neděle 21. srpna 2011

Nejdelší den


21. srpen 1968 v Liberci
---------------------------------------------
To ráno

 V noci jsem si četl nějaký horor. Za týden začínala zase škola. Hrůzný maturitní rok. Někdy jsem si skoro až přál, aby vypukla 3. světová válka, ta jaderná, která by mne od maturity zachránila. Jak je člověk v sedmnácti hloupý! "Dvacetčtyři nulapět, město spí, země dýchá, sladká vůně akátů opíjí bezpečím..." Otevřeným oknem našeho přízemního bytu bylo zvenčí slyšet nepřerušovaný hluboký hukot leteckých motorů, asi nějaké cvičení, letos jich bylo už několik. Četl jsem až do tří, tyto prázdniny jsem si už odbyl pobyt u příbuzných na venkově, brigáda mi taky skončila, jen jsem se poflakoval. Minulý týden jsme s Honzou Šplíchalem prolezli jeskyni pod Ještědem, zítra asi pojedu na kole na Lesní koupaliště a tam si budu číst. Potápět se v ledové vodě, schnout na srpnovém sluníčku a číst si. Máti to flákání vadilo, ale teď si pochrupovala ve svém pokoji a neměla zdání, že si ještě čtu. Čtvrt na čtyři, tak dobrou a zejtra vstávám až v poledne.




 Z tvrdého spánku mne probudil naléhavý hlas z nahlas puštěného rozhlasu, kterému přes zeď nebylo rozumět. Ani máti nedala pokoj. Otevřela dveře a: "Jendo, pustila jsem si rádio, abych věděla, kolik je hodin, a oni žádný čas nehlásí. Je tam nějaké svobodné československé vysílání a že prý nemáme poslouchat nějakou Vltavu a zastavovat nějaký tanky. Jendo, jaký tanky?"

 Okamžitě jsem pochopil, co se děje. "Americký určitě ne," opáčil jsem, a v té vteřince jsem pocítil tu hroznou a nekonečnou neodvratnost, do které jsme právě spadli. A převalil jsem se na druhý bok, rozhodnut dospat včerejší deficit. Co už se dalo dělat!

 Máti se ve spěchu oblekla a běžela do práce. Já jsem už nezabral. Po chvíli jsem vstal, pustil jsem rozhlas na plné pecky a dal ho do okna. Jenže venku nikdo nebyl, bylo málo po šesté... Dokonce jsem si i tu "Veltavu" naladil, byla tam, co včera Radio Dresden. To mi konečně dalo celistvé informace: pozvání revoluční vlády, invaze bundeswehru - to už jsem věděl přesně, co se děje, víc, než ze zlomků našich hlášení. Oblekl jsem se, ale co teď. Směr mé činnosti dal telefon. Volala máti z práce: "Skoč do krámu a kup mouku, cukr, chleba, olej, vajíčka..." Tak jsem šel. Před sámoškou na rohu - vedle jsem chodíval do hospody U Jelena pro večerní pivo do džbánku - se už vytvářela fronta žen v domácnosti. Bylo ještě čtvrthodinu před sedmou! Byl jsem asi desátý. Vtom se z města (každé město má své "město") ozvalo s těžkou kadencí "dadadadadada". "To jsou kulomety" pravil jsem se zjevným záměrem a hned jsem byl pátý! (Ještě jsem nevěděl, že Rusáci už zastřelili asi pět lidí.)

 Dav se poněkud ztenčil o ženy, utíkající ke svým dětem domů, ale brzo se zase zahustil. Paní vedoucí se jím ztěžka prodírala - a hned otevřela, pět minut před sedmou. Vešel jsem klidně dovnitř, vzal košík, rozhlédl se, kde asi bude ta mouka - a zíral jsem do prázdných regálů, jejichž obsah si odnášeli lidé i bez košíků k pokladně. "Lidi neblázněte, zboží máme dost!" volala zoufalá vedoucí a vezla další paletu. Ani nemusela zboží dávat do pultů, ne jako jarní sníh, jako voda odtékající z dřezu, tak rychle zmizelo. Nakoupil jsem, donesl nákup domů a ohlásil máti do práce splněný úkol. "A ne abys lajdal venku, buď pěkně doma!" (Ještě nevěděla, že střela ze samopalu, vystřelená někde na začátku Frýdlantské ulice do vzduchu, přerazila její kolegyni nohu, když přicházela do práce - až v Hvězdné ulici, bylo to vlastně jen asi kilometr letem střel.) Tak mé bloumání u zapnutého rozhlasu a televize dostalo další směr.

Nasedl jsem ná své kolo značky Junior a vydal se do města.

Projížďka městem

Liberec byl malý. Projel jsem kolem hřbitova, přes Tržní náměstí a za chvilinku jsem stál na mostě přes Sokolskou třídu a zíral. Nekončící řada tanků se zdviženými hlavněmi se rámusivě posunovala vzhůru uličním kaňonem, kde filmový blbec z Xeenemunde střílel své přesné rakety. Tanky byly natřeny bílými pruhy ve tvaru kříže, nejdřív jsem ani nevěděl, že to jsou sovětské stroje. Přijížděli z Německa, tak to jsou asi Němci, myslel jsem si. Budovy Šaldova divadla a ONV byly už otřískány kulkami. (Ještě jsem nevěděl, že Rusáci hned jak přijížděli do Liberce, někdy kolem páté ráno, tankovými kulomety preventivně postřelovali fasády domů, asi ten film taky viděli... Zásah dostal i obraz, který brácha nakreslil jako svatební dar svému kamarádovi, který v Sokolské bydlel...) Seběhl jsem s kolem na rameni se schodů a dole opět nasedl. Jel jsem po chodníku kolem té popojíždějící pancéřové fronty do kopce (bez přehazovačky), jednou rukou jsem držel tancující řidítka a druhou hrozil na vojáky, sedící ve věžích. Jeden z nich se otočil a tím jednoduchým pohybem jsem se dostal před ústí hlavně jeho samopalu. Přestal jsem hrozit, chytil řídítka oběma rukama, šlápl do pedálů a pryč! (Ještě jsem nevěděl, že kluk, co jsem s ním ten rok byl na brigádě, házel na vojáky kamení a dostal do těla dávku ze samopalu. První střela šla do stehna a další, jak zpětná reakce zvedala hlaveň, do břicha, hrudi, ramene... Nejhorší byly průstřely plic, několikrát byl v klinické smrti. Lékaři ho zachránili, příští rok o prázdninách se pak na koupališti před holkama předváděl se svými jizvami - jizva vzadu odpovídala jizvě zepředu - a vytahoval se, že on může na Rusy nadávat otevřeně, protože má nezpochybnitelný důkaz o jejich chování.)

[Pozn.2011: Kamarád přežil - ale za trest se nedostal na žádnou školu. Komunistům vadily ty jeho jizvy od sovětských soudruhů.]

Pryč bylo blízko, kolem radnice obestavěné lešením na Náměstí Bojovníků za mír. Odložil jsem kolo pod lešení. Všude na dlažbě byly třísky z dřevěných palet, které ráno svrhávali nějací kluci z lešení na tanky. Říkalo se, že za tanky jela černá Volha, z jejíhož okénka někdo ty "teroristy" postřílel. Na náměstí už byla hlava na hlavě. Vylezl jsem na sokl lampy, abych měl lepší přehled. Český policajt mi řekl, abych slezl dolů. Ve výši hlavy byl ve sloupu průstřel, slezl jsem. Ale štvalo mě, že esenbáci zadržovali lidi mimo jízdní dráhu, aby nelezli pod tanky, a přitom nechali ty tanky jet evidentně v protisměru! Pekařská dodávka, vyjíždějící na náměstí z Moskevské ulice se taktak vyhnula...

Před radnicí ležela v kaluži krve kytice květů. Fotografoval si ji profesor Tomíček, který nám před prázdninami vykládal, že Sovětský svaz musel napadnout Finsko, které ho ohrožovalo svou obrannou linií, že musel vstoupit do Polska, aby si vytvořil nástupiště proti Hitlerovi ("Vy byste udělal ze Sovětského svazu největšího agresora!" křičel na kamaráda Pínu a dal mu pětku ze začátku druhé světové války, ale to ještě nevěděl, že vojska se opět chystají) a teď byl tedy svědkem toho jak Sovětský svaz opět musel...

 Všude bylo už plno nápisů, letáků, tvořily se fronty na podepsání žádostí o odchod vojsk, vyhlášení neutrality. Za radnicí, u historického meteorologického kiosku, v místě, kde ráno ležel další zastřelený, stáli kluk s holkou, východní Němci, koukali na tanky bez znaků, přijíždějící ze severu z východního Německa a oba brečeli. Možná si taky mysleli, že to jsou německé tanky. (Ještě nevěděli, že až se vrátí, tak je hned za hranicemi strčí do internačního tábora, dokud nevyčichnou od Pražského jara...)

Kolja



U Sokolské nad divadlem stál ruský vojáček, kterého vysadili, aby ukazoval tankům, kudy mají jet správně v protisměru k radnici. Malinký ušpiněný nevyspalý okupant. Lidi na něj nejdřív plivali, až byl od plivanců úplně politý. Ve skutečnosti se jmenoval Saša, možná Serjoža. Brečel. Měl hlad, vůbec jim s sebou nedali žádné jídlo. Právě ten den mu bylo osmnáct... Naši lidi mu nakonec donesli polívku a chleba.


 Vzal jsem si své (nezamčené) kolo a vydal se za tátovou rodinou do Rochlic. Cestou jsem předjížděl kolonu nákladních aut, která stála na třídě Zdeňka Nejedlého. Jak se ty kolony vůbec mohly někam dostat, když pořád stály! Na dřevěnou ohradu vedle stojícího náklaďáku jsem vylepil nějaké azbukou psané letáky, které jsem si vezl za trikem. Z auta vylezl důstojník v zelenozelené uniformě se zlatými výložkami a s omluvným úsměvem ty letáky strhal (to jsem toho ještě hodně nevěděl).

Bába a děda

 Když jsem šlapal do kopce k Hluboké(!) ulici, vyhlížel jsem ten krajní barák na kopci. Od té doby, kdy měl děda infarkt a pak mu museli uříznout nohu, jsem vždycky s úzkostí už z dálky sledoval známky života. Na balkoně byla vyvěšena československá vlajka, žili! Jinak děda vyvěšoval vlajku vždy jen 28. října, na výročí svatby, kterou měli se slečnou Vobořilovou ten den v roce 1918 na liberecké radnici. Táta byl se svou ženou (slavili právě ten den její narozeniny) a s dcerkou na podnikové chatě v Jizerkách, kousek od soukromé chaty Ludvíka Svobody. (Shodou okolností tam byla nedaleko i oficiální prezidentská chata.) Uklidňovali Svobodovy tetičky, které se k nim raději nastěhovaly.

Děda ležel u televize a sprostě nadával. Poslal mě za babičkou na zahradu. Bába (tak jsem jí říkal od malička, pro mne to bylo nejněžnější oslovení) seděla na lavičce před domem.

Dole v údolí duněly silné diesly a já jsem si vzpomněl, jak jsem jako dítě s koleny na židli, lokty na stole a ruce pod bradou sledoval, jak si bába vykládá pasiáns. Naučila se to za války, za Jiříčka, za Otu, za Milána, za "tátu" - když to vyjde, vrátí se mi z koncentráku (Miluška už umřela na souchotě). Pasiáns Jiříkovi a Otovi nepomohl, ale bába ty čtyři hry vykládala pořád dál. Teď tu seděla stařena, kterou přivedl na chvíli do reality rachot tankových pásů, ruce se jí třásly a pořád jen opakovala "Co s námi bude, Jendo, co s námi bude?" To jsem přesně nevěděl. Raději jsem nasedl na kolo a vrátil se na náměstí k radnici.

Tankista

 Tam došlo mezitím ke změně. Tank číslo 314 dostal na tramvajové vyhýbce smyk, vyjel do podloubí, kde porazil jeden sloup. V podloubí se vršila hromada suti, lidi ji zběsile odhrabovali a vytahovali raněné. Za tankem stála bokem trojice sanitek. Celé místo obloukem objížděly další tanky. Vtom se zpola zasypaný tank dal s řevem do zpětného pohybu, couval z té spouště, kterou způsobil. Přitom tlačil sanitky, které stály kolmo za ním. Ty se k sobě přitiskly a začaly drncavě poskakovat na gumách, jak je boční tlak odtlačoval. Mezi lidmi na náměstí projela zápalná jiskra. Tank zastavil, odklopil se poklop a ven do půli pasu vylezl sovětský důstojník, aby se rozhlédl, kudy dál, průzory i periskop musel mít zanesené sutí, ale mně to připadalo jako že se rozhlíží po svém vražedném díle. Mladík vedle mne popadl půlku cihly a hodil ji tankistovi do zad. Bylo to dost daleko. Cihla nejdřív stoupala, stoupala, pak mírně poklesla přímo mezi vojákovy lopatky. Ten vytrhl pistoli a dvakrát, třikrát z ní vystřelil do vzduchu. V uších mi začal šumět adrenalin: Zničil barák, poranil, možná zabil lidi, poškodil sanitky, které pro jeho oběti přijely a teď si ještě troufá? Rázně jsem pokročil k tanku, abych tomu okupantovi řekl od plic, co si o něm myslím. Vtom sklonil pistoli do davu a otočil se. Jestli střílel pak, nevím.

 Vím jen, že jsem se najednou nějak ocitl o padesát metrů dál za rohem radnice. Zahanbeně jsem se vracel a tvářil se, že se směji kamarádům, kteří leželi za radničními schody. (To jsem ještě nevěděl, že z baráku, který patřil socialistům, sledoval tuto scénku spisovatel Havel a z vedlejšího zase z podkroví moje budoucí žena Ivana - ostatně neznal jsem tehdy ani jednoho z nich).

Babička a děda

 Odpoledne jsme šli s mátí k jejím rodičům. Byli zalezlí ve svém bytě IV. kategorie na Stalingradské ulici a snad si ani rozhlas nepouštěli. Když jsme začali nadávat na Rusáky a naše zrádce - Biľaka, Koldera, Barbírka, Hofmana, Indru (jak to, že si to dodnes pamatuju, že to jsou zrádci a nikdo jiný už to neví?) - zavřeli okno do zahrady. "Nikdy nevíš, kdo tě může poslouchat."

Noc

 Večer jsme doma vyslechli zprávy o zatýkacích vozech a že máme sundat jmenovky ze zvonků a ze dveří a čísla z domů. Vyčistili jsme náš dům v ulici Ant. Beera a šli spát - bylo toho od rána až moc. Ještě volal brácha z Prahy, že je v pořádku a že samozřejmě na tom Václaváku, kde byl, nebyl.

 Spát šli ale jen někteří. Počkal jsem až máti usne, sešplhal se z okna našeho přízemního bytu a vydal se do města. V Rumjancevově ulici jsem se přidal k partě, která likvidovala jmenovky na zvoncích a popisná čísla domů (později cedule z domů vrátili na radnici). Pak jsem zaběhl na náměstí F. X. Šaldy. Velitelé kolon už pochopili, že nemá smysl kodrcat se jednosměrkami a ze Sokolovské neodbočovali k radnici, ale pokračovali přes Šalďák Ludmilinou ulicí dál směrem ku Praze. Totiž chtěli.

 Přiběhl jsem na náměstí ve chvíli, kdy tam nebylo žádné cizí vozidlo, jen nabuzený dav, který tvořil přehradu do Ludmiliny ulice. Někteří házeli kameny na lampu uprostřed, aby ji zhasli. Nějaká žena volala z okna "Nechte už toho, copak nemáte dost těch mrtvých zrána?" Někdo řekl "Počkejte," otevřel dvířka v lampě a vytáhl pojistky. Náměstí potemnělo.

 Šalďák v době Libereckých výstavních trhů býval druhou nejzatíženější křižovatkou na světě. Někde ve Vancouveru drželi prvenství. Je to maličké náměstíčko, ale jezdila přes něj veškerá liberecká doprava, rozbíhaly se odtud komunikace na všechny strany. Když na ztemnělé náměstí přijížděla další kolona, zapálili lidé v přehradě do Ludmiliny ulice noviny. Pískali jsme, křičeli "Iditě damoj!" a ukazovali zpátky. Kolona poslušně proti vztyčeným rukám a šipkám na nápisech "MOCKBA 2000 KM" jela směrem na Jablonec. Dole o křižovatku dál vztekle poskakovali další hoši, kteří tam postavili jakousi chatrnou barikádu, kterou chtěli zastavit okupační tažení. Žádné vozidlo se k nim nedostalo!

 Chtěli jsme chránit Prahu. Ještě jsme nevěděli, že ta byla obsazena první výsadkářskými tanky. Stejně to ale byl povznášející pocit vítězství ducha nad hmotou, když kolony poslušně jely proti ukazujícím pažím. Jely do Jablonce, jiné Husovkou do Jizerských hor anebo ulicí 5. května k ZOO. Když pak dojely dost daleko, aby zjistily, že zabloudily, vracely se zpátky na Šalďák, kde se míchaly s nově přijíždějícími kolonami a zvyšovaly zmatek. Nezapomenu na vojenskou kuchyni, která několikrát objížděla to náměstíčko dokola.

 Říkalo se, že některé tanky dojely až do prvních serpentin nad Harcovem a když jejich posádky pochopily, že jedou špatně, stejně musely jet dál, protože se na úzké silničce nemohly otočit. To jsme ještě nevěděli, že ty tanky, které jsme mazaně odklonili od Prahy, burácejí Husovou třídou kolem libereckého rozhlasového studia, kde v té době byli i umělci Tříska a Havel, kteří si mysleli, že už jedou na ně, protože kam by se to jinak trmácely, do Jizerek jistě ne. Tak se pohnutě loučili s národem a přitom to vlastně byl jen důsledek naší bezmocné srandy.

 Ještě jsem šel s jednou partou přehazovat a sundávat směrovky. Všude už byly sundané, jen na konci Jablonecké ulice, za Textilanou, kde meziměstská tamvaj Liberec - Jablonec opouští vozovku a míří do lesů a do polí, tam byly z dálky patrny. Jenže tam proběhly jakési podezřelé postavy - kolegové sundavači? - tak to sundají oni - nebo Rusové, které jsme tím směrem odklonili? Už jsme to nezkoumali a vydali se do svých domovů. Na té křižovatce se jede vpravo do Jablonce a vlevo... vlastně taky do Jablonce.

 Domů jsem přišel dlouho po půlnoci. Vyhoupl jsem se do okna, padl do postele a usnul. Byl to dlouhý den.

Druhý den

...jsem se probudil a zjistil, že se mi to nezdálo.

ooooooooooooooooooooo



Co vím

Na liberecké radnici dnes visí pamětní deska. Tankovým pásem jsou na ní přejeta tato jména:
        Eva Livečková
        Rudolf Starý 
        Bohumil Kobr 
        Stanislav Veselý 
        Josef Fialka 
        Zdeněk Dragoun 
        Jindřich Kuliš 
        Miroslav Čížek 
        Vincent Březina

ooooooooooooooooooooooooooo


Tady vevnitř je mi pořád sedmnáct.
************************************************
Zažito v Liberci 21.8.1968, psáno v Praze 1990, 1994, 1997

Poprvé vyšlo na Neviditelném psu v týdnu od 7. do 14. července 1997, podruhé 18. srpna 2008

(Fotografie Václava Toužimského, jež jsou přiloženy, prodávala v Liberci Fotografia ještě v září 1968. Přechovávali jsme je v rodinném archivu, jako stovky dalších Liberečáků. Zde použité snímky naskenoval Ondřej Neff v roce 1997 z těchto papírových snímků, omluvte jejich sníženou kvalitu. Tyto snímky a vyprávění o nich viz článek na www.fotoreporter.cz Fotka z úvodu je převzata z této stránky, proto je kvalitnější)

41 komentářů:

STK řekl(a)...

Dramatické chvíle, Šamane.
Já je neměl tak dramatické, ale stejně na ně nezapomenu smrti.
Ten den jsem byl všehovšudy 21. den na vojně. Na Slovensku, v Liptovském Sv. Mikuláši, 300 kilometrů od domova. Tedy ucho, bažant, vylepanec. Míň už byl jenom hadr na podlahu.
Ten den vyšla na naše družstvo služba do kuchyně - vstávalo se ve 04:00, abychom mohli po práci včas posnídat a zúčastnit se výcviku. Vzbudil nás "náš desiatnik" a byl nějaký divný. Neřval, skoro šeptal a místo oslovení "vojaci" používal přátelského "chalani". Oblékli jsme si ještě v polospánku montérky a vyrazili do kuchyně škrábat brambory na oběd. Vytáhli jsme patřičný počet košů brambor ze sklepa, cpali je postupně do strojní škrábačky a z pěkně kulatých, polovičních brambor jsme pak ručně vydloubávali "očka". Náš velitel stál až vzadu ve sklepě, nic neříkal, jenom poslouchal tranzistorák přitisknutý k uchu. Když jsme šli kolem něho, všiml jsem si, že má v očích slzy. Zcela nepředpisově jsem se ho zeptal co se děje. "Obsadzujú nás Rusi!" řekl potichu a slzy se mu přitom koulely po tvářích. Najednou to nebyl obávaný velitel, který po nás už tři týdny řval a pokoušel se (marně) z trapných civilů udělat vojáky, ale obyčejný slovenský kluk, kterému brali vlast. Možná mizernou - ale jeho vlast...
Už nikdy to pro nás, bažanty, nebyl nafoukaný, blbý Slovák, který jenom měl na ramenou o dvě hvězdičky víc. Byl to od toho kalného rána* kamarád, spolubojovník a až do konce "přijímače" jsme mu nedělali žádné naschvály a ani on nám neznepříjemňoval vojnu ani o fous víc, než nezbytně musel.

*) Plačící desátník, sluníčko jen tušené v mlze nad Nízkými Tatrami, zima a strašný, bezbřehý smutek. A strach. Tak tohle pro mě znamená floskule "kalné ráno".

Větší vlastenec řekl(a)...

Božínku ! Pro to Slovačisko byli nejspíš Rusové dědičnými nepřáteli, neboť proti nim se zbraní v ruce bojoval jeho ocko. No ano, vážený STK, ne se všemi slovenskými fašisty (a jejich rodinami) jsme zatočili jako s fašisty německými.
Jenže pro Vás, proto vás Čechy a Moravany Rusové neměli být nepřáteli; vždyť to byli OSVOBODITELÉ. Ale Vy (vy bažanti vykulení) se necháte strhnout synem slovenského fašisty ...

No, dnes snad už chápete, že bratrská pomoc nás tehdy zachránila před hrůzou, která nás dnes a denně ničí od roku 1989 - před multikulti a zběsilým kapitalismem, před Němci-fašisty a americkými orangutany, před humanisty typu "bombarďáka" Havla a "mašínovce" Vondry, před návratem Bati a Schwarzenberga.
Nebo to nechápete ? Nevíte, jakým JEDINÝM způsobem se jednou opět zbavíme multikulti a jeho nositelů ? Nevíte, že naši čelní představitelé po návratu z Moskvy vyzvou vší náš lid ke klidu a k návratu do práce, protože ruské jednotky zůstanou v naší vlasti jen dočasně ?
Tomu se ani nechce věřit, že byste nevěděl takové triviální pravdy. Vážně.

informace řekl(a)...

Dnes z delší časové perspektivy se osmašedesátý jeví jako pokus o odvrácení neodvratného rozpadu. Nomenklatura si uvědomovala, že systém je nereformovatelný.
Dvacet let poté se o reformování pokusil sám generální tajemník moskevských komunistů v naději nějak režim vylepšit a udržet, ale ukázalo se, že to jeho předchůdci viděli dobře. Tenkrát měli ještě dost síly zasáhnout silou. Koncem osmdesátých se už nedalo nic dělat.

Větší vlastenec řekl(a)...

"..kluk s holkou, východní Němci, koukali na tanky bez znaků, přijíždějící ze severu z východního Německa a oba brečeli. Možná si taky mysleli, že to jsou německé tanky..."

Zhruba 30 let předtím němečtí kluci a holky na stejném náměstí při spatření německých tanků řičeli nadšením (a při spatření Vůdce plakali štěstím).
Proč plakali mladí občané NDR na libereckém náměstí v den osvobození od kontrarevoluce ? Jistě ne hrůzou; tanky sovětské výroby důvěrně znali ze Dnů družby s vlastními vojáky. Museli tudíž vědět, že nás neobsazuje Bundeswehr ani US Army. Možná plakali radostným dojetím, díky slovanské krvi ve vlastních žilách; možná byli přímými potomky sovětských osvoboditelů Německa. Nebo ...
Nebo, jako roduvěrní Němci bez příměsi slovanské krve, jinými slovy nepolepšitelní Němci-fašisti, zoufale plakali nad zhroucením svých plánů. Vždyť v tu chvíli muselo být všem Němcům-fašistům i ostatním našim dědičným nepřátelům jasné, že obsazení Československa a likvidace slovanského společenského systému se minimálně o dvacet let odkládá.

Ach, už abychom opět zvítězili ! Pak naše tanky ruské výroby pojedou přes naše hranice na sever a Západ. Naše a ruské tanky přinesou do Německa a celé Evropy opravdovou svobodu a opravdovou, to jest socialistickou demokracii; zavedou naši, trvale udržitelnou unikulti.

A pak se bude tančit všude !

Jakub S. řekl(a)...

Šamane, VV, STK - to je všecko tak napsáno, prostě krví, vlastní že ano... achachach. Přijel jsem do Liberce 15. září a byl tam do ledna. Vše viděl, o všem místní vyprávěli. Provizorní desky a květiny, květiny... na těch sedmi (?) místech toho lešení na radnici.
Srpen pro mne - Vary a Praha. Mám napsat? Byl jsem tehdá už pracující inteligent, po FF.

Jakub S. řekl(a)...

Denní dávka opravdové krásy - s malou hádankou pro naši čtenářové: Který Mistr pera, inženýr lidských duší, to napsal?
Kdyby vás nebylo, dělníci, byl by svět pustý jako na Sahaře. Čím točili by kormidelníci! Kdo křesal by železné jiskry u kováře! - Kdo vyjížděl by s jeřáby do výše stavěti sedmnáctá patra! Kdo táh by lodě po Labi! Se silnic zmizela by Tatra...
Nu, to byly básně... Nic tak hluboce lidského a prozářeného vroucností a zároveň neúprosností vůči Tamtěm za Šumavou dnes mladí nemají...

Harpyje řekl(a)...

Tohle se ale hodí k zdejšímu počasí http://www.youtube.com/watch?v=HPnJM3zWfUo
36°C.
A můj pes se skutečně slunil. :-)))

drak řekl(a)...

Jakubovi S.:

Vždy, když narazím na typicky propagandistická dílka, tak mi bez ohledu na to, co ta dílka opěvují a kdo byl jejich autorem, zaplaví směsice různorodých, vesměs spíše nepříjemných pocitů, neboť propagandu bytostně nesnáším. Je mi tedy vcelku jedno kdo to napsal, ať už to byl kdo chtěl, asi bych si ho nedokázal vážit.

Jakub S. řekl(a)...

To byste byl překvapený. Tipněte si, síím! A třeba třikrát. Proto mě to napadlo uvést.
62 jsme na fakultě dělali normálně, oficiálně, s požehnáním děkanátu velkolepý večer recitací těchto děl 48-53. V modrých košilích, před chechtajícím se študáckým auditoriem. Brady nahoru, nadšené ohnivé výrazy, ztrnulé vyceněné úsměvy... Bez problémů - ! Pro všecky to bylo něco diluviálního. Ovšem FF, že.

"Ravishing" Rick Rude řekl(a)...

Že by Jaroslav Seifert?

drak řekl(a)...

Nebo Vítězslav Nezval?

Poezie není mou velkou zálibou, ale občas si jí poslechnu rád, ale mou životní vášní opravdu není a ta bludovatelská, tak ta už vůbec ne ;-)

Jakub S. řekl(a)...

Bingo! Víťa Veliký. Střemhlav se kající z hříchů poetismu, surrealismu... plodící průjmově nezadržitelně výtvory o dvaceti slokách, třeba tento (52) Kdyby vás nebylo, dělníci. Další sloka: Vždyť nebyly by silnice, ba možná ani polní cesty. Nekupoval bys u překupnice, trolejbus nejezdil by městy!
Básník tím chtěl říci, jak dělníkům vděčíme vůbec za to, že po polích a lesích jsou stezky a cesty. Bez nich by nikdo nemohl kupovat a v Ostrově by nikoho nic nenapadlo vyrábět a stejně by s tím nikdo třeba ve Zlíně nejezdil. Vypařily by se tatrovky a burlaci by netahali lodě z Děčína do Ústí a stavby by měly jenom šestnást pater, áno, žáci. A byla by tu sahara a kormidelníci by neměli čím točit a vůbec. Tak si to pamatujte!

drak řekl(a)...

Jakubovi S.:

Hmm, ale s tím Víťou to byla spíš intuice a odhad, nežli cokoliv jiného. Já ale svého času rozvášněným opěvovatelům dělnické třídy a zatracovatelům kohokoliv jiného, vyjma dělníků a rolníků, kladl poťouchlé otázky jako když je rozbolí zuby, jestli s tím půjdou ke kovákům do ČKD, nebo raději k zubaři anebo kdo že si myslí, že vymýšlí ty výrobky, co oni vyrábí, jestli to jako padá z nebe samo, no nepadá, že? Musí to někdo vymyslet a dělník to většinou fakt není. Každý jsme na tom světě nějak užitečný, snad jen s výjimkou těch novodobých managorů, zpravidla ověnčených nepostradatelným titulem MBA (Mladý, Blbý, Arogantní), ale s těmi by se třeba dalo aspoň topit, nebo s tím krmit lvy v ZOO, takže i takoví budižkničemu a nekňubové mohou být něčemu a někomu k užitku.

Jakub S. řekl(a)...

No - ! To je dobrý nápad. A dyby se někomu nelíbilo, že je MBA, únosná varianta stejného pitomce, z jakých si božsky stříleli už V+W, je mlamoj - mladý moderní jinoch. Ano, čím bezútěšnější a pokleslejší a neúnosnější politika - tím plodnější náš neselhávající humor. Lidový, inťošský - jakýkoliv. Ostatně já miluju Švejka aji Havla či Vyskočila.

Větší vlastenec řekl(a)...

Vzděláním a převažujícím způsobem obživy jsem dělník.
Takže "veselé" plky o hloupých dělnících a snadné dělnické práci mne nijak zvlášť nerozveselují.
Zvlášť, jsou-li autory těch plků intelektuálové, vystudovavší za naše, za dělnické peníze.

Maucta.

drak řekl(a)...

Humor je věc úžasná a bylo by bez ní na světě a doslova k uzoufání, je to jeden z nejdůležitějších a nejcennějších nehmotných statků, které tu máme. V devadesátých letech, kdy ten politický humor dost skomíral, jsem na jedné straně rád a s postesknutím, že se takové úžasné věci už nevymýšlejí, vzpomínal na vtipy, které kolovaly v dobách před listopadem 1989, ale na druhé straně jsem měl obavy, že až se zase vymýšlet začnou, bude k tomu impulsem nějaká zoufalá politická situace a pokleslá úroveň kultury a politiky. Bohužel, má horší očekávání byla vrchovatou měrou naplněna a asi i překročena. Když už jsme se dotkli oněch klasiků, tak si myslím, že Haškův Štastný domov dokonale vystihuje současné velmi oblbující a hloupé reklamní kampaně.

drak řekl(a)...

Když už jsme u toho, tak Marx rozhodně dělníkem nikdy nebyl, byl to zchudlý intelektuál vydržovaný po značnou část života fabrikantem Engelsem. Ten Engels musel být v podstatě cvok, když se to tak vezme. Lenin k dělnické profesi také nikdy ani nepřičichl, kdyby dostal lopatu, asi by se přerazil, Stalin byl původní profesí nedostudovaný seminarista, tedy zběhlý duchovní a později bandita. Tož tak.

Nečiním rozdílu mezi lidmi na základě toho, co dělají, protože skoro každá profese je ostatním nějak užitečná. Vážím si jich podle toho, jak se k lidem chovají, tedy podle jejich povahy a podle toho, jak svou profesi zvládají a vykonávají. Například našich popelářů a jejich práce si považuji velice, neb jinak bych se o ty odpadky musel nějak postarat sám. Oni zase třeba naopak ocení, že když vlezou na nákup někam, kde se o počítače a jejich síť starám já, že to funguje a nezdržuje. Řeči o tom, že někdo vystudoval za naše dělnické peníze považuji proto za kombinaci bolševické propagandy úspěšně vymyvší mozky některým z přítomných a velice hloupých a agresivních plků bez reálného základu. Když už někdo studuje, tak za peníze jeho rodičů především. Táta třeba projektoval anténní stožáry a dělal to pořádně, nespadl dodnes ani jeden ani pod tíhou sněhu, ani pod tíhou námraz a odolaly i vichřicím, spočítal to prostě správně. Za bolševika za to ještě platil tím, že sice dělal profesi, kterou měl rád, ale plat, ten měla uklízečka lepší než on o dělnických profesích nemluvě, ty vydělávaly zpravidla 2 - 4 více. A to jako proč? On je ten intoš jejich cvičenou opičkou či otrokem? Pochybuji, že by to někdo z těch, co brali 2x tolik spočítal lépe, nebo že by to spočítal vůbec. Nebylo to v pořádku a je dobře, že je to pryč. I ten nedokonalý a neuvěřitelný bordel a čurbes, který tu máme dnes, je stejně přes všechny jeho nedostatky o jeden až dva řády lepší, než to, co tu bylo před listopadem 1989. A co teprve s tím terorem a svinstvem, které se dělo mezi únorem 1948 a skoro až koncem padesátých let? To se nedá ani omluvit, ani pochopit.

Zkrátka a dobře, nikdo nemá právo vyvyšovat se na jiné jenom proto, že ten dělá to a ten ono, to je prostě normální světa běh. Pakliže tak někdo činí, je buď ignorant, nebo zmetek, nebo rovnou oboje.

STK řekl(a)...

Ono je to, Draku, myslím trochu jinak.
On ten "bordel" je řádově stejný, jako ten před převratem, jenom je jinde a má jiná pravidla. Když se podívám na krásné libertariánské pravidlo "každý je placen podle toho, zda je zájem o jeho profesi, zda dokáže produkovat zisk" tak zjišťuji, že prd.
Leckdo je placen spíše za to, že dokáže, ať už jako jednotlivec nebo jako skupina (profesní např.), přesvědčit své okolí o své nezbytnosti a užitečnosti. Hlavně profese, kde je zisk (čti užitečnost bez porušení morálních zásad) těžko vyčíslitelný a kde na posouzení výkonu má vliv takové množství okolností, že je vlastně objektivně nezměřitelný. Herec, soudce, hráč fotbalu, politik, učitel, filozof, spisovatel, malíř...
Jejich cena, resp. cena jejich práce je tak neuvěřitelně subjektivní, až by jeden zaplakal. Hodnota jejich výkonu je jednak závislá na tom, jak zapadá do celkového společenského kontextu, jednak na tom, zda (a kdy) dostanou příležitost svoji kvalitu prokázat. Často to málo závisí na tom, kolik toho daný subjekt umí nebo jak usilovně na úkolu pracuje. Dejme tomu. Horší je, že určitá skupina začne provádět "cechovní politiku" a přesvědčuje / přesvědčí společnost o své nezbytnosti (a tedy i nemalé ceně.)
Tohle slyšíme pořád "po zavedení registru účinných látek nebudeme schopni zajistit nemocným dostatečnoý přísun léků, protože nadnárodní koncerny...", "pokud nebudeme u zubaře připlácet, podstatně se zhorší péče o chrup...", nebude-li živočišná výroba dotována, budeme odkázání na dovoz masných výrobků ze zahraničí a následné zvýšení cen ponese opět prostý člověk,....", "nebude-li naše divadlo ještě letos dofinancováno, budeme muset rozpustit jeden umělecký soubor nebo jej sloučit s jiným a to se stalo naposledy za hitlerovské okupace...", "pokud nebude náš fotbalový klub dostatečně sanován a nebude si moci dovolit "koupit" špičkové hráče, dojde k poklesu zájmu o sport a mladí lidé se vrhnou do hospod a heren...", "pokud si nezaplatíme špičkového manažera a nedáme mu odpovídající smlouvu, nemůže náš podnik v těžké konkurenci uspět...", "nízké platy soudců nezaručují jejich nepodplatitelnost...", "poslanec musí mít takový příjem, aby byl nezkorumpovatelný..." a tak dále a tak podobně.
Většina z oněch výroků jsou, slušně řečeno, účelové lži a vyhrůžky. Přesto se podle nich řídíme a žijeme.

STK řekl(a)...

Pokračuji:
Pokud se někdo třeba jen potichoučku zmíní o tom, že nějaké etnikum (nebo náboženský směr, případně sexuální peference nebo pohlaví vůbec) má své zvláštnosti, které jsou specifické pro nějak (vnějškově) definovanou skupinu, spustí naše "moderní společnost" takový mediální nebo i soudní kravál, že se to prostě nedá ustát "bez ztráty kytičky". Všichni vědí, jaká je skutečnost, ale nesmí se o tom mluvit. Porušila by se tím prý absolutní demokracie, rovnost ras, pohlaví, pohlavních preferencí, náboženství a bůhví čeho ještě. Všechny možné "rovnosti" a "svobody", které prostě reálně neexistují.
Že se popírá jednoduchá pravda a rozum ovšem málokoho zajímá. Nesmíme dát do inzerátu, že poptáváme skladníka, musí tam být skladníka/skladnici přestože víme, že ženu na tuto funkci nemůžeme zaměstnat, protože nesmí zdvíhat břemena nad 15 kg a ani lehčí nesmí zdvíhat stále. A to právě ten skladník, kterého potřebujeme, bude muset. A zase atd., atp.
Intelektuálové sa zalykají vlastní šlechetností když tvrdí, že hlas filozofa nebo doktora práv má stejnou hodnotu jako hlas věčně opilého kopáče, t.č. již dlouho nezaměstnaného, hlavně pro svou pověst nedostižného flákače. Když si např. doktorka filozofie hledá dostatečně silné argumenty a shledává ve svém okolí pozitivní příklady o mírumilovnosti průměrného muslima a přitom pevně zavírá oči před "muslimskou realitou" širšího světa. S sžíravou ironií se intelektuál pouští do lidí, kteří vidí onu realitu kolem sebe. Nazývá je primitivy, xenofoby, rasisty, nedovzdělanci a hlupáky.
A patrně se cítí nad tuto chamraď povznesen.

Nevím zcela jistě, kdo je tu větší hlupák.

P.S.: Pod pojmem "intelektuál" mám v tomto příspěvku na mysli "nositele titulů", nikoliv lidi opravdu vzdělané a moudré, kterým se tímto omlouvám. Nenapadl mě jiný termín, než "intoš". Potkal jsem jich za svůj život dost, možná i víc, než lidí moudrých. A někteří z těch moudrých nebyli, představte si to, vůbec oficiálně vzdělaní...

P.S. 2: Světová společnost, EU a NATO pravděpodobně už pomohlo povstalcům v Libyji masívním nasazením bezpilotních letadel natolik, že diktátor Kaddáfí je definitivně poražen. Už se začíná spekulovat, kdo obsadí naftová pole a rafinerie. To je přesně to, oč tu šlo. Dočkáme se asi brzy hádky nad kořistí.
Žádná svoboda lidu, milé děti...

Šaman řekl(a)...

Ad PS2: To je přece jasné, milé děti, kdo bude mít hlavní podíl na rekostrukci naftového průmyslu. Francie a Itálie. Z arabských států pak Katar.

A PROČ BY NEMĚLI MÍT???

STK řekl(a)...

Nevím, proč by neměli nebo měli...
Respektive je mi to jedno, já si nárok na nějakou tu naftovou věžičku nedělám. Ale vypadá to tak, že když zatoužíme po něčí (naftě / uhlí / vodě / uranu / zemi) je nejlepší vyvolat v oné zemi všelidové povstání "proti uzurpátorovi" ať je to kdokoliv a pomoci ho lidu svrhnout.
Jako by mi to něco připomínalo. No nic, já si časem vzpomenu.
===============
Mnoha hlasy se řadu dní leckde recitovala slova o svobodě lidu, takže jsem to jenom malinko uzemnil. Aby nedocházelo ke zbytečnému jiskření.

Větší vlastenec řekl(a)...

Velký český vlastenec drak ve svém velmi dlouhém a velmi tučném příspěvku (ze 23.srpna 9:27) napsal mimo jiné "Když už někdo studuje, tak za peníze jeho rodičů především."
Leninužel nespecifikoval, ve které zemi se toto děje, a kdo je onen neznámý, jehož rodiče financují studium (asi) všem tamním studentům. Jde o budoucího dědice nějaké orientální despocie ? Nevíme; třeba nám to v.č.v.drak sdělí příště.
Každopádně by někdo sdělit jemu (šetrně), že během existence samostatného a svobodného Československa (1948 až 1989) bylo studium (pro naše občany) BEZPLATNÉ. S výjimkou různých soukromých kurzů, samozřejmě.
Jinými slovy – studium za studenty hradil náš stát; studenti tudíž studovali za naše, za dělnické peníze. Proto mne, dělníka, popuzují výsměšné kecy „intošů“ na naši adresu.

Čest a Nazdar !

drak řekl(a)...

STK:

Největší průšvih je v tom, že on už trh jako takový vlastně dávno nefunguje. Už je skoro dobojováno a zdá se, že definitivně rozděleno, jen se to nikdo neodvažuje vyslovit a řeči o volném trhu a svobodě podnikání jsou jen takové pohádky pro malé děti na dobrou noc. Z objektivní stránky vzato, v naší globalisované vesnici nám zbylo několik monopolních nadnárodních výrobců klíčových technologií, nebo, v tom lepším případě, několik kartelů o méně než 5 členech. K tomu si přidejte od reality odtrženou unijní dotační politiku v zemědělství, kdy maso vypěstované zde je díky nižším dotacím dražší, nežli maso dovezené přes tisíce kilometrů z Francie či Holandska. Jinými slovy řečeno, díky hanebnosti unijních a českých politiků, je naše zemědělství určeno k likvidaci. Něco k tomu třeba zde:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5839

Mnohá odvětví byla díky nekalé konkurenci čínského šmejdu už zlikvidována po celé Evropě, například oděvní a obuvní průmysl a to za aktivní (aktivně to napomáhaly nastolit) či pasivní (mohly tomu bránit, ale nekonaly) účasti unijních či národních orgánů. Dotace se začínají rozmáhat i jinde nežli v zemědělství, například ve službách, zejména v oblasti školení, takže za chvíli přežije pár velkých, kteří si ty dotace vydupou a tisíce těch menších prostě zaniknou, protože dotovaným velikánům cenově neodolají a než se něčeho dovolají, tak bude po nich. A takhle budeme v naší slavné EU mršit a dusit pěkně salámovou taktikou jedno odvětví po druhém a kdo cekne, tomu nedáme dotace a bude po něm. Prosté a účinné, jenže tohle tak akorát způsobí, že tu bude na jedné straně pár megazazobanců a na té druhé halda naštvaných s holými zadnicemi. Zkrátka a dobře, už se skoro nedá hovořit o trhu jako takovém, natož pak o nějaké tržní ceně jedince. Není to zrovna to, v čem bych toužil žít, ale stejně se tomu nevyhnu, jiní to rozhodli za mě a směřují k tomu údernickými tempy a s písní na rtech a s plnou parádou.

drak řekl(a)...

VV jako obvykle nezklamal, protože kdyby si vzal učebnici ekonomie, kupodivu se to dalo dočíst i v těch vydávaných mezi lety 1949 a 1989, tak by se tam dočetl, že ano studia a haldu jiných věcí sice financoval stát, ale ten stát na to logicky musel někde vzít. To, kde na to bral, bylo bylo z odvodů daní od podniků a v neposlední řadě od jednotlivých občanů. Když mu prachy došly, tak třeba taky chvíli tiskl nekryté peníze.

Moji rodiče oba pracovali a odváděli daně, zdravotní i sociální pojištění, takže když jsem dospěl a šel studovat, bylo ta především z jejich práce a odvodů, nejsem tedy nikomu a nic dlužen a lidem jako VV už vůbec ne. Velkoryse pominu takové majetkové drobnosti, o které různé větve rodiny v různých zemích přišly v souvislosti s událostmi před těsně před 2. sv válkou, jejím průběhem a nástupem bolševismu v naší části Evropy, protože kdybychom to chtěli od VV a podobných nazpátek, tak by se nedoplatili.

drak řekl(a)...

Čím déle sleduji dění v unii, tím více nabývám pocitu, že má celoživotní snaha uniknout a vymanit se ze socialistického bordelu, je naprosto marná.

Větší vlastenec řekl(a)...

Aha, takže v.č.v.drak chtěl místo věty "Když už někdo studuje, tak za peníze jeho rodičů především." napsat zhruba "Když už někdo za socialismu studoval, tak za peníze svých rodičů především.".

Nu, pokud v.č.v.drak také studoval ještě za socialismu, snad svým rodičům jejich péči vrací.
Každopádně by měl požadovat po "svých" špatných kapitalistických školách vrácení školného.

Přeji hezký den všem českým vlastencům a vlastenkám.

drak řekl(a)...

Co je civilisace civilisací, tak od té doby co byla vynalezena záležitost zvaná studium, tak toto studium v drtivě většině bylo, je a pravděpodobně i nadále bude financováno rodiči studujících ve prospěch těch jejich dětí, které budou mít o to studium zájem. Jestli se tak děje přímou platbou rodiči škole, nebo se to děje prostřednictvím odvodů do státního rozpočtu a pak financováním školy z něj, na podstatě věci nic moc nemění. Hloupé plky, řeči a překrucování faktů ignoranty na podstatě té věci nic nemění.

Pro VV osobně:

Do toho, kdy, jak, co a za čí peníze jsem já, nebo kdokoliv jiný studoval, vám nic, ale opravdu zhola nic není, samozřejmě s výjimkou vašich dětí. Starejte se laskavě především o sebe. Do mých rodičů a mého vztahu k nim je vám ještě méně, cosi jako zdravý rozum, přiměřenost a takt, jsou vám evidentně cizí.

Nicméně pro VV a jemu podobné:

Mí rodiče, jejich předci i já dnes, jsme si vždy hleděli práce a toho, aby měla nějaký smysl a byla k užitku, což bývalo a je nějak oceněno, do společného jsme vždy odváděli to, co náleželo a tudíž se necítíme býti dlužni nějakému bolševickému vyděrači za to, že jsme někteří z nás studovali, protože mimo jakoukoliv pochybnost jsme všichni do té společné kasy zaplatili mnohem víc, než jsme si z ní vzali. VV a jemu podobným se tedy necítíme býti dlužni nic víc, nežli poslání do háje, spolu s doporučením návštěvy u docenta Choholouška.

Harpyje řekl(a)...

Mám tomu rozumět tak, že Vlastencovým dětem do toho něco je?

Větší vlastenec řekl(a)...

Ach Velký Lenine, děkuji Ti za každý další den svého žití, za každou další velkou radost i drobnou žalost.
Jednou z mých největších životních radostí posledních měsíců jsou příspěvky velkého českého vlastence draka. Soulad jejich formy a obsahu je vskutku JEDINEČNÝ; jen málokdy pociťuje stejný radostný úžas při četbě poezie. Snad při pohledu na některá výtvarná díla mám podobné pocity ...
Ještě jednou děkuji, Ó Nesmrtelný.

Jen na okraj, jen malinká piha krásy na dokonalé podobě výše uvedeného textu : V některých zaostalých euroamerických (a možná i jiných) zemích si studenti platí studium sami, bez přispění rodičů. I když se takové zvěrstvo roduvěrným Čechům zdá být doslova neuvěřitelné.

Abych nezapomněl : Jménem Strany i všeho lidu rád vyslovuji díky v.č.v.drakovi i jeho předkům, za vzorné plnění všech povinností občanů socialistického státu.

Míru zdar !

Harpyje řekl(a)...

Ano, je to dokonalý estetický po- a prožitek.

Šaman řekl(a)...

Studenti VŠ většinou studovali za SVÉ peníze. Totiž za ty peníze, které po vystudování nedostali.

Jako mladý inženýr jsem měl asi 9,50 Kč/hod, ve stejné době (1975) jako nekvalifikovaný dělník při odrezování profilů, které nechal kdosi moudrý (komunistické vedení), jsem dostal 10 Kč!

Když nás, inženýry, chtěli později v jiné firmě zaplatit, tak nás vedli v dělnických profesích jako "mistry" - to už jsem měl stejně jako můj dělňas komouš.

Až po roce 1990 začala moje inženýrská mzda růst, po roce 2000 už byl rozdíl oproti dělníkům asi o třídu - dvě.

Tak. \ :-/

Větší vlastenec řekl(a)...

No prosím - Velký Šaman, zdá se, si svůj inženýrský titul zaslouží. :-)))
Ano, je to tak - vzdělání za socialismu bylo bezplatné, kvalitní a každému dostupné, stejně jako zdravotnictví, ale hodnoty, vlastenci a vlastenky, hodnoty se samy nevytvoří.
Takže absolventi vysokých škol v prvních letech po ukončení studia pracovali za nižší průměrnou mzdu, než stejně staří průměrní dělníci. Jinými slovy - spláceli hodnoty, které do nich naše společnost vložila. (Pokud se to některému z inteligentů nelíbilo, mohl klidně jít k lopatě, a dostávat potom pěknou dělnickou mzdu.)
Ještě jinak řečeno : Vzhledem k tehdy samozřejmému faktu, že naše vlast nechtěla po studentech přímé splácení nemalých nákladů na jejich studia (na rozdíl od situace zadlužených studentů-ubožáků v kapitalistických zemích), studenti opravdu studovali za naše, za dělnické peníze.

Nějaké dotazy ?

drak řekl(a)...

VV:

Podívejte se, jestli nechcete vašim dětem zaplatit studia, protože jste kupříkladu držgrešle a lakomec, tak je to vaše věc, ať si vaše děti studují za svoje, nikomu do toho nic není. Co, za co, jak a proč zase vystudovali jiní, do toho zase není nic vám.

Když už ale jde mladý člověk studovat, měl by se tomu studiu věnovat pokud možno naplno. Když je ale nucen si během studia přivydělávat, tak se sice naučí znát cenu práce a peněz, ale čím více času stráví výdělkem, tím méně ho věnuje tomu studiu a kvalita toho studia tím může trpět, což se nepochybně častokráte i děje. Jen velmi nerad bych se třeba dostal do ordinace k takto vystudovavšímu dentistovi, nebo kardiochirurgovi, tento studijní model bych tedy rozhodně nepreferoval. Model, kdy si mladý člověk vezme úvěr u banky, aby mohl vystudovat a poté co studia dokončí, ho splatí, považuji za mnohem rozumnější a z hlediska výsledné kvality studia určitě únosnější. Nevidím ale nic špatného ani na tom, když se to studium odfinancuje rodiči ať už přímo, nebo skrze státní rozpočet, nebo kombinací obojího. Ona totiž míra zdanění v oněch zemích, kde se ta studia musí hradit přímo škole, je mnohem nižší, nežli ta naše zde. Je to v podstatě jen a pouze věcí toho, jak jsou nastavena místní pravidla, zvyklosti a legislativa. Já jsem si dobu a místo svého narození pokud vím nezvolil, takže jsem se v rámci daných možností a okolností zařídil tak, jak to nejlépe šlo, kdybych se narodil někde jinde a někdy jindy, kde bych si třeba to studium musel zaplatit, no tak bych to prostě udělal a co má jako být?

Kdybych měl každý text psát tak důkladně a jednoznačně, tedy tak, aby ho každý imbecil, hnidopich, zmetek a otrapa nemohl zkoušet překroutit a vyložit jinak, tak bych neměl čas na nic jiného, než jen na to psaní ve stylu waserdicht, bombenfest, trottelundummkopfsicher a to mi upřímně řečeno za tu námahu opravdu nestojí.

Jakub S. řekl(a)...

No ták, draku... tož!

drak řekl(a)...

Jakubovi S.:

To nic, to byla jen taková duševní hygiena, asi jsem už potřeboval upustit páru, asi jako ten Werichův císař jak třískal o zem těmi vázičkami, jenže on ten Werichův mešuge s nimi třískal soustavně, já se naštvu v průměru jednou za za kvartál, což se už dnes stalo a proběhlo, takže teď mi nějakou dobu, zhruba ten kvartál nedokáže rozčílit skoro nic, ani tibetský modlitební kafemlejnek Sobotka osobně ne ;-)

Jakub S. řekl(a)...

...a taky mu je furt další dodávali, to se to zuří, když se je císař... Zdraví se! Ať se je v rychtyku. (Právě jsem si ráno říkal znovu v programu Korespondence V+W, ND Brno, viděl jsem na jaře. Užívalo se, smálo se, bylo se dojato...) 59 jsem taky, prozradím vám: hrál Voskovce ve scéně s lanem s Edou Sedlářem ve Zlíně. Ach kdeže loňské srandy jsou...

Pedro řekl(a)...

Drakovi: Nekrmte trolla! Stačí, že mu skáče na špek Kopretina!

Větší vlastenec řekl(a)...

Zapomněl jste svůj textík napsat tučně, a třeba ještě kapitálkami, v.č.v.draku. A to jste měl, aby bylo na první pohled patrno, že jste při jeho vyťukávání řval jako tur, a též dupal jako on, s naběhlou žílou na brunátném čele. :-)))
Víte, já jsem OPRAVDOVÝ český vlastenec, to jest pokrokový, levicově založený člověk. Jako pres.Beneš, kupříkladu. (Kolikrát už jsem psal o svých předcích, kteří se obětovali pro vlast ? Mohli hrabat pod sebe; schopnosti na to měli. Ale raději šli do žalářů se vzdornou písní na rtech, šli do temných žalářů R-U mocnářství, buržoasní republiky „tatíčka“ Masaryka i tzv.Třetí říše německých fašistů. Nakonec zvítězili, ve prospěch všeho našeho lidu. A studovat potom mohli nejen ti nemnozí šťastlivci, jejichž majetní páni rodičové-vykořisťovatelé na to měli, ale VŠICHNI.)
Proto považuji ono Vámi tak halasně proponované soustředění na svoji osobu&famílii za odporné sobectví. Já a moji haranti - my jsme buňka, my držíme pospolu, nám se dobře daří. Fujteufel.
Jistě, rodina je základ státu, ale ne rodina sociálně slepých sobců; na to před časem přišli i v nejsobečtějším státě světa. Ano, právě v USA se zrodila buržoasní teorie, poněkud opravující apologeta sobectví A.Smithe. O křesťanské pověře jako základu kapitalismu a demokracie se raději ani zmiňovat nebudu, aby Vás neklepla Pepka. Ale vlastně ...
Vlastně musím : Právě ztráta víry v křesťanské pověry stojí v základech hroucení (paradox !) tzv.Západu. "Moderní" obyvatelé současné Euroameriky ztrácejí víru svých předků - proto přestává fungovat dlouho běžící "mašina" kapitalismu a demokracie. Ano, solidarita s chudými a méně schopnými prostě byla nedílnou součástí tržního systému. Jakmile ji vytěsnilo křesťanskými pověrami již neomezované sobectví, starý systém se počal rychle hroutit. Ukázalo se, že kapitalismus a demokracii prostě NELZE reformovat; jedině zničit.
Proto bylo Česko + ostatní slovanské země nadějí EU. Kdyby EU s pokorou přijala socialistické státy za svou vedoucí sílu, a socialismus (ten náš reálný) za vedoucí ideu, mohl už dnes Západ vypadat jinak. Multikulti a nezaměstnanost mohly být už jen trpkými vzpomínkami, Izrael mohl být rozbombardován EU bombardéry s hvězdami na křídlech, Amerika by se třásla před dvěma rychle rostoucími socialistickými velmocemi – Čínou a Sovětskou Euroasií.
Leninužel, vše dopadlo jinak. Hloupí, drzí, nevzdělaní a hrabiví Evropani neuznali naši nadřazenost, ba dokonce by nás chtěli poučovat. Jak směšné ! Jak smutné !
Proto se Evropa hroutí, a s ní celá Euroamerika. A vší náš lid vidí, k čemu nás zavedla nezřízená touha určité části obyvatelstva po obchodních domech plných zboží – k všeobecně rozšířené chudobě, k zbožnění sobectví a hrabivosti.
Prostě – historie se v tomto bodě opakuje. Stejně jako E.Beneš, tak i V.Klaus nakonec poznal, že bez likvidace kapitalismu a demokracie (a jejich nositelů) prostě NELZE budovat naši vlast, nelze zajišťovat bezpečnost a stabilitu našeho národního prostoru.
Po našem vítězství v červenci 1947 určitá část našeho obyvatelstva nepochopila dějinnou nutnost zavedení spravedlivého společenského zřízení. A my jsme byli nedůslední, ne všechny tyto lidi jsme řádně převychovali nebo zneškodnili. Po Gorbačovově zradě tyto osoby zvedly hlavy, a daly se plně do služeb našich zahraničních nepřátel. Děsivé výsledky vidíme všude okolo sebe. Kdybychom již brzy nezvítězili, neotočili kolem dějin opět vpřed, tak nás plně ovládne nejvyšší stadium kapitalismu a demokracie – multikulti. A pak Lenin s námi a zlý pryč !
Ale ne, to se samozřejmě nestane. Stejně, jako hypertrofované sobectví se nestane normou chování našeho českého člověka, tak západním idejím a euroamerickému způsobu života u nás pšenka nepokvete. Již brzy vší náš lid povstane, a smete (třeba opět ve volbách) partaje sobců a hrabivců. Prezident opět schválí pokrokovou vládu, a zanedlouho za ním z Moskvy přijede jeho přítel, NÁŠ přítel nejvěrnější, s.V.V.Putin.

A pak už se bude tančit všude !

Větší vlastenec řekl(a)...

Zdar příteli a soudruhu Pedro !
Teď úplně zírám - snad mám jen záchvat paranoie ...
Přece snad nenazýváš "trollem" MNE, mne nikoli nejmenšího českého vlastence ?! Trollem, tou germánskou stvůrou ?!?!?
No, připouštím, že jsi už pěkně starý, že se už blížíš do věku naprosté nepoužitelnosti. (Velký vlastenec soudruh a soukmenovec Bátora by se o osobách Tvého věku vyjádřil ještě otevřeněji, ještě méně "politicky korektně", a vysloužil by si za to potlesk od zdejších stálých dopisovatelů.) Ale přesto - snad si ještě nepleteš Čecha (navíc Čecha opravdu roduvěrného, jenž nikdy ani na okamžik nepřemýšlel o hanebné emigraci) s Germánem ??
Nebo snad už ano ???

drak řekl(a)...

Pedrovi:

To bylo jen momentální a dočasné selhání ;-)

STK řekl(a)...

Předchozí bouře intelektů mě zcela pohltila přátele štamgasti.

Skvělé - určitě lepší než kterékoliv pokračování seriálu "Putyka" nebo tak nějak se to jmenuje.

Mám krásnou představu dvoupalcového titulku na titulce Blesku:
Kopretina skáče na špek Trollovi!

Dovedete si představit ty rujné představy řadového Blesko - čtenáře /čtenářky? Ty vášnivé diskuze v autobuse nebo tramvaji o tom, kdo je to ten Troll?