pátek 27. května 2016

Moře ve skále

(Izrael na vlastní kůži)

Rozloučili jsme se s paní Hanou i Eliášovou jeskyní a vyrážíme na sever po Derech Allenby. Na prvním slušně se tvářícím kruháku odbočujeme vlevo jednosměrnou uličkou z karmelského úbočí do úzké přímořské planiny, směřujeme na souběžnou avenue ha-Hagana. Tak se totiž jmenuje červená dálnice (major road) číslo 4 tady v Haifě. Tento svůj polodálniční charakter má ovšem pouze mezi Tel Avivem a Haifou, tady jde o normální městskou komunikaci. Už tudy jedeme podruhé, vlastně potřetí, počítám-li i náš noční příjezd autobusem (zrovna jsem našel lístek, který nám v něm za 5,90 vytiskl pan řidič). Teprve teď si však všímám strohé jednoduchosti Německé kolonie, které vévodí klasický evangelický kostelík se čtverhranou věží. Na její špičce se však jeví jiný klasický symbol, totiž půlměsíc. Není to kostelík, leč mešita. Inu, Haifa je smíšené město, i když dnes tu žije jen 10 % Arabů, z toho pouze asi jen 40 % muslimů... Nu, a těch Bahájců je tu jen asi 500 kusů, ale pozemek mají pěkný – sídlí zde světové centrum jejich   náboženství.

středa 25. května 2016

Eliášova jeskyně, ta pravá

(Izrael na vlastní kůži)

Od Bahájských zahrad se vezeme k Eliášově jeskyni. K jedné z mnoha, ale tahle je prý ta pravá. Pravil jsem "vezeme se", avšak vezu se než já. Jana řídí, paní Hana naviguje, a já se jen koukám z okýnka. Ani nefotím, canonek jsem zapomněl u nabíječky, a svůj mobil mám toliko na telefonování. (Takže obrázky budou především z Janina chytrouše.) Tentokrát jsme na vyhlédnuté místo pod karmelským nosem přijeli přesně, jen s tím drobným problémem, že parkovišťátko v našem směru je zcela zaplněno. Přiměju Janu, aby na blízké křižovatce, nazvané  "Allenby interchange", otočila zpátky, i když je to na světlech.

pátek 20. května 2016

Bahájci, Němci, Japonci a turecké dělo


(Izrael na vlastní kůži)

Je pátek 25. března,  pro západní křesťany dokonce Velký pátek. V noci proběhl přechod na letní čas. Proč ne ze soboty na neděli, jak tomu bude nadcházející víkend v Evropě? Protože neděle je v Izraeli pracovním dnem. Proč tedy ne z pátku na sobotu? O šabatu!? Ses zbláznil??? Ano, večer začíná šabat, bude slušné vrátit se k hostitelům před západem slunce. Naštěstí budeme mít díky letnímu času o hodinu více. A dnes nepojedeme nijak daleko. Mám v plánu ukázat Janince jeskyně Roš haNikra, což je jenom asi padesát kilometrů na sever od Haify. Na zpáteční cestě se ještě stavíme v Akku, večer budeme doma včas.

středa 18. května 2016

Jak to bylo s tím naším koupáním v Haifě


(Izrael na vlastní kůži)

Minulou středu jsem držel besedu v hradčanské pobočce pražské Městské knihovny na Pohořelci. Dostavil se i čtenář, který byl v Izraeli nějakou chvíli po tom, co jsem začal zveřejňovat své zápisky z letošní cesty. Potěšilo mě, že díky jim našel zastávku vlaku na letišti.  Pamatujete? "Od chodníku před terminálem, kde se nás chtějí zmocnit taxikáři takhle vlevo, a pak dolů po jezdicích schodech (nebo nahoru?), před budku s paní vlakovou pokladní." Už jsem tam však neuvedl, jak se dostat na nástupiště. My jsme sledovali Mayerovy. Zbyněk se musel doptat: "Po zakoupení lístků v automatu jsme prošli přes turnikety, kam se strčí jízdenka a pustí vás to dál. Nesmíte si ale zapomenout jízdenku zase vzít, protože by vás to pak nepustilo z nádraží. Hned za turnikety jsem se ptal hlídkujícího vojáka, které je to nástupiště. Jízdenka byla totiž jen hebrejsky. Nechápal, co po něm chci a poslal nás po schodech dolů. Tady jsem pochopil, proč to nechápal. Nástupiště tu byla jen 2 a ostrůvek uprostřed, takže se mohlo nastoupit do obou směrů." Prostě jako v pražském metru. (Taky jsem byl tehdy upozorněn, že je nutno si lístek uschovat – kvůli onomu následnému výstupu. Tak na to nezapomeňte.)

pátek 13. května 2016

Papežova ryba


(Izrael na vlastní kůži)

Jak mi mohly dojít baterie do foťáčku? Jednoduše: Doma jsem si koupil čtveřici nových dobíjecích baterek. Ale jednu baterii jsem zakutálel pod postel, kde na mne čekala až do návratu z Izraele. Měl jsem tedy jen jednu dvojici, obsahující opravdu skvělou práci elektrickou na tisíc fotek. Pro sichr jsem si vzal i vysloužilou dvojici, která však už po několika obrázcích přestávala fungovat. A ještě jsem měl hrst nenabíjecích baterií, abych vyplnil ty mezery po vybití oněch skvělých nabíjecích baterií. jenže včera jsem si zapomněl nabít tu dobrou dvojku. Teď, u Herodova paláce, fotím nedobrou dvojkou, za chvíli ji musím vyměnit za již použité nenabíjecí baterky, ze kterých vydojím ještě pár fotek.

pátek 6. května 2016

Cesarea na druhý pokus


(Izrael na vlastní kůži)

Je skvělé vstávat, až když se člověk vyspí, bez budíku. Když nemusíte stihnout autobus, který odváží turistickou skupinu v osm ráno. Je príma v klidu posnídat a povídat si přitom s milými lidmi. Jenže když vyrážíme na cestu, je už půl dvanácté. Ale co, dneska si jenom prohlédneme Cesareu. A odpoledne se po návratu vykoupeme na haifské pláži.

středa 4. května 2016

On The Road, vlastě Motorway

Vzhůru do tunelu!
(Izrael na vlastní kůži)

Stále ještě je středa 23. března 2016. Je to velice dlouhý den, náš první v Izraeli, ale už se chýlí ke konci. Odjíždíme z Cesareje. Je po páté odpolední hodině, závora u vjezdu k akvaduktu je už spuštěná. Závora u výjezdu není, tedy u výjezdu není žádná závora. Místo ní tu silnici přebíhá ježatý hřeben "hřebíků", před nimiž nás varoval onen děsivý nápis u vjezdu. Trochu se ostýchám na ty hřeby Janu nechat vjet, ale vypadají zplihle. Takyže jsou zplihlé – z této strany. Proto je varování u vjezdu, aby se někdo nepokusil projet v protisměru v době, kdy je spuštěná závora. Pak by se zuby či hřebíky mechanicky vzpříčily, a nashledanou, pneumatiky!

pondělí 2. května 2016

Přednáška v Městské knihovně Praha, pobočka Pohořelec

Spisovatel a publicista Jan Kovanic (Šaman z internetového deníku Neviditelný pes) navštívil v letech 2006, 2008 a 2014 Izrael. Své postřehy vydal jako „fejetonový cestopis“, který nazval případně: Mír v Izraeli. Dovíte se v něm, jaký je Izrael očima Jana Kovanice. Některé věci jsou zde neměnné po tisíce let, a jiné se mohou změnit během několika okamžiků. Jediné, co trvá, je mír. Je to mír mezi válkami, ale jenom Izraelci vědí, že tak je to s mírem vždycky. Beseda bude doplněna promítáním fotografií (ať už publikovaných, nebo i těch, které se do knihy nevešly), zážitky ze čtvrté cesty, autorským čtením i následnou autogramiádou. Vstup volný.

Pořádá: Městská knihovna, pobočka Hradčany
 Místo: Praha 1, Pohořelec 25, vchod brankou.
Čas: Středa 11. května, 17:17-19:00