pátek 16. listopadu 2018

Říšská nacistická orlice má v Lidicích „na růžích ustláno“

Myslel jsem si, že doby, kdy nad Lidicemi vlála vlajka s hákovým křížem jsou pryč i s vesnicí, kterou nacisté srovnali se zemí. Myslel jsem si, že v nových Lidicích už bude jen a jen všechno bez ideologických kiksů, zvláště pak po sametové revoluci.

 Ale jsem zklamán.

úterý 13. listopadu 2018

Věci mezi anténou a uzemněním

Holubník 2012 - fotil synek
Tak říkal jeden můj kolega elektrotechnik a radioamatér těm věcem, o kterých normální lidé a Shakespeare říkají, že jsou mezi nebem a zemí.

38 let jsem byl ženat se svou milou ženou Ivankou. 4 roky jsem prožil vedle své neregistrované partnerky Janinky. Žena se za svobodna, když jsem ji poznal, jmenovala Ivana Rezková, partnerka, když jsem ji poznal, Jana Rečková. Ivana je variantou jména Jana, a v příjmení se mé lásky lišily jen jedním písmenem.

Obě mé ženy zemřely na rakovinu (každá na jinou) na den přesně měsíc před svými narozeninami. Ivana právě dnes před pěti lety, Jana letos v březnu. Obě braly jako své krédo pomoc jiným lidem. Ivana se snažila bojovat jen s takovým zlem, na které právě stačila, Jana i s takovým, na které nestačila.

úterý 6. listopadu 2018

Vítejte v autoritativní demokracii

Republika nám zůstala, druhá. Malá – ale naše. A kdo není náš, pryč s ním!

Celé září až do 10. října jsem psal o hrdinné odvaze československých občanů, již byli připraveni brániti svou vlast a za její svobodu a demokracii též padnouti. Ta vlast, na kterou můžeme být hrdí skončila na podzim roku 1938. Pak nastala doba hnusné Druhé republiky. Největší naší národní ztrátou nebyla ztráta území, průmyslové a surovinové základny, opevnění, obyvatel, avšak ztráty morální.  Po počátečním šoku, po zmařeném vzepětí hrdinného odhodlání zářijové mobilizace, přišla kocovina. Po prvních záchranných aktivitách na pomoc uprchlíkům nastoupilo poznání vlastní bezmocnosti. Beznaděj a zklamání byly nezměřitelné. Začali se hledat viníci.

úterý 30. října 2018

Ticho strachu

Minule jsem tu zveřejnil třicet let starý text k 28. říjnu, který jsem tehdy ve osmaosmdesátem odlehčoval jistou sarkastickou ironií („dítě bylo mokré, ačkoli nepršelo“ – po útoku hasičských stříkaček).

Z literárního hlediska šlo o moji klasickou fejetonovou reportáž, kam se už nevešlo dalších pár minut, které jsem kvůli spádu vyprávění nezmínil. Zatímco předešle jsem končil legračním obrázkem klusajících obtloustlých pantátů v esenbáckých uniformách, teprve teď dopovím, jak jsme se ženou Ivanou a dětmi (9 a 12) ukončili ten památný den.

pátek 26. října 2018

Ten vítr, co začal právě vát


30 let stará vzpomínka: Zelení příslušníci zadržovali lidi, bílí je bili
***

Na Václavském náměstí dne 28. X. 1988 v 15 hodin se bylo lze jen těžko pohybovati. Na všech přístupech k náměstí stáli uniformovaní příslušníci a namátkově si zapisovali individua. Kol nich proudily davy mládeže, důchodců, neuniformovaných příslušníků a rodinek s dětmi. Barevná kombinace jejich oděvů byla povýtce červenomodrobílá. Řady zelených příslušníků přehrazovaly přístup na rampu Národního muzea. Na výstavu autogramů slavných osobností se nemohlo, NM bylo uzavřeno, přesto v jeho oknech stály jakési zachmuřené osoby. Rampa pod muzeem přetékala obecenstvem. Prostor pod ní až k soše sv. Václava byl již vyklizen. Pod Václavem stála napříč náměstím řada goril se štíty, dlouhými bílými obušky a s bílými přilbami. Další gorilí řada se táhla napříč náměstím nad křížením s ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou. Na chodnících bylo plno. Na středním pruhu v prostoru mezi gorilami bylo, jak říkali někteří 2000, jak říkali jiní 5000 lidí. Museli být velmi dobře placeni, když se nebáli. Anebo se báli a bylo v tom něco jinýho.

úterý 23. října 2018

Jaký to význačný den!

28. října 1918 se na liberecké radnici ženil můj židovský dědeček Otakar (Otto) Kovanic s mou křesťanskou babičkou Emilií (Emčou) Vobořilovou. Děda v té době sloužil v dolních libereckých kasárnách jako voják c.k. armády. Traduje se, že novomanželé šli na svatební cestu pěšmo od radnice Pražskou ulicí na Tuchplatz (Soukenné, pak Henleinovo, pak Soukenné, pak Gottwaldovo, teď Soukenné náměstí). Dědeček si svou uniformu pro tento účel ozdobil trikolorou. Zastavil je nějaký Němec. A prej: Was is das? Děda na to hrdě odvětil: Což nevíte? Máme republiku! Tolik rodinná sága.

pondělí 22. října 2018

Zázračný svět Jany R. na Vinohradech

Ve čtvrtek 25. října, proběhne vzpomínkový večer na naši přítelkyni a mou "neregistrovanou parterku" Janu Rečkovou. Vzpomínat se mnou a Janinu poezii číst bude Františka Vrbenská. Začínáme v 19:00 v Janině mateřském Husově sboru na Vinohradech (Dykova 1, vstup brankou a zvonit na Farského sál).

úterý 16. října 2018

Á, Bé, Cé, Dé..., transport jede

Adolf Hitler prohlásil 30. ledna 1939 v Říšském sněmu, že výsledkem budoucí světové války bude "zničení židovské rasy v Evropě". Myslel to doslova. Málokdo tomu věřil. 28.listopadu 1941 dal Hitler slib jeruzalemskému velkému muftímu Husseinovi, že jeho cílem je "vyhlazení Židů žijících v arabském prostoru pod ochranou britské moci" - jen co německé armády dorazí přes Kavkaz na Střední východ. (Velký muftí mu uvěřil. Měli stejný cíl.)

středa 10. října 2018

Úcta před důstojností člověka

První ubytování českých vyhnanců z pohraničí
Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". České se znovu stalo až 9. května 1945.

Opakuji: Právě zábor 5. pásma je důvodem, proč v zabraném pohraničí zůstalo odhadem až milion Čechů, ačkoli asi 170.000 jich prchlo do vnitrozemí. Z pátého pásma totiž nikdo původně neprchal. Nevěděl. že by měl prchat. A na konec ani nemohl prchat. Jednak mu to zakazoval výnos českého policejního prezídia z 1. října 1938, čeští četníci na čáře záboru a nakonec i němečtí pohraničníci. Například na Liberecku uzavřeli Němci novou říšskou hranici pod Hodkovicemi nad Mohelkou (kterou drželi už od osmého) 10. října ve 14:00.

úterý 9. října 2018

Krušné chvíle


Teprve v neděli 9. října 1938 začíná demobilizace. Zatímco Němci rvou z těla republiky cáry 5. pásma a zakusují se i hlouběji, podle vlastního uvážení, začíná na parníku "Zsófia“, který kotví u Komárna, československo-maďarské jednání o úpravě státní hranice. Vlastně slovensko-maďarské jednání, protože ho za ČSR vede ministr pro správu Slovenska Josef Tiso (podle Slováků "predseda vlády autonómnej krajiny", legislativně však člen čs. vlády). Tiso nakonec vyjednal, co vyjednal, co mohl vyjednat; smutné na tom je, že to dodnes pohrobci slovenského klerofašismu a české autorativní polofašistické "Druhé republiky" vyčítají – Čechům.

pondělí 8. října 2018

Hoši, chraňte republiku!


Sobota 8. října 1938 je dnem, kdy začíná být obsazováno 5. pásmo, které sama Mnichovské dohoda nezmiňovala. Fakticky šlo o "území, v nichž má být provedeno lidové hlasování", a měl o něm rozhodnout Mezinárodní výbor. Ten však odkýval vše, co jeho německý předseda označil za "zbývající území převážně německého charakteru". To mělo být Němci obsazeno do 10. října. Protože ze "sporného území" 18 tisíc čtverečních kilometrů získalo Německo 17.250 km, bylo referendum zrušeno jako zbytečné. 750 km bylo velkoryse ponecháno "zbytkovému Česku", a místo (neexistujících) mezinárodních jednotek pokračovaly v záboru jednotky německé.

neděle 7. října 2018

Vláda autonómnej krajiny

V pátek 7. října 1938 končí první týden zabírání pohraničí. Nejdříve je ještě posouváno II. pásmo: Zatímco podle přímky na mapě by měl Wehrmacht stát na čáře mezi Libercem a Kořenovem (severně od silnice Liberec, Tanvald, Harrachov), ve skutečnosti už předběžně sestupuje asi pět kilometrů jižněji a zabírá železniční trať od Tanvaldu do Desné. Paní Z. V. vzpomíná:

sobota 6. října 2018

Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu

Čeští vyhnanci z pohraničí, říjen 1938
Čtvrtek 6. října 1938 je 12. mobilizačním dnem, šestým dnem plnění Mnichovského diktátu – a prvním dnem, kdy je po včerejší abdikaci Edvarda Beneše Československá republika bez prezidenta. Jeho pravomoce přebírá vláda, druhá vláda generála Jana Syrového. A ten právě dnes jmenuje nového ministra: Je jím římskokatolický kněz Jozef Tiso, předseda fašistické Hlinkovy slovenskej ľudovej strany (HSĽS). Tím se stal po nedávné (srpen 1938) smrti zakladatele partaje Andreje Hlinky. Tiso byl ještě dříve poslancem československého parlamentu a ministrem různých vlád. Tentokrát se stává "ministrem pro správu Slovenska".  A není to jeho poslední vzestup.

pátek 5. října 2018

Opatrné zacházení s českou duší

Tančík čs. armády vz. 33
5. října 1938 je pátým dnem záboru pohraničí německou Třetí říší. Wehrmacht dobírá III. pásmo, tedy karlovarský trojúhelník. Na západní frontě klid. Na severní s Polskem také. Zato na jihu vypuká válka s Maďarskem. Už před půlnocí pronikají honvédi na (česko-)slovenské území v prostoru hraniční obce Tachty jižně od Fiĺakova, okres Rimavská Sobota. Jsou však odraženi hlídkami Stráže obrany státu. Po čtvrté ráno se Maďaři vracejí se čtyřmi rotami, které silně ostřelují jednotky SOS v Jesenské, na půl cestě mezi státními hranicemi a Rimavskou Sobotou.

čtvrtek 4. října 2018

Velkoněmecká svoboda

Nejen Německo s Polskem rvou ČSR na kusy. 3. října 1938 dostává ministerstvo zahraničí ve 22:00 od maďarského velvyslance nótu, že jeho vláda pokládá za důležité, aby se jednání s námi konalo v "přátelském duchu". Proto jest nutno, aby některé podmínky byly předem splněny. Maďarská vláda požaduje, aby ČSR ihned propustila maďarské politické vězně, demobilizovala vojíny maďarské národnosti, odstoupila Maďarsku symbolicky dvě nebo tři pohraniční města, která by byla obsazena maďarským vojskem. Hodilo by se na západě Komárno, Parkán nebo Šahy, na východě pak Nové Město pod Šiatorem, Čop nebo Berehovo. Máme si vybrat. Vskutku "přátelský duch". Jednání má začít v Komárně už 6. října v 16 hodin. Končí den, začíná úterý 4. října, vlastně ještě probíhá mobilizace, její desátý den.

středa 3. října 2018

Velký Ádův den



3. října 1938 je pondělí. Podle Mnichovské dohody byl z těla Československa již včera odříznut kus masa I. pásma do hloubi 20-40 km na Šumavě (Volary, Kaplice, Český Krumlov) a kus v Jizerských a Lužických horách (Šluknovský a Frýdlantský výběžek). Toto II. pásmo na severu má být dnes do 14:00 obsazeno celé. Na mapě jde o čáru dle pravítka, která prochází Libercem, skutečnost je upravena dle tvářnosti krajiny:

Linie vede od Kamenického Šenova přes Nový Bor, Ještědský hřbet překračuje v Kryštofově Údolí, vine se údolím Černé Nisy a po jižních úbočích Jizerských hor na sever od Liberce. Čs. armáda ustupuje z hřebenů nad Frýdlantem. V Kristiánově zapalují vojáci před ústupem Panský dům. Důvodem je podle pamětníka to, že je v něm uložen archiv opevnění, který se nepodařilo včas odvést.

úterý 2. října 2018

Příjemná neděle 2. října 1938


Chebské sudetoněmecké maminy v tranzu
Před 80 lety připadl druhý den října na neděli. Rodinky s dětmi si vyjely na odpolední procházku do Chebu. Německé rodinky z německé říše, které přes nedalekou bývalou státní hranici přijely v malých opelech. Díky včerejší devalvaci koruny, která ji vůči marce třikrát zlevnila, vyžraly všechny cukrárny v širém okolí. Četníci už z Chebu pro jistotu zmizeli. Dopravu řídí dobrovolní hasiči z místního sudetoněmeckého sboru. Cheb se nalézá ve třetím pásmu, které se má začít obsazovat – podle předevčírem podepsané a přijaté Mnichovské dohody – až zítra. Ale už dnes se po Chebu producírují důstojníci SS, také na procházce, kteří jsou nadšeně vítáni místním obyvatelstvem.

pondělí 1. října 2018

Souborné vydání vzpomínek na vyhnání Čechů z pohraničí

5. září vyšlo druhé doplněné vydání vzpomínek členů Kruhu občanů ČR, vyhnaných r. 1938 z pohraničí. Jde o souborné vydání dřívějších Vzpomínek, které v roce 1996 vydal Ústav mezinárodních vztahů. Tentokrát vyšlo u nakladatelství Toužimský& Moravec.

Knihu doplňuje historický přehled Jindřicha Marka a bohatá obrazová příloha Jaroslava Čvančary. Nakladatelství ji nabízí na svém e-shopu za 300 Kč, u knihkupců vyjde na 349 Kč.


První den druhé republiky


V sobotu 1. října 1938 začala být realizována Mnichovská dohoda, která byla přijata teprve včera v poledne, a její přijetí vyhlášeno až v pět hodin odpoledne v projevu premiéra vlády generála Jana Syrového. Je zabíráno první pásmo na Šumavě a na jižní Moravě. Ve 12:00 mají být dle "Směrnice č. 1", kterou vydal náčelník nejvyššího velitelství německé branné moci generál Keitel 30. září večer, překročena "bývalá česko-německá hranice". (Stalo se tak až ve 14:00.) Fanatické davy sudetských Němců ječí: Zdravíme naše osvoboditele! V hustých špalírech lemují silnici, se zběsilým nadšením zdraví vojáky Wehrmachtu. Skandovaně řvou: Sieg Heil! Sieg Heil! Sieg Heil!

neděle 30. září 2018

Národ zbavený poslední naděje


Krátce po půlnoci, v první okamžiky 30. října 1938, podepisují pánové A. Hitler, Ed. Daladier, Mussolini a Neville Chamberlain ostudnou Mnichovskou dohodu.

Ačkoli už je podepsáno, drží Goebbels tuto zprávu pod pokličkou. Možná proto, aby vedení Sudetoněmeckého Freikorpsu mohlo dále štvát své muže do akcí. Lživá kampaň německého rádia pokračuje. Po jedné hodině vysílá stanice Deutschlandsender poslední zprávy o českých zvěrstvech:

Občané a vojáci!


Spoléháme na vás – vy důvěřujte nám.

(Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody.)

sobota 29. září 2018

Husitsko-bolševický teror české soldatesky


Zatímco Čechoslováci napjatě čekají, kdy se rozhoří skutečný boj, slétají se do Mnichova zástupci evropských velmocí, aby pomohli Hitlerovi naporcovat do chřtánu ještě živou oběť. Je čtvrtek 29. září 1938, čs. armáda zažívá pátý mobilizační den. Den, na který je naplánován konec mobilizace.

Armáda drží hlavní obranné pásmo, mezi ním a hranicemi probíhají trvalé útoky sudetoněmeckého Freikorpsu na jednotky Stráže obrany státu. V noci henleinovci zvýšili svou aktivitu, jako by se ani nechystala mírová konference. Jednotky SOS se ocitají pod palbou v Našetíně, Železné Rudě, Horních Lomanech, Švarcavě.

Na Chebsku útočí v noci Freikorps na obec Mýtina (Starý Albenreuth), SOS ustupuje k Tršnici, ale ráno se jim podaří dobýt původní postavení. Než na ně před polednem zaútočí FS ze tří stran kulometnou palbou.

pátek 28. září 2018

To už není jen zrada


Ještě než se přehoupne čas do čtvrtého mobilizačního dne, středu 28. září 1938, v den, kdy má podle Hitlera začít válka proti Československu, předává britský vyslanec v Praze v půl desáté večer ministru zahraničí Kroftovi další „mírový plán”. Zrodil se za dělné spolupráce německých a britských vyslanců a je znám pod názvem „time-table”. Vpodstatě zcela kopíruje německé podmínky odstupu pohraničí, včetně termínů, hlavní změna je ta, že při předávání území má asistovat – Britská legie. „Spojenecký” vyslanec Newton prohlašuje s brutální razancí:

čtvrtek 27. září 2018

Sváry lidí ve vzdálené zemi

Mobilisace – den Tři

Přes všechny obavy nedochází k masivnímu ozbrojenému útoku ani v průběhu třetího mobilizačního dne v úterý 27. září 1938. Hitler jedná s Chamberlainem. Zatím vyčkává s útokem. Československo je na něj připraveno.

úterý 25. září 2018

Mobilisace – den Jedna, den Dva

Generál Luža s prezidentem Benešem při voj. cvičení 1936

Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Přece jen se budeme Hitlerovi bránit. Po dlouhých měsících ustupování a přijímání různých ultimativních požadavků, se pod tlakem veřejnosti ustanovila vláda generála Jana Syrového. V pátek 23. září dopoledne složili ministři slib, a už večer ve 22:30 vyhlásil v rozhlase premiér Syrový všeobecnou mobilizaci. První mobilizační den byl stanoven na neděli 25. září 1938.

O půlnoci vstoupuje v platnost válečný jízdní řád. Vojenské vlaky mají na tratích prioritu.

Od včerejších 23 hodin probíhá v Bruntále masivní přestřelka se Sudetoněmeckým Freikorpsem. Henleinovci jsou zatlačeni čs. armádou až ráno, po zapojení tančíků, obrněných aut a lehkého tanku.

pátek 21. září 2018

Mobilisace – den Nula


Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, řízených z Berlína, po nátlaku Hitlera i našich západních spojenců, vyhlásila den stará vláda generála Syrového 23. září 1938 hodinu a půl před půlnocí všeobecnou mobilizaci. První záložníci jsou u svých útvarů už za hodinu, a to včetně dobrovolníků. Začíná sobota 24. září 1938, „nultý den” mobilizace.

Československo nezhyne


Z projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, kterým československému lidu oznamoval demisi vlády Milana Hodžy a vznik nové úřednické vlády generála Jana Syrového.

Je čtvrtek 22. září 1938, 19.00:

úterý 18. září 2018

Shovívavost není na místě


Generál Jan Bohumír Syrový
Na čtvrtek 22. září 1938 byla na protest proti oznámenému odstoupení pohraničí ve prospěch Hitlerova Německa vyhlášena generální stávka. Její organizace byla živelná, ale úspěšná, jako tradičně vždy, když jde v zemích Koruny české o masivní průšvih.

 (V září 1938, ještě než přišel Mnichov, zažil náš národ hvězdný okamžik zářijové mobilizace. Mládež naše, ba ani mladší senioři nejsou obeznámeni s událostmi, které se před jejím vyhlášením odehrály, proto pokračuji ve  stručném přehledu tak, jak z kalendáře padaly listy.)

pátek 14. září 2018

Podvodníci s časem


Ten sladký čas léta
Pro podvodné obchody existuje pojem "obchodníci s deštěm". No, většinou nějaký déšť nakonec přece jen přijde. Ale současní eupodvodníci obchodují se "zimním časem" – který ve skutečnosti neexistuje.

Byl jsem velmi překvapen, když se Evropská komis uráčila zeptat občanů Evropské unie, zda si přejí, aby se i nadále dvakrát ročně nesmyslně šíbovalo s časem. Avšak velmi jsem se zaradoval a vrhl se k počítači, abych se zúčastnil nakonec nejúspěšnější konzultace v dějinách EU – bylo nás nakonec 4,6 milionu. Druhá konzultace v pořadí úspěšnosti se týkala právních předpisů o ptácích a stanovištích (přes půl milionu odpovědí), zatímco k fundamentálnímu problému modernizace společné zemědělské politiky přišlo jen 322 tisíc odpovědí. Tož, jak pravil jistý TGM, demokracii máme, teď bychom jen potřebovali nějaké ty demokraty. A já dodávám – lidi, kteří se na demokracii chtějí podílet, přesněji: kteří tu demokracii vlastně vůbec chtějí!

úterý 11. září 2018

Zářijové události 1938


Letošní historické vzpomínání na slavné osmičky se poněkud vyhýbá osudnému a ostudnému roku 1938. Jó, Mnichov, tam jsme se vzdali. Oni, naši vůdci se vzdali. Naši spojenci nás zradili. Hamba, hamba. Raději nevzpomínat.

Právě naopak, vzpomínat! V září 1938, ještě než přišel Mnichov, zažil náš národ hvězdný okamžik zářijové mobilizace. Mládež naše, ba ani mladší senioři nejsou obeznámeni s událostmi, které se před jejím vyhlášením odehrály, proto se je pokusím připomenout alespoň ve stručnosti tak, jak z kalendáře padaly listy.

pátek 7. září 2018

V životě jsem neslyšel takovou sprostotu


Soudruzi Hitler und Henlein
5. září 1938 československá vláda pod tlakem událostí vpodstatě přijala osm nestydatých sudeťáckých karlovarských bodů. Opakuji svůj starší článek k nezmiňovanému výročí tehdejších "zářijových událostí" nejen kvůli tomu, abych je připomněl, ale i proto, že vidím určitou podobnost let 1938 a 2018. Spočívá například v tom, že v našem parlamentu byly a jsou zastoupeny strany, které otevřeně hlásají "změnu režimu", přičemž spolupracují s cizí mocí, ti první s německou, ti druzí s ruskou. Špinavou práci, kterou pro Hitlera dělal Henlein, dělá dnes pro Putina Filip. Jde samozřejmě jen o určité podobenství, protože prezident Beneš nebyl vlivovým agentem Berlína. Jako je prezident Zeman vlivovým agentem Moskvy. A taky se československá vláda neopírala o podporu sudetských nacistů, jako se současná vláda  agenta StB Andreje Bureše Babiše opírá o podporu komunistů z Böhmen und Mahren.
*****

Před osmdesáti lety psal evropský a světový tisk o tom, jak je Němcům v Československu ubližováno. Tak například na začátku září 1938 uvrhli krutí Češi v Ostravě do vězení 82 aktivistů Sudetoněmecké strany pod průhlednou záminkou, že pašují zbraně. Tedy zbraně německé pro použití na území ČSR. Nikoli brokovnice na bažanty a kulovnice na medvědy, ale pušky, pistole, náboje, granáty a další pomůcky pro přípravu ozbrojeného povstání.

pondělí 3. září 2018

Nedoceněná humanita Edvarda Beneše


Před sedmdesáti, 3. září 1948, zemřel Edvard Beneš, jedna z velkých osobností našich dějin. Člověk mnoha zásluh a mnoha omylů. V první světové válce pomáhal Masarykovi stvořit Československo, ve druhé ho dokázal obnovit. Bez Beneše by náš stát neexistoval. Snad i proto mu nadávali komunisti i nacisti.

Pamatuji se, jak nám ve škole vykládali o jeho poraženectví v době Mnichova, kdy odmítl vést národ do nerovného boje. Kdoví, co bylo tenkrát lepší. Ale když jsem prožíval srpen 1968, pomyslel jsem si tehdy: A proč vy, komunisti, kteří jste třicet let neustále vyčítali Benešovi jeho kapitulanství, proč jste nevydali armádě rozkaz k vojenské obraně? Neměla smysl, viďte, tak přestaňte už žvástat o Benešově zbabělosti! Demokraté zas byli naštváni na Benešův postup v únoru 1948, když mu přitom sami připravili bezvýchodnou situaci.

pátek 31. srpna 2018

Zázračný svět Jany Rečkové

Ve středu 5. září 2018 od 18:00 proběhne v libereckém knihkupectví Svět Jotunheim v Železné ulici 10 vzpomínkový pořad Zázračný svět Jany Rečkové. Jana (27. 4. 1956 - 27. 3. 2018) je pro své čtenáře a přátele největší a nejvíce nedoceňovanou českou spisovatelkou, která přečuhuje z literárního šuplíku fantastiky, a mít literárního agenta, převálcovala by i hvězdy hlavního proudu nejen české literatury. Ne, že by nebyla oceňována (žánrové ceny Nositelka meče a pětinásobná Lady fantasy, trojnásobná vítězka soutěže Ikaros, dvojnásobná držitelka ceny Trifid, v nejprestižnější soutěži Cena Karla Čapka čtyřikrát Pulec a trojnásobný Mlok, nositelka ceny Aeronautilus pro velmistryni žánru, držitelka Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu za dlouholetou práci pro SF in memoriam), ale stejně zůstávala nedoceněna. Ne, že by snad nebyla tištěna (za pouhých 23 let své tvorby vydala asi 150 povídek, 30 románů a novel, navíc překladové tituly z angličtiny – asi 30 románů a nenalezitelně mnoho povídek), ale stejně má v pozůstalosti nejméně dva romány a další povídky. Jana sama by prostě uživila jedno středně velké nakladatelství a dva literární časopisy.

úterý 28. srpna 2018

Hořkost chmele


V Liberci proběhly už první pohřby obětí srpnového "vstupu vojsk", úspěšná generální stávka. Československá delegace v čele se soudruhem prezidentem Svobodou, hrdinou Sovětského svazu, odletěla do Moskvy zachránit Dubčeka a ostatní unesené představitele před zastřelením. Nevznikla žádná kolaborantská vláda, zasedal parlament, 14. mimořádný sjezd KSČ, nikdo se nepřihlásil k pozvání. Nastal čas čekání, mírně optimistický, po tom chmurném prvním dnu plném ponížení a krve a prachu z rozflákaných domů na Náměstí bojovníků za mír. Zprávy desítek "legálních rozhlasových vysílačů" mi už začínaly jít na nervy. Po prvním revolučním vzmachu se dostavovala nuda. Tabule se jmény ulic byly sundány, jmenovky na zvoncích a dopisních schránkách strhány, nebylo co dělat. Jen čekat, co v Moskvě Svoboda zachrání.