úterý 7. srpna 2012

Podzemní Liberec

Liberec leží na pěti hřebenech, sbíhajících k Nise z Jizerských hor. Možná je těch hřebenů a pahorků ještě více, nicméně vždy tvořily překážku pro místní komunikace. Až moderní dvacáté století začalo plánovat prokopat skrz ně tunely. Jeden ze silničních tunelů měl spojit Frýdlantskou ulici s Papírovým náměstím. Severojižní podkopání dnešního Sokolovského náměstí započalo někdy v letech 1938-1940, kdy se Liberec stal čerstvým hlavním městem Sudetoněmecké župy.

Ta revoluční doba měla mnoho smělých plánů, mezi něž patřilo i proražení Ještědského tunelu dálničním tunelem. Z obou plánů sešlo, leč ten liberecký měl pokračování. Jak se totiž doba měnila, měnily se také podmínky. Když to s německou světovládou začalo být nahnuté, změnil se v roce 1944 projekt tunelu pod Sokolovským náměstím na výstavbu protileteckého krytu. Ale zase mohli se stavbou pomáhat váleční zajatci. Z jediného nalezeného formuláře se podařilo zjistit, že konkrétně 18. a 19. února 1945 pracovalo ze strany Rybářské ulice 318 vězňů. Za jeden pracovní den, který trval od osmi rána do deseti večer, postoupili o 1,5 metru a jejich chování přitom bylo "dobré". Práce se účastnil i nezjištěný počet dobrovolníků, pravděpodobně z řad místních obyvatel. Snad jen pomáhali dohlížet na vězně. Bylo to potřeba: Uvážíme-li, že se mohlo pracovat na čtyřech stanovištích najednou, mohlo zde totiž být i kolem tisíce vězňů. Nakonec vyrubali, obezdili a připravili k pobytu ohroženého obyvatelstva 550 metrů štol, což vychází zhruba na rok práce – pokud by makala jen jedna parta. Celkem je tu kilometr chodeb a téměř tisíc metrů čtverečních užitných ploch.

Z přímé rovné štoly, která protíná hřbet od severu k jihu, vybíhají postranní choboty, které mohly navazovat na již dříve vyrubané podzemní prostory:

Jistý Jantsch měl v jižní řadě domů Sokolovského náměstí svůj dům. A v něm "sklípek". Ten sklípek mohl být i několipatrový, jak praví spíše pověsti než zvěsti. Pravdou je, že z něj do nového krytu vedly schody! A fakt je, že při poválečné rekonstrukci byly zazděny a celý prostor sklepa pod domem byl pro sichr zasypán.


Od jihu se do svahu kutalo v roce 1930, aby se mohla těžit buďto železná ruda anebo hrčířská hlína. Tyto až metr široké chodby mohly být také využity pro kryt. Po rozšíření mohly být vyzděné, a dnes už nejde poznat, kde ty dávné pukliny byly. V krytu se zachovalo několik metrů úzkokolejky, což mohou být pozůstatky toho dávného dolu, anebo také nějakého vinného sklípku či pivního sklepa. Faktem je, že v Lucemburské ulici stávala pod jižním srázem hospoda, která měla ve skále rozsáhlé podzemní prostory, které se taky staly součástí krytu. Dnes je přístup z těchto prostor zazděný, aby sem ze soukromého pozemku nemohly vnikat neautorizované osoby. Protože kryt pro ohrožené civilní obyvatelstvo je tu dodnes. Za války byl připraven pojmout 2.500 lidí (+ 10 nadnormativních procent), dnes je koncipován pro 1.500 ukrývaných. (Jsou nové stavební normy: Ztloustli jsme a vyrostli. Dnes se pro nás počítá s luxusními 60x60 cm.)

Po válce byly vstupní prostory nejdříve zasypány odpadky, v 50. letech se však podzemí chopila Civilní obrana. První rekonstrukce na protiatomový kryt skončila roku 1956, poslední, která zavedla vodo- a elektroinstalaci v r. 1976, dnes je kryt v péči libereckého Oddělení krizového řízení. A také je tu výstava Liberecké podzemí, jejímž hlavním výstavním objektem je samotný kryt. Když přijdete v pravý čas a zaplatíte padesátikorunové vstupné (junioři, studenti a senioři 30), otevře se vám, i když zrovna nezuří válka ABC zbraní. Kryt má dnes čtyři vchody, vstup na jeho prohlídku je pod Mistrovským vrchem v Lucemburské ulici, která se nachází na jižním úpatí hřbetu, ze kterého shlíží věž kostela sv. Antonína.

Nejdříve projdeme protitlakovou komorou a protiplynovou předsíní, pak za námi zapadnou tlakové dveře. Ty nepřekonala ani povodeň někdy v 50. letech, kdy bylo celé Papírové náměstí zaplaveno. Protože nejsme příliš zasaženi, můžeme se vyhnout dekontaminaci a jít dále chodbou. Cestou nás provází mohutné černé roury ventilačního potrubí pod klenbou, nové umělohmotné rozvody vody a elektroinstalace na zdi. (Ze starých drátů zbyl poslední kovový výložník s porcelánovými izolanty.) Kryt má dvě studny, vybavené pro sichr i ruční pumpou. Podzemí je připojeno na venkovní zdroje, v případě války či jiného výpadku je vybaveno na dvou místech dieslíky s výkonem 45 kW. Ve válci nad nimi je po 100 litrech nafty; kdyby nestačila, je ji možno ručně dočerpat. (Když uvidíte ve farní zahradě stoupat dým, pak to čoudí právě odtud.)

V chodbách narazíte na poklopy, pod nimiž je odpadní potrubí do odpadní jímky. Stékají tam nejen případné odpady (v dekontaminačních kabinách jsou funkční sprchy, na chodbách umyvadla, a ve vybavení jsou také splachovací záchody, samozřejmě), ale i všechny podzemní vody. Místní kanalizace je obvykle napojena na veřejnou kanalizační síť, ale i tu je možno oddělit. Pak splašky odtékají samostatným odvodem. Není jasné, kam odtékají, ale hlavně, že odtékají. V černých sudech u zdi je ukryto natronové vápno na zachycování kysličníku uhličitého. Cestou míjíme i komoru s tlakovými lahvemi s kyslíkem (kdyby se ho zvenčí nedostávalo). Filtroventilace je vybavena i mechanickým točidlem s dvěma klikami. Aby se osazenstvo krytu při výpadku elektřiny neudusilo, musejí s ním dva siláci točit alespoň čtyřicetkrát za minutu. Na dalším místě můžeme obdivovat historické kolo, zapřažené také do filtroventilace.



Pro případ zavalení vstupů vedou na Sokolovské náměstí dvě šachty nouzových výstupů, vybavených stupačkami. Pokud není válka, neutíkejte tudy. Těch dvacet metrů nahoru je sice rozděleno na několik paralelních šachet, ale některé ty stupačky už za drahná léta uhnily. Také byste mohli nahoře narazit na dno nějakého auta, zaparkovaného na náměstí. Nouzové výstupy nejsou totiž viditelně označeny ani ohrazeny. Možná proto, aby jimi nikdo nelezl dovnitř… Lepší možná bude zkusit třetí nouzovou šachtu poblíž vstupu z Lucemburské, která ústí na jedné zahradě. Anebo prolézt tajným průchodem do tělocvičny stavební průmyslovky.




V podzemí jsou na několika místech připomínky minulých dob: Regály s maskami, atombordely, chemickými činidly, přístroji na registraci radiace. Na stěnách vidíme návody, jak se bránit atomovému výbuchu, případně, jak se vylámat ze zasypaného sklepa. (Tedy, pokud má cihlové stěny, železobetonový panel by byl neprostupný.) Je zde zakomponován standardní domovní kryt z 50. let s komplet vybavením, i s figurinou zalezlého občana. (Na různých místech narazíte na různé figuriny oděné do různých ochranných oděvů, nelekejte se.) Na stěnách jsou i panely s výstavou, kterou zde před dvěma lety uspořádal Ivan Rous ze Severočeského muzea. (O jeho současné výstavě Industriál války jsem informoval minule.)

Na některých místech lemují zdi chodby betonové stupně, na kterých bývaly dřevěné sedačky. Tam, kde bývaly dřevěné lavičky není nic, dávno je sežrala plíseň. Je tu 100% vlhkost (vlhkoměr tedy ukazoval ještě kousek za rozsah stupnice.) Případní zachraňovaní občané by museli stát, anebo sedět na zemi. Rada - do krytu jedině s vlastní židličkou! A v teplém oblečení. To platí i pro zvědavé turisty i v tomto letním počasí. Je tu stabilně devět stupňů  nad nulou!



Ven jsme vylezli skoro hodinu a půl po vstupu kousek pod Sokolovským náměstím v ulici Tovaryšský vrch. Nahoře je jiný svět, který neví nic o tom, po čem si šlape. Proto, když už budete (nebo jste) v Liberci, určitě se podívejte nejen do jeho muzea, ale i do jeho podzemí. Výstava je "stálá", ale otevřeno je pouze každou první sobotu v měsíci. Vstupy jsou rozvrženy takto: 9:00, 10:30, 13:00, 14:30, 16:00. Ale až do konce prázdnin a ještě v září  je ve stejnou dobu otevřeno i ve středu. Počet návštěvníků je omezen na 25 osob. Nejlepší je si návštěvu předem rezervovat u paní Fialkové na tlf. čísle 485 243 149.

A na konec vám řeknu ještě jednu historku: Když se vyklízelo druhé podzemní podlaží nedaleké liberecké radnice, zjistilo se, že je tam ještě třetí podzemí. A v něm teče podzemní řeka. Někde za stěnami krytu Lucemburská jsou zazděné neprobádané prostory.

On ten druhý, podzemní Liberec, je možná ještě větší než ten na povrchu.

(Viz i fotogalerii.)
Pro zájemce o evropské podzemí se zvláštním zřetelem k Liberecku doporučujeme stránky http://www.bergwerkpunk.com, odkud bylo rovněž čerpáno.




27 komentářů:

Jakub S. řekl(a)...

Naprosto ohromen, stržen, uchvácen. O tomhle jsem, já buran, pitomec, neměl tušení! Tady je vše připraveno pro jeden díl Bídníků. Jean Valjean ve světě pod Libercem. No tohle.
A podzemní řeka - Le Phantom de l´Opéra!!
A jak dobře víme, uvnitř zeměkoule je ještě jedna, mnohem větší. Pardon, prostě mě to samo napadlo, su jak sníh. Že to napadlo aji další?

StK řekl(a)...

Díry v zemi a pod nohama - toho se asi nikdy nezbavím. Poddolovaná rodná Orlová i Ostrava, staré štoly zlatokopů v Sudetech, kde mám své zděděné latifundie, jeskyně, které jsme prolézali, když jsem sloužil na Liptově. A teď ještě Liberec.
Je na těch chodbách něco velmi dobrodružného. Jako děcka v první nebo možná druhé třídě jsme objevili ve sklepě školy, kde byly i šatny vstup do kanalizace - podzemní chodbu čili "podzemku". I když jsme byli ještě malí, museli jsme "podzemkou" prolézat hodně skrčení. Ale dostali jsme se až do kanálu pod školním dvorem a mohli pozorovat větší spolužáky i spolužačky při tělocviku. Tehdy nám bylo jedno jestli je to holka nebo kluk. Pak jsme si ve Fotochemě koupili magnéziový fotoblesk v papírovém sáčku (kdo to ještě zná!) a jednou jsme ho odpálili během nějaké míčové hry na povrchu. I když byl den, světlo blesku vytrysklo z kanálu, učitel si toho všiml, zaúkoloval školníka a železná dvířka, kterými se dalo do "systému" dostat dostala za pár dnů visací zámek. Ale na několik dnů dobrodružství po škole to vydalo. Doma sice byl každý den, kdy jsme místo rovnou domů zamířili na pár minut do podzemky na dobrodružnou výpravu (nebo hodin, v podzemí čas běží nějak jinak) velký kravál. S výpraskem, protože nši měli strach, co děláme a já se zaťatě nepřiznal.

Ale stálo to za to. [;>))

Jakub S. řekl(a)...

Průzkum kanálů, vybudovaných oboustranně podél 25 umravňované (když nebyla v předjaří hodná a navíc si rochnila v samých meandrech) Dřevky, se vstupama po sto metrech...

StK řekl(a)...

Jistěže uvnitř zeměkoule je ještě jedna, mnohem větší, teorie Dutozemě byla přece tak oblíbená jak v Rusku, tak i v Německu. A byla myslím i inspirací pro sira Arthura Clarka, když psal svou knihu "Setkání s Rámou".

informace řekl(a)...

Tajemství měst. Podzemí.
Jistě víte, že Řím je navršením několika vrstev města: antického, středověkého a pozdějšího renezančného a postrenezančního.
Tady máte dost podrobný přehled i s fotkami.
http://www.info.roma.it/monumenti_di_roma_sotterranea.asp
Sama moc podzemní Řím neznám, vidla jsem prakticky jen katakomby.
To jen abych přispěla svou troškou do mlýna.

Jakub S. řekl(a)...

Ano! Hohlraumlehre a její protějšek - Welteislehre!!! Páni. Tak zas odkládám o dalších pět minut spaní - o tomhle dost vím: 71, když jsem psal pro TM svou souhrnnou práci o větrných mlýnech na Moravě a ve Slezsku (našem), jsem natrefil na jednoho tehdejšího německého nadšeného propagátora větrné energie, co zároveň byl hlavní postavou těchhle neuvěřitelných učení, podporovaných pak nejvyššími osobami Nového režimu. S úžasem jsem to hltal. Mysleli to vážně, ano.
Ovšem v týchž dvacátých letech akademik Obručev napsal své dva stěžejní nauč.-fant. romány, a Plutonie je právě o tomhle. A teď něco, co nevíte: vyšla česky poprvé pod jiným názvem v protektorátu, těsně před napadením SSSR! Jenže velmi pochybuju, že by to myslel VAO vážně, jak naznačují některé životopisy...
Clarke - jistěže mám, shltl jsem hned po vyjití. Úžasné, jako všecko od něj. Ale nevidím tu nějak inspiraci.

Jakub S. řekl(a)...

No Zemlja Sannikova se toho dotýká vlastně taky, kaňéšno. Nenapadlo mne to hned, četl jsem to před šestapadesáti lety...

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Šaman řekl(a)...

Pro zájemce o evropské podzemí se zvláštním zřetelem k Liberecku doporučujeme stránky http://www.bergwerkpunk.com, odkud bylo rovněž čerpáno.

StK řekl(a)...

O podzemí Říma je celá dlouhá sekvence ve Felliniho filmu "Roma". Film prakticky bez děje, ale s takovou silou, že ho do smrti nezapomenete! Neviděl jsem ještě lepší oslavu všeho "římského".

Ek podotek... řekl(a)...

Něco k využití prostor, začínám mít obobavu o nutnost využití, no, vždy připraven! Tag:
http://cs.scribd.com/doc/55187184/Zasady-vedeni-partyzanske-valky-1-dil

čest v .....

StK řekl(a)...

A. Clark:
Celý cizí svět, uzavřený v obrovském válci. Konečné množství hmoty. Žádná viditelná interakce s okolním vesmírem. "Slunce", "oceány", "pevniny s městy" obývané tvory, vzešlými z "oceánů" byť to jsou jen roboti.
To se mi zdá být inspirovánou onou druhou "Zemí " unvitř té naší. Dokonce i civilizace, Rámané, která to vše vytvořili jako Archu - patrně pro přežití sebe sama. Ale to se už nedozvíme, kosmonauti musí Rámu opustit, protože po průletu kolem Slunce mizí opět v dalekém vesmíru...

Ale mluvím jen o prvním dílu. Pak už to psali Clarkovi žáci (A.C. to jenom redigoval a podepsal) a celá věc naprosto ztratila tím, že ji začali "vysvětlovat", zajímavost. Tedy pro mě.

Šaman řekl(a)...

No, vlastně, Jakube, hned vedle radnice, tedy přes záliv náměstí, je divadlo, echtovní, vídeňského stylu, a s radnicí je prý v podzemí propojeno.
F.X.Šaldy mělo skvělý ansámbl baji na operu…
\ :-)

Jakub S. řekl(a)...

x Charakteristika Rámy: dokonalá. A to další rozmělňování jsem ani nevzal do ruky. Su vyběravý a náročný a nerad se cítím trapně nad knížkou či před TV.
x Radnice - divadlo FXŠ: na podzim onoho hektického roku jsem seděl v rad. sklepě se sekretářkou mé šéfky a mj. mi říkala aji o tom propojení. Lze tomu věřit. Předtím ji měl v práci jistý popredný herec toho ústavu.
x A ví někdo, je-li nějak propojena aji ta quasiitalská Heinrich v. Liebiegsche villa, co je v ní dnes galerie? Je to velmi složitá stavba, úchvatná, se suterénem taktéž složitým.
x ROMA: patří k věčným zázrakům a klenotům světového filmu. A kdyby pro nic, stačí plně tohle: Dojde k bezděčnému probourání do podzemí, které bylo od rané antiky intaktní, pohřbené. A užaslí výzkumci bez dechu jdou poschodech dolů... a na zdi vedle nejkrásnější etruské figury, nádherný průvod bohů, tanečnic, hudebníků, v celém prostoru - a sotva to začnou vnímat, náhle rychlé praskání a stále rychlejší - a vše se čerstvým proudem vzduchu promění v šedivou bezbarvou plochu... a je. Vanitas vanitatis.

Jakub S. řekl(a)...

Ad Budova dnešního Divadla FXŠ:
Je to jedna z téměř nesčetných realizací dokonale specializovaného americky výkonného tandemu Fellner - Helmer z Vídně. Budovy divadel od Bukoviny (víte, co to je?) přes Lvov, Slezsko, Brno, Vídeň, Neues Deutsches in Prag, Linec, Lublaň, Záhřeb, Maribor?, Terst?, Prešpurk, Sedmihradsko, dalších pět v Uhrách... no a liebigovský úžasný bohatý šťastný životem kypící Reichenberg (nomen omen). A Gablonz - ? To jen tak bleskově z hlavy. Zajímá to někoho?
A eslipak víte, vy spjatí nějak s tzv. Sudetama - kde je u nás nejkrásnější a nejdokonalejší novodobá replika italských renesančních krbů, z pravého carrarského mramoru? Hm?

StK řekl(a)...

Netuším. Krby - sice jsem dva postavil na vojně, dokonce fungovaly, ale kde jsou nejlepší repliky...
Dám se poddat - nebudu přece hledat na netu a pak vítězoslavně publikovat výsledky práce strejdy Googla.

Jakub S. řekl(a)...

Tam bys to sotva našel. Takže právě v té vile barona Liebiega, ne toho průmyslníka, nýbrž jeho úžasného bráchy - mecenáše, jakých u nás bylo v celých dějinách pár. Z r. 1905. A je tam taky např. tajná temná prostora zcela uprostřed, v patře, bez oken... jo, takové vily. Bydlel jsem tam mmch v místnosti s t ř i n á c t i okny. Ach kdeže loňské ženy jsou... nespa, mistře Francois? Jo, že to je un peu jinak...

drak řekl(a)...

Za zajímavé povídání o libereckém podzemí díky, tyhle věci jsou vždy velice zajímavé. Můj vztah k podzemí je takový nejednoznačný, na jednu stranu mi nesmírně zajímá jak je to rozlehlé a co tam všechno je a na tu druhou tam nerad lezu. Když si mohu po Praze vybrat, zda jet krkem, nebo tramvají, tak raději tramvají, protože se mi prostě nechce pod zem.

Ono to pražské podzemí je ale určitě mnohem rozlehlejší a tím pádem i zajímavější. Konec konců zajímavé podzemí bude určitě i v Brně, předpokládám, že i v Ostravě, Olomouci a mnohde jinde.

Co se Dutozemí týče, tak ty sci-fi k tématu napsané se čtou hezky, tak jako všechny ostatní sci-fi, ale reálně vzato, proč by s něčím tak komplikovaným a náročným příroda ztrácela tak hodně času a energie, když má k dispozici celý obrovský rozlehlý vesmír? A možná má těch vesmírů i povícero, takže k čemu cpát planety do planet?

Ano, když chce někdo někam pašovat lidi, zbraně, nebo drogy, případně něco důležitého ochránit před nějakým útokem či nebezpečím, nebo i když potřebuje jenom ulevit přecpané povrchové dopravě, případně překonat vodní tok, údolí či pohoří, tak ano, je mnohdy na místě zamyslet se nad podzemním dílem, jakožto jednou z možných variant, ale protože je to náročné, časově, materiálově i energeticky, musí ten účel posvětit ty prostředky do toho vložené. Takže zase tak mnoho těch děl prostě nebude.

Jakub S. řekl(a)...

Přírodě je to jedno. Neuvažuje ekonomicky.
Nebo uvažuje - ?
Jeden nebo víc vesmírů - koncentrických či simultánních či v témž prostoru, a propojení myšíma dírama - to asi nelze ani přijmout ani tu možnost popřít, ne. Ale jak se o tom kráásně čte... Že, pane doktore S.?

StK řekl(a)...

Podzemí v Ocelovém Srdci Republiky? A ty desítky šachet se stovkami kilometrů chodeb v mnoha patrech stovky metrů podzemí je nic? Třeba jáma, na kterou se dívám z kuchyně - důl Hlubina, hluboký 1 022,6 m. Na těch šedesáti cm si trvám! Nebo nehlubší důl v republice Petr Bezruč s dosaženou hloubkou přes 1 200 m.

Kam se na to hrabe Stověžatá se svým trapným krtkem... (I když "krk" taky není špatný název, Draku.. [;>)))

Jakub S. řekl(a)...

Jo, krk je dokonalý!
To jste nahráli ostravakům, štychovat se s podzemím - to byla otázka času, že.
Já bych do dolů sotva vlezl. Před pár lety jsem najednou zjistil, že su klaustrofobní. Do té doby jsem byl pouze klausofobní.

StK řekl(a)...

Já na opravdovém dole kupodivu nikdy nebyl - jenom v tom modelovém v Hornickém muzeu. Zato z matčiny strany tam dole byli téměř všichni chlapi, někteří prastrýci tam dokonce ještě jsou. Nikdy nevyfárali - šichta jim trvá už přes půl století.
Zato se mi o dolech často zdává. Třeba že jsem v závalu, dusím se a nemůžu se nadechnout. Když se zpocený a vylekaný probudím, obvykle mi na břiše spokojeně spinká některý z mých téměř desetikilových kocourků.

P.S.: Ostravák nikdy neřekne "v dole". Vždy jenom "na dole". A nechodí se "k lékaři", nýbrž "do doktora". Ale Jakub S. to ví.

Jakub S. řekl(a)...

No já jsem byl před mnoha lety v tom napodobeném/přeneseném pod TM Praha na Letné. Landek mě eště čeká, a bohovsky se na to těším. A ovšemže jsem trvale uchvácen mluvou mé švagrové (z původního vítkov. náměstí, později z Marijanek)a jejích tří dětí. Sedíme u nich, přijde neteřinka - Mami, ja du do kadeřnika! A pak do masařa. Jo strejdo, tomu asi nerozumiš (už ne ně-), a teta už vubec, když je až z jihu - to znamená k masa- teda k řeznikovi - Ale Sylvinko, opovaž se před nama uhlazovat řeč. My právě tuhle vaši mluvu hltáme, holka! Přísahám! - No teda. Tak to tě budu mit moc ráda! - A má dodnes, kdy by technicky vzato už mohla být babičkou. Už je školená na to, že cerka přijde, řekne: Mami... pojď si sednout. Já ti musím něco říct. Člověk polkne a de teda fatalisticky na to.
Do doktora je přirozeně polonismus, že? A na dole vzniklo snad tak, že přednost mělo chápání cíle jako zaměstnání, firmy, spíš než brát jej jako konkrétní, tj. podzemní podzemí pod zemí. Tuž tak.
Já si zával nemůžu dovolit ani náznakem ani ve snu. Jenom představa hornického ortu mi vyvolává bušení srdce a pocení.

Šaman řekl(a)...

STK, sny máš z toho jeskyňaření.
\ :-)

Šaman řekl(a)...

Jakube, to o té tajné prostoře v Heinrichově baráku, dnešní galerii, jsem nevěděl. Ani nevěděl, že je to bývalá vila Liebiegovců.
Je tam pořád, ta prostora?

"Liebiegova vila" jsme říkali tomu baráku u přehrady, co pak patřil Textilaně, než zkrachovala.

Btw: Magistrát koupil padající městské lázně (Kaiser Franz Joseph Bad) a přestavuje je na galerii (byly fondy). Od r. 2014 tam bude přestěhovaná sbírka z dnešní Oblastní galerie.

To jsem sám žádostiv, kdo tam pak bude bydlet…

Šaman řekl(a)...

Ale, nojo, jasně. Pod parkem před galerií a pod zámkem jsou podzemní prostory ještě z 16. století, sklepy redernského pivovaru. Za války tam stavěli kryty "štábní", teď je to zaplaveno. Ale prej se má tento největší liberecký septik odvodnit. Že by bylo propojeno jinam, se neví.
Pod vilou druhého továrnického Liebiga u přehrady jsou kryty taky. Původní rodinné, i pozdější z r. 1953 pro soudruhy ředitele…
\ :-)

Harpyje řekl(a)...

:-)))