pondělí 29. listopadu 2010

Kámen a voda


Dynamické sochy Františka Svátka, poháněné vodou a gravitací jsou k vidění na výstavě v bývalém kině Vzlet, Holandská 1/669, Praha - Vršovice. Výstava trvá do 7. 12. 2010. Zítra bude krátké povídání o těch sochách, dneska zpracovávám fotky. Zatím se podívejte na rok starý článek o Svátkově výstavě ve Veltrusích:


Když je léto, navštěvují se hrady a zámky. Tyto objekty jsou nesmírně zajímavé, rovněž leží v nesmírně zajímavých krajinách. Jako například zámek Veltrusy , obklopený starým zámeckým parkem. . Avšak do Veltrus jsme se vypravili hlavně za výstavou kinetických fontán  sochaře Františka Svátka, nazvanou  Kámen a voda , kterou skrývá zámecká oranžérie.

Jestli si myslíte, že všechny informace už máte prohlídnuté na odkazech, tak se mýlíte. Především cesta do zámku může býti zarúbaná. Taky jsem si ji vyhledal předem na Mapách.cz, s cílem v ulici Ostrov 574, kde jest tábořiště – nejbližší adresa k zaparkování, když se chce přijít k zámku odpředu, tedy ze severu. Po silničním obchvatu jsme obchvátili město Veltrusy, přičemž jsme si postáli na dvou nově budovaných kruhových objezdech. Avšak odbočku k Ostrovu jsme nenašli – Mapy.cz neukázaly, co by zjistil pozornější čtenář map – že totiž, když se chcete dostat vpravo, musíte odbočit na tom druhém kruháči vlevo – a pak po břehu Vltavy se vrátíte vpravo pod mostem přes řeku. Tuto odbočku jsem dvakrát nenašel. Nakonec jsem vzal za vděk odbočkou vpravo do města a zaparkoval na čtvercovém parkovišťátku u Městského úřadu v Palackého ulici. Do zámku jsme tedy šli zadem, od jihu. Nakonec je to kratší než od kempu, protože cesta až ke vchodu, který považuji za hlavní (severní), je motorovým vozidlům zakázána...

Alespoň jsme se mohli projít parkem. Cesta se esovitě vinula pod věkovitými stromy, překračovala průhledovou osu parku i strouhu, až nás kolem dančí obory a lánů vzrostlých kopřiv dopravila k domečku, ve kterém se skrývají kytičky – a ony podivuhodné hýbající se Svátkovy sochy. Zapravili jsme vstupné a začali se kochat fontánami. Jde o kinetické plastiky tvarů lodiček, toaletních mušlí, lastur, vrtulníčků..., jejichž kinetická energie je přeměněnou energií potenciální vodní hmoty. Do všelijak libě tvarovaných kamenných nádob s kovovými držátky a chocholy natéká čúrkem voda, a až je dosaženo horní hladiny, nádoba se převrhne, voda se výtvarně vylije, zvukomalebně šplouchá a všechno se to roztodivně kolíbá, rotuje, převrací, ba i flétnově houká!



Pozoruhodné jsou tvary, materiály, struktury, tedy věci výtvarné. Ty vás okouzlí ihned. Skrytá zůstává mechanika, tření, vzlínání, hydraulika, hydrodynamika, setrvačné hmoty, aplikovaná matematika – vidíte však jejich okouzlující výsledek. Takové sepětí ducha a hmoty mohl dosáhnout snad jen absolvent jaderné průmyslovky (to by měl profesor Krista radost!), který poté, co vystudoval sochařsko-kamenickou průmyslovku v Hořicích absolvoval i Akademii výtvarných umění v Praze...

Po zážitku uměleckém jsme si užili zážitku chuťového na zahrádce místní, tedy Zámecké restaurace. Palačinky s horkými malinami a ledovou zmrzlinou, jsme zapili čajem s mlékem. Ony dobrůtky jsme dostali velice rychle, avšak dvoučlenná posádka nestíhala včas uklízet nádobí a na zaplacení jsme se docela načekali. Avšak vaří zde dobře – i onačejší jídla nežli palačinky.

Po ukojení tělesných tužeb jsme ještě pokračovali v doprohlížení výstavy, tedy té části, která by se měla jmenovat spíše „Kov a voda“ a také „Vítr a kov“. Když obejdete zámek z východní strany (ze západní to nejde), otevře se vám pohled do vstupního areálu – zahrady s květinovými záhony, chráněné zdí, na níž se skvějí barokní alegorické sochy dvanácti měsíců a čtyř ročních období. V bazénku před (za) zámkem jsou usazeny dvě kovové fontánky. Hejbací, krásné, ve sluníčku třpytivé. A na travnatých plochách se tyčí blýskavé tyče s lesklými kovovými „větrnými objekty“ -  vlastně korouhvičkami. Ale ve větříku se jejich mnohé části natáčejí naprosto nečekaně. A pěkně.


František Svátek, poté, co působil a učil v Itálii, Německu a Itálii, se roku 1997 vrátil do vlasti. Zatímco je slavný v Itálii, Německu, Japonsku i jinde, u nás teprve věhlas získává. Nějak jsem ho nezahlédl v desítkách různých televizních zábavných kecacích pořadů. Jeho šou se odehrává jinde – v zahradách, galeriích, ateliérech...

Samotný zámek se opravuje, můžete shlédnout výstavu „jak se opravuje kulturní památka“. Současný stav této je stále ještě poněkud horší, než se ukazuje na oficiálních zámeckých stránkách. Oranžérie vypadá lépe zevnitř než zvenčí. Celým areálem se totiž v srpnu 2002 přehnala staletá povodeň. Hranici tehdejší hladiny najdete tužkou načrtnutou třeba v parku, na stěně svatého obrázku bez obrázku. Ve výši asi 2 metry nad úrovní cesty je zednickou tužkou načrtnuta hladina a napsáno ono tragické datum: 14.8.2002.

Tehdy si zde voda se stavebními kameny zámku a širokého okolí zle zahrávala. Je chvályhodné, že zrovna první akcí v již upotřebitelné oranžérii je mnohem libější  výstava Kámen a voda...

Psáno v Praze dne 24. srpna 2009, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 27. srpna 2009

---------------------------------------------------------------------------
Fotogalerie: Kámen a voda, Veltrusy 2009
video

35 komentářů:

informace řekl(a)...

Ten Váš článek jsem četla na Psu.
Připomněl mi tenkrát básnickou sbírku "L’acqua e la pietra" Bianky Madecciové.
L'amore prende forma
dal contenitore che lo ospita.
Ah, che a riversarti
nel vaso incantato
sia una mano aperta e gentile
e mai un pugno chiuso.
(Voda nabývá formy nádoby, která ji hostí. Kéž tě do čarovné vázy naleje ruka otevřená a laskavá a nikdy zaťatá pěst)

A pak Benátky.
http://www.fotografieitalia.it/?citta=VENEZIA&idregione=20

drak řekl(a)...

Na ty úžasné věci, jsem narazil již nejednou a líbí se mi, což se zase o spoustě jiných současných děl rozhodně tvrdit nemohu, ani kdybych hodně chtěl.

Na autora jsem zatím bohužel nenarazil ještě ani jednou, ani osobně, ani v médiích, ale třeba to konečně někdo pochopí a autora někam pozve, představí a vyzpovídá, určitě bych se o něm rád dozvěděl něco víc.

stk řekl(a)...

Ve dvoraně mé bývalé banky byla docela velká mramorová koule, která se volně točila na filmu z tlakové vody v podstavci. Věc to byla jednak krásná, jednak nutila lidi přemýšlet o fyzice. Nakonec to skončilo u výpočtu váhy a měrného tlaku vody. V každém případě inspirativní koule o váze 3/4 tuny, která se dala pohánět lehce jednou ruko do požadovaného směru.
Nehledě na to, že koule je dokonalý tvar a šedá je součtem všech barev duhy. ;-)

Viděl jsem kdesi film o těch jeho kinetických artefaktech a zatoužil jsem si něco podobného udělat. No co, pár nápadů mám, kus mramoru mám u chalupy (dovezli mi omylem pěkný mramorový balvan z lomu a už ho nwechtěli zpátky) a umím ho obrábět - už jsem kdysi dělal luxusní stojánky na mikrofony. A prázdniny budu mít tentokrát dlouhé...

STK řekl(a)...

...Jak to tak po sobě s odstupem čtu, tak si asi dost fandím. Ale pár km od chalupy je kamenosochařství, tam by mi mohli pomoct i poradit. No - uvidíme v létě kolik mi z té chuti opracovávat kámen zůstane. V nejhorším si svého "Rozlévače" nechám udělat na zakázku - budu-li na to mít.

drak řekl(a)...

STK:

Už mi napadlo opravdu ledacos, stavbou ponorky počínaje, přes lodě, letadla, vzducholodě a balóny. Dokonce jsem v mládí i jakési funkční a létající modely letadel postavil, s některými i létal a některé i zdárně rozsekal na třísky, ale opracovávat kámen? To mi ještě nenapadlo, ale držím palce :-) Jen nevím, zda je mramor dost nesavý a neporézní, aby v té vodě dlouhodobě vydržel, žula, jakožto materiál pro dlouhodobý styk s vodou, mi připadne o dost lepší.

stk řekl(a)...

Nojo Draku,
když já mám za plotem na chalupě balvan z mramoru, ne ze žuly... A navíc s mramorem jsem už dělal (těžítka/podstavce na mikrofony) a zvládl jsem to. (Pilka na železo, pilníky na barevné kovy, běžné vrtáky a závitníky. Pak smirek a potom leštit a leštit...) Ale pravda, nikdy jsem nedělal dutinu. A bez dutiny neudělám nádobu a bez nádoby nebude funkčnosti. No - mám půl roku na dumání a shánění informací.

drak řekl(a)...

STK:

Chápu, že nemáte-li peněz na rozhazování, což má málokdo, z nás, já také ne, tak Vám vzhledem k situaci byl ten mramor jakožto materiál prostě předurčen. Já si myslím, že by to zvládnutelné být mohlo. Při troše štěstí i na docela dobré úrovni. Také si myslím, že celková kvalita a trvanlivost toho, oč se pokusíte, asi bude hodně záviset na zdárném výsledku toho leštění, zejména v místech kontaktu s vodou. Možná, že by ten povrch toho mramoru šlo i ošetřit nějakým lakem, což by mu mohlo "prodloužit" život, ale to už teoretizuji, nic kloudného o tom nevědouce. V každém případě Vám držím palce. Kdybyste narážel na nějaké problémy s opracováním, mám v mém okolí firmu, kterážto prodává nářadí, ale ona ho nejen prodává, ona i umí dobře poradit s tím jaké se na co hodí a jak ho při tom používat. Dovedou rozlousknout i hodně zapeklité případy, od kterých zpravidla každý jiný s rozpaky odchází tvrdíce, že on je sice odborník, ale ne úplně přesně zrovna na ten vzpěčující se problém :-) Zkrátka porady jsou za "děkuji", nářadí bohužel za peníze a to kvalitní bývá někdy i svinsky drahé, neb je většinou z Německa.

Pedro řekl(a)...

Technická poznámka - přechodník přítomný od slovesa vědět zní: věda (mužský rod), vedouc (ženský rod), vědouce (množné číslo). Nechtěl jsem tady dělat chytrého, abych se náhodou nesekl a pro jistotu jsem se podíval do české mluvnice (SPN, 1981, str. 260). Přece jenom se dlouho zabývám polštinou a ta zná jen jeden tvar - mówiąc, pracując. Zdravím draka.

stk řekl(a)...

Přechodníky - to je v češtině svinstvo. Už aby se začaly zase používat v běžné řeči, bychom si je procvičili...;-)

informace řekl(a)...

Pedro,
když už jste při tom listování mluvnických pravidel a tvarů sloves, podívejte se, jakými modálními a temporálními kategoriemi se vyjadřuje v češtině apelovost, jiným slovem výzva. To Vám trochu napomůže při posuzování autenticity inkriminované věty "Zde se postupuje zcela bezohledně..."

Pedro řekl(a)...

Zde budiž postupováno zcela bezohledně... V takovéto formě bych viděl tuto větu, pokud by ji skutečně vyslovil Ed. Beneš.

informace řekl(a)...

Ano, to v případě t.zv.prestižní formy řeči, jakou prezident používá ve svém projevu. V případě, že by sklouzl k hovorové češtině, by tam bylo: bude se postupovat... Indikativ přítomného času nevyjadřuje apelovost.

Pedro řekl(a)...

Přede mnou znovu leží kniha Ed. Beneše "Odsun Němců z Československa". Pokud čtu jeho projevy, tak vidím že hojně používal pasivum. Takže pokud by ona věta byla v oznamovací formě, tak by podle mne zněla: "Zde jest postupováno zcela bezohledně...". Pokud by byla v apelativní formě, pak by myslím zněla: "Zde budiž postupováno zcela bezohledně ...".
Počkám si, až se mi podaří dostat se k onomu bibliofilskému tisku, na který je v uvedené knize odkazováno. Ovšem je velice pravděpodobné, že Bc. Kolbaba při psaní své diplomové práce jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně vycházel právě z tohoto tisku.

informace řekl(a)...

Ne, projev byl vzat, jak je uvedeno v poznámce, z Činu, 13.5.1945.
Podívejte se pak na následující část: Jsi prostě Němec a jako takový jsi míň než pes...
Proč řečník přechází ze 3. osoby jed. čísla na druhou osobu? Druhá osoba přítomného času je mimo oznamovací funkce používána k oslovení, ale ne k neosobní formě vyjádření. Česky by to mělo znít: jde prostě o Němce a ten jako takový ... Tento hypotetický řečník přece neoslovuje nějakého nebo nějaké Němce, aby mu/jim vyjádřil své mínění, ale mluví o opovržení k Němcům ve všeobecném smyslu.
Vás to netahá za uši? Vždyť to ani není česky!
Druhá osoba jed. čísla ve zevšeobecňujícím smyslu je používána v jiných jazycích.

Pedro řekl(a)...

No nejlépe by nám asi vysvětlil původ tohoto citátu jeho objevitel, pan Andrej Ruščák.

informace řekl(a)...

Objevitel - překladatel - sestavitel?
I když studuje v cizině, česky snad ještě nezapoměl.

Pedro řekl(a)...

No možná že se ozve a objasní zdroj citátu. Právě jsem si ťuknul na další avizované pokračování Evropských zapadlých vlastenců (Nejnověji emancipované národy Španělska) a ono nic. Uvidíme zítra, možná už to bude fungovat. Io vado a letto, buona notte!

informace řekl(a)...

Pedro,
ještě jsem neviděla historika nebo novináře, který by podobný dokument nezveřejnil. Ověřil by si jeho dostověrnost a pak by ho opublikoval s příslušným "sosem" = úvodem a komentářem v nějakém odborném časopise. Kdo by odolal podobnému lákadlu a místo toho dával jen kousky na blog, který čte takových 10 - 20 lidí?
Když se odvolává na nějaký tajemný zdroj nebo nevím na co, znamená to, že buď nic nemá nebo je původ toho papíru pochybný.

Pedro řekl(a)...

No snad byste informace nezpochybňovala hodnověrnost pana Ruščáka? Měly by se tu ozvat minimálně dva nesouhlasné hlasy!

informace řekl(a)...

Pedro, já nic a ničí hodnověrnost nezpochybňuju. Já jen dělám logické vývody z toho, co jsem viděla.
Jsou-li ty dvě věty autentické, pronesené prezidentem B. v Brně, pak vzhledem k jejich stylistickým příznakům musí být součástí jiného dokumentu než toho, uveřejněného na netu nebo v knize. Qui non ci piove. Rozdílnost mezi uveřejněným dokumentem a těmi inkriminovanými větami je natolik makroskopická, že je vyloučeno, že by mohly oba texty koexistovat v jednom a témž projevu. Existuje-li jiný dokument, jehož součástí ty věty jsou, ať ho pan R. zveřejní. Jestli ale neexistuje, což je pravděpodobnější, ať vysvětlí, jak se ty věty podle něj ocitly v oficiálním textu projevu.
Jiné vývody dělat nemohu.

Pedro řekl(a)...

Pro informaci - Tak už je na zvířetníku další pokračování od p. Ruščáka: http://naszviretnik.net/2010/11/29/evropsti-zapadli-vlastenci-dil-12-nejnoveji-emancipovane-narody-spanelska/

informace řekl(a)...

Pedro,
viděla jsem, ale nemám trpělivost číst takové souhrny v kostce. Počkám si až na Siciliány a Sardince. A taky Padánce.
Podívala jsem se také po cizojazyčné literatuře, kde se užívá porovnání "jsi míň jak pes" a našla jsem ten výraz prakticky jen v ruské a německé literatuře.
Rusové tak mluví o Němcích, na př Aksjonov "а то немцы — они, говорят, хуже зверей ... как собаки бездомные!" nebo Ignat'evič "Проклятые немцы, как собаки па сене". V. Kataev "но фашисты хуже всяких собак".
Němci zas o Židech. "Der Jude war noch weniger als ein Hund." Lothar Kraft, Rudolf Pfisterer, Michael Wolffsohn nebo Antje Gerlach "Ist ein Sklavenhändler nicht Weniger als ein Hund?"
Ze kterého jazykového prostředí čerpal asi pan R. inspiraci?

Pedro řekl(a)...

O.K. Proč jenom vypadli 22. listopadu Normané a v novém seznamu už nefigurují? Počkáme si.

informace řekl(a)...

Pedro,
oni totiž Normani v minulosti procestovali Evropu křížem krážem a tak by je musel honit od Skandinávie až po Sicílii.

Ještě k tomu brněnskému projevu.
Nechci se tu pouštět na nejisté pole srovnávací lingvistiky. Ale v každém jazyce nadávky nebo pejorativní přirovnávání mají své tradiční semantické okruhy. Slovo pes je používáno v pejorativním smyslu v mnoha jazycích, ale nikde, až na němčinu, jsem nenašla použití se semantickou valencí "jsi míň jak zvíře". V ruštině a i v češtině přirovnání хуже собаки = horší jak pes znamená hlavně absenci lidských citů, nelidské chování, jak vyplývá z příkladů, co jsem uvedla. V ruštině není možné říct меньше собаки a i v češtině to zní jak výpůjčka z cizí jazykové sféry. To weniger als ein Hund jsem našla jen v němčině. V angličtině, francouzštině, italštině je také slovo pes používáno v pejorativním ocenění osoby (věci nebo počasí), ale se zcela odlišnou semantickou intencí.
To jen tak na okraj k těm "apelačním" větám prezidenta B. v upravené verzi projevu.

Anonymní řekl(a)...

OK, Vaši diskusi jsem našel až teď - škoda, že jste mi nenapsali na mail. Ten citát jsem tam dal před dvěma lety, takže si to nemusím pamatovat přesně, ale jsem si téměř jist, že pochází z pamětí Ladislava Feierabenda, které ovšem mám v Čechách, kam se dostanu až v létě, takže to neověřím - kvůli omezenému počtu kil, které si mohu vzít do letadla jsem si tyhle knížky nemohl vzít sem do Nizozemí a v ČR jsem od té doby ještě nebyl. Jestli to někdo z vás má doma, mrkněte se na to. Jinak trochu jsem googlil a ano, vypadá to, že je to z nich. Jinak bych uvítal, kdybyste příště mluvili víc se mnou, než o mně.

S pozdravem

Andrej Ruščák

Větší vlastenec řekl(a)...

S Vámi je ale legrace, pane Ruščáku. Vážně.
Vy dlouhodobě podvracíte naše národní snažení, neustále pomlouváte naše radostné zúčtování s Němci, sionisty a buržousty, cosi podezřelého studujete kdesi v prohnilé Evropě, a přitom chcete, abychom mluvili víc s Vámi než o Vás ?! Kdyby nebyla tato časná hodina, smál bych se na celý dům.

Rovněž Vaše odvolávání se na L.Feierabenda je každému opravdovému českému vlastenci pro smích. Jaká je důvěryhodnost pana Feierabenda, toho zarytého obhájce kapitalismu a demokracie, toho zavilého nepřítele Sovětského svazu, míru a pokroku ?

Samozřejmě, president Beneš, velký český vlastenec a přesvědčený národní socialista, plánoval velmi dlouho a pečlivě humánní odsun cizorodých živlů a humánní znárodnění domácí buržoasie. Ale jako typický český humanista dozajista chtěl provést odsun a znárodnění BEZ zbytečného krveprolévání.
Svůj odpor ke psům, těmto nečistým a agresivním zvířatům, pres.Beneš jistě nemísil do svého vlasteneckého volání po konečném zneškodnění krvavých agresivních německých zvířat.

Prostě – pokud dotyčný výrok pres.Beneše („Zde se postupuje zcela bezohledně, ať jde o dítě či ženu, ať je člověk rudý nebo modrý, všechno je jedno. Jsi prostě Němec a jako takový jsi míň než pes.“) uvádí pouze zrádný emigrant Feierabend, nemusíme jej vůbec brát na zřetel.

Problém odstranění Němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku ! (prof.Zdeněk Nejedlý, 5.6.1945) *** Volte ČSSD a KSČM !

informace řekl(a)...

Pane Ruščáku,
nemluvila jsem o Vás bez Vás za Vašimi zády, ale rozebírala jsem věty, které jste citoval , jak vyplývá z kontextu Vašeho článku, přímo z projevu prezidenta Beneše, proneseného v Nové brněnské radnici 12. května 1945. Ty inkriminované věty připisujete prezidentu Benešovi a považujete je za součást projevu.
Snažila jsem se dokázat, berouc v úvahu celkový ráz projevu, opublikovaného v práci R. Kolbaby (http://is.muni.cz/th/79146/ff_m/MDP.pdf na straně 76), že ony věty jsou v tomto kontextu nemyslitelné a nemožné. A to jak v kontextu slavnostního oficielního rázu přivítání prezidenta při návratu do republiky, tak tím spíš v kontextu projevu samotného. Věty jsou neslučitelné s celkovým rázem projevu jak po logické stránce, tak po stylistické, syntaktické, obrazové a obecně jazykové. Důvody jsem objasnila během diskuze, takže je nebudu znova opakovat. I když připustíme, že by prezident Beneš někdy podobné výroky učinil, rozhodně to neudělal během této řeči. Vy ale ony věty uvádíte jako součást projevu, oddělujete je při tom od ostatního textu tečkami. Samozřejmě, jinak byste je do textu nemohl včlenit, není tam totiž vhodné místo, kam by bezbolestně zapadly a přitom neskřípaly v zjevné disharmonii. Ve svém článku neuvádíte, že ty věty pocházejí odjinud, dáváte na srozuměnou, že jsou organickou částí té slavnostní řeči. Až nyní říkáte, že možná pocházejí z pamětí L. Feierabenda, který ale nemůže být považován za očitého svědka, nebyl tam. Tím tedy otevřeně připouštíte, že ony věty v Brně na slavnostním přijetí prezident Beneš nepronesl. Což nás staví před jiný problém. Může svědomitý a poctivý novinář manipulovat s oficielními projevy státníka podle své libosti, podle toho, jak se mu to v té nebo oné příležitosti hodí? To ponechávám na Vašem úsudku.
Já říkám, že je nemístné nebo spíš nepřípustné vkládat státníkovi do úst slova, která nepronesl, na podporu vlastní, dost pochybné téze, že státník nejen schvaloval nelegální činy proti Němcům, ale že k nim dokonce otevřeně vyzýval.
Jestli najdete tyto věty nebo jiné jim se podobající, v nějakém jiné materiálu a uvedete nám tady jejich původ, to nic nezmění na faktu, že jste kontaminoval původní text a prováděl tak literární falsifikaci a historickou mystifikaci.
Lituju, že Vám to musím tak otevřeně říci, ale nalejme si jednou čistého vína. Přehnaným překrucováním faktů nezměníme historii a ani názor na ni. Nechci Vás urážet, veřte mi, ale věci je zapotřebí pojmenovat jejich pravým jménem. Jste mladý schopný člověk a věřím, že v budoucnu budete postupovat s větší rozvahou a menší předpojatostí.

Anonymní řekl(a)...

Vážená paní,

Děkuji Vám za Váš rozbor a za Vaše podněty. Přesto ale považuji za důvěryhodný zdroj paměti Ladislava Feierabenda, který byl Benešovým ministrem a který byl v exilové vládě. Jinak co se týče plánů Edvarda Beneše na vyhánění německojazyčné menšiny, doporučuji se podívat na knihu Z bojů o zítřek od Josefa Kalvody.

Andrej Ruščák

informace řekl(a)...

Pane Ruščáku,
můj rozbor se týkal dvou vět, vložených do projevu prezidenta Beneše z 12. května 1945 v Brně, a to „Zde se postupuje zcela bezohledně, ať jde o dítě či ženu, ať je člověk rudý nebo modrý, všechno je jedno. Jsi prostě Němec a jako takový jsi míň než pes.“ Zastávám názor, že jejich formulace se neslučuje s celkovým zněním projevu, předneseném v t.zv. prestižní formě řeči. A že tam byly dodány dostatečně. Což jste právě potvrdil.
Upřímně řečeno, pochybuji, že by v pamětech Ladislava Feierabenda mohla být nějaká obdobná nebo dokonce tatáž verze, jakou jste uvedl v článku. Prezident Beneš si zakládal na kultuře jazyka, jak jsem viděla v jiných jeho projevech, měl kromě toho celkem slušnou diplomatickou zkušenost v jednání a v řeči se vždy kontroloval.
V každém případě, najdete-li něco obdobného, napište nám do diskuze.
Jen bych znovu dodala, že historik, politolog a ani novinář si nemohou dovolit používání nepřesných, zkreslených nebo jinak manipulovaných citátů. Jde o jejich důvěryhodnost.

informace řekl(a)...

Oprava: dodatečně

Pedro řekl(a)...

2 informace: Paměti ministra Feierabenda jsou jistě dostatečně důvěryhodným zdrojem! A buon intenditor poche parole! ;-)

Pedro řekl(a)...

BTW: Na historičnu (http://naszviretnik.net/2010/09/03/zvedave-historicno-evropsti-zapadli-vlastenci/) vyšel 13. díl - Vlámové.

Větší vlastenec řekl(a)...

Kdo byl Ladislav Feierabend ?
Zrádce a emigrant.
Byl to agrárník-nepřítel lidu, jeho krátké angažmá v národně-socialistické straně jen podtrhlo mrzkou zradu části jejího vedení (viz např. případ agentky CIC Horákové).
Pokoušel se svést ze správné cesty našeho presidenta Edavarda Beneše; naštěstí President-čistič dobře znal své povinnosti vůči Vlasti a Národu.
Po rozdrcení operetního pokusu o pravicový puč (v únoru 1948) L.Feierabend uprchl před hněvem lidu do Evropy a pak do USA; v kapitalistickém zahraničí se dal otevřeně do služeb našich nepřátel. Dlouhé roky sloužil mezinárodnímu imperialismu a Němcům; jeho trpký život skončil v Rakousku, nepřátelské zemi plné Sudeťáků.
Jeho „paměti“ jsou proto zdrojem NAPROSTO NEDŮVĚRYHODNÝM.

* * * * *

Marie Pujmannová : Emigranti

Být špion, zběh, a vrah a zrazoval svůj stát,
s vervolfy hranic jednom chumlu stát,
v Babicích republice do zad vrážet nůž,
jenž podal agent: Na holomku, služ –
hanební emigranti.

Studení jak psí čenich vlast vroucnou neviděli,
jen střep a krám a strouhy, které bláto dělí,
na tváři hrdinské jen počítali pihy
a na půl žerdi stahovali prapor plihlý –
hanební emigranti.

Ale jen zadul vítr únorový
od strážných hor až po dukelské rovy,
kde krasnoarmějci a naší slavní dřímou sen,
aby lid k vládě byl probuzen –
páni, co na lid policii,
obchodníčkové čili,
v teple se schovali, za storu skryli líc,
zmatené školáky poslali do ulic
a foukli, svíčkové báby.
Hanební emigranti.

"Svobodná Evropo", tvůj vykřičený hlas
v procesí syčáků a byvších primadon,
zas "chránit kulturu", zas "bolševictví hráz",
ty "Nová Evropo", známe tvůj starý hlas,
ba věru pravý uhodilas tón
a šťastně poutní místo vybralas,
kdekdo má v Čechách chuť vydat se opět znova
na svatováclavskou pouť do Mnichova –
hanební emigranti.

Jak emigrantský páv po peru pero ztrácí
přeletěl by tak rád v rakouskou federaci,
uprchlý generál dal by zas Sudety
křižákům s lebkami pro říšské lafety,
kdys atlantický val, dnes atlantický pakt
být špion, zběh a vrah a prodávat svůj stát –
hanební emigranti.

Nevědí co jsou, kdo dá přístřeší
posluhující emigrantské veteši,
chvíli je dobrá, pak ji zahodí
v rozmaru politické náhody.
Nevědí, či jsou, toho, kdo dá víc,
zda vrah z Koreje, vrah od Lidic,
ani co za to budou chtít,
únos, nebo zavraždit –
hanební emigranti.

Válka je jejích naděje.
Ať si ji nikdo nepřeje.
Zpozdilí lidé minulí,
jak mouchy byste zhynuli.
Bez lásky těžko bojovat,
jen ten, kdo má zemi k smrti rád,
se život zase obrátí, ne v polomy a vyvrátí.
Jsme mír, my národ semknutý,
ne jak klepáte, od knuty,
však protože svou rodnou zem
vpijeme živým kořenem.

Dým továren, to je náš dech,
naše krev tepá v pražských zdech,
my z šumavského temene
hraničním hvozdem kveteme.
Protože v zemi Fučíka
jen sběr a chamraď utíká
však stát a dělník jedno jsou
jak láska k míru s Nebojsou.
A to je naše čest.

***Volte ČSSD a KSČM !***

Větší vlastenec řekl(a)...

Kdo byl Ladislav Feierabend ?
Zrádce a emigrant.
Byl to agrárník-nepřítel lidu, jeho krátké angažmá v národně-socialistické straně jen podtrhlo mrzkou zradu části jejího vedení (viz např. případ agentky CIC Horákové).
Pokoušel se svést ze správné cesty našeho presidenta Edvarda Beneše; naštěstí President-čistič dobře znal své povinnosti vůči Vlasti a Národu.
Po rozdrcení operetního pokusu o pravicový puč (v únoru 1948) L.Feierabend uprchl před hněvem lidu do Evropy a pak do USA; v kapitalistickém zahraničí se dal otevřeně do služeb našich nepřátel. Dlouhé roky sloužil mezinárodnímu imperialismu a Němcům; jeho trpký život skončil v Rakousku, nepřátelské zemi plné Sudeťáků.
Jeho „paměti“ jsou proto zdrojem NAPROSTO NEDŮVĚRYHODNÝM.

* * * * *

Marie Pujmannová : Emigranti

Být špion, zběh, a vrah a zrazoval svůj stát,
s vervolfy hranic jednom chumlu stát,
v Babicích republice do zad vrážet nůž,
jenž podal agent: Na holomku, služ –
hanební emigranti.

Studení jak psí čenich vlast vroucnou neviděli,
jen střep a krám a strouhy, které bláto dělí,
na tváři hrdinské jen počítali pihy
a na půl žerdi stahovali prapor plihlý –
hanební emigranti.

Ale jen zadul vítr únorový
od strážných hor až po dukelské rovy,
kde krasnoarmějci a naší slavní dřímou sen,
aby lid k vládě byl probuzen –
páni, co na lid policii,
obchodníčkové čili,
v teple se schovali, za storu skryli líc,
zmatené školáky poslali do ulic
a foukli, svíčkové báby.
Hanební emigranti.

"Svobodná Evropo", tvůj vykřičený hlas
v procesí syčáků a byvších primadon,
zas "chránit kulturu", zas "bolševictví hráz",
ty "Nová Evropo", známe tvůj starý hlas,
ba věru pravý uhodilas tón
a šťastně poutní místo vybralas,
kdekdo má v Čechách chuť vydat se opět znova
na svatováclavskou pouť do Mnichova –
hanební emigranti.

Jak emigrantský páv po peru pero ztrácí
přeletěl by tak rád v rakouskou federaci,
uprchlý generál dal by zas Sudety
křižákům s lebkami pro říšské lafety,
kdys atlantický val, dnes atlantický pakt
být špion, zběh a vrah a prodávat svůj stát –
hanební emigranti.

Nevědí co jsou, kdo dá přístřeší
posluhující emigrantské veteši,
chvíli je dobrá, pak ji zahodí
v rozmaru politické náhody.
Nevědí, či jsou, toho, kdo dá víc,
zda vrah z Koreje, vrah od Lidic,
ani co za to budou chtít,
únos, nebo zavraždit –
hanební emigranti.

Válka je jejích naděje.
Ať si ji nikdo nepřeje.
Zpozdilí lidé minulí,
jak mouchy byste zhynuli.
Bez lásky těžko bojovat,
jen ten, kdo má zemi k smrti rád,
se život zase obrátí, ne v polomy a vyvrátí.
Jsme mír, my národ semknutý,
ne jak klepáte, od knuty,
však protože svou rodnou zem
vpijeme živým kořenem.

Dým továren, to je náš dech,
naše krev tepá v pražských zdech,
my z šumavského temene
hraničním hvozdem kveteme.
Protože v zemi Fučíka
jen sběr a chamraď utíká
však stát a dělník jedno jsou
jak láska k míru s Nebojsou.
A to je naše čest.

***Volte ČSSD a KSČM !***

Větší vlastenec řekl(a)...

Kdo byl Ladislav Feierabend ?
Zrádce a emigrant.
Byl to agrárník-nepřítel lidu, jeho krátké angažmá v národně-socialistické straně jen podtrhlo mrzkou zradu části jejího vedení (viz např. případ agentky CIC Horákové).
Pokoušel se svést ze správné cesty našeho presidenta Edvarda Beneše; naštěstí President-čistič dobře znal své povinnosti vůči Vlasti a Národu.
Po rozdrcení operetního pokusu o pravicový puč (v únoru 1948) L.Feierabend uprchl před hněvem lidu do Evropy a pak do USA; v kapitalistickém zahraničí se dal otevřeně do služeb našich nepřátel. Dlouhé roky sloužil mezinárodnímu imperialismu a Němcům; jeho trpký život skončil v Rakousku, nepřátelské zemi plné Sudeťáků.

Jeho „paměti“ jsou proto zdrojem NAPROSTO NEDŮVĚRYHODNÝM.