čtvrtek 4. října 2018

Velkoněmecká svoboda

Nejen Německo s Polskem rvou ČSR na kusy. 3. října 1938 dostává ministerstvo zahraničí ve 22:00 od maďarského velvyslance nótu, že jeho vláda pokládá za důležité, aby se jednání s námi konalo v "přátelském duchu". Proto jest nutno, aby některé podmínky byly předem splněny. Maďarská vláda požaduje, aby ČSR ihned propustila maďarské politické vězně, demobilizovala vojíny maďarské národnosti, odstoupila Maďarsku symbolicky dvě nebo tři pohraniční města, která by byla obsazena maďarským vojskem. Hodilo by se na západě Komárno, Parkán nebo Šahy, na východě pak Nové Město pod Šiatorem, Čop nebo Berehovo. Máme si vybrat. Vskutku "přátelský duch". Jednání má začít v Komárně už 6. října v 16 hodin. Končí den, začíná úterý 4. října, vlastně ještě probíhá mobilizace, její desátý den.

Ministr zahraničí Krofta vidí možnost začít jednat s Maďary kolem 13. října nejpozději. Stěžuje si: "Ani Němci, ani Poláci nedomáhali se jejich splnění před obecnou dohodou. Jsme ochotni k přímému jednání a vésti je v duchu nejlepší vůle tak, aby se dospělo k přímé dohodě v době tří měsíců."

Krofta také dostává znepokojivé zprávy z Berlína, kde jedná mezinárodní delimitační komise o V. pásmu. Britští a francouzští zástupci dávají německému předsedovi této komise státnímu tajemníkovi německého ministerstva zahraničí Ernstu von Weizsäckerovo zcela volné ruce. Krofta posílá vyslanectvím ČSR ve Velké Británii a Francii naléhavý telegram:

"V jednání komise berlínské se postupuje tak, že se nám staví otázka okresů kol Svitavy a hrozí nám přerušení všech komunikací a zasazení smrtelné rány ve spojení Čech a Moravy. Je třeba, je-li to vůbec možno, docílit, aby oba velvyslanci, francouzský i anglický, v Berlíně dostali hned instrukce, postavit se na naši stranu a pomoci nám ke snesitelnému řešení. Šlo by o to, aby okresy Lanškroun, Svitavy, Mohelnice a Moravská Třebová byly dány nám a nějak to nahraženo ať přemístěním obyvatelstva, ať finančně, ať jinou dohodou. Sami se také obracíme v Berlíně i na vyslance i na vládu. Prosím, hned zakročte. Je to krajně důležité. Krofta"

Ale naše spojence už nezajímáme. Jen ať je ta trapná záležitost s Československem nějak odbyta!

Další jednání se zahraničními žraloky už nebude Kroftova starost. Dnes je zvolena nová vláda, vláda Česko-Slovenska. Vede ji opět Jan Syrový, ale funkci ministra zahraničí dostává František Chvalkovský, ze kterého se vbrzku vyklube zrádce a kolaborant s Němci.

Poláci doobsazují "své" území : Jablunkov, Oldřichovice, Hrádek. Polské vojsko dostává v (Českém) Těšíně posilu: přijíždí obrněný vlak a ještě další vlak s polskými vojáky míří pro posílení vojsk v Třinci.

Wehrmacht zabírá druhým dnem západní III. pásmo, do Karlových Varů vstupuje v devět hodin ráno. Těsně před tím opouští město poslední čs. jednotky. Hitler v té době vyjíždí z bavorského Hofu, kde si odpočinul po včerejší triumfální návštěvě Chebska a pospíchá do druhého největšího města zabíraného pohraničí. Cestou sice prší, ale kolem poledne přestává. Hitlerova kolona staví za Loktem, kde polní kuchyně připravila chutnou krmi. Pro vůdce samozřejmě vegetariánskou stravu – zeleninové pyré obložené ovocem, které bylo nasbíráno přímo v okolí Lokte.

V Karlových Varech proběhlo opět vítězné divadlo, včetně vojenské přehlídky. Hitlerova delegace napochoduje na balkon divadla ve 14:00. Jako předřečníci vystoupí Paul Tschörner (krajský fýrer NSDAP) a K.H.Frank, dříve karlovarský knihkupec, poslanec v čs. parlamentu za SdP, nyní gauleiter regionální pobočky NSDAP v Sudetech (a není to konec jeho kariéry). Slavnost se koná pod heslem "K našemu návratu z dvacetiletého poddanství do svobody Velkoněmecké říše.“  Hitler vystupuje až jako třetí. poděkuje sudetským Němcům za pomoc a připomíná: Tak, jako oni jsou hrdi na Velkoněmeckou říši, tak i toto Německo je hrdé na sudetské Němce.

Slavnost končí písněmi a provoláváním hesel ve 14:45. Je poměrně zima a sychravo, třebaže už neprší. Hitler se svým doprovodem pak míří přes Jáchymov a Boží Dar k Oberwiessenthalu. V Sasku už na ně čeká vůdcův zvláštní vlak, který je odveze do Berlína.

U Liberce dochází k dočištění linie II. pásma: Je zabrána Stráž nad Nisou a také dnešní liberecké čtvrtě Pavlovice s Ruprechticemi. Německé vojsko stojí dva kilometry na sever od liberecké radnice. Liberečtí Němci to berou velmi úkorně. Už by také chtěli být "osvobozeni". Takto se alespoň vyžívají v "živém obchodě s hákovými kříži" a vyvěšování nacistických vlajek.

Ačkoliv ještě není "Velký Liberec" administrativně sjednocen, je již dávno sjednocen tramvajovými a autobusovými linkami, a hlavně hospodářsky. Linie záboru je na okraji libereckého katastru, ve skutečnosti však rozděluje město, a lidé ji musí denně přecházet při cestě do práce a z práce. Pamětník si zapisuje:

"V Pavlovicích čekali ordneři na mého strýce, až se vrátí z práce. Se želízky. Byl varován a nevrátil se z nádražních dílen, rodina utekla." Jiný liberecký Čech, pracující v Horním Růžodole byl také varován, že vrátí-li se domů, do Ruprechtic, bude pověšen. Ne německou armádou. Německou svoločí.

Ta svoloč měla mnoho odrůd. O Freikorpsu jsme psali v minulých dílech. Existoval však i za republiky oficiální ochranný sbor Sudetoněmecké partaje, takzvaní "ordneři", kteří měli své uniformy, a často byli ozbrojeni obušky či noži. Novinka v září a říjnu 1938 byla, že někteří nosili veřejně i pistole. Označeni byli bílou páskou na rukávě s rudými písmeny S.D.P. Na rubu té pásky byl pak rudý hakenkrajc…

Další údernou sílu tvořili "turneři", tedy členové německých tělocvičných spolků. Ordneři i turneři byli základem Freikorpsu, ale působili někdy i samostatně. Dnes jsou v klidu, vždyť již zvítězili! Naše armáda si zaznamenává jen jednu jejich oběť: Umírá četař Jaroslav Turek z Prahy na následky dřívějšího postřelení henleinovci.

Protože je pevnostní pásmo na hřebenech Jizerských hor již opuštěno a čs. armáda se již většinou stáhla z Liberce, nikdo z československé strany nezadržel frýdlantské uprchlíky, německé opozičníky. Shromáždili se na libereckém náměstí za radnicí před divadlem, dav s nimi smýká sem a tam. Žádají od československé policie, která má v městě ještě udržovat pořádek, peníze a autobusy, aby mohli odjet do vnitrozemí. Nic však nedostanou. Platí přece nařízení z 1. října: Neopouštějte svá bydliště! Za žádných okolností nelze připustiti, aby se obyvatelstvo stěhovalo do zázemí. Všichni uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů.“ Zejména Němci. Ti Němci, kteří nechtějí být v Německu, a kterých je na území ČSR už několik set tisíc z dřívější doby, kdy utíkali z Třetí říše. Antifašisté, Židé.

Za posměchu přihlížejících a nezájmu československých orgánů se se jejich skupinka vrací zpátky do Frýdlantu. Domů, do velkoněmecké svobody – a vraždění.

Psáno v Praze dne 8. října 2013

Další dny 80 let staré historie budou následovat. Viz i přehled článků den po dni, jak padaly listy kalendáře:

5.-15. září 1938: V životě jsem neslyšel takovou sprostotu
5.-22. září 1938: Zářijové události 1938
22. září 1938, z rozhlasového projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše: Československo nezhyne
22. a 23. září 1938: Shovívavost není na místě
24. září 1938: Mobilisace - den Nula
25. a 26 září 1938: Mobilisace - den Jedna, den Dva
27. září 1938: Sváry lidí ve vzdálené zemi
28. září 1938: To už není jen zrada
29. září 1938: Husitsko-bolševický teror české soldatesky
29. září 1938, DOKUMENT: Dohoda mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií, které se sešly v Mnichově 29. září 1938 (Text známý jako "Mnichovská dohoda")
30. září 1938, DOKUMENT: Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody
30. září 1938: Národ zbavený poslední naděje
1. října 1938: První den druhé republiky
2. října 1938: Příjemná neděle 2. října 1938
3. října 1938: Velký Ádův den

Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Toužimský & Moravec ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, druhé, doplněné vydání, Praha 5. září 2018
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.