středa 8. února 2012

PRAGOFFEST 2012: Jak bylo v sobotu? Skvěle!


V sobotu 4. února bylo na PragoFFestu ještě lépe než v pátek. Na Vyšehradě už mrzlo neprůhledně, ale v Modré škole bylo teplo i přes noc, jak spokojeně konstatovali bivakující.

Dorazil jsem po jedenácté a vyzvedl si program do 16:00. (Ten konečný odpoledněvečerní byl k dispozici už ve dvě.) Na té stránce, co jsem měl před očima, mě zaujala Tessina přednáška Jak (ne)točit fan souboje. Abych nemarnil čas, vydal jsem se do Čtyřiadvacítky, kde letos sídlili Starwarsáci, a to bez zastavení v šatně. (Chyba!) Docela jsem zíral, co u nás umějí natočit amatéři. Nejen tedy světelné efekty se světelnými meči, ale zvládají i choreografii. Nu někdy ne. Ukazuje se, že odhodit plášť v dál, aby se mohl tasit meč jde různě i hrůzně. Co mě však uzemnilo, byly ukázky zahraničních fan soubojů. Nejdříve jsem si myslel, že jde o bonusové záběry z některé Epochy! Starwarsáci měli jednu výhodu - pohovku vzadu u stěny, kde jsem se pohodlně přezul ze svých venkovních (outdoorových) bot, jež jsem šoupnul do igelitky, do poněkud školnější obuvi (Baťových cviček).

Jaroslav Kousal
Ve dvanáct jsem opustil SW a s bundou přes ruku běžel do mé oblíbené Stodvojky Na FutureCon + Maelström. Dnes jsem ji našel spolehlivě, stejně jako všechny další přednáškové místnosti již byla označena dostatečně viditelně. Jaroslav Kousal zde referoval o Závodě na Měsíc. Skvěle připravená prezentace byla doprovázena zasvěceným výkladem. Ocenil jsem, jak pan kolega dovedl i při nutném zestručnění vypíchnout podstatné detaily, přičemž nic důležitého neopomněl. Sám bych to viděl spíš na dvouhodinovou přednášku, takhle jsme ke konci už jen proletěli jedním obrázkem současnost a na debatu o budoucnosti už nezbyl čas. I pro mě jako pro fanouška astronautiky a pamětníka nešlo jen o opakování známého. Krom souvislostí s velmocenskou i vnitrostranickou politikou jsem se dověděl další zajímavá fakta: Že motor F1 pro Saturn V byl vyvíjen už od roku 1955. Jeho tryska byla vytvarována experimentálně pomocí malých výbuchů metodou "pokus-omyl". Inu, ještě na to neměli počítače. A další novinkou byla pro mě spíše verneovská kuriozita: Totiž minimalistický projekt lunárního modulu s otevřenou plošinou pro jednoho kosmonauta (tuším že sovětského).

Redakce Sardenu
A byla jedna a pospíchal jsem na oběd do blízké pizzerie Galaxie, kde už od poledne probíhal pracovní oběd redakce Sardenu, kde se cítím být "členem-pozorovatelem". A tu jsem zjistil, že nevím, kde jsem nechal boty. Myslel jsem, že ve Dvacetčtyřce, ale tam bylo prázdno - a bez bot. I rozběhl jsem se do mrazu s běžeckou obuví. Galaktické centrum bylo nedaleko, ale nejdřív jsem bloudil, než jsem našel do něj ten správný vstup, a pak zase, abych našel tu správnou pizzérii - když polovina objektů kolem, včetně kina, nese název Galaxie. Avšak dorazil jsem, pozdravil, usedl, utřel si orosené brejle a objednal si. Načež jsem zjistil, že ledvinku s peněženkou jsem někde – při tom ne-převlékání – vsel. Ano, udělal jsem tu chybu, že krom klasického batohu jsem si vzal i ledvinu. Objednáno jsem už měl, naštěstí mi pan šéfredaktor Sardenu půjčil. Inu – bez peněz do hospody lez, pokud tam máš dobré kamarády. Bohužel jsem si skvělé penne se sýrem a vlaškými ořechy příliš nevychutnal a spíše je shltnul. Inu, to víte, co v takových peněženkách bývá! Všechno, od tramvajenky po řidičák. Někdy i pár peněz. Ale doufal jsem a věděl, že na cony chodí velice podivní lidé, kteří si nepřivlastňují cizí věci (alespoň tedy na conech ne moje věci).

Karel Brukner
Poněkud napnut jsem stihl ve dvě hodiny ještě konec přednášky Karla Bruknera Tajná zbraň na Ussuri - konec jedné záhady. Zrovna dobíhal film, kde nějaký bývalý sovětský generál vyprávěl o vlivu bojů na Ussuri, kdy v roce 1969 na sebe stříleli vojáci Číny a SSSR přes hranice na světové mistrovství v hokeji. Pan generál si stěžoval, že sborné divoký slovenský útočník Jozef Golonka dával góly, a vždycky pak si "kleknul na led, držel hokejku jako samopal, mířil na naše hráče a dělal ratatata, jako že je postřílí". Nic z toho sovětští diváci neviděli kvůli podlé režii. Ani neslyšeli skandování "Ne-Damanskij", kteréžto zkomolení jména dalšího hokejisty Václava Nedomanského mělo představovat komentář k probíhajícím bojům o ussurijský ostrov Damanskij. Nakonec vyhráli Rusové. Tedy ten ostrov. O tom, že s našimi hokejisty prohráli 4:3 a 2:0, s tím se už pan generál nepochlubil… Ale přece jen přiznal: "Byl to politický protest." Ovšem opět zapomněl zmínit, že protest proti nedávné sovětské okupaci. Nu vot, geněral. Ale! Po ukončení přednášky jsem pro zvedající se diváky zadal soutěž o nález Šamanovy ledvinky. Během vteřiny se našla, visela přehozená přes opěradlo nejbližší židle. Uf, to jsem si oddechl. Mohl jsem vrátit Pechymu dlužný obnos a užívat si conu i nadále bezstarostně. Ještě zbývalo nalézt igelitku s pohorami. Kvůli tomu jsem tak nervózní už nebyl, ale nedařilo se mi ji dlouho nalézt. Pro uklidnění - byla nakonec taky ve Stodvojce!

M.D. Antonín, F. Vrbenská, V. Ríša, J. Pecinovský
Zalezl jsem opět na přednášku Tess o Skotsku, ale tu jsem už viděl dříve, i když ta je závbavná vždy. Mrknul jsem se tam do programu a po otočení na druhou stranu zjistil, že jsem ráno zmeškal přednášku Vlado Ríši a Františky Vrbenské o Vladově knížce Valdštejnova éra a povídání o projektu Kronika karmínových kamenů, který vede Františka. Ale dalo se to napravit - v hlavním sále právě probíhala beseda se spisovateli, kde nakonec byli krom Martina Dariona Antonína nejen Vlado, ale i Františka a Josef Pecinovský. Pepa se na čas ztratil - aby mohl s nakladatelem podepsat smlouvu na rukopis dalšího románu z řady KKK. Rukopis je už hotov a jmenuje se Jezero Mo Bwana. Vypráví o zatím neznámé nulté cestě českého cestovatele Emila Holuba do nitra Afriky.





Vlado
Darion

Darion prozradil, že si své poznámky zaznamenává při dlouhých jízdách autem do diktafonu. I když už má pointu, počká třeba půl roku, aby text "uzrál", a aby se všechny linie provázaly. Knížka musí stát na svém konci. Je škoda, když konec čtenáře zklame. O tom se rozproudila další debata. Františka nedávno četla text, kde se celou dobu bavila. Knížka končila temně, což by možná nevadilo, kdyby ve čtenáři nezbyl pocit – a proč? Proběhla debata o úloze redaktora při vzniku knihy a také o tom, jak nejlépe zabíjet své hrdiny. Vlado podotkl, že "inspirace je věc těžký náhody"… Pokec trval dvě hodiny, stále bylo o čem povídat.



Ale najednou byly čtyři, a vzpomněl jsem si, že je tu i Gameffest, na který jsem se ještě nepodíval. Ocenil jsem krásu malých modelů tanků i celého severoafrického válčiště. My jsme si museli vystačit s figurkami od Člověče nezlob se. Her stolních i počítačových zde bylo přehršel. Dnes neholduji žádné z nich, ale bývalo tomu jinak. Proto dokážu ocenit úsilí a píli, se kterou se gamesníci snaží o úspěch. Celá tělocvična i přilehlé kamrlíky byly zahlceny spoustou lidí, kteří se tu dobře bavili. I já se vždy při této příležitosti velmi dobře bavím - pozorováním bavících se.

A bylo pět, a protože jsem v té době ještě neměl své boty, prolétl jsem několik přednáškových místností. Na delší dobu jsem se zarazil u starwarsáků, kde jsem si, ke svému údivu, i mírně pokecal. A to jako pamětník imperialistických "hvězdných válek" (míněna Strategická obranná iniciativa). Bolševik totiž vždycky při strašení svého obyvatelstva představoval SDI prostřednictvím záběrů s útočícímih X-wingy. Tak dlouho to dělal, až uvěřil, že film Hvězdné války zobrazuje skutečnost, takže se nakonec raději vzdal!

Michal Polák
Podobný námět měla přednáška dalšího skvělého profesionála Michala Poláka ve Stodvojce: Jak sestřelit družici. Nejefektivnější se jeví odpálit pár desítek kilometrů vzdálenou jadernou pumu. Což je však až příliš efektivní. Dokázalo to při pokusech někdy v šedesátých létech zničit žárovky veřejného osvětlení pod oblastí výbuchů na Zemi. Co by elektromagnetický výboj provedl s dnešní elektronikou je úděsná představa. Snad i proto byly jaderné výbuchy v kosmickém prostoru v roce 1967 zakázány. Dnes už jsou jemnější metody, často se užívá pouze přímého nárazu bez výbušné hlavice. Protidruživové rakety mohou být vypouštěny z lodí i ponorek. Jejich rampa by měla být co nejvíce mobilní, proto už existují letecké rakety vzduch-vesmír. Při publikaci jejich vlastností se člověk dověděl i zajímavé, jinde neuveřejněné hodnoty maximálního dostupu a rychlosti příslušných letadel. Rusové v r. 1989 vyvinuli poměrně obludný projekt Spektr, kdy na platformě modulu Soljutu připravili orbitální základnu s osmi útočnými raketami. První "úspěch" zaznamenali už v říjnu 1984 při zkoušce laserového systému Sari Šagan, kde jako cíl sloužil raketoplán Challenger, kde odešlo pár systémů. Následoval diplomatický protest Američanů, a od té doby si Rusové své lasery asi zkouší jinak. Poznámka: Šlo jen o test, při kterém se zkoumala možnost navedení na rychlý vzdálený cíl a nebyla použita plná kapacita laseru.

J.W.P., Františka a Tess
Americké armádě se zase podařilo rozbít astronomickou družici, která už měla být nefunkční, ale jejíž některé přístroje ještě fungovaly a vědci je doposud využívali. Poslední "úspěch" v tomto směru zaznamenala Čína, která si "sestřelila" (rozbila) svou družici v roce 2007. Bohužel, cíl se nacházel na dráze ve výšce 865 km, takže bude dlouho trvat, než její úlomky shoří v atmosféře.

V šest jsem zapadl do větve RPG Aliance Public na Regisovu přednášku Kybernetické modifikace člověka. Přestože se Regis dušoval, že ty nejeklhaftnější snímky, co se taky může člověku s jeho tělem přihodit, vyřadil, stačilo mi pár úvodních fotek k rozhodnutí, že se raději porozhlédnu jinde. Nakonec jsem zapadl do hlavního sálu na přednášku Jiřího W. Procházky a Františky Vrbenské, jež měla pracovní název "Stvořitelé hrdinů, ničitelé světů". A hle, na pódiu byla i Tess, jež přednášku animovala svými gesty a doprovodila citacemi z děl zneuznaných autorek. A už jsem si nic nezapisoval, protože jsem byl upsán, jen drobně fotil. Kdo zde zapisoval byl Darion. Ručně do áčtyřkového sešitu. Další román. To oceňuju.

S nezapisováním a focením jsem pokračoval  ve stejné hlavní Jedničce i od osmi na Večeru fantazie. Kulturní vložku tentokrát zastal velice zábavný skeč o čekání na Jacka. Jack je fakt hustej a povede výpravu čtyř krásných mladých lidí za dobrodružstvím. Vlastně lidí, identifikoval jsem zombičku, upírku, elfku, asi, a ten čtvrtý, to byl kluk, žeby člověk? No, jedno ucho měl taky nějaké divné. Budu si muset doplnit vzdělání. Děj byl jednoduchý, už jsem říkal: čekání na Jacka. Ale velice dobře pohybově zvládnutý. Líbilo se, bylo přiměřené účelu. No, podívejte se sami na fotky z divadla. A kdyže přišel Jack? Až společně s Godotem.

Klub Terry Pretchetta pak informoval o veřejné sbírce na výzkum Alzheimerovy nemoci v ČR. Jak nejen fanoušci stvořitele plochosvěta vědí, trpí Terry touto chorobou, zatím v počátečním stadiu.

Poté jsem Jedničku opustil a zaběhl si ještě do oblíbené Stodvojky na alespoň konec přednášky Jaroslava Kousala Fyzikální pohony nejsou sci-fi. Fyzikální pohony – tedy co lze dělat pomocí různých fyzikálních sil, které působí na umělá kosmická tělesa. Tlak slunečního záření, rotace na laně, výroba elektřiny ve vodičích průchodem pozemským magnenickým polem, gravitační výtah na stacionární dráhu – no, měl jsem přijít dříve. Ale zase bych zmeškal divadlo.

A bylo devět a ještě jsem zůstal chvilku na další přednášce Petra Tomka Kosmonauti jako z komixu. Chudáci. Zkoušely se na nich strašně zajímavé skafandry, založených na přímém mechanickém protitlaku. Mezi tělem obětavého průzkumníka a skafandrem není vzduchová vrstva. Takový skafandr vypadá spíše jako neoprénový oděv, člověk je v něm mnohem pohyblivější. V literatuře to fungovalo skvěle (Armagedon 2419 AD od Francise Nowlana z roku 1929), ale praktické pokusy narážely na to, že pokusník často zkolaboval kvůli nerovnoměrnému oběhu krve. Jenže uvědomil jsem si, že je už čas na večeři a sešel k buffíku.

Cestou mě v jedničce zaujala tombola. A je to stejné, jako s těmy gamesy: Lístky si nekupuju (většinou bych nevěděl co bych s případnými výhrami dělal), ale divadýlko s natěšenými a vyhrávajícími fany mě zajímá. Že někdo nevyhrál? Byl vůbec někdo takový? Asi ano, ale ten se tím nechlubil, jen potichu mrmlal: Jak to, tamten vyhrál podruhý! ("Tamten" si koupil dvacet lístků.) Jak to, že vyhrál pořadatel? No, měl štěstí. Kupovat si mohli i tyto jinak obslužné bytosti. (Doufejme, že jim Vašek Pravda nerozdával lístky do tomboly místo honoráře:)
 

Sanča, Vilma,  Karolína, Edita
Edita, Františka, Julie, Tereza
Ještě jsem se mrkl na program, a vida! Večeře musela počkat, zaběhl jsem do Jedenáctky (konečně i na literární linii Pevnost, kde jindy trávím většinu času) na besedu se spisovatelkami. A byly tam: Krom slibovaných Sanči Fülle, Karolíny Francové, Vilmy Kadlečkové a Julie Novákové, která besedu řídila, i Edita Dufková, Františka Vrbenská a Tereza Kovanicová. Ono je to na podobných conech velmi jednoduché, když je potřeba sehnat nějaké spisovatele či spisovatelky. Obvykle sedí v obecenstvu… Čas příjemně plynul k desáté večerní. Už jsem si nezapsal vůbec nic, jen drobně fotil. Žijící Slavín!

Po desáté jsem ještě nakoukl do Stodvojky k Michaele Šimorové na přednášku Astronomický guláš: Temná hmota a jiné srandy. Zatímco Michaela vyprávěla o temné hmotě, za okny probíhalo v nočním mrazu ohňové představení.

Po dvou dnech a milionech přednášek jsem byl saturován již přespříliš. Vytratil jsem se na tu večeři, což nakonec byl jen kelímek koly, ke kterému jsem žmoulal zbylé sušenky z ledvinky. Sedl jsem si k tomu do Jedničky, kde jsem sledoval Balfolkovou tancovačku. Jen sledoval, byv uondán dvěma skvělými dny. A, heč, mohl jsem si chvíli pokecat i s Františkou, která už byla od svých přednášek a jiných fanů zcela umluvená.

PragofFFest se převalil Modrou školou opět k mé spokojenosti. Tentokrát jsem alespoň nahlédl i do jiných linií než obvykle, díky tomu, jak jsem hledal ty své boty. Nakonec jediné, co mi dělalo problém bylo, jak být najednou v několika paralelních světech různých linií, což se mi ne zcela podařilo. Určitě přijdu i za rok.
Úsměv, prosím!

Smím prosit?
Konec korunoval dílo: Drak mě i Františku hodil ještě před půlnocí svým autem do našich domovů. Tak, a to je konec. Už se těším na Dinocon, Starcon, Parcon, Fancity, PragoFFest… Jenom musím vymyslet, jak to udělat, abych si spíše užíval než furt jen zapisoval a fotil. Ale ono je to nakonec taky příjemné – alespoň si člověk může užít ještě dodatečně. Tak zas někdy někde nashle!

\ :-) Šaman
Psáno v Praze dne 8. února 2012 pro Sarden a Interkom.
Jak bylo na PragoFFestu v pátek

Viz i Šamanovu fotogalerii z PRAGOFFESTU 2012
a fotky z divadla.

26 komentářů:

Schumacher řekl(a)...

Právě se vzpamatovávám z kocoviny. Včera jsem si, ač měl být varován popisem děje, pustil "Sunshine" koupených za celých 99,-Kč. Ze svědavosti a v představě, že to nebude až tak hrozné. Bylo. Naprosto příšerné. I zadarmo drahé, dokonce i kdybych naopak dostal zaplaceno. Už první minuty naznačují, že s touhle posádkou budou problémy. Jestli tahle "elitní" sestava by měla zahránit lidstvo...Krom toho ztvárnění představy o technologiích v roce 2057 je na úrovni jak si v devatenáctém století představovali rok 2000. Krom toho, takovou kumulaci všemožných nesmyslů jsem dlouho neviděl. Abyste věděli o co přicházíte : "Píše se rok 2957. slunce umírá a lidstvo umírá spolu s ním. Poslední nadějí pro Zemi je odvážná posádka osmi mužů a žen, která má za úkol dohasínající hvězdu znova zažehnout za pomoci gigantické jaderné exploze (zapomeňte na všechno co znáte z fyziky). Daleko od Země a bez jakéhokoliv spojení s řídícím střediskem (hrozné překvápko, sluneční vítr a tak podobně blokuje spojení už před oběžnou drahou Merkura, nejspíš žádné sondy tam nikdy před tím neletěly a nepředávaly snímky Merkuru..., borci si dají přes držku kvůli poslední možnosti poslat osobní pozdravy na Zemi), se však jich mise začíná hroutit a oni si uvědomují, že nebojují pouze o své životy, ale o budoucnost nás všech. Náhlé a nečekané zvraty společně se šokujícím dosud neuvedeným alternativním koncem (který měl být jako bonus, ale není tam)dělají z téhle napínavé cesty ke Slunci vzrušující podívanou od začátku až do konce." Řadím do kategorie "mozkomorna" a doporučuji pro scifimasochisty. V podstatě shlédnutí tohohle díla je na úrovni ublížení na zdraví. rozhodně nedoporučuji ke shlédnutí ve střízlivém stavu. Sice mě napadlo pojmout to jako parodii, ale neměl jsem na to sílu. Rád bych věděl, co na to třeba VV, i když nepředpokládám, že tohle vrcholně úpadkové dílo viděl, nejspíš bychom se v hodnocení shodli. Za humorný bonus považuji "předfilm" upozorňující, že nedovolené kopírování a stahování je stejné jako krádež čehokoli jiného, i upozornění, že toto "dílo" je chráněno, že kopírování je trestné, a podobné cancy, které musíte vytrpět. Už jen stahování přijde draho v čase, kterým zaplatíte, neřku-li prolamování ochrany a kopírování. Tohle ACTA nemusí chránit, tohle se chrání samo. Konzumace tohohle díla vyžaduje "vyprošťovák". Víte o nějakém ?

Větší vlastenec řekl(a)...

Vy jste vážně mimo. Úplně.
Tu kocovinu asi způsobilo něco silnějšího než pouhé shlédnutí filmu, že ?
Protože Váš textík, drahý p.b.s.s.Schumachře, je na úrovni příspěvků naší milé Lízy.
Nereagoval bych na Váš „úlet“, kdybyste mne k tomu implicite nevyzval. Ale když jste si o to řekl, tak prosím :
Koupil jste si produkt určený UPLNĚ ODLIŠNÉ skupině konzumentů. Nebo snad JSTE teenager s nižším středním (až nižším) vzděláním ?!

Dobře, i mně se občas něco takového stane. Ale v tom případě se svojí blbostí „nechlubím“. Chybně zakoupeného produktu se zbavím, koupím si něco vhodného - a je to !
Vy jste se ovšem vydělal mimo mísu - svým v „kocovině“ napsaným příspěvkem.
Asi byste to měl po sobě uklidit.

Čest a Nazdar !

Schumacher řekl(a)...

VV, že jsem vůl, to mi došlo záhy. To, že jsem šlápl do hovna, netřeba připomínat, je to jako o provaze v domě oběšencově. V takových případech je vhodná kondolence. Nestydím se to přiznat pro pobavení i poučení ostatních. Nehledě na to, že neštěstí druhého potěší. A dá se kolem toho pěkně pokecat...No, byl jsem zvědavej, tušil, že to bude ptákovina. Jenže tahle přehlídka pitomostí je moc i na teenagera, kdybych jím byl.I když ti nynější... Otázka, co s tím dévédéčkem, že. Obal do recyklace, dévédéčko v létě jako plašidlo zavěsit na rybíz. Nebo věnuji nějakému nepříteli.
Klystýr jsem dostal, rád bych se od znalce dověděl, čím bych se mohl zrehabilitovat.
Mypy mup !

Kopretina řekl(a)...

Jenom jedno VV, jsem kopretina a nebo H.Lukešová! Takže mi prosím nekomolte mé jméno, jsem Hana Lukešová, křestní jméno ve skrze židovské,respektive jak byste řekl ve skrze sionistické, bratra mám Petra, velkého apoštola a bratrance Jana, tetu Hanu a Janu a Marii babička byla také Marie,Květoslava sestřenice Magdalema, většina našich jmen jsou biblického původu a nebo slovanského původu (mám rodině dva Ladislavy, Vítěslavy, Zdeňka a Zdeňku)...a i zvířata Míša (Michael/a-biblický původ, veliký archanděl Michael, Filip-postava z Nového zákona)...Má rodina nosí biblická a slovanská jména...Takže si to zapamatujte!

STK řekl(a)...

Schumachere, nešťastníku, naučte se takové ptákoviny ocenit. Zahoďte svá měřítka a vemte jiná, když to podle vašich nejde!
Dostal jsem předloni fotografický gay-kalendář. Nevím, byla-li to provokace mého vznešeného knihovníka (je gay) nebo jak to vlastně myslel. Po fotografické stránce vynikající, vlastně světová fotofrafická elita - Tono Stano atd. Používal jsem.
Loni jsem mu dal k vánocům kalendář s poněkud ordinérními nahotinkami a jeho partnerovi taky. Ani nemrkli. Takže k čemu se pohoršovat - nalézejte krásu i tam, kde jste ji dosud nehledal...

Zdeněk Žíkovecký řekl(a)...

> Sice mě napadlo pojmout to jako parodii, ale neměl jsem na to sílu.

Kdysi jsem viděl opus na podobné téma; tam letěli podzemní raketou k zemskému jádru obnovit magnetismus. Už několik úvodních scén mě odvrátilo od původního záměru televizor vypnout a se zájmem jsem to sledoval až do konce a nostalgicky přitom vzpomínal na školní představení sovětských válečných filmů, jejich tvůrci také ovládali ono neuvěřitelné umění jak pojmout tragické odálosti takovým způsobem, že při slovech na rozloučenou umírajícího hrdiny, který se obětoval pro záchranu ostatních, diváci řvou smíchy.

STK řekl(a)...

Teda Zdeňku Ž., to je ovšem cynismus nejhrubšího zrna!
Já aspoň řval smíchy v kině na "Pokladu na Stříbrném jezeře". Kromě mě bylo tehdy v sále jen pár Cikánů (Romů) a ti mě chtěli za ten smích lynčovat. Myslím, že to byl jediný případ, kdy Romáci právem okřikovali gádžu. Rušil jsem jim zážitek. Už nikdy jsem nešel na odpolední představení na indiánku. Ale copak můžete vydržet s vážnou tváří scény, kdy se Indián plíží nocí a na nohou má bílé tenisky. Nebo Indián s náramkovými hodinkami (patrně Prim.) Nebo když kolem osamoceného stavení krouží cca 12 Indiánů na koních. Nejméně osm jich obránci postupně zastřelí, ale kolem statku jich pořád jezdí asi šestnáct a na zemi ani jeden mrtvý Indián, ani jeden dodělávající kůň...

Téměř tak kvalitní zážitek, jako když sovětský kosmonaut, který se chystá k odletu z sopečně rozbouřené Venuše zjišťuje, že na planetě existuje nebo existovala civilizace - a u horního okraje obrazu, vysoko na svahu venušanské úžlabiny pomalu projíždí výletní autobus...
Ovšem nejlepší zážitek z kina mám z japonské parafráze na "Sedm statečných". Japonská noc. V "papírovém" domě se šeptem o něčem hádá šest samurajů, sedmý hlídá v přítmí před domem. Tísnivé ticho, jen cvrčci cvrkají. Náhle vzadu v sále, snad na balkoně, někdo mocně kýchne - samuraj na plátně se bleskem otočí, tasí v detailu na kameru - a ze sálu se ozve vylekané dívčí zaječení!
Tohle nevymyslíš, nenacvičíš, nezahraješ. A to vše v rozlišení Dolby 7.1 v době, kdy v kině bylo vše mono - jeden reproduktor za plátnem.

Schumacher řekl(a)...

No jo, asi je chyba ve mně...Podle recenzí je Sunshine velmi povedený, kvalitní, zajímavý a vůbec potenciálně kultovní. Pro mě je kultovní Space odyssey, z tuzemských Ikarie XB1, světových kvalit. I plněta bur s autobusem na horizontu je koukatelná. Ale Sunshine, na to jsem nedovtipný. Té sbírce psychopatických idiotů idiotů bych nesvěřil ani sekačku na trávu. Normální tam byly jen ty ženské. Jedna z nich vypadala i velmi sympaticky použitelně. Ovšem ne pro záchranu lidstva rozhicováním slunce atomovkou velkou jako Mahattan, ci na ni spotřebovali veškerý štěpný materiál Země. Do poslední špetky uranu. Jako by nebylo nic jiného. A udržet lavinovitou řetězovou raekci v tomhle objemu aby se to mezi tím nerozsypalo je nemožné. Chápu, že tu a tam je třeba něcoo ohnout a přizpůsobit, jenže dnes a takovéhle nesmysly, no nemám pro to porozumění. Pohled na ohromné haly plné vzduchu a přitom ta tragédie, že jim chudákům hrozí udušení během několika hodin. Přitom je pronásleduje armagedonské zombie které nějakou záhadou přežilo sebeupečení posádky předešlé lodi. Přitom například Červený trpaslík mě velmi baví. Není to tím, že není americký ? Asi momentálně nemám potřebnou představivost a potřeboval bych vysvětlující příručku pro německé důstojníky.

Schumacher řekl(a)...

Zdeňku, to o tom jádru je stejná 3,14ovina, autoři se tím nechali inspirovat. To Krtkostroj profesora Myšpulína ze Čtyřlístku byl pohádkovou legráckou. Jenže tohle... V jiném"vážném filmu" zachraňujícím lidstvo, raketoplán při obletu Měsíce hrozně vibroval a drncal. Nejspíš výmoly ve vakuu a gravitační díry v neudržované vozovce. Jako by to nešlo bez tak nápadných nesmyslů. Typické, že největší nesmysly jsou ve "vážných" amerických filmech. Mám podezření, že to njsou filmy pro předpuberťáky se základním vzděláním, jak píše VV. Odrážejí všeobecnou úroveň většiny, pro které jsou určeny jako zboží. A za blba jsem i já.

informace řekl(a)...

Avete visto, ragazzi, che botte da orbi! Che spasso! 'Un ci posso credere!
Da sganasciarsi dalle risate! Povero piccolo ratto!

Zdeněk Žíkovecký řekl(a)...

> z japonské parafráze na "Sedm statečných"

Naopak, "Sedm statečných" je parafráze na "Sedm samurajů".

Zdeněk Žíkovecký řekl(a)...

> a vůbec potenciálně kultovní.

Kultovní díla mohou být nejrůznejšího druhu. Například Mrazík. Nebo projev Miloše Jakeše na Červeném Hrádku.

Zdeněk Žíkovecký řekl(a)...

> to je ovšem cynismus nejhrubšího zrna!

To mistrovství tvůrců spočívá právě v tom, že divák pro vychutnání takového díla žádný cynismus ani sklon k černému humoru nepotřebuje. Jedná se totiž o tak zvaný antirealismus, kdy se vhodně zvolenými výrazovými prostředky podaří potlačit v zárodku sebemenší náznak pocitu, že by se snad mohlo jednat o skutečnou situaci prožívanou živými lidmi.

Schumacher řekl(a)...

STK, jako bych tam také byl :-)))

Větší vlastenec řekl(a)...

Nedejte se, vážený STK.
Nedejte se ukřičet, znechutit, zahnat do kouta.
Když máte ve Své Mysli zapsáno, že převelice směšný japonský film „Sedm samurajů“ je parafráze onoho amerického falešně romantického filmu „Sedm statečných“, tak je to pravda. Pravda sama.
Ať si ostatní argumentují jak chtějí - vždyť záznamy všeho druhu jde přece TAK SNADNO zfalšovat !
Zvlášť záznamy na médiu tak veskrze ovládaném našimi dědičnými nepřáteli, jako je tzv.internet.
Stůjte proto klidně třeba proti všem, jako Jan Hus, jako Jiří Dimitrov, jako Václav Klaus - pravda jednou zvítězí.

Čest a Nazdar !

Schumacher řekl(a)...

Ano, STK se spletl. Zdeněk ho věcně opravil bez toho že by mo to nechal "vyžrat". Jsou mezi námi tací, kteří vědí, že chybovat je lidské, že sami nejsou neomylní. Napravují omyly jiných tak jako jiní napravují omyly jejich, pro dobro oněch i jiných aniž by toho zneužívali a pro své zvrácené potěšení napínali na skřipec a upalovali na hranici.

Větší vlastenec řekl(a)...

No tak podívejte se, Schumachře : Vy jste tuhle písemně "prořekl", ve své odpovědi vlastenci s.s.Pergillovi, že "radíte" ze zámoří.
Naštval jsem se jako starý chlap, protože jsem Vás do té doby mylně považoval za vlastence; ale nechal jsem to být.
Nuže, nyní se pokorně přiznávám k chybě :
Nikdo, kdo dlouhodobě pobývá v USA bez vědomí a svolení jedné z našich pokrokových Stran, nemůže být českým vlastencem.
Tečka.

Jakub S. řekl(a)...

Šabat šalom všem.
Su tu prvně od štvrtka a už také capiny. Kamarád kamarádovi přeca nenechá nikdá nic vyžrat, to sa nerobí.
A temu z Nrtályje nerozumím: že je to špás k roztržení břucha, ale chudák malý potkánek. Jaký a kde, prosím? Ratto je sice taky únos či loupež, ale - chudík loupežička - ? To asi né...

informace řekl(a)...

To nic, Jakube.
Jen se směju, jak řežou do pana Ratlíka na jiné stránce. Tam jsem to nechtěla dávat, abych svým chechtáním nerušila.

Jakub S, řekl(a)...

Ah síí! Sono, eh, giá lento di comprendonio... esli myslíte, že je to nějaká šikovná sprosťárna, tak vás zklamu: jenom, že mi to už pomalu chápe. Pěkný lidový výraz, asi jako: už nemám pochopa. Su pomalý chápan. To je taková úžasná opička, na Lešné celá velkorodina, všichi chápou jedna radost. Jenomže větve a tak.

Jakub S. řekl(a)...

Boty, ledvinka... jsme jedné krve, ty i já! Kouzelné. Musím to jednou zažít. Aji s tímhle. Jenom, že já jsem zažil víc takových sezení se samýma poctivýma lidma. Krásná pravidelná setkávání odb. překladatelů v Sedmihorkách či na Hrubé Skále např. - Ale jak to dopadlo s těma botama?!

Šaman řekl(a)...

Jakube, napsal jsem to trochu výše v textu, abych své čtenáře nestresoval:
Ještě zbývalo nalézt igelitku s pohorami. Kvůli tomu jsem tak nervózní už nebyl, ale nedařilo se mi ji dlouho nalézt. Pro uklidnění - byla nakonec taky ve Stodvojce!
\ :-)

STK řekl(a)...

Mrazík se kultovním dílem stal díky kvalitnímu dabingu a fatálnímu nedostatku fantazie programových šéfů někdejší ČST. Byl s neúprosnou pravidelností součástí vánočního televizního porogramu. A když Jindra Šimek dostal nejlepší nápad svého života a předělal Mrazíka jako pohádku na ledě, byl úspěšný nejen proto, že je to milá věc, ale hlavně proto, že naprosto všichni obyvatelé Kotlinky tu pohádku znali, velcí i malí.
To se to potom válcuje ostatní projekty, když máte zdarma promotion po dobu snad třiceti let! (Musím se podívat do filmbáze.) Taky jeho další projekt, Romeo a Julie na ledě měl úspěch značně průměrný (Shakespeare nemůže nahradit každoroční "vánoční masáž") a až návrat k provařenému tématu - Popelce, která má za sebou taky dlouhou "promoční dobu", zase bezpečně plní haly.
===
Představte si, že Rusové a Ukrajinci, kteří přišli k nám do Ústavu dělat umění Mrazíka vůbec naznali. Když jsme jim ho promítli, považovali to za běžnou ruskou filmovou pohádku, kterých je v Rusku stovky. Až když začali dobře vládnout češtinou a poslechli si český dabing, začali chápat, že ta pohádka je vlastně naprosto geniální...

Jakub S. řekl(a)...

Já jsem viděl Mrazíka prvně po padesátce! Na chalupě kamarádů, jejich cerka tam měla partu folklórních tanečníků - kámošů, tak jsem s nima přihlížel. A zíral! Oni to skoro uměli nazpaměť, a skřehotali po každé z postav. Jé nevěřícně hleděl: něco tak předpotopního, to snad - ale najednou jsem to začal brát jako archetypy! A bylo. Každá postavička je vzorovým předobrazem dalších v životě aji kumštu, jejich kvintesencí, koncentrací - takže se z toho stalo nad-, mimočasové dílo.
A od té doby jsem to asi víckrát neviděl. Nemusel. Archetypy už ve mně jsou.

Anonymní řekl(a)...

Jen tak na okraj:
Ta maškara a první fotce tady:
https://plus.google.com/photos/107686020867723868200/albums/5705652792364218161?banner=pwa
nemá být Marťan, ale taký oný bazmek
http://www.guerrillageek.com/wp-content/uploads/2011/01/doctorwho.jpg
ze seriálu Doctor Who.

STK řekl(a)...

Ony ty archeotypy jsou naprosto reálné, Jakube.
Když jsem poznal pár ruských baletek, zjistil jsem, že své muže, silné a sebestředné, ovládají přesně stejným způsobem, jako to dělá Nastěnka s Ivánkem. Naprostá pokora a důvěra v jejich dobrotu a sílu. Hraná, pochopitelně. Ale dobře zahraná.
A ti silní ruští chlapci fungují jak hodinky!
MMJ: Funguje to i na české chlapce. Rusky to prostě umí - když jsem se jich ptal odkud, dvě z nich mi řekly, že jim to poradila bábuška, jedna udala svojú mať.
Ty Rusky a Ukrajinky, které tohle nesvedou pak jsou v područí svých "silných a sebestředných - alkoholiků".
Tož - neplatí to pochopitelně vždy. Ale dost často na to, abych to považoval za pravidlo.