úterý 27. prosince 2011

Můj Štědrý den


Letos jsem si nemusel na dvacátého třetího prosince brát na zakoupení pravých kaprůch dovolenou. Jakožto důchodce jsem tedy vytížen, ale čas jsem si udělal. Kapři byli tři, mezi dvěma a dvěma a čtvrt kilem, takoví jsou nejlepší. Opět jsem kupoval na Lukách od rybáře Píchy z Veselí nad Lužnicí. A udělal mi to komplet:



Ženušce Ivance uřízl hlavu, vytrhl skřele a vyšťouchl očička u každého kapra, jak si přála. Usekl ocas, uštípal ploutvičky, uřízl i hřbetní ploutve. Odšupinil. Vyvrhl. Odžlučnil. Rozřízl podle páteře na dva pláty. Nejdřív, samozřejmě, zabil. Všechny odřezky i vnitřnosti jsem pečlivě schraňoval pro varbu rybí polévky. Ještě jsem za 87 Kč zakoupil dvoje chlazené jikry navíc. Vše odneseno domů, kde jsem byl pochválen. K Píchovi na Lužiny si jezdí pro kapra i dcerka až z Rajské zahrady, nikde se tak dobře s rybami nezachází, jako zde. A příště si řekne i o vnitřek, protože ten mražený, zakoupený v hypermarketu, byl dražší a horší, obsahovalť i mnoho jiných věcí než jen čisté jikry a mlíčí!

Stromeček smrkový pichlavý z České Sibiře (tedy z míst naší dávné svatby), dovezený skříňovou Avií prčického podnikatele před místní mateřskou školku tu neděli po Mikuláši, jsem osprchoval už včera o půlnoci. Přesně pásnul do nového širokého stojánku i bez ořezávání. No, nový stojánek, už ho máme taky asi tři roky. Jen jsem na stromek hodil kablíky se světýlkama a připravil skleněné ozdoby. Ty tradiční, ty prastaré, co lepily děti ještě ve šmkolce, ale i ty nové z Nového Boru a Poniklé.

Stromek jsem tradičně postavil na dřevěnou pec, pokrytou vánočním papírovým ubrusem o rozměru dva krát dva, přeloženým na šířku jednoho metru. Několik let jsme měli krásný zelený ubrus, jenže vloni jsem ho nemohl najít. Běžel jsem tehdy spešl do Makra koupit jiný. A nakonec koupil modrý, se stříbrnejma hvězdičkama, s bílejma chaloupkama na okraji. Zelený ubrus už neměli, a rudý jsme nechtěli. Ale! Samozřejmě, že hned po Vánocích jsem zelený ubrus našel. Tedy on je stejně potrhaný, takže ten modrý se hodí. Jenže žena letos zapoměla, že máme modrý, pamatovala si jen, že zelený je potrhaný  a koupila červený! Tedy ne přímo červený, spíše cihlový. Ale stejně jsme ho nepoužili. 84 krát 84 cm, to je pod rozložitý pichláč příliš málo prostoru.

Den před Štědrým dnem je asi nejtěžším dnem pro hospodyni, ale i pro jejího pomocníka. Já ještě navíc sháněl tlačítkový vypínač do lampy na pracovním stolku mé milé ženy. V Baumaxu neměli ten správný typ, v OBI taky ne, až v Hornbachu jsem byl úspěšný! Dvacet minut před zavírací dobou, jež se konala ve 20:00. A doma jsem pak spravil lampu, což žena prohlásila za ten nejlepší vánoční dárek. (Ale 55 Kč za matriál jsem si naúčtoval:) Den skončil balením dárků. Já dobalil ve dvě, žena v půl čtvrté.

A ráno na Štědrý den chodil po bytě nějaký zloděj, a když jsme se k jedenácté probrali, byl už stromek ozdobený! Synek Honza se přičinil. Všechny ozdoby se nevešly, ani sněhové věnečky a čokoládové figurky nevisí - jsou položeny přímo na větvích, schovány v hustém jehličí. Synek postavil i betlém. Vystřihovaný, papírový. Po těch už skoro čtyřiceti použitích mají hudebníci zlámané nohy, takže pacholeti i celé Svaté rodině hrají ze stromečku, protože jehličí je dokáže udržet vestoje. Šílený mnich organizuje letos frontu darovníků. Jeden z králů se ukázal být hypotéčním dealerem, jenž představuje model budoucího domku pro novou rodinku.
Po ozdobení stromku začal pilný a šikovný synek obalovat a smažit kapří řízky. Žena pracovitá a neúnavná připravovala bramborový salát. Sledovali přitom klasické české pohádky na slovenských televizních kanálech... A já - se flákal na blogu. Štědrovečerní večeře se vyvedla. Rybí polévka byla skvělá - i díky těm dodatečným jikrám. A díky perfektně napečeným kostkám z pečiva. (To já krájel veku! Synek pak usmažil.)

A bylo vyhlížení Jezulete. Zazvonil zvonek, který visíval na krku kozy, co si držívala babička Hejtmánková ještě za války na šancích v Jaroměři. A rozprskaly se tři prskavky. Zazpívali jsme si pár koled a nastalo rozdávání dárků. Rozdělili jsme si hromádky ponožek a hromádky knížek. Synek už knížky nečte (jezdí do práce jen 20 minut, a doma si hraje na počítači), tak dostal knížky obrázkové, aby si je alespoň mohl prohlížet. Může se bavit už potřetí nad silně nekorektními vtípky islandského autora Hugleikura Dagssona, tentokrát pod titulem "A tohle má být legrační?". To je ta první knížka, s bílým obalem, ty další dva díly, červený a černý, už dostal dříve. No a pak dostal á čtyřkovou, už pátou, knížku stripů Tove Janssonové o muminech. Žena obdržela nějaké knížky a pěknou šálu, co si přála, a co si myslela, že je béžová, ale byla šedá. Jenže když si ji vzala na černobílé sáčko, tak bylo vidět, že je skutečně béžová! A podarováni jsme byli dárkovými pokázkami s předplacenými kartami na plavání v pětadvacítce v naší oblíbené nemocnici Homolka.

Více si nepamatuji, neb jsem byl omráčen při rozbalení podezřelého dárku, v jehož vnitřku cosi pochrochtávalo. Nebylo to prasátko, ale ocelová kulička v asi dvaceticentimetrové průhledné umělohmotné kouli. A uvnitř je i prostorové bludiště, kterým musí kulička projít. No bludiště - spíše překážková dráha. Ze 122 pozic jsem se už dostal na pěknou devátou. Než jsem spadl. Tedy moje kulička než spadla. Ale do dráhy se dá vstupovat na několika dalších místech, takže si můžu další trasu natrénovat, a nemusím pokaždé jít od samého začátku. Tak tedy - nic elektronického, pracuje pouze gravitace a mozek. A šikovné ruce, které naklánějí tu kouli, a - a už mi to zase spadlo!

Na Štěpána se sešla celá rodina i s dcerkou Terkou a jejím Tomášem nad skvělým šouletem. A zase se vrstvily hromádky knížek, kosmetiky a čokolády. Terezka dostala mimo jiné tři minuty volného pádu - v aerodynamickém tunelu. (Alespoň bude mít trénink na Skotsko!:) Veškery dárky byly skvěly, nejskvělejší však ten poslední, ve velké krabici (inu Boxing day:). Uvnitř se skrýval HiFi turntable gramofon Tesla NC 470 s HiFi elektromagnetickou přenoskou a HiFi stereozesilovačem Tesla AZS 218 2x25 W, a ještě navíc HiFi dřevěné (!) reprobedny 10 W s rozsahem 50-18.000 Hz (výš už stejně neslyšíme). Made in Litovel.
Tak. A hned jsme si dárek vyzkoušeli. Po dvaceti letech jsme zase slyšeli Blue Effect Radima Hladíka. Ach, ach, krása! Anologově nahrané desky, přehrávané přímo na superanalogovém stroji vyluzovaly analogově skvělé zvuky. To je vzácnost, které se dnes dokáže dosáhnout mohutnými elektronickými prostředky. A na poslech pak potřebujete speciální pokoj. Ale když ty dvě dřevěné stereobedny umí taky slušné prostorové efekty; a když vytáhnu basy, tak se ukazuje, že 10 Watt je pro panelákový byt více než dostatečné. Ať soused diskžokej zbledne závistí!

Ale hlavní je obsah toho hraní! My si teď můžeme přehrávat asi tak metr našich milých starých desek. Krom klasiky a jazzíku i naše miláčky: Hegerku, Olmerku, Kubišku, Mišíka, C&K Vocal, Hutku, Mertu, Bobka, Ulrychovce, Neckáře s jeho Bacily. A Semafor, jasně, od singlů po třídeskový soubor Kytice. Všechny vzácnosti, co jsme si od šedesátých let nasyslili, co nám a našim dětem pomohly přežít komunismus, a co jsme od devadesátých let neslyšeli, protože jsme neměli na čem. Tak ano, máme krásné nové stroje a krásná nová cédéčka (Ivance přinesl Ježíšek soubor jedenácti CD se záznamy ze šlitrovského Semaforu), ale analog je halt analog. A některé desky nejsou do CD přehrány, a ten Hutka je už jinej. "Nezničitelná" cédéčka slouží jako plašič holubů na lodžii (nikoli ta hudební), a my posloucháme gramofonové desky třicet, čtyřicet let staré. A stále skvělé.

Stejně je to zvláštní: Po sametovce jsem si myslel, jak tyhle písničky ovládnou éter - a houby. Různé stanice mají tak jednoho zaměstnance, který vysílá jen to, co počítač vytáhne z playlistu. Na kterém má několik set písniček, takže některé slyšíte i několikrát denně, a jiné nikdy. A nejvíce se hrají srágory z normalizačních let! Nu ale my jsme nyní zvítězili, díky Ježíškovi.

Díky, Ježíšku!

Pěkný zbytek roku 2011 všem čtenářům přeje Šaman.
Psáno v Praze 28. prosince 2010
*****************************************************
Viz i Adventu nakrátku
a Můj Štědrý den 2010 (kde jsou uvedeny i odkazy dále do historie - až k roku 1997:)

28 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

-souhlas.Taky mě to pěkně sere.Vše vyústilo k vzájemnému napadání,viz Hutka kontra *těšínský udavač*,na Jarka Nohavicu.

-nesmírně nasrán jsem na plagiátory Karla Kryla.

s.t.k. řekl(a)...

Cituji:
Ženušce Ivance uřízl hlavu, vytrhl skřele a vyšťouchl očička...

Proboha, co je tohle za vánoční horor?

Větší vlastenec řekl(a)...

Božínečku !
To je přece PRAVÁ VÁNOČNÍ LEGRACE, vážený STK. Legrace „spáchaná“ zkušeným psavcem.
Takové věci přece ženušce nedělá nějaký cizí řezník, navíc za peníze. To dělá jen a pouze manžílek, vlastnoručně a s láskou, při tzv.domácí zabíjačce.
Takže, prosím, zapomeňte na „vánoční horory“.
Vážně.

Nazdar !

Šaman řekl(a)...

...u každého kapra, jak si přála...

Já jsem to tak popisoval dcerce, a pak jsem slyšel, co jsem řekl, a tak jsem to i napsal...
\ :-)

STK řekl(a)...

Ad analog:
Čtvrt století nebyla jiná volba. Analog oder nichts. Pak následovalo okouzlení číslíčky, které přišly z východu i západu (Japonsko i zbytek kapitalistické ciziny) začalo se předvádět "digitální ticho" a jiné nepřirozenosti a najednou přestalo být důležité, co, kým a jak je věc natočená a začal se hodnotit odstup, harmonické zkreslení, frekvenční rozsah atd., atp. Nahrávky se dostaly jen do role zkušebního signálu na posuzování jednobitových převodníků, vysokozdvižných basových reproduktorů nebo ultralineárních předzesilovačů. 95% "hifistů" vůbec nepoznalo, co poslouchá a dokonce ani v jaké technické kvalitě. (O kvalitě díla samotného nebo o jejich intgerpretech se nikdo moc nezmiňoval. Snad jen pár profesionálů a ty nikdo dodnes neposlouchá.)
Z toho všeho se stal jen byznys. Snadnost bezztrátového kopírování přinesla problémy s autorskými právy atd.
Výrobci nahrávek ovšem digitalizaci přivítali. Jednak z důvodů nižších kvalitativních ztrát v celém výrobním procesu, snadnější a bezpečnější uložení nahrávek a možnost pracovat i mimo realtime. Editory umožňují neskutečné věci - velejemné, ale i obrovské, zásadní změny ve zvukovém materiálu... ale to by nebylo jen na sérii článků, ale na několik knížek.
Takže skuteční profesionálové, nikoliv pozéři, přešli na digitální technologii. Jednak z nutnosti se vyrovnat jiným, jednak z finančních důvodů - studiový analogový magnetofon stál kolem 75 000.- Kčs, kilometr pásku 1/4" (44 minut záznamu 38,1 cm/sec.) cca 600.- Kčs. Když se v pásku střihlo špatně, nahrávalo se to celé znova - třeba celý symfoňák. (Víte, kolik se platí symfonickému orchestru (s dirigentem) za jednu hodinu páce?) Takže člověk, než těmi chirurgickými, vždy perfektně odmagnetovanými nůžkami udělal "cvak", se často pořádně orosil na čele.
Dneska, když se střih nepovede, tak se stiskne na klávesnici Ctrl+Z a je to v původním stavu. Zachráněno. Další pokus...
Budu pokračovat...

STK řekl(a)...

Pokračuji:
Z "analogu" se časem stal výborný obchodní artikl. Posledních deset let je na každém veletrhu v Evropě několik stánků, kde adorují to "pravé ořechové" pro "opravdové Hifisty". Za fůru tvrdých peněz si lze koupit gramofony, které, aby nepřenášely hluk a měly malé kolísání mají talíř o váze jedenáct kilogramů (já vím, hmotnosti, ale on skutečně tolik váží!), ultralineární elektronkové zesilovače, velké, těžké, hřející jak elektrická kamínka a často si i bručí a které se často svými parametry přibližují k hodnotám, dosažitelným běžným zesilovačem s V-MOSFETY ve třídě D v ceně kolem 15-ti procent onoho elektronkového zázraku. A postarší movití pánové, kterým už často sluch slouží ze 40% (česky - jsou silně nahluchlí) postávají nadšeně kolem stánku, vyměňují si odborné poznatky a kupují a kupují. A vůbec jim nevadí, že nahrávka, kterou poslouchají a v níž obdivují čisté, stříbrné "výšky", hutné, měkké "basy" a průhledné, přesto však pregnantní "středy" pořídil kdosi na digitálním zařízení, kde byl analogový snad jen ten mikrofon. Nahrávka se pak vyryje na matrici, vyrobí se "matka" a pak už se jen vylisuje "omezená edice" klasických černých desek.
Taková aparatura a LP má kromě toho, že prozrazuje mohovitost (a vznešenost) svého majitele tu výhodu, že poskytne vybrané společnosti konverzační téma na celý večer.
=====
Abyste se mohli se mnou doopravdy smát, musíte být u toho, jak se technika měnila, jak po elektronkách nastoupily šumící germaniové tranzistory, pak křemíky, první operační zesilovače, retězce s VCA řízením, první digitální zázraky s rotačními hlavami (a omyly). Teprve pak oceníte celou tu slavnou reinkarnaci analogu, v době, kdy už digitální záznam všechny své dětské nemoci bezpečně překonal.
=====
Toto v žádném případě není filipika proti Šamanovu vánočnímu gramofonu. Je to jinak - je v tom naše mládí a jenom to pomyšlení, ta vzpomínka zlepšuje všechny parametry čehokoliv.
Já se teď hrabu ve scanech svých letitých kinofilmů. Dělám povánoční úklid počítače. Je to všchno zrnité, bez dynamiky a pochopitelně bez barvy. Inu FOMA 21° DIN. A neostré. A často pře- nebo podexponované. Jenže když jsem poprvé zmáčkl spoušť Kodaku Retiny kterou mi tehdy dal táta "do užívání" a úspěšně vyfotil motocyklistu jedoucího lesem (dalších několik set záběrů jsem většinou zkazil) mi bylo osm let. Ta fotka je prostě naprosto skvělá, motorkář v kožené "přilbě" s motobrýlemi je ostrý a kolem jsou jen rozmazané čáry - teprve mnohem později jsem se dočetl, že se to tak dělává - kdybych ji zveřejnil, musel by mi za ni někdo dát fotografického Oskara! Nechci ale ztrapňovat dnešní fotografy a proto ji raději nezveřejním.

A tak je to se vším... [;>)

stk řekl(a)...

Pánové, neříkejte, že jste na moji hororovou poznámku naletěli. Chtěli jste mi udělat radost, že?

Anonymní řekl(a)...

-Kim Čong-il,pietně reagovala OSN,v případě opilce Havla se vykonala propieta tzv.na oko pro českou veřejnost klamná.Srandovní jest aktivita slováka Feniče,on má kšeft s tématem cosi jako nejlepší češi.On vydělává na duševní hlouposti,pýše čechů,on tu pýchu zobrazí,nafoukne,představí.Slovák nadmíru chytrý.Havlovo letiště jest jeho dalším námětem,jak zaplatit sobě a jeho kurvám pobyt v USA.

Anonymní řekl(a)...

Kupčením se složenkami jsou ohromeni už i soudci

Nehorázné výdělky překupníků s pohledávkami a jejich advokátů na zapomenutých starých složenkách ve výši pár set korun

-mám pocit,že není žádného důvodu co : nic.Snad jen mlčet a platit.

Anonymní řekl(a)...

-tolik mně to bere.Sám dlužím asi 2 480 000 kč.Ačkoliv mám audi,spím v hotelu,místo holek si beru na pokoj kluky,nejsem schopen se realizovat.Ještě vyčkám,zda budu moci realizovat nový podnikatelský záměr,vybudovat s pomocí města gay-klub,již jsem vymyslel název : Mí kluci.Jednoznačně jsem poskytl garanci a banka mi jde na ruku.Doufám,že to vyjde.

Harpyje řekl(a)...

Buďte tak laskav, anonymní, a ušetřte nás Vašich zpovědí, na které není nikdo zvědavý. Dzp.

STK řekl(a)...

Židé už zase zvedají hlavy a začínají "opruzovat"!
Tedy: Ultraortodoxní židé a zatím jen v Izraeli. Včera jsem se zase "přitřel" k TV a tam to tvrdili docela vážně. Vzpomněl jsem si hned na A.S.Pergillova slova o tom, že se spíše snese mohamedán s ortodoxním židem, než jeden nebo druhý s agnostikem nebo dokonce bezvěrcem. Inu pragmatik a prognostik v jednom. Ultraortodoxních je v Izraeli údajně téměř 10% celé populace.
Fousatí a pejzatí Židé v kloboucích si odsedají v autobuse od žen, nutí ženy sedět vzadu a zdůvodňují to tím, že "...židovská žena je přece cudná - a právě tím se ta cudnost projevuje". To přece není žádná diskriminace, že ne?
Židovští "ultras" pokřikují po ulicích na děti, které nejsou ustrojeny dle jejich představ, vyžadují striktní dodržování náboženských pravidel a jejich uzákonění pro všechny. Opravdu - hodně se toho shoduje s islámem a jeho "právem šaríja", platným rovněž pro všechny? Tady si vždy vzpomenu na svou vlastní poučku: Když začneš brát (jakéhokoliv) Boha příliš vážně, skončí to vždycky velkým průserem! (A ten Bůh se může klidně jmenovat třeba Stalin!)

Jsem zvědav, zda se tohoto "nevánočního tématu" někdo chytí. Já toho o Izraeli vím málo na to, než abych věc nějak odborněji komentoval. Co ale třeba Šaman? Nebo Pergill?

Harpyje řekl(a)...

Tohle jste ještě nikdy neviděl?

Harpyje řekl(a)...

Tak tak, prosím, vypadá můj další pokus přesně podle návodu! :-(((
http://atlasshrugs2000.typepad.com/atlas_shrugs/images/ahmadinjad_neturei_1.jpg

EK dodala)hahaha řekl(a)...

A zde jeden skutečně důležitý návod :
http://www.csla.cz/zbrane/pancerovky/rpg75.htm
Studujte pečlivě, příjde čas!!

čest v šest!§

Větší vlastenec řekl(a)...

Náš spolubojovník vítá dědičné nepřátele

Kopretina řekl(a)...

Ultraortodoxní Charedim je stejně nesnášenlivý jako mohamedán, ovšem s rozdílem, že si ode mně Charedim odsedne, bude na mě pokřikovat "dozadu, dozadu" kdežto mohamedán mě někdy zavraždí...Izrael má problém, téhle svoloče přibývá a sekulární Izraelci budou v defenzivě, stát, který miluji, podporuji se změní v Saudskou Arábii či Írán, ach jo...Zatím jsou charedim v menšině ale od roku 2060, čehož se asi dožiju, to bude zlé. Ale STK je nutné rozlišovat mezi ortodoxními a ultraortodoxními. Ti, o kterých mluvíte jsou ultraortodoxní Charedim, kterých se štítím, brrrrr, ale zbývající směry, i ortodoxní (neortodoxní), se takhle hnusně nechovají. U konzervativníh a reformovaných Židů (převládající smět zejména v USA) ženy a muži se společně modlí v synagogách...Liberální a neortodoxní převládá v Izraeli...tedy zatím, než se charedim nenamnoží do obludného množství. Upřímně se o Izrael bojím...

Schumacher řekl(a)...

STK, to je přesné. Tímhle vším jsem prošel včetně záchvatů akutní hifitidy. Co studií - highendových chrámů navštívil a kázání a oratorií vyslechl. Tamní klérus schopný slyšet i stejnosměrný proud a stříbro v kabelech. Tý jo, říkával jsem si. Metr kabelu za dvacet tisíc, nač pak přijde kabeláž ve studiu kde vznikl ten nábožně poslouchaný audiozázrak ! Inu na pár šupů, protože srovnaná impedance vstupu a výstupu, žádné cavyky, pěkně canon na canon. Abych jen nekritizoval, poznal jsem jak dobře může hrát kvalitní aparatura. Dech mě vyrazily elektrostatické reprosoustavy Martin Logan.Zlatá devadesátá...
Vzpomínám na zlatá šedesátá a sedmdesátá, nostalgicky pročítám archivní čísla HaZ. To co tehdy bylo nedostižným snem za majlant, je dnes v technicky vyšší kvalitě za hubičku.Bez starostí s brumem, šumem, lupanci, praskotem, kolísáním, dropauty. Jenže je problém ne na čem, ale co přehrávat. Kromě starých věcí z konzerv. Kde jsou hity tajně skládané do šuplíků, kde je u nás rozpoutané a kulturními komisemi neotkrojované tvůrčí úsilí? A ve světě kde je nová Abba, Queen, kde jsou další ? Kde jsou nové hity nebo dokonce šlágry ?

STK řekl(a)...

A přesně TO je příteli Schumachere problém dneška.
Je jak, je na čem, ale jaksi není CO. A když není co zbývá poslední otázka - PROČ vůbec. Jsou okamžiky, kdy jsem rád, že jsem zastihl tu éru Beatles, Beach Boys, Rolling Stones, Bee Gees... Ale i Simona s Garfunkelem, Ray Charlese, Satchmo, Dizzyho a taky Sputniky, Gagarina, Johna Glenna, Gemini, Apollo 11 ... a co tu budu zabírat místo. Prostě dobu, kdy vznikala nová hudba, otvíral se nový svět, všdchno se zdálo být na dosah, jenom chvilku počkat, až to někdo domyslí.
I u nás, v Česku, které mělo charakter ještě uzavřenější kotlinky než dnes. Jenom kdybych kvůli tomu, že jsem to směl zažít nemusel být dneska víc než kopuletý. A dívat se, jak se po zemi rozlézají militantní náboženství a obsazují místo, kde mělo být pevně zarostlé to naše, umírněné, tradiční. Nebo žádné. Kdy se vyhodí do povětří sochy Budhy, staré přes tisíc let. Jen proto, že Alláh nedovoluje zpodobňovat lidi.
Lidstvo se kazí jako měkký salám v teple. Když by se to okrájelo až na zdravé maso - co by zůstalo. A okrájet jak? Jedině použít Pergillovy ABC zbraně. Finální kataklyzma způsobené prý nejchytřejším druhem, který Země vyprodukovala.

Ale dost už. Nebudu vám kazit Vánoce.

stk řekl(a)...

A který z nich to je, Vlastimile Rudolfoviči? Ten levý nebo naopak ten pravý? A není to třeba jedno?

Harpyje řekl(a)...

Je ten Váš betlém "Národopisný betlém" od Fischerové Kvěchové, Šamane? Vypadá to tak, ale kam se Vám vytratily ovečky? Já jich mám celé stádo.
Někdy začátkem 90tých let, když jsem byla zase jednou v Praze, jsem tento skvost objevila ve výloze obchodu Charity, nahoře v Karmelitské ulici. (O rok později už obchod neexistoval.)
Betlém čítá kolem 60ti figur, a byl tak krásně naaranžován, že jsem ho hned chtěla mít.
Vstoupila jsem do obchodu, a moje první otázka byla, jestli se ten krásný betlém vejde do auta.
Ale paní, odvětil prodavač, ten betlém si kupují především naši krajané z USA, a přinesl krabici, která nebyla určitě větší, než krabice na velké pánské boty. :-)
Doma jsem si potom udělala krajinku s usušeným mechem, něco na způsob těch bláznů, kteří si hrají s miniaturními železnicemi, a tak každoročně celebruji "ježíška".

Šaman řekl(a)...

Kvěchová to není, harpyje. Nějaký betlém, který jsme koupili v papírnictví v 70. letech. Voveček je dosti, ale synek je letos rozestavil do jednoho houfu v pozadí, což na záběrech není vidět.
Jako podstavce jsem použil vyhazované staré lino, které jsem nastříhal do obdélníčků a vyřízl do něj linii.
\ :-)

Schumacher řekl(a)...

Už se nedá ani BBC. Hodinu co hodinu skučení z funusu Severokorejského Vůdce. Jedni tam skučí, druzí tu v domnění, že jsou hybateli dějin, místo aby vymejšleli něco nového požadujou přejmenovat letiště...

Harpyje řekl(a)...

Nebyla bych si tak jistá, Šamane http://www.filokartie.cz/?cla=434
Vlastenec, doufám, promine.
Klikabilní odkazy fungují snad jenom v západní Asii, zde ne.

"Ravishing" Rick Rude řekl(a)...

Přesně tenhle betlém jsme měli doma.
Vydán Lidovou demokracií 1958 nebo 1959. Tenký papír táta s bráchou nalepili na překližku a figurky vyřezávali lupenkovou pilkou. Mnoho přetržených pilek, provázených zbožnými výkřiky latinskými i německými. Spousta krásných oveček.

Šaman řekl(a)...

Ne Harpyje, Kvěchová to nebyla. Ale našel jsem si to: Autorem jest Mikoláš Aleš. Koupili jsme si na několika tvrdých papírech, podlepovat se už nemuselo, někdy v 70. letech. Asi zbytky z 68. roku.
Anebo už Aleš "směl", ale Kvěchová za celou dobu komunismu "nesměla"... Asi proto, že ilustrovala Karafiátovy Broučky a nerehabilitovala se kreslením husitů…

Díky všem - už znám autora našeho betlému.
\:-)

STK řekl(a)...

Z funusu Kim_Čong-Ila v TV mám zajímavý poznatek Schumachere: Těžké hysterii propadají jen první řady početného publika. Taková čtvrtá, pátá řada špalíru se už na věc dívá celkem "s nadhledem".
To je ovšem dost podstatná režijní chyba! Okamžitě všechny záběry přetočit!
A u nás vlastně koluje jenom několik záběrů - patrně do výměnné sítě toho víc Koreanci nedodali neb se to nedalo použít.
P.S.: Je dobře, že na V. Filipa udělali BU-BU-BU. S tou kondolencí to chlapec fakt přehnal!

Jakub S. řekl(a)...

S tou kondolencí to soudruh chlapec véélmi přehnal a to je právě ta nádhera. On své odhalení (pokud by je kdo potřeboval, no) provedl dobrovolně a věřejně a naplno s á m , b*b! Jeden se zdráhá uvěřit. Ale už jo...
A už je zítra, a su zase doma a slíbil sem cerce odchod do betle po jedenácté. No a není po jedenácté? Naše největší kapacita z formální logiky na FF by řekla: Zajisté že je! Nicméně spat se musí, zbytek závtra, závtra, nur nicht heute. Ano, spadám mezi faule Leute. Ale po třech dnech s třema vnoučkama se za to nějak nestydím...