středa 29. prosince 2010

ZASLÁNO: Drobilova aféra

(Autor: Drak)

Předpokládám, že nemusím příliš zdůrazňovat, že ceny, za které si pořizuje zboží, služby a investice stát, jsou zpravidla podstatně vyšší, nežli ty, za které si to samé pořizují firmy, jež jsou v soukromých rukách. Navíc k tomu, kvalita toho, co si pořizuje stát, je zpravidla horší, nežli toho, co si pořizují soukromé firmy, nejedná-li se samozřejmě o výbavu kanceláří, kde se o těch velkých přesunech peněz ze sféry státní do sféry soukromé rozhoduje.
Ten problém není nový, táhne se nám tu od dob těsně polistopadových. V devadesátých letech, pronesl jeden z činovníků jakéhosi ministerstva větu, která mi utkvěla v paměti. Ta věta říká, že „Prvořadým úkolem politika, je zajistit pokud možno co největší objem peněz z rozpočtu pro spřátelené firmy.“. Kratší a výstižnější definici problému, který nás všechny trápí, bychom hledali jen těžko. Je to problém jednak ekonomický, protože už nás táhne ke dnu silněji, nežli si můžeme dlouhodobě dovolit. Je to ale především obrovský společenský problém, protože stát je de facto nefunkční a společnost je tím paralyzována, protože v ní převládá nedůvěra.
Děj aféry kolem ministra Drobila předpokládám znáte. Shrneme a zkrátíme-li to, tak poradce ministra Drobila Knetig, naléhal na pana Michálka, ředitele SFŽP, aby prostřednictvím fondu pomohl vyvést značné sumy peněz do rukou lidí z ODS. Ten se obrátil na ministra vnitra Johna a ten mu poradil opatřit si nahrávací techniku, s její pomocí důkazy a poté pak věc zveřejnit prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když se pan Michálek obrátil s nahrávkami na ministra Drobila, tak ten se to pokusil „zamést pod koberec“, podobně to pravděpodobně proběhlo i na úrovni předsedy vlády a úřadu vlády a mimo jiné byl pan Michálek ze svého místa vyhozen. Nechci popisovat již popsané. Koho by to zajímalo více dopodrobna, najde podrobnosti např. zde, nebo v rámci kteréhokoliv vyhledávače.

Z toho, co kolem té aféry zaznělo, se dá dovodit, že řádově celé desítky procent rozpočtu, za který se pro stát a jeho instituce pořizují zboží, služby a investice, zmizí ve stranických a jiných černých děrách. Politici napříč politickým spektrem jsou s tím zpravidla srozuměni a už to ani nepovažují za nic nemravného či protiprávního. Kdo by v tomto ohledu trpěl nějakými iluzemi, nechť se pokusí zamyslet nad pražským výsledkem voleb do obecních zastupitelstev a na následné povolební koalici. „Ctihodní“ kmotři a kolotočáři poměrně rychle našli společnou řeč. Proč asi? Rozjetý business se zastavuje jen těžko a předpokládám, že lidé z TOP09 nejsou svatí, ale toho, co je tam už „rozjeto“ by se asi účastnit nechtěli.

Za povšimnutí stojí i fakt, že ministr John neposlal pana Michálka s podezřením na korupci na specializovaný útvar policie, ale k novinářům, jak pro techniku, tak i za účelem zastavení plundrování prostředků ze SFŽP. Jinými slovy se dá říci, že naší policii nedůvěřuje ani ministr vnitra. Jak jí má věřit normální občan? Statisticky vzato to asi bylo správně, protože ať se snažím sebevíc, nevzpomínám si na vyšetřování jediné aféry, které by kdy policie dotáhla do zdárného konce, státní zástupce zažaloval a soud odsoudil. Asi je to spíše organizace, která věc zamete pod koberec, když už selže přemlouvání a uplácení těch, co by něco chtěli oznámit.
Zkrátka a dobře, náš stát se změnil v agenturu některých stran (jejich většiny), určenou k vyvedení řádově desítek procent ze státního rozpočtu do těch „správných rukou“ a státní orgány, které by tomu měly efektivně bránit, například NKÚ či policie, jsou buď paralyzovány (v tom lepším případě), nebo se rovnou změnily v aktivní a spolupracující součást onoho „vyváděcího“ systému.

Víte, ani ta soukromá sféra, ve které se vyskytuji a působím nejčastěji, není zrovna bez chyby, nějaká její část se v tom „vyváděcím“ systému angažuje jakožto partner těch zkorumpovaných politiků a úředníků. Já osobně naštěstí ve prospěch žádné takové firmy nepůsobím, alespoň o tom nevím, což mne docela těší, výdělky sice nemám astronomické, spíš jsou průměrné, ale zato se mohu ráno podívat do zrcadla, aniž bych se musel hnusit sám sobě a také mohu klidně spát a nebát se, že někde něco „praskne“, nebo se „provalí“. V normálně fungující soukromé firmě si majitel rozhodně nedokáže uhlídat úplně vše, cosi, co by se dalo finančně vyjádřit jako 2-4 % ročního zisku před zdaněním, se podaří úspěšně zcizit nenechavcům ve firmě zaměstnaným, nebo i těm mimo ni. Zamezit by tomu asi šlo, ale nikdy ne zcela na 100 % a rozhodně se odhaduje, že by náklady na to vynaložené, byly několikanásobně vyšší, nežli hodnota těch ztrát, takže se o tom sice ví, ale toleruje se to. Kdyby se do podobných relací, tedy ze ztrát v řádech desítek procent na ztráty v řádech jednotek procent, povedlo stlačit ony černé díry, které vysávají náš rozpočet, bylo by to úžasné.

Když jsem si procházel internet, hledaje aspoň něco optimistického, co by se té aféry týkalo, tak prvním z toho dobrého, co ta aféra vyvolala je fakt, že ministr Drobil odstoupil sám a takřka bez váhání. Porovnáme-li to s aférou pana Grosse či Čunka, tak je vidět, že k jakémusi mírnému pokroku v mezích zákona došlo. Bylo by naivní se domnívat, že tím se vše vyřešilo, ale je to malý znatelný krůček vpřed tím správným směrem. Co mne ale velice příjemně překvapilo, byla zpráva o tom, že finančník Karel Janeček bude odměňovat boj s korupcí, což je pozoruhodné, protože to tu ještě nebylo a já si myslím, že by to ten očistný proces jak na straně státu, tak těch „správných“ firem, mohlo významně zefektivnit a urychlit.

Samozřejmě, že svou roli by mohla sehrát i média, která na případ po týdnu, dvou nezapomenou, ale cyklicky se k některým významným případům budou vracet a zamete-li je někdo pod koberec, aspoň mu udělají z ostudy kabát, pomáhá to.

Také bychom měli chodit k volbám, zjišťovat si kdo je kdo a pečlivě „kroužkovat“. Třeba se dočkáme něčeho lepšího ještě za našeho života. Chce to prostě nedat se, aby si naše děti nemusely hledat jiné, vhodnější místo k životu.

28 komentářů:

STK. řekl(a)...

To, nad čím tu uvažuje Drak je pěkné, přehledné a jasné. Ano: "Nebát se a nekrást!"
Ale celý život pracuji, když to shrnu: "na ovlivňování lidí různými způsoby, nejméně pak prostou prezentací faktů." A tu je ten problém. Každé sdělení má (nejméně) tři roviny:

a. To, co říkám (otrocký výklad)
b. To, co tím myslím (naznačuji)
c. To, co tím chci skrýt (odvedení pozornosti)

A každý, kdo bude sdělení vykládat (interpret, interpreter) se může soustředit na kteroukoliv rovinu sdělení. Co ale je nejhorší: téměř nikdo z vykladačů nezůstane u prostého sdělení, vždy se pokusí pozornost posluchače soustředit na druhou nebo třetí vrstvu, případně si vykombinuje svou vlastní verzi jako vrstvu čtvrtou. A na "otrockou" variantu zapomene, nebo ji zesměšní jako nepravděpodobnou.
A co hůř - většina z vykladačů (čti novinářů) verzi (vrstvu), přičemž netuší, o kterou jde, přizpůsobuje tomu, jak chce své posluchače ovlivnit.

Pokusím se tu na příkladu ukázat prolínání vrstev.

Holá fakta:

Na nedělním koncertu nevystoupí slavná pěvkyně paní Obladi, protože si dala takové finanční požadavky, které by snížily náš zisk prakticky na nulu. Místo toho vystoupí pěvkyně krajského formátu slečna Oblada, která je ráda, že ji vůbec někdo pozve na jeviště. Lístků máme pořád dost.


Zpráva v místních novinách:

Nedělní koncert slavné paní Obladi byl vážně ohrožen, protože musela splnit své dřívější závazky (fakt: našla si obratem lépe placenou akci) a koncert by tak musel být odložen. (Realita: na velmi neurčito, pravděpodobně na Sv. Dyndy). Ale naši diváci o svůj koncert nepřijdou! Za paní Obladi zaskočí známá slečna Oblada (fakt: Známá? Komu?), která má nastudován prakticky stejný repertoár, jaký chtěla předvést paní Obladi (jo, tři árie mají stejné, jenže Obladu nikdo nechce, protože nezpívá, nýbrž krákorá). Slečnu Obladu doprovodí symfonický orchestr Ocelového města. Jako dirigenta si slečna Oblada vyžádala pana Tydlitáta, se kterým obvykle vystupuje. (Fakt: Už dvakrát za posledních pět roků... Fakt: Tyditýt, který měl dirigovat koncert paní Obladi se naštval a prohlásil, že s takovou nickou, jakou je sl. Oblada na jeviště nevyleze.) Koncert v basilice sv. Dyndy bude uvádět známý televizní moderátor Aleš Blabla. (Odvedení pozornosti: Stálo nás to fůru peněz, ale máme aspoň jedno známé jméno na plakátě.)
Těšíme se spolu s vámi na neopakovatelný
(jistě - ti kteří mají uši na naši akci už nikdy nepřijdou) zážitek!
A pospěšte si, vážení diváci, lístky jsou už téměř vyprodány!
(Fakta, naznačení: Je prodáno pár desítek lístků. Ale když se vy, hloupí diváci dozvíte, že je něco "téměř vyprodáno", vezmete kasu útokem. "Tak tam táto raděj zaskoč. Novákovi jdou určitě taky a pak se budou na návštěvě zase vytahovat, jaké to bylo skvělé! Doktoři jedni zas*aní!)

Proč o tom píšu? Protože my obvykle nevíme, nejsme schopni zjistit, kterou vrstvu kauzy posloucháme. Takže nová technologie nás kupodivu staví do stejné pozice, jako středověkého člověka. Co neviděl na vlastní oči a znal jen z vyprávění mohla, ale taky nemusela, být pravda. Manipulátoři už tenkrát byli a měli situaci daleko lépe pod kontrolou.

P.S.: Možná, že celá ta slavná historie, kdy po Izraeli chodil jeden tesař a vykládal prostým lidem o tom, že by se snad nemuseli jenom nenávidět a podvádět a doplňoval své přednášky praktickými ukázkami účinků placeba a hypnózy, je jenom trapným selháním tehdejší „ústní žurnalistiky". Prostě se ten člověk dostal „OUT OF CONTROL“ okupační moci, která si uzurpovala právo na informace. Trest za to byl, měřeno dnešními změkčilými časy, strašlivý. Ale i tam lze vystopovat jakýsi ne zcela dotažený pokus o manipulaci mas. Zmrtvýchvstání. Bez pomoci tehdejší moci věc nemyslitelná. S jejich pomocí docela proveditelná. Ale povídá se už o tom víc než dva tisíce let. A fanklubů má Kristus, jak se ten tesař jmenoval, po celém světě téměř tolik, jako jiný slavný pábitel – jakýsi „Muhamad“

informace řekl(a)...

Draku,
boj proti korupci je něco jako boj osamělého rytíře se stohlavou saní. Jednu hlavu useknete a namísto ní narostou dvě nové. Tady se proti ní bojuje už dvacet let, po akci Čistých rukou, a korupce je víc rozšířená jak před tím.
Zde jsou dokumenty EU o boji proti korupci (souhrn zákonů).
http://europa.eu/legislation_summaries/fight_against_fraud/fight_against_corruption/index_de.htm
V pohádce rytíř nakonec zvítězí, ve skutečnosti asi nemá dost odvahy anebo jeden meč nestačí. Media nic nezmohou, udělají skandál, korupčníka poté příslušné orgány odstaví od koryta nebo dokonce odejde sám a pak si hledá jiné. A tak to jde dokola.

informace řekl(a)...

Pokud jde o odchod lékařů a tedy jejich nedostatek od března příštího roku, situace by nemusela být tak tragická, jak píší noviny. Nemocniční správy by mohly uzavírat dočasné smlouvy se soukromými lékaři nebo se soukromými zdravotnickými podniky, podle kterých lékař bude poskytovat službu na určitý počet hodin v týdnu. Zavádějí to tady v severních regionech a v Laziu. Nedělá se to proto, že by lékaři chyběli, ale aby se ušetřilo. Vyjde to tak levněji než zaměstnat lékaře v nemocnici na plný pracovní úvazek. Jak to bude fungovat, to se zatím neví.

drak řekl(a)...

STK:

Naznačené jsem pochopil. Oba jsme ale žili v dobách předlistopadových a myslím, že pořád ještě ovládáme ono umění čtení mezi řádky, takže když už nic jiného, tak přinejmenším vycítíme a odhadneme, co asi je ten holý děj, a co je ta omáčka kolem, komu zveřejněná škodí, komu to naopak prospívá a co asi je tudíž v pozadí. Rozdíl mezi propagandou a zpravodajstvím věřím, že není tak těžké rozeznat. Navíc pohybujeme se mezi lidmi, a ti pracují v různých profesích a sem tam se s námi o nějaké ty informace podělí. Znaje reálnou tržní cenu věcí a porovnávaje jí pak s tím, zač si to samé pořídí město či stát, není pak těžké se dopočítat rozdílů a odhadnout si poměrně přesně a kvalifikovaně, jak to funguje i v jiných případech. Rozhodně nepochybuji o tom, že padouši a propagandisté jsou o několik kroků před námi, ale nakonec se ani neschovají ani nás neoblbnou. Kupecké počty zvládne skoro každý a pak, jsme v Čechách, tady každý každého zná a všechno se nakonec rozkecá a probublá to až na povrch, stačí jen chvilku si počkat.

Co se fungování státu týče, tak jsem přesvědčen o tom, že je nezbytné ten vyváděcí systém potlačit natolik, aby z desítek procent ztrát byly jednotky, v opačném případě nám hrozí dříve či později kolaps celého systému, podobně jako zvířeti, u kterého počet parazitů přesáhne únosnou mez, začíná to být pro stát prostě otázka bytí a nebytí. Ona tím trpí i jeho věrohodnost autorita a důvěryhodnost, ty už jsou skoro pryč.

Zajímavé odkazy k tématu:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-hrad-legitimizoval-korupci-dvs-/p_politika.asp?c=A101229_164335_p_politika_wag

http://vasicek.blog.idnes.cz/c/168991/Drobilova-afera-odkryva-pozadi-politicke-mafie.html

K tomu izraelskému tesaři:

http://www.komik.cz/vtipy/11092/

moc se mi líbil, nemohu se nepodělit ;-)

drak řekl(a)...

Informaci:

Co se korupce týče, tak výše je odkaz na článek pana Hvížďaly. Jsem stejně jako on přesvědčen, že bude stačit, aby v jednom či dvou případech se ta korupce dokázala, prokázala a odsoudila a ostatní už si rádi dají pokoj.

Co se těch doktorů týče, ta věc má dvě roviny. Je to de facto propagandistická akce médií a levice, které tím obcházejí standardní volební mechanismy a prostřednictvím doktorů a jejich odborů se snaží zbrzdit či znemožnit provedení nezbytných reforem. Hraje se na hysterii u pacientů, potažmo voličů. To už je poněkud za hranicí slušnosti a vkusu. Jinak souhlasím s Vámi, že rozhodně není důvod k panice, já to vnímám spíš jako dobrou záminku k urychlení reforem, nebo přinejmenším důkladnou reorganisaci stávajícího neefektivního systému krajských nemocnic.

Na stanici Praha Českého Rozhlasu se v ranních hodinách vysílá pořad "Jak to vidí" a dnes to "viděl" velmi rozumně neurochirurg Vladimír Benešem:

Ke stažení v .mp3:

http://www.rozhlas.cz/_audio/s-neurochirurgem-vladimirem-benesem-jsme-v-poradu-hovorili-mj-o-vypovedich-lekaru-a-dopadech-tohoto-kroku-na-nase-zdravotnictvi---02221684.mp3

K poslechnutí ze streamu:

http://www2.rozhlas.cz/stream/02221684.mp3

Myslím, že k tomu není moc co dodat, a doufám, že vláda se přidrží tohoto a podobných rozumných názorů a padouši v pozadí toho všeho, jako Ráth a další prostě "sklapnou".

informace řekl(a)...

Draku,
pokud jde o roli medií v potírání korupce, jsem téhož mínění jako STK. V Itálii s tím mají historickou zkušenost z počátku devadesátých let, kdy probíhala akce "Čistých rukou". Tenkrát to media tak nafoukla, že se prakticky zhroutil celý politický systém s nedohlednými následky. Už jsem o tom psala několikrát, tak to nebudu znova opakovat. Státní prokurátor, který spolu s milánskými kolegy vedl vyšetřování, se stal zásluhou medií a průzkumových agentur národním hrdinou. Podle agentur prý ho chtělo za předsedu vlády asi 70 procent voličů.
Nadělali tenkrát tolik rámusu, že někteří z obviněných ve vězení spáchali sebevraždu, a teprve po deseti a více letech se ukázalo, že byli nevinní. Jenže tenkrát to bylo podle novinářů přiznáním viny. To všechno dokáže mediální terorizmus.
Pan prokurátor Di Pietro pak šel do politiky, nejdřív to zkoušel s Berlusconim, pak s levicí, kde se na čas usídlil, byl asi dvakrát ministrem, pak založil vlastní stranu Itálii hodnot. Až teď přišla media na to, že je to vypočítavý chytrák, který ani neumí mluvit, dělá nemožné gramatické chyby a teď se mu pro to posmívají. Proč si toho nikdo nevšiml před dvaceti lety? Proč nám nějaký ten jeho projev při soudním jednání nedali poslechnout? Asi by byla celá megabublina splaskla.
Poslední případ, kdy media hrála neblahou roli, je nedávné zřícení zdi v Pompejích, za což byl napaden ministr kultury. Žádala se jeho demise, protože se o svůj rezort nestará. Natolik ho očernili a zblbli, že začal o demisi uvažovat. A teď zas vychází najevo, že v Pompejích předešlá správa spolu s odbory zorganizovala velký podvod, platila přesčasy osazenstvu vykopávek - prý nadělané někdy v osmdesátých letech a dosud nezaplacené!- z fondů na školení personálu. Tak se personál neškolil,seděl doma a bral peníze navíc. Bývalá správa se hájí tím, že tak chtěla předejít stávkám, kterými odbory hrozily.
Jenomže o tomhle podvodu píšou jen pravicové noviny, la Repubblica a další levicové noviny zprávu ignorují.
Media v odhalování korupce a podobných nešvarů mají dost negativní roli. Nikdy nejsou objektivní, hledají, jak by ve vyšperkování zprávy přetrumfla konkurenci.
Pokud jde o lékaře. V Německu prý berou pětadvacetkrát víc na platu (to je jako kurs koruny vůči euru) jak v Česku. Ale jaký je v Německu "costo della vita"? Jaké tam jsou ceny? Celá ta akce by se tak byla nerozjela, kdyby o tom nehlásala každodenně katastroficky media. A celá ta akce lékařů právě se spoluprací medií počítá, jinak by lěkaři a představitelé kategorie jednali jinak.

informace řekl(a)...

Tak mi to zase ten blbej cenzor smazal a psala jsem to načisto. Kopii nemám.
Nebudu to tedy psát znova. Jenom jsem tam dávala na základě zdejších příkladů o neblahé roli medií zapravdu STK.

A.S.Pergill řekl(a)...

Já jsem toho názoru, že naši politici to masarykovské heslo, co cituje STK (nebát se a nekrást) již v podstatě zcela naplnili, akorát jim zbývá to "a ne".

S tou korupcí je hlavní problém ten, že ve státních (= v podstatě socialistických) organizacích nakupuje úplně jiná složka, než ta, která s nakoupeným bude pracovat, a která na nákupy (přes různé granty apod.) zajišťuje finance. V posledních cca 10 letech se pod záminkou úspor přesunulo rozhodování o nákupech prakticky stoprocentně do rukou pologramotných úředníků, které není problém zkorumpovat už proto, že nemají představu ani o "běžné ceně", ani o "běžné kvalitě", takže si ti subalterní ani nemusejí uvědomovat skutečný rozsah škod, které nadělají.
Opatření proti korupci, alespoň ve sféře výzkumu a školství by bylo velice jednoduché: Vrátit pravomoci o rozhodování s financemi těm, kteří ty finance získali. Pro sebe (= pro práci, na níž je více-méně existenčně závislý) si nikdo žádný šunt nebo předražené zboží nekoupí.

Tess řekl(a)...

Zcenzurované přihozeno zpět.

drak řekl(a)...

Tess:

Za "odcensurování" Vám moc děkujeme (předpokládám, že nehovořím jen za sebe) :-)

Všem návštěvníkům Hospůdky i hospodskému s rodinou přeji do nového roku hodně zdraví, štěstí a spojenosti.

informace řekl(a)...

Tess,
děkuju za odcensurování. Bylo to asi moc dlouhé. Žádný odkaz tam nebyl. Psala jsem to narychlo, jak mě to napadlo a tak jsem si neuvědomila, že to asi bude víc znaků, než co censor dovolí.

drak řekl(a)...

A. S. Pergillovi:

Ano máte naprostou pravdu v tom, že při tom rychločtení a překabátovávání se ti oportunisté po roce 1989 poněkud přehlédli a z Masarykova "nebát se a nekrást" si udělali ono dnešní "nebát se a nakrást si".

Věci už ale bohužel zašly tak daleko, že by nám ten stát podobně jako ten řecký mohl totálně zkolabovat, takže už je nejvyšší čas začít s tím konečně něco dělat. Třeba i to, že jak Vy říkáte, věcnou stránku věci by měl dostat na starost ten, kdo to bude používat, tudíž tedy ten, kdo tomu rozumí, včetně odsouhlasení cen a záručních podmínek. Úředník by to měl na starost jen a pouze po formální a finanční stránce věci. A samozřejmě, že ještě spoustu dalšího, ale to už by asi bylo na delší povídání.

drak řekl(a)...

STK a informaci:

Samozřejmě, že média tu máme z více než 80% bulvární a senzacechtivá a ta se vždy zmohou jen na bulvár a propagandu. Nicméně i přesto přese všechno, média jsou dnes už ten jediný a poslední, kdo proti té korupci má aspoň nějaké hmatatelné výsledky. Policie, státní zastupitelství a soudy jsou už jen jakýmisi pojistkami, které skandál zametou pod koberec, nebo ho i potrestají jakýmsi směšným trestem, když už to opravdu, ale opravdu jinak nejde, prostě stát žalostně selhává a nefunguje. Všichni se vymlouvají na legislativu, ale kecají, jen nechtějí nic dělat a když někdo nechce, to je horší, než když nemůže.

Popřejme tedy všem těm zkorumpovaným a korumpujícím padouchům, aby jim v tom nadcházejícím novém roce klesl obrat směrem od státu aspoň o polovinu a každý další rok pak také tak, dokud se ta disproporce mezi realitou a státními zakázkami nescvrkne na nějaká 3-4%, což už je +/- přiměřené a snesitelné a už se to ani moc nevyplatí hlídat.

informace řekl(a)...

Vsechno nejlepsi, Draku, a uz si s korupci nelamte hlavu. Alespon do pondelka.

STK řekl(a)...

Vážení spolustolovníci ve virtuální putyce Šamanově!
Momentálně mezi námi nesedí nikdo, kdo by nepamatoval "starých časů", takže my si tady jenom opakujeme, co všichni víme. Problém vidím v mladých. (Pár jich ještě znám.) Ti pochopili, že je média napájí nesmysly - a přestali si jich všímat. Pro ně rádio, tisk a TV nejsou. Chvíli uznávali internet, ale tam jsou informace ještě bláznivější, než jinde. Různé sociální sítě jakbysmet. Takže teď považují za validní jen informace od kamarádů a známých - zajisté ovšem uznáte, že principem "tiché pošty" se po několika krocích původní informace zcela devastuje a zkreslí. Zbývají blogy. Jenže je třeba si opět uvědomit, že individuální posouzení sama sebe je opět nejednoznačné:

- to, co si o sobě myslím já
- to, co předpokládám, že si o mě myslí ostatní
- to, co si opravdu myslí ostatní

A z toho opět vyplývá míra věrohodnosti informací mnou podávaných. Prostoru k manipulaci je zde stejně hodně, možná ještě více, než u ostatních informačních systémů.
Dělal jsem (a dělám dosud) pokus na blogu, kde se shromáždili ctitelé a odpůrci, většinou zvenku, ale i zevnitř našeho Ústavu a kde si "našinci" perou špinavé prádlo, předstírajíce, že jsou osoby "zvenku", diváci. Založil jsem si tam dva avatary (ano, vím, že je to značně nefér, ale zajímaly mě reakce) a zjistil jsem, že dokážu perfektně rozlišit "externisty" a "internisty" a dokonce milovníky divadla oproti "natřásačům", kteří vkus a intelekt pouze předstírají. V lednu 2011 už nechám oba avatary "umřít".
Zjištění jsou to totiž neveselá, dvěma virtuálními osobami lze "ukočírovat" několik desítek mladých lidí. Starší sice moji hru neprokoukli, ale tuší (to je to čtení mezi řádky), že něco není v pořádku a obvykle se stáhnou.
Mladí ne. Klidně by přišli i demonstrovat před náš ústav. Trochu mě ta snadnost "pábitelství" leká. Tedy upřímně: dost mě to leká. To pro budoucnost není moc dobré. Dát na pocity, neověřenosti, šeptandu. Obrovský prostor pro pábitele, kteří to ale nebudou dělat jen z výzkumných důvodů.

Ale dosti již o vážných věcech:

Všem přeji to, co já neznám, ale oni ano. Ať se jim to podaří!

Starý Tlustý Kocour z Ocelového města

Pedro řekl(a)...

Šťastný a veselý (a hodně úspěchů v úloze krku, který teď bude kroutit hlavou, namísto dosavadní role hlavy)!

drak řekl(a)...

STK:

K té manipulaci bych řekl, že máte celkem zajímavý poznatek, protože já z Prahy mám poznatky spíš opačné. Mladí lidé sebou nechají málem orat, zametat a nechají na sobě doslova dříví štípat, zkrátka jsou vůči vedení firem zpravidla velmi vstřícní a ochotní, málem by si nechali nadělat na hlavy, jakoby ani neznali svou vlastní cenu a neměli svou vlastní hrdost. Je-li naopak někdo ochoten se ozvat a nenechat se sebou zametat a orat, tak jsou to lidé spíš kolem 40 a starší. Proto také v Praze převládá taktika nabírat do firem nejraději lidi do 30 let věku s 2-3 lety praxe. Myslím, že ti Vaši mlaďoši se projevují tak, jak se projevují proto, že podobně jako naši dědové a babičky za 1. republiky prostě rostli v něčem jiném a neměli tudíž zapotřebí vyvíjet si nějaké mimikry a další obranné mechanismy proti manipulacím, což je bohužel manipulátory poměrně hodně zneužíváno. Nicméně věřím, že až by si párkrát ty prsty spálili, naučili by se být víc přemýšliví a opatrní. Částečně je to ale i nedostatek výchovy v rodinách, protože my jsme se jakožto rodiče dětem snažili vysvětlovat, co je to manipulace a co je to propaganda a jak se to pozná a jak je dobré nenechat se někým manipulovat a zneužívat. Mimo jiné jsme tím ušetřili poměrně dost peněz za úplně pitomé a zbytečně hračky, jako bylo třeba Tamagochi, nebo Barbie, ta pravá od Matella, atd, atp.

Musel bych se zkusit rozhlédnout po webu ČRo, abych Vám na to poslal odkaz, ale někde tam poměrně nedávno v nějakém pořadu vystupoval Arnošt Lustig, a řekl, že podle jakési americké studie v různých věkových skupinách až 80% jedinců není schopno utvořit si na nějakou událost svůj vlastní úsudek, používají pak ten, co jim podstrčí ve zpravodajství. Ať už je to jak chce, jsme jakožto společnost hodně náchylní k tomu, nechat se manipulovat, a to může být za určitých okolností hodně nebezpečné.

STK řekl(a)...

Draku,
ty naše poznatky o mladých zas tak moc antagonistické nejsou. Dokonce i zapadají do toho, co pravil pan Lustig. O obecné sdělovací kanály není mezi mladými valný zájem, není k nim důvěra, nesledují to. Internet - jak kdo a hlavně v jakém oboru. V poradenství, který I-pod nebo jaké džíny to u mladých to funguje - tedy reklama, k nějakému názoru na postavení mladého člověka ve světě, politika, otázky jakékoliv víry nikoliv. Názory na netu jsou příliš roztříštěné, aby si vyhledal nějaké, které jsou aspoň trochu validní, potřebuje mít nějaký vědomostní a morální základ. A ten jim chybí. Opravdu platí, že si neumí udělat na hodně věcí pevnýnázor.
Takže jsou snadným cílem různých pábitelů. Naprosto věřím tomu, že sáhnou po prvním "hotovém názoru", na který narazí. No a to je právě to, co mě leká. Nalítnou totiž komukoliv. Od různých náboženských sekt přes strany typu "Komunistická" nebo "Dělnická" až po toho Aštara. Naprosto netuším, čím to je. Možná tou "americkou" výchovou, kdy si malý fracek může dělat co chce, nikdo jej neokřikne, nikdo mu neplácne na zadek. Takoví pak narážejí už ve školce, pak ve škole, kde je hloupí rodiče hájí proti učitelům (netvrdím, že všichni učitelé patří do škol, někteří by potřebovali převýchovný tábor také ;-) a okolnímu světu tak dlouho, až jejich ratolsti skončí ve vězení. To vše pod praporem "umožnění svobodného vývoje osobnosti...". Inu, když tady v české kotlince začneme něco dělat jinak než dosud, jdeme na to zhusta zhurta: "od krajnosti ke krajnosti". I když je to jen nápodoba módy ze západu. (Moje mínění je, že se jedná hlavně o rodičovskou lenost. Vychovat "fógla" totiž dá dost práce a výsledky člověk vidí asi tak po čtvrtstoletí. "Proč se pinožit s fóglem dneska, když mu něco koupím, dá mi pokoj. Co bude potom? Na to hážu bobek...")
Tož tak.

informace řekl(a)...

Ještě něco k manipulaci s lidským vědomím. Nevím, jestli jste to sledovali, ale vloni na Psu byla debata o psychologii davu. Tenkrát ji předložila jako téma jedna paní z Německa, Westik, a to v souvislosti s knihou francouzského sociálního psychologa Gustava Le Bona Psychologie des Foules (Psychologie davu), napsanou již na konci devatenáctého století (1895). Knihu paní Westik navrhla k přečtení a k diskuzi o stále aktuální otázce vztahu lidových mas a jejich vůdce, manipulace vědomí davu. Diskuze se tenkrát moc nerozvinula, protože knihu nikdo nečetl. Mně se ji podařilo najít v italském překladu na webu a ještě s dodatky projevů státníků dvacátého století, kteří se jí inspirovali. Četli ji a pilně si ji prostudovali velcí diktátoři jako Lenin, Stalin, Hitler a Mussolini a pak pilně aplikovali rady francouzského myslitele v politické praxi.
Je to skutečně ohromující, nakolik dokázali pochopit myslitelé t.zv. biologického sociálního pozitivizmu (Le Bon do jisté míry shrnuje a pokračuje v tom, co bylo již napsáno po zkušenostech francouzské revoluce ve 48), nebezpečí, jaká v sobě skrývá demokracie, hlásaná v teorii ale v praxi neuskutečněná a, podle některých, neuskutečnitelná.
K textu Le Bona překladatel přiložil i výroky některých velkých diktátorů minulého století, na př. Stalina nebo celé kusy Mein Kampfu, které jsou téměř jako vystřižené z Psychologie davu.
Přeložila bych vám některé úryvky, ale všechno by se mi sem nevešlo. A tak jen něco.
Co píše na př. již v polovině devatenáctého století V. Gioberti: „Pouhá demokracie, tato neskutečná hračka intelektuálů ve Francii, Anglii, severní Americe, ...kteří opěvují masy, vychvalují princip asociace, mluví o spojenectví národů... nemůže existovat ani přetrvat, protože je radikálně neorganická. Počet zvětšuje sílu, ale netvoří ji. Stádo bezpočetných ovcí bez pastýře nic nedokáže. ...
Masa má vždycky zapotřebí víc času, aby byla schopná věci pochopit. Její paměť se dá do pohybu, až když jí budou opakovány tisíckrát ty nejsnadnější pojmy, a právě ty vedou k odstranění instinktivní obrany a odporu jednotlivce.“
Nezní vám ta slova, napsaná před 150 lety nějak povědomá?

informace řekl(a)...

Problém, zda je společnost souhrnem individuí s vyhraněným charakterem nebo nediferencovaná masa, která slepě opakuje výzvy vůdce, kladou znova bratří Čapkové ve hře Adam stvořitel (1927). Autoři docházejí k závěru, že jakýkoliv pokus svět předělat a zlepšit a to jak činností silných vzdělaných samostatně myslících osobností tak využitím síly poslušných mas, nemá žádné kladné perspektivy. Nakonec svět zachrání před novým zničením právě chudý zmetek, když se dva zklamaní stvořitelé Adam a Alter Ego rozhodnou smést ze světa všechno lidstvo, protože člověk "plodí jen hanbu a nevděk, rozvrat, vojnu a zmatek".
Je skutečně zárukou budoucnosti právě ta chudina, co se dře od rána do večera, aby obživila sebe a početné potomstvo? A je schopná si vytvořit svůj jednoduchý světonázor nezávisle na vůdcích nebo nositelích vznešených myšlenek - inteligenci?
Člověk se má snažit využít svého života tak, aby ho prožíl důstojně, a nefušovat do věcí, které nedokáže řídit.
Souhlasíte?

STK řekl(a)...

Informace,
po člověku by asi měla zůstat nějaká "stopa". Kus poctivé práce, nějaký objev, dílo, vzpomínka na dobrého pekaře nebo listonoše... Mnozí zdánlivě bezvýznamní lidé žijí ve vzpomínkách jiných bezvýznamných lidí.
Vzpomínám na osvětlovače Pepu Koziorka, zuřivého chlápka, který to uměl báječně nejen se světlam, ale i s plechem. Z kousku plechu vyrobil za pomocí nůžek, ohýbačky a páječky cokoliv. Jo, nebylo to s ním snadné. Za mlada mu autobus smetl ženu a dvě děti, když stáli na zastávce a Pepa zahořkl na celý svět. Když za ním jeden přišel s prosbou, že by něco potřeboval vyrobit, vytrhl vám z ruky nákres toho udělátka a pak začal řvát, že nemá čas, že tu není žáná služka... Člověk se tedy sebral a smutně odešel a marně přemýšlel, čím tu speciální krabičku nahradit. Za hodinku se ozvalo bouchání na dveře a když jsem otevřel, vecpala se dovnitř obrovská chlupatá ruka a držela tu "věc", která vypadala, jako by ji vyrobili v nějaké automatizované továrně po dlouholetém vývoji. Při pokusu nějak zaplatit za tu ochotu se člověk dostalo další dávky křiku. Ta věc byla nejen dokonalá, ta bývala ještě mnohem dokonalejší než její nákres - bylo promyšlené zavírání, různé "štelování" atd.
Jindy se ráno před zkouškou objevila tatáž ruka, popálená od kyseliny, kterou používal při pájení a držela v ruce takový divný pilkový nůž. Komentář zněl - "Na housky." A ruka se stáhla. Ten nůž, kterým se skvěle rozřezávají housky a hned mažou mám dodnes. Kde ho Pepa koupil nevím, ale každé ráno, když ho beru do ruky Pepa na chvilinku ožije. A to se mi zdá moc krásné...

Pepa se oběsil jednou v neděli ráno ve sklepě svého prázdného domu, dva měsíce poté, když ho šéf provozu propustil z divadla pro přestárlost - a taky proto, že potřeboval místo pro svého příbuzného. Pepa měl přes sedmdesát a divadlo, lidé v něm, měli pro něho zásadní význam. Byli jsem všichni jeho rodina, na kterou tak řval a kterou tak strašně miloval. A práce udělal jako čtyřicetiletý.

To, že onen pan inženýr, který ho vyhodil, mladý, zdravý a perspektivní, nenadále zemřel za necelý rok po Pepovi na rakovinu čehosi v břiše považuji za jeden z důkazů vyšší spravedlnosti.

stk řekl(a)...

Oprávky: ...se světlem... ...byli jsme všichni... ... a který nenadále zemřel...

informace řekl(a)...

STK,
když se podíváme na život jednotlivce, jednoho zrnka v hromadě písku společnosti, jsme se všemi interpretačními schématy všeobecného rázu v koncích. Každý v tom davu žije svůj příběh, podle svých schopností, možností, kriteria hodnot, svých zájmů materiálních i duchovních. Snaží se žít podle svého, ale při tom fatálně závisí na těch druhých. A často jsou to právě ti druzí, kteří ho dovedou k nešťastnému kroku, když mu vezmou jakoukoliv jinou možnost řešení. Jenže ti druzí, to jako my, máme schopnost vidět problémy těch druhých, zamyslet se nad nimi, pochopit je? Máme na to čas anebo spíš zajímá nás jejich život, jsme ochotni jim pomoci?
Jsou to právě taková extremní řešení sebevrahů, co nás donutí se na chvíli zastavit a podívat se konečně zblízka na život toho nešťastného, který už nemohl dál.
Mně se stalo něco podobného po vánocích při návratu domů. Čekala tu obálka s vydáním překladů Shakespearových sonetů od jednoho bývalého přítele, který náhle zemřel před pěti lety, se vší pravděpodobností jako sebevrah. Překlady vydal v omezeném nákladu pro úzký kruh přátel jeho adoptivní syn. Přiznám se, že to bylo překvapení dost nemilé, jako vánoční dárek se mi zdálo dost nedelikátní. Volali mi pak ostatní adresáti, abychom se dohodli, jakým způsobem poděkovat.
Při té příležitosti jsem si vybavila jeho život, alespoň co jsem z něj znala a nedošla jsem k žádnému závěru nebo ocenění. Jak můžete posuzovat skutky člověka, když nevíte, co, jaké duševní prožitky jsou za nimi? Do cizího nitra člověk nevidí, neví, co ho tak ztvárnilo nebo dokonce zdeformovalo.
Ten pan P. byl osoba vysoce inteligentní co se týče intelektuální stránky a činnosti, ale po stránce lidské byl docela ignorant. Žil podle stylu literárního dekadentizmu, v pravém slova smyslu, kašlal na základní tradiční tabu jak v rodinných tak přátelských vztazích.

informace řekl(a)...

II
Nebudu tu vyprávět o jeho různých kouskách, fakt je, že dokázal znesvářit celou rodinu, která ani pět let po jeho smrti není schopná se znova usmířit, tak hluboce zasáhl do vztahu mezi maanželkou a její sestrou,. Neměl opravdové přátelské vztahy ani s ostatními. Choval se s mentální krutostí k adoptivnímu synu, protože nebyl krev jeho krve. Nakonec, v pokročilém stadiu nevyléčitelné choroby zůstal sám, když manželka, jediná duše zcela mu oddaná, která všechno snášela a ospravedlňovala, byla na několik měsíců hospitalizována pro složitou zlomeninu bederní kosti a kolena.
Zřejmě na něj stále vzpomíná v dobrém, když spolu se synem vydali ty překlady (mimochodem nepodařené - překládat S. sonety po básnících jako Ungaretti nebo Montale na to musí mít člověk značnou dávku odvahy a nevědomosti nebo neuváženosti) a syn jí chtěl asi udělat radost k vánocům.
Mohla bych pokračovat, ale je to jen jeden jednotlivý, osobní příběh a nakonec mudrování o něm k nějakému všeobecnému nebo zvláštnímu, individuálnímu závěru nevede.
Co Vám mám říci, STK?

stk řekl(a)...

Něco veselého...

informace řekl(a)...

Není to veselé, je to příběh ze života lidí.
Co mám říci té ženě, když ji někdy náhodou potkám? Naštěstí pro mne je to málokdy, moc nevychází, kosti jí dobře nerostly a belhá se o berlích. Co jí mám říct? "Netruchli zbytečně, stejně to byl lempl ten Tvůj P.?" Jak by to asi vzala?
Tomu se říká v literatuře ženská věrnost a láska až za hrob. A v životě?
Co byste jí řekl Vy, STK?
To jen když tak uvažujeme o jednom zrnku písku.

informace řekl(a)...

Teď právě mi dcera řekla, že jsem ten lístek s poděkováním poslala nevyplaceně, že prý ta nálepka "posta prioritaria" není známka. Takže jsem si ještě ke všemu trhla ostudu.
Když se teď posílá všehno faxem nebo e-mailem, tak jsem ztratila přehled. Už léta nic obyčejnou poštou neposílám.

STK řekl(a)...

4 Informace:

Jsou okamžiky v životě - a je jich často tolik, že už to ani žádné "okamžiky" nejsou, kdy je nejlépe mlčet. Není prostě co dodat. Cokoliv řeknete může ublížit, spustit explozi vzpomínek...

Ale já vzpomínám na toho vzteklého dědka v kárované flanelové košili se zlatýma rukama a hlavně srdcem rád. Kdyby byla většina lidí na světě aspoň trochu podobných Pepovi Koziorkovi z Dolní Datyně, byl by svět daleko, daleko lepší místo k životu.

V několika lidech žije Pepa svůj posmrtný život a uklidňuje nás:
"Ne každý, kdo na tebe křičí tě nemá rád! Někdy je to úplně naopak."

A já cítím jakousi povinnost říct o Pepovi i dalším lidem. Aby taky věděli. Aby žil.