čtvrtek 5. prosince 2019

Opravník Moby Dicka

Mackova Facka, úchyl Gaugin a Mlhošovy Vánoce

Moby Dick neustále vykonává různé důležité práce, takže nemá čas komentovat světové ani domácí dění. Ostatně to je natolik absurdné, hej, Kefalín, že stěží lze vymyslet něco hovadnějšího a ironičtějšího, než je sama hovadná a absurdní realita. Nicméně neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Někdy jsou tak nepřesná, až to bolí. Hlavně tedy bolí sousedy, které ruší zoufalý řev celé naší menažerie poté, co vyslechneme či přečteme nějakou tu hovadinu. Proto dle vzoru Saturnina a dědečka, kteří založili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, budu asi vydávat alespoň krátká upřesňující prohlášení k dění uplynulých dní.

Začínáme.
§§§

pondělí 2. prosince 2019

K Lomaři Bobovi

Ze sedla Honister Pass
(Z Jezerního Sešitu 5)

Minule jsem slíbil, že odpovím na komentáře k mému předchozímu článku Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

Už dvě hodiny po půlnoci se na něj vrhnul K. Pavlík, kterému jsem zkazil dětské představy:

„My, kteří jsme četli knížky Ransoma (...) a nemohli tam jet (...), rozhodně nečekáme, že nám nějaký lump řekne, že vše je jinak. No nic ve zlém - ale je to pěkná sprosťárna.“

Nic ve zlém, vážený čtenáři - ale Ježíšek opravdu není. Nicméně Vánoce jsou! Také jsem byl roztrpčen, když jsem se od dcerky, nadšené fanynky Ransoma (a Skotska), která na místě byla už před deseti lety, dozvěděl, že něco je jinak. To nejdůležitější tam však v Jezerním kraji zůstává: Genius loci. Je tam vše, i když jinak poskládáno. Jak jsem napsal v tom článku: „Ale charakter a krása a nadšení z těchto míst je stejné! Tohle je ta původní inspirace a ona dobrodružství se odehrávala v krajině, která měla tento charakter. Vane zde stejný vítr, na zelených pastvinách, rozdělených stejnými kamennými zídkami, se pasou stejné bílé ovečky…“