úterý 19. června 2018

Akce Asuán


Když jsme se asi před třiceti lety přistěhovali daleko za Prahu na sídliště Lužiny (narvaným autobusem půl hodiny ze Smíchova), byla zde země pustá, nesličná. Uvnitř rondelu se vršily haldy bláta do výšky prvních pater. (Ale dcerka Terka a synek Janek si tam vyhráli daleko více než na pozdějším hřišti!) Syrovost novostaveb naštěstí zmírňovala hřejivá okrová barva na jižních lodžiích (než se začala loupat). A bylo v té době dohnívajícího reálného socialismu obvyklé, že když už člověk nedokázal změnit totálně zblblý režim, tupé řízení národního hospodářství, podřízené SSSR, instalaci sovětských jaderných raket středního doletu na našem území, jedovaté potraviny, zamořené ovzduší a stejně zhoubné televizní estrády, tak že si budoval svoje vlastní soukromé bubliny, ve kterých se mohl realizovat.

pátek 1. června 2018

Jsem Izraelec


Když v lednu 2015  postříleli "islámističtí" (muslimští) teroristé dvanáct lidí z redakce pařížského satirického (a krutě nekorektního) týdeníku Charlie Hebdo, zvedla se vlna světové solidarity. Útok odsoudili například francouzský prezident François Holland, předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker, německá kancléřka Angela Merkelová, britský premiér David Cameron, americký prezident Barack Obama, ruský prezident Vladimir Putin, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, náš prezident Miloš Zeman i Liga arabských států.

Ve všech evropských městech se podepisovaly kondolenční listiny, na radnicích se rozvinuly francouzské vlajky. "Je suis Charlie".
*

úterý 29. května 2018

Pocit bezpečnosti


Přečetl jsem si v novinách, že "GDPR má regulovat zpracování osobních údajů a zajistit fyzickým osobám pocit bezpečnosti při nakládání s jejich údaji". Prý se toho tolik nemění, největší změny proběhnou tam, kde se dosud nedodržovaly už existující zákony a nařízení. Hm, pravda, když jsme zařizovali v naší firmě kamerový systém, museli jsme na vstupní dveře do sledovaného prostoru umístit oznámení, kdo je zodpovědný za jeho provoz, a uvést kontakty, na které se může sprostý sledovaný obrátit s případnými dotazy či námitkami. Konstatuji, že nikde jinde tak tomu není, ani ve vchodech hypersupernákupních středisek. (Zařizovala to jako asistentka ještě téměř mladistvá studentka právnické fakulty:) 

A teď k tomu "pocitu bezpečnosti". Před drahnými lety, snad ještě v hlubokých devadesátkách, jsme se ženou Ivanou vyměnili své osobní údaje za rodinnou členskou kartu BILLA Bonus clubu; snad se to tak ještě ani nejmenovalo. Za každý nákup se sbíraly body a za ty jsme si mohli pořídit slevu na zboží, označené cedulkou BILLA club. Využívali jsme to prakticky jenom na nákup čaje. Pravda ovšem je, že jsem poněkud znejistěl, když jsem byl na nákupu sám a vyjela mi účtenka se závěrečnou douškou: "Děkujeme, paní Kovanicová." Ale to se stalo asi jen jednou, dvakrát, nejspíš než provedli zkušební nákup billní managoři a ztratili přitom ten "pocit".

úterý 15. května 2018

Bouře na ÚV, bouře v Izraeli


Vůdce českých komunistů Vojtěch Filip je nemile překvapen programovým prohlášením rýsující se vládní dvoukoalice ANO-ČSSD, konkrétně tedy bodem o posílení zahraničních misí české armády. Pokud tam tento závazek zůstane,  KSČ(M) důvěru novému kabinetu nedá, hřmí Filip. A skutečně, na Ústředním výboru se kvůli tomu prý "strhla bouře".

O tom, že bývalý agent StB Falber je nyní (přinejmenším vlivovým) agentem staroimperiálního Ruska, netřeba pochybovat. Rovněž je neoddiskutovatelné, že komunisté si chodí pro rady na ruské velvyslanectví, stejně jako si dříve chodili pro pokyny na sovětské velvyslanectví. ("Chodit" se dá dnes i elektronicky.) Chodí tam pro moudra a sami předávají »citlivé informace z politické oblasti«.

úterý 8. května 2018

Prezident velezrádce


a jiné průšvihy

Podepsal jsem e-petici Chvilka pro rezignaci, kterou zveřejnilo sdružení Milion chvilek pro demokracii : "My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!" A nasdílel ji na fejs. Komentoval to jeden z přátel takto:

"Znamená to, že neuznáváš výsledek demokratických voleb? Jsi proti demokracii? (Abych předešel výpadům - Babiše jsem nevolil, ale pokud dostal největší podporu, demokraticky to přijímám.)"

úterý 24. dubna 2018

Mír Izraeli a všemu lidstvu


Když se něco děje popatnácté, tak je to docela tradice. Takovou tradicí je už akce "Kulturou proti antisemitismu", kterou pořádá Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) vždy v období po Jom ha-šoa, což je izraelský svátek k uctění obětí holokaustu. Letos tento svátek připadl na 12. dubna, kdy se už potřinácté četla jména zavražděných lidí, letos už v 16 městech a obcích České republiky. Poněkud veselejší byla nedělní akce, která začala také už tradičním Pochodem dobré vůle. Tradičně se startuje ve dvě odpoledne z Kafkova náměstí, ale protože to je zabrané lešením, sešlo se asi 400 lidí v rohu Staroměstského náměstí před kostelem sv. Mikuláše. Tentokrát se nedostavili provokatéři z řad příznivců palestinských Arabů, takže nad Staromákem vládl klid, mír, modrojas a plápolání izraelských, jeruzalémských a českých vlajek

pondělí 2. dubna 2018

POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ s Janou Rečkovou


"Věřím, že fantazie je silnější než
vědění.
Že mýty mají větší moc než
historie.
Že sny jsou mocnější než
skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad 

zkušeností.
Že smích je jediným lékem na 

zármutek.

A věřím, že láska je silnější než 

smrt."

(Robert Fulghum)

sobota 31. března 2018

Malé rekviem za velkou spisovatelku


Dne 27. března ve 21:20 hodin zemřela spisovatelka a překladatelka MUDr. Jana Rečková.

Jak se rozloučit s někým, koho jste znali, obdivovali a milovali, a po němž teď zůstane prázdné místo? Možná imaginární lahví červeného vína z marsovských vinic nebo z Dračího údolí, protože odešla autorka fantastiky, jaké mezi námi v tvůrčí vitalitě, šíři záběru a dokonalém jazyku nebylo rovno – přiznejme si to, při veškeré velké a upřímné úctě k literárním kolegyním i kolegům.

středa 28. března 2018

Odkaz Jany Rečkové


27. 3. 2018 l.p. ve 21.20 zesnula v klidu Jana Rečková (Janinka z mého vyprávění o Izraeli), právě měsíc před svými narozeninami. Skvělá matka, skvělá dcera, skvělá přítelkyně, skvělá spisovatelka a překladatelka, skvělá lékařka - lidumilka, která se pro své pacienty doslova obětovala. Je to teprve pár hodin, co odešla domů. Ještě v sobotu upekla poprvé v životě skvělého králíka. Ještě v neděli jsme s ní a jejím synkem Jirkou dopilovávali bibliografii pro její chystaný ultimativní román Kvalita života. A že to byla KVALITA!

Anděli, já vím, že tu se mnou zůstáváš...

pátek 23. března 2018

Tři Zemanovy šrapnely


Prezident Miloš Zeman poskytl ve čtvrtek deníku MfD „třaskavý“ rozhovor, alespoň tak ho označily  EuroZprávy.cz Rozhovor pod titulkem „Nedovolím český Majdan“ byl jistě třaskavý z mnoha důvodů. Tentokráte si odpustím komentovat zájezd Zemanových mužů do bratrské lidové Číny. Ohledně Zemanovy přítulnosti k premiérovi v demisi bez důvěry jen konstatuji, že pan prezident vpodstatě řekl, že když to Babišovi nevyjde s ČSSD, tak si počká, až to dospěje k „záložní kombinaci“  se 115 hlasy (ANO, SPD a KSČM). Více jiní jinde. 

úterý 20. března 2018

Znárodnění ve stínu Mao Ce-tunga



Aston měl v úterním úvodníku Psa ironickou poznámku k případu Jie Ťien-minga. Pan Jie jest exředitel čínské společnosti CEFC, externí (ex?)poradce prezidenta Miloše Zemana – a přítel našeho pana prezidenta. Alespoň tak ho Zemant nevhodně představil generálnímu tajemníkovi ÚV KS Číny, předsedovi Ústřední vojenské komise KSČ a prezidentovi ČLR, jímž je soudruh Si Ťin-pching. (A ten se na to „přátelství“ poněkud xichtil.) Aston mínil, že zaměstnanci prezidentské kanceláře, tedy kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý vážili cestu až do Šanghaje zbytečně, protože tam se (o osudu pana Jie) „dozvěděli to, co mohli slyšet, kdyby se v papučích na nohách posadili do křesla a pustili si Českou televizi“.

úterý 13. března 2018

Je nás tu jen hrstka!


V roce 1969 to na jaře „ještě nějak šlo“. Trval ústupový boj po prohraném „obrodném procesu“. Zdálo se, že situace není tak vážná. Bude to dobrý, jen co se trochu fiktivně „znormalizujeme“. Mysleli jsme si my, žáby, které seděly v kotlíku zvolna ohřívané vody. To léto jsem byl s maminkou poprvé u moře. Vrátil jsem se 22. srpna. A zíral jsem, jak se po pouhých čtrnácti dnech změnila domácí atmosféra – hlavně to, jak psaly noviny a referovala televize a rozhlas. Před  dvaceti lety jsem o tom napsal na Neviditelného psa fejeton Syndrom vařené žáby. Už tenkrát jsem byl nekorektní:

pátek 2. března 2018

Užít si Izrael


(Přežít šerut)

Psal jsem minule, že nám “předjede taxík“. Psal jsem tak jen kvůli stručnosti. Ve skutečnosti nepředjede a nebude to taxík, jak jsme si mysleli. Nikoli taxík, jak jsme na něj zvyklí z Evropy. Nepředjede, protože sídlíme na Jaffa Road, která je zónou natolik pěší, že sem ani taxíky nesmějí. V jejím bezprostředním okolí je však dost jednosměrných zálivů, kam smějí. Náš odvoz má však přijet do boční ulice, takhle vpravo zahnete do nejbližší uličky ha-Rav Kook, tam je sámoška, a před ní pro vás to auto přijede. Jo, je tam na rohu ještě poliklinika, tak podle toho to poznáte. A musíte tam být už ve tři čtvrti na dvě, do druhé vás vyzvednou.

úterý 27. února 2018

Poslední lunch

(Užít si Izrael)

Je pondělí 8. května 2017, náš poslední izraelský den. Ráno jsme si prošli Park nezávislosti, teď se musíme vrátit k hotelu. Až při prohlížení snímků mi došlo proč jsme v té zahradě, plné zeleně a vody, nezůstali déle: Pokoj musíme opustit do jedenácti, sbalíno máme, ale na recepci jsme bagáž ještě neodtáhli, aby tam nepřekážela moc dlouho. Pokoj si držíme do poslední minuty – abychom se ještě případně mohli převléci už na cestu, ze zpocených nátělníků a košilek, a také jako zázemí k možnému odpočinku.

pátek 23. února 2018

Vítězný Únor očima pamětníků

"Celkem v Praze obdrželo 6.650 příslušníků LM 5.960 pušek a ke každé 10. nábojů"
*********************************************

Stále se objevují názory, že převzetí moci komunisty v únoru roku 1948 se dělo ústavním způsobem. I někteří soudobí historikové tvrdí, že převrat byl uskutečněn zejména díky politické obratnosti tehdejších komunistů. Podpora "mas" prý byla jen kamufláží skutečného politického boje. Nebylo to pravda, bylo užito i brutálního protiústavního násilí. Už jsem o tom psal dříve, dnes svůj příspěvek zopakuji – pro další internetovou generaci.

pondělí 19. února 2018

Poslední park


(Užít si Izrael)

Je pondělí 8. května 2017. Včera jsme strávili v Jeruzalémě svůj poslední izraelský den. Ráno jsme obešli Západní zeď odspoda i odshora, odpoledne jsme vylezli na horu Sion a užili si Lví fontánu v Bloomfieldských zahradách. Taky jsme znovu a jinak přešli přes Gehennu, aneb Údolí mordu, kde pro boha Baala (Belzebuba)  pálil lidské oběti nehodný král Sidkijáš, jak mě upozornil pozorný čtenář B. Michal – nikoli Sidjikáš, jak jsem se přepsal já. (Mohl jsem si vybrat i jiné varianty: hebrejské Cidkijahu, Cidkija či české Cidkiáš, Sedechiáš, Sedekjáš či Sedekiáš.) Pokoj máme uvolnit do jedenácté hodiny, taxík na letiště předjede ve tři čtvrtě na dvě, takže máme ještě nějaký čas k dispozici. Bagáž si necháme v recepci o dvě čísla na Jaffské třídě dál a státní svátek oslavíme stylově v Parku nezávislosti (Independence Park, ha-Acmaut Garden).

úterý 13. února 2018

Lvi za horou Sion

(Ztraceno ve větru)

Minule jsem slíbil, že vysvětlím, proč že jsem zvolil jako podtitulek tohoto písání sousloví "Ztraceno ve větru". A je to proto: Když jsme odešli od malé Západní zdi a ocitli se opět na el-Wad, naskytla se otázka, co s načatým dnem. Plán navštívit Rabínský tunel byl splněn. Na Chrámovou horu se nám nechtělo čekat potupnou frontu. K jedinému vstupu, kterým na Chrámovou horu mohou vstoupit i ďaurové, nevěřící v toho jediného muslimského echtovního boha, vede z prostranství před Západní zdí zatočený dřevěný mostní tunel. Přichází k bráně, jež je dnes ve výšce. Brána se zove Báb al-Magáriba (tedy Maghrebská, případně Maurská, Marocká, Západní, a protože jsme přece v hlavním městě Izraele, tak i židovsky Maimonidova). Tenhle vstup se otevírá toliko ráno mezi 7:30-10 (kdy jsme byli v tunelu) a pak ještě na jedinou odpolední hodinu mezi 12:30 do 13:30. Ještě nebylo poledne, a krom toho nás docela mrzí, že bychom se nahoře nesměli pomodlit. Takže jsme vyrazili na horu Sion, prohlídli si některé tamní pamětihodnosti, a pak přes údolí Syna Hinoma (Gehennu) jsme se šli podívat na krásné Bloomfieldské zahrady, kde jsme konečně dorazili až ke Lví fontáně, ke které jsme se při prohlídce čtvrti Jemin Moše nedostali.

úterý 6. února 2018

Zeď dole, Zeď nahoře

(Ztraceno ve větru)

Včera jsme navštívili chrám Božího hrobu, nejsvětější místo křesťanského náboženství, dnes se courneme podél nejsvětějšího místa judaismu. Jak jsem minule psal, stihli jsme to k Západní zdi akorát na čas. Je půl desáté, když se v průchodu od Západní zdi na severojižní muslimskou magistrálu el-Wad noříme do hloubek pod arabskými domky. Znovu, už potřetí, vlézám do Rabínského tunelu ("Rabbinical Tunnel", případně "Western Wall Tunnel") Poprvé, v roce 2006, jsem tu byl s mou milou ženou Ivanou, stejně jako  podruhé v roce 2008. (Než se z ní stal anděl, ještě andělštější než zaživa.) Vloni jsme to sem s Janinkou nestihli, jsem rád, že teď ano.

pátek 2. února 2018

MOBY DICK: Klapání natěšených zobáků


Vadné pražské mozky, prezidentské demence, vrtění lithiem, řízený proces, příznaky extremismu a hladový socialismus.

úterý 30. ledna 2018

Odpočinek válečníka


(Užít si Jeruzalém)

Od chrámu Božího hrobu jsme s Janinkou šli domů na hostel u Kikar Zion co úplně nejkratší cestou. Ulicí sv. Heleny k příčné ulici Křesťanské čtvrti. Pak na sever kolem záplavy krámků, ze kterých do tohoto súku vyhřezávají užitečné cetky. Tady je stále ještě přeturistíno. Možná, že někteří turisté hledají zábavu jen v nakupování. Těžko totiž někdo pustí do křesťanského chrámu nebo synagogy či mešity malou prdelatou Asijku, narvanou v těsných a krátkých kraťasech. Ale ona se možná narve i tam, stejně jako v Praze do Národního divadla… 

pátek 26. ledna 2018

Přežít hrob Boží


(a užít si Jeruzalém)

Poněkud jsme se s Janinkou zdrželi u pátého zastavení na Via Dolorosa. Kde mi někdo podal ruku ze zdi. Ale nejspíš to bylo jinak. Z povrchu onoho ďolíku ve tvaru lidské dlaně vystupují jakési žilky pevnějšího kamene. Když se o ně opřete, pak nastane nejspíš nějaká akupresura a dlaň se může mimovolně sevřít. Třeba. (Další pěkný apokryf!) Teď už kráčíme do stoupající schodové prodejní uličky k zastavení šestému. Kolem prodejen s pohlednicemi a tričky, s barevnými hadry a kabelkami, kolem arménského obchodu s arménskou keramikou. Moment – Arméni by měli být v Arménské, a ne v Muslimské čtvrti, ne? Omyl. Obchodníci jsou v Jeruzalémě všude, a Via Dolorosa je pro ně skvělou destinací. Ostatně tu nejspíš mohou být i nějací židovští obchodníci, jak můžeme soudit podle zavřených krámů. Jestiť šabat… A vida, tady na zdi visí obchod se sandály.

úterý 23. ledna 2018

Ruka ve zdi

(Užít si Via Dolorosu)

Dali jsme si s Janinkou rakouské kafe a rakouský štrúdl v rakouské kavárně v rakouském hospicu, a je už čas vstoupit opět na přeplněné uličky jeruzalémského Starého města. Scházíme ze schodů, zavírají se za námi hnědě natřené (již dávno tomu!) otřískané dřevěné dveře a jsme na strategickém rohu, kde se doposud na západ jdoucí Via Dolorosa lomí vlevo na jih po ulici al-Wad. Tady jsou vždy vojenské/policejní hlídky (izraelská pohraniční policie je součástí IDF), střežící zde, uprostřed Muslimské čtvrti klid turistů a místních křesťanských lokalit.

pátek 19. ledna 2018

MOBY DICK: Souboj blbců

Rozklížený kamaráčoft, jedna věta, e-ané recepty, velmi temná pracovní morálka a překonání představ

úterý 16. ledna 2018

Rakouské kafe


(Užít si Via Dolorosu)

Psal jsem minule, jak jsme s Janinkou seděli v klášteře sv. Anny ve stínu parčíku s bystou kardinála Lavigerieho. Ten založil řád Bílých otců, kterým Francie toto strategické místečkou poblíž jeruzalémské Lví brány svěřila do opatrování. Přítel Pedro mi připomněl, že o tomto kardinálovi a jeho řádu psal ve svém životopise Pochoduj nebo zemři i generál Josef Šnejdárek. Ve stručnosti je tam toto:

pátek 12. ledna 2018

MOBY DICK: Ve stínu OLAF


Revoluční vejce, přesoutěžení nevhodných státních zástupců, nedospělý imunitní vejbor, odložená nedůvěra a hulvát na Hradě.
 

úterý 9. ledna 2018

Koupaliště u sv. Anny


(Užít si Jeruzalém)

Slezli jsme s Janinkou z Herodovy brány, kamž jsme se dostali po hradbách od Jaffské brány. A teď se chceme dostat k bráně Lví, avšak nezablouditelná cesta po hradbách je nám zavřena. Nemám domácí přípravu, proto vytahuju bedekr, otvírám ho na dvojstraně s mapou Starého města a vytyčuju hlavní směr útoku. Nejdříve se  musíme dát uličkou Quadisiyech takhle doleva (ta se pak zatáčí mírně doprava a vede pak kolmo od hradeb). Kdybychom se dali uličkou al-Mathana takhle doprava (která pak zatáčí mírně doleva a vede kolmo od hradeb), tak bychom se dostali na samotný začátek Via Dolorosy. Vstup z Herodovy brány do Starého města jak vidno tvoří jakousi podkovu, zjevně tak postavenou kvůli účinné obraně. Avšak vedu Janinku ke Lví bráně s určitým zámyslem. Je tam totiž jedno vyhlášené koupaliště.

pátek 5. ledna 2018

MOBY DICK: Vsakování Hnízda


Zpropadený OLAF, cukrový Mlhoš, Ruské Vary, nedůvěrné mezidobí a prasečí mor.

úterý 2. ledna 2018

Severozápadní cestou


(Užít si Jeruzalém)

Pátek pátého pátý se v 18:44 nad střechami Jeruzaléma rozeznívají šabatové sirény. I když slunce zalézá za mrakodrapy nad Jaffskou třídou až po sedmé hodině večerní. Inu, jsme v Jeruzalémě, a zde začíná pro sichr šabat už 36 minut před astronomicky určeným západem slunce. Ulice se zklidňují, všichni jsou u svých rodin. Anebo v synagogách. Před půl osmou se z ulice pod našim okny ozývá hlasitý hluk, či spíše hlučné hlasy. Jdu se podívat na balkon našeho hotelového pokoje a vidím, jak ze Starého města proudí hloučky lidí. Doposud zcela klidnou Jaffskou třídu téměř zaplnily. Je to zvláštní jednosměrný průvod. Po chodníku kráčejí dvojice či trojice, svátečně oblečené dívky či starší páry, po opuštěných tramvajových kolejích jdou vojáci se sapiky na ramenou. Zvláštní je, že ti kluci v uniformách jdou vpodstatě v řadách, tři až sedm hochů v zeleném, skoro jako v rojnicích. Avšak nejdou do boje, spíše se odněkud vracejí, jako rota študáků z mé dávné vojenské přípravy na vysočce, která se rozpadla na jednotlivé řady. A všichni jdou stejně svižně, vojsko i civilové, odněkud od Jaffské brány někam směrem k tržnici Machane Jehuda.