úterý 10. dubna 2012

Science Starcon 2012/2


Letošní Starcon jsem navštívil jen v sobotu, konkrétně 31. března 2012. O dopoledni jsem psal posledně. Odpoledne začalo ve tři hodiny odpoledne obědem, na který jsem si vzpomněl na začátku Trissiny přednášky Mythbusters tentokrát o jídle. V bufetu jsem si dal klasické conové toasty, a protože mi vyhládlo, tak hned obě dostupné varianty: toasty se šunkou a toasty se sýrem. Takto posilněn jsem se vrátil na vědeckou linii, abych mohl shlédnout alespoň část prezentace hmot, jež se obecenstvu nabízejí k pozření.





Triss
Místo pracné rajčatové polévky si můžete uvařit rychlou polévku z kečupu, ale recept (skutečně uváděný v "časopise pro ženy") opisovat nebudu, aby vás to nesvádělo. Pokud použijete kečup opravdu levný, pak se v něm může nacházet – krom škrobu – opravdu i nějaké stopové množství rajčat. Dověděli jsme se, že Éčka nejsou tak úplně nepotřebná. E250, aneb dusitan sodný, se užívá nejen proto, že uzeninu příjemně zrůžoví, ale proto, že spolu s E249 spolehlivě zabrání vývoji botulinu. (Proto asi nejsou žádné "biosalámy", pozn. Š.) "Modifikovaný škrob" je potřebný, když hodláte "uvařit" puding zastudena. Výraz "křehčená kuřecí prsa" značí, že si draze kupujete polyfosfátové soli s vodou. Maso, které se na našem trhu nachází je příliš "mladé" - neuležené. Velkou vadou masa je, když bylo zvíře před porážkou stresováno. Jasně červená barva balíčkovaného masa může znamenat, že je uchovávané v atmosféře oxidu uhelnatého. Přičemž plyn, nacházející se pod fólií je "obchodní tajemství" a jeho složení nesmí být publikováno. Dobré maso a uzeniny mají v Globusu - i bez "špekáčkové vyhlášky" 326/2001 Sb. Tou jsou ostatně vázáni pouze čeští producenti! Psychologickou špekáčkovou hranicí pro průměrného Čecha je prý 59 Kč na deset deka. (Naše oblíbené davelské špekáčky se drží pod jinou psychologickou hranicí - 99 Kč/10 dkg.) Takže se nemůžete divit, když se vám takový produkt nad ohýnkem rozteče. Místo masa totiž obsahuje: "drůbeží separát" (včetně mletých pařátků), soju a bramborovou, případně hrachovou vlákninu.

Triss a Julie Nováková
Pověděli jsme si o "syndromu čínské kuchyně", způsobeném přemírou glutamanu. Na jogurtech jsme se shodli: Hollandia, Choceňský, doplnil jsem řecký. U toho však, stejně jako u většiny kvalitních jogurtů, je problém: jsou nakyslé! Což sladkomilné zákazníky odrazuje… Rada: Když nemají v krámě vámi oblíbenou značku, musíte si jogurty pečlivě číst. Abyste nenakoupili místo jogurtu škrob nebo želatinu. Pokud chcete sýr, nekupujte si hmotu, označenou jako "tavený" sýr. Když se něco jmenuje "smažák", je to věc, která se dá smažit, ale ne sýr. Některé pečivo je tmavé jen proto, že je barvené karamelem. "Ovocná limonáda" obsahuje minimální podíl ovocné složky, "ovocný nápoj" musí mít alespoň 12,5 % podíl. Nektary jsou kolem 25 %, no a ovocná šťáva je stopro ovocná šťáva (i když třeba vyrobená z koncentrátu). Výjimku mají brusinky, kde stačí 25 %. (Vyšší podíl by už byl kyselinou - Š.) Sušenka Bebe Dobré ráno Kakaová obsahuje kalorií, jako stejné množství čokolády. Bonbónek na závěr: Výrobek, zvaný "Hermelínový salát", který obsahuje především majonézu, "salám výrobní", celkem 21 "Éček", a krom dalších zajímavých ingrediencí i 5 % hermelínu. Mimozemšťani by se asi divili…

Julie a vývoj člověka
Julie Nováková držela svou přesunutou přednášku "Co nás dělá lidmi" od čtyř hodin. Dověděli jsme se, co všechno umějí opice, a co nás od nich odlišuje. Ale proč jsme nezůstali na úrovni šimpanzů zůstává otázkou. Ztratili jsme ochlupení a chodíme po zadních. Proč? Umíme kontrolovat dech – jakožto potomek člověka běžícího, tedy lovícího. Je důvodem odpoutání lidské větve od opičí naše monogamie? Promiskuitní šimpanzi nemají trvalé svazky; u lidí, i u těch, kteří střídají partnery, jde o "sériovou monogamii", která umožňuje delší péči o mláďata. U lidí je to nutné, protože velký mozek znamená, že se dítě rodí – ze šimpanzího pohledu – nedovyvinuté a trvá trochu déle, než se osamostatní.

Takže víme, čím se lišíme od opic, ale co z nás lidi "udělalo", zůstává nejasné. Patrně kombinace mnoha vlivů.

Harv
A bylo pět a nadešel čas vyhlášení výsledků soutěže Vidoucí, kterou tradičně moderoval Harv. Soutěž organizuje pardubický klub Palantír už od roku 2012. Mám pro ni slabost, protože jsem její první ročník vyhrál. (Později se mi podařilo být už jen nanejvýš třetí). Z nostalgie sleduju tuto soutěž stále, avšak nostalgie se občas změní v depresi. Soutěž původně vznikla spontánně, aniž by chtěla zaplnit "mezery na trhu", ale změnou na dvokolový systém pro mě ztratila na autentičnosti. Původně slíbený benefit – uveřejnění vítězné povídky v Pevnosti – byl splněn snad jen u poprvé takto organizovaného ročníku. Další autoři se publikování v prestižním měsíčníku nedočkali. Několik let připravovaná sbírka prací ze soutěže zůstává také stále ve stádiu plánování. Tentokrát porotci nepředvedli asi třem dalším divákům své oblíbené divadýlko, kulturní vložku obstarala Tess čtením své povídky, kterou cíleně napsala právě pro porotce, zmožené četbou často nesnesitelných příspěvků. (Tessina povídka postoupila do druhého kola mezi třináct finalistů, kde se umístila jako poslední.)

Tomáš Heveroch
Vloni jsem napsal: "Vidoucí nekončí, ale jaksi chudne… Počet soutěžících povídek klesl z minulých 99 na letošních 77. Letos se dostavili jen dva z pěti nominovaných." Pro rok 2012 platí ještě snížená čísla: Přišlo 65 povídek (od 47 autorů, z nichž 23 jsou v soutěži nováčci) – a ke slavnostnímu vyhlášení dorazil jediný nominovaný autor! Tomáš Heveroch se nakonec se svou povídkou Boží aukce umístil na třetí příčce, takže si mohl odnést jeden ze tří připravených pardubických perníčků. A také si vytřídil třetinu z připravených knížek, o které zchudla Harvova knihovna. Vloni Harv varoval, že samotný artefakt ceny – glóbusek ze tří na sebe kolmých kružnic – už možná nebude dále vyráběn. Blížil se totiž konec tlustého drátu, ze kterého se od samého počátku vinul podstavec plastiky. Tak letos drát je – ale samotná keramická plastika nebyla ještě vypálena. Nu, Heverochovi stačil perníček, skvělý. Mohu dosvědčit, protože o zbylé dva jsme se rozdělili s porotci. Starý perník je tvrdý perník, ale třeba bude příště použit místo keramiky…

Skvělé perníčky
Pro úplnost: Druhá byla Božena Čechalová a její Případ začínajícího detektiva. Po několika předcházejících pokusech konečně zvítězila Dana Rusková s povídkou Smírčí kámen. Dana vloni získala Pulce za krátkou povídku v Ceně Karla Čapka, dostala se do Kočasu a zvítězila ve vůbec prvním ročníku Přeboru Autorů Fantastiky. Božena Čechalová se také úspěšně zúčastňuje různých literárních soutěží, třetí místo v soutěži Daidalos znamenalo i publikaci v renomovaném časopise XB-1. Autoři i jejich povídky jsou tedy skvělí, možná by mohli přidat organizátoři na průbojnosti, třeba co se protlačení povídek vítězů do Pevnosti týče. (A pečení cen:). Vidoucí má stále renomé, renomované autory, odpovědnou porotu, výborné perníčky a stále láká nové talenty. Možná by slavnostnost a vážnost vyhlášení výsledků soutěže napomohlo zařazení do Galavečera. Literární větev je na Starconu skvělá, ale už tradičně málo navštěvovaná.

Měsíc v trní
Ale než nastal samotný Galavečer, musel jsem vyběhnout ven, abych si v blízké čínské restauraci koupil večeři. Když už jsem gastronomickou nabídku bufetu vyčerpal. Bylo šest hodin večer středoevropského času, venku zuřil vesmír, ale s porcí švej ču žu kuřete jsem se pokorně vrátil na Obchodní akademii, abych se  dověděl něco o perspektivních pohonech mezihvězdných lodí. Petr Tomek ve své další přednášce vhodně doplnil jaderné vize Vojty Bartáka. Hvězdolety poháněné opakovanými výbuchy atomových či termojaderných náloží (Superorion) ale raději vidím na obrázku. Ano, "jde to" – když se vyřeší výdrž odrazných štítů… Enzmannova hvězdná loď, poháněná deuteriovým sněhem je jistě nadějný projekt už od roku 1967, ale stále ještě nemáme dost vyrobeného deuteria. Nukleární slanovodní raketa by nejspíš nepřípustně snížila hladinu světového oceánu. Nasávání mezihvězdného plynu jako paliva naráží na problematiku velikosti nasávací trysky. Fotonové rakety jsou klasika, ale spíše literární. Anihilační pulsní či plasmový motor dávají konečnou odpověd, ale nastolují další otázky – třeba jak získat potřebné množství antihmoty, a jak ji dostatečně dlouho uchovat. Mezihvězdné plachetnice s větrem z laserů v zádech mají své kouzlo. Vždy však ohromí obrovitost plánovaných vehiklů, a pak ta strašná doba, po kterou je nutno cestovat strašnými vzdálenostmi. A co teprve, má-li se vehikl vrátit! Pak obrátka trvá déle než let tam a zpět dohromady. A přitom se musíme spoléhat na mezihvězdné elektromagnetické pole, o němž zatím nevíme nic.

Ale, vpodstatě: "jde to"! Tedy ne pilotovaná výprava v příštích 70 letech. Ale za takových dvacet let by mohla odstartovat první mezihvězdná sonda, která své výsledky předá možná už našim vnukům.

Na Galavečer jsem si koupil místenku, stála jen dvacku, a byl jsem už v druhé řadě. Z kteréhož důvodu letos fotky nic moc. Dalším důvodem je, že jsem byl od rána dosti opotřebován. Alespoň jsem se královsky bavil. Poslední záznam do zápisníku zní:

Frodo a Glum
"V dobách, kdy ještě starsvěty nebyly rozdělené..." Kirana, hlavní organizátorka conu, tak uvedla druhou část příběhu Společenstva prstenu. Opíšu z loňska: "Místo hobitů Ewoci - jsou malí jako půlčíci, a mají chlupaté nohy (nejen). Dále - často nevydrží dlouho na jednom místě a rádi se toulají. Třeba tam a zase zpátky. Vulkánci zastoupili elfy - mají také špičaté uši. Zlí skřeti nahrazeni zlými Romulany. Chodec Aragorn je Jedi… Ovšem Gungan místo trpaslíka? Aha, samozřejmě - Gungani sídlí v podzemní říši. Čaroděj Gandalf je vlastně Tok'ra a Tok'ra Saruman je ve skutečnosti zlý Goa'uld, což sedí. Skoro jako nějaký ghúl..."

Aragorn na koni
Tentokrát se nejen na chatu, ale i reálně objevili hobiti Smíšek a Pipin v podání dvou lidských mláďat, skuteční půlčíci a opravdoví herci. K výrazovým prostředkům skvělých herců přibyl i skok na švédskou bednu a to tak, že na něm po skoku stáli – a nespadli. Povedlo se to Aragornovi i Gimlimu. Skutečná kaskáda! Do party přibyl i zlý/hodný Glum a nesmíme zapomenout na skvělou Sílu (pomocnou).

Konec představení přišel už v před desátou, ale sil na další conání mi už nezbyly. (Ani na nedělní parádemarš Prahou.) Jen jsem nahlédl do království deskových her a pak už pospíchal na tramvaj. Tak zase příští rok ve stejném termínu a na stejném místě! Je to dobrý čas, dobré místo – a dobrý con.

16 komentářů:

Jakub S. řekl(a)...

To je prima mít šikovnou, spolehlivou, chytrou, hodnou dceru, co s člověkem navíc sdílí záliby, co?
Měsíc v trní, včetně toho samotného nápadu, mě bleskově nadchl. A včil mě eště napadá: Nahý (měsíc) v trní.
A vesmírem s laserem - to lze brát vážně, sím? Fakt se ptám. Prostě: mám si to zařadit do volné fantazie nebo sajfaj? Chápejte, buďte ke mně hodní: já to fakt netuším.

Jakub S. řekl(a)...

Ještě druhá miniaturní lekce formální logiky, si placet: vyučují samozřejmě ti nelepší - Hebrejci.
Před tarnopolským rabínským soudem stanuli dva, a jeden začne: Rabi! Půjdu hned k věci: tady Baum mi už tři měsíce dluží tisíc rublů - !
- Núú, Baume - co vy na to, ptám se vás? Zaplatíte tady Ginsbergovi do konce měsíce!
- Rabi... Před vámi mu tady říkám: tento měsíc jim nemůžu dát ani rublík, Ginsberg!
- Baum! Ausgerechnet todle mi říkali minulý měsíc! Vidíte, rabi?
- A má bejt, Ginsberg? Nedodržel jsem slovo?!
Núúú - ?

stk řekl(a)...

Formální logika, Jakube?
Já mám tuhle scénku ve sbírce židovských anekdot. Ve sbírce skvělých židovských anekdot, kterým rozumím daleko lépe, než třeba anekdotám anglosaským. Židé nemají žádný problém si ze sebe udělat legraci. Češi naštěstí většinou taky ne. S Poláky je to horší, o Němcích radši nemluvě.

Jakub S. řekl(a)...

A Rusi už vůbec.
Ono ale je trochu jinak: Ti, co toho schopni jsou, to činí jenom mezi sebou, uvnitř. A teď: v šedesátých jsem pobýval po tři léta celé prázdniny na práci, studium, rekreaci (dobové slovo,že?) v NDR, a pak s rodinou opakovaně v osmdesátých (znal jsem to tam líp než u nás). A s kolegou archeologem, s rodinou opraváře pian odvedle na berl. jezerech, s průvodci z Organ.-Büro ve Zwingru, s rodinou svá krásné arijky ze zapadlé vsi na Rujáně - se všema jsem začal anekdotama a žertováním na adresu n a š i c h papalášů, našich poměrů, Novotného (resp. Husáka)... a oni najednou střelhbitě roztáli a navázali tím samým na ty j e j i c h . Vč. Spitzbarta (hádejte, kdo to byl?!), Honneckera... A to byste koukali! No byli jsme na stejné lodi, ne?
S Rusy to nikdy nešlo. Ani nemělo smysl s nima najít v něčem stejné stanovisko. Jsou j i n í . Byť Slávové... U Slováků (s přemnoha jsem měl a mám úžasné vztahy!) velmi výběrově. Urážlivost a náhlá dotčenost čímkoliv - s tím nutno počítat kdykoliv. Zvl. u katolíků. No, missa est, ite!

Schumacher řekl(a)...

Z gruntu a vůbec. Vlastnosti světa ve kterém žijeme a jehož jsme součástí, omezují naši schopnost pohybu na sluneční soustavu a jen technickými prostředky v čase několika desítek let na nejbližší hvězdné okolí, ve kterém se nenachází planeta s vhodnými životnímu podmínkami. Rychlost světla nejen že není překročitelná ale prakticky je nedosažitelná. Žádný objekt s nenulovou klidovou hmotností ji nemůže dosáhnout. Energetické nároky na to aby se jí přiblížil jsou obrovské a můžou přesáhnout i energii Slunce. Současně jsme limitováni střední dobou existence technické civilizace ale i existence šlověka jako biologického druhu, v krajním případě biologickou podstatou závislou na stabilitě prostředí. Na tu se dlouhodobě nelze spoléhat. Stabilitu ohrožují především geotektonické události ovlivňující podnebí na dobu desítek let až desítek tisíců let, kterým na rozdíl od odvrácení střetu s menší planetkou a ni v budoucnu nebudeme schopni zabránit. Na tom nic nezmění ani výzkum hmoty a experimenty s kvantovými jevy v mikrosvětě, které jsou neaplikovatelné v makrosvětě. Jedno je teleportace či replikace fotonu, druhé je teleportace živého makroobjektu. Všechna tato omezení jsou vlastností našeh časoprostoru. Kromě toho marnotratně plýtváme úsilím jak v jeden druhému znepříjemnit život nebo ho zahubit. Za tím účelem jsme velmi vynalézaví ve všech měřítcích. I jen obcházení s cedulemi, třeba i virtuálními "Nenávidím tyhle" a "Miluji tamty" je marnotratným zacházením s časem. Proto se už nebudu zúčastňovat militantních a flagelantských diskusí vedených na omílaná témata pod různými fanglemi,ale místo marného potýkání s tím či oním, omezím se na záležitosti aktuální, praktické, případně příjemné. Užijme si jara.

Jakub S. řekl(a)...

Ano, ano, ano.
Takže u vědomí časové i místní omezenosti všeho kromě Všeho soudný smrtelník dojde k tomuto závěru.
Bereme co je, že?

EK dodala řekl(a)...

Ano, beru co jde, co nejde zastavím a odkloním také k sobě, škoda omezení vnější balistikou tzn. škoda rány která padne vedle.....
čest v šest! intoši!

Jakub S. řekl(a)...

Pozor! Slovo o d k l o n i t loni střelhbitě získalo zcela specifický, neočekávaný a nepředvídatelný význam (a stalo se slovem roku). Nevím, zbaví-li se jej kdy...
Slova roku v každém jazyce, který to (resp. určitý list či jazykový ústav) zavedl vždy po Novém roce, jsou zdrojem naprosté radosti, potěšení, blaha. Pro linguistu. Pravda, věcně vzato, ty označované jevy... hnus, velebnosti!

Šaman řekl(a)...

Schumachere, ano, ještě sto let se budeme moci pohybovat jen v téhle sluneční soustavě. Cesty ke hvězdám teoreticky jdou zařídit, ale návrat zpátky od hvězd je už mnohem těžší. Ne-li zbytečný.
Omezení rychlostí světla a hybností a energií budeme asi vždy. A možná, že je to tak dobře. Říkám tomu "kosmická KARANTÉNA".
\ :-)

drak řekl(a)...

Jakubovi S.:

S těmi Rusy lze navázat srdečnější vztahy, jenomže to vyžaduje velkou výdrž v pití a musíte s nimi být ve styku dost dlouho. Prostě a jednoduše, nesmíte se bát obětí, protože játra dostanou zabrat a musíte počkat, než se vás přestanou bát. To chce trpělivost a dostatek času zároveň, to nemusí být za každých okolností možné. Také se jich nesmíte bát a zároveň se na ně nesmíte vyvyšovat, musí se cítit rovnocennými partnery a zároveň se nesmíte nechat nějak zatlačit do kouta od nich. V některých případech to stojí za to. Když jsem narazil v bývalém SSSR na někoho na první pohled jiného a odlišného od typických Rusů (třeba tím, že nechtěl pořád chlastat jako duha), ale s ruskou národností v dokladech, byl to buď aspoň z části Žid, nebo Němec. Na Ukrajině byly k nalezení i zbytky českých osad a obyvatel.

Co se Slováků týče, tak nejsou až tak nepodobní nám, ale v jejich případě je dost zřejmé, že v jejich jednání je o dost víc vášní a citelně méně rozumu, podobně jako u Poláků. Když se to naučíte mít na paměti, tak podobně jako s Rusy, s nimi lze po čase najít společnou řeč, ale chce to rovněž zvýšenou odolnost, trpělivost a čas a dodržování určitých zásad. Na vojně jsem je poznal líp a víc zblízka, osobně jsem ale nakonec lépe vycházel s "východňáry", což byli vesměs dost rovní, nezáludní a spolehliví kluci, zatímco mí "spolubojovníci" s VŠ vzděláním ze Slovenska, byli až na pár výjimek, dost vyčůraní a ne zrovna důvěry hodní hajzlíci.

Mezi Poláky jsem také míval dost přátel a ty metody jsou v podstatě stejné jako s Rusy a Slováky.

Šamanovi a Schumacherovi

Já si myslím, že s tím co umíme a dovedeme, bychom pomalu, ale jistě měli začít aspoň s budováním orbitálních velkých stanic a s kolonisací Měsíce. Mars je zatím na hranici možností, dopravní prostředek k němu, by potřeboval o něco lepší motory, než máme dnes běžně k dispozici, ale něco už je odzkoušeno, stačí už v podstatě jen dotáhnout k praktické použitelnosti některé studie už někdy ze 60 let. Rozšířili bychom si tím životní prostor a tudíž významně zvýšili šance na přežití lidí jakožto druhu, protože zatím jsme závislí jen na jedné jediné planetě a to není zrovna povzbudivý výhled s ohledem na některé hypotézy plynoucí z některých výzkumů. Také bychom si tím zvětšili energetickou a surovinovou základnu. Časem by šlo možná pomýšlet i na mezihvězdné lety, ale vzhledem k té světelné bariéře by to chtělo trpělivost a dobře promyslet jak početné posádky posílat za jakým účelem atd, atp, protože s návratem těch, co odletěli se zatím nedá počítat a i k cíli by možná mohli dorazit až potomci. Co se Sluneční soustavy týče, myslím, že není o čem přemýšlet, lidstvo by mělo začít konat, dokud má ještě dost času, až se zabydlíme v celé Sluneční soustavě, bude k dispozici více lidí, více zdrojů a pravděpodobně i lepší věda a více prostředků a nápadů, jak si poradit s tou světelnou bariérou. V tento okamžik je ale dost důležité, překonat ten omezený prostor vázaný na povrch jedné jediné planety a její dobrou vůli nás zatím nechat žít.

informace řekl(a)...

Draku,
již v dávnověku byla pronesena tato moudrá slova: Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris – Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.
I hasnoucí hvězdy se obracejí v prach, který pak kosmický vítr roznáší, aby se z nich stala nová tělesa. Píše o tom Nature http://www.nature.com/nature/journal/v484/n7393/full/nature10935.html, který uveřejnil snímky hasnoucí hvězdy. Přetiskla je la Repubblica.
http://www.repubblica.it/scienze/2012/04/12/foto/lo_spettacolo_degli_astri_le_foto_del_vlt-33153050/1/
A Vy byste navzdory tomu všemu chtěl posílat nějaké chudáky na jiné planety jen pro nadutou pýchu, lidskou namyšlenost, navzdory všem moudrým přikázáním, abyste udělal lidský rod nesmrtelným?
Nakonec, co je Vám po lidském rodu, jehož vzorky budou někde bídně živořit v nesnesitelných podmínkách, když sám umřete?

Schumacher řekl(a)...

Souhlasím Draku s názorem na lidi na východě i na užitečnost uchytit se i jinde ve vesmíru. To je rozumná cesta. Žít, učit se, pracovat na zlepšeních a užívat drobných radostí. Protože člověk žije dokud se učí, pracuje a užívá drobných radostí. Můžeme domluvit se Šamanem a udělat pivní mikrocon.
Informace, kdybych měl myslet na to všechno co vím, měl bych ze života takové peklo, že by mi nestálo za to žít. Ano, mnozí by byli šťastnější kdyby žili v přesvědčení, že Země je deska nesená třemi slony, nebo že bozi přebývají na Olympu. Já jsem zvědavej a vím že jablko poznání může být hořké. Ale podstoupil jsem to a nelituju. Neboť vždy je něco za něco a není oběd zdarma. Každý si může vybrat.

drak řekl(a)...

informaci:

Nic proti dávnověkým mudrcům, ale jejich obzory byly poněkud méně prostorné a rozměrné, nežli ty naše, protože neměli k dispozici výsledky toho duševního úsilí, které máme dnes my. I přesto byl rozhled některých z nich obdivuhodný. Na druhé straně jejich pokora a úcta před silami, které je převyšovaly a jejichž podstatu v tom lepším případě odhadovali, už dnes není na místě. Dnes už lze mít na věc objektivnější pohled a tím pádem k tomu všemu zaujmout i o dost objektivnější stanovisko.

Lidé jakožto jedinci nejsou nesmrtelní, jakmile se narodí, mají jednu jedinou jistotu, že zemřou. Mají si snad, jakmile si to uvědomí, vpálit kulku do hlavy? Z nějakého důvodu to drtivá většina z nás všech neudělá, protože má v genech pud sebezáchovy. Takto jsme se vyvinuli a takto je nám to vlastní. Už dnes námi jakožto živočišným druhem dosažená úroveň poznání, nám dovoluje vědět, že z dlouhodobého měřítka, je čas nám na Zemi vyměřený omezen. Omezen je například tím, že planeta je tektonicky aktivní a je možné, že v nějakých dlouhodobých cyklech dochází k skoro zahubení všeho živého na Zemi. To samé by se mohlo stát i po střetu s dost velkým asteroidem. Také se nějakému magorovi může podařit vyvolat dost rozsáhlý jaderný konflikt. Pak je život na Zemi omezen životním cyklem Slunce, po jeho zániku už život na Zemi bude možný buď jen velmi obtížně, nebo vůbec ne. Pakliže lidstvo bude mít dost rozumu, aby využilo výsledků svého poznání a získaných dovedností a za předpokladu, že poslechne jemu vrozený pud sebezáchovy druhu, zkusí rozšířit svůj životní prostor zpočátku aspoň o k Zemi přilehlý orbitální prostor a Měsíc, později Mars a další vnější a možná i vnitřní planety, už jenom tím by se šance lidí na přežití jako živočišného druhu zmnohonásobila. Po osídlení Sluneční soustavy už by měli mít dost času a prostředků na to aby se zamysleli i nad tím omezením ze strany Slunce a jeho překonáním.

Zachovat život svůj a potomků je cosi, naprosto přirozeného, s čím přicházíme na svět a co je pro nás normální, naopak jednání, které směřuje proti tomu bych řekl, že normální není a tak nějak bych i řekl, že je proti přírodě.

Mám život tady na Zemi celkem rád, dá se říci, že mi poskytuje mnoho hezkého a příjemného. Nicméně klidně bych se na tu orbitu, nebo Měsíc či Mars vydal, asi bych tam musel žít ve stísněnějším prostoru, nežli tady na Zemi a jídlo by asi také za moc nestálo, ale zase bych měl krásný a atmosférou nerušený výhled na planety a hvězdy a nádherný pocit, jaký museli mít kdysi lidé, osídlující prostory, kam před nimi lidská noha nevstoupila. Prostě bych krásu jednoho druhu vyměnil za jinou. To se jen těžko dá nazvat živořením. To, co by mohlo nastat na Zemi po výbuchu několika velkých sopek, to by naopak mohlo být mnohem horší než živoření. Také nevím, kde berete jistotu, že vzorky budou živořit? S dostatečně pokročilou technologií a dostatkem energie zároveň můžete slušně žít takřka kdekoliv.

Proč bychom měli čekat, až nás to tady semele, máme-li možnost s tím něco udělat. Starověký či středověký mudrc jinou možnost neměl, zatímco my už ano, jsme schopni si uvědomit, že nám něco hrozí a jsme schopni s tím něco udělat. Nepřipadne Vám pak za těchto okolností to fatální dřepění na zadku a čekání na konec jako padlé na hlavu? Mě tedy v každém případě ano.

drak řekl(a)...

Schumacherovi:

S tím poznáním Jste to vystihl hezky, jeho výsledky opravdu bývají někdy nelichotivé a jindy smutné či hořké, ale ještě horší je, nic nevědět a být jen přiblblou hříčkou náhody. To je z toho, co je na výběr ta horší alternativa. Poměrně mi děsí fakt, že si jí následkem dílem snad dědičnosti a dílem blbé výchovy, vědomě či nevědomky vybírá čím dál tím víc jedinců a ještě do toho tahají čím dál tím víc dalších. Naštěstí ale ne úplně všichni. Ono ale spolu s demokratickými principy to často vede k divným koncům závěrům, viz kupříkladu třeba zelené energetické antijaderné třeštění v Německu a Evropě obecně. Nebo škrty vesmírného výzkumu v USA. Kdyby blbost nadnášela, už by byli všichni ti, kterým to něco říká aspoň na orbitě, ne-li ještě dál.

No, proti miniconu nic zásadního nenamítám, naopak. Nejlepšími dny na takové akce jsou pro mne pátky, ale když to budu vědět dostatečně dopředu, pravděpodobně budu schopen se přizpůsobit.

Schumacher řekl(a)...

Amen, Draku, vidím to stejně. Teď také mám málo času, ale zhruba do měsíce bych se mohl utrhnout. Kontakt mám, dohodneme se Šamanem. Nejlepší kdyby STK měl cestu do Prahy.

drak řekl(a)...

Schumacherovi:

Něco vymyslíme, večer se k tomu vrátíme.