čtvrtek 5. prosince 2019

Opravník Moby Dicka

Mackova Facka, úchyl Gaugin a Mlhošovy Vánoce

Moby Dick neustále vykonává různé důležité práce, takže nemá čas komentovat světové ani domácí dění. Ostatně to je natolik absurdné, hej, Kefalín, že stěží lze vymyslet něco hovadnějšího a ironičtějšího, než je sama hovadná a absurdní realita. Nicméně neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Někdy jsou tak nepřesná, až to bolí. Hlavně tedy bolí sousedy, které ruší zoufalý řev celé naší menažerie poté, co vyslechneme či přečteme nějakou tu hovadinu. Proto dle vzoru Saturnina a dědečka, kteří založili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, budu asi vydávat alespoň krátká upřesňující prohlášení k dění uplynulých dní.

Začínáme.
§§§

pondělí 2. prosince 2019

K Lomaři Bobovi

Ze sedla Honister Pass
(Z Jezerního Sešitu 5)

Minule jsem slíbil, že odpovím na komentáře k mému předchozímu článku Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

Už dvě hodiny po půlnoci se na něj vrhnul K. Pavlík, kterému jsem zkazil dětské představy:

„My, kteří jsme četli knížky Ransoma (...) a nemohli tam jet (...), rozhodně nečekáme, že nám nějaký lump řekne, že vše je jinak. No nic ve zlém - ale je to pěkná sprosťárna.“

Nic ve zlém, vážený čtenáři - ale Ježíšek opravdu není. Nicméně Vánoce jsou! Také jsem byl roztrpčen, když jsem se od dcerky, nadšené fanynky Ransoma (a Skotska), která na místě byla už před deseti lety, dozvěděl, že něco je jinak. To nejdůležitější tam však v Jezerním kraji zůstává: Genius loci. Je tam vše, i když jinak poskládáno. Jak jsem napsal v tom článku: „Ale charakter a krása a nadšení z těchto míst je stejné! Tohle je ta původní inspirace a ona dobrodružství se odehrávala v krajině, která měla tento charakter. Vane zde stejný vítr, na zelených pastvinách, rozdělených stejnými kamennými zídkami, se pasou stejné bílé ovečky…“

pátek 29. listopadu 2019

Psanec v dešti

Vodopád pod Miner's Bridge
(Z Jezerního Sešitu 4 - břidlice, břidlice, ovce, ovce a vodopády, vodopády)

Minule jsem tvrdil, že dnes, tedy v neděli, nejspíše vylezeme na horu Old Man of Coniston/Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. (Ačkoli se dá očekávat nedělní nával.) Včerejší večerní předpověď však upřesnila, že druhý nejlepší den na vejlety bude až ve čtvrtek. První byl včera. Ten jsme strávili plavbou po jezeře až k Ostrovu Peel/Divokých koček. Dneska má pršet. Podle Norů od deseti hodin. (Škodaže se nevydává předpověď předpovědi!) Tereza/Zuzana vyhlašuje Udržovací den. Každý si může zalézt a číst si, případně upravovat včerejší nadílku fotek.

úterý 26. listopadu 2019

Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

(Z Jezerního Sešitu 3)



Řadový hornický domek, ve kterém jsme se na konci minulého vypravování v Conistonu ubytovali, má na vnější šířku 5 metrů (a na vnitřní šest kroků). Je tedy asi stejně široký jako náš sídlištní byt 3+1. Hned za vchodem je hala se sedačkou, televizí a krbem. Televize se může zapnout (neužívali jsme), ale krb se nemá zapalovat (i když je plný dřevěného uhlí). Za krátkou chodbičkou následuje jídelna s kuchyňským koutem. A když kout, tak kout – kuchyňská linka je skutečně do vinglu. Obsahuje mnoho skříněk, avšak dcerka Terka vrčí, že se v ní dva lidé nevyhnou. A už jsme došli až na konec domku, dlouhého asi 10 metrů.

čtvrtek 21. listopadu 2019

Dlouhá chvíle pro demokracii

S velkým očekáváním jsem minulou sobotu vyrazil na Letenskou pláň, kde spolek Milion Chvilek, z. s., pořádal další shromáždění nespokojených občanů. Předem jsme se totiž dověděli, že bude představena nová velká idea. Doposud spolek jen tepal zlořády, vyjmenovával věci, které se spoustě občanů nelíbí. Nyní se chystá vyjevit, jaké další plány má, a bude to něco nového a pozitivního.

pondělí 18. listopadu 2019

Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc


Pořad Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc proběhne již TUTO STŘEDU 20. listopadu v Liberci mezi 18. a 21. hodinou.  Františka Vrbenská vypráví o starobylé magii Vánoc, Jan Kovanic čte ze svých vánočních fejetonů. Pokřtí i Františčinu novinku (Ztracené dějiny Prahy, spoluautorem je Karel Dudek, který rovněž dorazí).

Vstup volný, koupě knih vítána! Zvou vás: Fantasy klub Liberec - skupina přátel & Svět Jotunheim ☺️

Místo konání: knihkupectví Svět Jotunheim, Železná 248/10, Liberec 1 (kousek od radnice, přes ulici u kostela).




Neuhodí tě!

V sobotu 18. listopadu 1989 Československá televize zase lhala o událostech předchozího dne, o agresívních výtržnících, řízených štvavými rozhlasovými stanicemi. ČTK uvedla počet sedmnácti demonstrantů, zraněných při "vytlačování z prostoru". A sedm esenbáků. Bolševikovi už nikdo nevěřil. Pozdější inventura ukázala, že zraněných bylo 560. Z asi 2000 lidí, které komunistická policie uzavřela do nepropustného kotle. Prakticky všichni byli zmláceni.

čtvrtek 14. listopadu 2019

Můžou i zabít


V kotli na Národní třídě mohli k 50. výročí nacistického řádění někoho zabít i českoslovenští komunisté

Tušili jsme, že se ten pátek 17. listopadu 1989 něco semele, ale nic převratného jsme nečekali. Vysokoškoláci, krytí záštitou SSM, organizovali na Albertově vzpomínkovou manifestaci k 50. výročí pohnutých událostí z dob německé okupace.

pondělí 11. listopadu 2019

Svobodné volby!

Dialog s mocí 28. října 1989

"Svobodné volby!" křičel průvod, který se v sobotu 28. října 1989 bral od Můstku Národní třídou k Vltavě. Už bylo k páté hodině odpolední, na Václaváku skončila vyčišťovací operace (jejíž závěr jsem popsal dříve), ale lidé se stále shlukovali do hroznů, které se dávaly do pohybu. Na různých místech vznikala spontánní shromáždění: Jungmannovo a Staroměstské náměstí, u Národního divadla, náměstí Krasnoarmějců, Republiky a jinde, upřesnilo později Rudé právo.

čtvrtek 7. listopadu 2019

Máme holé ruce!

(Mezi Evropou a svobodnou Evropou)

"Máme holé ruce!" křičela hrstka několika desítek lidí, obklopených dvojitým policajtským kordonem. Jako poslední Moravané na Bílé hoře, opřeni zády o průčelí rekonstruovaného hotelu Evropa, tiskli se k sobě pod chatrnou ochranou stavebního lešení. Byla sobota 28. října 1989, státní svátek, 71. výročí vzniku republiky.

Ty hlavní nepovolené oslavy probíhaly na Václaváku už od tří odpoledne. Několik tisíc lidí se shromáždilo pod sochou svatého Václava, další tisícovky přičumovaly z chodníku. Zásahové jednotky zasáhly, jedny vytlačovaly čumily a nevinné promenující se občany z náměstí, jiné uzavíraly síť. Před Evropou byl přichystán výlov.

úterý 5. listopadu 2019

Cesta na jih

(Z Jezerního sešitu 2)

V minulém vyprávění jsme přistáli na letišti v Edinburku. Z letadla jsme sešli po schůdkách. A když jsme dorazili do letištní haly, připadal jsem si jako na letišťátku na Korfu! Ale zato bágly dcerky Terky a jejího muže Toma už vyjížděly na páse.

Auto si máme vyzvednout do půl jedné, máme ještě hodinu času, kterou využijeme k nějakému naobědvání. Tereza mě nejdříve provede po místních samoobslužných občerstvovnách a ukáže mi, jak se lze slušně zasytit za pouhých 5 £. Sedáme si na území Starbucks, podle cestovatelů, kteří zde byli nuceni přečkat noc, jsou zde ta nejpohodlnější sedadla.

pátek 1. listopadu 2019

Šedesát let se Semaforem

Za mého dětství ve zlatých šedesátkách zpíval z rádia konvalinkám vodopád, ozývaly se děti z Pirea a dovídali jsme se, že je krásné lásku dát. (Až dnes doceňuji kvalitu oněch textů, které melodickými hlasy přednášeli Yvetta Simonová s Milanem Chladilem.) Ale věčným omíláním se člověku časem zprotivily. A pak najednou zazněly jiné šlágry z nečekanými texty. Dítě školou povinné nechalo spát kotě v botě a dívka, co měla vlasy samou loknu si obula džíny na tělo. A bylo těch písniček tolik, že se nestačily omlít. Desítky nahraných a stovky nevysílaných. Některé byly odvysílány jenom v rámci rozhlasového pořadu Gramotingltangl, který šel v letech 1965 - 1968 na stanici Československo II od asi půl sedmé večer. Uváděl je Jiří Suchý, ale i Jan Werich, Miroslav Horníček a Ivan Vyskočil (starší).

úterý 29. října 2019

Z Jezerního Sešitu

Na tu výpravu jsem se těšil od doby, kdy jsem si poprvé přečetl knížku Arthura Ransomeho Boj o ostrov.

Proč počáteční velká písmena u všech slov nadpisu? Z omylu. Koupil jsem si před časem sešit, do kterého jsem si chtěl zaznamenat postřehy z plánované cesty do Jezerní oblasti (Lake District), a aby se mi neztratil mezi mnoha dalšími, hodlal jsem si ho nadepsat „Sešit z jezera“. No ale „z jezera“ mi nakonec připadalo zavádějící, protože to mohlo vypadat, jako že si tam zapisuji zážitky z koupačky. A voda jezera Coniston na severu Anglie, kam spisovatel Arthur Ransome umístil dobrodružné příběhy dětských hrdinů svých knížek, posádek plachetniček Vlaštovka a Amazonka, je v tomto ročním období poněkud chladná. Ale slovo „Sešit“ již bylo nenávratně napsáno, pročež jsem před něj umístil přídavné jméno „Jezerní“. Takže Jezerní Sešit, což nakonec evokuje anglickou tradici v psaní titulků. A v Anglii jsem týden pobýval, i když jsme nejdříve letěli do skotského Edinburku.

pátek 25. října 2019

Naši fůlmejkři

Zdravý prezident, zimní nečas, český fašismus, vypjatý komunismus, antarktická demokracie a zděšení Syrské Želvy

Neděle 20. října 2019

"Prezident Miloš Zeman (druhý zprava) opustil 20. října 2019 po čtyřech dnech Ústřední vojenskou nemocnici v pražských Střešovicích." (Popisek pod fotografií ČTK na Lidovky.cz)

úterý 22. října 2019

O té anglické tradici

Coniston
aneb Proč není Evropská unie pro Angličany

Strávil jsem celý minulý týden v Anglii. Nikoli v Severním Irsku, nikoli ve Walesu, aniž ve Skotsku (i když jsme nejdříve letěli do Edinburku), ale v tom koutku Spojeného královsví, jež sluje Jezerní kraj (Lake District, více o tom napíšu někdy příště). Městečko Coniston není kosmopolitním veleměstem jako jím je sídlo dávného impéria Londýn. Nepořádají se zde demonstrace za brexit či proti němu, ani na oslavu či potupu patnáctého pohlaví, ba ani demošky proti vyhynutí či za vyhynutí... Byl tam klid, i když živo, neb britská dítka konzumovala podzimní prázdniny.

neděle 20. října 2019

Čtvrtá říše římská

(Psáno v Praze dne 6. října 2004, na Neviditelném psu vyšlo den na to. Jo, to ještě byly jiný časy. A dnes nechce EU zahájit přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií...)

Kdo vysloveně štve proti evropskému Turecku jsou evropské křesťanskodemokratické strany. Proč? Protože se Turecko nelíbí Vatikánu! Nebrojím proti křesťanské víře. Zde jde o teokracii, klerikalismus, totalitarismus, který se od komunismu liší jen barvou a střihem stranické uniformy.

Evropská komise včera doporučila zahájit přístupové jednání s Tureckem. Zdálo by se, že tedy Evropská unie stojí o to, aby se tato země stala jejím dalším členem. Jenže ještě hodně lodí propluje Bosporem, než se tak stane. Pokud se tak stane.

čtvrtek 3. října 2019

Odpusťte mi, drahý Karle

Karla Gotta jsem poprvé uviděl v televizi při návštěvě u rozvedeného táty v jeho nové domácnosti. Začátkem šedesátek jsem byl dítko prvním stupněm školy povinné a jakožto takové jsem ještě věřilo soudružkám učitelkám, filmovým týdeníkům, rádiu, novinám a rodičům. Takže když táta znechuceně prohlásil o pěveckém výkonu mladého nadějného zpěváka, že „mečí jako koza“, přijal jsem jeho názor za svůj. Krom toho byl Goťák podle mne ošklivej.

úterý 1. října 2019

O těch důchodech spravedlivých


aneb A co naše děti? Budou mít co žrát???

Vláda nakonec schválila, co jí Sněmovna dovolila, totiž to, co sama někdy v březnu navrhla, a přidá od Nového roku důchodcům 900 korun českých měsíčně. Ukažte mi ve Sněmovně (slovy tety Kateřiny) toho smělce, který by to neschválil – a nepochlubil se tím! Minulý měsíc jsem připomínal, že nejde o nějakou devítistovkovou štědrost našich zákonodárců a vládních dobrodinců, protože inflace a hlavně zvyšovaní minimálních, průměrných a státnězaměstnaneckých platů znamenaly samy o sobě zákonný růst průměrných důchodů (podle březnových odhadů) asi o sedm set korun. Vláda tedy hodlala přidat dvě stovky nad zákonem stanovené minimum. Podle odhadů ze začátku července, které se měly lišit jen o desetikoruny, byla ona nadzákonná "nadlimita" spočítána na 180 Kč na měsíc. No a konečná současná suma, která se prakticky nikde nezmiňuje, páčí 150 vočí. Tak ne šest, ale průměrně pět korun denně navíc. Avšak soudím, že kdyby politici věnovali čas, energii a prostředky, čerpané na svou činnost na něco užitečnějšího než bylo toto nahánění si politických bodů, pak by i bez tohoto upoceného výškrabku mohly být důchody – už jen ze zákona – i vyšší než o tisícikačku…

No, lepší než kladivem mezi rohy.

pátek 27. září 2019

Jak utíkali Němci do Němec

O trabantové záplavě před třiceti lety

V srpnu 1989 to začalo zprvu nenápadně. Nová maďarská vláda přestala trestat občany zemí reálného socialismu za to, že přes její hranice prchali do Rakouska. V té době zde už byly odstraněny zátarasy kolem koncentračního tábora míru. Když uprchlíky maďarští pohraničníci čapli, přesunuli je pouze do vnitrozemí. Ti se potom pokusili opět o ilegální přechod hranic. A když je chytli znovu, tak se pokusili zase...

úterý 24. září 2019

Správná představa o islámu

Vlajka Súdánu
aneb Proč má ČRo ombudsmana

Rád na stanici Český rozhlas Plus poslouchám pořady, jež moderuje Barbora Tachecí (i když drobně šišlá - ale možná méně než skvělá zpěvačka Aneta Langerová). Po zprávách v půl jedenácté ráno si tam vždy dotáhne nějakou zajímavou osobnost. Osobností Plus se 5. srpna tr. stal Petr Pelikán, arabista, orientalista, honorární konzul Súdánu v ČR a taky šéf česko-slovensko-íránské obchodní komory, kterého Barbora uvedla jeho vlastním výrokem:

pátek 20. září 2019

Rudé právo


Nevymahatelnost práva je dnes většinou občanů chápána jako jeden z nejtíživějších problémů. Klade se za vinu zejména polistopadové době. Hodně o tom křičí zejména komunisté, kteří to právo v minulosti nejvíce zničili. Komunistický režim byl zločinný, ale důsledky jeho zločinů byly petrifikovány dnešní demokracií.

úterý 17. září 2019

Proč anexe části Západního břehu

Premiér vlády bez důvěry, za korupci a podvod ve třech případech trestně stíhaný Benjamin Netanjahu, vyhlásil nedlouho před novými předčasnými volbami záměr anektovat části Západního břehu, konkrétně Jordánské údolí a území židovských osad v Judeji a Samaří. Tedy části území, která před třemi tisíci lety byla součástí Izraelského království. Než to se zmenšilo prakticky na své severní území včetně Samaří, zatímco jih, včetně Jeruzaléma, se odtrhl jakožto Judské království. (Viz mapy, stažené z Wikipedie a ze stránek izraelského ministerstva zahraničních věcí.) Načež nastoupily protektoráty, okupace, přítomnosti, království a sultanáty jiné: asyrské, egyptské, babylonské, perské, řecké, římské, byzantské, arabské, křižácké, mamlúcké, osmanské a britské. (Koho jsem vynechal, tomu se omlouvám.)

pátek 13. září 2019

Jiné vhodné místo

Foto na české Wiki z Č. Třebové Isolda11
Zastupitelstvo Prahy 6 se ve čtvrtek rozhodlo přemístit sochu maršála Koněva z veřejného prostranství "na jiné vhodné místo" a vybudovat místo něj památník osvoboditelům Prahy. (Nejspíš neznámému Vlasovci.) Ruské velvyslanectví vyskakuje až do stropu: "Doufáme, že i přes současné rozhodnutí místního úřadu zůstane pomník I. S. Koněva na svém historickém místě, a česká strana v plné míře zajistí jeho ochranu v souladu se svými mezinárodními závazky podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993."

úterý 10. září 2019

900!

Vláda přidá od Nového roku důchodcům 900 korun měsíčně. Slýcháme a čteme už půl roku téměř denně. A shodly se na tom všechny politické strany, naši dobrodějové. Jenže když se na tu fantasticky skvělou zprávu podíváme blíže, už není tak fantastická.

Tak za prvé se jedná o průměrnou částku pro průměrného důchodce. Průměrný důchodce dnes bere průměrný důchod 13.319 Kč (podle webu Finance.cz. Dle ankety k uvedenému článku, jíž se účastnilo skoro 80 tisíc důchodců má asi čtvrtina seniorů (26 %) důchod menší než 9 tisíc, přesně čtvrtina důchod mezi 9 a 12 tisíci, další čtvrtka mezi 12 až 15 tisíci, a zbývající téměř čtvrtina (23 %) více než 15 tisíc. No to je přece nádhera!

pátek 6. září 2019

Masakr nevinných duší

foto Jan Bo Kristensen, en.wikipedia
aneb Omluva vrahům zvířat

Ne, tato omluva se netýká lidských bestií, týrajících zvířátka, ani cirkusáků, ani aktivistů, kteří vypouštějí cirkusová nebo laboratorní zvířata do volné přírody, čímž je zabíjejí, ani lovců na safari, ani zaměstnanců kožedělného průmyslu či porážkových linek, ani pytláků. Chtěl bych se zde omluvit našim milým lidovým myslivcům.

úterý 3. září 2019

Co se divíme

Všichni se diví jako diví, že dozorující státní zástupce zarazil jisté trestní stíhání až v posledním termínu (ba snad i hodině) před předáním věci patřičnému soudu.

Podivuhodné je, že to onen st. zástupce poté nikomu neřekl. Vlastně by to bylo zbytečné. On to totiž oznámil v přímém televizním vysílání sám trestně stíhaný už večer před tím. Jak to bylo? Asi takhle: "Pevně věřím, že státní zástupce tu věc k soudu nepředá." Takový poslední vzkaz panu státnímu. Po tom, co už prohlásil: "Já vám říkám, že pokud máme nezávislou justici, jsem přesvědčen, že musí rozhodnout v můj prospěch."  A protože se v tom celkově točí velký prachy a možné roky ve vězení, a protože nejmenovaný trestní stíhanec umí na své konkurenty i spojence účinně kleknout, což všichni víme, máme za to, že se nemáme čemu divit.

úterý 27. srpna 2019

Chudák Koněv

Zdroj: česká Wiki, foto: Matěj Baťha
Sto let jsme budovali slavjanofilství, a vy jste to během jediné noci spláchli do hajzlu.
----------------------

"Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony..." zpíval český národní umělec Stanislav Kostka N. v básni Poděkování Sovětskému svazu už v roce 1935. Později se to vztahovalo k osvobození naší vlasti Rudou armádou v květnu 1945. Jak jsme se to učili, když jsme byli malí. Jenže už zlaté šedesátky nám, čtoucím a chápajícím, přinesly některá upřesnění. Třeba že nejen Rudá, ale i americká armáda se podílela na osvobození československého území. Avšak nejenže žádné zvony pro US Army nezvonily, dokonce nám tuto drobnou epizodu soudružky učitelky zatajily. A někdy ani nezatajovaly, protože nevěděly, že nějaká byla. Na pajďáku se to nedozvěděly a páni rodičové ze strachu mlčeli.

Je zachycena vzpomínka, jak jedna taková plzeňská soudružka dějepisářka dala škaredou známku žákovi za takovéto proamerické upřesnění. Plzeň přece osvobodili rudoarmějci! Ona to věděla nejlíp, protože jeden takovej měl ve městě pomník. Ti, kteří ještě pomněli, mu říkali "udivenej". Proč byl? No přece z toho, jak se sem do Plzně dostal...

čtvrtek 22. srpna 2019

Luxus odpovědnosti

Kolegyně Daniela Kovářová dala ve středu 21. 8. 2019 na Neviditelného psa další svůj názorový příspěvek Všichni stejný názor mějme...  (Pardon, mou kolegyní je Daniela pouze jako neviditelně psí přispěvatelka a autorka scifáren, nikoli jako JUDr. a exministryně spravedlnosti:) Primárně se v něm zastává lidí, "kteří dnes zastávají špatné názory", aneb "odmítačů":

"Není přitom příliš podstatné, čeho konkrétně se váš chybný názor týká – zda nesouhlasíte s přijímáním migrantů, s manželstvím pro homosexuály, s globálním oteplováním, Evropskou unií, s odpovědností bílého muže za útrapy otroků či s kvótami pro ženy. Jste prostě odmítači a jako s takovými se s vámi bude zacházet."

V závěru zmiňuje "výsostně právní rozměr", tedy konflikt mezi právem a svobodou slova:

úterý 20. srpna 2019

Syndrom vařené žáby

Foto ABS z 21.9. 1969
"Tenkovi armady čekoslovačkog protiv demonstranatam na Vaclavskom trgu. Dva ubiti v centru goroda."
Poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 31. srpna až 6. září 1998, podruhé tamtéž 21. srpna 2006
*********

Prý když strčíte žábu do studené vody, kterou začínáte zvolna ohřívat, tak neprotestuje. Pomalu si zvyká. Až se v klidu uvaří. Kdybyste ji strčili rovnou do horké vody, tak bude řvát. Nevím, na žábě jsem to nezkoušel. Zažil jsem to na vlastní sedm - až osmnáctiletou kůži v době tzv. "normalizace".

pondělí 12. srpna 2019

Sucho a teplíčko

I dnes se vedou spory, jestli bylo během pluviálu sušeji nebo mokřeji než dnes, jestli vlastně existuje globální oteplení a osušení. Nicméně můžeme každý ze své zkušenosti pozorovat, že nesporně existuje sucho a teplo lokální. Kvůli globálním změnám podnebí se na summýše slétají různí guruové, zlodějští dobrodinci, zkrachovalí politici a Zelení Khmérové. A tam slibují, kolik set miliard dolarů ročně věnují na ekologii nedůvěryhodným tyranům a lidožroutským panovníkům v darebáckých zemích. A pak jim naštěstí nezaplatí.


Proti lokálním nepříznivým změnám se zato může postavit i každá firma, i malá architektonická kancelář, dokonce i jedinec. Jak už v roce 1974 dokázala akce Brontosarus. (Hnutí Brontosaurus funguje dodnes.) Anebo architekti při přípravě a hlavně realizaci mého téměř rodného Jihozápadního města (dnes fádní Praha 13, katastr Stodůlky). Od začátku se počítalo s rozsáhlou výsadbou stromů, a dnes máme uvnitř rondelů vzrostlé aleje a doslova za humny Centrální park. Jeho zárodek v revitalizované Panské zahradě ve starých Stodůlkách vznikl už kolem roku 1985, kdy jsme se sem s rodinkou nastěhovali.

úterý 6. srpna 2019

Fantom minimální mzdy

Zatímco Uršule fon der Lajen se všichni smějí, diplomovaná politoložka ministryně Jana Maláčová si vskrytu mne ruce.
---------

Evropská unie má novou vůdkyni. Předsedkyni komise Ursulu von der Leyen. Ta má mnohé plány. Nové. Třeba že se v celé EU zavede stejná výše minimálních platů. Jak informovala média. Tak, dost jsme se nasmáli, a teď se podívejme, proč je to fantom.

sobota 27. července 2019

Sucho, sucho

To není Haná, ještě. To je Negevská poušť, zatím.
Když jsem byl malý, tedy začátkem zlatých šedesátek, tak nám soudružka učitelka vykládala, že dříve, když nám vládli kapitalisti, tak ti nám zničili lesy. Vykáceli totiž dřívější dřeviny, buky, duby, jasany, a kvůli zisku nechali všude zasadit jen smrky. Smrky rostou rychle a rovně a jsou z nich rovná prkna a hanebný zisk. Smrkové monokultury jsou ale špatné, podívejte se na vývraty na Jelení stráni nad Jizerkou. Byl jsem rozhořčen se soudružkou učitelkou, ale bylo mi trochu podezřelé, že soudruzi lesníci na místě vývratů sázejí zase - smrky!

čtvrtek 18. července 2019

Přišli v míru jménem celého lidstva

Posledně jsem tu vyprávěl o startu Apolla 11. Dnes napíšu něco o přistání lunárního modulu Eagle na povrch Měsíce. Tentokrát ne reportáž, ostatně všechny podrobnosti o této události století můžete najít na adrese NASA, včetně přepisů autentických rozhovorů astronautů. Dovolte mi osobní vzpomínku.

V roce 1969 mi bylo osmnáct, a tehdejší dobu jsem vnímal zvlášť tíživě. Naplno se již rozhořela takzvaná "normalizace". Pro neznalé: Když v srpnu 1968 okupovala Československo Sovětská armáda s pomocníky z dalších "bratrských států", tvrdili sovětští politici, že to bylo jen proto, aby se k nám navrátil klid. Zástěrka doprovodných oddílů ze států Varšavské smlouvy po několika měsících odtáhla, zůstali jen Rusáci. Ale že prý odejdou brzy také, jen co se situace u nás "normalizuje". A tak jsme se všichni měli tvářit, že je máme rádi, že budeme i nadále budovat socialismus a upevňovat přátelství, jen aby co nejdříve odešli. A pak se uvidí.

úterý 16. července 2019

Go Apollo, go!

Foto: NASA
Ve středu 16. července 1969 začala kosmická mise označovaná v NASA jako AS-506. Stometrová nosná raketa Saturn V se odtrhla od rampy 39A Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral přesně v 9 hodin 32 minut a 0,724 vteřin místního východoamerického letního času, u nás bylo něco po půl třetí odpoledne. Po 11 minutách a 42 vteřinách se dostává třetí stupeň Saturnu S-IVB společně s užitečnou zátěží na oběžnou dráhu ve výši 183-184 km nad povrchem Země. Sklon dráhy je 32 stupňů, doba obletu 88 minut. Těleso na orbitě obdrží mezinárodní označení 1969-59A. "Užitečnou zátěží" je Apollo 11.

Start sleduje milion lidí na základně i v okolí, bubnující řev motorů je zvedá a oni řvou také: Go! Go! Go! Start sledují i sovětští námořníci z flotily osmi námořních lodí, která vyplula soudružsky návštívit přátelskou Kubu, ale tyto dny okouní necelých 60 kilometrů od místa startu. Ti ale nejspíš neřvou. 

pátek 12. července 2019

Demokracie v ohrožení

Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná.
[??? Aha! Červenec před 20 lety! Čas oposmlouvy. Pokračuji v resuscitaci svých prastarých článků, které z internetu i archivu Neviditelného psa zahučely do nenávratna, když někdy kolem roku 00 vyhořel první Astonův router, který měl uschován na záchodě. No - šel do hajzlu... Naštěstí jsem si články na netu archivoval, protože originály z T602 dnes už nepřečtu, ani s T602, takže je mohu dnes vrátit do oběhu. Tak od začátku:]


Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná. Jenom demokracie je v ohrožení. [Ehm, to je furt, viz jiné články jiných k dnešku. Stejně tak trvá i hulvátství nejmenovaného prezidenta, ba roste.]

úterý 9. července 2019

Kdo je tady energetický šmejd


Ve stínu nastupující "téměř ústavní" krize, přípravy žaloby na prezidenta republiky a možných ztracených miliard, vyplacených impériu Agrofert, tedy za odkloněného zájmu veřejnosti, se do oběhu navrátila před třemi lety zavržená změna konstrukce sdružené platby za odběr elektrické energie/práce. Ta změna spočívá hlavně v tom, že se do platby zásadním způsobem promítne cena za jistič, tedy za rezervovaný výkon.

úterý 2. července 2019

Pokladny registrační, bič boží


Uplynulo právě 20 let od zavádění registračních pokladen. A přesně 20 let, kdy jsem to na stránkách Neviditelného psa komentoval:


Tak nám vláda schválila registrační pokladny. Tedy, přesněji řečeno, pouze první verzi zákona, paragrafové znění má ministerstvo financí předložit do konce září. Sníží se daňové úniky, zlikviduje prodej pašovaného zboží, posílí státní rozpočet, přiblížíme se Evropské unii. To vše jsou chvályhodné argumenty, jenže je tu jedno podstatné jenže!   

čtvrtek 27. června 2019

Únava ze lží


Před třiceti lety a (jedním měsícem) začala velká podpisová akce k petici "Několik vět", která vyzývala "vedení země" k "svobodné a demokratické diskusi". Oproti jiným peticím (vědeckých pracovníků, kulturních pracovníků...) měla tu výhodu, že ji mohl podepsat každý, i nevědecký a nekulturní pracovník či nepracovník. Do konce srpna ji podepsalo už 20 tisíc občanů, do začátku listopadu dalších dvacet tisíc. (Byl to málo? Nebo dost? Nebo dost málo? Na to, že podle někoho už vlastně bylo "po sezóně"? Ale přišly lepší časy...:) Podepsaní se mohli těšit, že se jejich jména ozvou ve vysílání Svobodné Evroppy, která už v té době nebyla rušena. Mohli jste se dostat do skutečně slušné společnosti - nejen disidentů, ale poprvé i známých jmen "normální společnosti", takzvané "šedé zóny".

Několik vět

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako "nátlakové akce", odlišné politické názory odsuzuje jako "antisocialistické" a "nepřátelské", pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. 

úterý 25. června 2019

Hrst, hrstka, hrstička…

"Jsou mezi námi lidé, kteří jsou pro peníze vyplacené kýmkoli ochotni poškozovat svou vlast. Psát traktáty a hnát nezkušené mladé lidi do pomyslného dobrodružství, jen aby sklidili potlesk někoho v zahraničí. A potlesk, to jsou zase peníze. Tisíce tuzexových bonů, dolarů, marek, liber."

No moment, tuzexové bony? Marky? Jo aha, takhle psal nechvalně známý novinář Jaroslav Kojzar v Rudém právu ve středu 18. ledna 1989 o tehdejší Palachiádě. Na druhé stránce takhle vpravo dole. Rudé právo také psalo o "provokaci neodpovědných protistátních živlů", o "skupině socialismu nepřátelských osob na objednávky některých západních sdělovacích prostředků", o "provokačních akcích za významné podpory nežádoucích diverzních centrál"… A o tom, jak je potřeba zachovat klid a pořádek, aby mohly být uskutečněny závažné úkoly, vyplývající z přestavby společnosti, arciže.

středa 19. června 2019

Třicet let poté

Znak KSČ(íny)
Před třiceti lety, v neděli 4. června 1989 ve 2:20 místního času, skončila v Číně perestrojka. V Evropě i v Americe byla ještě sobota. Tanky 27. armády překonaly symbolické barikády a zaútočily na náměstí Nebeského míru v Pekingu. Drtily všechno, co jim přišlo do cesty, stany demonstrujících studentů, kteří stačili utéci, i stany, které byly obsazeny. V kolonách směřujících k náměstí byly i obrněné vozy a nákladní auta plná vojska. Rozhořčení civilisté zaplavili ulice a křičeli na vojáky: "Zvířata!" Vojáci odpověděli palbou z ručních zbraní. Střety manifestantů s vojskem trvaly několik hodin. Podle následné zprávy Amnesty International zabili čínští komunisté 1.300 demonstrantů, počet zatčených se odhadoval na 10.000. 

úterý 18. června 2019

Tři efekty výpadku

 Za horami, dolinami, za pouští a pralesem, za mořem a za oceánem došlo k výpadku elektřiny. V neděli, právě na Den otců, se bez dodávky elektrické energie ocitla skoro celá Argentina a příhraniční oblasti Uruguaye, Brazílie a Chile. Postiženo bylo asi 50 milionu lidí. Po 13 hodinách byla dodávka obnovena z 98 %.

Tato událost je popudem, abych zde zveřejnil sedm let starý příspěvek ze svého blogu, který obsahuje rady, jak se chovati po výpadku. A protože jsem tehdy v tom dávném roku 2012 nezmínil další podstatné věci, přidal jsem je sem do hranatých závorek – [psáno v úterý 18. června 2019].

***

 Jako pamětník reálného socialismu jsem zažil časté výpadky elektrické energie. [Ve zlatých šedesátkách nešlo jen o výpadky, ale často i o úmyslné vypínání celých čtvrtí, aby zůstala zachována rovnováha v energetické soustavě.] Tyto výpadky nás naučily určitému chování, získali jsme určité zkušenosti, se kterými vás při této příležitosti seznámím, abyste byli poučeni do příštích dnů. Dávejte si hlavně pozor na tyto tři efekty:

pátek 14. června 2019

Pocta židovským svátkům v Michelské husitské synagoze

V neděli 23. května 2019 od 19:00 máte další možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. (Pokud jste nestihli květnovou Noc kostelů.) A taky se můžete o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se tentokrát koná v dalším  Husitském sboru, a to v Michli, přesně na adrese U Michelského mlýna 124/27. Nachází se zde bývalá synagoga, která dnes slouží, jak jinak husitům, konkrétně sboru Alberta Schweitzera. Jedou tam třeba tramvaje z centra (11 a 14), zastávka se jmenuje Pod Jezerkou, a jde se pak proti proudu "Botyče" vpravo (tedy po jeho levém břehu).
Zde zopakuji, co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová: 

7:0 a dost

Už jsem tu psal o tom, jak se zápaďácká superkorektnost znepokojivě podobá islámské šaríji. Třeba v tzv. "kultuře otevřených dveří". Jde o to, že když je v kanceláři žena společně s mužem, nesmí býti zavřené dveře. Vyprávěl mi syrský kolega, který v sedmdesátkách pracoval v tehdy ještě civilizované Libyi. Setkal jsem se s ní poprvé na konci devadesátek při návštěvě bruselského sídla NATO. Tam (a později i v našich firmách, privatizovaných Zápaďany) se to vylepšilo o to, že dveře nesmějí být zavřeny nikdy. Pročež, aby se ušetřilo na zbytečných dveřích, vznikly šílené open spaces.

úterý 11. června 2019

Rosný bod


Před nedávným časem bylo mi navštíviti rodný Liberec. Přikvačilo totiž 50. výročí maturity na místní Střední všeobecně vzdělávací škole. Jel jsem tam žlutým autobusem z Černého Mostu. Jednak je to levnější než projíždět benzin, jednak je to svým způsobem i rychlejší. Cesta z dnes už téměř rodných Stodůlek od dveří bytu ke dveřím autobusu trvá sice 45 minut, a to Prahu většinou přejedu rychleji (průměr 30 minut, ale posledně to byla hodina a půl), a busík pak jede zbývajících sto kilásků hodinu, ale to je čas, kdy si mohu v metru číst knížku a ve žluťáku noviny. Ty tam totiž provozovatel nabízí „zdarma“, stejně jako „zdarma“ nabízí kafe či čokoládu. Noviny za 19, kafe by mohlo být za 31? Za pajcku celkem, mohu to tak nechat?

úterý 4. června 2019

Ach, ty střety


Pan premiér Andrej Babiš opakovaně a dlouhodobě opakuje, že „není ve střetu zájmů“ a také, že „neporušil žádné zákony“. To druhé je možná pravda, to první určitě ne. Odhlédněmež nyní od lidových virválů a skřeků politické opozice a nahlédněmež što éto takóje „střet zájmů“.

Podíváme se, jak je tento střet definován na Wiki: „Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí. Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet“ [třeba vyslání finanční kontroly do fakticky ovládané firmy] ), „se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se ) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.“

pondělí 27. května 2019

Makání pro Česko

„Už 10 let sedí v Evropském parlamentu za tradiční strany lidé, kteří nemakaj pro Česko.“

Tak praví na inzerátu volební strany č. 30 drsný muž, skrývající oči pod rudou kšiltovkou s hrdým nápisem SILNÉ ČESKO. Nad čepicí drsňáka se pak vznáší volební heslo „Vyměňte europoslance, co nemakaj pro Česko“. Je po vyhlášení výsledků eurovoleb, takže už víme, jak dopadli ti nemakačenkové a ti makačenkové. A můžeme, aniž bychom byli nařčeni z toho, že ovlivňujeme volby, vydestilovat z předvolební kampaně, što éto takóje „makání pro Česko“.

úterý 21. května 2019

150 Kč


Ministr zdravotnictví nemá rád staré a nemocné lidi

Minulý pátek došlo ve vládní koalici k fatálnímu rozštěpení. Pokud jste na ně kvůli dalším fatalitám zapomněli, pak ho  připomenu. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček obvinil své vládní kolegy z porušení koaliční smlouvy:

„Pokud říká programové prohlášení vlády, že nebudeme zvyšovat spoluúčast a evidentně toto je zvýšení spoluúčasti, tak to nic jiného než porušení našich závazků není.“

Stalo se tak po oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestraníka za ANO), že do zdravotnictví přiteče na konto spoluúčasti pacientů o půl miliardy kaček více. A japato, že se podle socdem zvyšuje spoluúčast, když se celkově snižuje? Protože už zdravotní pojišťovny nebudou proplácet náhrady za obroučky brýlí!

středa 15. května 2019

Pocta židovským svátkům

V pátek 24. května 2019 od 19:30 máte možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. A taky se o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se – v rámci  Noci kostelů – koná v domě Husitského sboru v Táborské ulici č. 65. To je ten objekt s velkým zlatým kalichem na fasádě naproti zastávce Nuselská radnice, kterou obsluhuje tramvaj č. 18. Anebo se můžete svézt na Synkáč či Otakarovu, a odtamtud ten kousek dojít pěšky.

Co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová: