dosáhli jednomyslnosti ... Vidím, že konečně hodláme zakročit proti pokusům různých Nationalitaetchen usídlit se mezi námi a jako parasiti ničit naše dílo ..." Na shromáždění vyslovují požadavek, aby na ochranu německých občanů byly do Čech poslány bavorské a saské vojenské oddíly. Je třeba dodat, že ze strany některých moravských, slezských nebo českých Němců se ozývaly smířlivé tony, které chtěly ovzduší uklidnit. Ignác Kuranda upozorňoval, že zaslání německého vojska do Čech bez svolení rakouské vlády by mohlo vést k nedorozumění.
V červenci ještě Výbor dělá další nátlak na Vídeň, aby volby do parlamentu podpořila.
Z dalších projevů uvedu jen obavy českého Němce Giskry, pozdějšího lídra rakouskoněmeckých liberálů a budoucího ministra vnitra, který viděl v českém národním hnutí nebezpečí totálního zničení pro české Němce.
XXI kapitola končí setkáním členů zvláštní vyšetřovací komise, poslané z Vídně do Prahy s generálem Windischraetzem, který je ujistí, že jinde by snad revoluce mohla zvítězit, ale že on, věrný sluha císaře, je jediným pánem Prahy.

Větší vlastenec řekl(a)...

Čechy hubí a šidí - Němci, Maďaři a Židi !


Velký Šaman, jeden z největších vlastenců českých, se ve svém článku z nějakého neznámého důvodu nezmiňuje o všech největších nepřátelích našeho národa a vlasti.

Jistě, náš veliký Havlíček-Borovský ještě necítil ohrožení naší vlasti Američany tak silně, jako jej cítíme my, nejpozději od roku 1945.
Ovšem mezi největší nepřátele našeho národa a naší vlasti řadil samozřejmě Židy, stejně jako naše paní Božena, Jan Neruda a další a další velcí čeští spisovatelé a vlastenci.

Na to NESMÍME zapomínat, ó Velký Šamane ! Jedině tak porozumíme našim dějinám, jedině tak přes dálku let vřele stiskneme ruku našim předkům, neohroženě a humánně odsouvajícím do Německa i "české" německojazyčné Židy, kteří se zrovna vrátili z národně-socialistických koncentračních táborů.

Prostě - s nepřáteli tradičně česky, humánně, po husitsku, po leninsku.


Pročež musí, kdo chce být Čechem, přestati být Židem ! (Karel Havlíček-Borovský)***Volte ČSSD, KSČM a DS !

informace řekl(a)...

Místo vtipných pamfletů bych si přečetla
Geopolitics of the central European Region, the view from Prague and Bratislava, Oskar Krejčí,Martin C. Styan ( kapitola o pangermanizmu)
z URBAN, Otto Česká společnost 1848-1918. Praha 1982.
Za protektorátního pangermanistického rozmachu naši rodiče říkali:
Chceš-li býti dobrým Čechem, vytírej si prdel mechem
a papír dej do sběru!

Harpyje řekl(a)...

Stačí číst Hraničáře, nebo Pohraničník bloguje. Jejich varování před pangermanistickým rozmachen aktuálnější.
"Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!"

Harpyje řekl(a)...

Sorry, vypadlo mi "je".

informace řekl(a)...

Já bych si raději přečetla knihu významného německého historika Friedricha Meinecke (Salzwedel, 20. října 1862 – Dahlen, 6. února 1954) Die Deutsche Katastrophe, 1946 ("Německá katastrofa"), kde nachází příčiny a kořeny nacizmu v militarizmu bismarckovského Pruska a v protikladech německého socializmu. V nejisté dusné amosféře, slabosti německé střední třídy, překotné industrializaci, falešném vědomí všemohoucnosti, kterých pak využije nacizmus.
Po skončení druhé světové války se Meinecke, který dobře znal bismarckovskou éru, ptá, co zavedlo německou historii na takovou zhoubnou cestu, která skončila nesmírnou katastrofou
a vyjadřuje naději, že Německo najde svou cestu k usmíření a obrodě v myšlence evropské jednoty.

Harpyje řekl(a)...

Ono ji doposud nenašlo?

informace řekl(a)...

Vážená paní,
já Vám cituju díla významných historiků a vedu tu vážný rozhovor, zatímco Vy odpovídáte ironickými posměšnými poznámkami. Buď se shodneme na tématu a na tonu, anebo to skončíme. Nezdá se Vám, že to nemá takhle smysl?

Harpyje řekl(a)...

Sorry, mě to připadalo spíš jako monolog, proto jsem se ozvala. Tož už raději mlčím. Pokračujte, prosím, v rozhovoru.

informace řekl(a)...

Ráda odpovídám na námitky, když jsou seriozní. Jestli jste si všimla, celý můj "monolog" sleduje svou linii, a to vývoj myšlení českých obrozenců v 19. stol., od naivního panslavizmu k politicky rozvážnému austroslavizmu, kdy na př. Palacký vidí záruku bezpečnosti Evropy v existenci Rakouské říše jako protiváhy k dvěma hrozbám - ruskému imperializmu a pruskému nacionalizmu a pangermanizmu. Přečtete-li si příspěvky v jejich posloupnosti, bude to snad víc jasné. O dnešním Německu nemluvím a ani o dnešních Sudetských Němcích.
České obrození v první polovině století mělo jiný ráz než u ostatních národů, jak jsem řekla již na začátku a bylo svým způsobem reakcí na tehdejší situaci.
Jestliže vidíte v postoji tehdejších sudetských Němců k volbám do Vorparlamentu nebo v jejich reakcích na zákrok generála Windischgraetze nějakou podobnost s dnešním SL, je to Vaše asociace. Já ji nedělám.
Máte-li nějaké připomínky k tomuto období, ráda Vám odpovím.

Harpyje řekl(a)...

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21056226950-zabijeni-po-cesku/

informace řekl(a)...

Oni ti čeští "savants" Palacký a Šafařík, jak je nazývá Namier, měli zřejmě pravdu, když požadovali přetvoření rakouské říše v kofederaci rovnoprávných autonomně spravovaných národů. Kolik věcí by se bylo ušetřilo celé Evropě: dvě hrůzné války, možná i bolševizmus v Rusku a komunizmus v polovině Evropy. To můžeme říkat dnes "con il senno di poi", kdo ví, jak by se jinak odvíjela historie?
Děkuju za video, já bych ho nazvala "Jeden dokument o následcích nelidské války". kdyby ta válka nebyla, v lidech by se neprobudily impulsy pomstychtivosti nebo nízké pudy.
Kolik j'accuse by se ozvalo, kdyby se probudily vzpomínky všech, co ztratili své drahé v tom světovém masakru.

Harpyje řekl(a)...

V tom s Vámi souhlasím.