středa 15. května 2019

Pocta židovským svátkům

V pátek 24. května 2019 od 19:30 máte možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. A taky se o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se koná v domě Husitského sboru v Táborské ulici č. 65. To je ten objekt s velkým zlatým kalichem na fasádě naproti zastávce Nuselská radnice, kterou obsluhuje tramvaj č. 18. Anebo se můžete svézt na Synkáč či Otakarovu, a odtamtud ten kousek dojít pěšky.

Co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová:

úterý 14. května 2019

Poněkud zvláštní První máj

Jak jsem tuhle na Prvního máje psal, že před 50 lety komunisti zakázali prvomájové průvody, tak to není tak ouplně pravda. Pamětníci si pamatují nepřesně, dokumenty mluví přesně.

Dokument zvaný Rudé právo z neděle 4. května 1969 mne usvědčuje z omylu:

„Letošní 1. máj v hlavním městě Slovenské socialistické republiky – v Bratislavě – se prakticky nelišil od předchozích oslav svátku pracujících.“

úterý 7. května 2019

Mám oči jako Harry

Ve čtvrtek 2. května odpoledne se zase na českých náměstích už po šestnácté četla některá jména z osmdesáti tisíc evidovaných českých občanů, zavražděných v období šoa. Vloni se četlo v 16 českých městech, letos už v jednadvaceti. V Praze probíhala akce v péči organizátorů z Nadačního fondu obětem holokaustu a Institutu Terezínské iniciativy na náměstí Jiřího z Poděbrad. Na toto datum totiž letos připadl Jom Ha šoa. Den památky obětí holokaustu – a hrdinství. Přišli velvyslanci Izraele, Německa, Rakouska a Slovenska. Přišel náš ministr zahraničí. Přišel pražský primátor. Tradičně i bývalý ministr kultury…

Stovky lidí, čekajících desítky minut ve spořádané frontě, četly pak z papírků několik jmen a k tomu příslušný rok narození. Do tohoto stručného životopisu se vešly už jen názvy koncentráků, kterými dotyčný prošel, a pak rok, kdy byl zavražděn. Zamordovana, murdered, ermordert. Četlo se totiž nejen česky, ale i hebrejsky, polsky, francouzsky, anglicky, německy a kdovíjakým jazykem ještě – podle toho, odkud čtec pocházel.

pátek 3. května 2019

Srdce a mozek generála astronoma


Štefánik měl mnoho podob, dominují ovšem tyto dvě: Srdce a mozek. Nejdříve k mozku učence, vědce, pilota, organizátora.

Když v roce 1969 vyšla jako odezva dohasínajícího uvolnění poštovní známka k 50. výročí smrti generála Dr. Milana Rastislava Štefánika, byl jsem dosti překvapen. Hlavně proto, že obsahovala hned dva portréty. Známou, posmrtně zidealizovanou (bez ďobanců po neštovicích) podobu mladistvého (*1880, +1919) generála a vedle toho vousatou tvář mnohem staršího astronoma. Který byl ovšem mladší, odhadem tak třicet let. To bylo mé tehdejší největší překvapení. Obě podoby pro mne ilustrují rozdíl mezi fousatým verneovským 19. stoletím a leteckým století dvacátým.

pondělí 29. dubna 2019

První máj

Před 50 lety komunisti zakázali prvomájové průvody

Když jsme byli dětmi, zdobili jsme vždy na konci dubna okna školy vystřiženými papírovými kytičkami. A praporky. Krásnými trojbarevnými československými a ještě hežčejšími červenými (říkalo se rudými, ale byly červené) s libým souzvukem zlaté hvězdy, srpu a kladiva. A číslicemi 1, 5, 9. Dnes budu psát o té první číslici.

Celý měsíc se jmenuje květen, ale jeho první den je máj. Nejspíš se o to nejvíc zasloužil Mácha svým zvukomalebným hororem. První máj má jistě taky nějaký magický význam, následuje po nočním reji čarodějnic.

úterý 23. dubna 2019

Můj anděl

Letiště Ben Gurion, jaro 2016
Jany Rečkové jsem si nejdříve všiml na conech. Kamarádsky jsme se spolu bavili, někdy jsme při předávání cen seděli vedle sebe na pódiu. A když člověk potřeboval prášek na bolest hlavy, vždy se objevila s lékárničkou a útěšným slovem. Ji samou začali léčit/mučit až začátkem roku 2013.

V následujícím hnusném listopadu pak zemřeli v jednom týdnu má milá žena Ivana a Janin skvělý muž Jarek. Tito naši andělé nás pak přistrčili k sobě. Jak o mně Janinka napsala ve svém ultimativním díle Kvalita života: Byl jsem její „opravdový živý přítel.“ Nakonec jsme spolu uzavřeli „neregistrované partnerství“. A tak začal náš společný šťastný „život po životě“.

neděle 21. dubna 2019

Janinka opět v Olomouci

Dovoluji si Vás pozvat na na výstavu a přednášku Zázračné světy Jany Rečkové. Společně si připomeneme pestrý život a rozsáhlé dílo této lékařky, spisovatelky a překladatelky, která byla mimo jiné absolventkou Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Vernisáž výstavy proběhne už ve čtvrtek 25.4. v 10:00 v galerii Lékařské fakulty UP (dostavba Teoretických ústavů,Hněvotínská 3) - a potrvá asi měsíc (vstup volný).

Přednáška (nebo spíš přátelské povídání) následuje stejný den (čtvrtek 25.4.) v 17:00 v Malé levé posluchárně Lékařské fakulty (Teoretické ústavy, Hněvotínská 3). Těší se na Vás spisovatelé Jan Kovanic a Františka Vrbenská.

úterý 16. dubna 2019

Proč ta tradice?

Tak se nám ta tradiční nedělní akce Kulturou proti antisemitismu nakonec vyvedla. Ráno nám sice na „Horách Lužních“ poněkud sněžilo, ale když jsem po poledni sjel metrem na Staromák, bylo zde pouze vlhko po drobném mrholení. Startoval tady už 16. ročník Pochodu dobré vůle. Tradičně ve dvě odpoledne, tradičně z Kafkova náměstí, tradičně se ho zúšastnilo kolem 400 lidí, z toho stovka studentů z Česka, Dánska a hlavně Německa.


pátek 12. dubna 2019

Kultura proti antisemitismu

Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ*, česká pobočka) pořádá tuto neděli 14. dubna v Praze šestnáctý ročník akce „Kulturou proti antisemitismu“. Minulý rok to vypadalo takhle: Mír Izraeli a všemu lidstvu. A letos je podobný program. Více v pozvánce předsedy ICEJ ČR pana Mojmíra Kalluse:
*********

úterý 9. dubna 2019

Bojovník Ťok sestřelen


Takto se v Čechii staví dálnice: Postaví se tři kilometry, a dál už nic. Například "úsek" 3,16 km dálnice D3 u Českých Budějovic, který byl otevřen 27. září 2017. Předtím se na dé trojce u Veselí nad Lužnicí slavnostně otevíral jiný "úsek" 7. dubna 2017, jenž páčil dokonce 5,22 km!

pátek 5. dubna 2019

"Brexit bude Británii bolet"


Zejména proto, že se o to europští činovníci od samého počátku usilovně snaží!

(Dějiny brexitu v Moby Dickově kostce. Není to tak dávno, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. A nedověděli, protože se nezajímali. A teď ho tu máme.)
***

úterý 2. dubna 2019

Duben, měsíc Mažifu

Je tu jaro, vše rozkvétá, avšak Mažif již nese sladké plody. Tedy "Malý židovský festival", který svým přiznivcům letos již poosmé představuje židovskou kulturu v interpretaci skvělých umělců.

Už jsem zmeškal nedělní (tedy ještě březnové) zahájení festivalu, kdy na Chodovské tvrzi vystoupil Roland Pichler s klarinetem (a basklarinetem) a Ivo Truhlář s kytarou. A oba borci též se zpěvy. Klezmerskými. Leč nezmeškal jsem je tak úplně. Duo PichlerTruhlarMusic totiž vystoupilo i v pondělí, a to v Maiselově synagoze. Když klezmer, tak jidiš. Přišel prý k nim po jednom koncertě v Polsku takový starý pán a oslovil je v této řeči: "Už jsem třicet let jidiš nemluvil"… Tak tentokrát jidiš zpíval.

úterý 26. března 2019

Jak jsme slavně vyhráli



2:0, 4:3, víc se nemuselo před padesáti lety říkat. V březnu roku 1969 znamenaly tyto cifry, namalované vápnem na zdi domů totéž, jako by tam bylo psáno: Rusové táhněte domů!

čtvrtek 21. března 2019

Socialismus s nelidskou tváří


Pozoruhodné vystoupení Adolfa Trumpa Hitlera, láska sovětského lidu, sebevražda Fidela Castra a nová Osa

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce končí rokem 2018. Je to jen rok, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. On vlastně ani ten Marxův Komunistický manifest není napsaný tak dávno, a mnozí ho ani nečetli. Kdyby četli, tak by se možná za pár let nedivili.)
*****

úterý 19. března 2019

Kvalita venezuelské gumy


Stalin Karibského regionu proti pekařům a jiným buržoazním opozičníkům v žoldu amerických imperialistů

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují rokem 2017. Není to tak dávno, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. On vlastně ani ten Marxův Komunistický manifest není napsaný tak dávno, a mnozí ho ani nečetli. Kdyby četli, tak by se možná za pár let nedivili.)
*****

pátek 15. března 2019

Skon Vůdceho


Venezuela, Čína, Rusko, evropští socialisté, čeští komunisté, neinformovaný vůl Fico a kráva z EU v děsuplné shodě

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují komentáři světových politiků k úmrtí vůdce kubánské revoluce.)
*****

Sobota 26. listopadu 2016

V Havaně zemřel Fidel Castro. Exprvní tajemník Komunistické strany Kuby, expremiér, exprezident, exvůdce, exdiktátor… Všechno už nekrology popsaly, připomenu, co nepopsaly:

úterý 12. března 2019

Výpadek rozumu


Čínské půjčky, ruské zbraně, boj socialismu proti neoliberalismu a kontrarevoluční venezuelský parlament

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují vítězstvím opozice v parlamentních volbách 2015. No, vítězství…)
*****

čtvrtek 7. března 2019

Droga jménem socialismus


Venezuelská hladovka, protistátní starostové, korunovaný Obama, plodné rozhovory, tichá česká média a Putinovo zlato.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. A to hlavně proto, aby i neználkovi byl jasný vývoj od zlatých pár procent inflace přes 64 % v roce 2014 k loňskému 1,3 milionu  – a podle předpovědí letos k 10 milionům %. Reálně popisuji vývoj reálného socialismu, ponechaný jen sobě a půjčkám z reálimperialistického Ruska a reálkomunistické Číny. Přesto se však zdá, že antiamerikanismus některých komentátorů zůstává neochvějný. Pro ty bych chtěl jen upozornit, že zarytí kapitáloví žraloci z Wuólstrýtu a fašističtí američtí antiimigranti mají na svém území 300 tisíc venezuelských uprchlíků.

Žena Moby Dicka: Moc by mne zajímalo, kam by ti antiimperialisté, včetně našich komunistů, kam by se přestěhovali, kdyby měli tu možnost? Do ČLR, RF – nebo do USA?"
Moby Dick: "Do Ruska nebo Číny by asi nechtěli. Ani Venezuelané tam neprchají."
Mrtvá Kočka: "Akorát Maduro si hledá daču na důchod."
 *********

úterý 5. března 2019

Miss Venezuela


Běloruská estráda, ostří žiletky, meze solidarity, socialistické bandy, mesiášská diktatura a Madurův pták

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z první poloviny roku 2014, kdy Venezuelu rozbouřila vražda oblíbené missky. Ale Mikuláš Maduro si na viníky došlápl!
***************************

úterý 26. února 2019

Socialistická cesta s čínskými rysy

Bolí-demokracie, boj proti šéfovi ďáblů, nedostatek hajzlpapíru, nevhodné otázky a linie vojensko-technické spolupráce s Ruskem

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z prvních měsíců vlády Mikuláše Madura v roce 2013, jehož tehdejší budování socialismu 21. století nese současné plody.
***************************

úterý 19. února 2019

Čas na tvrdou ruku

Široká škála prostředků venezuelské vlády, Chávezův ptáček, strategické partnerství s Ruskem a zlaté turecké nudle.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely, tentokrát zfalšovaných prezidentských voleb v roce 2013. Tyto postřehy byly psány aktuálně v daném datu, je proto zbytečno jim vytýkat, že snad jsou vyrobeny pro potřebu dnešního dne. Aktuální je jen dovětek.
***************************

pátek 8. února 2019

Duch Hugo Cháveze smrdí dál

(Nový světový pořádek, rouška pomoci, preventivní nukleární útok, Iljičovo revoluční přesvědčení, kampaně pro dobro lidstva a zničení Marsu.)

Poslední dobou se vyloženě flákám, avšak současné dochcípávání socialismu v mé oblíbené Venezuele mne trochu probralo. Protože jsem línej, vyrobil jsem zatím kompilát ze svého deníčku, ve kterém chci obecenstvu připomenout, jak probíhal vývoj tamního režimu za předchozího prezidenta Hugo Cháveze. Zde jsou tedy postřehy, jak jsem je aktuálně zveřejňoval v letech 2008-2013:  

pátek 25. ledna 2019

Co bylo ukradeno, musí býti zdaněno

Vládní kryptokoalice (ANO, ČSSD, KSČM) s přicmrndnutím SPD přijala ve středu ve sněmovně komunistický návrh na zdanění „církevních restitucí“. Ten zákon není komunistický jen tím, že ho navrhli komunisté. Je komunistický hlavně tím, že pohrdá právním státem. A je komunistický tím, že jde o skrytý revanš KSČ(M) vůči katolické církvi, která je hlavním „restituentem“.


Vůdce KSČ Klement Gottwald prohlásil ještě před neslavným Únorem: Překáží-li vám v plnění úkolu zákon, pak to, co uděláte, bude zákon. A tak postupovali komunisté po celou dobu. Takto se dostali k moci, u moci se tak udržovali a k moci se tak znovu derou. Stačí populisticky zneužít nevrlosti české veřejnosti vůči západním spojencům z doby Mnichovské zrady (dnešní komunisté to prodlužují i na NATO a EU) a i obecného českého antiklerikalismu. Ten byl po husitsku zaměřen zeména na katolickou církev, která byla státní církví starého Rakouska. (Legrační na tom je, že druhou nejsilnější církví u nás po katolících – je právě Církev československá husitská…)

pondělí 14. ledna 2019

Palach to dokázal

Jak může někdo urážet památku Jana Palacha tím, že bude říkat, že komunisti jsou vlastně demokratickou stranou?
***
 

Před třiceti lety řádili zběsilí komunisté v ulicích Prahy tři dny za sebou. 15., 16. a 17. ledna 1989 mlátili lidi hlava nehlava, vyváželi je do temných lesů a polí, pouštěli na ně psy, nechali do nich stříkat zneužitými hasiči. Ti psi a hasiči v tom byli nevinně.

Proč pořád používám to sprosté slovo "komunisti"? Abyste si uvědomili, že to prostě byli komunisti. Ne jen estébáci, ne jen "příslušníci SNB" a milicionáři. Milicionáři přece byli komunisti a především komunisti. Byla to ilegální ozbrojená bojůvka složená ze členů KSČ. Esenbáci, i když třeba nebyli ve Straně, tak je Strana využívala a zneužívala. (No, ti mladí hrdlořežští hoši možná byli jen v SSM.) A samozřejmě že všichni estébáci taky byli komunisti. Takže před deseti lety komunisti bili lidi. Opakuji to proto, neboť komunistická strana není jen tak nějaká strana, je to strana komunistů. Nestačí, aby se KSČ(M) přejmenovala a už by mohla být ve vládě, to teda sakra že ne!

pátek 11. ledna 2019

Sbohem, Slovensko

Byl pátek 17. července. Na slovenských horách a na slovenských náměstích vzplály vatry svobody. Slovenský národ se právě vymanil z nesvobody. Z jaké? Z nesvobody rakouskouherského žaláře národů? Z nesvobody válečného fašistického režimu? Z komunistické totality? Ne – Slováci oslavovali přijetí Deklarace svrchovanosti Slovenské republiky. Svobodu si vybojovali na uzurpátorské Česko-Slovenské federaci. Slováci tančili a zpívali, Češi brečeli. Psal se rok 1992.

pátek 4. ledna 2019

Jak plním předsevzetí


Moje obvyklé novoroční předsevzetí je nedávat si novoroční předsevzetí. A pět z pěti přečtených článků v silvestrovských novinách mi dává za pravdu – jde jen o cestu do pekel. (No, i když jde možná o pět článků, napsaných/opsaných podle jednoho zdroje.) Existuje prý celkem tucet (12) hlavních předsevzetí, co si lidé s každým rokem znovu a znovu dávají, z toho tři čtvrtiny (9) se týkají "zdravého životního stylu".

úterý 1. ledna 2019

2035

Kresba Tereza Kovanicová
Tisíckrát nic umořilo osla, a tisíc drobných pochybení a flákáren, které jsou v normálních podmínkách zanedbatelné způsobilo katastrofu. Jako katastrofu hodnotím energetickou kalamitu, starou právě čtyřicet let.

Na silvestra 1978 panovaly podmínky nenormální. Ještě to nedělní odpoledne jsem byl s dvaapůlletou dcerkou Terkou na pískovišti v parku Jezerka, kde jsme spolu plácali bábovičky. Na sluníčku mohlo být tak dvacet nad nulou, vzduch měl patnáct stupňů. Slunce zapadlo kolem čtvrté, rychle se ochlazovalo. Když šla Terezka kolem osmé hodiny spát bylo tam už jen pět nad nulou a rozpršelo se. Se ženou Ivanou jsme poslouchali dráťák, pojídali chlebíčky a popíjeli minerálky, nechtěli jsme alkoholem otravovat naše budoucí děťátko. Kolem desáté už mrzlo a začalo sněžit. Sníh se přilepil na čerstvý led po mrznoucím dešti. Ráno bylo už po sněžení, ani moc nenapadlo, v Praze snad deset centimetrů. Bylo pětadvacet pod nulou, když jsem otevřel okno pro ranní větrání, praskla vnitřní okenní tabulka, která nevydržela rychlou změnu teplot.