úterý 30. září 2014

Mír odolných obránců


Osvěženi občerstvením tělesným i pohledy do hloubi Machteš Ramon míříme po čtyřicítce k severu směrem k Sde Boker, stejně jako minule. A stejně jako minule se kolem nás rozprostírá panorama oblých pahorků negevských. Hřebeny v dáli jsou v dnešním osvětlení hnědé, blíže k autobusu žloutnou. Krajina je potečkovaná šedozelenými křovinami, kolem silnice se táhnou pásy čerstvé zelené travičky. A stejně jako minule se na nich pasou hnědé, bílé, černé a strakaté ovce. To, co jsem minule pokládal za "hnědé, bílé, černé a strakaté kameny", jsou taky ovce, ale ty už napasené, které si k přežvykování lehly na zem. Přímo u silnice se živí spokojený oslík na chrpovitě modrých květech jakési plazivky.                   

sobota 27. září 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Naprosto slabomyslný Bohuslav Sobotka

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jakkoli jsou tyto zápisy inspirovány naši současností, neobsahují fakta v jejich plné skutečnosti a proto by bylo chybné jich používat jako zdroje informací. Musím prohlásit, že jakákoli  podobnost je čistě náhodná, protože odměny vypsané Běsným Kokotem jsou příliš vysoké.
Citované prohlášení mluvčího ministra finací je opsáno doslova z pátečních novin.)

pátek 26. září 2014

Mír nebezpečných zatáček


"Danger - cliff edge!" Známá výstražná tabulka, doplněná obrázkem panáčka, padajícího ze skály, zaražená do země u symbolického ochranného půtku, trojjazyčně varuje "Nebezpečí - okraj útesu!" Útesem je okraj Machteš Ramon u osady Micpe Ramon. "Machteš" značí "kráter a"micpe" zase "vyhlídka". A nejlepší vyhlídka na kráter je právě z okraje útesu. A protože tabulka varuje, nikoli zakazuje, sedím na tom kraji, a rozhlížím se do kraje. Už podruhé. Od roku 2008 se to tu změnilo jen nepatrně.

úterý 23. září 2014

Mír podmořského útesu


Vyjíždíme zpátky na silnici číslo devadesát, která se v tomto jižním úseku nazývá také "HaArava Road", míjíme autobusovou zastávku, stavěnou jako ochrana pořed střepinami, čteme dopravní značky, které nám oznamují, že jsme na dvacátém devátém kilometru před Ejlatem, a že jedeme na jih. Sjíždíme k moři, vpravo od nás paralelně sjíždí k jihu i čerstvě obnovené koryto pouštní řeky. Teď je to suché vádí, ale před týdnem zde měla oprávnění výstražná dopravní značka "Nebezpečí, když je most zaplaven".

neděle 21. září 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Nová šetřící politika

Dvě stě melounů připadne řediteli Kokotovi jako prémie za privatizaci firmy, i když se nepodaří. (Možná právě za to když se nepodaří:)

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jakkoli jsou tyto zápisy inspirovány naši současností, neobsahují fakta v jejich plné skutečnosti a proto by bylo chybné jich používat jako zdroje informací. Musím prohlásit, že jakákoli  podobnost je čistě náhodná. Ani z denního tisku necituji doslovně. Jen z mailů čtenářů.)
**********************************************************

pátek 19. září 2014

Mír savany


Opouštíme výběžek pouště Negev, marťansky rudou Timnu, její rezavou rulu, zlatou žulu a barevný pískovec, a osou údolí Arava po silnici číslo 90 pokračujeme k severu. Po asi patnácti kilometrech odbočujeme vpravo k "biblickému Zoo". Ale než tam dorazíme, zastavíme se ještě v kibucu Jotvata, přesněji v jeho nákupním centru. Stáváme se obětí Daliiny vášně pro zmrzlinu, a to velice vděčnou obětí. Zdejší zmrzlina je snad nejlepší v celém Izraeli. A když si jí koupíte alespoň tři kopečky, tak vás vyjde levněji.

úterý 16. září 2014

Shromáždění proti antisemitismu

MÍSTOPŘEDSEDA SENÁTU PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
senátor Přemysl SOBOTKA
PŘEDSEDKYNĚ STÁLÉ KOMISE SENÁTU PRO SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY
senátorka Daniela FILIPIOVÁ
si Vás dovolují pozvat na
SHROMÁŽDĚNÍ PROTI ANTISEMITISMU,
které se uskuteční ve čtvrtek 18. září 2014 od 10:00 hodin
v Hlavním sále Valdštejnského paláce, sídle Senátu PČR

Mír pouštních hub

Je čtvrtek ráno a my jsme v Izraeli právě týden. Týden plný zážitků, a to nás ještě další čekají. Dnes v údolí Timna. Nu – tak údolí. Prý má "podkovovitý tvar". Když se však na něj podíváme pohledem kosmických sond, pak vidíme, že se do kry náhorní planiny, která zde dosahuje výšky asi 300 m.n.m., zakously jakési obrovské zuby, které z ní vyrvaly sousto ve tvaru půlelipsy. V jejím středu pak vyčnívá až do výšky 425 tmavý masiv hory Timna. Tmavý, protože vyvřelý. A mezi oběma těmito geologickými útvary se nachází ploché dno vádí, které stoupá od 100 m na východě do výšky asi 200 metrů na západě, kde obkrouží středovou pahorkatinu, načež se stáčí zpátky k východu a opět mírně klesá. Údolí? Kráter o průměru asi 9 km! Který byl někdy před půlmiliardou let zaplaven mořem, jež po sobě zanechalo pískovcové vrstvy. Voda a vítr v nich pak vykutaly zajímavé útvary, které si jedeme prohlédnout.

sobota 13. září 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Kdo instaloval Grosse

Odhalení hlavnho superexpertem premiéra vlády. Proč jsou Standovy billboardy tak levné. Proč se privatizuje, když se nezprivatizuje. A proč dělá Běsný Kokot debila.

(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jakákoli podobnost je čistě náhodná. Všechno je úplně vymyšlené, kromě dopisů od čtenářů.)

pátek 12. září 2014

Mír bláznů


Jsem znovu v Ejlatu. Takto jsem o něm referoval v minulém díle: "Toto území je zvláštní na mnoho způsobů. Jedním z nich je, že když pomineme pouštní osady, je nejbližším městem 250 km vzdálená Beerševa. Dalším, že se jedná o dvanáct kilometrů úzký proužek pobřeží, kde jedině má Izrael přístup k Rudému moři. Avšak hlavně se zde nachází bezdaňová zóna. V Ejlatu bydlí asi 50.000 obyvatel a určitě několik desítek tisíc turistů. Ti všichni pijí odsolenou vodu, která se nebere přímo z moře, ale z rozsáhlých obdélníkových bazénů na sever od města. Sem podzemím proniká od moře voda přefiltrovaná usazeninami, nicméně stále slaná. Nepřehlédnutelým městotvorným prvkem je letiště, jehož jediná severojižní přistávací plocha rozděluje oblast na dvě části. Je tu málo místa, takže se neděste, když vám přímo nad hlavou zaduní motory dopravního letadla. Severní pobřeží je vyhrazeno plážím, které obklopují hotelové komplexy…"

úterý 9. září 2014

Mír dovolené rychlosti

Od Masady jedeme žlutohnědou pouští, ve které se občas zjevují hluboká, vodou vymodelovaná údolí. Míříme na jih kolem zbytků střední části Mrtvého moře. Úzký vodní kanál vlevo na obzoru je hranicí s Jordánskem. Úzký vodní kanál hned u silnice končí v továrně na výrobu mrtvomořských produktů. Mezi oběma vodními linkami se táhne bezútěšná poušť. Po deseti kilometrech se nám ukazuje útěšnější obrázek: Vodní hladina jižní části moře, do které vybíhá mys s mrakodrapy hotelů. Komplex Ejn Bokek, kde jsme v hotelu Tulip Inn minule strávili dvě noci.

pondělí 8. září 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Dovolená s otazníky

Když máš pivo za tři pade, proč se vracíš z dovolené tak brzo? Když je u nás školní vzdělání zadarmo, tak na co dostávají prvňáci tisícovku? A kolik stojí řeholní chudoba?

*************************************************************

sobota 6. září 2014

ČESKÉ TEXTÁRNY 2004: Dovolená nedovolená

V textárně jsem se svlékl do plavek a pustil na sebe horské sluníčko. Konečně se v tomhle chladném létě pěkně v klidu opálím! Kolem mých kulturně otevřených dveří šel ředitel Běsný Kokot, tvářil se, že se mu to nelíbí, avšak mlčel. Však on se ozve!
...................
(Jména osob, jakož i názvy podniků a institucí zde uvedených, jsou pouhou literární fikcí. Jakákoli podobnost je čistě náhodná. Všechno je úplně vymyšlené, kromě chování českých managorů, za což ovšem nenesu odpovědnost.)

pátek 5. září 2014

Mír černých ptáků

Odjíždíme z rezervace Ejn Gedi. V místním kibucu, ani v jeho botanické zahradě, kde se na deseti hektarech nachází téměř tisíc různých druhů rostlin, nezastavujeme. Jízdu nepřerušíme ani na parkovišti autobusů u lázní Ejn Gedi. Je zde vyhlášená mrtvomořská pláž, která má jen jeden drobný nedostatek: Od onoho parkoviště ji dělí asi kilometrová asfaltovaná silnička, po níž právě od moře přijíždí turistický motorový vláček. Když zde byl postaven hotel, stál na břehu… Nestavíme, nestavíme, čeká nás důležitější cíl: Masada. K této hoře se dostáváme po zdolání asi dvaceti kilometrů. Na jejím plochém vrcholu se skrývají zbytky pevnosti, o jejímž osudu se toho napsalo hodně. Něco toho psaní jsem přičinil i já v minulém díle v kapitole Mír stolové hory. Ale o Masadě se dá psát stále znovu, stejně jako ji lze opakovaně navštěvovat. A opakovaně fotografovat…

úterý 2. září 2014

Mír kozorožců

Vchod do přírodní rezervace Ejn Gedi připomíná Afriku: Kruhová vstupní hala je přikryta rákosovou střechou, obzor tvoří vysoké zlaté hory, ze kterých k nám stéká suché vádí. Na jeho březích se daří akáciím i vysokým travinám. Když sejdeme na dno, spatříme nepochybné známky nedávno proudící vody: Bahnité stíny, které se vytvořily za většími balvany uprostřed úzkého řečiště uvnitř širšího plochého dna vyschlé řeky. Než Dalia vyřídí naše vstupenky, zamířím ke kohoutkům, vystupujícím z kamenné obvodní stěny. Zdvořilé nápisy nás žádají, abychom si brali vodu pouze na pití. Doplním svou láhev i svůj žaludek; pitný režim je třeba dodržovat, i když je jen 22 stupňů. Čekají nás asi dva kilometry procházky údolím Nachal David aneb Davidova potoka.