tag:blogger.com,1999:blog-19065807424199986542024-03-18T04:00:55.709+01:00Šamanovo doupěHospůdka u hřbitovaŠamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comBlogger2177125tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-66901852691603837542024-03-14T13:45:00.008+01:002024-03-15T15:15:56.716+01:00Jsme v NATO<p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6pMdcbYIyasuR3zLPmPgnu1WLyhvMC89Zq0avrbr1jf_YCBhkHANOvcbKleKK7VmGg_6DpyBqcdwAF_xnZ4HDetUQW2pQjmxaGtVzaC6lefBwx_ZVkzYSboG3siACkPNC-oJ-pZAm4BogfJSSliEIZmPHDZPxpA5uN3IQFPeZRNuf4IrVE9kYv20XYqU/s1333/Kavan_podpisuje_NATO-Madlenka_kontroluje.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1247" data-original-width="1333" height="299" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6pMdcbYIyasuR3zLPmPgnu1WLyhvMC89Zq0avrbr1jf_YCBhkHANOvcbKleKK7VmGg_6DpyBqcdwAF_xnZ4HDetUQW2pQjmxaGtVzaC6lefBwx_ZVkzYSboG3siACkPNC-oJ-pZAm4BogfJSSliEIZmPHDZPxpA5uN3IQFPeZRNuf4IrVE9kYv20XYqU/s320/Kavan_podpisuje_NATO-Madlenka_kontroluje.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kato podepisuje za dohledu Madlenky</td></tr></tbody></table><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-liberec-jde-do-nato.A240313_093929_p_doupe_nef" target="_blank">Minule</a> jsem zde zveřejnil svoje dobové nadšení, kterému jsem podlehl v předvečer našeho vstupu do NATO. (A byl to text z 11. března 1999, ne 1996, pardon.) Jenže hned ten večer mě zarazilo, že Česká republika vlastně tento historický okamžik téměř neoslavila! Pražské renomé tak aspoň částečně zachránil tehdejší starosta Prahy 13 Petr Bratský. Tehdy jsme celorepublikově neslavili. Určitě ne tak, jako slavíme dnes, kdy už konečně vidíme, že bychom tuto nejsilnější vojenskou alianci světa mohli v dohledné době skutečně potřebovat. I proto jsem se rozhodl rovněž repasovat tento 25 let starý příspěvek, který je v archivu Psa už neviditelný:<span><a name='more'></a></span><p></p><p>xxxxxxxxxxxxxxx<br /></p><p>Posledně jsem tu psal, jak budeme se ženou Ivanou sledovat slávu našeho přístupu do NATO v různých televizích. <i>Jaksi nebylo kde.</i> Přímý přenos z Independence jsme v pátek nakonec zmeškali, neboť jsme se vydali na naši stodůleckou oslavu. A udělali jsme dobře.</p><p>V parku kousek pod stanicí metra Lužiny byl o půl sedmé večer několikasethlavý houf. Dvojice středního věku, rodinky, spousta dětí a mladých lidí. Počínající tmu osvětloval pouze reflektor kamery ČT1. Na metromostu nad rybníčkem se míhala světla projíždějících souprav. Na západě svítila věž kostelíka, nad ní v modravé tmě jasně plála Večernice. Davem se proplétali mladíci, kteří rozdávali upomínku na dnešní den: přívěšek ke klíčům, na jedné straně s naším barevným státním znakem a na druhé straně s kompasovou růžicí NATO a nápisem 12.3.1999.</p><p>Konečně se na ochoze montované budovy, v jejímž přízemí mají školáci různé kroužky a v patře jsou učitelské byty, objevila slavnostní delegace. Krátce promluvili radové polského a maďarského velvyslanectví a nakonec náš starosta Petr Bratský. Na ochozu se ještě tísnily různé uniformy, mihl se i hábit faráře ze stodůleckého kostela, ale žádné další proslovy se nekonaly. Nálada lidí byla uvolněná a skvělá. Bylo to hodně neformální a hodně občanské. Na závěr nás starosta vyzval ke zpěvu české hymny a sám se rozepěl. Lidi zpívali, ale já jsem zpočátku pro sevřené hrdlo nemohl. Byl jsem dojatej, ba i slzel jsem. Pak jsem se přidal, ale v závěru jsem už zase nemohl.</p><p>Slavnost byla zakončena pěkným ohňostrojem. Tryskal už k temnému nebi a jasným hvězdám ve výši. Osvětloval líbající se dvojice. Zatleskali jsme závěrečnému zlatému dešti a rozešli se do svých domovů. Tedy většina. My s Ivanou jsme zamířili ke kruhové tržnici s různými užitečnými zařízeními. V Pizza bar restaurantu Esperanza jsme si dali tuňákový salát a tortellini, domů jsme odnesli poslední lasagne pro synka Honzu, který ještě krutě brigádničil v jisté Internet kavárně. (Dcerka Terka tento víkend někde běhá v maskáčích se svými kamarády survivalisty, děti si hrajou...)</p><p>Domů jsme přišli po večerních zprávách, pustili jsme si až Jednadvacítku a hned nás dobrá nálada přešla. Že liberečtí komunisté chodí ve smutku, mne nepřekvapilo. Překvapilo mne spíš, že jim žádný Liberečák neukázal na ty rekonstruované domy na náměstí, které před jednatřiceti lety rozmlátily komunistické tanky. Éto váše dělo, komunisti, máte teď být proč smutní! Ale vůbec jsem nechápal komentátora, kerej furt šťoural. Dokonce i náš bruselský delegát Kovanda ho musel seřvat, když zase začal o jaderných zbraních na našem území. Atomovky přece stáhli Amerikáni z Německa chvíli po revolučním roce 1989. Jediné jaderné zbraně v Evropě jsou teď vlastní francouzské a britské! A pak až v Rusku. A k nám je nikdo cpát nechce, není proč. Kdyby měla být atomová válka, tak je to snad něco jinýho a jistě může někdy nastat dnes pouze hypotetická situace, kdy o ně sami požádáme. Tenhle bolševický blábol ve veřejnoprávní televizi mne skutečně znechutil. (Čtenář Slunéčko promine: Nasral!)</p><p>Pan redaktor to ještě vylepšil při rozhovoru s vicepremiérem Lánským, když se ho ptal hned dalším komunistickým argumentem. Prej, co nás to bude stát?? Egon mu opět vysvětloval, jak na tom vyděláme. Krucinálfagot, proč musí v zemi, která je dnes už členem NATO, vysvětlovat politici publicistům to, co by měli publicisti vysvětlovat národu už alespoň deset let??? Tohle je věc, která by měla být zřejmá každému našemu občanu bez ohledu na politickou orientaci. Tedy pokud podporuje současný režim!</p><p>A tak já, zarytý pravičák, dnes můžu jen poděkovat naší levicové vládě, že převzala štafetu předchozích vlád a proceduru se vstupem do NATO dotáhla do zdárného konce, ani Kavan neztratil onu důležitou listinu při přestupování z letadla na letadlo. Mrzelo mne, že v pátek nikde nevystoupil prezident Havel. Takže ještě jednou děkuju Lánskému, který pravil že "v Liberci byla skvělá nálada, taková, jakou si zaslouží občané naší země".</p><p>Na Lužinách byla nálada nakonec taky skvělá, slibovaná sklenka svatovavřineckého plně splnila svůj účel.</p><p>Na závěr bych vás chtěl ještě pozvat na setkání u pomníku Zpravodajské brigády v horní části parku Na Jezerce v Praze 4, které se koná v den 60. výročí nacistické okupace v pondělí 15. března 1999 ve 14:30. [Už proběhlo. Teď se tam chodí spíše na výročí Pražského a Českého povstání.] Ministerstvo národní obrany a zástupci mnohých odbojářských společností tu v den 60. výročí nacistické okupace uctí památku hrdinů. My jsme totiž měli taky hrdiny, nejsme jen národ Švejků, páni redaktoři! </p><div style="text-align: left;"><i>Psáno v Praze na Lužinách 14. března 1999. [Drobně doplněno 14. března 2024.]<br /></i>xxxxxxxxxxxxxxxxxx</div><p><b>Poznámka k tehdejším "oslavám"</b>: Zklamalo mě, že se prezident Havel nepřipojil k libereckým akcím. Byl by to nádherný dramatický oblouk od 21. srpna, kdy společně s Janem Třískou sledovali dění na Náměstí Bojovníků za mír před libereckou radnicí. A pak oba reportovali ruskou okupaci z libereckého rozhlasu. Byl jsem zklamán, že vlastně neexistovaly žádné centrální oslavy! Jen ta v Liberci a pak výše popisovaná sláva v Centrálním parku Jihozápadního města. Jako největší česká akce proběhla na Praze 13 i <a href="http://www.p13.cz/stop/s0204/txt/23.html" target="_blank">oslava 3. výročí vstupu</a> před rozestavěnou radnicí v Nových Butovicích.</p><p><b>Poznámka k prezidentu Václavu Havlovi:</b> Ještě jako disident prosazoval vzájemné zrušení jak Varšavské smlouvy, tak i NATO. Totéž navrhl i jako čerstvý prezident v americkému Kongresu v únoru 1990. Ale v srpnu 1991, už po rozpadu VS, ho o další potřebnosti NATO přesvědčili generálští pučisté z armády Sovětského svazu. A tak se z holubice stal jestřábem.</p><p><b>Poznámka k tehdejšímu ministru zahraničí</b>, jímž byl tehdy <a href="https://www.forum24.cz/kato-je-pro-burese-a-falmera-a-zradu-nato" target="_blank">zlopověstný Jan "Kato" Kavan</a>, který byl za normalizace nevědomým(?) spolupracovníkem StB. Ještě jako senátor se v rámci přijímacích rozhovorů trapně vyptával amerických hodnostářů - jak můžeme z NATO vystoupit. Dříve než jsme do něj vstoupili! (Jde to, lodyho, ale až deset let po vstupu. Měl by tuto informaci mít, pokud se o ni zajímal; jeho výron považuji za promyšlenou provokaci.) Tehdejší náčelník generálního štábu armády Jiří Šedivý označuje dnes jeho podpis na přijímacích dokumentech pro Kavana za "spravedlivý trest". </p><div style="text-align: left;"><b>K aktuálnímu 85. výročí začátku německé okupace</b> viz odkaz na článek <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-ohrozovani-miru-konecne-odstraneno.A220311_172628_p_doupe_wag" target="_blank">Ohrožování míru konečně odstraněno</a> z 12.3.2022, kdy jsem aktualizoval stejnojmenný článek ze <b>14. března 2002</b>, který je už v archivu NP nedohledatelný. Citoval jsem v něm Hitlerův fake, který předestřel německému obyvatelstvu. Tehdy si stěžoval na české "pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci". <br />Bědoval: "Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených..."<br />A situaci vyřešil: "Další trvání tohoto stavu muselo by vést k porušení všeho pořádku na území, kde má Německo své životní zájmy, na území, které dokonce po tisíc let patřilo k německé říši. Abych konečně odstranil toto ohrožování míru a vytvořil předpoklady pro nutný nový řád v tomto životním prostoru, rozhodl jsem se poslat počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko. Odzbrojí teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí, vezmou v ochranu život všech ohrožených a zajistí tím základ nového podstatného řešení, které bude odpovídat smyslu tisícileté historie i praktickým nezbytnostem německého a českého národa.“<br />(Tento projev nesměl vyjít v českém tisku.)</div><p>Alespoň vidíte, kde čerpá Putin inspiraci ke svým projevům...</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsrIDm9cWsr19iOGM8HeGQJcVquSgerZu3mkCAv3Aph7xBqPSe2wI6XyEtiIAFd4weqE-bGerGQqmvGYFeobsvZjqXT73Kbom3yA5HfO4bKq3KPbhmTEPW6ocSgVU8emaALAqO1fn_yv9m9oy4LYHuqCT4Y2uCP4maMJTQ2p25VGAm6EZeufwYsR9e2TQ/s600/Skica_n%C4%9Bmeck%C3%A9ho_vp%C3%A1du_do_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%AD.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="412" data-original-width="600" height="440" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsrIDm9cWsr19iOGM8HeGQJcVquSgerZu3mkCAv3Aph7xBqPSe2wI6XyEtiIAFd4weqE-bGerGQqmvGYFeobsvZjqXT73Kbom3yA5HfO4bKq3KPbhmTEPW6ocSgVU8emaALAqO1fn_yv9m9oy4LYHuqCT4Y2uCP4maMJTQ2p25VGAm6EZeufwYsR9e2TQ/w640-h440/Skica_n%C4%9Bmeck%C3%A9ho_vp%C3%A1du_do_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%AD.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skica německého vpádu do českých zemí</td></tr></tbody></table><br /><p><br /></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-10555357054667175592024-03-11T15:43:00.004+01:002024-03-12T16:29:51.761+01:00Liberec jde do NATO<p><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfD2Ysoner3dL5pU2Vwmg4IbdQfvEFgyJjKC_cFB3I1SGKEL139mDylDxxhdQ75Zely8I7Z-oPJ3CWpbWNDrm1IhHk-CQyK13My71h1IUOFa6MU50FMwfwAVp22313KXyTU7NTKb3NcN8ZEmlJM_A-jzD65jTXsViaQGlm4E051V6icSkvWO7Ka-t7KcE/s100/NATO.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="100" data-original-width="100" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfD2Ysoner3dL5pU2Vwmg4IbdQfvEFgyJjKC_cFB3I1SGKEL139mDylDxxhdQ75Zely8I7Z-oPJ3CWpbWNDrm1IhHk-CQyK13My71h1IUOFa6MU50FMwfwAVp22313KXyTU7NTKb3NcN8ZEmlJM_A-jzD65jTXsViaQGlm4E051V6icSkvWO7Ka-t7KcE/w200-h200/NATO.jpg" width="200" /></a></i></div><i>Po čtvrtstoletí, pouhém i dlouhém, repasuji svůj dobový článek ke vstupu Česka do NATO. Doufám, že i dnešní generace si vezme za své můj tehdejší slib, vyjádřený v poslední větě tohoto článku z konce minulého tisíciletí.</i><p></p><p>Dnes večer [11. března 1996] bude z liberecké radnice vypálen slavnostní ohňostroj. Dnes odpoledne vstupuje Česká republika prostřednictvím 9. roty chemické ochrany sil okamžité reakce dislokované v místních kasárnách do NATO. Chemici jsou elita naší armády a mají mezinárodní kredit.</p><p><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>Dřív si mohli cvičit svoje umění na smrádku, který se vždy táhl od výrobních hal továrny LIPO, kde se vyráběly báječné cukrovinky. Bylo to cítit... jako když chcípne kočka, říkávala babička Hejtmánková. Jako kluk jsem pod těma kasárnama bydlel, chodili jsme s kamarády sbírat za plot na vojenskou střelnici nábojnice od malorážek, ti vojáčci museli být asi nějací sportovní střelci. Z nábojnic se ještě linula taková příjemná vůnička, úplně jiná, než z oken LIPA, u kterých jsme žebrali o nepodarky z výroby tvrdých, skoro skleněných bonbónů. Později se začaly linout jiné čmoudíky hlavně z německých a polských elektráren, na těch si mohli chemici procvičovat identifikaci celé Mendělejovy tabulky.</p><p>Radnice v Liberci, před kterou oslavy vyvrcholí, je vskutku pěkná. V letech 1888-1893 ji postavili podle plánů vídeňského stavitele Neumanna v novorenesančním slohu - a je nemlich taková, jako má Vídeň, nebo skoro taková. [Jen zabírá asi desetkrát menší plochu. Ale dodnes se před ní točí filmové scény z Vídně.] Teprve, když ji dostavěli, teprve potom zbourali tu starou, malou a nedostačující, která na náměstí zacláněla už od roku 1599. A hned bylo místo pro moderní švýcarskou tramvaj. Vznikl pěkný plac, na kterém se pak mohly rozmáchnout naše novodobé dějiny. [Novoměstské náměstí.]</p><p>Poprvé se tak dělo 28. října 1918. To se ještě Liberci hojně říkalo Reichenberg a žili tu převážně Němci. Toto v minulém století druhé největší město Českého království mělo ovšem i svou českou menšinu. A česká slečna Emílie Vobořilová si toho dne brala vojáka ještě c.k. armády Otto Kovanice (v Liberci sloužil zrovna v těch kasárnách, kde jsou naši NATOvští chemici). [Dle rodinné historky to bylo 28.X., podle data oddacího listu se tak stalo až 30. října.] Svatbu měli na radnici, pak šli spolu pěšky Pražskou ulicí dolů na Tuchplac [později Soukenné náměstí, pak náměstí Konráda Henleina, pak náměstí Klementa Gottwalda, dnes zase Soukeňák]. Děda měl na rakouské uniformě trikolóru, už se vědělo. Němci, který na něj řval "Was is das?" hrdě odvětil: "Vy nevíte? Máme republiku!"</p><p>Ta republika trvala skoro celých dvacet let. Pak se Liberec zase stal Reichenbergem a nedlouho po záboru ho navštívil soudruh Hitler. [Genosse Adolf se už rozhlížel po svém Adolf Hitler Platz.] Radnice byla slavnostně vyšňořena rudými prápory s hakenkrajci, náměstí přetékalo nadšenými soukmenovci. Naši u toho už nebyli, to víte, že by je rovnou odkráglovali.</p><p>V květnu 1945 po náměstí drandily tanky Rudé armády. Z libereckých oken zase visely prápory, tentokrát bílé lajntuchy. Bába s dědou a mým budoucím tátou se vrátili, tetička a oba strejdové se konce války nedožili. Rodiny dědových bratrů na tom byly ještě mnohem hůř. Němci šli pryč, přicházeli noví osídlenci, i mladá má budoucí máti až z Jaroměře. Brzičko se náměstí pod radnicí opět rozčeřilo rudými prápory, tentokrát se srpy a kladivy. Nedlouho poté zmizela ze špičky radniční věže plechová postava rytíře nahrazena pěticípou hvězdou.</p><p>Další podstatné zaplnění radničního náměstí si už pamatuji sám. 1.máj 1968 byl úplně jiný, než ty ostatní. Místo průvodu se odehrával jen masový mítink za účasti ministra Císaře. Někdy v tom osmašedesátém se při probíhající rekonstrukci radnice zjistilo, že velká pěticípá hvězda na vršíčku věže byla neodborně umístěna a skoro celých dvacet let pod ní zatejkala dešťovka. Celý krovy byly od ní shnilý! Nějakou chvíli byla věž bez hvězdy. Pak ji renovovali.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPDQwIDYd8kX_La30f9DLJBzjSVdaNw_5c6ZpRjQs8_MLY5rL1vplDgztne3-cpUnDCe6O18wrOJFo4h7fgzfUnkVcR6VTFlfjPnZI09BxDvkCNhu2ZqdQ3gWkTzjG9a1jUyojEdfNYbavFFKEvjuxRQLqmnRytKMcyGafliFTepsaG8DD-pWqVYFHh9E/s566/Lbc-Tank-314.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="408" data-original-width="566" height="289" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPDQwIDYd8kX_La30f9DLJBzjSVdaNw_5c6ZpRjQs8_MLY5rL1vplDgztne3-cpUnDCe6O18wrOJFo4h7fgzfUnkVcR6VTFlfjPnZI09BxDvkCNhu2ZqdQ3gWkTzjG9a1jUyojEdfNYbavFFKEvjuxRQLqmnRytKMcyGafliFTepsaG8DD-pWqVYFHh9E/w400-h289/Lbc-Tank-314.jpg" width="400" /></a></div>21. srpna 1968 se Náměstím Bojovníků za mír valily opět sovětské tanky, tentokrát však neměly na věžích namalovány rudé hvězdy, jenom bílé invazní pruhy ve tvaru kříže. Radnice byla obklopena lešením, ze kterého v ranních hodinách neuvážliví mladíci házeli dřevěné podlážky na okupační tanky. Než je Rusové postříleli.<p></p><p>Všude vlály československé prapory. Dav na náměstí hrozil na projíždějící obrněné vetřelce pěstmi. Pak jeden stroj dostal na tramvajové výhybce smyk (asi) a vletěl do podloubí, které se na něj i na lidi, kteří tam byli, zřítilo. Při couvání tank zle pošramotil sanitky, které nakládaly raněné a umírající. Když vylezl z věže ruský důstojník, byl přivítán pískotem a kusy cihel. Začal střílet z pistole. Scénku později popsal v Dálkovém výslechu dramatik a spisovatel Václav Havel, který na ni shlížel z baráku, co tenkrát patřil čs. straně socialistické, takhle vlevo od radnice. Tehdy ještě nebyl prezidentem, milé děti. Moje žena Ivana, která bydlela v sousedním domě v podkrovním podnájmu to neviděla, byla tou dobou v práci. Tehdy ještě nebyla mou ženou, bylo mi sedmnáct!</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKE3oZ6D04lIs2Ku0cJclMzIieuyUHaudXR4KpoeH5-GQB89VTiiObAZFceqc1ZF9unKBUPzDkmMwB786T4rfdKe0Rr-J-1ZpheTAgyXSL2wGwtosz5ZcxKoN_NlTInasXFsNWW_WhWEqFuLxUhrW_FJajr7wFV_qHBNy8J9-_4Lipkfpdk3SYskeiOcc/s2000/Cerna_stuha_na_Lbc_radnici-1968.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="1348" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKE3oZ6D04lIs2Ku0cJclMzIieuyUHaudXR4KpoeH5-GQB89VTiiObAZFceqc1ZF9unKBUPzDkmMwB786T4rfdKe0Rr-J-1ZpheTAgyXSL2wGwtosz5ZcxKoN_NlTInasXFsNWW_WhWEqFuLxUhrW_FJajr7wFV_qHBNy8J9-_4Lipkfpdk3SYskeiOcc/w270-h400/Cerna_stuha_na_Lbc_radnici-1968.jpg" width="270" /></a></div>Na radniční věži se objevil dlouhatánský černý pruh, který vlál nad městem ještě dlouho a dlouho. Museli ho tam upevnit horolezci, lešení na věži už nebylo. 65 metrů, praví o štíhlé věži radnice průvodce Libercem. Celé měsíce se nenašel žádný jiný liberecký horolezec, který by onu smuteční stuhu snesl. Byla vidět odevšad, i z podhůří Jizerských hor, i z vrcholku Ještěda.<p></p><p>V srpnu 1968 bylo zle, ale stále existovala naděje. V lednu 1969 po Palachově pohřbu zbyla už pouze beznaděj. A přece již po několika měsících zažilo radniční náměstí opět radost, vyjádřenou hesly: "2:0" a "4:3". Porazili jsme Rusáky v hokeji. A Rusáci vyměnili předsednictvo ÚV KSČ, vládu a pak to šlo od shora až dolů. Nakonec odvolali i legálního libereckého starostu Moulise. Zmizela i černá vlajka. Demonstraci 21. srpna 1969 už rozháněli naši esenbáci.</p><p>A pak přišel listopad 1989 a náměstí bylo opět plné vlajek a lidí.</p><p>Náměstí před libereckou radnicí se dnes jmenuje Benešovo [přesněji "Náměstí Dr. E. Beneše"]. Už po něm nejezdí tramvaje, po skoro sto letech se odstěhovaly jejich koleje do sousedních ulic. Náměstí se v létě stává obrovskou předzahrádkou místních restaurací. Nikdo by neřekl, že tu kdysi kdosi bojoval za mír či válku.</p><p>Ale dnes odpoledne se na něj historie na chvíli vrátí. Ve tři hodiny převezmou naši chemici čestný prapor města Liberce. (Možná jim ke vstupu do NATO pomohla vynikající vojenská kuchyně, snad nejlepší v české armádě.) Slavnost bude pokračovat od šesté hodiny večerní v divadle F.X. Šaldy. O osmé hodině vytryskne z radniční věže slavnostní ohňostroj. Přítomni budou vybraní hosté. Noví spojenci z Ameriky, Francie, Belgie, Polska... I z Německa. Václav Havel, prezident, kterého nám závidí půlka světa (a druhá půlka nenávidí) bude tentokrát nejspíš chybět.</p><p>Tentokrát tam nebudeme ani my. Se ženou Ivanou si v našem pražském sídlištním bytě otevřeme lahvinku červeného Svatovavřineckého a budeme tu slávu sledovat v různých televizích. O ohňostroj nepřijdeme, u rybníčku pod stanicí metra Lužiny ho budeme mít taky. Už od půl sedmé večer. Starosta Prahy 13 Petr Bratský nás velmi potěšil.</p><p>A přece budeme trochu zastoupeni i v tom Liberci. Patnáctiletá neteřinka Pavlína spolu se zbytkem Severáčku zazpívá po slavnostním předání praporu našim vojákům z balkónu liberecké radnice, ve které 28. [30.?] října 1918 měl její pradědeček s její prababičkou svatbu, českou hymnu.</p><p>A ještě někdo tam bude přítomen i v nepřítomnosti. Na pravé straně radničního průčelí, tam kde se před více než třiceti lety černala na chodníku kaluž krve, tam je teď umístěna deska s osmi jmény obětí bezmocného protestu proti ozbrojené a nepřekonatelné přesile. A pod </p><p><b>Příště už budeme střílet.</b></p><p><i>Psáno v Praze na Lužinách 11. března 1996. [Drobně doplněno 11. března 2024]</i></p><div style="text-align: left;">(Tehdy byly příspěvky vedeny jako přílohy. A v záhlaví uvedeny textem:<br /><span style="background-color: #29b229; color: yellow;">Toto je příloha webového deníku Neviditelný pes. Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.</span>)</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Z_7JidVXKlp_GEwJHSVSjk4QqULk6-X3xs2ElQgaeEteBfk2aH2a0AkNo7MCG2gThhTULfT_gVUfqfaU_gJJsCtcPF3ckbhh2XVDRxZwruLkdgxN3Ldm2RYG2BSO1NlkjtXXdK-fkrHMzgw-8Wr1-35Nt8UgFM19Y9z02AMQrjHoBc-tTIsU2Tt5_cI/s640/Pomnik_obetem-1968-Liberec.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_Z_7JidVXKlp_GEwJHSVSjk4QqULk6-X3xs2ElQgaeEteBfk2aH2a0AkNo7MCG2gThhTULfT_gVUfqfaU_gJJsCtcPF3ckbhh2XVDRxZwruLkdgxN3Ldm2RYG2BSO1NlkjtXXdK-fkrHMzgw-8Wr1-35Nt8UgFM19Y9z02AMQrjHoBc-tTIsU2Tt5_cI/w640-h480/Pomnik_obetem-1968-Liberec.JPG" width="640" /></a></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-63043702147180541812024-03-07T20:00:00.003+01:002024-03-07T20:08:24.160+01:00Tajné místo hory Sion<p><a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2024/03/pochod-jeruzalemem.html" target="_blank"></a></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWO2KHyZHG0WLBPErPrpORufsyU-hZQZ2ejr73BrydITuG2vV3kpsUJeW_Zark-bTZ8bNzgyYIcM0OEOGHm4UWGfvOFqFixqJUqCWhTPNKixUqLQoGzcrkOYYKW_dffpPyjdYyrpkBdrRhJydo-11y1hK5EWD_3a5B1cbKgsdTXYpmBKCDWvoFRndIO_w/s3000/DSC01886.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWO2KHyZHG0WLBPErPrpORufsyU-hZQZ2ejr73BrydITuG2vV3kpsUJeW_Zark-bTZ8bNzgyYIcM0OEOGHm4UWGfvOFqFixqJUqCWhTPNKixUqLQoGzcrkOYYKW_dffpPyjdYyrpkBdrRhJydo-11y1hK5EWD_3a5B1cbKgsdTXYpmBKCDWvoFRndIO_w/w400-h300/DSC01886.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Minaret Citadely od jihu</td></tr></tbody></table><a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2024/03/pochod-jeruzalemem.html" target="_blank">Včera jsme se po Jeruzalémě dost našlapali</a>, další šlapání nás čeká dnes, ve čtvrtek 5. října 2023. Kamalův autobus nás po krátké cestě z Betléma vyklopí pod východními jeruzalémskými hradbami jižně od Jaffské brány, kterou z této strany chrání Citadela (<a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/08/mir-davidovy-veze.html" target="_blank">"Davidova věž, co není ani věž, ani Davidova"</a>).<p></p><p>Jdeme svažitým parkem nahoru až ke hradbám, před kterými archeologové odkryli kamenné schody. Ty vedou do osmanských hradeb, které zde ale nejsou proraženy. Jsme u "Skryté brány", která byla začátkem letopočtu zcela odkrytá, neb vedla do Herodova paláce. Ten tvořil se severnější Citadelou jeden stavební komplex. Když jsme se s mou neregistrovanou partnerkou Janou <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-hradebni-streka.A171212_202456_p_doupe_wag" target="_blank">tudy procházeli v roce 2017</a> nahoře po hradbách, divil jsem se, že uvnitř jihozápadního rohu hradeb starého Jeruzaléma zeje rozhlehlá nevyužitá pustina, na mapách označená jako „Armenian Garden:<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRcRYr7D2nigFCuBBoxBWMFP4RH_jblen4eBYp25jwEIGu0RFG35dm0PxSrMak7wvVCX4x0Ws2zIY3YtGS-l_KQ1LHj346380xmUSSRswr_vz7OQHgNrbtGr9-o_J1mqqUk6UYY3AfrSUPipIFsHfstzTp-U85ZpVYDjYaeeqXeXJCXUXuG0xuqXtQ300/s3000/DSC01909.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRcRYr7D2nigFCuBBoxBWMFP4RH_jblen4eBYp25jwEIGu0RFG35dm0PxSrMak7wvVCX4x0Ws2zIY3YtGS-l_KQ1LHj346380xmUSSRswr_vz7OQHgNrbtGr9-o_J1mqqUk6UYY3AfrSUPipIFsHfstzTp-U85ZpVYDjYaeeqXeXJCXUXuG0xuqXtQ300/w640-h480/DSC01909.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Schody k Skryté bráně</td></tr></tbody></table><br />"Vlevo se vzdouvají vlny výsypky neznámé povahy, která je porostlá oranžovou travou. Předpokládám, že terén je proto tak vysoko, že pod sebou skrývá stratigrafické vrsty dřívějších smetišť. Část této plochy, zvící rozlohy asi fotbalového hřiště (90–120 m, šířka 45–50 m) je využita na parkoviště." Tak to není smetiště, ale dosud nevykopané vykopávky Herodova paláce. Po papínkově smrti zde nějaký čas pobýval jeho synek Herodes Antipas, ke kterému poslal Pilát Ježíše, ať se s ním párá on, a ne římský místodržící. Alespoň podle evangelisty Jana. (V roce 2017 zde bydlela jen auta a jeden bezdomovec.) To podporuje domněnku, že právě pevnost Citadela (sídlo římského místodržícího) byla místem Ježíšova odsouzení. Nikoli pevnost Antonia na severním okraji Chrámové hory (která sloužila spíše jako kasárna), na jejímž místě je začátek dnešní oficiální Via Dolorosy. No, obě místa jsou v Jeruzalémě, vzdálena jen něco přes kilometr, vlastně kousek vedle sebe... <p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-YF-HlJXLPJNlMwi0iko8qu_Qj3W1Lj3g4Wc-pJHLffHlOkmsPqa0CKndtUix3Cr8tXipqRE7CgP9HUcwHScvWnsBia4v_TDlG4R5jXVChN6Oo7rnTzIj0RXsF9L2Ebn8dve3YSp8KdKR0jg7Ufkcbmghf283I2HxyVZfp8IFmX8F0bcC7mFjhjnq4k4/s3000/DSC01898.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-YF-HlJXLPJNlMwi0iko8qu_Qj3W1Lj3g4Wc-pJHLffHlOkmsPqa0CKndtUix3Cr8tXipqRE7CgP9HUcwHScvWnsBia4v_TDlG4R5jXVChN6Oo7rnTzIj0RXsF9L2Ebn8dve3YSp8KdKR0jg7Ufkcbmghf283I2HxyVZfp8IFmX8F0bcC7mFjhjnq4k4/w640-h480/DSC01898.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jemine Moše</td></tr></tbody></table>Kolem hradeb stoupáme po schodech k jejich jihozápadnímu rohu. Přes údolí, které je chrání od západu, shlížím na protější čtvrť, či spíš jen <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/11/jemine-mose.html" target="_blank">sídlišťátko Jemine Moše</a>, které jsem procházel včera. V době jordánské okupace sloužily zuby osmanských hradeb vlevo vysoko nad námi jako střílny, odkud byla Jemine Moše nepravidelně ostřelována. Tady v údolí Gehenna pod námi byla země nikoho a dočasné hranice Státu Izrael a jordánského hášimovského království jen občas oživily granáty, přelétající je z obou stran. <p></p><p>Vystoupali jsme po schodech až k úpatí hradebního rohu a kolem něho zabočili k východu. Je tady mezi hradbami a zdmi hřbitova jen asi dva metry úzká ulička. Ten hřbitov se nachází vpravo za zdí, a jsou na něm pochováváni příslušníci řecké ortodoxní komunity. Mineme vlevo Sionskou bránu v ostřílených hradbách (naďobáno v květnu roku 1948) a odbočujeme k jihu na samotnou horu Sion. (Ale <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/01/duse-hory-sion.html" target="_blank">není to <b>ta</b> hora Sion</a>, jak jsem si dříve samostatně vynalezl.) Avšak nejdeme jako obvykle uličkou, která se větví doprava k vilémovskému chrámu Zesnutí Panny Marie a doleva ke křesťansko-židovské mešitě krále Davida, kam nakonec taky dojdeme. Obejdeme prodejce pečiva, datlí a dalších sladkostí, který si zde rozložil na své trojkolce svůj stánek a nejdříve jdeme takhle vlevo po okraji rozlehlého parkoviště autobusů. Vcházíme opět mezi vysoké zdi. Po chvíli zeď vpravo ustupuje a do prostoru se vyloupne podlouhlá zahrádka. Nápis na keramické dlaždici na zdi informuje, že jde o "Lester a Edna Shapiro Garden". A byla vytvořena (dle další dlaždičky) s láskou na paměť Kathryn Silber z Bostonu (U.S.A.) 1927-2005. Zahrádka je pokryta zeleným kobercem, evokujícím trávu, na níž stojí sedací souprava. Co nás však zajímá více je velká drátěná klec s asi patnácti bílými holubicemi. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixdfr5iKIJ_D55KgFp6UgtyLaSLQ4H5cdPB9jUFdhpNQ9ocLv886oqdQdITxrVSARXt8CzEr8Adz3PoBV9VzqGAHDCnqKlhG-bokrRsyJAIc7gA80qQDpFTQhI5NUsKQMW8DJjXqxtBPJsxkxTrg6H0COMUI9PWFCBfRNu8vzBw7hVqHqoguPL_bRqoMI/s3000/DSC01925.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixdfr5iKIJ_D55KgFp6UgtyLaSLQ4H5cdPB9jUFdhpNQ9ocLv886oqdQdITxrVSARXt8CzEr8Adz3PoBV9VzqGAHDCnqKlhG-bokrRsyJAIc7gA80qQDpFTQhI5NUsKQMW8DJjXqxtBPJsxkxTrg6H0COMUI9PWFCBfRNu8vzBw7hVqHqoguPL_bRqoMI/w640-h480/DSC01925.JPG" width="640" /></a></div><p>O kousek dál se prostor vpravo rozevírá ještě víc. Mezi naši stezku (Maale Shazach, kdybyste ji hledali na mapách) a zadní trakt hrobky krále Davida (a dalšího památného příslušenství) se vtěsnal nenápadný muslimský hřbitůvek. Vydáváme se dál z kopce dolů. Vlevo zanecháváme Síň holokaustu s památkou na tisíce vyvražděných židovských obcí. Nevšímáme si židovského, ani františkánského hřbitova. Přejdeme silnici a vcházíme do brány hřbitova luteránského. Zde byl na své přání v roce 1974 pohřben hodný esesák Oskar Schindler. Jeho hrob poznáte snadno, a taky pochopíte, proč se mu říká "Skalní lom". Zejména dojatí diváci filmu Schindlerův seznam sem přinášejí tuny kamení. (Nevědí, že za každého člověka, vytaženého z transportu musel nastoupit jiný heftling, protože Němci pořádali zájezdy do Osvětimi v přesných tisícových číslech, tak aby jim to nefalírovalo. A ten jiný byl vlastně obětován za ty zachráněné, vybrané. Je dobře, že přežili, ale už navěky dluží.)</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPTJKKagt497CZ15WRe4750GmZye6QIJ98h8G2OW-Zrjuqs4xnuOiro1k34kwYcgJdEJLiAefn_i7YQ2kawLDJ1gIvScp__C_g8e4VF0KE0kHETe-TlKQAliFFIHYiirH6OhyphenhyphenzCkWNNKgTTC10G16ImEN9KWcwmscqM_-Erx6kxQ5FcdUdnm8ct6qvsDE/s3000/DSC01958.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPTJKKagt497CZ15WRe4750GmZye6QIJ98h8G2OW-Zrjuqs4xnuOiro1k34kwYcgJdEJLiAefn_i7YQ2kawLDJ1gIvScp__C_g8e4VF0KE0kHETe-TlKQAliFFIHYiirH6OhyphenhyphenzCkWNNKgTTC10G16ImEN9KWcwmscqM_-Erx6kxQ5FcdUdnm8ct6qvsDE/w640-h480/DSC01958.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hrob Oskara Schindlera</td></tr></tbody></table><p>Od spodní zdi hřbitova je pěkný výhled přes údolí Gehenna, které zde obtáčí horu Sion z jihu. Klene se přes ně lávka pro pěší. Byla natažena teprve nedávno. Tady je možné chodit přes údolí po laně! Tedy na těch lanech ne, lávka, dlouhá asi 220 m na nich visí, je lepší chodit rovnou po ní. Máte větší naději, že nespadnete na dno biblického pekla.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS1goklB80VKBkYqML9euLhaGRKS0fKxAqmYY_8xy5Hk9l3eZMvr6cT2UvYtvVuSJIb5H5sEEvjg9MMkT4QUUjiYwz8lMpGwg7Dko_yMKXXEPCMHIjHxuSkFFRPykRSbAlQvGaQgyN0J4HdyeItbA-HDNGrxXVBfvkxNy1FbCnKlUZl2Z_n5-CrXelgqw/s3000/DSC01965-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2176" data-original-width="3000" height="464" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhS1goklB80VKBkYqML9euLhaGRKS0fKxAqmYY_8xy5Hk9l3eZMvr6cT2UvYtvVuSJIb5H5sEEvjg9MMkT4QUUjiYwz8lMpGwg7Dko_yMKXXEPCMHIjHxuSkFFRPykRSbAlQvGaQgyN0J4HdyeItbA-HDNGrxXVBfvkxNy1FbCnKlUZl2Z_n5-CrXelgqw/w640-h464/DSC01965-orez.jpg" width="640" /></a></div><p>Vycházíme ze hřbitova a vracíme se do kopce, ale více doleva. Obcházíme horu Sion k západu, a tu se mezi keři a stromy objeví bronzová socha krále Davida, hrajícího na lyru. Má pořád rozfláklý nos, nikdo ho neopravuje, jak nám před lety tvrdil průvodce Šajke. Tento dar sochy "cara Davida" v nadživotní velikosti nechali ruští pravoslavní původně umístit na náměstíčku před objektem, kam máme namířeno. V roce 2014 jsem si poznamenal: "David se tváří jaksi sveřepě, což je dáno tím, že má nos rozbitý na maděru. K vandalismu došlo hned druhý den po instalaci objektu, přičemž byla socha také polita barvou. Provedl to nejspíš nějaký superultraortodoxní… prostě silně věřící žid, který ctil přikázání „nezobrazíš”. Řekněme si rovnou, že tento novodobý vpád do okolí ješiv, na místo, které ctí tři různá náboženství, byl poněkud neekumenický. Hloupý. Prostě neizraelský. Barva byla smyta, rozbitý nos zůstal." Ale místo nezůstalo. Král se ocitl jen - kousek vedle. A tady, za zdí své hrobky, už nikoho nepohoršuje. Moc turistů sem nezavítá.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVqc6TYTQuZtiD_9E4DThrY9f7hSW3btSFx6PnPbHp7iPKRe9W9hnnIHOec372VUiBQITChsju4_65_6tirTjAfjPCB3-8bJBu6tTGu3Fi1PFj4oDC1JJu5Jmn_y96JL_0tVNw2RpDobneCP-5CJh0i_rWONZvRkvPZWMDKGzr-tc7nphWjifC1dR5cd8/s3000/DSC01974.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVqc6TYTQuZtiD_9E4DThrY9f7hSW3btSFx6PnPbHp7iPKRe9W9hnnIHOec372VUiBQITChsju4_65_6tirTjAfjPCB3-8bJBu6tTGu3Fi1PFj4oDC1JJu5Jmn_y96JL_0tVNw2RpDobneCP-5CJh0i_rWONZvRkvPZWMDKGzr-tc7nphWjifC1dR5cd8/w640-h480/DSC01974.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Transferovaný car David</td></tr></tbody></table><p>Procházíme plechovými dveřmi v plechových vratech v kamenných zdech na opuštěnou travnatou placku, kterou jsem navštívil roku 2017 s Janinkou. Nic tady není, ani pořádné výhledy do okolních údolí. Severní kulisa nádherného Dormitionu se skrývá za řádkou vysokých borovic. Tehdy jsem si zapsal: "Asi o tomhle místě nám vyprávěla paní Hana v Haifě. Že zde na Sionu pocítila onen duševní stav, jenž lze popsat slovy <b>"tady to je"</b>. Cítili jsme to také." Takové metafyzično. Tak tady <b>to</b> skutečně bylo, tedy něco fyzického, i když jsme to s mou husitkou Janou nevěděli: Dva metry vysoká betonová konstrukce, střecha pět na deset metrů, stojící na několika sloupech, kryje archeologický objekt. Mezi pletivem, které uzavírá prostor mezi sloupy, se nám naskýtá pohled dolů, na schody, které sestupují do jeskyně. Zde se setkávali prvotní křesťané, když ještě byli jen židovskou sektou...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM9HpAwZIDdumMsOz5JkGKR0x7uxQ7_z5ui-ws-Ba0Lk0XYEh8ugZjse9Y8wJDwwEuORC5V-OVoc4XlXveSAj4c1e8RwFAnN2Dn7YJJjqaH16Yzo3psPwNAMvp7Q_AhtHyT5p6yw_cJsZy9Z7IGNUVi8QNKfq-KEbRBL-s5xbmeAmVITxzf_r_nJhDcKU/s3000/DSC01985.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM9HpAwZIDdumMsOz5JkGKR0x7uxQ7_z5ui-ws-Ba0Lk0XYEh8ugZjse9Y8wJDwwEuORC5V-OVoc4XlXveSAj4c1e8RwFAnN2Dn7YJJjqaH16Yzo3psPwNAMvp7Q_AhtHyT5p6yw_cJsZy9Z7IGNUVi8QNKfq-KEbRBL-s5xbmeAmVITxzf_r_nJhDcKU/w640-h480/DSC01985.JPG" width="640" /></a></div><p>Tak Janinko, cítili jsme to dobře!</p><p>A vidím, že se písmenka zase nahromadila. Takže Davida a Ježíše navštívíme až příště.</p><p><i>Prožito v Izraeli ve čtvrtek 5. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 7. března 2024</i></p><div style="text-align: left;">Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.<br /><br />Viz i starší a zevrubnější články o hoře Sion:<br /><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-mir-krale-davida.A061018_162202_p_doupe_wag" target="_blank">Mír krále Davida</a> (2006)<br /><a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/08/mir-kralovske-vecere.html" target="_blank">Mír královské večeře</a> (2014)<br /><a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/01/duse-hory-sion.html" target="_blank">Duše hory Sion</a> (2017)<br />Něco o chrámu Zesnutí: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/08/mir-klidneho-spanku.html" target="_blank">Mír klidného spánku</a> (2014)</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidS9D6tsjIHEOo9Ry-b3gOVzoJJSJpiBJcvTU7LCeBJFKaWWxon-WzVNclSPNRZky4THpoew3PznNYhd7lstEWLz3JzCJLdp3wMmris6aQR3PAx0tmTIlJYyI6tyyIzecRXHy_JpYgmro1c2uS9O4j-OLr4PQs6DHU_eqQJrBQVBqHxHs32OYhJ7kxDG4/s3230/DSC01987-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2520" data-original-width="3230" height="500" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidS9D6tsjIHEOo9Ry-b3gOVzoJJSJpiBJcvTU7LCeBJFKaWWxon-WzVNclSPNRZky4THpoew3PznNYhd7lstEWLz3JzCJLdp3wMmris6aQR3PAx0tmTIlJYyI6tyyIzecRXHy_JpYgmro1c2uS9O4j-OLr4PQs6DHU_eqQJrBQVBqHxHs32OYhJ7kxDG4/w640-h500/DSC01987-orez.jpg" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-29705889879563119522024-03-05T20:10:00.004+01:002024-03-05T20:10:43.313+01:00Co v televizním seriálu o rakovině nebylo<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLtJUIeCv4TvLWMoycs59h1PhQQ-m3KRwwn3Mrfq9tUYexPkJeh8Gdf5U6yWEC2n7VYDqljVrIdlOHHhkJ-3DYwDZkBQh3p3BCP4_zMrOviuTYJxtUiPIu9iqXMzXeH91V_-AZyHbd_qyRcAjbQSz1cvS3UUvDIaJJiOjLSeCWIOErs65i2rTLXDkN3xI/s1082/motto_detail-orez.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="725" data-original-width="1082" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLtJUIeCv4TvLWMoycs59h1PhQQ-m3KRwwn3Mrfq9tUYexPkJeh8Gdf5U6yWEC2n7VYDqljVrIdlOHHhkJ-3DYwDZkBQh3p3BCP4_zMrOviuTYJxtUiPIu9iqXMzXeH91V_-AZyHbd_qyRcAjbQSz1cvS3UUvDIaJJiOjLSeCWIOErs65i2rTLXDkN3xI/w400-h268/motto_detail-orez.jpg" width="400" /></a></div>Úspěšný seriál ČT Smysl pro tumor měl mnoho předností. Za prvé byl konečný a tím pádem ukoukatelný. Pak jsem ocenil, že v něm herci skutečně hráli. Jasně že za tím bylo i to, že měli co hrát. Jako hlavní benefit však vidím, že se náramně zvýšil počet nových dárců kostní dřeně. </div><p></p><p>Také jsem býval v jejich registru. Ne v tom plzeňském, ale v tom pražském. "<a href="https://www.ikem.cz/cs/cesky-registr-darcu-krvetvornych-bunek-ikem-startuje-serii-naboru/a-3542/" target="_blank">Český registr dárců krvetvorných buněk IKEM</a>" totiž bere zdravé lidi do čtyřiceti, a to jsem jako letitý dárce krve a krevních destiček byl, i ten věk jsem těsně stihl. Jinak máme v naší zemičce ještě "<a href="https://registr.kostnidren.cz/" target="_blank">Český národní registr dárců dřeně</a>" v Plzni, kde berou dárce jen do 35 let. Tam s tím, myslím, u nás vůbec začali, dnes je to o.p.s. Jejda, tak aby se to nepletlo, když se to už plete. Koho by napadlo, že v naší malé zemičce máme hned dva dřeňokostní konkurenty! </p><p>Jenže ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté a patnácté komnaty. Neměl jsem v úmyslu je otevírat, ale ten seriál ty dveře vlastně vyrazil.<span></span></p><a name='more'></a> "Rakovina" není nemoc, ale skupina chorob, které se dost liší. Společné pro ně je to, že se vlastní buňky vymknou kontrole a začnou si hospodařit po svém. Moje žena Ivanka dostala na jaře roku 2013 rakovinu prsu. Ačkoliv chodila na pravidelné kontroly mamografem. Nebo možná proto? Existuje pacientská legenda, podle které může toto vyšetření naopak onu rakovinu vyvolat. Toto podezření zesiloval fakt, že v kohortě, s níž chodila žena na chemoterapie, byly další dvě ženy, u nichž byla rakovina identifikována v časové návaznosti na vyšetření mamografem. A to už po několika měsících od negativního nálezu. Ale tím se netrápím, u Ivanky šlo o agresivní nádor, který se může vyvrbit poměrně rychle.<p>Trápím se jinými věcmi. Chemoterapie zabíjí nádor, ale fakticky i pacienta. Důležité je, aby zabila dříve nádor než člověka. Když šla Ivanka před urychlenou operací na vyšetření k obvoďákovi, tak ten se zděsil stavu její krve. Protože doktoři zabíjeli nádor, ale nepodporovali člověka. To nechali až na tom obvoďákovi.</p><p>Po chemošce ženě vypadaly vlasy. Pojišťovna zaplatila paruku. Ale odnětí ňadra je úplně jiná věc než jen taková kosmetická "drobnost". A tady mám další nemilou zkušenost. Když jsem se snažil zjistit, jak bude léčba pokračovat, musel jsem paní věhlasnou doktorku z Homolky shánět telefonicky, protože po operaci a propuštění do domácí péče jsme s ní žádné sezení neměli. (Mimochodem, před těmi deseti lety neměla onkologie Na Homolce lůžkové oddělení. Z vlastní jiné zkušenosti z té doby vím, že v této obří nemocnici rádi diagnostikují, ale ne tak rádi léčí. Aspoň tak to tam v té době vypadalo.) Do telefonu jsem se dověděl jen to, že <i>"operace neměla ty výsledky, jaké jsme si od ní slibovali"</i>. A nazdar. Nevotravuj!</p><p>Když jsme později volali jiné lékařce, detekovala v Ivanině mluvení zmatenost a doporučila zavolat rychlou. Ta Ivanku odvezla do Motola. Tam jí diagnostikovali klostridii. Umístili ji na infekční oddělení, kde jsem ji ale po splnění různých opatření (mytí rukou, ochranný oblek, rouška) mohl denně navštěvovat. A vyléčili ji. Z klostridie. Jenže i zde došlo k drobným nepříjemnostem. Ivanka si oblíbila mátový čaj. Vaříval jí ho tam z donesených sáčků jeden - lapiduch. Jenže lapiduch odešel a sestry to dělat nechtěly. I nosil jsem jí pak uvařený máťák v termosce. Podle Ivanky ji jednou jedna sestra nevyslyšela, když se potřebovala vyprázdnit, protože si jí předtím řekla o zavření dveří pokoje. Ze kterých na ni z chodby táhlo. Což sestru zjevně urazilo. Žena dovedla být nepříjemná. Jenže pak ji prý sestra naschvál za trest nechala posrat. Tomu se mi až nechce teď, když to píšu, věřit, ale věřte (podle mé jiné osobní zkušenosti), že i sestry dovedou být až drasticky a doslova sadisticky nemilosrdné!</p><p>Nicméně Ivanku v Motole vyléčili z klostridie a dostatečně připravili na další léčbu rakoviny. Protože já vůl si furt myslel, že se s ní dá něco dělat! Trápilo mě, že se další léčba kvůli té klostridii odložila o pět týdnů, ale těšil se, že jí pak na té Homolce přijmou a budou léčit. Když tam tedy chodila na chemošky a operovali ji tam. Když byla jejich pacient! Tak dlouho jsem je otravoval, až ji nakonec přijali na internu. A tam za ní chodila rehabilitační sestra. Léčba proti rakovině nula bodov. Rozhovor s primářem téměř nemožný. Odchytil jsem ho po asi dvou týdnech, když se zaskočil na Ivanku podívat v době mé přítomnosti. Ve dveřích mi řekl: <i>"Bylo by směšné si myslit, že když bylo (nějaké číslo) uzlin chycených, pak by zbylé chyceny nebyly."</i></p><p>Zeptal jsem se pro jistotu, jestli mi říká, že mi žena zemře. Potvrdil mi to konečně doslovně.</p><p>No, mně to tedy <i>"směšné"</i> nepřipadalo. A rozhodl jsem se odvézt si Ivanku domů. Během dvou dnů jsem sehnal u čtyř různých organizací polohovací postel, kyslík, stoleček, na kterém bylo možno jíst z postele a hlavně sestru Dášu z občanského sdružení HEWER. (Synek prohlásil, že ji zafinancuje, na jak dlouho bude potřeba.) V pátek večer jsem měl hotovo. O víkendu se z nemocnice nepropouští, měl jsem slíbeno, že mi Ivanku přivezou v pondělí. Také jsem k tomu dni připravil vše potřebné, včetně přítomnosti zdravotní sestry, dcerky, synka a jeho kamarádky s pečovatelskou praxí. Když dlouho nejeli, tak jsem na Homolku zavolal, kde jsou - a dověděl jsem se, že vůbec nevyjeli! Protože nikdo neobjednal na pondělí sanitku! Ale proč ji neobjednal? Vzpomněl jsem si na páteční slova pana primáře:</p><p><i>"Možná už v pondělí nebudete mít ty starosti."</i></p><p>A pochopil jsem, že někdo dovede vzít na nebohého hodného lékaře mačetu. Mysleli si, že jejich pacientka přes víkend umře, a <i>oni</i> nebudou mít ty starosti. Jenže pacientka byla zabejčilá a těšila se domů. A mohla v kruhu rodinném, uprostřed svých knih a za přehrávání oblíbené gramodesky po pouhých dvaatřiceti hodinách v klidu zesnout. V klidu, protože se mi ještě dodatečně podařilo z českého zdravotnictví vymlátit náplasti s morfiem. </p><p>To byl listopad 2013. Ve stejném týdnu zemřel Jarek, muž mé kamarádky <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Re%C4%8Dkov%C3%A1" target="_blank">Jany</a>, která v té době se už od jara léčila s další rakovinou, pro změnu s rakovinou kostí, konkrétně se jednalo o svinsky variabilní mnohočetný myelom. Po dvou měsících, ve kterých jsem místo Jarka vozil ovdovělou kamarádku na pravidelné týdenní chemošky nás andělé našich partnerů přistrčili k sobě a my spolu začali regulérně středoškolsky několik měsíců chodit, než jsme si 1. května mohli dát v Botanické zahradě pod rozkvetlým hlohem první pusu. Začal náš společný čtyřletý život po životě.</p><p>Ale o této čtrnácté komnatě napíšu až někdy příště. Zrovna jsem od svého skvělého neurologa po třech letech neužívání vyfasoval nová antidepresiva, tak mi to psaní snad půjde lépe.</p><p><i>Psáno, vzpomínáno a teskněno v Praze na Lužinách v úterý 5. března 2024. </i></p><p>PS: Ivanka s rakovinou "nebojovala", ona se jí jenom nedávala. Ve svém životě se nedávala nikdy a ničemu, jak jsem napsal den před jejím pohřbem pouze na svém blogu v nekrologu, nazvaném <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2013/11/proc-clovek-bojuje.html" target="_blank">Proč člověk bojuje.</a></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-73515120451963511172024-03-01T19:20:00.003+01:002024-03-01T19:28:58.344+01:00Pochod Jeruzalémem<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuKsBuYHmo9ZfWyUg1WXO6YBNg7SQMs0yCvgliRskuaUHu2huY6Q0XNH18xNpbtQnvAwodElviWqNaM8MYScQmTjxqBNBw9sHOn7ytLPg9emFsCyuQ5uSBbV6vehEbJ75Ss57qTtXdM-WKtlw-YDnTkmEIOEb_l5MHaRbH4eNsAZR5z7U3cw5iwroPjqk/s2180/DSC01650.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1453" data-original-width="2180" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuKsBuYHmo9ZfWyUg1WXO6YBNg7SQMs0yCvgliRskuaUHu2huY6Q0XNH18xNpbtQnvAwodElviWqNaM8MYScQmTjxqBNBw9sHOn7ytLPg9emFsCyuQ5uSBbV6vehEbJ75Ss57qTtXdM-WKtlw-YDnTkmEIOEb_l5MHaRbH4eNsAZR5z7U3cw5iwroPjqk/w400-h266/DSC01650.JPG" width="400" /></a></div>Středa 4. října 2023 byla pro účastníky našeho zájezdu vyloženě pochodová. Ráno nás vzal řidič Kamal svým busem <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2024/02/olivove-pohledy.html" target="_blank">na vyhlídku na Olivové hoře</a>, pak jsme s průvodcem Radkem kolem tisíciletých lánů židovských hrobů sestoupili až <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2024/02/sestup-na-dno-udoli-josafat.html" target="_blank">na dno Jóšafatova údolí</a>. Na dnešních mapách jde o údolí potoka Kidron. A když už jsme zde, vydáme se ještě hlouběji po směru jeho toku. Vpravo se nad terasami vznáší východní zeď starého Jeruzaléma a jeho Chrámové hory, v níž se vyjímá zazděná Zlatá brána - Brána milosrdenství. Vlevo míjíme úzký kvádr, v jehož patře je občerstvení a v suterénu veřejné toalety. Za ním následuje kamená pláň židovského hřbitova. Naše oči však směřují dopředu a níže, kde za olivovým hájkem vystupuje z pláně zaměnitelných hrobů k nebi obrácený trychtýř střechy Abšalómovy hrobky (Jad Avšalom). Abšalóm byl nádherný a zdatný syn krále Davida, který po svém tatíčkovi zdědil i jistou krutost a vzdorovitost. Povstal proti Davidovi, což nakonec vedlo i k tomu, že byl potupně zabit, když se při útěku z prohrané bitvy zachytil svými nádhernými hustými vlasy za větev stromu. To ho smetlo z mezka, ale na větvi viset zůstal. Načež byl proklán třemi oštěpy, což už nevydejchal. Jeho tělo zde však určitě neleží. Ne, že by byl prorokem, kteří ve svých hrobkách pravidelně nelehávají, ale proto, že ona hrobka pochází až z 1. století našeho letopočtu.<span><a name='more'></a></span> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiEqtOBfCseWvLsg5VRIl17KsirFx_bvuz3PhuYffod_iWWRO5lh_2auXLysR3t1Zfunlybric6w2_9Or3BYVDxjmtd7dwDbgGuXpwPTZ09lBm7JzUTsSW2dXqHMkeinNv2vodKpDlIiv3LsEclx6K4R1rnirKgMD8KvUmbzAskuvvUgeHpRAu0muPEr8/s4310/DSC01856-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3170" data-original-width="4310" height="470" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiEqtOBfCseWvLsg5VRIl17KsirFx_bvuz3PhuYffod_iWWRO5lh_2auXLysR3t1Zfunlybric6w2_9Or3BYVDxjmtd7dwDbgGuXpwPTZ09lBm7JzUTsSW2dXqHMkeinNv2vodKpDlIiv3LsEclx6K4R1rnirKgMD8KvUmbzAskuvvUgeHpRAu0muPEr8/w640-h470/DSC01856-orez.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p>Na těchto místech mi pro dnešek definitivně chcípl foťáček. Většinou mu stačila jedna baterka, aby s ní vyrobil třeba i osm set fotek, které jsem nacvakal během jediného dne. Dneska jsem však udělal jen dvě stě fotek a baterka se vyčerpala. Měl jsem náhradní, ale s tou jsem vyrobil jen osmdesát fotek a právě zde mi chcípla i ona. Ještě jsem z ní vydojil asi deset snímků, když jsem olízl její kontakty, ale to už bylo všechno. Pravděpodobně se voda z pramene nad břehem Kineretu, jež mi předevčírem smočila kalhoty, v jejíchž kapsách jsem měl foťák schován, dopracovala až k jeho srdci a zastavila ho. (Naštěstí to ještě nebylo definitivní, ale pro dnešek ano.) O to více jsem mohl "navnímávat" zlatý Jeruzalém.</p><p>Od Avšalómovy hrobky spadá Kidronské údolí prudce k setkání s prokletým údolím Gehenna (aneb s Hinnómským údolím). Tam by se mělo nacházet nejen biblické peklo, ale i peklo reálné, když sem byli vykázáni lidé postižení leprou. Také zde Izraelité obětovávali své děti v dobách nedůtklivého proroka Jeremiáše, kdy se odvrátili od Hospodina. Toto údolí se dodnes nachází pod jižní Hnojnou branou, v dobách biblických do něj padal historický "hnůj", tedy veškeré odpadky stotisícového města. Hříšníci, již spadnou z lana, které bude nataženo v den Posledního soudu k procházce vzkříšených lidí mezi Olivovou horou a Zlatou bránou, dopadnou na dno Kidronu a do Gehenny to pak už budou mít jen kousek.</p><p>My však raději stoupali po schůdcích až k nebesům. Nejdříve tedy k archeologickém parku Ofel, který obklopuje hradby starého Jeruzaléma na jejich jihovýchodním rohu. Kolem plotu, který je odděluje od silnice jsme se dopracovali až ke zmiňované Hnojné bráně. Prošli jsme jí k severu až k rozsáhlému check-pointu, který chrání náměstí Western Wall Plaza. Úspěšně jsme prošli bezpečnostní kontrolou a stanuli jsme na tom náměstíčku, ze kterého je přímý vstup ke zdi. Je to ha-Kotel, Západní zeď, nepřesně Zeď nářků. Víc jsem o ní psal už dříve (viz odkazy pod článkem). Dnes bylo nového, že celé prostranství bylo zahuštěno pobožnými židy i židovkami. Ženského živlu bylo tolik, že se ani nevešel na své přidělené místo před Zdí. To je totiž menší než mužská část, protože se prý muži musí víc modlit - neb jsou větší hříšníci. Ano, ta plocha je vlastně synagogou pod širým nebem a i se Západní zdí, která obepíná horní chrámový okrsek, je nejdůležitějším místem židovského náboženství. Ovšem podle antisemitů v UNESCO je to prý dnes výhradně muslimská památka.</p><p>No, žádného musulmana jsem tam neviděl. Jo, a ty ženy, když se nevešly před samotnou zeď, tak sedí za plotem na umělohmotných židličkách až na tom náměstíčku.</p><p>Na chrámovém vršku stávaly chrám, nejdřív první, pak druhý, a v něm byla ukryta truhla se svým svatým obsahem. Chrám byl rozbořen, truhla zmizela, ale její svatý obsah, přítomnost Hospodina, "šechina", zůstává v těch kamenech. Přeneseně ovšem dle mě přebývá šechina ve <i>všech</i> kamenech.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM0ZdynbqmD6nG13DkcbAP37So_cZaO1GI4xhW6f4k_E3YawaTvDEIasfPNKrrxlkPsFuozoKxqc8EetT-3ai84QlLFUjT2GRc-9arjA1fLaAir1VzyOo0ihTYFaghOtAlC66-Vg1nmQI-96yeUh0Z4tJ7EB9ddKkGX069f_0ZV-LLMvBG-Da0dnJndYE/s1955/31.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgM0ZdynbqmD6nG13DkcbAP37So_cZaO1GI4xhW6f4k_E3YawaTvDEIasfPNKrrxlkPsFuozoKxqc8EetT-3ai84QlLFUjT2GRc-9arjA1fLaAir1VzyOo0ihTYFaghOtAlC66-Vg1nmQI-96yeUh0Z4tJ7EB9ddKkGX069f_0ZV-LLMvBG-Da0dnJndYE/w640-h426/31.jpg" width="640" /></a></div><p>Propracoval jsem se davem až k těm kamenům certifikovaným k osobní audienci u Nejvyššího. Nejspíš poslouchal, ale nic neříkal. Co by taky měl! Fotky odsud tedy nemám, ale ono by se tu nemělo fotit. Zejména celý tento týden kdy Izrael slaví sukot, Svátek stánků. (Ale nějaké snímky si můžete prohlédnout ve starších článcích, odkazy na ně níže.)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">A stánky jsou tu všude, i v úzkých uličkách, které ještě zužují. Prodrali jsme se jimi vzhůru až na náměstí před obnovenou synagogou Churva. Tady jsme dostali rozchod, abychom se mohli naobědvat někde v místních občerstvovnách. Já už tradičně navštívil osvědčené občerstvení v severovýchodním rohu u uličky, kterou se schází k Západní zdi. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-3U3QM79HybZ_sEwgqKMu2_l2c2Aq7ibpBUtVNfJMf1g1ucPmfSSjC4I7wGeNSG5ALjogo8KjiShAyloQdg-paIVV3Eu2prrO65zwMGaavx4J3tyXEKyCqZXQMM6Azso5-tDa2_RC0HJsRB9F3XvpNRO0VBa9PF9rySgC0QOVWtmTmf85zW-73Wbvuxw/s1955/1.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-3U3QM79HybZ_sEwgqKMu2_l2c2Aq7ibpBUtVNfJMf1g1ucPmfSSjC4I7wGeNSG5ALjogo8KjiShAyloQdg-paIVV3Eu2prrO65zwMGaavx4J3tyXEKyCqZXQMM6Azso5-tDa2_RC0HJsRB9F3XvpNRO0VBa9PF9rySgC0QOVWtmTmf85zW-73Wbvuxw/w640-h426/1.jpg" width="640" /></a></div><p>Na místě srazu v severozápadním rohu náměstíčka jsme všichni dorazili včas. A vydali se na další pěší túru. Pospíchali jsme vzhůru Davidovou uličkou, Jaffskou bránou jsme se dostali za zdi starého Jeruzaléma. Pak nás čekala klikatá trasa kolem nákupního koridoru Mamilla, přes Park nezávislosti a ozdobenými uličkami až do parku Sacher, nad kterým kraluje kvádr Knesetu. Zde panoval doslovný Babylon. Sešlo se zde na šedesát tisíc lidí z devadesáti zemí, aby se zúčastnili Jeruzalémského pochodu.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7Pz1YnUWpoGiM8ZvvMvLaS5Sw0T9F6dkz0S25QKfMiOB7ddQkqrqA754wzEnSuIkys30jeGn9fDs29OL-s-XZTaWrl-j-PfD08PqwE2_jDLl2rJ1rct_coPH9xo7sO6oZTJStzxCVNgsiFqLtQStf6WEg_ySgmDQ39urIfNZkYrkmtO8jyfhCAz_elHk/s1953/63.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1953" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7Pz1YnUWpoGiM8ZvvMvLaS5Sw0T9F6dkz0S25QKfMiOB7ddQkqrqA754wzEnSuIkys30jeGn9fDs29OL-s-XZTaWrl-j-PfD08PqwE2_jDLl2rJ1rct_coPH9xo7sO6oZTJStzxCVNgsiFqLtQStf6WEg_ySgmDQ39urIfNZkYrkmtO8jyfhCAz_elHk/w640-h426/63.jpg" width="640" /></a></p><p>Než jsme se dostali doprostřed těch davů, museli jsme si protrpět lustraci izraelských bezpečáků. Prý nejsme na seznamu účastníků! Pak se ukázalo, že seznamy jsou dva, protože k naší třicítce se připojili další Češi, kteří zde žijí anebo se sem dostali jinak. Mezi nimi byl i předseda české pobočky ICEJ pan Mojmír Kallus, viceprezident celosvětové ICEJ. Takže plůtek kolem parku byl pootevřen a mohli jsme vklouznout dovnitř. Také jsme hned dostali medaile se zobrazením Knesetu na jedné straně a symbolem Jeruzaléma na druhé. Hned jsem si ji pověsil na krk. Byli jsme též obdařeni identifikačními páskami, které jsme si obepnuli kolem rukou. Do průvodu by neměl vniknout nikdo nepovolaný.</p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiImGZn0tlt9L47NERRD_ycJ_cwhBRQyh1Iiv45WIdcnbwdESiyCPv4NX4jJIPW46kCSlEHoUZ3qT8yaFKVqa5EDepT2gCzUEB3XfZoWVxbqRjmcqUcDF4y_qj6p2tL_GmyfF-ZWzYUVIBL48T2qsV23SBUk1aI9sj0F4n4fAphLASHR6UKEt413Aa2F6Q/s1955/29.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiImGZn0tlt9L47NERRD_ycJ_cwhBRQyh1Iiv45WIdcnbwdESiyCPv4NX4jJIPW46kCSlEHoUZ3qT8yaFKVqa5EDepT2gCzUEB3XfZoWVxbqRjmcqUcDF4y_qj6p2tL_GmyfF-ZWzYUVIBL48T2qsV23SBUk1aI9sj0F4n4fAphLASHR6UKEt413Aa2F6Q/w640-h426/29.jpg" width="640" /></a></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidTZppmDAzSnYPQ2KWVs8Cxq6NEjem8gBNEiJg0_ZRgiWEmiwcDU32PDD3SkqAomANWDKGlVbo7kZ00PMzpRiIscfZo3KLJV67oAlZ1F4e-3k1f14BVIZgRD8_sRFrVUZLQO4nMWESUk6ova56F_OKv-KELAme2K2C3YTiq_NgCRpSIokuqnfE2GgTHVo/s1303/65.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="868" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidTZppmDAzSnYPQ2KWVs8Cxq6NEjem8gBNEiJg0_ZRgiWEmiwcDU32PDD3SkqAomANWDKGlVbo7kZ00PMzpRiIscfZo3KLJV67oAlZ1F4e-3k1f14BVIZgRD8_sRFrVUZLQO4nMWESUk6ova56F_OKv-KELAme2K2C3YTiq_NgCRpSIokuqnfE2GgTHVo/w266-h400/65.jpg" width="266" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">M. Kallus se svými Jeruzalémskými</td></tr></tbody></table><p>My byli povolaní. Ostatně i Radek je místopředsedou ICEJ. ICEJ? Aha: International Christian Embassy Jerusalem, aneb Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém. Tato organizace vznikla v roce 1980 a název si dala proto, že její hlavní stan kutečně sídlí v Jeruzalémě. A to v podstatě na protest proti tomu, že žádné zemi (krom USA) se v té době nechtělo umístit své velvyslanectví v hlavním městě Izraele. A je to společenství evangelických, přesněji evangelikánských křesťanů, kteří vyslyšeli Izajáše, jenž citoval Boha: „Potěšujte můj lid.“ Takže dnes budeme potěšovat izraelský lid, jindy ICEJ finančně a organizačně pomáhá židům z celého světa v alije ("návratu") do Izraele a pořádá sbírky. Česká pobočka nedávno dodala do několika kibuců skládací kryty, které ochrání proti střepinám z raket a bomb. A tak. Prostě praktikující křesťané, kteří praktikují svou lásku k Izraeli prakticky. Skuteční sionisté. A s takovouhle bandou jsem letos v Izraeli byl.</p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Než jsme vyrazili, lehl jsem si k odpočinku na travičku. Od rána mám v nohách sice jen asi šest kilometrů, ale bylo to většinou popocházení, pobíhání i postávání vesměs na dlažbě a asfaltu. Odpočinout si musím, protože nás ještě čeká Pochod. Onen Pochod Jeruzalémem vznikl roku 1955 původně jako několikadenní pochod příslušníků Izraelských obranných sil (IDF) <i>do</i> Jeruzaléma. Od roku 1974 byl pochod zkrácen na jeden den, po němž následovala vojenská přehlídka. Nakonec se z toho stala civilní přehlídka mezinárodní podpory Izraele, která se koná v ulicích Jeruzaléma. Nyní se i díky ICEJ stal průvod hlavní součástí týdenních oslav Svátku stánků. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6DxfvsfTOkLcHmFdgcLMgOCawR_xcWBkZY4vGSbgqYdWlIjRYYqc9xOerke_VfsXvPrr1zFtb5pcfPKqJxhj9mGQU_e4v46lEKHNytaCAiQ6MFr2EZx9DUAWDZFZnHhyDOGsAFFbdNmz8CqRlGcqP_saf6qfAq0xWnpBn1G_vav3Nmsbh8b3CwDoqADM/s1955/59.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6DxfvsfTOkLcHmFdgcLMgOCawR_xcWBkZY4vGSbgqYdWlIjRYYqc9xOerke_VfsXvPrr1zFtb5pcfPKqJxhj9mGQU_e4v46lEKHNytaCAiQ6MFr2EZx9DUAWDZFZnHhyDOGsAFFbdNmz8CqRlGcqP_saf6qfAq0xWnpBn1G_vav3Nmsbh8b3CwDoqADM/w640-h426/59.jpg" width="640" /></a></div><p>Letos na něm prý zavlála i "tradiční íránská vlajka", kterou nesl "Íránský křesťanský bohoslužebný vůdce Vahíd Norouzi". Dorazili i křesťané z jinak chladných až antisemitských zemí, takže bylo možno vidět i egyptské a turecké vlajky. A za naší skupinou se zformovala početná výprava z Německa.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimih0gq8LjrJ5g4-lF9ZbMxNHWt7bLrbC8zyCmVx5azuvNLynZ0n4sV6N6-ZqaNLxnScPJKVnmkub-UsvkTLsJ2lrgTbyGCvNVI6xYg1k499-hHjyMbrxZHPQC7UiXt9fWi0PcatwbAHYK-fZNkViAMaEFfLfpFruefVQuFVn3frMMwSc9iBhfjNQ2UwA/s1955/51.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimih0gq8LjrJ5g4-lF9ZbMxNHWt7bLrbC8zyCmVx5azuvNLynZ0n4sV6N6-ZqaNLxnScPJKVnmkub-UsvkTLsJ2lrgTbyGCvNVI6xYg1k499-hHjyMbrxZHPQC7UiXt9fWi0PcatwbAHYK-fZNkViAMaEFfLfpFruefVQuFVn3frMMwSc9iBhfjNQ2UwA/w640-h426/51.jpg" width="640" /></a></div><div><br /></div><div>Mohlo být tak čtyři odpoledne, když jsme se konečně hnuli. Z parku jsme tentokrát nemuseli jít podchodem, veškerá doprava v okolí byla uzavřena. I my byli uzavřeni, odděleni od chodníků drátěnými ploty. Na nich se tlačily malé i větší děti s nataženýma rukama. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjumnykJx2JD7_GvdiRQTMBcLpgT_z9vLIcojsOHuhFNbnitaSAUX2Q-pM4un-74pIucgN1xhjnfi4zU1PF4Wzou3BYQ9oyvx723y_gDnXau4lDjdby5TQyuPc80AyVYJhMl26R04kf4PiKVjPh_XZ5XZkyWkCwE0czeFHtAP9YKW8JV8ww6PnLDHnva0M/s1955/38.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjumnykJx2JD7_GvdiRQTMBcLpgT_z9vLIcojsOHuhFNbnitaSAUX2Q-pM4un-74pIucgN1xhjnfi4zU1PF4Wzou3BYQ9oyvx723y_gDnXau4lDjdby5TQyuPc80AyVYJhMl26R04kf4PiKVjPh_XZ5XZkyWkCwE0czeFHtAP9YKW8JV8ww6PnLDHnva0M/w640-h426/38.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>Tradicí tohoto pochodu - a vlastně i svátku sukot - je rozdávání drobných sladkostí, bonbónů a žvýkaček. Na několika místech se jednotlivé sekce plotů posunuly a vzniklými skulinami dovnitř vnikla drobotina. Místy jsme se musel davem dětí až prodírat. Po pár set metrech už ploty zmizely. Zmizela i žadonící děcka, protože nám už všechny bonbóny došly...</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCXp6G-OdBpF4nPMogGyBQYsm0zeDxCQpN6_AyBAMf09ReNnLAe1uu0TE6qLGBWwTcqm2qorBOtPAkc0UfUgpw9S9l5qftaWQ_zGFKaYajbAufCCwHHZ7l26h__C7CIVi7lrjIW3WaOkzy8I20WnVIYVHuWvlLjc2R5x38rfQ-8EEy-snHmpHiaDszUVQ/s1955/37.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCXp6G-OdBpF4nPMogGyBQYsm0zeDxCQpN6_AyBAMf09ReNnLAe1uu0TE6qLGBWwTcqm2qorBOtPAkc0UfUgpw9S9l5qftaWQ_zGFKaYajbAufCCwHHZ7l26h__C7CIVi7lrjIW3WaOkzy8I20WnVIYVHuWvlLjc2R5x38rfQ-8EEy-snHmpHiaDszUVQ/w640-h426/37.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>A tak jsme šli, někteří z nás i tančili, zejména jedna Češka, která se radostně otáčela v české vlajce. Za námi se sunuli Němci, před námi Peruánci, někde pochodovala velká americká výprava. No prostě devadesát delegací, z nichž každou jmenovitě přivítal moderátor na tribuně. (A tak jsme se v přímém přenosu dostali i na kanál CNN.) Na chodníku pak postávali občané jeruzalémští. Mávali nám a volali "Czechia, we love Czechia.“ Ukazovali nám své transparenty, na kterých nám děkovali za lásku a podporu. Kruciš!</div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0cDHjrh9IzVuRBycL2ekD9hHKtH63LcpDWqE4MmJSLOGQ9F5VcgZLhUpNMfKxgwEurmCWm-XVx6ppjiRa_Mw4dbiI1qWugLlyLwemsvYNMYU9VK19Km3yRi82ugc30M6r_u8Mtx_Jr1dZY3yhXYRWaoZt82p-0Ya3ABNFKXxOGC4eb3S5FEOxE7331g/s1955/44.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiK0cDHjrh9IzVuRBycL2ekD9hHKtH63LcpDWqE4MmJSLOGQ9F5VcgZLhUpNMfKxgwEurmCWm-XVx6ppjiRa_Mw4dbiI1qWugLlyLwemsvYNMYU9VK19Km3yRi82ugc30M6r_u8Mtx_Jr1dZY3yhXYRWaoZt82p-0Ya3ABNFKXxOGC4eb3S5FEOxE7331g/w640-h426/44.jpg" width="640" /></a></div><p></p><p>Léta píšu o skrytém i otevřeném antisemitismu jak z arabských, ale i evropských zemí, o systematické nenávisti mezinárodních organizací ke státu Izrael a jeho občanům, ale až tady jsem pochopil, jak těžké musí být žít v takovém prostředí pro samotné Izraelce. A pochopil jsem to až tehdy, kdy z těch nepřátelských zemí dorazily do Jeruzaléma zástupy poutníků, kteří vyjádřili bezpodmínečnou podporu izraelskému způsobu života, izraelskému státu a jeho samotné existenci! Jakou měli radost - že je někdo na téhle planetě má srdečně rád!!! A děkovali nám za to...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqSi30VdEhMaPlop2JL1ImK7_w2Nbly-eZ2_hu7WUU6jFvn1a_Z76bRIs1EktqGmyLoN7kfbGtrBApFy3iRT104UMyV8MArcTq4nlx4ueSh_d7j-nqr1EEK3HvRZiJy2EtNbKyBJAd05po95hjiehpAWEZz8c3mvEgXAMChNz1v4ZEhNFQhF17zH9zvpw/s1955/50.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqSi30VdEhMaPlop2JL1ImK7_w2Nbly-eZ2_hu7WUU6jFvn1a_Z76bRIs1EktqGmyLoN7kfbGtrBApFy3iRT104UMyV8MArcTq4nlx4ueSh_d7j-nqr1EEK3HvRZiJy2EtNbKyBJAd05po95hjiehpAWEZz8c3mvEgXAMChNz1v4ZEhNFQhF17zH9zvpw/w640-h426/50.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Pochodovali jsme tím davem jako vlnícím se mořem. Jen na jednom místě se na nás mračili lidé ze skupinky ultraortodoxních židů, kteří v minulosti při této příležitosti vyvolávali virvály. Z jejich transparentů jsem pochopil že mají obavy, aby tito příznivci Izraele nepřipravili židy o jejich víru. Bojí se kristianizace země. Chápal jsem jejich obavy, proto jsem se na ně usmíval. ICEJ nemá v úmyslu kristianizovat. Chce svézt všechny židy světa do Izraele, aby pak dle Písma mohl nastat kýžený konec světa. Naštěstí česká pobočka organizuje i přízemnější a praktickou pomoc. Podle mne by i náboženské organizace, avšak složené z lidí, měly mít na starosti světské věci, a ty věci Boží přenechat Bohu. (Však něco podobného říkal i jistý rabbi Jošua...)</div><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd9TYnu0xwtl50OtZqQTtCN0LbnAzKb3wji4Mzal7FwkAgPauTbJd3MxcM4MagyH-LHOfcbQvY_RNQ8PJDwfotUvh08hMGeDfTrWEhTXpAuI84wAiWpR5Oc196xLPlu-fx53XXv0hs-PwQPfg2WmR46asSeIJc_l72IXgsqfSDVo8gS7HO_M0xiDmBQLQ/s1955/39.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjd9TYnu0xwtl50OtZqQTtCN0LbnAzKb3wji4Mzal7FwkAgPauTbJd3MxcM4MagyH-LHOfcbQvY_RNQ8PJDwfotUvh08hMGeDfTrWEhTXpAuI84wAiWpR5Oc196xLPlu-fx53XXv0hs-PwQPfg2WmR46asSeIJc_l72IXgsqfSDVo8gS7HO_M0xiDmBQLQ/w640-h426/39.jpg" width="640" /></a></p><p>Šli jsme zase zpátky směrem ke starému městu, ulicemi a přes křižovatky, až davy na chodnících zřídly. U Bloomfieldova parku byl průvod rozpuštěn. Chvíli jsme odpočívali u Lví fontány, kterou jsem sice fotil v roce 2017, ale kartu, na níž jsem měl ty fotky odnesl větřík z balkónu hotelu nad Jaffskou třídou, kde jsme tehdy s Janinkou bydleli dříve, než jsem ji překopíroval do noťase...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFrH2cXX1OAznmwkJbOPJxDDMtN1-dxxjb4MzK1JLBKE6gv-TjJ51cYRlPs0MWdhA4ppGTuuduN6gVK1KofgNuk5OR9fTRsbfs2TrdRmiN10Kc3UfG2BCoM2qixTSuIC0vyv3DD6nihM2Y07aWiw4LTBgPJ6VK07tQpqq7oKAF2wXF0acpGosm4ksWbUA/s1953/67.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1953" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFrH2cXX1OAznmwkJbOPJxDDMtN1-dxxjb4MzK1JLBKE6gv-TjJ51cYRlPs0MWdhA4ppGTuuduN6gVK1KofgNuk5OR9fTRsbfs2TrdRmiN10Kc3UfG2BCoM2qixTSuIC0vyv3DD6nihM2Y07aWiw4LTBgPJ6VK07tQpqq7oKAF2wXF0acpGosm4ksWbUA/w640-h426/67.jpg" width="640" /></a></div><br /><p>Rozpustili jsme se, rozešli každý po své trase. Já přes dnes <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/11/jemine-mose.html" target="_blank">mondénní čtvrť Jemine Moše</a> sešel až do údolí Gehenny zkontrolovat, že její peklo je jenom parkem. A pak nahoru parkem Teddy, pojmenovaném po Teddy Kolekovi, famózním starostovi Jeruzaléma. Je tam na plácku pod schody k fontáně vchod do zdarmých záchodků. Ke srazu na autobus jsem opět dorazil včas. Na ulici pod Mamillou se samozřejmě nesmí stát moc dlouho. Proto Kamalův autobus jen přijede, zastaví, nabere svůj houfec a zase odráží od chodníku.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgigELHuaELBE0a1Kouc0YVBGcexZgx-ksGCG6raV0n_0cJX3Ruxfv3VxoP-QO9_-ZZRksIwLWL_CLmvahB7e4iu5stQM0pjAqtv8RIR2WFicygUMh4HHFmlnZPvSID4UNeZ1hF4BLBtaVm3NGHa2AI9XqU5HT8K5GKx2OVk3aLZrQhgG45kd88gQ7j8XY/s1955/68.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgigELHuaELBE0a1Kouc0YVBGcexZgx-ksGCG6raV0n_0cJX3Ruxfv3VxoP-QO9_-ZZRksIwLWL_CLmvahB7e4iu5stQM0pjAqtv8RIR2WFicygUMh4HHFmlnZPvSID4UNeZ1hF4BLBtaVm3NGHa2AI9XqU5HT8K5GKx2OVk3aLZrQhgG45kd88gQ7j8XY/w640-h426/68.jpg" width="640" /></a></div><br /><p>Dneska to byl pochodový den, i když naše celková trasa páčila jen asi deset kilometrů. Ale jsem dost ucabrtaný. Zítra se máme projít po jeruzalémských památkách, bude potřeba se na to vyspat! Nejdřív, ještě před večeří, mě ještě čeká on-line kurz fotografování. Z Betléma do mám do Nových Butovic, kde sídlí Czech Photography Centre trochu dál než z téměř rodných Lužin, ale internetu je to jedno. V jednu chvíli se z okna ozvou nějaké rány. Náš docent, co vede kurz je z toho trochu vyjukaný, ale uklidňuju ho, že to jen někdo střílí rachejtle. Nejspíš. Radek mi později upřesňuje:</p><p>"Ty výbuchy jsou od rachejtlí. Ale ty krátké třaskavé rány jsou od samopalů. Často se tady radují a střílejí do vzduchu..." </p><p>A to jsme ještě netušili, jakou svinskou radost připravují.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><i>Prožito v Izraeli ve středu 4. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 1. března 2024</i></div><div style="text-align: left;">(Fotky krom prvních dvou pořídil a laskavě poskytl ke zveřejnění <span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;"> </span><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;">©</span><span face="arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #4d5156; font-size: 14px;"> </span>Radek Hejret.)</div><div style="text-align: left;">Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael.</a><br />Viz i odkazy na jeruzalémské články z let <br />2006: <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-mir-u-zdi.A061011_225535_p_doupe_wag" target="_blank">Mír u Zdi</a><br />2014: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/06/mir-zidovske-ctvrti.html" target="_blank">Mír židovské čtvrti</a><br />2017: <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-zdmi-stareho-jeruzalema.A171128_202538_p_doupe_wag" target="_blank">Zdmi starého Jeruzaléma</a><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2gr2eTpuvaYLK3uAzNnGJWEYTSFPyeokpnYIsrE7Qs-OYOsPVVA4x_rcET51-nnlUrxQVqBxbJS0KDpIykjNOWobzbyCSpsLajymtUmtJFxmNpJIVJnttPZ91v6B0f3o29QAszXGhgU_aHqCSxONpu_UZUzggrK4QE5K5v8CW7eVKAhKYJavqaXSjsdo/s1955/58.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1955" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2gr2eTpuvaYLK3uAzNnGJWEYTSFPyeokpnYIsrE7Qs-OYOsPVVA4x_rcET51-nnlUrxQVqBxbJS0KDpIykjNOWobzbyCSpsLajymtUmtJFxmNpJIVJnttPZ91v6B0f3o29QAszXGhgU_aHqCSxONpu_UZUzggrK4QE5K5v8CW7eVKAhKYJavqaXSjsdo/w640-h426/58.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-13424282091148187652024-02-27T17:44:00.001+01:002024-02-27T17:44:47.569+01:00Evropští politici ořou na špatném poli<p><i><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7xGSTSlXK5JARwl-DX7XDixGpGFFeOaxZnDMPdik8uw3HrpP4dWKsEYyEJ1yFtxwZL44d1bRHXd9YOzdDEVc2feEob5YkzzsVtCf_Z8TdwJt8dRUJmU1_xlh4iS5K-8vYfLEdOwJzScrPMKhNASYIbcwkwfLzr9WO_pRR-vITrs-ExA3ZxFNNyge3tXk/s591/KRaVY.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="395" data-original-width="591" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7xGSTSlXK5JARwl-DX7XDixGpGFFeOaxZnDMPdik8uw3HrpP4dWKsEYyEJ1yFtxwZL44d1bRHXd9YOzdDEVc2feEob5YkzzsVtCf_Z8TdwJt8dRUJmU1_xlh4iS5K-8vYfLEdOwJzScrPMKhNASYIbcwkwfLzr9WO_pRR-vITrs-ExA3ZxFNNyge3tXk/w400-h268/KRaVY.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Alpské krávy</td></tr></tbody></table>Kdy i Evropa uzná výhody geneticky upravených plodin?</i></p><p>O sedláckých bouřích bylo v uplynulém týdnu řečeno mnohé, i o jejich důvodech. Něco však řečeno nebylo, či bylo řečeno málo důrazně. Co by mělo důrazně zaznít je: Dotace jsou zlo! </p><p>Sama myšlenka podpořit zemědělce v méně úrodných krajích, kteří se na oplátku starají o údržbu krajiny, která by jinak zplaněla, nebyla v počátku zavrženíhodná. Svědčí o tom krása alpinských luk. Které by nebyly tak krásné, kdyby se na nich nepásla stáda ovcí a krav. Které by se tam nepásly, nebýt dotací. Které se ale následně zvrhly. A to hned na několikeré způsoby.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>Jedno zvrhnutí se v tomto vybraném případě týká třeba posuzování toho, co jsou "horské" či "podhorské" kraje. Na to jsou potřeba sklonoměry a geodeti, nebo se to určí od úřednického stolu? Za cé bylo vybráno jako správné. Jsou to jen lidé a tak se může stát, že se spletou, anebo nechají uplatit. A tak se může stát, že i údolní niva se promění ve svažitý terén, potřebující horské dotace.</p><p>Dotace jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Někde jsou vhodné, ale všeho by bylo být jen přiměřeně, přiměřeně. Zlo dotací má mnoho forem. Jednou z nich je zásada "kdo platí, rozhoduje". Zmrvená je ta zásada v tom, že ve skutečnosti nerozhoduje ten, kdo platí (evropští daňoví poplatníci), ale úředník podle určitých zkostnatělých norem, které neberou v úvahu takové drobnosti, jako je třeba počasí. Za proklínaného "bolševika" určil entý sjezd komunistické strany jmenovité úkoly iksté pětiletky, směrná čísla, ta se pak systémem padajícího lejna roztrousila až do okresů a na jednotlivé národní podniky, státní statky a JZD. A tak se naplánovalo, že senoseč musí začít k určitému datu. Jinak se nesplnil plán a nebyly prémie. Jenže někdy se může síci už na konci května, jindy je tak deštivo, že se k tomu dostane sedlák až v půlce července. S Evropskou unií se tyhle nadekretované termíny vrátily - a pokud nejsou dodrženy, nepřijdou dotace anebo jen snížené... (Tak tomu aspoň bylo u mých vesnických příbuzných v prvních letech tohoto století.) </p><p>Už skoro zapomenutým svinstvem, které je dnes veřejností bráno jako nutné zlo, pak je podpora "zelených paliv", díky níž jsme měli zachránit planetu před oteplováním. Biopaliva se jako šetrnější varianta prosazovala jenom proto, že se kysličník uhličitý, vzniklý při provozu zemědělských strojů administrativně nepočítal do produkce skleníkových plynů! Tři různé studie, které si zadala sama EU ukázaly už asi před deseti lety, že pěstování plodin na výrobu paliv není v žádném případě "bio" a nakonec je celkově k životnímu prostředí nešetrné. V Evropě. V Jižní Americe to vedlo k vypalování amazonského pralesa, kde se na takto získané půdě pěstují rostliny určené ke zničení do "biopaliv". Ty pak vozí tankery do Evropy, přičemž vyprodukují další nebiozplodiny. V Mexiku to vedlo ke skokovému zdražení kukuřice, když místo výživy Mexičanů začaly na kukuřici jezdit americké bouráky. A proč tedy ty dotace na biopaliva nelze zrušit? Četl jsem oficiální vysvětlení:</p><p><i>"Byl by tak narušen evropský dotační systém."</i> </p><p>To je důvod! Nemůžeme ho zrušit, i když je špatný, protože bychom ho zrušili. A zrušili tak i desetitisíce úřednických míst, nejspíš, vy lodyhy zvadlé... </p><p>Posledním vynálezem, kterým v Evropské unii chceme zachránit planetu, je příkaz, aby sedlák vyčlenil část svých pozemků na úhory. Úřední mluvou Evropské komise to je prý dle <i>"standardu dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy"</i>. Jako "dobré" bylo určeno<i> "7 % neprodukčních ploch (standard DZES 8) či 8 % (ekoplatba)".</i> Velkým obloukem jsme se tak vrátili o několik tisíc let zpět, kdy izraelitský zemědělec měl nechat každý sedmý rok ležet půdu ladem. Anebo do evropského středověku a jeho trojpolnímu hospodářství. Tupé úřednické mozky nepochopily to, co jim do nich musely natlačit až traktory evropských zemědělců pod okny jejich bruselských kanceláří. I honem honem snížily tuto plochu povinných úhorů na 4 % (resp. 5 %). A nejde jen o "úhory". Pokud má ona spatlaná směrnice mít smysl, tedy pokud má <i>zlepšit kvalitu půdy</i>, pak na těchto plochách lze vysít "dusík vázající meziplodiny". Zázrak! Absolventi enviromentálních studií přišli na to, co dělají rozumní evropští sedláci už nejméně od třináctého století. A proč od nepaměti sázeli američtí indiáni na svých políčkách kukuřici společně s fazolemi a dýněmi. (Říkali tomu <a href="https://permaseminka.cz/poradna/fazole-a-jejich-pestovani/co-jsou-to-tri-sestry-.html" target="_blank">"Tři sestry"</a>.)</p><p>Debilita onoho původního nařízení spočívala i v tom, že se sakumprásk týkala nejen agrárních mamutů, pro které to nemusí být takový topografický problém, ale i středních a malých rodinných farem. A vůbec se nebral ohled na zemědělský charakter krajiny a bonitu půdy. Kolem mého rodného Liberce se na podhorských svazích rozkládaly hlavně pastviny, kdežto kolem mých studijních Poděbrad to byly lány pšenice. Na takových pozemcích není úhor jako úhor.</p><p>Nadává se obecně na "bruselské úředníky", ale oni nakonec jenom konají podle zadání, které jim dají evropští politici. Když potřebovala Francie podpořit dovoz banánů ze svých zahraničních území, vymyslely se na popud jejich obchodníků s ovocem normy, stanovující podle zakřivení banánů také jejich zařazení do nižší jakostní třídy. Prý je pouze fámou, že by snad někdy Evropská unie zakázala křivé banány. Ne, je to pouze <a href="https://czechia.representation.ec.europa.eu/takove-ty-klasicke-euromyty-existuji-jeste-vubec-2020-09-30_cs#:~:text=M%C3%9DTUS%3A%20Brusel%20zak%C3%A1zal%20k%C5%99iv%C3%A9%20ban%C3%A1ny,v%20souladu%20s%20mezin%C3%A1rodn%C3%ADmi%20standardy" target="_blank">výmysl euroskeptiků.</a></p><p>Vše je "v souladu s mezinárodními standardy". <i>"Příliš křivé banány tak najdete, jen musíte hledat v jiné jakostní třídě."</i> Moje milé doupátko, řekni mi tedy, proč zpráva z roku 2008 hovoří o tom, že se <a href="https://www.lidovky.cz/domov/wto-dovoz-bananu-porusuje-pravidla.A080408_000145_ln_noviny_sko " target="_blank">Světová obchodní organizace postavila za Ekvádor</a> v jeho sporu s EU? <i>"EU ve snaze podporovat dovoz banánů z bývalých evropských kolonií omezuje dovoz z jiných zemí. Nejvíce to dopadá na Ekvádor, který je největším světovým producentem této plodiny. EU pod tlakem obchodních sporů svůj režim dovozu banánů již upravila, podle WTO však stále nedostatečně."</i></p><p>Takže to, že s těmi banány je to jen fáma, je fáma. Ten předpis byl zrušen na nátlak WTO až v roce 2008.</p><p>Ale to vše je pouze prkotina ve srovnání s tím, jak se evropští úředníci (na zadání politiků, kteří to dostali úkolem od koho jiného než našich evropských zemědělců!) zachovali ke geneticky upraveným plodinám. Jejich pěstování se prostě zakázalo. Pro pokusné účely existovala výjimka. Možná ještě existuje, ale nikdo se už do výzkumu nehrne po tom, co banda anonymních Zelených Khmérů zničila úrodu na jednom takovém políčku. A proč by to kdo vůbec zkoumal, když se s nimi začalo už před šedesáti lety? Nejdříve u tabáku, ale už dvacet let se s velkým úspěchem pěstují plodiny, z nichž se vyrábějí potraviny po téměř celém zbytku zeměkoule (kromě Vermontu...). Geneticky modifikované plodiny a z nich vyrobené potraviny jsou prý v EU ilegální pouze podle "protievropských mýtů"! Ale - je to jako s těmi banány. Zakázané nejsou, smějí se dovážet, avšak <i>"podléhají přísné regulaci na celoevropské úrovni". </i>A nesmí se jimi krmit ani dobytek.</p><p>A přitom, poslouchejte, tedy čtěte: <b>Za celých těch dvacet let nebyly nikde prokázány žádné zdravotní problémy při konzumaci takových potravin.</b> Ačkoli proběhly mnohé studie o "škodlivosti" GM organismů. Žádné nebezpečné lidožravé rostliny neběhají po světě. Naopak, GM rýže odstranila třeba z Indie hladomor a bez problémů uživí i Čínu. </p><p>Ó, vy lodyhy politici evropští! Vy hlavy zabedněné! GM plodiny odolávají různým chorobám, čili se nemusí nákladně ošetřovat přípravky, které ničí životní prostředí. Navíc mají i bez insekticidů méně hmyzích škůdců i predátorů.<i> "Podle <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Geneticky_modifikovan%C3%BD_organismus" target="_blank">agrárního analytika Petra Havla</a> se za 20 let pěstování GM plodin na plochách, na kterých jsou GM plodiny pěstované, snížila spotřeba pesticidů o 37 % a výnosy z těchto plodin vzrostly o 22 %..."</i> Takže zlevnily - oproti evropským. Což je také skutečným důvodem jejich zabanování. </p><p>A navíc je to ve svých důsledcích až drtivě podobné anti-enviromentálnímu zavedení biopaliv: <i>"Zákaz GM plodin přispívá ke globálnímu oteplování." </i>Protože zvyšuje <i>"ekologickou stopu stravování"</i>, čímž nás oddaluje od plnění našeho těžkého Green Dealu. Takže stejně, jako v jiných případech, i zde chráníme klima až k jeho úplnému zničení... </p><p>Proč GM plodiny nepěstujeme i v Evropě? Prý zde jsou "obavy laické veřejnosti", kterých jsou nakonec poslušni politici a tím i jimi dosazení úředníci. Ale není snad úloha politiků vést masy "k lepším zítřkům"? A k osvětě? Největší osvětou by však bylo - konečné zlevnění jídla. Nakonec i obilí je pouze "geneticky upravená plodina", protože to původně byla tráva. Jenom jí ta změna trvala tisíce let...</p><p>Tohle je to pole neorané, na které nechtějí vstupovat ani evropští sedláci. Nakonec, ačkoli na ně nadávají, tak ruku v ruce s eu-byrokraty stále spoléhají na dotace a na zákazy levnějších a kvalitnějších dovozů z mimoevropských zemí. </p><p><i>Psáno, zlobeno a navrhováno v Praze na Lužinách</i></p><p>Další Šamanovy články o odpírání enviromentálnímu nemyšlení viz na jeho blogu <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Zelen%C3%AD%20Khm%C3%A9rov%C3%A9" target="_blank">v záložce Zelení Khmérové.</a></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-1703124598228225332024-02-23T13:47:00.000+01:002024-02-23T13:47:00.759+01:00Sestup na dno údolí Jóšáfat<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvbnDxuKWitKTLV6ds8yr9acJebVA0Ky_ABAMIy1MQO_-iGd4Mhwtvr9U8fv7DwV2_UHkJjbH1k51FbW2wx0ujV9J3d35uvA4CAjjrcd7vO46EzsndydRus72ri6pIomjAGDixaDtlRJKQgbbdU5Qn2iG2XiB-XMCNnSvLmtRR-yDXJgmqh0YKzUL3EAY/s3000/DSC01724.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvbnDxuKWitKTLV6ds8yr9acJebVA0Ky_ABAMIy1MQO_-iGd4Mhwtvr9U8fv7DwV2_UHkJjbH1k51FbW2wx0ujV9J3d35uvA4CAjjrcd7vO46EzsndydRus72ri6pIomjAGDixaDtlRJKQgbbdU5Qn2iG2XiB-XMCNnSvLmtRR-yDXJgmqh0YKzUL3EAY/w400-h300/DSC01724.JPG" width="400" /></a></div>Uličkou Jad Avšalom scházíme z vyhlídky na Olivové hoře. Z levé strany je ohraničena židovským hřbitovem, do jehož ohrazení se otvírá branka. Protože není žádný svátek, který by nám to zakazoval, navštívíme hřbitov, alespoň na krajíček. A je to velký hřbitov, hrobů je zde nepočítaně. Už se je kdosi snažil spočítat. Někomu vyšlo přesně 150 tisíc, jinému přesně 200 až 300 tisíc. A je to starý hřbitov. Řeknu málo - tři tisíce let. Prý se v něm někde pohřbívá dodnes.<span><a name='more'></a></span></div><div><br /></div><div>Až teprv tady, v bezprostřední blízkosti hrobů, si uvědomuji, že to vlastně hroby nejsou, ale jakési malé hrobky. Kutat ve zdejší skále bylo vždy obtížné a tak se nekutalo. Na povrchu se postavila základní kamenná deska, po stranách vztyčily čtyři stěny a ostatky byly přikryty další deskou. Zjevně kvůli ekologickým dopadům bylo ve stavbičce ponecháno malé okénko, do kterého si nedávno kdosi uschoval krabičku zápalek i vypálené svíčky. Ze hřbitova by se totiž nemělo nic odnášet. Vnášejí se hlavně kamínky i kameny, pokládané na tyto pomníky paměti. Přestože by se tak mělo činit jen jednou za rok, jsou na hrobech kamenů celé závěje, inu, tisíce let, jsou tisíce let. Jenže těch kamenů je, čím jsou hroby dál od vchodu méně a méně. Přinášejí je sem totiž zejména turisté, pro něž by delší zacházky znamenaly ztrátu času. Tak i my se jen krátce pokocháme dalšími výhledy, které zde, pod vyhlídkovými místy nabízejí nečekanou perspektivu Jeruzaléma. Vyklouzneme ze hřbitova a hned naproti vklouzneme na plošinku, na které stojí kaple Dominus Flevit. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuNtfEJDlCxIKbf-tUbl0ZzxZLiVe0ph0GxV_7sCzakaidTBnCSNy0iukej0KQzbmaKT15kLsFDpXArTQkyjFqX5gxNxPdurzGmtazrkedleI2yuwQnRJzYzqj0I-el9l4x3S4eq07BPCBwbJljIbJXSES98fU86fOi8JwCdtiSUcXe7Pp1Ag_LCJlLQE/s3000/DSC01746.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuNtfEJDlCxIKbf-tUbl0ZzxZLiVe0ph0GxV_7sCzakaidTBnCSNy0iukej0KQzbmaKT15kLsFDpXArTQkyjFqX5gxNxPdurzGmtazrkedleI2yuwQnRJzYzqj0I-el9l4x3S4eq07BPCBwbJljIbJXSES98fU86fOi8JwCdtiSUcXe7Pp1Ag_LCJlLQE/w640-h480/DSC01746.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>Je ráno, naštěstí ještě zdaleka není 11:45, protože polední přestávka trvá až do 14:30 (a zavírá se v pět), a tak mají otevřeno. Naneštěstí je tu plno, zejména v oné kapli, kde probíhá jakási mše. Před proslulým vyhlídkovým oknem ji koná příslušný kněz, takže nemohu dosvědčit kvalitu zdejšího výhledu. Naštěstí okolí kaple tvoří vydlážděná plošinka, na které je dost místa hned pro několik turistických výprav. Za plotem a podpůrnými zdmi se propadá stavba ruského pravoslavného chrámu Maří Magdaleny, na jehož střechu se zlatými báněmi shlížíme svrchu.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi23s3OB3dqttXPKBFE2lIJcW364QoExWwmI33cFAGeuNGSvrxvovLxt05u8-mkjfVHzb0OUJgZIjY2BPSQ_FTyQoG7fiQTBmM9IMJbtmSZ4sXZcijHSA10nq9nJquSUyQN-zGYYaf9qJBUFJCGQ2ptvThLNUh5I7cRglmMgyWDnImKvU_khOmaAQHt4zM/s3000/DSC01742.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi23s3OB3dqttXPKBFE2lIJcW364QoExWwmI33cFAGeuNGSvrxvovLxt05u8-mkjfVHzb0OUJgZIjY2BPSQ_FTyQoG7fiQTBmM9IMJbtmSZ4sXZcijHSA10nq9nJquSUyQN-zGYYaf9qJBUFJCGQ2ptvThLNUh5I7cRglmMgyWDnImKvU_khOmaAQHt4zM/w640-h480/DSC01742.JPG" width="640" /></a></div><br /><div><br /></div><div>Na tomto vyhlídkovém místě stával v 5. století byzantský chrámek, po kterém zde zůstaly některé jeho sloupy. Právě na tomto místě prý rabi Jošua zaplakal - nikoli snad dojetím nad krásou pohledu, ale uzřením toho, co všechno budoucnost tomuto městu chystá. Latinské sousloví "Dominus Flevi" značí skutečně "Pán zaplakal". My nevidíme, co nejbližší dny Izraeli a jeho hlavnímu městu přinesou, proto nepláčeme, ale obdivujeme nádhernou secesoidní stavbu, které dal v roce 1955 tvar slzy italský architekt Antonio Barluzzi. Hlavně se kocháme nezvyklými výhledy, leč minuty, přisouzené zdejšímu místu rychle minuly, a tak se vydáváme dále a níže. Svou ladnou chůzí na přilehlé zídce nás doprovází kočka. Kočky, psi (ani jiná zvířata) na protější hřbitovy nesmějí vstoupit. Zřejmě do dobře vědí a tak tam nechodí. Všímám si, že pod zídkou je další plošinka, ozdobená lavicemi pro vícečlenné skupiny, jež by zde chtěly složit své údy. A dokonce jsou tam záchodky, které oproti obvyklým sociálním židovským zvyklostem požadují po návštěvnících platbu. Výstražný nápis upozorňuje, že tady to není zadarmo. Vstup stojí dva šekely, ale neplaťte dvěma šekelovými mincemi, leč přímo dvoušekelem. Anebo půldollarem neb půl€urovkou. Křesťanský automat zjevně umí jen jednu minci.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOTRIBxlkQZpEfJigrXrsrT5c6oAg6xBwxhMd5N4paiTl6rKccI1HhSarnEt13XraIGiDgKHXKMxrsPpkxX-JZJJ5guyEmtAX2Sm7NntPUoq5GwZYKn45Yhl5X71vzmMWr5wN2rcz4B87-gdhV2rfNKg24p7DoopJ64AIS_q9V3mrSWvaCFrGM1EyfhHM/s3000/DSC01759-kocka.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOTRIBxlkQZpEfJigrXrsrT5c6oAg6xBwxhMd5N4paiTl6rKccI1HhSarnEt13XraIGiDgKHXKMxrsPpkxX-JZJJ5guyEmtAX2Sm7NntPUoq5GwZYKn45Yhl5X71vzmMWr5wN2rcz4B87-gdhV2rfNKg24p7DoopJ64AIS_q9V3mrSWvaCFrGM1EyfhHM/w640-h480/DSC01759-kocka.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>Nezdrželi jsme se tu. Čekají nás jiné záchodky a jiná místa. Od olivetské vyhlídkové plošiny jsme zatím klesli jen o třicet metrů a poodešli asi čtvrt kilometru. Teď scházíme na dno údolí, které je ještě o šedesát metrů níže a půl kilometru dále. Cestou míjíme vrata k ruskému pravoslaví. Takhle vpravo ve zdi. Mají opět zavříno, jak jinak! Ti mají poledne od deseti do dvanácti. Je sice teprve půl desáté, ale středa. Jenže návštěvní dny jsou jen úterky a čtvrtky. Alespoň se nezdržíme a rychle splujeme peřeje turistických davů uličkou Jad Avšalom, zkanalizované po obou stranách svírajícími zdmi až k zahradě Getsemany. Jde se do ní brankou ve zdi dole takhle vlevo. Dodnes zde stojí asi deset prastarých olivovníků. Ale nejsou to "ty" olivovníky, i když tak tisícovku let by mít mohly. Devět set určitě. (Podle radioizotopové metody.) I tak patří k nejstarším stromům na světě! Je tu i jeden jejich mladší brtar a o tom se ví přesně, jak je starý. V roce 1964 ho vlastnoručně zasadil papež Pavel VI. Avšak stromy, které by mohly sledovat, jak zde Ježíš potí krev, padly vplen plánovitému řádění římských pil v roce 0070. Byl to další trest pro ubohý Jeruzalém, ničený po nezdařeném židovském povstání.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFXDEwaXGQYHWzCK_zxivG1nSKWZwnwJoCrGVo7HXw9fDKaPkTJzKxrYywnnFO0tkgnHV76OXBq3Zj0ca7zftVzFm3hg5LaK_ds5uRJqlZ-SBd9i4wt-5biAmZY_M9Cqsmp0us4wWZufllToqCtn8mim73fICeQbvJN0mkKSL6oh_dw9N07vwFaYmgmI4/s3000/DSC01850.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFXDEwaXGQYHWzCK_zxivG1nSKWZwnwJoCrGVo7HXw9fDKaPkTJzKxrYywnnFO0tkgnHV76OXBq3Zj0ca7zftVzFm3hg5LaK_ds5uRJqlZ-SBd9i4wt-5biAmZY_M9Cqsmp0us4wWZufllToqCtn8mim73fICeQbvJN0mkKSL6oh_dw9N07vwFaYmgmI4/w640-h480/DSC01850.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>Zato zde stojí Chrám národů. "Národů" proto, neb jeho stavbu zaplatilo hnedle dvanáct států. Proto má taky dvanáct kupolí, aby se do nich mohlo vejít dvanáct symbolů, státních znaků a vlajek, ukrytých ve zdobné secesi. Tentokrát autentické secesi z roku 1925, která zde vyrostla podle výkresů nám již dobře známého architekta Svaté země <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Barluzzi" target="_blank">Antonio Barluzziho</a>. </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge_dGj_6PSp22EqN2GN-pg-asZwCl2RuPtrsTbGfLiL0o5qO3VD6fmFII_qINoYoNMBSZkSSZQrOSjtPBbPNdrjzQRZKp2kviaflkNe0Ub1Z6ELMvHzgJKfKhEWK5ObhmleTPkpFdOCjWxkEwYnThli9rKZhjEWfa1p0rfbz7rVv7w8stNCSH-OMAU9IM/s3000/DSC01791.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge_dGj_6PSp22EqN2GN-pg-asZwCl2RuPtrsTbGfLiL0o5qO3VD6fmFII_qINoYoNMBSZkSSZQrOSjtPBbPNdrjzQRZKp2kviaflkNe0Ub1Z6ELMvHzgJKfKhEWK5ObhmleTPkpFdOCjWxkEwYnThli9rKZhjEWfa1p0rfbz7rVv7w8stNCSH-OMAU9IM/w640-h480/DSC01791.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>Nechtěl jsem se zase tlačit v chrámu. Jen jsem krátce shlédl nádherné mozaiky, zlatě zářící v jinak sešeřelém prostředí, které zobrazují známý evangelický příběh. Ten se zde (nebo kousek vedle) odehrával. Možná "kousek vedle", na druhé straně, než je umístěna historická Zahrada, tedy vpravo od vstupu do kostela. Tam voní skutečností syrovost základů křižáckého kostela. A jako tomu je v Izraeli vždy a všude: </div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqPx4n-e0FKP3cGsQhyX7G-AepB_xpqTSAq_PX16TZw0bVAyNwB4-hIZvgSwuo6jArpa-isMRADTf2lfWFp05siOylGOBBOa1xOdSiocdYXsyONMQjgD8YJYnBBxYs4jM0S3MR2pJ2SdTLEhSaIVKo3wqilvJGIAmNvFhM_NrGYAz4PO8XpdwGxL2rXsQ/s3000/DSC01802.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqPx4n-e0FKP3cGsQhyX7G-AepB_xpqTSAq_PX16TZw0bVAyNwB4-hIZvgSwuo6jArpa-isMRADTf2lfWFp05siOylGOBBOa1xOdSiocdYXsyONMQjgD8YJYnBBxYs4jM0S3MR2pJ2SdTLEhSaIVKo3wqilvJGIAmNvFhM_NrGYAz4PO8XpdwGxL2rXsQ/w640-h480/DSC01802.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Základy křižáckého kostela</td></tr></tbody></table><br /><div>Památka na něj zanikla po roce 1345. Zničen byl roku 1219, dostavěn r. 1170. Před ním tu stával kostel byzantský. Zničili ho roku 614 Peršané. Postaven byl nejpozději ve 4. století. "Zde byla víra obvykle vyznávána," napsal ve svém spisku anonymní Poutník z Bordeaux roku 333. Jenže dnes je přístup ke křižáckým základům ohraničen bílou páskou. Třeba za ní ještě něco nového, vlastně prastarého, vykopají.</div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pXY6FPSJVyn2JS21ULGzdltzclfj_GqwGN-T2wFj04snXaP2TnFgSCy3ZBvJQ42vt8FB1vL0oUBcWTTnoB6NHE6uM99vC5_shv_ai3mU2vfB3aKCCbJppmAq8xTE1INd8FsZPp5ja4DDL3faS9JxUQUVlgBCqeL2oOwhPuwu4_5HlD9tZlTux87MsG0/s3000/DSC01817.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9pXY6FPSJVyn2JS21ULGzdltzclfj_GqwGN-T2wFj04snXaP2TnFgSCy3ZBvJQ42vt8FB1vL0oUBcWTTnoB6NHE6uM99vC5_shv_ai3mU2vfB3aKCCbJppmAq8xTE1INd8FsZPp5ja4DDL3faS9JxUQUVlgBCqeL2oOwhPuwu4_5HlD9tZlTux87MsG0/w640-h480/DSC01817.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Řecký ortodoxní kostelík nad grottou</td></tr></tbody></table><div></div><div><br /></div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSZfca3lbzHK1-JsmQlZWQkbCaGk5wEC3PUrAT05wKaobRAcUqS1uzSLRq-l4diWQSGItD3t36shRDG2qIHOxGCmo7juxLi8U0jS98x01WhswJ7usb47NSjqXpQOCXX-l8438xIREqR7d1jYqFdrFEMdNlG0S6K1mHWHELQ6jFkbXr-oxKVHH5RoM9hkE/s3000/DSC01822.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2250" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSZfca3lbzHK1-JsmQlZWQkbCaGk5wEC3PUrAT05wKaobRAcUqS1uzSLRq-l4diWQSGItD3t36shRDG2qIHOxGCmo7juxLi8U0jS98x01WhswJ7usb47NSjqXpQOCXX-l8438xIREqR7d1jYqFdrFEMdNlG0S6K1mHWHELQ6jFkbXr-oxKVHH5RoM9hkE/w300-h400/DSC01822.JPG" width="300" /></a></div>Slovo Getsemany pochází z aramejštiny a znamená „olivový lis“. Zatímco původní olivovníky zavál prach dějin, přesných míst Ježíšovy trpké modlitby večer před zatčením a následnou popravou je hned několik, ten lis, tedy lisovna oleje z doby Ježíšovy se zachoval. Přesněji místo, kde stával. Nebo kde byl ponořen. Žádné trosky. Originál jeskyně, místo, kde Jidáš zradil Ježíše, místo, kde prý ostatní apoštolové zradili svého učitele sobeckým spánkem. Alespoň podle tradice řeckých ortodoxů. Kteří ji převzali od Byzantinců. V roce 2017 jsem popisoval řecký ortodoxní kostelík jako přízemní stavbu se zábradlím na ploché střeše. Z té trčí vížka, či spíše zeď s velkým otvorem, v němž jsou umístěny čtyři předimenzované zvony. A stěžoval jsem si, že to tady mají zavřené natrvalo. Můj bedekr mi neukázal to, co nám ukázal Radek:</div><div><br /></div><div>Musíte nejen přejít silničku takhle doprava, ale potom je třeba ještě sestoupit asi dvě patra po schodech na úroveň nádvoříčka, kde se nachází portál se vchodem do jednoho z několika tradicí certifikovaných hrobů Panny Marie. Nádvoříčko je ohrazeno zdí, aby se do něj nezřítil svah od Chrámové hory, všiml jsem si už tehdy. Čeho jsem si nevšiml bylo, že mezi Hrobkou Panny Marie a tou zdí se v rohu nachází uzounký chodník, spíše škvíra, kterou se lze proškvířiti až ke vstupu do té jeskyně. (Pocit škvírovosti je ovšem dán pouze tři a půl metru vysokými obvodovými zdmi, protože fotky ukazují že se do této otevřené chodby vejdou i tři turisté vedle sebe.) </div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiP7-9GZ1EySDcBFs_iTnIeAcqTHXUwIQePzsnl4tKuyetxqaevthHvKc_8f7L6ELicA7avBC8KcBAY7ub4mO5_IMbDoq89RWEMAeiobNi4UKHVwtvKkygZEzalWW-Ow8uprqfI1FDpSE-Uo_m3YyJnIkBznL1b6OnJmguK4ldk47dG0zAkEC-vPpZgKM/s3000/DSC01834.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiP7-9GZ1EySDcBFs_iTnIeAcqTHXUwIQePzsnl4tKuyetxqaevthHvKc_8f7L6ELicA7avBC8KcBAY7ub4mO5_IMbDoq89RWEMAeiobNi4UKHVwtvKkygZEzalWW-Ow8uprqfI1FDpSE-Uo_m3YyJnIkBznL1b6OnJmguK4ldk47dG0zAkEC-vPpZgKM/w640-h480/DSC01834.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>Sama jeskyně je samozřejmě ještě o asi deset schodů níže. A vypadá hodně přírodně, tedy co se samotné skály týče, zejména jejího stropu. Ten je nízký, někde jen na vztyčenou postavu, dalo se na něj tedy malovat bez žebříku. Jak dosvědčují černé kresby osmicípých hvězd, jimiž je hrbolatý strop pokryt. Pravda, místy dosahuje výšky až 3,5 metru. Zato podlaha je vydlážděná a stojí na ní řady židliček před klasickým oltářem. Kaple zde vznikla někdy ve 4. století. Místa je v ní dost, jeskyně má rozlohu téměř 200 metrů čtverečních a poskytuje tak prostor i pro dva oltáře vedlejší. Zdi za všemi oltáři jsou ozdobeny obrazy. Ten nad hlavním oltářem ukazuje Ježíše modlícího se mezi apoštoly, ty další zobrazují Nanebevzetí Panny Marie a proslulý Jidášův polibek.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNrO25cwC7zdUzd7oj_utNNLiHuh3iIvUhpJo5Xj6Izly8hUzK051y-rSU4Al86sjZiJDD6KSCkMy5ib_1aWIZk3kGzrhVTZBYpRibH145YjBESwvHGmwdQ0dAq8Q6PBNrlJHalGBalpnRI5mGJiuHwN6B6qh8CPAtponbeu-aLKgfaM5nPD1OFEsuk2g/s3000/DSC01824.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNrO25cwC7zdUzd7oj_utNNLiHuh3iIvUhpJo5Xj6Izly8hUzK051y-rSU4Al86sjZiJDD6KSCkMy5ib_1aWIZk3kGzrhVTZBYpRibH145YjBESwvHGmwdQ0dAq8Q6PBNrlJHalGBalpnRI5mGJiuHwN6B6qh8CPAtponbeu-aLKgfaM5nPD1OFEsuk2g/w640-h480/DSC01824.JPG" width="640" /></a></div><br /><div>V jednom rohu kryje kovová zábrany otvor do ještě nižšího levlu. Bývala tam cisterna na vodu. V době byzantinské a později za křižáků sloužila jako podzemní ženská hrobka, což považuji za tuze nevhodné. Ne tedy kvůli křesťanské legendě, ale kvůli tomu, že uchování pitné vody je snad důležitější než ukládání těl. To měli židé vyřešeno už od starozákonních dob.</div><div><br /></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRDZIW18UPXcd7IgG-HPOuhV5sAqyrcx54CUCQAAj1oqd4_fc27l2cfzYJqlfpAAxHueUcUVAELqxMc1iwCWwpkDqpOjkHUYu4kyRnUbgiYbQTHxLUO7TFW-NDcaMN5_c5UTFcNVnurCPGUWCsnrgF92zeGnXSIv8Gthq8Efsz4JLk8KYfiYxHNMkIvvw/s3000/DSC01829.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRDZIW18UPXcd7IgG-HPOuhV5sAqyrcx54CUCQAAj1oqd4_fc27l2cfzYJqlfpAAxHueUcUVAELqxMc1iwCWwpkDqpOjkHUYu4kyRnUbgiYbQTHxLUO7TFW-NDcaMN5_c5UTFcNVnurCPGUWCsnrgF92zeGnXSIv8Gthq8Efsz4JLk8KYfiYxHNMkIvvw/w640-h480/DSC01829.JPG" width="640" /></a></div><div><br /></div>A na ty jejich hroby na dně údolí Kidron, které odděluje pohřební svah Olivové hory od východních hradeb Jeruzaléma se ještě půjdeme podívat. Čeká nás pak putování přes staré město až do parku Sacher a další pochodování Jeruzalémem, ale o tom až příště. </div><div> </div><div><i>Prožito v Izraeli ve středu 4. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 23. února 2024</i></div><div><br /></div><div>Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.</div><div>Deset let staré povídání o zdejší lokalitě viz zde: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/06/mir-olivove-hory.html" target="_blank">Mír olivové hory</a></div><div>Zdejší zážitky z roku 2017 jsou popsány v článku <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/03/rychly-otec-nas.html" target="_blank">Rychlý otec náš</a></div><div>Ze stejného roku je i podrobnější popis Getseman v následujícím článku <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/03/lis-bozi.html" target="_blank">Lis Boží</a> </div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-59661483032171944252024-02-20T15:39:00.005+01:002024-02-20T15:39:45.224+01:00Jak jsem se stal nepřítelem pokroku<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHe3VDxVdc8MqQYYJ91DgP6BFdMkc9gt4z-jKAsIxaw_7sBZTcBQx3gWoOqWpqV4-QUoUaIL_tcH-9Rxyyt6LqvoAUWWv3ZdqW-Po0TK8qwUO29eXYB0DDz6vPa-E3pLHIvXKP23DSNTsko0ky1s1GXzcilP_ojp9IwQfsZFuTx-GFvroaIX0TmYW1sR0/s955/Zarovka-valec.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="955" data-original-width="890" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHe3VDxVdc8MqQYYJ91DgP6BFdMkc9gt4z-jKAsIxaw_7sBZTcBQx3gWoOqWpqV4-QUoUaIL_tcH-9Rxyyt6LqvoAUWWv3ZdqW-Po0TK8qwUO29eXYB0DDz6vPa-E3pLHIvXKP23DSNTsko0ky1s1GXzcilP_ojp9IwQfsZFuTx-GFvroaIX0TmYW1sR0/w186-h200/Zarovka-valec.jpg" width="186" /></a></div>Konkrétně nepřítelem samoobslužných pokladen. Tedy ne, že bych byl ve všech případech jejich vysloveným "nepřítelem". Já se jím "nestal", to ony se "staly". Najednou vykvetly. Poprvé jsem se s nimi setkal ve zličínském Tesku. Když se ten velekrám v říjnu 1998 otevřel, poskytoval platícím zákazníkům asi pětadvacet pokladen. Ani v době největšího rozkvětu však nebyly obsazeny všechny, snad jen první týdny. Jak začalo Tesco na Zličíně kvůli konkurenci uvadat, postupně jich zbylo snad jen šest. Zato se otevřel záliv s pokladnami samoobslužnými.<span><a name='more'></a></span><p></p><p>Trochu jsem se podivil a pomyslel si: Proč mám za někoho (pokladní) dělat jeho práci? Neměl bych vposledku dosíci nějaké slevy, která by korespondovala se zlomkem jeho ušetřeného platu? Přesto jsem to s nimi zkusil. A zjistil jsem jejich výhody. Které se ale ukážou pouze tehdy, když si kupujete jen několik položek a pokud jsou ty položky jasně definované. Protože dumat, jestli je kupovaná bageta "malá" nebo "celozrnná" (případně "polozrnná") musí i profesionální prodavačka. Krom toho, často stejně musí přikročit obslužná osoba a odpísknout vám nákup celé basy nepiv. Krom toho, pokud jsem vybaven různými poukázkami v přehršli různých slevových akcí, které se často vylučují, raději si je nechám odpípnout u kasy s následným vysvětlením, proč nemohlo ke slevě dojít. Častěji pak s ujištěním milé obsluhy, že sleva byla do konečné platby započtena. Takže pak si raději odstojím frontu u některé ze dvou obsazených pokladen. Anebo i u jediné. Zejména v případech, když mám nákupní košík přetékající. Protože pokladní jsou stále rychlejší než já. Frnk, frnk, a mají namarkováno.</p><p>A tak stávám pokladní frontu třeba v Makru. Dokonce i když si někdy kupuju jen několik položek. Od toho tam totiž mají expresní pokladnu. Nakonec tam vás expresně odbaví i s plně naloženým vozíkem. Profesionál je desetkrát rychlejší než já. Když se dostanu až ke kase. Fronty tam teď naštěstí bývají malé - protože pokrokáři platí u samoobslužných pokladen, tak jak bych mohl být jejich nepřítelem? Těch pokladen a těch pokrokářů?</p><p>Z určitých důvodů jsem zanevřel na lužinskou Billu, která má pro mě jedině tu výhodu, že jdu kolem ní, když se vracím metrem z centra. A také nabízí mou oblíbenou čokoládu. Takže zde koupím jednu, dvě položky, pročež si odbudu rychloplacení na samoobslužných pokladnách.</p><p>Stalo se mi na Lukách v Albertu, že jsem u samoobslužné pokladny musel stejně čekat na obsluhu, když jsem si kupoval láhev nealko piva. Protože i nealko je alko, a tu musíte být osobně zkontrolováni, že je vám více než 18 let. Netřeba mi tedy už ukazovati občanky, stačí se na mě podívat. Leč pomocná síla musí přesto svým certifikovaným odpípnutím propustit podezřelou osobu k zadání další položky. Hm, lepší je kupovat si drogové medvídky (nežeby je v Albertu nabízeli)...</p><p>Postupné zmenšování zličínského Teska je doprovázeno (a možná i částečně způsobeno) kanibalským otvíráním malých tesčích samoobsluh uvnitř města. Jedním z důvodů, proč se na Lukách v téhle prodejně už nestavuji (jen když si zde chci výjimečně koupit jeden druh jinde se nevyskytující limonády) je ten, že zde jsem nucen použít samoobslužných pokladen, neb <i>všechny</i> (obě) personální jsou uzavřeny. </p><p>Nelíbilo se mi v bohnické Penny, když jsem ji měl pod okny bytu, kde jsem svého času často pobýval. Ale v nově otevřené Penny na Lukách se mi líbí, tedy hlavně ceny. Skutečně nevím, proč bych měl za plnotučné mléko platit přes 30 Kč, když zde ho nabízejí za 22,30. Totéž se týká i plátkovaných sýrů, které jsou zde také až o třetinu levnější i než ve velkoobchodním Makru. Myslím, že rozdíl nemůže být v tom, že penní plátkáče mají neuzavíratelné obaly. Ovšem zdejší samoobslužné pokladny mě vytáčejí. Jsou než tři a často se zaseknou ze zcela neznámých důvodů. Takže pokud jsou mimo provoz dvě, už se vyplatí postát si frontu u lidských pokladen. Než stát frontu na samopokladnu, která se mi už nejméně dvakrát zasekla a opravná bytost se včas nedostavila. Jak šetří Penny na cenách pro zákazníky, tak zjevně šetří i na počtu zaměstnanců.</p><p>Některé velkoprovozy přešly na automatizaci a nechají vás načíst si cenu zboží už při jeho vložení do košíku. Tuhle fintu, bohužel, nemohu využít, protože nevlastním chytrého telefonu. Mám totiž neskonalé potíže při jeho ovládání přes dotykovou obrazovku. Dotyková obrazovka, touchpad (a dokonce i centrální tlačítko centrálního mozku mého hloupého mobilu) pro mě, ač mladého, přesto seniora, prostě představují zlo. Nejsem jejich nepřítelem jen nepouživatelem, protože jsou pro mě nepoužitelné. A tudíž si ani nemohu nahrát žádnou aplikaci...</p><p>Nejsem ani nepřítelem samotných samoobsluh. I když se při otevření první liberecké sámošky U Jelena někdy v šedesátkách dostavily určité pochybnosti. Bývaly tam v krámu u pultu dvě prodavačky. Při zesamoobslužnění (což si vyžádalo rekonstrukci, abychom se mohli rozprostřít i na území zrušeného skladu) jsem nezaznamenal žádné zlepšení. Dřív jsem stávával jednu frontu. Nově to byly fronty tři: Na nákupní košík, u toho pultu, kam se stejně muselo pro něco dojít, a pak ještě u pokladny. U pultu zůstala jedna prodavačka, druhá se přesunula ke kase, no a pak tam přibyla jedna gestapačka, která dravčím zrakem pozorovala, jestli něco nekradem. Ani rychlejší, ani úspornější to nebylo.</p><p>Svět sámošek se změnil a zlepšil. Ale často postrádám v rozlehlých skladech moudrou obslužnou osobu, která by poradila, podala, nebo třeba aspoň pronesla "nemáme, ptejte se za týden"... Ve stodůleckém Baumaxu jsem třeba sháněl takovou válcovou žárovku, která asi po dvaceti letech služby praskla. Mohl bych si koupit místo ní ledku - akorát bych ji do svítidla nezašrouboval, protože je o několik milimetrů širší než poskytnutá díra, skrz kterou se šroubuje. Jediné, co jsem se dověděl bylo, že "žárovky se už nevyrábějí", protože "nesmějí". Tak jsem pochopil svoje zpátečnictví že vůbec chodím do kamenného obchodu a napsal jsem si na Svět žárovek, a tam skutečně HALOLUX CERAM ECO E27 měli!</p><p>No a to je největší nebezpečí pro sámošky s pokrokovým samoobslužným kasírováním. Že si všechno budeme raději kupovat přes internet, než aby nás buzerovaly samoobslužné pokladny.</p><p>Až do předminulého úterý jsem si myslel, že jsem ve své nedůvěře ve samospásu samokas osamocen. 6. února 2024 však vyšel na stránce 13 zdarmého metrodeníku sloupek "průvodce přítomností" Ivana Adamoviče "Obsluž si!". (V <a href="https://e.metro.cz/file.aspx?d=06.02.2024&n=METRO&e=ME-BUDEJOVICE&t=pdf" target="_blank">elektronické verzi Metra</a> je to stránka 10.) Jinak mně osobně oblíbený scifista a redaktor mi ozřejmil, že jsem se stal účastníkem přímo "kulturní války". Dle přiloženého článku tak nejsem pouhým odpíračem, ale přímo "nepřítelem pokroku" a "novot z EU". Nelíbí se mi totiž nejen samoobslužné pokladny, ale výběrově ani "elektroauta, transgender, povinné roušky". Ale zato "spalovací motory, antibiotika a samoobsluhy" přijímám. Jsem tradicionalista a volám "po starém dobrém světě", což není daleko od "staré dobré normalizace".</p><p>E? Povinným dotovaným elektroautům, pro něž nebude energie, odpírám z dobrých důvodů, které jsem na Neviditelném psu mnohokrát ozřejmil. S transgender bytostmi mám dobré, tedy normální vztahy. Nošení roušek a respirátorů jsem zde v době covidové propagoval. Nevím, proč by se to všechno mělo ideologizovat. Stará hnusná normalizace se k nám přiblížila právě s pokrokáři, kteří nás nutí k "pokroku" a "zelenému údělu" a mnohdy nesmyslným "povinnostem", i kdyby to mělo znamenat diktaturu a místo ochrany ve svém důsledku zničení planety. Na takový "pokrok" seru!</p><p><i>Psáno, předkládáno k úvaze (a diveno, do jakého šuplíku jsem se to dostal) v Praze na Lužinách v úterý 20. února 2024</i></p><p>K mému zpátečnictví a kulturnímu kontrarevolucionářství viz i neviditelně psí článek z minulého úterý: <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-jak-jsem-se-stal-odpiracem.A240213_182711_p_doupe_nef" target="_blank">"Jak jsem se stal odpíračem"</a> (zálohování PET lahví).</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhzZilaAzLSvZAnxRvGJuLHH9-M_u2FIEHc4FO8wro9d8w6SssbSg8vrhMjGtS0GmHCDZHl5pFOSUV8Fgg1itL_iX4SoV2fL9fyxqY3R_c5qFexFWnqvlOUNuCQd03fxLp6h-2NgSXJKUCZwSdG5k5ARfbY1ijzZoMvhICE874Q4prt5OzrQMbrOyR2Y4/s1330/Adamovic-samopokladny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1330" data-original-width="1220" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhzZilaAzLSvZAnxRvGJuLHH9-M_u2FIEHc4FO8wro9d8w6SssbSg8vrhMjGtS0GmHCDZHl5pFOSUV8Fgg1itL_iX4SoV2fL9fyxqY3R_c5qFexFWnqvlOUNuCQd03fxLp6h-2NgSXJKUCZwSdG5k5ARfbY1ijzZoMvhICE874Q4prt5OzrQMbrOyR2Y4/w588-h640/Adamovic-samopokladny.jpg" width="588" /></a></div><br /><p><br /></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-60096250256888296692024-02-16T12:54:00.008+01:002024-02-17T11:08:29.820+01:00Olivové pohledy<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjftIgh5-YlD5O-JWEnsM0MHs5dcnUGAk75V3DRMQT56RRKKYARh08rFSt0DzoAUVvEwGMqfFUReQ1hoIYdsKwtH1PEbpoLhou4Zc_o0IIQ-dYAgvhs-9AwSQ1KnaxbCwprVPBcOyh-xOH8YMmBtbFGQVp-_5gY1GossRx4ejZGv_PfHFmO8TczLFm6kFc/s3000/DSC01678.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjftIgh5-YlD5O-JWEnsM0MHs5dcnUGAk75V3DRMQT56RRKKYARh08rFSt0DzoAUVvEwGMqfFUReQ1hoIYdsKwtH1PEbpoLhou4Zc_o0IIQ-dYAgvhs-9AwSQ1KnaxbCwprVPBcOyh-xOH8YMmBtbFGQVp-_5gY1GossRx4ejZGv_PfHFmO8TczLFm6kFc/w400-h300/DSC01678.JPG" width="400" /></a></div>I když jedete do Jeruzaléma skoro celý den jen na pár hodin turistickým autobusem z egyptské Taby, anebo letíte na jediný den z kyperské Larnaky celou půlhodinu, určitě se musíte zastavit na Olivové hoře, po kralicku hoře Olivetské. Ani my jsme ji nesměli minout. Z Betléma jsme to neměli daleko, časově asi jenom jako z té Larnaky.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><span><a name='more'></a></span><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Byli jsme v židovském státě Izrael a v Jeruzalémě jsme bydleli na jeho arabském betlémském předměstí? Inu ano. Jel jsem se skupinou sionistických křesťanů, a ti bydleli u arabských křesťanů v Betlémě v hotelu San Antonio. Je to tu levnější. Nemusí se vařit košer strava, u křesťanů se ani kašrut nedá správně zařídit. Tudíž nemusíte mít dvoje lednice, dvoje nádobí a nemusíte platit rabína, který vám jídlo okošeruje. (Takže jsem tu jedl jako doma asi tři sta šedesátkrát v roce.) Další nevýhodou bydlení daleko od centra je, že nemůžete jen tak vyběhnout a pěšky se projít po starém městě jeruzalémském. (Pravda je, že letos jsem se po návratu na hotel už nikam nevydával. Zmožen celodenním navnímáváním jsem tak akorát třídil fotky a přehrával je do noťasu, nabíjel baterku v noťasu, baterku v mobilu a baterky do foťáku.) </div><p></p><p>To ale nejsou hlavní <br />důvody, proč jsem třikrát s cestovkou a pak ještě dvakrát při samostatných výpravách bydlel raději v dražším Jeruzalémě. Problém je v tom, že jakmile se v Izraeli, zejména na územích pod palestinskou samosprávou něco šustne, uzavírají se přechody mezi palestinským a plně izraelským územím. Z bezpečnostních důvodů. No a letos se už pár věcí šustlo, a jestli se šustne něco během těchto týdenních Svátků stánků (sukot), tak můžeme mít problém. (A že se "šustlo"! A problém jsme měli.) Obecně se na územích pod plnou palestinskou samosprávou ("Area A") necítím dobře, už kvůli výstražným cedulím, na kterých je na odbočkách z izraelských komunikací hebrejsky, arabsky a zdeúřední angličtinou bíle na rudém napsáno:</p><div style="text-align: left;"><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkho3EOQAVFdYwbd1eQMyQlHIBv9cmu8gWKfwq_309dZvnro7_z5XsQEFYCLxzqcmqA_KuEpXqnMJ6WiYu0I16yV9zg0LreonwTGcxJGWjpqJoV7_3XRcrsYn69MXPmNnRpgWdtWGV8pAoBxK4q3OfmZY14eMvlxQGJxjL4L9IWlKb-nmdYMWpxmTARxg/s1065/Z%C3%A1kaz-2014.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1065" data-original-width="753" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkho3EOQAVFdYwbd1eQMyQlHIBv9cmu8gWKfwq_309dZvnro7_z5XsQEFYCLxzqcmqA_KuEpXqnMJ6WiYu0I16yV9zg0LreonwTGcxJGWjpqJoV7_3XRcrsYn69MXPmNnRpgWdtWGV8pAoBxK4q3OfmZY14eMvlxQGJxjL4L9IWlKb-nmdYMWpxmTARxg/w283-h400/Z%C3%A1kaz-2014.jpg" width="283" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto z roku 2014</td></tr></tbody></table>"Tato silnice vede do oblasti "A"<br />Pod palestinskou správou<br />Vstup pro izraelské občany</div><div style="text-align: left;">Je zakázán<br />Nebezpečné pro vaše životy<br />A je proti izraelskému zákonu."</div><p>Poněkud překvapivé uvědomění si reality, svědčící o palestinském apartheidu! No my sice nejsme izraelští občané - ale kipu si v Betlémě na hlavu raději nedávejte.</p><p>Dnes jsme vstávali brzo, abychom stihli odjezd v půl osmé. Máme před sebou spoustu chození! Autobus křesťanského Araba Kamala nás z křesťanské části Betléma vezl dnes rovnou a bez zajížděk na sever do Jeruzaléma. Brána v několik set metrů vzdálené a spoustu metrů vysoké panelové zdi (vojenský prostor - nefotit!) nás i dnes vypustila bez problémů. Pod 7 km vzdálenou Citadelu (Davidova věž) u Jaffské brány, tedy pod západní hradby starého Jeruzaléma, jsme ale dorazili až za půl hodiny. Avšak jen deset minut nám trvalo objet Staré město ze severu a vyšplhat se na severní část Olivového pohoří. Tuhle horskou linii jsem tak nazval pro sebe před lety, když jsem pozoroval Jeruzalém z Citadely, tedy od západu. Na východě je obzor nad Jeruzalémem ohraničen hřbetem, ze kterého vyrůstají tři nenápadné kóty: </p><p>Severním vrškem je hora Scopus, kterou korunuje nemocnice Hadasa Hebrejské univerzity. Na prostředním stojí německý protestantský kostel Augusta Victoria, pojmenovaný na počest manželky německého císaře Viléma II - jež stavbu zaplatila. Císařský pár cestoval po tehdejší Palestině roku 1898 a hodně zde v té době investoval. Dodnes zde slouží nejen kostel a klášter, ale i nemocnice.</p><p>Sever starého Jeruzaléma jsme objeli za nádherných deset minut, ale tady se dostáváme do obvyklé autobusové zácpy. Silnice je zde dost široká - jenže ji po obou stranách zužují zaparkovaná auta. Místy se tak tvoří dopravní trychtýř, zejména, pokud se tu křižují turistické autobusy. Za dopravu zde, ve Východním Jeruzalémě, zodpovídá palestinská samospráva, která ale tenhle pravidelný problém neřeší. Izraelská policejní hlídka zaparkovala své auto na chodníku, ta ale neřeší dopravu, jen bezpečnost. Naštěstí jsou autobusy tak vykrojené, že jejich profily do sebe téměř zapadají. Takový prostorový puzzle. (Vyslov <a href="https://slovnik.seznam.cz/preklad/anglicky_cesky/puzzle" target="_blank">"pazl"</a>, [ˈpʌzəl] a ne pseudoněmecké "pucle", prosím, milý předčitateli.)</p><p>Busy se míjejí s deseticentimetrovou mezerou, zrcátka o milimetry. Zácpou se cpeme celou čtvrthodinu. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBCszfPHhyphenhyphenPnGTY0mKR8yOeK0zzhu0-C6z9bmWK0wzXGcHjs99cS19WDsLqc6HA4C3rkPhUmiY76fY36b0EWOZAO_Tig9A0A7RQzYtIt-vz1CXeXr4M1BOH2amKP7W8gO2fMCaxBPNv-SNJIuOlXbL02LS5uUJf7J2K43dBa-PrRu42l7sawzjlfrfAKA/s3000/DSC01671-orez.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2353" data-original-width="3000" height="502" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBCszfPHhyphenhyphenPnGTY0mKR8yOeK0zzhu0-C6z9bmWK0wzXGcHjs99cS19WDsLqc6HA4C3rkPhUmiY76fY36b0EWOZAO_Tig9A0A7RQzYtIt-vz1CXeXr4M1BOH2amKP7W8gO2fMCaxBPNv-SNJIuOlXbL02LS5uUJf7J2K43dBa-PrRu42l7sawzjlfrfAKA/w640-h502/DSC01671-orez.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Autobusový "pazl"</td></tr></tbody></table><p>Projíždíme kolem nejvyššího vršku pohoří, Olivové (Olivetské) hory. Skrývá se takhle nahoře vlevo za zdejšími rodinnými třípatrovými mrakodrapy, takže z autobusu není vidět. Stojí na něm bělostná zvonice ruského pravoslavného monastýru Nanebevstoupení Páně, zbudovaná v letech 1870-80, která je vysoká 64 m. Vyzvánění jejího zvonu prý bylo slyšet až u 30 km vzdáleného brodu přes Jordán, kudy do Jeruzaléma v 19. století proudili poutníci z Ruska. V roce 2017 jsme sem "proudili" s partnerkou Janou z druhé strany - a málem jsme přístup k tomuto fundamentálnímu vizuálu města nenašli. </p><p>Kamal nás po dalších pěti minutách dopropohyboval k jinému Nanebevstoupení, totiž muslimskému. Tenhle vedlejší vršek je taky vlevo, tedy na východ, ale hned u silnice. Mapy ho označují za nejvyšší bod Olivové hory (826 m n.m.). Samotná kaple, skrývající údajné Ježíšovy stopy, vzniklé odskokem do vesmíru, je skryta vnějšímu pohledu za zdí, která ohraničuje v podstatě čtvercový dvorek. Že je to tady Alláhovo poznáte podle nízkého minaretu. Z dálky je tenhle bod téměř nerozeznatelný, ruské pravoslaví panuje!</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh674tHIvtWGywzmTbmhglNw2s3oYzaxb5CRiYrGTAUfl1sUwgcpVRapdfKPuvzJCOUQWBRAbEI5Vpune4UlmQ-OXON88ysLJLe9BJvRpFZSjRHssXrwj0zf5A6tbzvgeODucJFCsg9Xn5z8kuLBVBm0KrKfr1Bo7gmcK6iLzD6eiD07pmhBwinfo3YeNs/s3000/DSC01673.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh674tHIvtWGywzmTbmhglNw2s3oYzaxb5CRiYrGTAUfl1sUwgcpVRapdfKPuvzJCOUQWBRAbEI5Vpune4UlmQ-OXON88ysLJLe9BJvRpFZSjRHssXrwj0zf5A6tbzvgeODucJFCsg9Xn5z8kuLBVBm0KrKfr1Bo7gmcK6iLzD6eiD07pmhBwinfo3YeNs/w640-h480/DSC01673.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Muslimské Ježíšovo Nanebevstoupení</td></tr></tbody></table><p>Mineme francouzský klášter Pater Noster z let 1868-72, který je znám tím, že jeho křížovou chodbu i ambity zdobí keramické desky s textem modlitby Otče náš ve více než šedesáti jazycích. Ovšem my míříme dál až k vyhlídkovému místu. Kamal nás vysadí a odfrčí parkovat. Desetikilometrová cesta měla podle navigace trvat čtvrt hodiny a jeli jsme asi hodinu. Je půl deváté, když nám průvodce Radek dává rozchod na půl hodiny. Abychom si hezky zafotografovali. No jo, ale co fotit, když už jsem odtud fotil nejméně šestkrát? Je pod mrakem, slunce zlaté město nenasvětluje svým reflektorem. A tak spíš "navnímávám" (oblíbené Radkovo slovo) prostor, který za údolím Jóšafat zaplňuje Jeruzalém. Nicméně je ráno, správný focební čas z tohohle místa. Jakési tlumené osvětlení z východu přece jen doléhá a měkce vykresluje jeruzalémskou architekturu. Neodolám a ke stovkám fotek, které jsem zde učinil, přičiňuji další. Panoramuji pohled od jihu, čili zleva. Od jižní zdi města zde sestupuje schodiště k archeologickému parku Ofel. Po tomto schodišti chodívali židé do chrámového okrsku.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMhyQnxhiJHSY6PvqL4qinThyphenhyphenP-NdXlDVYheYosBWQKA_sr8GvYDtg3kIiCPknJSloKO8kSPyAIE8cWf37hqGlUdzsYscF90VACx5JzbmQ6OhApJTybmSVLV_IJyvvkC_bUR16rpT3YA-7xkKOaNJ8jgUo4Cx_i84o0Q8Rj1iHpZ6R5vhgcJOt4tdIFUg/s3000/DSC01699.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMhyQnxhiJHSY6PvqL4qinThyphenhyphenP-NdXlDVYheYosBWQKA_sr8GvYDtg3kIiCPknJSloKO8kSPyAIE8cWf37hqGlUdzsYscF90VACx5JzbmQ6OhApJTybmSVLV_IJyvvkC_bUR16rpT3YA-7xkKOaNJ8jgUo4Cx_i84o0Q8Rj1iHpZ6R5vhgcJOt4tdIFUg/w640-h480/DSC01699.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tam jsou ty schody, po kterých (tady přesně) kráčel i Ježíš</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p>Za parkem Ofel v pozadí vystupují objekty na hoře Sion: Chrám zesnutí Panny Marie (Dormitorium) i jeho zvonice (obé rovněž Vilémův zářez). Šedá střecha zvonice se téměř ztrácí v šedé obloze. Její dominaci poněkud zastiňuje nový vysoký panelák v pozadí. V něm se i téměř ztrácí minaret bývalé mešity, který označuje objekt, v němž je v přízemí synagoga se symbolickým hrobem krále Davida a v patře pak dle Koránu (ne)vyzdobená křesťanská místnost Poslední večeře Páně.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCv4BR-xUNfHWr1ciNW2eKfAQEzRAC5HlajAcbeclR3JwdJhSttfX1ubYW4mTZsaTDdnDJ95osovaHj3NEumaFuhSqPQiG-PxIEMLdBNnl4TOqYS-wyCoalTsP_6sHxO7DkQCoFtjhOwgWyMmIcjOZYPjj6EJUwVT1bawfSWwuOOksOheDIaVljftmzfo/s3000/DSC01686.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCv4BR-xUNfHWr1ciNW2eKfAQEzRAC5HlajAcbeclR3JwdJhSttfX1ubYW4mTZsaTDdnDJ95osovaHj3NEumaFuhSqPQiG-PxIEMLdBNnl4TOqYS-wyCoalTsP_6sHxO7DkQCoFtjhOwgWyMmIcjOZYPjj6EJUwVT1bawfSWwuOOksOheDIaVljftmzfo/w640-h480/DSC01686.JPG" width="640" /></a></div><p></p><p>Na jižní straně Chrámové hory se rozložila mešita Al Aksá s šedou střechou a šedou kopulí. Teprve když se na tu mešitu podíváte pozorně a porovnáte si ji s rozměry hory, pocítíte, jak je rozsáhlá. Vždyť na délku měří 80 metrů a na šířku (bez přístavků) 40 metrů. Pojme až 5 tisíc klečících a modlících se muslimů. Mimochodem - byla postavena až v roce 705. Takže tuhle konkrétní stavbu nemohl konkrétní Mohamed v konkrétním roce 621 (nebo 622, nebo přesněji někdy v letech 570-632) navštívit. Ostatně - v té době Jeruzalém neochvějně ovládali Byzantinci. K osudné bitvě u Jarmúku, kterou s prvotními muslimy prohráli, došlo až roku 636. A jedna z prvních mešit na území dnešního Izraele byla postavena v Tiberias, tedy nedaleko jarmúckého bojiště, až roku 670. Takže Mohamed sice svého času nejpíš nějakou vzdálenou mešitu navštívil, jistě ne však na tomto místě. Určitě však ve snu! Tolik k historii, místo získalo v další době věrohodnost Mohamedovy návštěvy až vírou jeho zbožných návštěvníků. (To ostatně v Jeruzalémě často platí i pro pravé křesťanské a židovské "starožitnosti".)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiQqn6lRbc_kAWbUyw-rPQKvggnRzVvzFZdoKLpKHAgS5DyzZuMz9qtLHd8PD2CmNtxW_XbjXyHgFAuvFsJK-GMGvcmDp3628w5KGC2ECmz_DtTzdb_XqQ8urYWmQPfRh0OrXca3fggqkJzgG6HWoR_6VWIvVi458ydWNhgQyK2-9-pfISfkYZ_uNU1Lo/s3000/DSC01690.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiQqn6lRbc_kAWbUyw-rPQKvggnRzVvzFZdoKLpKHAgS5DyzZuMz9qtLHd8PD2CmNtxW_XbjXyHgFAuvFsJK-GMGvcmDp3628w5KGC2ECmz_DtTzdb_XqQ8urYWmQPfRh0OrXca3fggqkJzgG6HWoR_6VWIvVi458ydWNhgQyK2-9-pfISfkYZ_uNU1Lo/w640-h480/DSC01690.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>V dálce za Al-Aksá vystupují nad horizont budov dvě bílošedavé kopule. Ta zadní, větší a vpravo patří nedávno (2005-10) obnovené synagoze Churva, ta menší kopule vlevo mě překvapuje. Nějaká nová synagoga se starobylým základem, nejspíš. V roce 2017 tam ještě nestála. A na obzoru se usadil hranol slovutného hotelu King David. Jeho nejvyšší dvě patra odděluje od spodku dvojitý prstýnek. Ta dvě patra byla dostavěna v rámci rekonstrukce původního hotelu, který poničili sionističtí teroristé/partyzáni z Irgunu v červenci roku 1946. Tehdy bylo zničeno křídlo hotelu, kde krom vládních kanceláří britského protektora sídlilo i vojenské velitelství. Šlo o odvetu za protižidovské zátahy v červnu 1946, takže hotel byl regulérním vojenským cílem. (No a hoteliéři si pak mohli zvýšit kapacitu.) Při explozi bylo zabito 91 lidí (včetně 17 Židů). Tento incident byl poslední kapkou, po níž se Britové rozhodli složit svůj mandát a celý problém s Palestinou hodit na čerstvou OSN. </p><p>Celému chrámovému okrsku vévodí Chrám skály se zlatou kopulí. Ta je natolik výrazná, že ji mnoho lidí považuje za onu propagovanou mešitu Al-Aksá. Možná i proto, že vlastně celá Chrámová hora je podle islámského zákona považována za mešitu al-Aksá. Dóm byl však postaven chalífou Abd al-Malikem ještě před mešitou už v letech 688-91. Chrání temeno původní skály, na které se chystal Abrahám obětovat Izáka, kde přesně (nebo kousek vedle) stával Herodův Chrám a odkud se Mohamed vznesl až do sedmého nebe. Docela kuriózní je, že byl vystaven v byzantském slohu, a protože je tvar této kopule kopírován při stavbách mnoha mešit (včetně samotné Al-Aksá), pak mají tyto muslimské svatostánky podobu starokřesťanských chrámů... Přímo v ose za zlatým půlměsícem na vršku kopule dómu se nacházejí šedé kopule křesťanského Božího hrobu. Ze změti střech ještě vlevo vystupuje zvonice Luteránského kostela Vykupitele (177 schodů a nádherná vyhlídka, doporučuji!). Rok výstavby 1898 prozrazuje další dotek peněz Viléma II. Ale samozřejmě, že křížová chodba přilehlého hospice má původ někdy ve 13. nebo 14. století. A byly nalezeny základy původní svatyně z 5. století.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEita8VSH2bLZTdxnRsdzRRjg4F1s-Jo7y6OY-0VRc-QgBE0qu37Yx-BKdXa61ke4MIwCs8__bpnq-EFYpeHUNEvc726GGK88JbKw9vcBgRSVaz_33NkjQKzTkmQM64f8IgtQmgy78APGpO8r60raYNcMBZgpqrI-ug55IRjexTkHVkcboUV3JamX9nkYcg/s3000/DSC01692.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEita8VSH2bLZTdxnRsdzRRjg4F1s-Jo7y6OY-0VRc-QgBE0qu37Yx-BKdXa61ke4MIwCs8__bpnq-EFYpeHUNEvc726GGK88JbKw9vcBgRSVaz_33NkjQKzTkmQM64f8IgtQmgy78APGpO8r60raYNcMBZgpqrI-ug55IRjexTkHVkcboUV3JamX9nkYcg/w640-h480/DSC01692.JPG" width="640" /></a></div><p>Východní jeruzalémské hradby a zároveň východní zeď Chrámové hory mají do svého prostředka zasazen kvádr Zlaté brány (aneb Brány milosrdenství). Tudy se ale do Jeruzaléma nevchází už od 16. století, kdy ji nechal zazdít sám obnovitel jeruzalémských hradeb sultán Sulejman I. Podle židovské tradice totiž tudy vstoupí Mesiáš do Jeruzaléma. (A podle evangelií tudy do města vjel na oslíku Ježíš.) Tomu chtěli muslimové zabránit, a jak je vidět, prosté zazdění zatím Spasitele skutečně zastavilo. Primitivní, avšak účinné! Navíc byl zde pořízen i muslimský hřbitov, a tím je to jištěno. Proroci totiž nemohou vstoupit na hřbitov.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkZSXaV7L5f_Xmg_gZSaxPZ16obGZa29l8sdWOhBsWLCG_RM6oq_nldTrX36EZmidB1FtBrUkmuYIDdOpcJeLandNG0NJlT481wIazoxNqfa0SGnd0eqR7H6LH66-9OJ8MUQIRapfg-P6H2hKcbg4-PnZu11dR-ferCFVeEjjnmWh4Wm-inPPTrgzfok4/s3000/DSC01691.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkZSXaV7L5f_Xmg_gZSaxPZ16obGZa29l8sdWOhBsWLCG_RM6oq_nldTrX36EZmidB1FtBrUkmuYIDdOpcJeLandNG0NJlT481wIazoxNqfa0SGnd0eqR7H6LH66-9OJ8MUQIRapfg-P6H2hKcbg4-PnZu11dR-ferCFVeEjjnmWh4Wm-inPPTrgzfok4/w640-h480/DSC01691.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zlatá brána uzavřena</td></tr></tbody></table><br /><p>Dole v údolí potoka Kineret se hromadí konvoje parkujících autobusů. Nahoru k nám stoupají zase lány židovských hřbitovů. Tam u té Zlaté brány budou vzkříšení čekat na Mesiášovo milosrdenství. Jedna legenda praví, že právě v té bráně bude na konci světa sedět a soudit celé lidstvo. No a aby to sem neměli vzkříšenci daleko, nechávali se židé historicky pohřbívat co nejblíže tomuto místu Posledního soudu.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuX6ZjxHbe4Ml1PPMfS6VYyxMCcDZkymU_TSAeaTs9AX9ZFINVVtDvsLr39sTIXjseyqxwAOiL4gpj8LlCFgK7noZSl5xVDWHzaDedePToFWSIvtKIWZO70DT9ysEN581jNUAm5vEt0BZeEIx_Tt108RbOje-50k5GxvHCQHOPIJEjD82es4krRCElqJg/s3000/DSC01703.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiuX6ZjxHbe4Ml1PPMfS6VYyxMCcDZkymU_TSAeaTs9AX9ZFINVVtDvsLr39sTIXjseyqxwAOiL4gpj8LlCFgK7noZSl5xVDWHzaDedePToFWSIvtKIWZO70DT9ysEN581jNUAm5vEt0BZeEIx_Tt108RbOje-50k5GxvHCQHOPIJEjD82es4krRCElqJg/w640-h480/DSC01703.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Je devět hodin, čas na odchod. Už jsme si udělali i společnou fotku, ale běžím ještě takhle vpravo sejmout si za olivami a piniemi se skrývající zlaté kopulky na věžích dalšího ruského chrámu. Nad ním na svahu pluje vyhlídková kaple Dominus flevit. Skoro všude na popisovaných místech jsem už někdy byl. Tady ještě ne. Avšak to se má změnit.</p><p>Ale o tom až příště.</p><p><i>Prožito v Izraeli ve středu 4. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 16. února 2024</i></p><div style="text-align: left;">Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.<br />Putování k oběma olivetským bodům Nanebevstoupení Ježíše v roce 2017 viz v článku <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/03/zjevne-tajemstvi.html" target="_blank">Zjevné tajemství<br /></a>Hned potom jsme nakrátko navštívili i sousední klášter Pater Noster: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2017/03/rychly-otec-nas.html" target="_blank">Rychlý otec náš<br /></a>Deset let staré povídání o rozhledech z Olivového pohoří pak zde: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2014/06/mir-olivove-hory.html" target="_blank">Mír olivové hory</a> (Za tu dobu stromy u Dominus flevit povyrostly a zmohutněly, ruský pravoslavný kostel už skoro není vidět.) </div><div style="text-align: left;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg16AxjY5Jyjhb7HqPNGCnWuYz1rckDrqzwQEg82QzopMDfqNW5sQDqXEb0qDC_Dq2dL9tsR-CjA2GNMHAaQYoqFPVZRMPry-cz-z_Osr89MUQXLyXoOQn_Ns3YvNEt6nSjRemF7iVXRrocCBWihKigqg5OT5F1N1qyszw1sbJf350-Rz6YxwKizAXTT9A/s3000/DSC01707.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg16AxjY5Jyjhb7HqPNGCnWuYz1rckDrqzwQEg82QzopMDfqNW5sQDqXEb0qDC_Dq2dL9tsR-CjA2GNMHAaQYoqFPVZRMPry-cz-z_Osr89MUQXLyXoOQn_Ns3YvNEt6nSjRemF7iVXRrocCBWihKigqg5OT5F1N1qyszw1sbJf350-Rz6YxwKizAXTT9A/w640-h480/DSC01707.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled přes hroby na Dominus flevit</td></tr></tbody></table>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-73089554445805865392024-02-13T16:39:00.002+01:002024-02-13T16:43:20.738+01:00Jak jsem se stal odpíračem<p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Konkrétně odpíračem zálohování PET lahví. Stal jsem se jím kvůli článku zdarmého metrodeníku, přesněji kvůli jeho titulku. Onen článek Pavla Hrabici byl zveřejněn ve středu 7. února t.r. na stránce 02 a vševysvětlující titulek zněl: "Odpírači v menšině. PET nyní zálohuje už 16 států." Takže pokud mám pochyby o tom, zda má recyklace PET lahví u nás smysl, když už tak se jich u nás valná většina recykluje, tak jsem náhle "odpírač". Což ve slovníku euroamerických pokrokářů má zjevně zpátečnickou příchuť. </span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Ale vlastně što éto takóje "odpírač"? Slovnik.cz mi to nepřeloží do žádného jazyka: "Na dotaz odpírač nebylo nic nalezeno." Tištěný akademický slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2003, který zná jenom 45 tisíc hesel s 62 tisíci významy, tento výraz neobsahuje. Obsahuje alespoň sloveso "odpírat - viz odeprat nebo odepřít". Třeba kapesník mohu praním zbavit špíny (odeprat). A to odpírám, protože smrkám do plátěných kapesníků. Při nachlazení smrkám do papírových kapesníků a ty také občas odeperu, ale ty jen omylem. Takže takovýto "odepírač jsem".</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Zjevně jsem ale odpíračem i podle slovesa "odepřít", jehož význam je "odmítnout pomoc či vypovědět poslušnost; zříci se něčeho příjemného, odříci si to, odepírat povinnost, odpírat zlu". Takže být "odpíračem povinné vojenské služby" bylo třeba v totalitní době hrdinstvím. Komunismus je zlo a je třeba mu odpírat. Je však zlem zálohování PET lahví? Myslím si, že zlem je <b>povinné</b> zálohování. Věřím tomu, že lidé, kteří už teď nosí PET lahve do separovaného sběru, budou je nosit i do obchodů společně se skleněnými obaly. Pak by se ("podle některých svozových firem") až 80 % vytříděného odpadu nepálilo, ale mohlo by se použít na výrobu nových PET lahví anebo umělohmotného nábytku. Už s tím, mimochodem, začal Rohlík, že bere zpátky petky <i>i bez zálohování</i>.</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Zlem je, pokud by se petky měly vracet nepoškozené, pokud by se vymývaly a pokud by se užívaly znovu pro plnění nápoji. Pak by si totiž obchody musely pořídit nové ohromné sklady (což tlačí na zábor orné půdy), pak by nákladní auta vozila prakticky jen vzduch (za ohromného pálení pohonných hmot), pak by nové mycí linky spotřebovávaly další saponáty a. t. d. Asi proto také "už v polovině loňského roku začali bít na poplach odpůrci zálohování". A na poplach, dle článku, bijí "například i některé kraje, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Svaz měst a obcí a další organizace". Možná bijí na poplach právě proto, že se mají vracet nezmačkané lahve. Naštěstí však mají výkupní automaty ty neporušené lahve lisovat a drtit na místě. (Pak nevím, proč se mají vracet neporušené petky, zabírající v domácnostech zbytečné decimetry krychlové.) I tak zůstane 20 % materiálu, který bude potřeba někde skladovat.</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Jenže místo toho, abychom se domluvili jak s takto odebranými petkami dál, a jestli vlastně nebude stačit zlepšit separaci petek z umělohmotného odpadu, přichází ideologické zdůvodnění pokrokářů, že touto cestou se kráčí v celé Evropě. Kristýna Havligerová, takto manažerka pro komunikaci a vnější vztahy Iniciativy pro zálohování si stěžuje, že "mediální síla odpůrců není malá". A ti navíc používají argumenty, které se však řadí mezi "oblíbené mýty". Ale jeden z těch mýtů prý padl, když od 1. února začali PET lahve a plechovky zálohovat v Irsku. E? Aha, takže to je argument pro zavedení zálohování. Už to tak dělá většina evropských zemí!</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Mimochodem: U těch plechovek mi to už vůbec není jasné. U nás na sídlišti totiž končí v kontejneru pro kovové odpady. Málokdo je před vyhozením myje. Ale předpokládám, že v tavicích pecích se kov dostatečně desinfikuje...</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Novela odpadového zákona by měla platit od roku 2026 a už nyní (alespoň podle zprávy ČTK, kterou zveřejnila Mladá fronta Dnes 1.2.2024) "Češi podporují třídění PET lahví". A je jich "tři čtvrtiny" oproti 14 %. Vyplývá to z lednového průzkumu společnosti Ipsos, kterýžto průzkum si u ní zadala (a zaplatila) - Iniciativa pro zálohování.</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Samotná MfD si před měsícem udělala vlastní rešerši. Uvádí v ní výsledky vlastního průzkumu z letošního 10. ledna. Otázka nejspíš zněla jinak, protože z 740 čtenářů bylo 82 % proti <i>povinným</i> zálohám! Článek Tomáše Lánského z 18.1. 2024 nese podobně dlouhý název jako ten z Metra, nese se ale ve zcela jiném duchu: </span></span></p><div style="text-align: left;"><span style="font-family: times;"><span style="background-color: white; color: #222222;">"Vratné PET lahve: Hladík proti všem<br /></span><span style="color: #222222;"><span style="background-color: white;">Proti návrhu na povinné zálohování se postavily úřady, obce i podnikatelské svazy"</span></span></span></div><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">No jo. Z určitých důvodů se proti konkrétní novele zákona postavily krom výše jmenovaných i Hospodářská komora a Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Hladík to velkopansky kritizuje: "Proti je odpadářská lobby a někteří starostové - ti, kteří nemají všechny informaci a jsou ovlivněni nepravdami, které se tu šíří." Starostové se pochopitelně bojí o příjmy z recyklovaných odpadů, kterými dotují sběr odpadů komunálních. Někteří se bojí i o návratnost investic, které vložili do žlutých kontejnerů. Když tyhle příjmy odpadnou, budou občané platit ještě větší poplatky za odvoz odpadů. Podle Hladíka přesto: "Zálohování má širokou podporu veřejnosti". </span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">E? Aha - podle průzkumů, které si nechala udělat zálohovací lobby. Nerozumím tomu, proč by měl být politik lámán jednou lobby proti jiné lobby? Proč by neměly být brány v úvahu námitky odborných organizací? Vždyť legrační je, že právě <a href="https://www.svetbaleni.cz/2024/01/11/hospodarska-komora-doporucuje-prepracovat-novelu-zakona-o-obalech/" target="_blank">Hospodářská komora kritizuje</a> připravovanou novelu <b>pro její nekomplexnost a zastaralos</b>t!!!</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">S těmi procenty je také potíž. Šermuje se s nimi na podporu zelené ideologie a nikoli kvůli nalezení optimálního řešení. Ministr pro životní prostředí Petr Hladík uvádí, že v recyklaci skončí jen 56 % petek. Podle ověřených údajů obalové společnosti Ekokom se u nás vytřídí 80 % plastových lahví! Společný povinný cíl Evropské unie zní 78 % do roku 2026. Tak čemu to mrhání miliardami, k dalšímu ouřadu "operátora systému vracení", které nepovede ke zlepšení, ale k dalšímu zdražení pro pijáky balené vody???</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Ono to vypadá, že pan ministr - po vzoru jiných ministrů této vlády - hodlá nejapnou novelu protlačit silou. No a tak si úplně zbytečně nejen on, ale celá tato vláda, vyrábí i ze svých voličů odpírače. Jsem odpíračem silových řešení, jsem příznivcem rozumných a odborných řešení. Jsem proti této konkrétní novele, proti zdražování nápojů v plastech a potravin v plechovkách. <i>Pokud to nepřinese zjevné zlepšení celkové situace s odpady.</i> Přesvědčete mě jinak než tím, že ze mě uděláte "odpírače"! (Česky "odpůrce".)</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Pečlivě separuji už od dob, kdy se to tak ani nejmenovalo a šlo o "sběr starého papíru a kovů". Jsem pro ochranu životního prostředí a jsem odpíračem tohoto ministra pro životní prostředí.</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">Ostatně - pivo je stejně lepší ze skla než z plastu.</span></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><i><span style="font-family: times;">Psáno a odpíráno v Praze na Lužinách v úterý 13. února 2024, pračka už končí cyklus</span></i></span></p><p><span style="background-color: white; color: #222222;"><span style="font-family: times;">PS: Někdy příště si pošpitáme o tom, jak jsem se stal odpíračem samoobslužných pokladen.</span></span></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-1154134338285473752024-02-09T18:38:00.004+01:002024-02-09T18:38:42.415+01:00Sjet po nose malou skálu...<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtxFaJc7SjoJR7_1-UQHAOrLLFw9XZcIYK2CtSdYIh4GVRGuMZpRB_1Vg5s7tppS2_czeCbDPK2ee9-Q3tz-jJAXleEM_MrlW2bwoHv4k5vc9v5kzls5R8NAfoEKqdFy7otz0vrBJhJcYiJUJb4VDC28x2Ub3i0erDlGMPj47IMdXuLVKmi_GP2dGiun8/s3000/DSC01442.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtxFaJc7SjoJR7_1-UQHAOrLLFw9XZcIYK2CtSdYIh4GVRGuMZpRB_1Vg5s7tppS2_czeCbDPK2ee9-Q3tz-jJAXleEM_MrlW2bwoHv4k5vc9v5kzls5R8NAfoEKqdFy7otz0vrBJhJcYiJUJb4VDC28x2Ub3i0erDlGMPj47IMdXuLVKmi_GP2dGiun8/w400-h300/DSC01442.JPG" width="400" /></a></div>Kibuc Davidova louka, aneb Nir David, kam jsem vás <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-desate-mesto.A240202_212510_p_doupe_nef " target="_blank">slíbil zavést posledně</a>, je jenom pár kilometrů od Bejt Šeanu. Konkrétně sedm kilometrů na západ, pod severními svahy horského masivu Gideon. (Na severozápadě je Gideon ohraničen výspou, kde kdysi stávalo staroizraelské město Tel Jezreel; zastavili jsme se tam v sobotu, hned první den našeho zájezdu. Je to odtud jen 12 km vzdušnou čarou. Izrael je opravdu malý.) Za deset minut jsme už vystupovali na dalším parkovišti. Opět jsme dostali rozchod a to na celé dvě hodiny. Protože už bylo půl druhé zamířili někteří z nás do sámošky. Koupil jsem si tam kuřecí šnitcl v housce plus hranolky. Něco, co se nemusí moc kousat. Během snídaně v Tiberias se mi totiž během jídla velmi hladce vylomil pevný horní můstek s pěti zuby, už by načatý z domova.<span><a name='more'></a></span><br />Zatímco se mi oběd hřál v mikrovlnce u pokladny, vybral jsem si v textilním rohu plavky. Hlavní atrakcí zdejšího kibucu je totiž Gan ha-Šloša, Zahrada tří, která se rozkládá kolem tří úzkých jezírek, ponořených do kamenného údolí říčky Amal. V jezírkách se prohání spousta rybiček, z nichž jeden druh patří k těm, co vám okusují kůži. Říká se, že když ponoříte nohy do vody, tak vám okusují odumřelou kůži na chodidlech. Pravda je, že vás okusují celého - pokud se do vody celý ponoříte. A nořit se je možno i ve větší zimě, než je zhruba pětadvacet stupňů tohoto raně říjnového slunečného dne. Protože toto koupací centrum je napájené termálními prameny, pročež si jeho vody udržují celoroční teplotu 28°C. Bedekry uvádějí, že zde se nachází jedno ze světově nejvíce exotických míst, leč přesto jsme dnes původně neměli v plánu ho navštívit. Ale tak nějak se to po všech památkách z antiky a z 20. století hodilo. Jenže kvůli původnímu rozpisu jsem neměl do příručního batohu zabaleny plavky. Shodou okolností jsem v něm měl zabalenu potápěčskou masku a šnorchl - protože se mi při včerejším balení už nevešly do podpalubního zavazadla. Chtěl jsem se vykoupat, i nezbylo mi, než si pořídit plavky, a ano, sedly mi. Nebyly to tedy plavky plavecké, s vykrojenými nohavičkami v jakých se plave rychle a hluboko, jako spočívaly na dně Kamalova autobusu. Nebyly to ani bachraté bermudy, v jakých jedině se můžete ve "zpátečnicky náboženských" a "pokrokářsky zápaďáckých" koupalištích nořit do vody. Nejvíc připomínaly normální trenky, a s takovými jsem byl spokojen.<p></p><p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyt4IfZ4rWVuCYhjHjKH1Q0sw72fBwavO3uNwFAKLTCd1w4qwv9ox6LUUUWpSJCL2XKuV91FhBPOPvs-_TuLPq6oOJVWaOKVRfmLQkOw9cosE3h7NGid8xOOelYFlLuEnOXeke2OMli7juDuaINLpPYUDKBEiEIhQnop8VAzYXTG4bRsqmjYXLagP6DzQ/s3000/DSC01446.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyt4IfZ4rWVuCYhjHjKH1Q0sw72fBwavO3uNwFAKLTCd1w4qwv9ox6LUUUWpSJCL2XKuV91FhBPOPvs-_TuLPq6oOJVWaOKVRfmLQkOw9cosE3h7NGid8xOOelYFlLuEnOXeke2OMli7juDuaINLpPYUDKBEiEIhQnop8VAzYXTG4bRsqmjYXLagP6DzQ/w640-h480/DSC01446.JPG" width="640" /></a></p><p>Vylezl jsem z krámku, prošel mezi plně obsazenými piknikovými stoly a našel si na svahu nad jedním z jezírek příhodnou palmu, o jejíž kmen jsem se mohl opřít a sednout si na golfově zastřižený trávník. Pořídil jsem jeden záchranný snímek, na němž se i zde nad vodami vznáší plavčická strážní budka a pak se pustil do jídla, dokud bylo teplé. Liboval jsem si, jak jsem uprostřed cizího hlučícího, výskajícího a cachtajícího se davu sám.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA0YSwAMfmrFFqoF-zXmOR2EmbqTYrfubM38vQvNqg9rLkqBuG7BKJpLA4UT1T4rzx409jfjILdTpV0f5d22zCS14o2TYB1qBLVzvo_-6mTVqAwoDD81_ff1puc3l5usFP_vA3oyTmxwo9bbnYQ8QlG6cDa6hyphenhyphenvLqGVlffYhtxlXTLkGe4WRKbhJP_DHs/s3000/DSC01444.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2250" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjA0YSwAMfmrFFqoF-zXmOR2EmbqTYrfubM38vQvNqg9rLkqBuG7BKJpLA4UT1T4rzx409jfjILdTpV0f5d22zCS14o2TYB1qBLVzvo_-6mTVqAwoDD81_ff1puc3l5usFP_vA3oyTmxwo9bbnYQ8QlG6cDa6hyphenhyphenvLqGVlffYhtxlXTLkGe4WRKbhJP_DHs/w480-h640/DSC01444.JPG" width="480" /></a></div><p>Někteří z účastníků zájezdu mezitím s Radkem obdivovali artefakty v místním muzeu. Tedy ne v tom archeologickém, ale v tom, které zachycuje poměrně krátkou existenci této osady. Její zakladatelé od roku 1934 obdělávali zakoupenou půdu v Bejt Šeanském údolí. Pomáhali zde zakládat kibucy, ale hodlali si založit vlastní společenství. Jenže bylo to právě v době, kdy místní Arabové začali se svými protibritskými virvály a protižidovskými pogromy. Bylo tedy třeba novou vesnici založit rychle a hned od počátku musela být opevněná. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Nir_David" target="_blank">Opíšu z Wiki</a>: </p><p>"...Šlomo Gur přišel s technickým řešením, jak zbudovat opevněný dřevěný areál, který bude možné postavit během jediného dne. Komplex měl sestávat ze čtyř přístřešků, strážní věže, dvojité palisádové hradby vyplněné štěrkem a vnější obranné linie z ostnatého drátu tak, aby se znemožnilo přiblížení potenciálním vrhačům granátu. Členové skupiny pak všechny stavební součásti plánované osady připravili předem v Bejt Alfa a 10. prosince 1936 (po získání souhlasu velitelů Hagany) vyrazili na zvolené místo, kde skutečně do večera vyrostl podle plánu kibuc Tel Amal. Původní obavy, že na novou osadu okamžitě zaútočí Arabové, se nepotvrdily. Tak vznikl Tel Amal, nynější Nir David - první sídlo typu „hradba a věž“ - později budované na mnoha dalších místech v zemi."</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjReCI4KkxpqleZlWtLjQhOZ13lvxegXmhlBqjAMiMFSfhK-36F6Qr5k_QRghcAvCNmo01QrapKp0Dm62SC1Y67GM7ZTXsIRSExYOWR0VEj5m0NglJhXnfA5lJEMvY7mkwH42KI-BD-nOnQi2ylq-ZBBffbnAcpHcZTcJbzJkHT8OZKHHunZGcrbEwagdk/s1938/IMG_2689.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1453" data-original-width="1938" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjReCI4KkxpqleZlWtLjQhOZ13lvxegXmhlBqjAMiMFSfhK-36F6Qr5k_QRghcAvCNmo01QrapKp0Dm62SC1Y67GM7ZTXsIRSExYOWR0VEj5m0NglJhXnfA5lJEMvY7mkwH42KI-BD-nOnQi2ylq-ZBBffbnAcpHcZTcJbzJkHT8OZKHHunZGcrbEwagdk/w640-h480/IMG_2689.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p>Toto muzeum vlastně tvoří zrekonstruovaná původní osada, spíš tedy palisádová pevnůstka, čtverec o stranách asi 30 metrů, v jehož středu vyrůstá strážní věž. Když se tohoto muzea kolegové nabažili, vrátili se, koupili si něco k zakousnutí, rozložili se kolem mě a vyrušili mě tak z mé velebné osamělosti. Naštěstí!</p><p>Převlékl jsem se do trenkovitých plavek, vzal si masku a šnorchl a vydal jsem se na průzkum zdejšího vodního parku. Fotit jsem hodlal až po návratu z koupání. Mimochodem, Zahrada tří se to tu nejmenuje podle toho, že tu jsou tři jezírka, ale na paměť tří členů Hagany, které v tomto údolí v roce 1938 zavraždili místní Arabové. (To jen na okraj krokodýlích slz, které vždy vytrysknou jednomu mému neodbytnému kritikovi, jenž pod mými články hořekuje nad krutým osudem arabských vyhnanců, kteří odsud museli v roce 1948 odejít.)</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKIcWj-kKxePJIdUraDbUSq3XrMYXcrviBKEFE5Cl1EqvAq_Z37ZyTzaoE8RiJsjWx3QdbJxe5zaP9wKV0vdAwytaZcZL7Mb0D4bLqvdHsn9CvO29uHUO-RaLLnCCrXKMdWH95KXMhElcB39vqWIEojsvHpymTvfQa6KqpYx8ebWKN0bzZbZgo2Wg8YPo/s1738/IMG_2719.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1738" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKIcWj-kKxePJIdUraDbUSq3XrMYXcrviBKEFE5Cl1EqvAq_Z37ZyTzaoE8RiJsjWx3QdbJxe5zaP9wKV0vdAwytaZcZL7Mb0D4bLqvdHsn9CvO29uHUO-RaLLnCCrXKMdWH95KXMhElcB39vqWIEojsvHpymTvfQa6KqpYx8ebWKN0bzZbZgo2Wg8YPo/w640-h480/IMG_2719.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p>Jezírka mají sice křivolaké okraje, avšak kolmé okraje, takže působí dojmem skutečných bazénů. Slezl jsem po žebříčku do teplé vody prostředního bazénu zhruba uprostřed. Dno bylo vydlážděno plochými kameny, stál jsem v něm s vodou po prsa. Dojem bazénu okamžitě zmizel, když jsem se podíval pod hladinu. Prohání se pod ní hned několik druhů různobarevných rybiček. Ty štíhlé byly modré, ty zavalitější se opásaly mnoha barevnými proužky. To, co člověka šimrá, jsou ty šedé okusující rybičky. Plaval jsmem proti směru nepatrného toku až k hornímu konci asi 25 metrů široké a 200 metrů dlouhé nádrže.</p><p>Na tom konci odshora padá asi deset metrů široký a tři metry vysoký vodopád. Opět působí uměle, protože jeho horní hrana rovná, neboť kovová. Ale když člověk shlédne pod hladinu, hned ho upoutá přírodní divokost scenérie. Voda se otáčí ve víru až do vymleté hloubky dvou metrů. A ve vývaru se na dně válí spousty ozdobných gumiček na vlasy, jak je zde prudká voda strhává s hlav sprchujících se děvčat. A protože je zde voda provzdušněná, míhá se v ní mnohem více rybiček než ve volné vodě. Nádhera!</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx1TX7w44iOjvn7Ggje2hZfrlRFd0K1DATl4ejGt_eZZ-8OJI6E6-hnrmFRWzOydlYcTNrQrW6wfR-2r7uS6pEg_gE_yFCLk-nmr4n8dLczEV-YdIvgsrJp9p9QRnerBaZm6qc80K1gcMo5nlltQhUzFfSwFYWUxymuof_-9q0IclQgWM4Ecdes4zJ_XU/s1938/IMG_2705.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1453" data-original-width="1938" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjx1TX7w44iOjvn7Ggje2hZfrlRFd0K1DATl4ejGt_eZZ-8OJI6E6-hnrmFRWzOydlYcTNrQrW6wfR-2r7uS6pEg_gE_yFCLk-nmr4n8dLczEV-YdIvgsrJp9p9QRnerBaZm6qc80K1gcMo5nlltQhUzFfSwFYWUxymuof_-9q0IclQgWM4Ecdes4zJ_XU/w640-h480/IMG_2705.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p>Po bočních schodech jsem vyšplhal na horní úroveň vodopádu, přešel ho, a na druhé straně se vnořil do horního rezervoáru. Ten je dlouhý jen asi sto metrů, zato široký třicet. A u levého břehu jsou do něj vrženy skalky, u nichž spadá dno snad až do pěti metrů. Tady jsem si pěkně zapotápěl. Protože jsem neměl ploutve a nemohl se tak držet hydrodynamicky u dna, držel jsem se tam za chyty těch skalek. A rukama jsem ručkoval z chytu na chyt - a prováděl tak obrácené horolezectví, protože vztlak mi zvedal nohy k hladině. </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcij0E2xRXEZ_EGvuUfo5jFAczbFnoyBOtiyNtGQLK3F9AF2-MCZvynxcqNLdeBI_2bnXJdR7rzXQHtrc83Yec9rT20KgEoUorpKKYI744NxKxWy8bKZmV888CbE8W0br89zaQvxbeEtyDGEBpEaOoRxPojspS0094gv4Zbndex6HE2YNSARxujSQw1b0/s1738/IMG_2707.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1303" data-original-width="1738" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcij0E2xRXEZ_EGvuUfo5jFAczbFnoyBOtiyNtGQLK3F9AF2-MCZvynxcqNLdeBI_2bnXJdR7rzXQHtrc83Yec9rT20KgEoUorpKKYI744NxKxWy8bKZmV888CbE8W0br89zaQvxbeEtyDGEBpEaOoRxPojspS0094gv4Zbndex6HE2YNSARxujSQw1b0/w640-h480/IMG_2707.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p>Nádhera! Chtěl jsem vyzkoumat ještě třetí bazén, ten nejspodnější. Běžel jsem k němu po betonové cestičce na okraji druhého bazénu. Na jeho konci jsem slezl dolů, abych obdivoval zdejší vodopád. Protože tak mi znělo to Radkovo poučování v hlavě: "Jsou tam tři bazény spojené vodopády." Tady ale žádný vodopád nepadal. Z hráze druhého jezírka vedla jen trouba, ze které šplíchala voda, ve které dovádělo několik dětí. Dál vedlo asi metr široké a metr hluboké betonové koryto divoké říčky. Celá ta atmosféra venkovního koupaliště na mě působila, jako bych byl někde v Čestlicích nebo jiném zábavním vodním parku: Umělý vodopád, tvořící nádhernou sprchu, kolmé betonové zídky, po kterých se do vody sestupuje po žebříčcích, místy betonové ploché dno. I uvěřil jsem tomu korytu, že vede "divokou říčku", jíž lze splouvat podobně jako v akvaparku. (Nějak mi nedošlo, že v ní nikdo nepluje.) A pustil jsem se tou říčkou, abych se dostal do spodního, třetího bazénu. Polovinou potápěčské masky jsem sledoval dno před sebou, polovinou jsem zíral nad hladinu. </p><p>A najednou se hladina přede mnou zlomila směrem dolů. A, tady je ten chybějící vodopád! "Divoká říčka" najednou nabrala skutečně divokého běhu. Bylo by to v pohodě, kdyby neprotékala ohromnými valouny. Už jsem neměl jak zabrzdit, než svou tlamou, obutou naštěstí do masky. Sjel jsem po čuni asi dvoumetrový vodopádek. Hned za ním jsem se postavil na dno, ale nemohl jsem odejít, protože se mne hned chopila mocná paže izraelského záchranáře! </p><p>A ten se mnou přebrodil ke druhému břehu, kde už čekal další záchranář, jenž mě usadil do golfového vozíku. Hned odstartoval a pustil se po téměř trávníku k blízkém záchranářské stanici. Naštěstí jsem ho ještě stihl zanavigovat k mému, tedy našemu stromu, kde bylo pár dalších účastníků zájezdu, které jsem mohl informovat. A pak už mě záchranáři zatáhli do své nory. </p><p>Nic mi nebylo, jen jsem mohutně krvácel z nosu. Inu, beru prášky proti srážlivosti krve, takže i ranka na kořeni nosu, kam se mi zaryla maska, krvácela. Slečna záchranářka mě ranku desinfikovala - a teď co se mnou? "Jů mast gou tu hospitl," rozhodla rázně. To už jsem si papírovými ručníky utřel krev z obličeje, ale neviděl jsem, jak mám zakrvácený hrudník. Prý že mám "velkou ztrátu krve." Ale houbičky! Dávával jsem svého času krev, a to vám vždy odpustí tak půllitr. Jsem zvyklý, neomdlívám, ale jak jim to říci? "Nou, nou, natsing hospitl!" </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS3fBJU4e85gdTbi1oYaQJwjxQzJMZLQODABUNNVT7HnTZHXCuqSB9bc_8KBnWIPZYQ3rhTqDpnHl_EdgKNTOR_5LaQ6hyphenhyphenD_kB96UsBUaBVyHfSMiX491clLOtIalOuBZrBfEUQjsuIegM6agkl-wcISP0PYRPjg7hx0TSO_DfWv1XFTEZpgt_sGzQ7jU/s1453/Ja_po_sjezdu-IMG_2724.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1453" data-original-width="1090" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjS3fBJU4e85gdTbi1oYaQJwjxQzJMZLQODABUNNVT7HnTZHXCuqSB9bc_8KBnWIPZYQ3rhTqDpnHl_EdgKNTOR_5LaQ6hyphenhyphenD_kB96UsBUaBVyHfSMiX491clLOtIalOuBZrBfEUQjsuIegM6agkl-wcISP0PYRPjg7hx0TSO_DfWv1XFTEZpgt_sGzQ7jU/w480-h640/Ja_po_sjezdu-IMG_2724.JPG" width="480" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p>To byla situace přímo prekérní. Seděl jsem na židli, proti mě řada mých zachránců: Záchranář, záchranář, policajt, řidič sanitky, doktor, záchranářka. A všichni na mě starostlivě zírají. Ó, jak jsem si blahořečil, že jsem oděn do společensky přijatelných plavek! Když už jsem si tedy na plavání nevzal mobil ani pas. Naštěstí doběhla jedna kamarádka ze zájezdu, která mi pomohla s angličtinou. (A přinesla mi mé věci, takže jsem se mohl obléknout do kraťasů a trika.) Naštěstí doběhl i Radek, který vyzkoušel mé reflexy, ptal se, kolik mi ukazuje prstů atd. Ne neměl jsem otřes mozku a doktor ze záchranky nakonec prohlásil, že bych sice měl jít na kontrolu do hospitálu, ale když nechci, tak že nemusím. Ještě jsem jim musel nadiktovat své nacionále (pas jsem k tomu nepotřeboval). Ještě jsem jim musel říci, kde se mi to stalo. A pak už mě pustili.</p><p>Se záchrannou kamarádkou a Radkem jsme k autobusu došli tři minuty po půl čtvrté, tedy po původně vyhlášeném limitu. A zase jsem nebyl poslední!</p><p>Následovala cesta Jeruzalémským údolím po devadesátce na jih. Lépe než po nárazu do nosu jsem ji asi popsal a partnerka Jana zfotila v roce 2016 v článku <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2016/10/hranice-jordan.html" target="_blank">Hranice Jordán</a>. Tehdy jsem napsal i o tom, jak jsme krátce prosvištěli územím "Západního břehu", kde devadesátka prochází Areou A, oblastí, která je plně pod správou palestinské samosprávy. Jedná se o jakýsi Áčkový chobot, který vybíhá z Jericha. A jedem tudy znova. Osada se jmenuje Awja e-Tahta (Uja e-Tahta, Al Auja či al-Adža). U silnice není pochopitelně cedule se jménem vesnice vůbec uvedena. To se v Izraeli nenosí. Když jsme tudy jeli půjčeným autem (teoreticky jsme neměli, na palestinských územích nemáte izraelské auto pojištěné - proč asi?) nenápadně jsme se prosmykli. Arabský řidič Kamal tady zastavuje u pumpy. Proč tady? Protože na palestinských územích se z izraelských pohonných hmot neplatí daně!</p><p>Míjíme odbočku vlevo na Kasr al Jahúd (Qaser El Yahud, Židovský palác), pravé křtící místo Jana Křtitele. Bude už pět hodin odpoledne, zavírají. Baj, někdy příště! Na úrovni severního břehu Mrtvého moře odbočujeme vpravo na západ po Jedničce směr Jeruzalém. Na třiceti kilometrech stoupáme z minus 400 na plus 800 metrů. Ze stran se k nám sbíhají vyschlá vádí, jedno doprovází dálnici. Rozložila se v něm beduínská vesnice, tolik připomínající cikánské osady. Do Jeruzaléma vjíždíme tunelem pod horou Scopus, jež tvoří nejsevernější výběžek celého Olivového pohoří. Jedem po okraji superortodoxní čtvrti Mea Šearim, sledujeme živý cvrkot židovských rodin, jdoucích do synagog. Stmívá se, fotit už moc nelze. </p><p>Objíždíme Staré město, které v Jeruzalémě tvoří střed jakéhosi obřího kruhového objezdu. Spouštíme se k jihu kolem hradeb u Jaffské brány. Slunce už zapadlo, na obloze ještě plane na oblacích jeho zlatý odlesk. Projíždíme průchodem, který se jako tlama otevírá v asi devět metrů vysoké betonové hradbě. Vojensky hlídaný přechod, nefotit! Jsme v Betlémě.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2JWph8GL4WmkY1DUlvwB3arLMBDZxlMJwBNCkY6P4lxmKBZUjqOwtVmWNSraD667DyVV0P7Z5yJzWlx9NmHwD7ux3bSKXJ2kKP1atApdT-C6tKVUBal0yP9Ela-KxbNdeuQW5Rlab36JIppH-BNiB45QoDDas4wXOt6xZXMA9bZp7XfeSR-9z8u20fjU/s5184/DSC01633.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2JWph8GL4WmkY1DUlvwB3arLMBDZxlMJwBNCkY6P4lxmKBZUjqOwtVmWNSraD667DyVV0P7Z5yJzWlx9NmHwD7ux3bSKXJ2kKP1atApdT-C6tKVUBal0yP9Ela-KxbNdeuQW5Rlab36JIppH-BNiB45QoDDas4wXOt6xZXMA9bZp7XfeSR-9z8u20fjU/w640-h480/DSC01633.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Bydlíme v betlémském hotelu? No. Ale o tom až příště.</p><p><i>Prožito v Izraeli v neděli 3. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 8. prosince,</i></p><p>- zatímco v tomto týdnu české osobnostě od Tomáše Halíka, biskupa Václava Malého, spisovatelky Radky Denemarkové až po bývalou ombudsmanku Annu Šabatovou "<a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-chceme-konec-proizraelske-politiky-otevreny-dopis-vlade-podepsal-i-halik-245234" target="_blank">kritizují vládu </a>za bezvýhradnou podporu současné izraelské vlády". Že prej "odpovídat na násilí ještě větším násilím pokládáme za děsivé selhání politiky." Rád bych věděl, jak chcete "politicky" odpovídat na přilétající rakety a bestiální vraždění lidí, mudrcové. Mnohé osobnostě pak po nepříjemných dotazech v médiích couvalo, že ne se vším při podpisu souhlasilo (historik Petr Placák třeba).</p><p>Tak proč to podepisujou, voni vole?</p><div style="text-align: left;">Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.<br />Snímky Radka Hejreta z Gan ha-Šloša použity s jeho svolením (já nefotil, krvácel jsem v záchranářské noře:)</div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-59316893010978237522024-02-06T18:58:00.005+01:002024-02-06T19:38:24.611+01:00Pachutě z oslav TV NOVA<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrUyPPDlcfH9DWBckTJdRYt_6hyUH3MWav2LVfzbWK2TEgHyFIJBRMq-VjqbIgo4ZkIe_yIukNEXFbxORZbv66OlOmyh0Sf6l1uCgGk72AcLFkXqGEPy6VPI6boUxRnJdGh0UwKrn3CclpUaOrJHRttt9e0yfQLxS9AVRFVTa7fBi2Iu2jyJ3pf4S5B2I/s496/LogoTV_NOVA-1994.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="496" height="194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrUyPPDlcfH9DWBckTJdRYt_6hyUH3MWav2LVfzbWK2TEgHyFIJBRMq-VjqbIgo4ZkIe_yIukNEXFbxORZbv66OlOmyh0Sf6l1uCgGk72AcLFkXqGEPy6VPI6boUxRnJdGh0UwKrn3CclpUaOrJHRttt9e0yfQLxS9AVRFVTa7fBi2Iu2jyJ3pf4S5B2I/w200-h194/LogoTV_NOVA-1994.jpg" width="200" /></a></div>TV NOVA oslavila 4. února 30 let od fenomenálního začátku svého vysílání. Samozřejmě k tomu měla své pořady, včetně těch vzpomínkových. Vzpomněla si i Česká televize v nedělním publicistickém pořadu Newsroom, který se zabývá právě médii. Ani jeho redaktorka neopomněla popřát všechno nejlepší "na druhý břeh Vltavy". Což považuji za profesionální. (Za neprofesionální a blbé naopak považuju nejmenování televizních konkurentů, když herecký host nemůže v nějakém kecacím pořadu prozradit jméno konkurenční stanice, ani jejího seriálu, v němž vystupuje jako důležitá persona.) To bylo pěkné. <span><a name='more'></a></span><p></p><p>Za hloupé naopak považuju, že se při této příležitosti nezmínilo, jak jednání dlouholetého zakladatele, ředitele a částečně i majitele této stanice Vladimíra Železného mělo za následek, že Česká republika byla nucena po dlouhém a složitém arbitrážním sporu vyplatit investorovi 10,4 miliardy korun. (Jak k tomu došlo a peripetii vlastnictví televize NOVA faktograficky popisuje <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/TV_Nova" target="_blank">příslušné heslo na Wikipedii</a>. Hned vedle je na Wiki samostatné heslo, které popisuje strukturu současného majitele vysílací licence jíž je opět <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/TV_Nova_(spole%C4%8Dnost)" target="_blank">společnost CME</a>.) Bez peněz amerického miliardáře a filantropa Ronalda Laudera, jenž v roce 1994 založil na Bermudách původní CME by TV NOVA nikdy nevznikla. A bez zapáleného vizionáře Vladimíra Železného už vůbec ne! Přesto se mi dnes při oslavném vzpomínání na vřící devadesátky na patro vracejí mnohé pachutě, které jsem pocítil už v tom vzpomínaném roce 1994, dávno před katastrofálně prohranou arbitráží.</p><p><i>Pachuť první</i> se týká už samotného získání licence, kterou pro svého investora vybojoval <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_%C5%BDelezn%C3%BD" target="_blank">Vladimír Železný</a>. Vyboxoval ji svým úlisným a podvodným jednáním. Železný patřil do silného podhoubí disentu. Jako takový se stal nejdříve mluvčím Občanského fóra, po jeho rozpadu krátce mluvčím Občanského hnutí. Jeho mluvkovská kariéra pak vyvrcholila, když se stal mluvčím (a poradcem) premiéra Petra Pitharta (mj. i bývalého krátkodobého předsedy OF). A když se Železnému nepodařilo stát se prvním generálním ředitelem České televize, uzrál v něm plán projektu vlastní televize. V tom mu mělo pomoci i disentem ověřené jméno <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Fedor_G%C3%A1l" target="_blank">Fedora Gála</a>.</p><p>Politik, spisovatel, novinář a bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání <a href="http://www.petrstepanek.cz/web/index.php?option=com_content&view=article&id=274:10-ani-obuta-ani-bosa-&catid=7:valka-o-novu&Itemid=21" target="_blank">Petr Štěpánek uvádí</a>, že českou <a href="https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=701177&typ=UPLNY" target="_blank">společnost CET 21</a>, která nakonec získala licenci, založili režiséři Peter Kršák a Vlastimil Venclík, sociologové Fedor Gál a Jozef Alan a psychiatr Peter Hunčík. A že Vladimír Železný byl pouze <i>přizván</i>, aby projekt obhajoval při slyšeních před Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. A podílníkem se stal až později. Vlastně za odměnu. Můj pohled je takový, že se sešly různé vize západních producentů a československých intelektuálů, které pro svůj účel sešil právě Vladimír Železný. Ten byl v té době veřejně znám jako redaktor naučných pořadů (mj. Okna vesmíru dokořán, na kterých spolupracoval s Jiřím Grygarem). I proto zněla vize jakési nové a rozšířené intelektuálně zaměřené Čé Té dvojky, plné dokumentárních, vzdělávacích a diskusních pořadů, důvěryhodně. Důvěryhodně pro intelektuály a kamarády kamarádů v tehdejší RRTV, proto taky tato Rada licenci společnosti CET21 poměrně překvapivě přiklepla. </p><p><i>Pachuť druhá</i> vzlíná z toho, že reálný plán vysílání, který musel Železný investorovi předložit a který nakonec úspěšně realizoval byl jiný než ten, kterým získal RRTV. A to už od samotného počátku. <i>Pachuť třetí</i> to potvrzuje. Ta zase pochází z toho, že se Železný původních autorů (nerealizovatelného) záměru zbavil tím, že je (jistě bohatě) vyplatil. <i>Čtvrtou pachuť</i> mi pak způsobilo porušení zákona, jehož se Železný dopustil hned první den v prime time. Vysílal se tehdy v televizní premiéře první celovečerní film Jana Svěráka Obecná škola. A třebaže tehdejší zákony výslovně zakazovaly vkládat reklamní bloky dovnitř filmů, Železný je demonstrativně porušil. S mazanou výmluvou, že nejde o vložení do celistvého díla, avšak do přestávky mezi dvěma díly.</p><p>Laskaví diváci mu to odpustili, laskavou se nakonec ukázala i RRTV, ba i čeští zákonodárci. Aby TV NOVA neporušovala zákon, tak byl změněn onen zákon. Nebyla to jediná laskavost, kterou český stát Nově poskytl. Všichni dnes obdivují její mohutný start a úplně se zapomíná na tak podstatnou věc, jakou je vysílací frekvence. Mívali jsme tehdy na televizoru naladěno několikero programů. Na prvním kanálu Jedničku ČT, na druhém kanálu Dvojku ČT a na třetím kanálu OK3. Pak jsme ještě na Horách Lužních (350 m n.m. + pět pater + strojovna výtahu) přijímali na společnou anténu terestrický signál RTL z Mnichova a z druhé strany zase signál jakéhosi polského vysílače. Před třiceti lety se náhle na prvním kanálu objevila Nova, na druhý se posunula Jednička, na třetí Dvojka. Ó Ká Trojka, tato dědička šíření signálu sovětské televize z perestrojkové doby, zmizela úplně. </p><p>Nova totiž dostala už jako nemluvně do pusy pozlacenou stříbrnou lžičku! V té době se program ČT1 šířil na frekvencích bývalého federálního programu F1 s celoplošným pokrytím. Když o něj veřejnoprávní ČT přišla ve prospěch komerční Novy, musela převést svůj první program na druhý, který v té době pokrýval zhruba jen 80 % území České republiky. Ze zákona měla povinnost pokrývat prakticky celé území, což musela urychleně napravit. Ovšemže za peníze nikoli akcionářů, avšak koncesionářů! Druhý program se pak budoval na solitérních vysílačích OK3, ze kterých mohla sledovat pořady jen asi polovina diváků. Takže Dvojka se musela vybudovat téměř od samých začátků. Opět se tak dělo za peníze koncesionářů. Jako bonus získala Nova i kmen diváků, kteří na frekvencích Jedničky náhle bez přelaďování měli automaticky naladěnu Novu. K této tajné privatizaci České televize došlo v rámci zavádění tzv. "duálního vysílání". </p><p>Pokud se toto vše nehodilo zmínit při samotných oslavách ani na Nově, ani na ČT, pak to musí připomenout alespoň Šaman.</p><p>Přes všechny pachutě a Železného kličkování, když ke svým plánům využil a zneužil "Divokých Devadesátek", je osobnost Vladimíra Železného při vzniku televize Nova nezpochybnitelná. A vzbuzuje další pachuť, že se mu pak český stát i mediální veřejnost nespravedlivě mstily v následných trestních a soudních stíháních. České státní orgány se k tomu náhle odhodlaly až po tom, co se Železný ve svém sebeoslavném pořadu Volejte řediteli vyjádřil 30.12. 2000 k tehdejší krizi v ČT. Postavil se tehdy za neoblíbeného ředitele ČT Hodače, tedy proti vzbouřencům, které masivními demoškami podporoval jak prostý televizní lid, tak i tehdejší Poslanecká sněmovna. A rovněž profesionální organizace, tedy Syndikát novinářů ČR a návazně na něj i Mezinárodní federace novinářů. Teprve pak se vzbudili všichni najednou - celníci, finanční úřad, soud, kontrarozvědka (možná i nejen ta finanční), Tvrdím, že následující dění bylo vyvoláno politickou objednávkou: </p><div style="text-align: left;">"Na Zelený čtvrtek 2001 (19.4.) ekonomická kontrarozvědka "zatkla", "předvedla k výslechu", "požádala o podání vyjádření" (nehodící se škrtni) mediálního mága Vladimíra Železného. Trvalo to 10 hodin, přičemž první tři hodiny bez přítomnosti právníka. Policejní vyšetřovatel vznesl obvinění z trestného činu poškozování věřitele. Věřitelem je firma CME, které má Železný podle mezinárodní arbitráže vrátit 27 milionů dolarů, z čehož se snaží vyvléknout pomocí vydání podezřelé směnky pofiderní lichtenštejnské nadaci Astrona Foundation. <br />Zároveň soud "zakázal využívat", "zabavil", "zajistil", "obstavil" (nehodící se škrtni či vynalezni jiný výraz) Železného podíl na společnosti CET, která drží licenci k vysílání Novy kvůli podezření, že dluží 50 milionů korun na daních. <br />O Velkém pátku vyšetřovatel vznesl na popud Generálního ředitelství cel Železnému obvinění z krácení cla za obrazy, které mu převezl přes hranice v roce 1998 americký občan George Novotny. George nedodržel roční lhůtu, po které by Vláďa už nemusel platit asi šest Mega za clo. V úterý po velikonočních svátcích výslechy podezřelého pacholka pokračovaly. <br />Premiér vlády Zeman odtušil, že trestní stíhání Železného je důkazem platnosti hesla "padni komu padni". Předseda vládní strany Špidla vylučuje, že by Železný byl stíhán na politickou objednávku."</div><p>(Cituji ze svého dobového psího článku, odkaz na něj viz níže.) </p><p>Místo, abychom byli vděčni za uměleckou sbírku významných děl českého moderního umění, dostal pacholek Železný nakonec až v roce 2010 dvouletou podmínku a pětimilionovou, tedy maximálně možnou pokutu za to, že v roce 1998 "nezdanil" dovezené obrazy. (Nezdanil je obchodník s obrazy nejspíš naschvál, více viz níže.) Ostatní zločiny Železnému soudy nedokázaly. Psí kolega Moby Dick tehdy dokonce <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2010/09/moby-dick-cocka-na-taliri-marksismus.html" target="_blank">vyslovil domněnku</a>, že v tom mohl mít pracky i nějaký agent. (Nikoli umělecký.) A navíc ještě Železného rozvedená žena si dovolila na veřejnosti chodit v kožichu... </p><p>Jsem přesvědčen, že právě tímto soustředěným útokem na Železného si český stát střelil během různých arbitráží do vlastní nohy a proto pak musel platit (my museli platit) to nehorázné desetimiliardové odškodné.</p><p>Jako senátor a poslanec Evropského parlamentu pak už nikdy Vladimír Železný nezářil tak, jako když měl svou půlhodinku Volejte řediteli. Tedy tu na Nově. Nikoli na propastné televizi Barrandov.</p><p>Někdy příště, až bude nějaké oslavné výročí, si připomeneme, jakým podvodem vznikla televize Prima.</p><p><i>Psáno, vzpomínáno a šklíbeno v Praze na Lužinách v úterý 6. února 2024</i></p><p>Slíbený původní článek, který na NP vyšel 19.4. 2001, jsem z archivního záznamu obnovil na svém blogu Šamanovo doupě: <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2024/02/znicit-pacholka-zelezneho.html" target="_blank">Zničit pacholka Železného!</a></p><p>Pro případné internetové archeology uvádím i původní adresu tohoto článku: http://pes.internet.cz/clanky/11964_0_0_0.html</p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-6111087446738866272024-02-06T12:36:00.003+01:002024-02-06T12:53:32.020+01:00Zničit pacholka Železného!<p><i>Pro nepamětníky zde reprízuji k 30. výročí TV NOVA původní psí článek z roku 2001: </i></p><p>Na Zelený čtvrtek 2001 ekonomická kontrarozvědka "zatkla", "předvedla k výslechu", "požádala o podání vyjádření" (nehodící se škrtni) mediálního mága Vladimíra Železného. Trvalo to 10 hodin, přičemž první tři hodiny bez přítomnosti právníka. Policejní vyšetřovatel vznesl obvinění z trestného činu poškozování věřitele. Věřitelem je firma CME, které má Železný podle mezinárodní arbitráže vrátit 27 milionů dolarů, z čehož se snaží vyvléknout pomocí vydání podezřelé směnky pofiderní lichtenštejnské nadace Astrona Foundation.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>Zároveň soud "zakázal využívat", "zabavil", "zajistil", "obstavil" (nehodící se škrtni či vynalezni jiný výraz) Železného podíl na společnosti CET, která drží licenci k vysílání Novy kvůli podezření, že dluží 50 milionů korun na daních. </p><p>O Velkém pátku vyšetřovatel vznesl na popud Generálního ředitelství cel Železnému obvinění z krácení cla za obrazy, které mu převezl přes hranice v roce 1998 americký občan George Novotny. George nedodržel roční lhůtu, po které by Vláďa už nemusel platit skoro sedm melounů cla. V úterý po velikonočních svátcích, které tedy nestrávil Železný "v teplácích", výslechy podezřelého pacholka pokračovaly. </p><p>Premiér vlády Zeman odtušil, že trestní stíhání Železného je důkazem platnosti hesla "padni komu padni". Předseda vládní strany Špidla vylučuje, že by Železný byl stíhán na politickou objednávku. </p><p>Tak nevím. Spíš to vypadá, že jo. Aby bylo jasno: Vladimír Železný je podle mě pacholek, který se obratným manévrováním zmocnil miliardového majetku. Ale - opět pouze dle šamanského tušení - činil tak vždy v rámci mantinelů, která však sám uměl gumově ohýbat. Ale to už od samého vzniku Novy!!! Zatím to však, zdá se, až tak nevadilo. </p><p>První "nevada" nastala hned při ustanovení "duálního vysílání", kdy soukromá televize schlamstla - podle zákona! - kmitočty a diváky 1. televizního programu bývalého federálního vysílání státní televize F1. Z "dvojky" se náhle stala jednička a za peníze koncesionářů - podle zákona! - musela ČT rozšířit její vysílání z asi 80% pokrytí na celé území republiky. Druhý program se pak budoval z OK3, dědičky šíření signálu sovětské televize z perestrojkové doby, kterou mohla vidět jen asi polovina diváků. Opět za peníze koncesionářů. </p><p>Další "nevada" se týkala neplnění licenčních slibů (teoreticky "podmínek":). Ta následující neprůhledného převedení licence společníků na samotného pacholka Železného. Ovšem základem dalšího děje byla neuvěřitelná změna původních zákonů a podmínek: V samém počátku vzniku duálního televizního vysílání bylo vyloučeno, aby "provozovatel" vysílání držel i licenci. Vše bylo "ošetřeno" tak, aby servisní organizace měla s držitelem licence "exkluzivní smlouvu". Načež velká televizní rada na jaře roku 1999 vyjádřila svůj názor, podepřený změnami zákonů, že se vlastně o žádnou exkluzivitu nejedná. </p><p>To vše ukázalo, v jakém bezprávném marastu Česká republika vězí a je samozřejmé, že uchvatitel moci na Nově musel svou při před mezinárodní arbitráží prohrát! A je docela dobře možné, že další arbitráž s "bermudskou Lauderovou společností" CME prohraje i náš stát. Dle mého soudu oprávněně. Zachránit nás mohou jen "právnické kličky". </p><p>Železný hbitě využil otevřeného prostoru. Rozběhla se "válka o Novu", kdy dokonce - jako držitel licence - usoudil, že Jan Vávra není hoden, aby hovořil v jeho soukromém sebeoslavném šou "Volejte řediteli" a vypnul na půlhodinu nejsledovanější českou televizi. Od srpna roku 1968 se něco takového nestalo! (Vánoční blackout na ČT byl až druhý.) </p><p>Tehdy se mělo řvát, tehdy byla poslední možnost sebrat - dle zákona! - Železnému licenci Novy. Řval jen Šaman, televizní rada držela pysk. </p><p>Řve se teď. Celníci, finanční úřad, soud, kontrarozvědka (možná i nejen ta finanční), všichni najednou. Objevil se dva roky starý notářský zápis jistého George, který měl nejspíš sloužit k vydírání Železného. Protože - proč George nepočkal s papírovým předáním obrazů onen rok, aby vše bylo - podle zákona - v richtiku? Proč vytvářel jakýsi notářský záznam o svém zločinu - který nemusel vůbec páchat? A nekecá on Jiřík Novotný vůbec? Záznam, ač uložený u notáře, může být jenom kec. A past! A jeho uveřejnění může svědčit pouze o tom, že se nejspíš Železný vydírat nenechal... </p><p>Železný je podle mě pacholek. Ovšem oučty se mu měly předkládat už několik let a ne najednou během několika dní!!! Jestli ono to není v souvislosti se Železného antipovstaleckým postojem proti vzbouřencům v (konkurenční) České televizi! Dobře si vzpomínám, není to tak dlouho, že premiér vlády Zeman žádal ministra vnitra(!) aby policie nezasahovala v prospěch zákonně dosazeného ředitele. Pamatuji se, jak ministr vnitra Gross (!!) se v takovém duchu také veřejně vyjádřil. A pamatuji se, že policie skutečně odmítla zasáhnout (!!!). Jediný, kdo zasáhl, byl ve svém sebestředném pořadu Volejte řediteli Železný. A skutečně trochu schladil rozbouřené vášně televizního lidu a přinesl na dění v ČT pohled z boku barikády. </p><p>A teď tedy - komplexně - zasáhla trestající spravedlnost, posílená hladovými nezávislými vlky z České televize (Nova se musí teprve poučit, co je skutečný hyenismus!) a mladé fronty DNES (která má k disposici policejní protokoly!!! - Blesku, jen tiše přihlížej a uč se opravdické bulvárnosti, která se umí tvářit tak objektivně!). </p><p>Železný je pacholek. Nepochybně - podobně jako v Rusku Gusinskij. Ani v Rusku to nevadilo - pokud televize NTV nezačala moc šlapat na palec neostalinistovi Putinovi. Mám pocit, že Železný začal vadit, až když začal šlapat na palec jistým našim politikům. Kampaň "Zničit Železného!" se tváří jako boj o uplatnění práva, ale ve skutečnosti jde o další bitvu ve válce o svobodu slova. </p><p>Takže Miloš Zeman měl přece jen pravdu! Žijeme v policejním státě. A (někteří) novináři jsou hnůj a póvl. </p><p><i>Psáno v Praze na Lužinách dne 18. dubna 2001, na Neviditelném psu vyšlo den nato. </i></p><div style="text-align: left;">V archivu NP nedohledatelno, pro případné internetové archeology uvádím původní adresu:<br />http://pes.internet.cz/clanky/11964_0_0_0.html</div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-68106706388620918062024-02-02T20:34:00.002+01:002024-02-02T20:38:04.519+01:00Desáté město<p><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0eO-Lsltez0vf_LktaFx960he-N6VmpaCZiNTO9WseuQHyk7Ne2SdDbrXTT6Y0a95Ma35hnRQ8ku585sPYunmBJiY0GGs6hR-pu5pxYp9Eb29C388rKoyNs7cEY6Y5zDrHAZ58v0HN9wKpsZtne0yt7WnfIGr2hHCClnRL3W4GmrUXwAgcNfIFWaGR0U/s5184/DSC01257.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0eO-Lsltez0vf_LktaFx960he-N6VmpaCZiNTO9WseuQHyk7Ne2SdDbrXTT6Y0a95Ma35hnRQ8ku585sPYunmBJiY0GGs6hR-pu5pxYp9Eb29C388rKoyNs7cEY6Y5zDrHAZ58v0HN9wKpsZtne0yt7WnfIGr2hHCClnRL3W4GmrUXwAgcNfIFWaGR0U/s320/DSC01257.JPG" width="320" /></a></i></div><i>Izraelské "tely" čekají na nějaké další tisíciletí, kdy i z našich současných měst zbudou jen pouhé pahorky...</i><p></p><p><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-naharajim-znamena-dve-reky.A240126_122332_p_doupe_nef" target="_blank">Minule jsem sliboval</a> návštěvu helénistického města Skythopolis. Ovšem ono bylo helénistické pouze v době helénské. Tedy od doby, kdy Judeu dobyl Alexander Veliký do doby, než ji jeho dědicové nedobrovolně odevzdali Římanům. Přesně od roku 333 před občanským letopočtem do nepřesně poloviny prvního století před o.l. V té době byla Skythopolis součástí volného sdružení deseti měst v Jordánském údolí, známého jako <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Dekapolis" target="_blank">Dekapolis</a>.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>V tomto Desetiměstí se žilo povýtce po antickém řeckém způsobu, zatímco okolní oblast zůstávala židovská. Ovšem i za Římanů Dekapolis vzkvétala a prosperovala. Ve svém rozvoji pokračovalo město i za Byzantinců, kdy se stalo důležitým centrem křesťanství. Podle jistých apokryfů z 20. století se zde na cestě z Nazaretu do Jeruzaléma ve svých 11 letech zastavil i Ježíš se svým pěstounem Josefem. Bez ohledu na apokryfy to měli v každém případě židovští poutníci z Nazareta při cestě, ale místní starověká synagoga pochází až ze 6. století. V době Ježíšově, tedy za římského protektorátu, zde bylo nepokrytě "pohanské město". Nicméně i v něm žili Židé, jak dokazuje údajný hrob redaktora Mišny (souboru ústní tradice judaismu, zapsaných výroků a pouček židovských učenců) rabiho Jehudy ha-Nasi (Judy Knížete), který Mišnu sestavil kolem roku 200 občanského letopočtu.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmMkJLpnlbUtG3Z6at3Z2CrzA7sQFZ6s2H4UTDP8RbaSSP865xWbIi9elyR2ZTMu4biX6qCyFB-hsLsG68QFlBCmeZilqTDlT05FhNiew66VokrCh9EDVsApOAraZy6F1thn-ahA9XlyyitZTv8DbuIdh4EF4oLjUUNE60f7tyeA2yGB3sNug2Dc6rsE0/s5184/DSC01127.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmMkJLpnlbUtG3Z6at3Z2CrzA7sQFZ6s2H4UTDP8RbaSSP865xWbIi9elyR2ZTMu4biX6qCyFB-hsLsG68QFlBCmeZilqTDlT05FhNiew66VokrCh9EDVsApOAraZy6F1thn-ahA9XlyyitZTv8DbuIdh4EF4oLjUUNE60f7tyeA2yGB3sNug2Dc6rsE0/w640-h480/DSC01127.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>V roce plus 363 přežilo město ničivé zemětřesení. V 6. století dosáhlo největšího rozkvětu; tehdy zde žilo na 40 tisíc obyvatel. Svůj význam ztratilo po roce 635, kdy ho dobyli muslimové. Poslední ránu z nemilosti mu udělilo likvidační zemětřesení v roce 749. V částečném provozu zůstala jen pevnostna místním vršku, který se nad místem vypíná do asi padesátimetrové výšky. Tu ve 12. století nakrátko ovládli křižáci, po jejich ústupu z oblasti zde zůstala jen fádní arabská vesnice Bejsan. Což trvalo i za egyptských mamlúků, tureckých Osmanů, ba i za britských Angličanů, kteří oblast dobyli na konci 1. světové války. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLEjJ5qDgzuCSVhLo0S0AHKwFcFrXMeO-7Nni8MYuU-nUXaaBtF10WGvM-cb0haDgUDwej_a70_kpro1vmFtWqL5Ekz77uNpiQr6nyOM5ut1fKCmqN1S5MHUZLt2f0TRqk-VQW6QiiSqpFDcWQf1tmS-weCMqbrVqp0p_dwrX3gUwmCPis2snE5iR9GY4/s5184/DSC01121.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLEjJ5qDgzuCSVhLo0S0AHKwFcFrXMeO-7Nni8MYuU-nUXaaBtF10WGvM-cb0haDgUDwej_a70_kpro1vmFtWqL5Ekz77uNpiQr6nyOM5ut1fKCmqN1S5MHUZLt2f0TRqk-VQW6QiiSqpFDcWQf1tmS-weCMqbrVqp0p_dwrX3gUwmCPis2snE5iR9GY4/w640-h480/DSC01121.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>V roce 1929, kdy v celé mandátní Palestině proběhly protibritské virvály, vyhnali Arabové místní malé židovské společenství. V roce 1947 nakreslila čerstvá OSN dělící čáru mezi Izraelem a (Trans)Jordánskem vpodstatě podle rozhodnutí, které v roce 1922 přijala její předchůdkyně Společnost národů. Mezinárodně uznaná hranice mezi Izraelem a Jordánskem tady vede korytem řeky Jordán, který je odtud vzdálen asi čtyři kilometry na východ. (Ostatně helénská Skythopolis ležela na západním břehu Jordánu jako jediná ze všech deseti měst Dekapole.) V té době mělo městečko Bejsan 5.720 obyvatel, z toho jen desetinu tvořili Židé. Místní Arabové se před vyhlášením samostatnosti Izraele těšili na příchod jordánských a syrských jednotek. Ty však předešla Hagana. Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Brigáda Golani tuto strategickou oblast v rámci operace Gideon dobyla už 12. května. Během bojů a po nich odešlo zbytečně se těšící arabské obyvatelstvo a místo rychle dosídlili Židé. Dnes je zde město Bejt Šean s asi 20 tisíci obyvateli.</p><p>Bejt Šean, Bejt Šean. Průvodce Radek mi připomněl, odkud to jméno znám. Je zmiňováno v pěti knihách Starého zákona celkem osmkrát. A to zejména v souvislosti s mnohými válkami, které zde Izraelité vedli se svými nepřáteli. Hned třeba vojevůdce Jozue. Bejt Šean totiž stojí na skutečně strategickém místě tam, kde se část Jezreelského údolí, známá jako Bejtšeanské údolí, vlévá do údolí Jordánského. <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2016/04/hora-em.html" target="_blank">Pevnost Megido</a>, pod níž se má odehrávat Armagedon, leží nad údolím Jezreel jen asi 30 km na severozápad. Tímto údolím se valila nejen vojska Alexandra Velikého, ale dávno před ním i vojska egyptského faraona a perského šáha. A dávno po něm Osmani a Britové. Chtěli ho dobýt Syřani. Bývalo zde, na samé severní hranici Samaří s Galileou Šalamounovo království a dnes je tu Stát Izrael. A starobylý Bejt Šean, ležící kousek na sever od svého novodobého jmenovce, navštěvují hordy turistů. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn8duoE7Nyg8VhDIecPqmXdqocP3ZlYuzH9gnEm42ENtygOEHhvTvM30qAbdrxJcn4FkqOgGUygZ1laaJwLw3yNNsJAnukuaFFGIGB3r43GqczvWnNm05-tmKNvqySg7s103mapnpCMbbEqCT7xPbqFguBAOeQiMFeBlwO2fykzhVbrgX_wRWWT-nANlY/s5184/DSC01405.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn8duoE7Nyg8VhDIecPqmXdqocP3ZlYuzH9gnEm42ENtygOEHhvTvM30qAbdrxJcn4FkqOgGUygZ1laaJwLw3yNNsJAnukuaFFGIGB3r43GqczvWnNm05-tmKNvqySg7s103mapnpCMbbEqCT7xPbqFguBAOeQiMFeBlwO2fykzhVbrgX_wRWWT-nANlY/w640-h480/DSC01405.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Směřujeme sem Kamalovým autobusem po izraelské severojižní magistrále č. 90 i my. Asi pětadvacet kilometrů od jižního okraje Kineretu, sladovodního to moře Galilejského, nás devadesátka přivádí do dnešního města. Na jedné křižovatce zabočíme takhle vpravo a po dalším kilometříku už vystupujeme na parkovišti místního Národního parku Bejt Šean. A již od parkoviště vidíme průhledem přes granátové jabloně (marhaníky granátové) do osy karda antického města, které je zakončeno pahorkem tvaru obráceného šálku. Nejprve si však prohlédneme kovový model celého rozsáhlého města z byzantinského období, obklopeného hradbami, jehož vykopávky celé si dnes ani neprohlédneme. Jen to nejdůležitější v jeho centru. A proto ponejprv zamíříme do divadla. To bylo nalezeno jako první z celé archeologické lokality. Izraelci je odkryli už v roce 1950, kdy zde začali s vykopávkami; věděli přece, že tady něco muselo z antiky zůstat. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqAwhwMXFMM8UD-32gLTOoqbsiZVZ5XZlj1JqoDRc6Lwjz602pM7uEbqzGvsEEK3PzPdqNntjHULyYeJ0l1MmwrCRyAV5kLiTMNnL5Al3irrCFwG5ZUiGm8VvKqgn3qs-jwXzub97BIcRx3uR6sLHQBv_OgZB_4GNkRMX6tyZOq9YnrD2lTmC7vMp-8i0/s5184/DSC01139.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqAwhwMXFMM8UD-32gLTOoqbsiZVZ5XZlj1JqoDRc6Lwjz602pM7uEbqzGvsEEK3PzPdqNntjHULyYeJ0l1MmwrCRyAV5kLiTMNnL5Al3irrCFwG5ZUiGm8VvKqgn3qs-jwXzub97BIcRx3uR6sLHQBv_OgZB_4GNkRMX6tyZOq9YnrD2lTmC7vMp-8i0/w640-h480/DSC01139.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>A zůstalo. Klasický antický amfiteátr, obrácený zde k severu, směrem k onomu šálkovitému pahorku. Zdejší amfiteátr se v mapách označuje jako "římský", ale předpokládám, že Římané ho převzali od Řeků (když slovo "amfitheatron" je původem řecké - a tady konkrétně i něco řeckého stálo). Starověké divadlo je nejen vykopáno, ale i částečně rekonstruováno, takže boky první kamenné lavice se pyšní nenápadnou úzkou plechovou skříňkou s elektrickými zásuvkami na střídavý i stejnosměrný proud. Naše téměř třicetičlenná výprava se rozesadila do výšek, zatímco dva její členové zabezpečili kulturní vložku. Nejdříve zpíval a hrál jeden kolega na malou, ručně letecky přivezenou kytaru. Moc jsem ho nevnímal, připravoval jsem se na vlastní vystoupení. A ano, zlatý hřeb dne se konal, když jsem v pohanském divadle spustil pro výpravu křesťanských sionistů hebrejskou píseň oslavující Hospodina. A ani jsme na to nepotřebovali elektriku.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghAiE8Og_kMEHHcb55Fqi91xypGgKomZXrQL_NFaoPErrN4pHuTFPG0nhyY4FLNXhbBEEjtL2dVQTt6lNWqMpIZl0fjp1mP4wLaN47BjeIfvdCRL4-Z2s5bNtt7uBMH-1TVUk7wRQ_s2fpdMHbI-PtvhaYq1pUJXXT42Sj8h9e9aum2uPTophM6stQ7rA/s5184/DSC01174.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghAiE8Og_kMEHHcb55Fqi91xypGgKomZXrQL_NFaoPErrN4pHuTFPG0nhyY4FLNXhbBEEjtL2dVQTt6lNWqMpIZl0fjp1mP4wLaN47BjeIfvdCRL4-Z2s5bNtt7uBMH-1TVUk7wRQ_s2fpdMHbI-PtvhaYq1pUJXXT42Sj8h9e9aum2uPTophM6stQ7rA/w640-h480/DSC01174.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Radek nám pak dal krátký výklad, načež nás vypustil do ruin. Bylo právě poledne a dostali jsme hodinu k samostatnému průzkumu. Protože jsme však postupovali podle místních plánků, stejně jsme se znovu potkávali na stejných místech. Po opuštění amfiteátru jsem nejdříve vyrazil na sever přes kardo, obklopené řadami antických sloupů. Dnes nenesou žádné překlady, jsou jen ozdobeny trojúhelníkovitými standartami s nápisem SPQR, aby bylo jasné, že tudy mašírovaly římské legie. (Nejspíš jsme přišli po nějakém divadelním představení v reálných kulisách.) Chtěl jsem si prohlédnout místní lázně. Ty se na mapách označují jako "byzantinské", ale Byzantinci je zase zjevně zdědili po Římanech. Už jsem v Izraeli viděl několik lázní, zde však bylo na tabulce u jedné lokality obrazně vyvedeno, co jsem zatím jinde nepostřehl? Řada plochých kamenů, trčících kolmo ze zdi, pod kterou se skrýval žlábek. Ano, lázeňské veřejné záchodky. A bylo to tu po Římanech dost dlouho křesťanské, jak dosvědčuje i nástěnná malba kříže v klenbě nad jednou koupelí. Poučná byla sada smaltovaných tabulek, popisujících jednak proces koupání od svléknutí přes ponoření do bazénu, posezení u vařícího kruhového bazénku, z něhož se linula pára, po masáže a tak podobně - až po závěrečné obléknutí, pokud vám ovšem někdo mezitím neukradl tógu. Zde mě překvapilo, že krom obecného tlachání se přímo v lázních konala různá školení, ba sympózia! </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRta5wJWRYJFxebvwn8q4frk5ZpIVUt0sKkwZoO-7hptJqQMOMyQ24aot91l_kb-H_uXXxdWFAiJaIYMlaYtbSGssCTgBDMLpCNis6Ec0aZZ7SILiUeu6MbeGCWP70ZfG7L6soXAFi8_syzU_RjhpgKNrAAGgmkf_bfFDCKem2iaOtChooMZ5FsAEElnI/s5184/DSC01209.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRta5wJWRYJFxebvwn8q4frk5ZpIVUt0sKkwZoO-7hptJqQMOMyQ24aot91l_kb-H_uXXxdWFAiJaIYMlaYtbSGssCTgBDMLpCNis6Ec0aZZ7SILiUeu6MbeGCWP70ZfG7L6soXAFi8_syzU_RjhpgKNrAAGgmkf_bfFDCKem2iaOtChooMZ5FsAEElnI/w640-h480/DSC01209.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lázeňské záchody</td></tr></tbody></table><p>Vylezl jsem s lázní na zvýšenou cestu, souběžně doprovázející kardo. Ta mě přivedla k naší skupině, která sledovala pod plátěnou stříškou ukázky různých dlažeb. Horní mramorová byla zřejmě římská, zatímco mozaika pod ní pak řecká, jak dosvědčoval zápis v alfabetě. Hned vedle z komunikace vybíhalo jakési podkovovité náměstíčko o poloměru asi 20 metrů. Působilo jako malý amfiteátr, protože zde stály dřevěné stoličky; podlaha byla pokryta koberečky na sezení. V té podkovovité části asi někdo něco předváděl. V historických dobách zde zřejmě bylo tržiště, obklopené krámky. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipJ4aB-tK5cWFaNRj1mMjvR1z8pufSveNGganBsfmbMPUfM5U9Nf36_97MIEyEPPvM2E83wnKAm908pS97DZEwqMi8g1SrvE9M8eWuEZ2L8_PXrQflF5tOA_tHsiRIV2IYMaehw0mozpACyo-r9ElNgtk_mmazjAJs8lyIUkO8bO0jaJnqRpa-ODE8cKw/s5184/DSC01254.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipJ4aB-tK5cWFaNRj1mMjvR1z8pufSveNGganBsfmbMPUfM5U9Nf36_97MIEyEPPvM2E83wnKAm908pS97DZEwqMi8g1SrvE9M8eWuEZ2L8_PXrQflF5tOA_tHsiRIV2IYMaehw0mozpACyo-r9ElNgtk_mmazjAJs8lyIUkO8bO0jaJnqRpa-ODE8cKw/w640-h480/DSC01254.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Slezl jsem z této zvýšené cesty na samotné kardo, jehož dlažba je zprohýbána tisíciletími a zemětřeseními. Tato ústřední komunikace je dlouhá asi 150 metrů a ukončují ji trostky římského chrámu, který se na návštěvníky usmívá třemi oblouky zachovaného sklepení. Za ním se jako zeď tyčí strmá stěna pahorku, po jejímž svahu klikatě šplhá dřevěné schodiště. Nad pahorkem se jako bílá svatozář klene břichatý mrak, jehož běloba zdůrazňuje černou siluetu pně mrtvého stromu. Tam nahoru chci jít, odtamtud bude skvělý pohled na celé vykopávky. Ale kudy se jde k něm schodům? Ptám se Radka, ale ten mě zrazuje; bude už půl jedné a to bych nestihl. To nestihneš, to nestihneš, opakuje. Nestihnu??? Neměls to říkat! Už vidím trasu:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg62QEckpeXfUPhP8uT-6kUsv7Oehyie_5lEyR7LUmt4h637hnHbMxGh0mEOaCE0P2RpLyl6MXUAEi0XLtujbQJHuHLY4V0ddiIYTnKo0Asp0a6Wt6Hn2Gt54Q3-8H21XMuAVO8wV6XLCvGDyge3FrqvIRT1adW7q7Fh9cjpnG8a08p6i4zUW-Dt-ct5vc/s5184/DSC01263.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg62QEckpeXfUPhP8uT-6kUsv7Oehyie_5lEyR7LUmt4h637hnHbMxGh0mEOaCE0P2RpLyl6MXUAEi0XLtujbQJHuHLY4V0ddiIYTnKo0Asp0a6Wt6Hn2Gt54Q3-8H21XMuAVO8wV6XLCvGDyge3FrqvIRT1adW7q7Fh9cjpnG8a08p6i4zUW-Dt-ct5vc/w640-h480/DSC01263.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Musím jít vpravo, kolem nymphanea, obejít další vykopávky a pak po mírném svahu vyjít vlevo k asi sto metrů dlouhému schodišti. Odhadem i podle pozdějšího změření na mapě má tak 15 pater. Běžím, fotím, stanu na úpatí schodiště. Radek se diví, když mě zdola proti horizontu vidí hbitě vybíhat do těch schodů. Neví, že mám z domova trénink na pět pater. Takže tady vyběhnu pět pater, odpočívání maskuju focením, pak zase pět pater, fotím, a ještě potřetí - a jsem nahoře! Za čtyři a půl minuty fotografického odpočtu. Výhled je opravdu skvělý, fotím jak zběsilý. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz83LRc59m5YBACJ8mCuOveolctNvDMp46Z30CJax-OALJ60SlSpxQaVNTFdtJnyxM47MZVt9KInlN_cAHVYOz9wc0Yy9YOmcAUPjGABi3X_C1JhR6BT6bF5YHhkVyl6G8OtCPo6lBQkuTtmdn-d6P1IP0uND1qWTWuaV-JtDMG1DzI-nCf4HQY9rcbAY/s5184/DSC01295.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz83LRc59m5YBACJ8mCuOveolctNvDMp46Z30CJax-OALJ60SlSpxQaVNTFdtJnyxM47MZVt9KInlN_cAHVYOz9wc0Yy9YOmcAUPjGABi3X_C1JhR6BT6bF5YHhkVyl6G8OtCPo6lBQkuTtmdn-d6P1IP0uND1qWTWuaV-JtDMG1DzI-nCf4HQY9rcbAY/w640-h480/DSC01295.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Mám však jen omezený čas - avšak zčernalý peň si ošahám! I zde, na asi stometrové náhorní plošině, jsou nějaké vykopávky. V řeckořímské době tu stávala akropole. Oběhnu vykopávky na druhou stranu náhorní plošinky a zírám na východ, přes tratoliště různých továrniček, mozaiku jezírek rybích farem, přes Jordánské údolí až do protějších jordánských svahů příkopové propadliny. Pode mnou do hloubky 60 metrů spadá rokle, na jejímž dně teče potok Charod. V římských dobách ho překlenoval most, po němž vedla cesta do Damašku. Dodnes jsou patrny jeho trosky.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0RGwg4bQGgajBHSk9kzmSxjWuvCZ0_xymTRGavkuzbho56BlDZtRjvKdWy4-3q3Qcyzkl9-o1TcYK10xAGdS5iR9gW_t5b6gTB3eG8DDfer9GHsyWPrpeuepSuMGOOGy180wvajcUdbOnSKRbd-FQhdUmz0YsGciyAkdo83FYVn2jc3y1xCEtLK5uz4s/s5184/DSC01307.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0RGwg4bQGgajBHSk9kzmSxjWuvCZ0_xymTRGavkuzbho56BlDZtRjvKdWy4-3q3Qcyzkl9-o1TcYK10xAGdS5iR9gW_t5b6gTB3eG8DDfer9GHsyWPrpeuepSuMGOOGy180wvajcUdbOnSKRbd-FQhdUmz0YsGciyAkdo83FYVn2jc3y1xCEtLK5uz4s/w640-h480/DSC01307.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Ale! Článek jsem začínal helénisty, avšak místní historie jimi nezačíná. Ta začíná dle vykopávek někdy 5 tisíc let př.o.l. dobou měděnou, kdy zde bylo zachyceno první osídlení. Končí rokem minus 3600. Do roku minus 1130 zde byli Kanaánci. Ovšem už v 15. století př.o.l. ovládali oblast Egypťané, pro které byl Bejt Šean centrem správy. Ten rok minus 1130 se ví přesně. Protože pak dle Starého zákona začala doba Soudců. Od roku 1000 př.o.l. zde kralovalo Izraelské království - než město v roce minus 732 do mrtě zničila asyrská vojska. Až ve výše zmiňovaném roku 333 zde za Alexandra Velikého bylo založeno ono helénistické město Skythopolis. A kde jsou všichni ti zpracovatelé mědi, Kanaánci, Egypťané, Soudci, Izraelité? Pod mýma nohama, protože ten kopec podoby převráceného šálku je "tel", čili česky "pahorek". </p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfNN2acA7p6HZMnx8xwcZRd5GWom7xckegabocGOBC1lAtY6o5Pn6FWIJfZEL999XZii9Ck1cUHAHOmsufjvJmDI9zrcqeFoXms1AQRW5Ig9MUH0iJoi_8XK4X956qU8vsiH2l9SKp8QX74Dd7pNOdfhKgXJGlP-IviGc4Y1oHhjQEvEbNY4DMttyyyMg/s5184/DSC01316.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfNN2acA7p6HZMnx8xwcZRd5GWom7xckegabocGOBC1lAtY6o5Pn6FWIJfZEL999XZii9Ck1cUHAHOmsufjvJmDI9zrcqeFoXms1AQRW5Ig9MUH0iJoi_8XK4X956qU8vsiH2l9SKp8QX74Dd7pNOdfhKgXJGlP-IviGc4Y1oHhjQEvEbNY4DMttyyyMg/w640-h480/DSC01316.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výhled do jordánských svahů.</td></tr></tbody></table><p>"Takových kopců jsou v Izraeli desítky. Skrývají se v nich nevykopané vykopávky. Historická sídla. Když původní město vyhořelo nebo bylo rozbito nájezdníky, postavili jeho obyvatelé a někdy i dobyvatelé na jeho troskách město nové. A pak zase a znova. A pak už ne, sídlo zanesl písek a hlína, a je z něj tel. Sondy ukazují, že v něm bývá i přes dvacet civilizačních vrstev, které vznikaly postupně v průběhu několika tisíců let. Ale není čas odkrývat tyto poklady." (Zapsal jsem si v roce 2006.) Ani zde není tento tel prokopán, dneska už se archeologové bojí dělat nechirurgický buldozerový řez. (Zato jsou občas vděčni svým surovým předchůdcům, kteří se toho odvážili.) No a není to jediný tel v místě. Na severním okraji města čekají na svůj průzkum pahorky Tel Naharon, Tel Ictaba, na západní Tel Bacul a Tel Temes a na východní Tel Nysa. Čekají nejspíš marně na nějaké další tisíciletí, kdy budou ale tely už i z našich současných měst...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-89aRxMN58CI2OBq_64N1TlPTkfTUmJ0vUDh1RYDLBMS4YImKUSkNN8lHuQd21M5zuj_-fpaFWZfmI_pzGmYd2MAe81-K1uwvX4EaOEbyL8S3FLeH19yCFt0YiiH_fJxCdHJdgf3G_LfNZYp1ud5zKiZzTC5mULGpGbXqU_9lWDZbuEKCKhUaaFhZ6tg/s5184/DSC01193.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-89aRxMN58CI2OBq_64N1TlPTkfTUmJ0vUDh1RYDLBMS4YImKUSkNN8lHuQd21M5zuj_-fpaFWZfmI_pzGmYd2MAe81-K1uwvX4EaOEbyL8S3FLeH19yCFt0YiiH_fJxCdHJdgf3G_LfNZYp1ud5zKiZzTC5mULGpGbXqU_9lWDZbuEKCKhUaaFhZ6tg/w640-h480/DSC01193.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Najednou je 12:40, nejvyšší čas na běh k autobusu. Mám to k němu něco přes kilometr. Po seběhnutí schodů se k němu beru nejkratší cestou, ulicí Silvanus, takhle vlevo kolem vykopávek. Stojí tu vlastní řada sloupů. Antická ulice zde byla ještě během raného islámského období. A hle, tady archeologové našli a aspoň na kresbě rekonstruovali krámek, který nazvali Goldsmithův (snad podle archeologa nálezce). Našli zde bronzovou olejovou lampu, ozdobenou židovskými symboly, kterou sem patrně přinesl k opravě některý ze zdejších obyvatel.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn6qKMtwhb4jdXzSPDk6IO85bfWYPmdIjS3plOHEsWodAqicxQB82i1LTuR3w33jXGz7aMAwJiiDLO2xLw75AtpNlY4fSeLrqLovljX2_ZBPKoPCVyAgoISxOrozlQinKG3MhXkDi242Z8gAH5xrJyYf9Z_XrAiN-M7tHkiq9XV9sMVagA0xUpkYrJ_nI/s5184/DSC01343.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgn6qKMtwhb4jdXzSPDk6IO85bfWYPmdIjS3plOHEsWodAqicxQB82i1LTuR3w33jXGz7aMAwJiiDLO2xLw75AtpNlY4fSeLrqLovljX2_ZBPKoPCVyAgoISxOrozlQinKG3MhXkDi242Z8gAH5xrJyYf9Z_XrAiN-M7tHkiq9XV9sMVagA0xUpkYrJ_nI/w640-h480/DSC01343.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dolů to jde rychleji</td></tr></tbody></table><p>Procházím kolem základů komplexu římských chrámů, které tvořily jádro města. Jdu kolem divadla zadem, neodpustím si tam ještě nahlédnout. Na dolní plošině se prohánějí dva izraelští kluci na kolech. K východu z areálu dorážím pět minut před jednou. Ještě stihnu zastavit se na záchodě, podle rozpisu nás čeká další zastávka až v místě zvaném Qasr al Yahud. Zde v Jordánu Jan Křtitel křtil zástupy poutníků ze širokého okolí i z Jeruzaléma, mezi nimi i jistého Ježíše. Stalo se tak na jednom z nemnoha brodů přes Jordán. A právě tímto brodem vstoupili Izraelité do zaslíbené země. Kdo četl správně Matoušův bedekr i Starý zákon ví, že to bylo u Jericha, a ne na Jardenitu, který leží při výtoku Jordánu z Kineretu. K tomuto pravému křtícímu místu je to odtud po devadesátce asi devadesát kilometrů a Kamal nemá ve svém busíku záchod.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif7w5dJQBTSed9P8JR4Q4VDGJGZkz0C9SdRtsOzXXxnLqYR90vVP09x0H7StAfE8haHyxp9hyphenhyphenW-OKEyNN6GasJ1b09DBVLEg57u8faGSeVaY3JDpQH9H0ffIcyJpJwOVfYQUWdBtaFIlL1VbY31d7yf06Z8MkMlpUYKKA_YMRjzlDzvi3p6OFdkBxj1Q4/s5184/DSC01384.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEif7w5dJQBTSed9P8JR4Q4VDGJGZkz0C9SdRtsOzXXxnLqYR90vVP09x0H7StAfE8haHyxp9hyphenhyphenW-OKEyNN6GasJ1b09DBVLEg57u8faGSeVaY3JDpQH9H0ffIcyJpJwOVfYQUWdBtaFIlL1VbY31d7yf06Z8MkMlpUYKKA_YMRjzlDzvi3p6OFdkBxj1Q4/w640-h480/DSC01384.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Radek si zřejmě určil nárazníkovou dobu, aby se mu všechny ovečky seběhly včas. (Včetně doby na odbavení se na toaletách.) Jeho ovečky i s ním jako se svým pastejřem v klidu dopíjejí kávu. Od parkoviště odrážíme deset minut po jedné. Ale nejedeme za Ježíšovým křtem, čeká nás jiné smočení na mnohem bližší Davidově louce. Teprve tam mě čeká skutečný zlatý hřeb dneška, zatlučený skoro doslova do kořene nosu. Ale o tom až příště.</p><p><i>Prožito v Izraeli v neděli 3. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 26. ledna 2024</i> </p><p>Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_O3qTQcuMqWISDNb0_xN43AteDKesA1o6_d0VCrZDfVqEl14sfmItPF3PRxdA5PP7dowExlVXVgLR3ASsTwFY1J7a-UoM09zk5Tfvue2ZbLuO12CcqCJICOA3zkrymMdPEV5grvKmOdkCsiaJYQ5RzMAXYKDsMtymTffo0VXZXe_aDV0OGuqL5i4lRuY/s5184/DSC01419.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_O3qTQcuMqWISDNb0_xN43AteDKesA1o6_d0VCrZDfVqEl14sfmItPF3PRxdA5PP7dowExlVXVgLR3ASsTwFY1J7a-UoM09zk5Tfvue2ZbLuO12CcqCJICOA3zkrymMdPEV5grvKmOdkCsiaJYQ5RzMAXYKDsMtymTffo0VXZXe_aDV0OGuqL5i4lRuY/w640-h480/DSC01419.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="text-align: left;">Marhaník granátový</span></td></tr></tbody></table><br /><p><br /></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-51898541130455278922024-01-30T19:20:00.004+01:002024-01-30T19:32:25.157+01:00Jak spořit a proč spořit na důchod<p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo0toKS4uYfgg0BXlm0_ASouWXxLUKyh8bf-IqIIBnolIADwo3l_nNG0R_tznbPz6ReAwh2ICfdg9rJHlUFv1aVL2Huyfl53cyQqQqCJB-hh91mkcRy1kg88VXvJNbStVLaMaTQGyIlvFcDJ25lE3sxW7PSk8cAw_neDjPXNeL6FMDG4eHyDhzHJTlmcI/s640/DSC08152-Blue_hole_shury.JPG" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjo0toKS4uYfgg0BXlm0_ASouWXxLUKyh8bf-IqIIBnolIADwo3l_nNG0R_tznbPz6ReAwh2ICfdg9rJHlUFv1aVL2Huyfl53cyQqQqCJB-hh91mkcRy1kg88VXvJNbStVLaMaTQGyIlvFcDJ25lE3sxW7PSk8cAw_neDjPXNeL6FMDG4eHyDhzHJTlmcI/w400-h300/DSC08152-Blue_hole_shury.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Blue Hole, Gozo, Maltská republika</td></tr></tbody></table>Dědeček Hejtmánek si na důchod šetřil celkem třikrát. Poprvé mu úspory sebral soudruh Hitler, podruhé soudruh Gottwald. Potřetí o ně přišel při skryté socialistické inflaci. Sám jsem už sledoval skokovou inflaci, kdy po zpackaném pokusu o Šikovu hospodářskou reformu "ve vosumašedesátým" soudruh Husák zařídil, že během krátké doby vzrostly příjmy až o 50 % - akorát za ně nebylo co koupit. Dospěl jsem proto už v mládí k rozhodnutí, že šetření nedává dobrý smysl a nejlépe se šetří tak, že si člověk vezme půjčky.<span></span><p></p><a name='more'></a><p></p><p>Ono to po svatbě ani nešlo jinak. Od rodičů jsme se žádné pomoci nedočkali, jak jinak bývalo v sedmdesátkách běžným zvykem. (Protože alespoň něco našetřeno měl díky mama hotelu nakonec jen asi každý třetí novomanžel. Kdy taky našetřit, když na mladíky čekala dvouletá komunistická nalejvárna, maskovaná jako základní vojenská služba.) Žena Ivana v době sňatku již těsně překročila třicátý rok věku svého. Bral jsem si tedy starobní nevěstu vlastně, a nedosáhli jsme tedy ani na novomanželskou půjčku. Ta mohla činit pro mládež do třiceti až 30 tisíc Kčs (když průměrný roční příjem páčil 20 kilo) a splácela se až 10 let. Nešlo jen o nízký úrok. (Půjčka byla úročena pouze 1 % při "pořízení" bytu, pokud šla na "zařízení" bytu, pak to bylo 2,5 %. Jeden kamarád platil to jedno procento i za kuchyňskou linku - protože si ji postavil z cihel!) Pakli mladomanželka zplodila během těch deseti let děcko, mohla si od dluhu odečíst tisícovku, za dvě děti dva tisíce. O ty jsme přišli, ale zase můžeme říci, že naši potomci nejsou v žádném případě "Husákovy děti".</p><p>Pamatuju si, jak jsme si od páru mladších kamarádů při zařizování svého bytu půjčili jejich novomanželskou půjčku. (Nevěsta už byla těhotná, ale neměli ve své půlgarsonce vedle postele a klavíru už žádné místo na jakékoli další "zařízení".) Oni nepřišli o státní podporu na dítě a my jim neplatili úroky. Možná to byl podvod podle znění zákona, ale dle smyslu nikoli. Bohužel nešlo tuhle půjčku využít na úplatky, a stejně by nám na ně nestačila. V sedmdesátkách se v Praze počítalo při výměně státního bytu se sto tisíci za každý pokoj navíc...</p><p>Čas trhnul oponou, po roce 1990 přišlo další znehodnocení úspor (které jsme naštěstí neměli), tentokrát kapitalistické "zreálnění cen". Ale stejně jsme si pořídili už někdy v roce 1993 stavební spoření. Úroky u stavebních spořitelen byly bídné, lákal jen státní příspěvek. Ze začátku se mohl kupovat pouze nábytek a koberce. O něco později jsme si mohli do svého družstevního bytu z této půjčky pořídit nejen kuchyňskou linku, ale i elektrický spotřebič. Konkrétně horkovzdušnou troubu - protože byla do té linky <i>"vestavěná"</i>. Nakonec se od jakýchkoli podmínek ustoupilo a ze "stavebního spoření" si po "vázací lhůtě" (6 let) můžete koupit co chcete, a to i z té státní podpory. "Stavební spořitelna" tedy poněkud ztrácí svůj smysl a je ku podivu, že tato šetřící vláda snížila podporu stavebka od 1.1.2024 toliko na polovinu.</p><p>V prvních letech tohoto století jsem změnil zaměstnání a můj nový hodný zaměstnavatel poskytoval různé benefity k platu. Mezi ně patřil i příspěvek na životní pojištění. Jenže jsem zjistil, že mě po padesátce už nikdo na život nepojistí! Ovšem našly se firmy, které se chopily možnosti těchto benefitů využít a začaly poskytovat <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Investi%C4%8Dn%C3%AD_%C5%BEivotn%C3%AD_poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD" target="_blank">"investiční životní pojištění"</a>. </p><p> Ale jo, byl jsem nakonec pojištěn na život, a byla tam i kolonka, kolik by má rodina dostala v případě mého úmrtí. Kolik? Já to řeknu slušně: NIC! Skutečně. Vypsaná částka dosáhla <b>0</b> (slovy <b>Nula</b>) korun českých. Tedy neměl jsem pojištění životní, ale pouze ony vložené (vlastní a benefitní) a zúročené(?) peníze. A tentokrát šlo o jasný podvod ze strany oné pojišťovny, protože ačkoliv se to tak jmenovalo, pojistníka to v životě na životě nepojistilo. Spokojen byl zaměstnavatel, protože se mohl pochlubit benefitem odečitatelným ze základu daně a spokojena byla pojišťovací firma, protože se nakonec ukázalo, že téměř všechny vklady za první rok pokryly akorát tak vejvar pojišťovacího agenta. Takže jsem se tohoto "investování" po odchodu od svého chlebodárce urychleně zbavil.</p><p>Smysluplné bylo jenom šetření ve formě důchodového (při)pojištění. Tedy třetího piliře důchodové reformy. Zpočátku bylo zajímavé hlavně díky dalšímu benefitu od zaměstnavatele. A také díky státní podpoře. Samozřejmě jsem nikdy neplánoval, že bych si v důchodu přilepšoval pár stovkami měsíčně. Bylo mi jasné, že ty by mě nevytrhly. Už v těch prvních letech jsem si všiml, že valorizace důchodů pohnou těmi důchody notně nahoru. Víc, než by mohly ony stovky z celoživotně našetřených peněz. A z čeho šetřit? V loňském květnu uváděli odborníci, že aby z důchodového spoření měli něco budoucí důchodci, museli by naspořit nejméně 2 miliony korun. (Při současné vysoké inflaci to odhaduji spíš na dva a půl melounu. Česká spořitelna to aktuálně spočítala na 2.310.305.) 80 % Čechů si penzijně spoří, ačkoliv <a href="https://www.penize.cz/sporeni/442320-vic-nez-ctvrtina-cechu-je-bez-uspor-dva-miliony-na-duchod-ma-desetina" target="_blank">jen desetina z nich</a> si takovou sumu může uspořit. </p><p>A proč tedy spoří? No přece kvůli benefitům od zaměstnavatele, kvůli snížení daní a kvůli státním příspěvkům, nikoli kvůli důchodu - to dá rozum! I já tak spořil, ale mohl jsem tak činit až od svých asi pětačtyřiceti let. Takže bych stejně nikdy dostatečnou částku nenašetřil. Ale byl jsem rád, když jsem v roce 2004, tedy po deseti letech spoření, odcházel od Českého Telecomu, že si mohu do nadcházející nezaměstnanosti vyzvednout pár desítek tisíc. Nezaměstnanost trvala jen měsíc, než jsem nastoupil do jedné skromné dcerky z rodiny velké matky ČEZ. Tam jsem si pořídil další penzijko - jistě že ne na důchod! Ale byl jsem rád, když jsem po dalších sedmi letech odcházel do nezaměstnanosti, že mám možnost si těch pár desítek tisíc vyzvednout. Ale nevyzvedl, a byl jsem rád, že jsem ho mohl o pár let později zrušit a zaplatit tak Ivanin funus. Zrušení penzijka se hodilo i v rámci úsporných opatření, když po smrti manželky žiju z jednoho důchodu. Chvíli taky trvalo, než mi přiznali vdovecký důchod. Takže svůj pravý důvod ono spoření nakonec splnilo.</p><p>Ale! Když jsem konsolidoval výdaje s příjmy, založil jsem si penzijko potřetí. Jo, z důchodu jsem si platil na důchod, což je nesmysl. Připlácel stát. A nejde o klasické "spoření", ale o to, že penzijní společnost investuje a já mám - krom státního příspěvku - i vejvar z těch investic. No - "vejvar". Byla období, kdy investovaná suma byla vyšší, než co ukazoval účet. Zejména americké důchodové fondy a jejich klienti zaplakali po krachu nemovitostní bubliny. Ale víte vy co? I české penzijní fondy, pokud nechtějí a vlastně ani nesmějí investovat rizikově, investují "konzervativně", což značí - do nemovitostí. A státních dluhopisů. Spousta nepenzijních investičních firem na nemovitosti také láká a slibuje rekordní výnosy. Což je ovšem vždy jen do času. Investovat takto v dnešní rozbouřené době s "jistotou" na desítky let dopředu je evidentní kravininum. Snad státní dluhopisy mohou držet - dokud nezkrachuje stát. Ale pak už to bude jedno, kolik má kdo naspořeno kde. Nikdo nebude mít nic, a to je jistá útěcha. </p><p>Z důvodu, že toto připojištění nevede k důchodovému vylepšení, přistoupila vláda v rámci balíčkování ke změnám, které již byly široce komentovány. Kromě jiného: Celkem logicky bylo řečeno, že po přiznání důchodu státní podpora ztrácí účel a efektivitu. Protože se to má týkat všech smluv, nikoli jen těch nových, přestane mít od 1. července pro důchodce mít smysl šetřit bez státní podpory. Zhruba milion důchodců, kteří si dosud spoří, se nebude hádat o retroaktivitu, ani nebude čekat na výrok Ústavního soudu. Prostě si těch svých odhadem 100 miliard korun z penzijních fondů vybereme. A buďto je vrzneme na spořící účty nebo termínované vklady, anebo rovnou utratíme, dokud nám ještě jde ježdění na kole po Jizerkách, lyžování v Alpách anebo potápění na Maltě. Beru to jako výzvu k utrácení, dokud mají ty peníze hodnotu.</p><p>Ačkoliv to vláda dobře myslí, dopadne to jako vždycky: Ty desítky utracených miliard zvednou opět inflaci. A těch odhadem sto miliard bude chybět v důchodových fondech! Budou nuceny vyprodávat svá aktiva, nejspíše i státní dluhopisy. „To by pak mělo dopad na cenu těchto dluhopisů, výnosnost spoření pro další účastníky, ale i na potřebu doplnění kapitálu fondů jejich akcionáři, kterými jsou banky i pojišťovny,“ <a href="https://www.penize.cz/doplnkove-penzijni-sporeni/443598-starobni-duchodci-maji-prijit-o-statni-prispevek-k-penzijnimu-pripojisteni-a-sporeni" target="_blank">varuje Jan Sedláček</a>, takto mluvčí Asociace penzijních společností</p><p>Copak důchodci, ale banky, ty mají zahraniční vlastníky a právníky a jsou schopny hnát své nároky až do arbitráží. A jak by mohl rozhodnout Ústavní soud tentokrát?</p><p>To mě ale vůbec nezajímá. Na Maltě jsem se už potápěl. Teď se těším na Maledivy! </p><p><i>Vzpomínáno, psáno a těšeno v Praze na Lužinách v úterý 30. ledna 2024</i></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-27936893038125621412024-01-26T10:47:00.006+01:002024-01-26T10:53:58.628+01:00Naharajim znamená Dvě řeky<p><br /></p><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMREDPTcSUe7RS6IlaSghGrx8AYcaWqxmgLZWTYArI9nctbwgvGppoi9W8cd7_CgxipNzK7okemFCT0fdXqklOaGFIgxy2yykd9wtlCXKlZtCVe-I_sLzjVrJmd1MnGxm-84vnFLgXzyg3qQ9dQRAQ5ZMxYuvFUnvGGyGMi5pLBVVoEvNuUy2hihYxvbA/s3000/DSC01076.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMREDPTcSUe7RS6IlaSghGrx8AYcaWqxmgLZWTYArI9nctbwgvGppoi9W8cd7_CgxipNzK7okemFCT0fdXqklOaGFIgxy2yykd9wtlCXKlZtCVe-I_sLzjVrJmd1MnGxm-84vnFLgXzyg3qQ9dQRAQ5ZMxYuvFUnvGGyGMi5pLBVVoEvNuUy2hihYxvbA/w400-h300/DSC01076.JPG" width="400" /></a></div>A ty dvě řeky se jmenují Jordán a Jarmúk. Na jejich soutoku stávala přehrada.</i><p></p><p>Odjíždíme od <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">poničeného syrského tanku</a> v parčíku kibucu Deganja Alef a dálnice číslo 90 nám rozevírá svou náruč. Spíš než do široka, tak dodaleka. Míříme k Jeruzalému, ale cestou se ještě několikrát zastavíme. Silnici lemují palmové háje, ty, které jsme navštívili před Deganjou patřily vlastně k farmě Tamar B´Kfar, která patří rodině Schneidmannů, jak si opožděně čtu v prospektu, který jsme dostali od cestovky. Zrychleně si teď z toho prospektu přečtu o našem dalším cíli jímž je Naharajim – "geniální projekt hydroelektrárny, která před 90 lety dodávala většinu elektřiny pro celou tehdejší Britskou Palestinu".<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtvx8i5MD_dtcOKjl3Lmsbrr4WCoRdJDKWk4rUxOlNVWKc995k-x5mlXjurpnglRJs-oB-IGDmjI2TYmw4lxgG9afwVKXQ3vwPM-IWWeeu_0CD1YFwflu0sJZY2ekRkX7KDzunTm3mm9Wv8sEb44RSga3S60FI0mDxYZRYuBcDbMHS91r4uyeLnowyWMc/s3000/DSC01068-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2129" data-original-width="3000" height="454" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtvx8i5MD_dtcOKjl3Lmsbrr4WCoRdJDKWk4rUxOlNVWKc995k-x5mlXjurpnglRJs-oB-IGDmjI2TYmw4lxgG9afwVKXQ3vwPM-IWWeeu_0CD1YFwflu0sJZY2ekRkX7KDzunTm3mm9Wv8sEb44RSga3S60FI0mDxYZRYuBcDbMHS91r4uyeLnowyWMc/w640-h454/DSC01068-orez.jpg" width="640" /></a></div><br />To už vlevo daleko za zoraným polem vidím konstrukci hradel nad troskami přehrady, která držela vody řeky, říčky, vlastně potoka Jarmúk. Přejíždíme koryto Jordánu z východu na západ; tady, pod jižním koncem jezera Kineret (sladkovodního moře Galilejského, anóbrž Genezaretského) patří kousek území na levém břehu Jordánu Izraeli i podle mezinárodně uznaných hranic. Ale hned za Jordánem zatáčíme na kruháku zase téměř zpátky a přejíždíme skoro neviditelný tok Jordánu opět na východ. Po prašné okresce míříme asi kilometr na jih, až dorazíme k Jarmúku. Přesněji téměř dorazíme, protože Jarmúk je až za plotem, který se tu táhne na státní hranici s Jordánskem. Teprve při pozdějším pohledu na mapu zjišťuju, že silnička, po které jsme sem od devadesátky dojeli, vede po podzemním kanálu, který sem přiváděl vodu z jezu na Jordánu. Jsme nedaleko soutoku obou toků. (Úplně přesně na 32.6461728N, 35.5727375E.)<p></p><p>Vystupujeme z busu, rozhlížíme se, přistupujeme k plotu a fotíme skrz něj zarubežnou krajinu. Nejbližším objektem pro naše objektivy je most s pěti oblouky, který vede přes prázdné koryto výpustě z bývalé hydrolelektrárny. Malebně na něm stojí souprava čtyř nákladních vagonů. Vedla tudy železnice, dnes zde patrně ministerstvo cestovního ruchu položilo aspoň pár metrů kolejí, aby se na ně mohl postavit nostalgický vláček. Jeho bližší okraj kopíruje jordánské hranice. Ještě dál, kam nevidíme, pokračovávala trať delším mostem přes Jarmúk, po něm však nezůstaly ani trosky. Byl zničen společně s přehradou a hydroelektrárnou.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDiXyaTlFCrVm8NKVFtnAF_58kBhJ_M9dhBg_C0eeZY-4NDuuRbeZpEB1MWI4WAeXWWClAzcqHqO1UWaW1_MBBYiCaDghSlr3zMOAW5lN5IweaI1014eAD8g-rXD_wwwaoDx12ovmBF1EBanqlexDX_pzdPij5P3JSFLXFTcd5Cna8XGMF3vU3gvlpd5s/s3000/DSC01080.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDiXyaTlFCrVm8NKVFtnAF_58kBhJ_M9dhBg_C0eeZY-4NDuuRbeZpEB1MWI4WAeXWWClAzcqHqO1UWaW1_MBBYiCaDghSlr3zMOAW5lN5IweaI1014eAD8g-rXD_wwwaoDx12ovmBF1EBanqlexDX_pzdPij5P3JSFLXFTcd5Cna8XGMF3vU3gvlpd5s/w640-h480/DSC01080.JPG" width="640" /></a></div><p>Ty postavil v roce 1930 inženýr Pinchas Rutenberg, dřívější účastník ruských revolucí v letech 1905 a 1017 - když ho ruské revolucionaření přešlo. Stal se posléze sionistou, antikomunistou a podnikatelem. Svůj talent pak rozvinul v britské Palestině. Co mu nakonec učarovalo byla elektrifikace. Postavil elektrárny v Tel Avivu, Haifě, Tiberiadě a i jinde v Palestině, ale hlavně tuhle. Peníze na tuto investici získal od známého podporovatele sionismu. Přehradní těleso postavil na Jarmúku, vodu sem přivedl hlavně z Jordánu. Tehdy to nevadilo, celé území spravoval jediný mandator, Velká Británie, i když Jordán sem tekl z mandátní Palestiny a přehrada stála v mandátním Transjordánsku. Proto potřeboval politickou podporu, a tu dostal od tehdejšího ministra financí Winstona Churchilla. Stihl to na poslední chvíli, protože v roce 1929 padla tehdejší britská vláda...</p><p>Nicméně přehrada se už stavěla a v příštím roce začala její elektrárna dodávat proud do Palestiny. Dějiny opět neskončily, a to ani koncem druhé světové války. Během izraelské války za nezávislost ji v roce 1948 tupí arabští vojenští stratégové nechali zničit. Heč - židi přišli o elektřinu! No a Jordánci o přehradu. Vlastně oni ne, protože tato oblast byla dobyta izraelskou armádou a hospodařili na ní židovští osadníci. </p><p>Války mezi Jordánskem a Izraelem skončily až v roce 1994 podepsáním mírové smlouvy. Tou bylo toto území přičteno Jordánsku. Avšak ještě celých 25 následujících let mohli v této oblasti hospodařit na zvelebených (a dočasně svých) pozemcích izraelští kibucníci. Právo vstupu měli nejen oni, ale i případní turisté. Pod asi dvacetimetrovým kopcem, který kraluje nad soutokem Jarmúku a Jordánu, vznikl na jordánské straně silniční přechod. Tady se svými traktory přejížděli Izraelci do Jordánska, aniž by to budilo v arabských zemích odpor. Asi přejížděli potichu a bez halasných mediálních vychloubání. Za tím přechodem taky mohli případní izraelští návštěvníci vystoupat na onen jordánský kopec, jenž byl proto symbolicky nazván Ostrov míru.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixw3tsqYuQxTq0wJG-1YMPWVUzL_Fy5vgrEtla6__BMu-Agg8A0dUgiWjbNHIb-RJWyDNTgW5J_PB5rc7kOtnVWaBk62SkzdZKxOsy9c6gtIJH_vleLT8Q7ATrRvd74tClC-CV3_r5x16y7ztGh0gV6nbzPEIb29pT1D1MMtlo_FhN2AhGc5JjtCBQlp8/s3000/DSC01096.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixw3tsqYuQxTq0wJG-1YMPWVUzL_Fy5vgrEtla6__BMu-Agg8A0dUgiWjbNHIb-RJWyDNTgW5J_PB5rc7kOtnVWaBk62SkzdZKxOsy9c6gtIJH_vleLT8Q7ATrRvd74tClC-CV3_r5x16y7ztGh0gV6nbzPEIb29pT1D1MMtlo_FhN2AhGc5JjtCBQlp8/w400-h300/DSC01096.JPG" width="400" /></a></div>To skončilo v roce 2019. Teď je rok 2023 a my přes malebné torzo vláčku na mostě zíráme na onen dnes jordánský kopec, na němž se tyčí opuštěná třípatrová rozhledna. Vojenská strážní věž stojí na jiném kopečku. Zpoza něho vykukuje osamocený stožár vysokonapěťového vedení, z jehož izolátorů visí zbytky elektrických drátů.<p></p><p>Radek nás varuje, ať se nepřibližujeme k plotu, abychom nespustili pohybová čidla. Ty nevidím, všímám si pouze čidel, registrujících narušení plotu. Nicméně uvědomuji si, že jsem ve fotografickém nadšení - podobně jako jiní účastníci zájezdu - sešel s asfaltové silničky, lícující pohraniční plot asi ve dvoumetrové vzdálenosti. A ty dva metry mezi asfaltem a plotem jsou souběžně uhrabány, a my v těch brázdách zanecháváme usvědčující stopy. </p><p>Strategicky se stahujeme k autobusu. Nemám ani čas přiblížit si foťáčkem velké ptáky, kteří nad námi krouží ve výšce. Je už jedenáct dopoledne, teplý vzduch se zdvíhá a nese do výšky ony dravce, kteří si poklidně krouží nad všemi ploty a hranicemi. S ohledem na místo jde příhodně o supy.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">V klidu se vracíme na devadesátku a míříme znovu na jih. Ne na dlouho. Už asi po dvaceti kilometrech na nás čeká helénské město Skythopolis. Ale o tom až příště.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;"><i>Prožito v Izraeli v neděli 3. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 26. ledna 2024 v předvečer Dne památky obětí holokaustu</i> <br />- zatímco Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, jenž je základním soudním orgánem OSN (kde mají většinu Rusko, Čína, muslimské a jiné drbácké státy) rozhoduje o obvinění Izraele z páchání genocidy v Gaze. (Kteréžto obvinění vznáší <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/svet-ohlednuti-za-jizni-afrikou.A180511_174925_p_zahranici_wag" target="_blank">stát, kde bují černý rasismus</a>.) <br />Přičemž židovský stát pouze likviduje palestinskou teroristickou organizaci, která zavraždila v jediný den nejvíc židů od dob holokaustu. O genocidu by však šlo dle mého mínění pouze tehdy, kdyby chtěl Izrael vyvraždit celou tamní populaci. To by však všichni Gazané museli být teroristé nebo přímí podporovatelé terorismu. Pokud se v Haagu rozhodne, že Izrael tu genocidu páše, pak také rozhodne, že jsou... </div><p>Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael.</a></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-85380687114032579272024-01-23T17:56:00.002+01:002024-01-23T17:56:15.229+01:00Korespondenční volba: Proč ano, proč ne<p><i>Proč ano? Protože to chce pětikolka. Proč ne? Protože to nechtějí Babiš a Okamura.<span></span></i></p><a name='more'></a><p></p><p>A teď vážněji. Proč ANO: Korespondenční volba pro české občany dlouhodobě dlící v zahraničí by jim usnadnila ústavní právo volby. (Turisté mohou volit i nadále pouze s volebním průkazem na české ambasádě.) Všichni čeští občané totiž "mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců". Jenže když to chtějí udělat krajané, tak musí mnohdy cestovat nejen stovky, ale i tisíce kilometrů a jsou tak znevýhodněni proti ostatním.</p><p>Teď proč NE:</p><div style="text-align: left;">Námitka ze strany Tomia Okamury: Nemusí se to řešit korespondenční volbou, stačí jen v zahraničí pořídit více volebních míst.<br />Kontranámitka: Jen v případě USA - pokud bychom chtěli zajistit aspoň jedno volební místo v jednom z padesáti států - bychom potřebovali dalších 46 míst. <a href="https://mzv.gov.cz/losangeles/cz/o_nas/ceske_diplomaticke_mise_v_usa/index.html " target="_blank">Čtyři místa tam už máme</a>:</div><p>Velvyslanectví ve Washingtonu, D.C. a generální konzuláty v New Yorku, v Chicagu a v Los Angeles. Aha, a co "nezačleněná území" USA? Máme nějakého voliče na Americké Samoji, Guamu nebo Severních Marianách? A to je pouze kousek světa. Kde na to seženeme volební komisaře, místnosti, vlajky, nutnou ostrahu - a finance na takové kravské řešení? A nebude volba za takovou expediční plentou nakonec ještě podezřelejší než volební lístek v dopise? A i kdybychom to tak udělali, stejně by to třeba pro americké Čechy neznamenalo extrémní zvýšení komfortu. USA je kontinent! Ona cesta z kalifornského San Franciska do kalifornského Los Angeles měří přes 600 km a autem trvá asi šest a půl hodiny. V Evropě tomu odpovídá třeba cesta z Prahy do Hamburku. To si už Američan raději sedne do letadla, a pak je skoro jedno, jestli letí do Los Angeles nebo do Chicaga. Nebo do Prahy. Vlastně to jedno není - musí platit dražší letenku. </p><div style="text-align: left;">Další námitka T.O.: Zahraniční občané neplatí daně, nemají nám tedy do toho u nás doma co kecat.<br />Kontranámitka: Irelevantní! Oni nějaké podstatné daně neplatí třeba ani (nepracující) studenti, lidé na rodičovské dovolené a důchodci. Tak ti taky mají držet hubu?</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Podobná námitka ze strany <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/korespondencni-volby-mokry-hadr-aneb-nebudme-tak-pri-zdi.A240118_191731_p_politika_nef" target="_blank">Ladislava Jakla</a>: Když tady nebydlí a neznají to tady, tak by neměli volit zdejší politiky.<br />Kontranámitka: Ale právě ti, co volí z ciziny, volí proto, že mají zájem o zdejší dění a jsou s ním seznámeni nejen prostřednictvím médií, ale i svých příbuzných.</div><div style="text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;">Ještě vypečenější je námitka ze strany Andreje Babiše: Když chtějí volit, ať přijedou domů.<br />To je tak hnusný výron papalášství, že si ani kontranámitku nezaslouží.<br />(MMCH: Andrej Babiš jakožto taky slovenský občan volí korespondenčně, nebo jezdí "domů"?)</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Obecná námitka, proč NE: Při korespondenční volbě není zaručena tajnost. Jako když volič v Česku jde povinně za plentu.<br />Kontranámitka: Stejně tak není zaručena tajnost v mnoha českých rodinách mezi jejich jednotlivými členy. A existují případy, kdy hlava rodiny volební lístky do obálek rovnou namixuje doma a zbylí členové je pak za plentou jenom přendají z modravých do šedavých obálek, které dostanou ve volební místnosti. To ničím "neošetříte", ani jodovou tinkturou.</div><p>Relevantní důvod, proč NE: V Americe to vedlo k pochybnostem o férovosti voleb.</p><p>Relevantní námitky, proč ANO:</p><div style="text-align: left;">a) V Americe mohou korespondenčně volit i v USA žijící voliči, tedy všichni. V českých volbách by šlo jen o několik procent respondentů v zahraničí.<br />b) V Americe byli obecně s automatizací voleb vepředu tak brzo, že dnes, po desítkách let, jsou proti okolnímu světu pozadu. Zamrzli snad ještě ve svých šedesátkách či padesátkách.<br />c) Žádný americký soud nepřijal námitky proti provedení voleb. <br />d) V USA platily i hlasy, které dorazily až po uzavření volebních místností. V české variantě musí platný hlas dorazit na místní zastupitelský úřad a do rukou volební komise nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku.<br />b) Korespondenční volba funguje skoro ve všech zemích EU. Jen ve Francii, Chorvatsku, na Islandu, na Maltě a v Česku ne. Maltu přehlédnete jedním pohledem, na Islandu žijí všichni v několika málo městech. A ve Francii lze od Rýna po Tahiti volit prostřednictvím internetu. A žádný brajgl to nevyvolává!</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Obecná námitka, proč NE: Neplést se do věcí, které fungují.<br />Kontranámitka, proč ANO: Fungují - ale jak? Pro naše krajany ideálně nefungují!</div><p>V prvních svobodných volbách v roce 1990 jsem byl členem středočeské krajské volební komise. Po skončení voleb jsme měli sepsat své poznatky a svá doporučení. Unisono jsme doporučili zúžit dobu hlasování na jeden den. Noční přestávka totiž vede k větší možnosti nekalého ovlivnění voleb a následným pochybnostem. K většímu nebezpečí, než plyne z korespondenčních voleb v cizině. Zbytečně zvyšuje administrativu místních volebních komisí přímo ve volebních místnostech a klade velké nároky na jejich zabezpečení. Mj. i nároky na přesčasy přetížených policistů. Volby jsou tak zbytečně prodražovány. Dodnes se na to ze strany lidí dole v okrscích žehrá, a dodnes, ani v této žhavě propírané novele volebního zákona se to neřeší. TOHLE ZMĚŇTE!</p><p>Avšak ačkoliv je pětikolkou předkládaná novela podle mého názoru (a názoru mých zahraničních kamarádů) potřebná, je téměř zbytečná. Existuje podezření, že vládní strany ji chtějí prosadit hlavně proto, že doufají v lepší skóre už v příštích volbách. (Což při jejich současných výkonech zdaleka není jisté!) Ze stejného důvodu ji dnešní opozice odmítá. A až bude po parlamentních volbách v pozici, tak tu novelu opět přenovelizuje k dnešnímu stavu. I když z jejich hlediska téměř zbytečně, protože si myslím, že většina krajanů téhle nové možnosti stejně nevyužije. Proč by volili? Koho?</p><p>Jenom ještě poznámku: Podle zkušeností se předpokládá, že lidé, žijící ve svobodném světě nebudou podporovat české oligarchy a prefašisty. Ti by naopak mohli získat korespondenční hlasy z Ruska a Číny. Ale těch bude asi méně. Otázkou je PROČ Češi odcházejí spíše do Velké Británie a Austrálie než do Ruska a do Číny.</p><p>Možná proto, že volí nohama?</p><p><i>Psáno, ptáno a navrhováno v Praze na Lužinách v úterý 23. ledna 2024, aniž by autor sledoval debatu(?) ve Sněmovně</i></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-16209372702200203962024-01-19T18:56:00.001+01:002024-01-19T19:00:17.682+01:00Traktor kontra tank<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjngXC-MFdIVpKvoiRcRBUL2Ds0C5T8HPLxg636gE68YdtEAf6aCKZuVfDOmx3TVeSM80nZvGm36nXRrJgVLouBRb6N4ZI419CKQYn80RiK17mY7NDf4MOjhxxmjz2TWO9fcl8yPsIWphKMUXeBuJSpf9H2NafgjbDPSIuUtylxtofgxm9Q4TnVOJYmDMw/s3000/DSC01051.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjngXC-MFdIVpKvoiRcRBUL2Ds0C5T8HPLxg636gE68YdtEAf6aCKZuVfDOmx3TVeSM80nZvGm36nXRrJgVLouBRb6N4ZI419CKQYn80RiK17mY7NDf4MOjhxxmjz2TWO9fcl8yPsIWphKMUXeBuJSpf9H2NafgjbDPSIuUtylxtofgxm9Q4TnVOJYmDMw/s320/DSC01051.JPG" width="320" /></a></div>Po dvou hektických dnech v Galileji opouštíme Tiberias směrem na jih. Ani třetí večer pobytu v hotelu Berger se mi po večeři nepodařilo vyrazit do města. Nejdřív jsem si třídil a zálohoval fotky, vyřizoval maily a nakonec balil. A když jsem dobalil, pokusil jsem se oživit foťáček. Bylo by smutné, kdybych nemohl snímat další krásy Izraele, zejména v Jeruzalémě. Nu a vida - stačilo vyměnit baterku a strojek se rozběhl! Jenže to už bylo jedenáct večer a plán na návštěvu centra města definitivně padl. Pokud se člověk chtěl vyspat, aby byl čerstv k zítřejšímu přesunu na jih. Druhý hotel se na nás těšil v křesťanské části Betléma. Ale než se tam dostaneme, čeká nás na cestě ještě mnoho zastávek.<span><a name='more'></a></span><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPIA576wpzxSe9r1fAi7-JIHSsMfxekYhVoaIdxrOZy8AJ1y3RTO9OJrgayZea2HKejagv_EpOLockZdW9oSbrGHOp0sXN2pdrAXgQg9yucIbuE3n5pMhu8swmk2F08SB0vvHwHtoFXi3cRgiC3LrnriUpTpVhDp3TOHJaHRJltKXbdGoX7lWPjyocCWI/s3000/DSC00892.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2250" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPIA576wpzxSe9r1fAi7-JIHSsMfxekYhVoaIdxrOZy8AJ1y3RTO9OJrgayZea2HKejagv_EpOLockZdW9oSbrGHOp0sXN2pdrAXgQg9yucIbuE3n5pMhu8swmk2F08SB0vvHwHtoFXi3cRgiC3LrnriUpTpVhDp3TOHJaHRJltKXbdGoX7lWPjyocCWI/w300-h400/DSC00892.JPG" width="300" /></a></div>Zastávka první: Rozhledna Hod u jižní částí jezera Kineret. Kamal nás k ní veze od hotelu směrem nahoru. Nejdříve na západ, po výstupu na planinu Ramat Porija na jih. Takže jsme zase neprojeli městem. Zato jsme asi po čtvrthodině navštívili vyhlídku, kterou moc turistických výprav nenavštíví. Individuální turisté pak samozřejmě ano, zejména ti izraelští. Asi 20 metrů vysoký dřík, obtočený spirálovým schodištěm je vlastně přístavkem místní restaurace, která ale v tuto ranní hodinu (chvíli před devátou) ještě není otevřena. Pro samostatně piknikující návštěvníky jsou ale k dispozici venkovní stoly, a co je důležité, také benzinová pumpa. My však bažili po vyhlídce a tak jsme vystoupali na ochoz rozhledny. Není sama tak vysoká, nestojí na žádné hoře, základy má jen asi 15 metrů nad hladinou moře. A to moře zde kdysi možná šplouchalo. A z tohoto okraje šelfu se propadaly svahy příkopové propadliny prudce ke dnu. Terénní zlom zde zůstal i prudké svahy pod ním, moře však zmizelo. Přívětivé vlnky sladkovodního moře Galilejského (dnešního Kineretu) nyní šplouchají o asi o 240 metrů níže, měřeno z ochozu rozhledny. Avšak rozhledy se moc nerozléhají, jsou filtrovány zbytky fáče ranní mlhy nad jezerem. Ty kazí fotky, ale stejně se kocháme pěkným kruhovým pohledem. <p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq8u6pRqv52Q39kT9-615S69kq_xWWOCpnL1-fBZVwWwzXTNhYJ374L0RMxNcirjVWXsDJw6w1FpFktLE5N7bjiegSKOd-Z-BfyAFh-rn9EynzbWx41AhmDKMpxSIinI9rKZWl838S15dGDZEEmRRfHZ-D7XmWEWBtq5Ow_Vbbhn-wttNU-fU8aPBVI5U/s3000/DSC00899.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiq8u6pRqv52Q39kT9-615S69kq_xWWOCpnL1-fBZVwWwzXTNhYJ374L0RMxNcirjVWXsDJw6w1FpFktLE5N7bjiegSKOd-Z-BfyAFh-rn9EynzbWx41AhmDKMpxSIinI9rKZWl838S15dGDZEEmRRfHZ-D7XmWEWBtq5Ow_Vbbhn-wttNU-fU8aPBVI5U/w640-h480/DSC00899.JPG" width="640" /></a></div><br /><p>Na severu nevidíme Tiberias, protože ta je zakryta blízkým horizontem. Na západě si všímám upoutaného výzvědného radarového balonu izraelské armády na základně v Naftali, kolem kterého jsme <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2023/11/na-hrane-obrany.html" target="_blank">jeli v sobotu</a>. Je to vzdušnou čarou jen 14 km, ale balon je stejně kouřmem rozostřen. Na jihu se na vršíčku, přerůstajícím naši úroveň, rozložil kibuc <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Alumot" target="_blank">Alumot</a>.</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj8h820zKEOvhsGEY25zcrISxPsSR6z2nKFOkjOzNEkEdwUPAyifEelBDKYbF8Mt96b8SBs8Kl9wzRPMtI63uepaGrCkTu8GdVHGCpMZ46YzpuliHJGqSuXrEI0J9KIDbBOJ9E6-aknmRvtuAQgWny3uZBllPiOSILiorU2fpiU-evXAVGKbguhd6N71I/s3000/DSC00903.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgj8h820zKEOvhsGEY25zcrISxPsSR6z2nKFOkjOzNEkEdwUPAyifEelBDKYbF8Mt96b8SBs8Kl9wzRPMtI63uepaGrCkTu8GdVHGCpMZ46YzpuliHJGqSuXrEI0J9KIDbBOJ9E6-aknmRvtuAQgWny3uZBllPiOSILiorU2fpiU-evXAVGKbguhd6N71I/w640-h480/DSC00903.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kibuc Alumot</td></tr></tbody></table><p>A pod rozhlednou se za blízkým kruhákem pase na spálené hnědé trávě nebo snad strništi stádečko ovcí. Jeho pohyb je omezen mezí, na které roste zelená zeď opuncií. Hlavní výhled východním směrem míří arciže na jezero, nad kterým se hrbí horizont Golanských výšin, přes který do objektivu šajní nízké slunce. Odráží se od plechových střech kibucu, obklopeného datlovými háji který leží před bližším břehem. Tam je naše další zastávka.</p><p>Tak jsem se zabral do focení, nadšen, že můžu, že jsem zůstal na ochozu poslední. Ale zavolali na mě od autobusu včas, takže jsem do něj zase nenastupoval poslední. Po asi pěti minutách serpentinovitého sestupu po silnici jsme zakotvili před návštěvnickým střediskem zdejší farmy Kineret. A nevím, jestli patří k severnějšímu stejnojmennému mošavu, anebo jižnějšímu stejnojmennému kibucu. Zdejší osídlení je totiž dosti husté a datlových hájů je tu spousta. </p><p>Po usazení v návštěvnickém středisku jsme nejdříve krátký informační film, a pak se porozhlédli po historických fotografiích, které dokumetují těžký život zakladatelů. První židovští osadníci založili zdejší osídlení kolem roku 1908. Tehdy někde v těchto místech jaffští sionisté postavili "výcvikovou farmu" Chavat Kineret. Ale už v roce 1913 byl jeden z nich zavražděn místními Araby. Po první světové válce zde zůstali jen dva lidé. Nová vlna osídlenců dorazila až o něco později. Datle, které tu vypěstovali prodávali i turistům, vlastně ještě poutníkům hlavně v místech, kde z Kineretu vytéká Jordán. Malý Jordán, Jordánek, Jardenit, kde se dnes znovu nechávají pokřtít věřící křesťané, kterým turistické agentury namluvily, že právě zde byl pokřtěn Ježíš. (<a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-mir-v-jardenitu.A060802_122655_p_doupe_wag" target="_blank">Byli jsme se tam podívat</a> s mou milou ženou Ivankou během naší první návštěvy Izraele v roce 2006.)</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk775muxd3uFOoW-UqElTwomsYza7q5nWbS0c3PUZ1fRYyOrV2saQsqcm5Bw6GCgNGOkx6fHSqPi_XBtik-u5VtIB0xJI1jlQyldlzkyLfAD7XbIh450eRWdlUH4munc2afJ2RLb0Os7mmHR7hyphenhyphenHDC7i0pSrxd9DOg7KLMGyWluHUhaivxjcLUvkZVado/s3000/DSC00953.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgk775muxd3uFOoW-UqElTwomsYza7q5nWbS0c3PUZ1fRYyOrV2saQsqcm5Bw6GCgNGOkx6fHSqPi_XBtik-u5VtIB0xJI1jlQyldlzkyLfAD7XbIh450eRWdlUH4munc2afJ2RLb0Os7mmHR7hyphenhyphenHDC7i0pSrxd9DOg7KLMGyWluHUhaivxjcLUvkZVado/w400-h300/DSC00953.JPG" width="400" /></a></div>Co nás však ve zdejším návštěvnickém středisku zaujalo nejvíce, byla prodejní hala! Pulty zde přetékaly hlavně datlemi na sto způsobů. Byly zde datle čerstvé i datle destilované. Datle kandované a datle v datlovém medu. Datle v čokoládě a datle v datlích. Datlové krémy a datlová kosmetika. A pak všlijaké chalvy, kandované ovoce od třešní a ananasů po jahody a fíky. Nakoupil jsem zde suvenýry pro oba své potomky i pro sebe, tedy vše trojmo: Kilovky čerstvých datlí, datlový sirup, litrovky vinného moštu a také, když už jsem byl v tom nakupování, lahve karmelského červeného vína. Pytlíky s kvádříčky datlové chalvy s různorodými semínky - ty byly nejlehčí. S nákupem jsem váhal, ale nakonec, vždycky mohu z podpalubního zavazadla vyházet ty oblé lávové kameny, které jsem si donesl <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2023/11/od-hradeb-tel-danu-k-hranicim-izraele.html" target="_blank">ze dna brouzdací nádržky v Tel Danu!</a><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Však to zavazadlo může mít ráži až třiadvacet kilo a přitom jsem přilétal jen se třinácti kg. Díky bankovnímu výpisu jsem si ověřil, že jsem utratil přes tisíc korun. A kde? Teď se to dovím: Ten krám se zove SPICE KINNERETH ISR...</div><p></p><p>Mimochodem jsem se dověděl, že sladkých datlí se jakožto diabetik nemusím obávat, protože podle nových výzkumů datle (i když obsahují 70 % sacharidů) nezvyšují hladinu glukózy v krvi. Přesněji <i>dlouhodobě</i> ji nezvyšují...</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7JgXwaoa3yRJFTUwpInnG_5duyzJ9-BadMW2SVLnzOZyNwo-xfzRODheg3Z1ebM_yFEEpiGLKHJ8yf92o8L1a71WZH4fWVcnSaeiSsq5fLZ43ZmIb_x8hstK1JA2wIPcpfwZxbWlFeulR38CsYN_S_c6VL0gK7K6iT8fEgW535YWv8vO-0sRp0uNmFLc/s3000/DSC00927.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7JgXwaoa3yRJFTUwpInnG_5duyzJ9-BadMW2SVLnzOZyNwo-xfzRODheg3Z1ebM_yFEEpiGLKHJ8yf92o8L1a71WZH4fWVcnSaeiSsq5fLZ43ZmIb_x8hstK1JA2wIPcpfwZxbWlFeulR38CsYN_S_c6VL0gK7K6iT8fEgW535YWv8vO-0sRp0uNmFLc/w640-h480/DSC00927.JPG" width="640" /></a></div><p>S narvaným batohem jsem vyšel ven a začal se opět věnovat fotografování. Velmi autentickým se jevil být bíle natřený traktor, spíše traktůrek, k němuž byla připojena zelená žací lišta. Traktor svou bělostí zakrývá, že je téměř vrostlý do ozdobného keře. Ještě autentičtější je originál pluhu, který za sebou táhne dvojice oslíků, vystřižených z plechu. Tyhle plechové siluety jsou v Izraeli velice oblíbené, když mají opticky věrně a přitom levně zobrazovat minulé děje na autentických místech. </p><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTuIEPwiEZxX10Og04g_DJmkt9s8TKM5kEPLomVd7By4EuhYKfjk4EI1QHlioNKubjPuyGbXoWSfqBRfnVEVHLptY25rdBHHGlfYVtKSw21nRGra_nydITY9T7FvNM9F_ueJIe71Nz2wvfIEcZ8rKUr20MYWYyFDc7eZ5qPo84YzWwKpO0ZjqsKI7Cy_4/s3000/DSC00996.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTuIEPwiEZxX10Og04g_DJmkt9s8TKM5kEPLomVd7By4EuhYKfjk4EI1QHlioNKubjPuyGbXoWSfqBRfnVEVHLptY25rdBHHGlfYVtKSw21nRGra_nydITY9T7FvNM9F_ueJIe71Nz2wvfIEcZ8rKUr20MYWYyFDc7eZ5qPo84YzWwKpO0ZjqsKI7Cy_4/w400-h300/DSC00996.JPG" width="400" /></a></div>Nejautentičtější byly ovšem samotné datlové háje. Vytvářejí stejně vysoké obdélníky rostoucí vedle sebe - podle doby zasazení. Trsy datlí jsem fotil hlavně na těch nízkých stromech, které ale už musely být starší čtyř či pěti let. To je doba, kdy začnou dávat své sladké a silně kalorické ovoce. Protože se blížila doba jejich sklizně, byly trsy datlí obaleny černou síťovinou, aby při strhávání z palem neopadaly jednotlivé datle. <p></p><p>Je možné, že jsme s Ivankou byli v tom roce 2006 na druhém konci těchto hájů. Protože tam jsem si tenkrát všiml domku, který byl označený jako "Motor House". Před ním stál kámen, na němž bylo psací hebrejštinou cosi vyvedeno. Teď mi je kamarádka Vierka z židovského pěveckého sboru Rimon konečně přeložila: </p><div style="text-align: left;"><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHxXgIBn3TXy9_OyKJQp1tC4oJRdmasf4eAMb2nqmKTazNMiQfRalBMOF9z87BPRk1BgdtXHgRqwAZC8Y_ndZzxiyQkSJ43dr7gIl1J5KKe28z1GrlQzZLOnoINg0XUWHf9kHEfqMfg_J12KJRGSCmRUbNbwMifxfDUwk519Umu1rkHkHxFpa3sLpkhyc/s800/10-Motor%20House.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHxXgIBn3TXy9_OyKJQp1tC4oJRdmasf4eAMb2nqmKTazNMiQfRalBMOF9z87BPRk1BgdtXHgRqwAZC8Y_ndZzxiyQkSJ43dr7gIl1J5KKe28z1GrlQzZLOnoINg0XUWHf9kHEfqMfg_J12KJRGSCmRUbNbwMifxfDUwk519Umu1rkHkHxFpa3sLpkhyc/w400-h300/10-Motor%20House.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Motor House 2006</td></tr></tbody></table>*<br />Jen strom - moje ruce zasadily<br />Břehy Jordánu mlčí.<br />*<br />Eukalyptový háj, <br />most, loďka<br />a slaná vůně na vodě.<br />*</div><p>V češtině to metrikou neodpovídá. Ale stylem jde zjevně o haiku! Autorkou toho prvního je básnířka Rachel Bluwstein a té druhé zpěvačka</p><p>Noomi Šemer. A protože Rachel byla jednou z žákyň Channy Meiselové, která od roku 1911 vedla "ženskou sekci" původní farmy, kde probíhal zemědělský výcvik žen, pak jsme byli nejspíš v kibucu Kvucat Kineret. Tedy určitě jsem v něm byl roku 2006.</p><p>Ale je to tady! Nebo přesněji řečeno: Vrací se mi pocit "tady to je". To Něco, ze kterého vyvěrá pravdivost a hloubka místa, dějů, které se v něm udály i přítomnost něčeho kosmologicky zásadního. Cítil jsem to v Izraeli společně s mou neregistrovanou partnerkou Janinkou v letech 2016-17 hlavně na posvátných místech, svázaných s biblickými ději. Letos poprvé jsem to ucítil v obyčejném datlovém háji...</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">A o chvíli později a dva kilometry dále jsem to ucítil opět u vjezdu do kibucu <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Deganja_Alef" target="_blank">Deganja Alef</a>. (Alef je tato Deganja zvána od roku 1920, kdy kousek od ní vznikl kibuc Deganja Bet.) Stojí tam kousek za Jordánem, opouštějícím tu Kineret, temně olivově zelený tank, vlastně dvoumístný tančík, vyrobený francouzskou spíše automobilovou společností Renault.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Kibuc Deganja se pyšní prvenstvím. Byltě založen již roku 1909, a to nespokojenými členy komuny z původní výcvikové farmy Chavat Kineret. (Která tím přišla o kibucnické prvenství.) Ale kibuc se z něj stal oficiálně až roku 1911. Podle místní informační tabule se tak stalo roku 1910. (A teď to máte přesně. Typicky izraelsky a židovsky přesně.) Také zde došlo už roku 1913 k vraždě kibucníka místními Araby. Ale nejvíce obětí kmenové nenávisti přinesla až válka o samostatnost v roce 1948.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcsWIg37dJ9YrFFBJh2EJRFEZP79lGZq3Z5yZGj9CXQGlPpH3hS8m9rnQbQ7LRYFMl5FL_Fz9FpOxD2_GBFX91jsVaTXzKod40mBElp9rm75lbkUN_k-4rKjPOZj88XIV7fnwfW0qUdVzkjwu3IAnCtzpTnnAd2SoUL9CYTD2-azt6muvSltHsuPKz5AQ/s3000/DSC01039.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcsWIg37dJ9YrFFBJh2EJRFEZP79lGZq3Z5yZGj9CXQGlPpH3hS8m9rnQbQ7LRYFMl5FL_Fz9FpOxD2_GBFX91jsVaTXzKod40mBElp9rm75lbkUN_k-4rKjPOZj88XIV7fnwfW0qUdVzkjwu3IAnCtzpTnnAd2SoUL9CYTD2-azt6muvSltHsuPKz5AQ/w640-h480/DSC01039.JPG" width="640" /></a></div><br /></div><p></p><p>14. května toho roku byla vyhlášena. A o půlnoci toho dne překročila syrská vojska hranice, které tu jsou vzdáleny pouhých 18 km vzdušnou čarou. Do blízkosti Deganji se Syřané dostali už 18. května, kdy dobyli policejní stanici východně od kibucu. Na ten zaútočili za úsvitu 20.5. pěti tanky, doprovázenými pěchotou. Pronikli do něj, ačkoliv ho bránili obyvatelé Deganji, posílení sousedy z vedlejších kibuců. Obrany se rovněž účastnili členové brigád Golani a Carmel. Kibuc bránilo, i přes jmenované posily, pouhých 70 lidí. Obránci měli bohužel zejména lehké ruční zbraně, ačkoliv jeden z dřívějších průvodcí zmínil, že v arzenálu měli i děla, která pro svůj rodný kibuc zajistil tehdejší ministr obrany Moše Dajan. Nicméně tank, který dnes stojí u vstupu do areálu kibucu zničily podomácku vyrobené Molotovovy koktaily. Další tanky byly poškozeny britskými vrhači protitankových granátů PIAT. Ta zmiňovaná děla byla dvě, měla ráži 20 mm, ale střílela ažzpoza několik set metrů vzdáleného Jordánu. Tankovou kolonu v jejím postupu do centra Izraele zarazil ten první, v čele kolony jedoucí a nakonec Molotovovy zničený tank, který vzplál a definitivně tak zastavil syrské útočníky.</p><p>No, tank. Když se na něj člověk kouká z autobusu, přichází mu na mysl patřičnější označení "tančík". Zjevně benzinový, aby dobře hořel. Nicméně když se mu díváte z očí do hlavně, tak je to - tank...</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3SkdvSXxJAQc6yqZuGcObuxqDK5-8DlrcmfSFpZhzlbiIrB6WGKzBxPjjzLF47muQsZDVgGgQ_epmr8lU_5V89L68dWezcvhYDrf1GNoiLJSdBO11PWioi4VRODtS7bad4kIe4ppHh-Wl86YrodGBZ00HH2_v5WFxEYkWeHG3EGBZjsOPu9lkBD65yRI/s3000/DSC01037.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3SkdvSXxJAQc6yqZuGcObuxqDK5-8DlrcmfSFpZhzlbiIrB6WGKzBxPjjzLF47muQsZDVgGgQ_epmr8lU_5V89L68dWezcvhYDrf1GNoiLJSdBO11PWioi4VRODtS7bad4kIe4ppHh-Wl86YrodGBZ00HH2_v5WFxEYkWeHG3EGBZjsOPu9lkBD65yRI/w640-h480/DSC01037.JPG" width="640" /></a></div><p>Kibuc jeho sedmdesát obránců zachránilo. Druhý den po vítězství pohltil hromadný hrob těla 52 hrdinů. Byly to oběti nejen ze samotného kibucu, ale i další padlí z okolních bojů... </p><p>Tak je to v Izraeli vždy. I když dnes má už mohutnou armádu s dokonalými zbraněmi - když vojáci nepřítele překročí hranice anebo se vynoří z moře, nejdříve narazí na kibucníky. Ti buď svou komunitu ubrání, anebo spolu s ní padnou. Jako naposledy vloni v říjnu.</p><p>A proč jsem zvolil tak nadnesený nadpis svého článku, když proti syrským tankům žádný zemědělský traktor nevyjel? Ale vyjel. A zvítězil! Svou trpělivou a dlouhodobou prací přetvořil poušť v kvetoucí oázu. A znovu a znovu tak vítězí nad nepřátelskými tanky. I nad zrůdnými teroristy. </p><p>S myšlenkou na tvrdý a hrdý život zdejších obyvatel jsme nastoupili do autobusu. A konečně odrážíme od Kineretu. Směřujeme po silnici číslo 90 na jih. Naše dnešní pouť teprve začíná.</p><p><i>Prožito v Izraeli v neděli 3. října 2023, dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 19. ledna 2024 </i></p><div style="text-align: left;">Citováno i z vlastního článku <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-mir-v-jardenitu.A060802_122655_p_doupe_wag" target="_blank">Mír v Jardenitu</a>, který na NP vyšel 3.8.2006<br />Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">blogu Šamanovo doupě v záložce Izrael</a>.</div><div style="text-align: left;">Viz i v textu uvedené odkazy na Wikipedii.</div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-91873945611827677162024-01-16T13:25:00.004+01:002024-01-16T17:06:20.302+01:00Konec Míru v Izraeli? <p><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3pzyHSwq1WBDjNYTU04ul_5fm8OzdWXOfpU2Z4zWJxsSzCA0fVNbIRX7C_yCdf1yGkg0_JW0tP_YxzLJ74dXE0jb1fZaAUG65q6CbqMZxeZEMSZmR_VmCpUSUNF6RojuNcfkKxaF8BhlTz4oHSJXT-tv5TsmjnGAmIY8mT3eu-_Asf-9-GlbRwSDegPg/s1600/Mir_v_Izraeli_obalka.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1040" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3pzyHSwq1WBDjNYTU04ul_5fm8OzdWXOfpU2Z4zWJxsSzCA0fVNbIRX7C_yCdf1yGkg0_JW0tP_YxzLJ74dXE0jb1fZaAUG65q6CbqMZxeZEMSZmR_VmCpUSUNF6RojuNcfkKxaF8BhlTz4oHSJXT-tv5TsmjnGAmIY8mT3eu-_Asf-9-GlbRwSDegPg/s320/Mir_v_Izraeli_obalka.jpg" width="208" /></a></i></div><i>Meta je výjimečně nešikovná, když ji dokážou hackeři tak věrohodně napodobit - a ona nedovede své uživatele ani ochránit, ale ani informovat o nebezpečí.</i><p></p><p>V Izraeli je sice aktuálně válka, ale je to jenom jisté pravidelně se opakující období mezi jinými pravidelnými obdobími míru. Zmiňuji se o tom i ve své knížce s fantaskním názvem Mír v Izraeli, která vyšla v roce 2015. Do ní jsem sesbíral články, které jsem do Neviditelného psa napsal o svých návštěvách Erec Jisrael, Země Izraelské v letech 2006, 2009 a 2014. Nakladatel Beletris k její propagaci <a href="https://www.facebook.com/MirvIzraeli/" target="_blank">zřídil i účet</a> na (tehdejším) Facebooku. Nakladatel zkrachoval, ale účet mi jako autorovi zůstal k dispozici. Sdílel jsem zde později i další psí články z dalších návštěv Izraele z let 2016, 2017 a pokračuji v tom aktuálně i s články z prvního říjnového týdne loňského roku. </p><p>7. prosince loňského roku mi na tento účet přišla anglicky psaná zpráva, kterou zde nebudu reprodukovat, ale hned druhý den jsem na ni odvětil. Konkrétně tedy na obligátní otázku, která se nám po otevření stránky už tradičně zjevuje: "Co se vám honí hlavou?"<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>"Se mi honí hlavou, že mi sem prej píše Meta "Dear administrator..." - a tady nic není. Včera mi sem někdo psal, že jsem udělal něco neoprávněně, co porušuje pravidla, ale nenapsal co. Že prej mám 24 hodin na opravu, kterou mohu provésti klikem na stránku, kam mě ale můj antivirus nedoporučil kliknout. A když jsem přesto klikl, tak mě okamžitě odstavil a zabránil tak napadení. Tak nevím. Možná sbohem... Sbohem Meto!"</p><p>Neuvěřitelnou zvláštností v době elektronických komunikací je, že firma, která zajišťuje primárně telefonní provoz neudává na sebe číslo telefonního kontaktu. Stejně tak firmy, které poskytují webové služby, neudávají svoje e-mailové adresy. Maximálně formulář, po jehož vyplnění a odkliknutí ztrácíte jeho obsah a také důkaz, že jste ho vůbec vyplnili. Anebo - jako v případě dříve Facebooku, dnes repasovaného na Metu - vám poskytnou odkaz, na který máte kliknout.</p><p>Tomu prosincovému odkazu nevěřil ani můj antivirus z Avastu ("Byl zjištěn phishing"), ani komentátoři účtu Mír v Izraeli. A nakonec odesilateli nevěřila ani sama Meta, když mi k "uživateli Facebooku" jménem Help-Verify-100028638161 sdělila: "Tenhle odkaz z Facebooku otevřít nejde. Odkaz, který se snažíte otevřít, nedodržuje naše zásady komunity." Nicméně zpráva sama se tvářila důvěryhodně a vybízela mě:</p><p>"Contact our support if you have any questions. Your case ID for this contact is: 7F5R9V . Meta Support 2023."</p><p>Věřil jsem ovšem více Avastu než Metě. Která nevěří zjevně ani Facebooku. Odpověděl jsem alespoň komentátorům: "Byl to nejspíš podvod. Mail to nemělo, jen odkaz. No ale FB sám o sobě je dnes podvodný když si hostování u sebe podmiňuje vynucováním. Dobrovolně jsme se vzdali nové zákonné úpravy o ochraně osobnosti - když zde chceme nadále být. Tedy být "zdarma".<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg80JffMhVAqrzCn04EehDXBxkSg31schmoDsWBKaUpqSHvqLaInPXG1R5aJBm0rlWEuoig7mM1Sm25-gCDq8LTbMQAs23s9qoRzoSdmujtHIWcdQH6ChYikvjedrmip7CsfnLAKS2Afq3n8sonhdzH3YHk7p8KMN0ogTQtpX6ku56nDYhJ2FOVumL8scU/s1683/FB-Vydirani-reklamy-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1327" data-original-width="1683" height="504" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg80JffMhVAqrzCn04EehDXBxkSg31schmoDsWBKaUpqSHvqLaInPXG1R5aJBm0rlWEuoig7mM1Sm25-gCDq8LTbMQAs23s9qoRzoSdmujtHIWcdQH6ChYikvjedrmip7CsfnLAKS2Afq3n8sonhdzH3YHk7p8KMN0ogTQtpX6ku56nDYhJ2FOVumL8scU/w640-h504/FB-Vydirani-reklamy-orez.jpg" width="640" /></a></p><p>Věc jsem dále neřešil, a skutečně, zdálo se, že daný účet je z hlediska Mety v pořádku. Až do 23. prosince 2023, kdy mi v 20:29 vyhrožoval "tým odborníků" - tentokrát ze stránky "Krása, kosmetika a péče o tělo":</p><div style="text-align: left;">"Upozornění:<br />*Zjistili jsme, že účet, který spravujete, porušil podm𝗂́nky zakázaného obsahu stanovené v roce 2023<br />*Aby byla zajištěna bezpečnost všech, žádáme vás, abyste se ověřili a poskytli nám zpětnou vazbu na odkazu:<br />*(Jakási adresa, končící příponou).gl<br />*Upozorňujeme, že po 24 hodinách bez odpovědi omez𝗂́me váš př𝗂́stup na 30 dn𝗂́ a nebudeme poskytovat žádná dalš𝗂́ podpůrná opatřen𝗂́“</div><p>Jejky! Netušil jsem, že Grónsko má vlastní doménu...</p><p>Tak na tuhle adresu jsem ani neklikl. Nebyl jsem zvědav, co mi antivirus řekne - nebo neřekne.</p><p>To ale není konec. Minulý týden jsem dostal - také už v češtině - další výhrůžku. No, v češtině:</p><div style="text-align: left;">"– Klamavá reklama na produkt, když je představena uživatelům.<br />Chcete-li znovu získat přístup, ověřte podrobnosti o svém účtu podle pokynů v odkazu níže:"</div><p>Tak jsem na ten odkaz kliknul, avšak Avast ho vyhodnotil takto:</p><div style="text-align: left;">"Tento web obsahuje škodlivé programy<br />Webový štít odhalil na webu help-contact.(atd).br různé škodlivé položky, jež se vám do počítače mohou snažit nainstalovat škodlivé programy, které mohou upravovat či mazat soubory, měnit nastavení prohlížeče nebo krást data (například fotografie, hesla, zprávy nebo čísla platebních karet)."</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJJyNe_AeeDBE615rwrkpevNHDEuECw-2j5z4-Nv44m4NfHWz38ju2bDMtISuNQWN6xodZmGzO3JHZj7xhGk80FIHenVW3E7N4Utld_DAoMS6p0Ht6g46VjXX0-pYNnaNd1Ru4xvGsdoHUhqxVmY9pJzloLQ6w2Jt93VTN1EJapXUP4yzbBG9U6pzGgpg/s3200/Problems_Mir_v_Izraeli-vyrez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1800" data-original-width="3200" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJJyNe_AeeDBE615rwrkpevNHDEuECw-2j5z4-Nv44m4NfHWz38ju2bDMtISuNQWN6xodZmGzO3JHZj7xhGk80FIHenVW3E7N4Utld_DAoMS6p0Ht6g46VjXX0-pYNnaNd1Ru4xvGsdoHUhqxVmY9pJzloLQ6w2Jt93VTN1EJapXUP4yzbBG9U6pzGgpg/w640-h360/Problems_Mir_v_Izraeli-vyrez.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><p>Tak já nevím - neschválil jsem právě toto v nově nastavených mnohomluvných obchodních podmínkách? Já to nepoznal - ale antivirus ano?!</p><p>Tak jsem se pokusil odvětit alespoň na té výstražné stránce, která se tváří jako Meta Bussines Suite:</p><p>"Na této stránce sdílím pouze své vlastní fotografie, které uveřejňuji primárně na svém účtu <a href="https://www.facebook.com/jan.kovanic/" target="_blank">Jan Kovanic</a>. Zveřejňuji pouze informace, které sekundárně mohou směřovat k prodeji mé knížky Mír v Izraeli, což není klamavá reklama. Mír v Izraeli je <a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/mir-v-izraeli-250391" target="_blank">reálný produkt.</a> K odpovědi používám tento kanál, protože v minulosti mě můj antivirus nedovolil klikat na odkazy, přicházející z Meta po tom, co registroval ohrožení počítačovým virem." </p><p>Načež jsem od nového(???) uživatele Guest 4049 dostal další zprávy, podle nichž (mj.):</p><div style="text-align: left;">"Obdrželi jsme 1 hlášení. Váš účet porušuje zásady a standardy komunity Facebooku<br />Pokud si myslíte, že jsme udělali chybu, můžete se proti pozastavení odvolat<br />Odkaz na stížnost: {{https://help-contact(atd).br/help-support}}<br />Odešlete odvolání podle pokynů na obrazovce<br />Upozorňujeme, že v některých případech nemusíme před deaktivací účtu odeslat varování. Nemůžeme také obnovit účty, které byly pozastaveny z důvodu závažného porušení zásad. Přečtěte si další informace o tom, jak identifikujeme závažná porušení zásad komunitních standardů Facebooku.<br />Tým Facebooku!"</div><p>Odkaz na stížnost se mému antiviru stále jeví býti nebezpečným. Přesto jsem ho otevřel. A antivirus mě z něj okamžitě vykmitl. Jsem vůl. Doména .br samozřejmě nepatří Británii, avšak Brazílii.</p><p>Guest 4049 se ale nevzdává: </p><div style="text-align: left;">"*Váš profil vykazuje neobvyklé znaky, které porušují naše zásady a služby. Váš přístup je omezen na 30 dní nebo trvale. Chcete-li zkontrolovat aktuální omezení a odeslat stížnost, postupujte takto:<br />{{http://(něco).cn/mum2v}}<br />*Upozorňujeme, že po vypršení platnosti odkazu a pokud neodpovíte, bude tým pro konečné rozhodnutí dočasně omezovat váš přístup na 30 dní a nebude poskytovat žádné další adresy podpory. Nějaká pomoc?<br />Děkujeme za váš příspěvek pro komunitu.<br />Zvláštní pozdravy!"</div><p>Konečně se ani mně samotnému nezdá čínská doména věrohodná. Zvláštní je, že když mi přijde zpráva od jakéhosi "Guesta" (který nakonec ani nemusí mít účet na Facebooku!), pak Meta za mě odpoví automaticky jako jiný "Guest": </p><p>"Dobrý den, děkujeme vám za zprávu."</p><p>Takže tyto výhrůžky budu i nadále ignorovat. Naštěstí přicházely nejdříve evidentně falešné zprávy, teprve pak tyto sofistikovanější. Ale nevím: </p><p>Nebylo to náhodou skutečně od Mety? Od některého spolupracovníka z Brazílie, Číny anebo Grónska? Protože s Facebookem jsem už o tomto účtu kdysi diskutoval a on se mnou skutečně mluvil stejným liberálně diktátorským tónem a stejnými podivuhodnými obraty. Jsem teď někde nějak omezen? Možná v něčem, co nepoužívám. A budu vykmitnut - kvůli jednomu "nahlášení"? Pokud se neohradím? A abych se mohl ohradit, musím si nechat do počítače naroubovat škodlivé programy a viry? </p><p>A pokud jsou tyto výzvy falešné, jak je odliším od budoucích skutečných výzev ze strany Mety? Buďto je hacker výjimečně šikovný, anebo je Meta výjimečně nešikovná, když ji dokážou hackeři tak věrohodně napodobit - a ona nedovede své uživatele ani ochránit, <i>ale ani informovat o nebezpečí. </i>Tak snad aspoň toto může sloužit jako potřebná informace a varování.</p><p>Na onom obchodním účtu není nic, co by nebylo i na mém osobním účtu. "Neobvyklým znakem" je možná název účtu MÍR V IZRAELI. No, pokud se na mě Meta opravdu zlobí, pak k propagaci mé právě připravované knížky Izrael na vlastní triko asi budu muset použít jiné kanály. Už i Facebook byl prý jen pro starý...</p><p><i>Psáno a diveno v Praze na Lužinách v úterý 16. ledna 2023 stařešinou, který sice programoval už před padesáti lety a který je na internetu od Vánoc 1996, ale který prostě nerozumí a nehodlá rozumět novým fíglům nových produktů a raději se zřekne jejich služeb, než aby byl ojebáván</i></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdSXycCqRkgJrsIj7c9hIzAq97ArtDrQ-CjMATDZFkLhfYMFz4s2CMqjQ4TAqcuV0B6ycD5hChFHDX1SJKDwBG94FNB7-MKNg13Upqs48gmUSSbJ3UA-VqYCPj1Nl0bGA_e2xOkShMd8LAIOqavI4nxEQijVNOtYApFR93QV4JUDnk3X8auDvYfIakguk/s2048/387476995_1714485559064040_1567027052435786947_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1387" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdSXycCqRkgJrsIj7c9hIzAq97ArtDrQ-CjMATDZFkLhfYMFz4s2CMqjQ4TAqcuV0B6ycD5hChFHDX1SJKDwBG94FNB7-MKNg13Upqs48gmUSSbJ3UA-VqYCPj1Nl0bGA_e2xOkShMd8LAIOqavI4nxEQijVNOtYApFR93QV4JUDnk3X8auDvYfIakguk/w434-h640/387476995_1714485559064040_1567027052435786947_n.jpg" width="434" /></a></div><br /><i><br /></i><p></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-31369834674316569122024-01-12T14:18:00.002+01:002024-01-12T14:22:47.876+01:00Magdala: kámen a loď<p><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><i><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmdp3J6Lt_RB3LPjayLAk21hDY0f_Zz_3s1cZOca3eQCdLB08vJnNh_YFmzNGC-urtj53LyK9FrcXelZuEFjVKpb2bPPlmN5PEJRfAvI4xN0vDb_EvhcTmXb4A-tGuc4bXrbON2kUNptujdBRZHFG4FECJS1Jm-6f3hMQMT-6jR7izSDE5Qn5mVtoaqms/s3000/DSC00834.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmdp3J6Lt_RB3LPjayLAk21hDY0f_Zz_3s1cZOca3eQCdLB08vJnNh_YFmzNGC-urtj53LyK9FrcXelZuEFjVKpb2bPPlmN5PEJRfAvI4xN0vDb_EvhcTmXb4A-tGuc4bXrbON2kUNptujdBRZHFG4FECJS1Jm-6f3hMQMT-6jR7izSDE5Qn5mVtoaqms/w400-h300/DSC00834.JPG" width="400" /></a></div>Místo, kde stával dvaapůltý Chrám </i><div><i><br /></i>Magdala (hebrejský Migdal, řecké Taricheae, arabský Madždal) bylo hříšné i svaté město. A bylo i nebylo. Bylo hříšné, protože odtud pochází hříšnice Máří Magdaléna (Mirjam z Migdalu, Marie od věže), avšak i ona sama se stala svatou. Když ji byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí veškerých Ježíš po té, co z ní jeho zázrakem bylo sedm ďáblů vyšlo. Bylo městem hříšným a znelíbilo se Hospodinu pro smilstvo a mravní zkaženost jeho obyvatel (dle Talmudu). A bylo svaté, protože právě sem po zničení Druhého chrámu (+70 občanského letopočtu - anebo možná +68 o.l.) uprchli chrámoví kněží a právě zde konali náboženské obřady i nadále podle jeruzalémského ritu. Jak o tom svědčí Magdalský kámen. Ale než jsme se k němu od <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/zahranici/samanovo-doupe-galilejska-plavba.A240105_134022_p_zahranici_nef" target="_blank">plavby po jezeře Kineret</a> (Galilejském, Genezaretském či Tiberiadském jezeru či moři) dostali, chvíli to trvalo.<span></span><p></p><a name='more'></a><p></p><p></p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOPDiswLpzRB-YN5p9sU1uNTBpCinyQNXFANRxF4tBIIQ39MOZ-3n1QBTMYQstdK4rZucHFf5ZgK1Ig125c0UcqETZgeQX8rBGaeDlNVWSa08VrgrPWpKN43iRlxfuqmsWN2wHRBTQkN-mQSidfW2vz-K1gSFbDvCskdEH-fncX-P_IrPX22JjniseGUo/s3000/Radek-Magdala.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2191" data-original-width="3000" height="468" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOPDiswLpzRB-YN5p9sU1uNTBpCinyQNXFANRxF4tBIIQ39MOZ-3n1QBTMYQstdK4rZucHFf5ZgK1Ig125c0UcqETZgeQX8rBGaeDlNVWSa08VrgrPWpKN43iRlxfuqmsWN2wHRBTQkN-mQSidfW2vz-K1gSFbDvCskdEH-fncX-P_IrPX22JjniseGUo/w640-h468/Radek-Magdala.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Radek Hejret</td></tr></tbody></table><p></p><div style="text-align: center;"><i></i></div><div style="text-align: center;"><br /></div>Jen chviličku přitom trvala samotná jízda Kamalovým autobusem. Od tiberiadského přístaviště směrem severním pouhých asi šest minut, protože od dávných hradeb svatého židovského města k modernímu hotelu je to po silnici č. 90 necelých sedm kilometrů. Tato i ve starověku celkem nepatrná vzdálenost byla příčinou rozbrojů mezi oběma městy. Magdalu totiž svého času obývalo až 30.000 lidí, jak svědčí římský historik Flavius Josephus a bývala významným a opevněným bodem na důležité cestě, inu dnešní devadesátce. (Flavius Josephus to ví přesně, protože sám, ještě jako Josef ben Matitjahu a vojevůdce židovského povstání na severu Izraele opevňování galilejských měst organizoval.) Po té cestě přišly k městu potom, co na Golanech dobyly město Gamlu i tři legie konzula (a budoucího císaře) Tita Flavia Vespasiana. Ten v první válce židovské postupoval pomalu ale neústupně od severu směrem ke vzbouřenému Jeruzalému. Sem jeho armáda dorazila v roce 0067. Město donutila ke kapitulaci a jeho obyvatele postupně pobila či odvedla do otroctví. Josephus Flavius tvrdí: "Rebelové se nalodili na loďky a uprchli.“ Jenže - kam by prchali, když břehy jezera byly obsazeny Římany? Podle Feuchtwangera bylo na jezeře postupně zabito, zmrzačeno a utopeno na 4.200 povstalců...<p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_IlEdio2uWa6cKkptxC_NaYrUcs6XNXtetfJT5ivkpFTD8NlUJUXqm5YPnSqW33gw7T4Bsb7WbahZREyqVx6xFt9InD8tx6LfGvalukxSZGNsXqV7WytP5zaARedpFWHUXyhBvP2fAPQGOdXqMdy1Hdlz2JXFHYu3WISmXnOCvT9Bjvoeqydhyphenhyphenx-AptQ/s3000/DSC00860-orez.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1949" data-original-width="3000" height="416" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_IlEdio2uWa6cKkptxC_NaYrUcs6XNXtetfJT5ivkpFTD8NlUJUXqm5YPnSqW33gw7T4Bsb7WbahZREyqVx6xFt9InD8tx6LfGvalukxSZGNsXqV7WytP5zaARedpFWHUXyhBvP2fAPQGOdXqMdy1Hdlz2JXFHYu3WISmXnOCvT9Bjvoeqydhyphenhyphenx-AptQ/w640-h416/DSC00860-orez.jpg" width="640" /></a></div><br />Magdala byla jako město založena tři sta let před občanským letopočtem, Tiberias v prvním století občanského letopočtu - Herodes Antipas ji roku 0020 určil za hlavní město svého království. Zato Magdala po dobytí Římany chřadla, vadla, až uvadla do rozměru pouhé vesnice, na čemž měla hlavní vinu její přílišná blízkost od důležité Tiberiady. Takže to město nejdříve bylo - a pak nebylo. Jako připomínku evangelijní Magdaleny založili němečtí křesťané roku 1908 na příjezerní planině asi kilometr od břehů zemědělskou komunitu. Jenže reálná agrokultura jim asi moc nevoněla, a tak už po roce prodali pozemky ruským sionistům. Ti později původní kibuc rozparcelovali na jednotlivé farmy a dnes je tu mošav, pyšnící se starodávným názvem Migdal. <p></p><p>Migdal jako "věž". Ovšem masivní základy této konkétní věže byly objeveny počátkem šedesátek během františkánských vykopávek při pobřeží, kde původně rybářské sídlo vzniklo. Tedy poblíž dnešního pobřeží, protože i hladina Kineretu (a t. d.) od antiky poněkud ustoupila. Ano, františkáni, vedeni jsouce touhou po poznání novozákonních reálií ve Svaté zemi odkryli už mnoho stop po původním židovském obyvatelstvu. Zde například: </p><p style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5hYlPRzJw7HShjJhRKzCaCi7Tu7IJ1tWV4Cu41jQsfyzHOY2WQ7dkpyocISVcSrLpb-KJH_QwoD0taDEXgAQo-_suLkjH-kb0KzeMd_TjPHA8dixbz7fnzAc1jPpoOufpSG_gQGgBV91uNFTfjIoIKkbvgBkkJvMcgbD6LCgHzR6t4P_QXh8nH5zXoFw/s3000/DSC00816.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5hYlPRzJw7HShjJhRKzCaCi7Tu7IJ1tWV4Cu41jQsfyzHOY2WQ7dkpyocISVcSrLpb-KJH_QwoD0taDEXgAQo-_suLkjH-kb0KzeMd_TjPHA8dixbz7fnzAc1jPpoOufpSG_gQGgBV91uNFTfjIoIKkbvgBkkJvMcgbD6LCgHzR6t4P_QXh8nH5zXoFw/w640-h480/DSC00816.JPG" width="640" /></a></p><p>Dlážděné ulice Magdaly, pod nimi kanalizaci, kanály, domy a mozaiky v nich. Na jedné je zobrazena plující loď... Byly objeveny i lázně včetně patřičných drobností, jako jsou nádobky na parfémy a hřebeny. Žádná vesnice - významné město tu na břehu Galilejského moře stávalo! Dokumentačně a zároveň věroučně je důležitý nález z roku 1986. Tehdy byla poblíž Magdaly na dně jezera v bahně objevena starověká rybářská loďka. Taková, na jaké mohli Ježíšovi rybářští učedníci i se svým Mistrem plout po vlnách evangelia.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgatPFvkJ1JyzEMxVM6gx4pI-UmtMODwQ_c7WSWMMfTLNIfRaZ6rl0fg7zaSq61UNVBHsPJOHE0Xjtiid8xt-5CgJggOsOrPEp4LTE0ld1-zimAT4kKRqJGuQtOrY1NKIjmFwEOum7fabXTqWF4Ij9cZ7t9fqCEiq5Df45OvmSEZdj5Y3a2a_JoQq3Ywj4/s3000/DSC00806.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgatPFvkJ1JyzEMxVM6gx4pI-UmtMODwQ_c7WSWMMfTLNIfRaZ6rl0fg7zaSq61UNVBHsPJOHE0Xjtiid8xt-5CgJggOsOrPEp4LTE0ld1-zimAT4kKRqJGuQtOrY1NKIjmFwEOum7fabXTqWF4Ij9cZ7t9fqCEiq5Df45OvmSEZdj5Y3a2a_JoQq3Ywj4/w640-h480/DSC00806.JPG" width="640" /></a></div><br />V roce 2009 pak poblíž stávajících vykopávek zakoupila jistá katolická kongregace pozemek, aby na něm postavila hotel, jehož část měla sloužit jako duchovní centrum pro ženy. Při jeho stavbě byla objevena další část vykopávek. Podnikatelské a duchovní záměry musely na nějakou dobu posečkat. Nicméně dnes tu hotel stojí a v jeho sousedství i vykopávky. A u nich parkoviště, kde Kamal zakotvil se svým autobusem. Vykopávky jsou obehnány plotem, dvířka do něj byla zamčená. Bylo deset minut před pátou, což bývá zavírací hodina, a obvykle se do památečního areálu vpouštívají turisté nejpozději hodinu před zavíračkou. Šipka na dvířkách nás nasměrovala do kruhové vstupní haly hotelu Magdala (8,7 bodů z 10 na Booking.com). Uprostřed ní se vlnila hladina v asi pět metrů široké kruhové nádrži, která se tvářila jako starověký originál - a možná ani jen netvářila. Avšak tam z nás nadšeni nebyli a odlifrovali nás nazpátek ke dvířkům. Která snad dálkově otevřeli, abychom si mohli koupit vstupenky a užitečné předměty: Sošky Panenky Marie s jezulátkem, sošky místní Maří, sousošíčka snímání z kříže (jehož se MM účastnila), loďky s kříži místo stožárů, sepnuté ruce, to vše ručně vyřezáno z olivového dřeva, a pak keramické hrníčky-mističky-talířky se zobrazením galilejských mozaik.</div><div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn2wBrNwcsrDvP0Ek-Q4-1tmEMo6HifHSMlc8yiM5F_YFSQNSV8YM-fS0S7DtsmEDMk1eslcbwasPR1cZHJy1dgXogY-_m_3z5v_YReWKGVmFA8AbF6Bw1woI0CItjMIr1AltOHTD37CNJuQvDnyN4QIGYOhihgmECkVGEqmnXIa2UVo-xJ2JK0gPGXbo/s3000/DSC00812.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn2wBrNwcsrDvP0Ek-Q4-1tmEMo6HifHSMlc8yiM5F_YFSQNSV8YM-fS0S7DtsmEDMk1eslcbwasPR1cZHJy1dgXogY-_m_3z5v_YReWKGVmFA8AbF6Bw1woI0CItjMIr1AltOHTD37CNJuQvDnyN4QIGYOhihgmECkVGEqmnXIa2UVo-xJ2JK0gPGXbo/w640-h480/DSC00812.JPG" width="640" /></a></div><p></p><p>Nás však zajímaly kameny, mezi něž jsme se vhroužili. Ze země byly vyrvány během sedmi let vykopávek, které tentokrát vedla mexická archeoložka Marcela Zapata-Meza z Universidad Anáhuac México. A našly se tu: tržiště, nádrže na ryby, mozaiky, přes 2400 mincí, mnoho obytných domů, přístavní hráz a původní přístav. Z hlediska náboženského jsou důležité hned čtyři mikve (rituální lázně), které svým umístěním připomínají mikve, v nichž se koupali chrámoví kněží v Jeruzalémě. Nebyly naplňovány dešťovkou, netekla sem voda z pramene. Každá z nich měla svoji pramenitou spodní vodu. Hned na počátku vykopávek byla objevena i synagoga, jedna z osmi nejstarších z 1. století občanského letopočtu. A v ní pak byl nalezen nejvzácnější poklad: Magdalský kámen, což je kamenný stůl pro předčítání svitku Tóry.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihtoZVmu68VX5KF01d0qPy2i1Y7GEQpJS8jfKTDpryKqCffEhOLVQpZSW1uK3xx5p3u8lSZMcAfig3whgsWlbC_Qy53ni4-WRi4uN82euRZKaNDOi7Xv2BU05cNbO8MxKKIfjyMwJUCyTwqOoWlkUTZQuA87IfufpyoO2OGq-O00Ogt4A7OL8Mzix1h4w/s3000/DSC00831.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihtoZVmu68VX5KF01d0qPy2i1Y7GEQpJS8jfKTDpryKqCffEhOLVQpZSW1uK3xx5p3u8lSZMcAfig3whgsWlbC_Qy53ni4-WRi4uN82euRZKaNDOi7Xv2BU05cNbO8MxKKIfjyMwJUCyTwqOoWlkUTZQuA87IfufpyoO2OGq-O00Ogt4A7OL8Mzix1h4w/w400-h300/DSC00831.JPG" width="400" /></a></div>Shlukli jsme se kolem něj a poslouchali Radkův komentář. (Snažil jsem se ho i vyfotit, je však chráněn pancéřovým sklem, takže odleskům na fotkách jsem se neubránil.) V jednom jeho čele je reliéf sedmiramenného svícnu, obklopený džbány. Co je však důležité: Podobně jako "synagoga na kolečkách" <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2023/12/synagoga-nad-jezerem.html" target="_blank">v nedalekém Kafarnaum</a> zobrazuje tamní synagogu, pak tento kvádr nejspíše zobrazuje jeruzalémský Druhý chrám! A předpokládá se, že kámen vytesal někdo, kdo ten Chrám skutečně viděl. A z Tóry na něm předčítali původní chrámoví kněží. Takže ačkoliv se zdaleka nejedná o Třetí chrám, tak o dvouapůltý ano (jak mohu jako Šaman tvrdit). Původní umístění v synagoze pak znázorňuje kopie Magdalského kamene, umístěná na původní dlažbě vykopané synagogy. <div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7SOpzjcpTWQZhPqiJt5zGWoy6MIlTri0C-vTfl58DnNzgWZnJ0V1H5W5K3s3OXYghMSgPpe243n1zcQPOugL8yoC0opQjYW_xsuS4w46RSs9UwkGFXi7Va-UkjhyphenhyphenKpJAnF9iet_q-lxTRMUk5fsWDnhKZJz7v44jKvHu-BN8dCcaU9GuphJ4Wo9k5OvY/s3000/DSC00843.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7SOpzjcpTWQZhPqiJt5zGWoy6MIlTri0C-vTfl58DnNzgWZnJ0V1H5W5K3s3OXYghMSgPpe243n1zcQPOugL8yoC0opQjYW_xsuS4w46RSs9UwkGFXi7Va-UkjhyphenhyphenKpJAnF9iet_q-lxTRMUk5fsWDnhKZJz7v44jKvHu-BN8dCcaU9GuphJ4Wo9k5OvY/w640-h480/DSC00843.JPG" width="640" /></a></div><div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><span style="text-align: left;">Po procházce ve vykopávkách jsme ještě vešli do ekumenické kaple, kde upoutá rozměrný obraz, namalovaný na okrouhlé zdi. Jsou na něm namalovány nohy v opánkách, jdoucí po magdalské dlažbě. Ze strany se ke spodku roucha jednoho z procházejících natahuje ruka, aby se ho dotkla. Jde o zobrazení příběhu, v němž se jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha. "Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím. Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: „Raduj se, tvá víra tě zachránila.“ A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení." (Podle Matouše.)</span></div><p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8f4IqppJmkNQP74Yw-7mrFzXKgEdGZauEhefLsZZzrvVL8EBOx9uSLsAB6_AdiYvdKfReEjlFH1ItQqHP-FGypG1rzIbCoE_IirZUzSctKgmxpVA4YMuBxoKGmzgA80diiOnyE2Nq5de6vaVJiwtECun8LC5Wlvr1wmldhGb-yF5ff-vL49bCRbNPwkU/s3000/DSC00835.JPG" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8f4IqppJmkNQP74Yw-7mrFzXKgEdGZauEhefLsZZzrvVL8EBOx9uSLsAB6_AdiYvdKfReEjlFH1ItQqHP-FGypG1rzIbCoE_IirZUzSctKgmxpVA4YMuBxoKGmzgA80diiOnyE2Nq5de6vaVJiwtECun8LC5Wlvr1wmldhGb-yF5ff-vL49bCRbNPwkU/w400-h300/DSC00835.JPG" width="400" /></a></div><p></p><p>Byl zde k vidění ještě jeden povznášející artefakt: Ideální kopie oné lodice, nedaleko tohoto místa nalezené, sloužící jako oltář a za ním průhled do aktuálního jezerního pozadí. Tento obrázek vám však neukážu, protože mi foťáček začal stávkovat už vážně. (Proto i snímek onoho popisovaného nástěnného obrazu přebírám s jeho svolením z Radkova alba. A ten oltář můžete vidět <a href="https://www.seetheholyland.net/wp-content/uploads/Boat-shaped-altar-in-church-at-Magdala-Seetheholyland.net_-1024x717.jpg" target="_blank">třeba zde</a>.) Vytáhl jsem z foťáčku baterii (už druhou náhradní tohoto dlouhého dne), olízl kontakty a znova ji zasunul, čímž jsem ho na chvíli opět povzbudil. Ale to jsme už byli zpátky na parkovišti. Zachytil jsem alespoň v útesech nad pobřežní planinou jeskyně, které prý mají tři patra. I tyto magdalské jeskyně nechal opevnit Josephus (ještě jako ben Matitjahu). Svého času musely shlížet na Magdalu jako skutečné pevnostní věže. Leč ani ony nedokázaly město ochránit před římskými beranidly, balistami a katapulty. A vnitřní zradou...</p><p>Je to ale zázrak, že téměř po dvou tisících letech od dobytí města byly nalezeny dvě nejdůležitější památky: Robustní kámen a křehká dřevěná loďka.</p><p>Je šest hodin večer, v tiberiadském hotelu nás čeká večeře a pak balení. Zítra se vydáváme směrem na jih. Ale o tom až příště. </p><p><i>Dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 12 ledna 2024</i></p><div style="text-align: left;">Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.<br />Informace byly krom vlastních zážitků a Radka čerpány a citovány i z Bible, románu Liona Feuchtwangera Židovská válka a <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Migdal" target="_blank">Wikipedie</a>.</div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbIIijci3dHaXeikxYnSUVzDAQI4za361MTcXjebMtyk45Paentn7vVTfoxRuaAu6KRTYQ0rRaN0RIhog1wJZ1t-cIyVFK1xNH6iPWEumNmpuDGBNUhE0bQj3l2AXEfrukFhynmq65NjE8xzg5O3QPke8O1mbwTpKPVN8JYrX0im-jyJzXrJvEm2YvAtM/s3000/DSC00823.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhbIIijci3dHaXeikxYnSUVzDAQI4za361MTcXjebMtyk45Paentn7vVTfoxRuaAu6KRTYQ0rRaN0RIhog1wJZ1t-cIyVFK1xNH6iPWEumNmpuDGBNUhE0bQj3l2AXEfrukFhynmq65NjE8xzg5O3QPke8O1mbwTpKPVN8JYrX0im-jyJzXrJvEm2YvAtM/w640-h480/DSC00823.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Magdalské jeskyně</td></tr></tbody></table><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><p><br /></p></div></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-38482560628722971112024-01-09T16:02:00.001+01:002024-01-09T16:02:09.539+01:00Řeči politiků<p><i>Říká se, že lidovci jsou slizcí jako hadi. Ale to není pravda!</i></p><p>Euro ano, nebo euro ne? Na tuto otázku překvapivě odpověděl prezident Petr Pavel. Překvapivě v novoročním projevu, ale jinak nepřekvapivě, protože už před prezidentskými volbami na ni odpověděl "ANO". Ve svém projevu se nakonec ani neptal, ani neodpovídal, pouze konstatoval, že přijetí eura je naším závazkem, který jsme při vstupu do Evropské unie "dobrovolně přijali". A dodal:<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p><i>"Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností."</i> </p><p>Na ty konkrétní kroky se v Partii Terezie Tománkové na Primě její moderátorka TT ptala premiéra Fialy, a to celkem třikrát. A ten se třikrát vykroutil odpovědí, že „neplníme maastrichtská kritéria". Chce prý, abychom je plnili, a pak se teprve můžeme rozhodovat o tom, <i>"jestli je pro nás výhodné přistoupit k eurozóně, nebo to výhodné není"</i>. Což byla obmyslná ne-odpověď, protože až (pokud) ta kritéria budeme plnit, pak už zřejmě Petr Fiala nebude premiérem. Zatím je premiérem, ale šéfuje pětikoalici, ve které jsou rozdílné názory na přijetí eura (a to i v samotné Fialově ODS), takže mu nic jiného než obmyslnost nezůstává.</p><p>Ale Fiala se navíc dopustil jisté hlouposti, když společnou měnu přirovnal k rychlostní železnici: <i>„Kdybych se vás zeptal jestli chcete jet do Brna po dálnici, nebo rychlovlakem, tak vy byste si říkala, proč se mě ptáte na rychlovlak, když žádný není. Nejprve musíme postavit trať a pak se můžeme rozhodovat.“ </i>Ale houbeles. Inženýři už konkrétně tu trať plánují, ale aby ji mohli postavit, potřebují na to od politiků dostat peníze. A politici se ptají voličů: "Chcete tu trať?", a když ji voliči chtějí, tak ty peníze uvolní. Já třeba zrovna do Brna CHCI jezdit rychlovlakem. </p><p>Ale sám NECHCI euro. Což je na jinou debatu.</p><p>*</p><p>Pak tu máme mohutně propíraného ministra práce asociálních věcí Mariana Jurečku. Skutečně už není ani tak důležité, že po tragické, dva kilometry vzdálené střelbě nepřerušil vánoční besídku, jako je trapné jeho neustále odstupňované lhaní. (Připomíná poněkud nešťastné vysvětlování "křišťálově čisté" milionové půjčky chudobného strýce Vika v podání mladistvého premiéra Stanislava Grosse...) Propraný je Jurečka už dost, vládu zřejmě neopustí. Premiér Fiala by musel odvolat předsedu koaliční strany, což je dosti nejednoduché - zejména když ta partaj Jurečku ústy mnohých svých představitelů podpořila.</p><p>Ale je srandovní slyšet Jurečkova stranického (KDU-ČSL) a vládního (ministr pro životní prostředí) kolegu Petra Hladíka, když o Marianovi říká: <i>"Udělal chybu, za tu se omluvil. To je chlapské."</i></p><p>Jémine! Přestupník před soudem nejprve zapírá, když je usvědčen, tak se omluví. A to je chlapské! Takže zbytek truchlícího národa pravděpodobně neobsahuje ty správné "chlapy" (a "ženské") - protože nelže a nepodvádí?!</p><p>I samotná Jurečkova mluva by jistě mohla být využita v jedné z epizod seriálu "Jistě, pane ministře": Na otázku, jestli odstoupí, odpověděl jednoznačně(?), že je <i>"připraven zvážit rezignaci"</i>: Kdyby cítil nutnost rezignovat, tak by "nezvažoval", "nepřipravoval" by se zvážit, avšak by již rezignoval.</p><p>Možné odvolání člena koaliční vlády se nejprve propírá v prostředí dotyčné koaliční strany, a tam je slyšet mohutná podpora předsedy KDU-ČSL (listopadová voličská podpora samostatné kandidátky 4 %). Tam by se o tomto kroku mělo nejdříve rozhodnout. Co k tomu říká Jurečka, nechá hlasovat o své podpoře? Toto je jeho doslovná odpověď: </p><div style="text-align: left;"><i>"Nebudu aktivně <br />dávat návrh usnesení,<br />které by znamenalo...,<br />které by mělo vést ke hlasování<br />o mém odvolání."</i></div><p>Úplná epická báseň! Tak stručně politik říká "NE".</p><p>Já vím, říká se, že lidovci jsou slizcí jako hadi. Ale to není pravda! Hadi jsou totiž hebcí...</p><p>A bude Jurečka odvolaný? Když navíc výkony úředníků jeho ministerstva jsou tristní, když lidé musí čekat na zákonité dávky nezákonně dlouhou dobu, když se k vymožení přiznání a vyplacení důchodu musí dostavit televizní investigativci? </p><p>"V časovém horizontu dnešního večera" (úterý) má prý o budoucnosti Mariana Jurečky ve vládě rozhodnout celostátní výbor KDU-ČSL. A jak to dopadne? Abych se aktivně vyjádřil ke svému názoru, aniž bych ho zcela prozradil: <i>Nemohu neříci, že by mě to nezajímalo!</i> Ostatně - dopadne to jako vždycky. </p><p><i>Dopsáno v Praze na Lužinách v úterý 9. ledna 2024 v 15:38</i></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-14416974650412778202024-01-05T13:11:00.003+01:002024-01-05T13:11:54.602+01:00Galilejská plavba<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhXOFWVByDgb-0GeHjR_4teBI2LuoiGV0nrM4ZwZ9ZA4wD7SmOc2q_D2ZXk_sFHnPjO9GFukCkJK_iVet-kVosq8YdQwJ-3nzSc9EGi59947Fa4JALtoMFGNha1UXBXP6C0klK20oHve_1itgz5ncLLNeEeHdZqffWoMKBviauQRCcSBCqJTSkYf44IuU/s3000/DSC00735.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhXOFWVByDgb-0GeHjR_4teBI2LuoiGV0nrM4ZwZ9ZA4wD7SmOc2q_D2ZXk_sFHnPjO9GFukCkJK_iVet-kVosq8YdQwJ-3nzSc9EGi59947Fa4JALtoMFGNha1UXBXP6C0klK20oHve_1itgz5ncLLNeEeHdZqffWoMKBviauQRCcSBCqJTSkYf44IuU/w400-h300/DSC00735.JPG" width="400" /></a></div>Existuje takový křesťanský vtip: V Tiberias na nábřeží si nějaký chlápek shání loď, která by ho převezla na druhý břeh Galilejského moře. Jeden lodník má zrovna zákonnou polední přestávku. Druhý má zamluvenou loď pro turistickou výpravu. A třetí požaduje tak nehoráznou sumu, že ten chlápek nakonec zavrčí: "Tak to já raději přejdu pěšky!" </div></div></div></div><p></p><p>To první říjnové pondělí byla naše turistická výprava v Tiberias na nábřeží. V plánu jsme měli lodní výlet po jezeře Kineret. Ale v přístavní zátoce zrovna kotvil jen ostře žlutý člun vodní záchranky (dar kanadských přátel) se čtveřicí odpočívajících a vyčkávajících záchranářů. A několik malých motorových člunů, včetně oblíbené pseudorybářské bárky, vyvedené dle vzoru z dob rybáře Petra. Ta byla asi pro deset lidí, tam by se naše třicetičlenná výprava nevešla. Spousta lodí byla ovšem vytažena na břeh. A loď, na níž se domlouval Radek s majitelem loďařské firmy nikde. Přece to nepůjdeme pěšky!? Pravda, je teprve deset minut před čtvrtou, na kdy máme výlet naplánován.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwEUDMq3aDjeJIUtrhoV6xecm31y3O-78ZFJDCOQo1M5rL2YV9k9CGntfTxPCO_02qQ-REECtVlONbORIeNLivuMPOEt-O5uD_EaAVuuBJCPpdIfdL4WTPJxDBphUaagUjh8YfjBug-uIejdsTTjbhIYMB89d9YLYMrxeJhnRBYGHoOILgfruwxUor8Sc/s3000/DSC00746.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwEUDMq3aDjeJIUtrhoV6xecm31y3O-78ZFJDCOQo1M5rL2YV9k9CGntfTxPCO_02qQ-REECtVlONbORIeNLivuMPOEt-O5uD_EaAVuuBJCPpdIfdL4WTPJxDBphUaagUjh8YfjBug-uIejdsTTjbhIYMB89d9YLYMrxeJhnRBYGHoOILgfruwxUor8Sc/w400-h300/DSC00746.JPG" width="400" /></a></div><p>Zatím si prohlížím přístav, jehož jižní část končí restaurační zónou. Za stolky a židličkami tam vyčnívá plechový komín udírny a za ním se tyčí asi osm metrů vysoký a stejně tak široký kruhový kamenný suk - zbytek hradební věže. </p>První hradby kolem nového a hned hlavního města svého čtvrtinového královstvíčka zde postavil už v roce plus dvacet tetrarcha Herodes Antipa. Po kolaborantském vzoru papínka Herodese Velkého ho nazval po právě panujícím římském císaři Tiberiovi. A byli tu pak Byzantinci, Peršané, Arabové. Křižáci tady měli středisko svého Galilejského knížectví. Roku 1187 ho zabral sultán Saladin, načež ztratilo význam a pustlo. Otomani snad o něm ani nevěděli. Prakticky už jen jeho trosky si pronajala roku 1558 od tureckého sultána Sulejmana I. jistá portugalská horlivá katolička jménem Gracia Mendes Nasi. Doňa Gracia byla bankéřka a než ji donutili ke konverzi, byla židovkou. Jenže ta její konverze nekonvenovala svaté inkvizici. Pročež doňa Gracia uprchla z Lisabonu do Istanbulu, zřejmě i s bankou. Takže v Tiberias pak mohla vybudovat ješivu a ty rozpadající se hradby nechat opravit. Město se pak stalo útočištěm židů v tehdejší Palestině. Hradebně se tu naposledy zapsal jistý Daher el Omar, beduínský vládce Galileje, který nad městem vybudoval roku 1745 pevnost.<p></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifFLyOHYRtpUpYhjGVU58BVjbg9XPVZ-7LVfg1S4WQ9tXr90NAvX6Y5n4ZzVhPdq23Zcrek1g5mdDB_eMgUpqf3X3WUWWnUOeOQ61If7tRBDgy-VWjy3fZrH0Ajctp7T5gCHevo4HeiXRDZL5CVmFL70vpocX-R0SlGrt9B4kCWUxG8IXrPqqPFjR4wDw/s3000/DSC00740.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifFLyOHYRtpUpYhjGVU58BVjbg9XPVZ-7LVfg1S4WQ9tXr90NAvX6Y5n4ZzVhPdq23Zcrek1g5mdDB_eMgUpqf3X3WUWWnUOeOQ61If7tRBDgy-VWjy3fZrH0Ajctp7T5gCHevo4HeiXRDZL5CVmFL70vpocX-R0SlGrt9B4kCWUxG8IXrPqqPFjR4wDw/w400-h300/DSC00740.JPG" width="400" /></a></div>A hle, je za pět minut čtyři, když se zpoza mola ozývá břeskná hudba z amplionů a do přístavu vplouvá roztančený katamarán Lido 3 s rozveseleným nákladem křesťanských sionistů. (Jak soudím podle cedule na jejich autobusu, který veze výpravu nějakých pravděpodobně presbyteriánů z organizace "Bible Witness" na jejich "Israel Bible Study Tour".) Nicméně vystupují, my nastupujeme. Z výšky vyhlídkové paluby zírám na čilý rej vzrostlých ryb v zelené vodě. A to prý zde kolem roku 2010 panoval takový úbytek jezerního života, že byl dokonce vyhlášen zákaz rybolovu!<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/CWe-6HZ06W8" width="320" youtube-src-id="CWe-6HZ06W8"></iframe></div><p><br /></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNSXFUmGKG_nDG91UPy_qzBt-Pm4ckcBDQ2pRYpLGlHxjgZwUp1vR4a58d-Gw2USQf4GylzcAD-IxuXder3ts9rUd-CkxzqL4suwXubjbb9tYyXLMwOum-TM-TrcrdLI25Ep_GDI9dKcxxk0OBhhxxV4MBZ8qsLexpUqxGjipVKO7wAU25c7m9HJpAKvY/s3000/DSC00761.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNSXFUmGKG_nDG91UPy_qzBt-Pm4ckcBDQ2pRYpLGlHxjgZwUp1vR4a58d-Gw2USQf4GylzcAD-IxuXder3ts9rUd-CkxzqL4suwXubjbb9tYyXLMwOum-TM-TrcrdLI25Ep_GDI9dKcxxk0OBhhxxV4MBZ8qsLexpUqxGjipVKO7wAU25c7m9HJpAKvY/w400-h300/DSC00761.JPG" width="400" /></a></div>Chvilku po čtvrté již odrážíme. A vyrážíme směrem severním. Nemáme žádný cíl, jen tak se projedeme kousek od pobřeží, které nás míjí svými strmými svahy. Na nich se tetelí nové terasovité sídliště, vlastně napolo položené paneláky. Jdu se rozhlédnout z přídě, která šumivě rozráží vodu. Její šum je však přerváván řevem různých tryskolodí, které vozí adrenalinové turisty po vlnách. Plují tu i ony pseudobárky, jiný motorový člun za sebou táhne nafukovací čluny ve tvaru položených podkov, předjíždí nás vodní skútr. V okolí sta metrů dovádí aspoň deset lodí, jen my se šineme důstojně. Dojedeme až na úroveň hory Arbel (181 m n. m., tj asi 390 m. n. Kineretem), kde se otáčíme. <p></p><p>A právě tady mi zastávkoval foťák, když se nechtěl otevřít na první dobrou. Objektiv se sice vysunul, ale hned zasunul. Definitivně se otevřel asi až napotřetí, ale to už jsem zmeškal zajímavý optický jev. Pod podmračenou oblohou je špatné světlo, ale na chvíli se vpravo od hory Arbel objevuje pravé falešné Slunce. To pravé Slunce je zakryto horou, stejně jako levé falešné slunce, vidíme jen to vpravo. (Proto je pravé, i když je falešné.) Už jsem viděl něco falešných Sluncí, ale nikdy ne takto osamoceně. </p><p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkRu-eaNwvrSGdArZIPZzhXAE5v9IY8PQEiby2iH2wr51KiJEI9wIyL5pOnZMj2w7Puw5ZzPnL9WYMK5zoN87dJk1nFJIKykxOLOY342nYzcYEvFIf-tgeb6q2TxxNXHmdl7zE9izpwVqWvUgDEeXYlayZlcDjFoTnzdUV46SdhQBN4wr0A62_7e9EUTc/s3000/DSC00152-Arbel1.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2250" data-original-width="3000" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkRu-eaNwvrSGdArZIPZzhXAE5v9IY8PQEiby2iH2wr51KiJEI9wIyL5pOnZMj2w7Puw5ZzPnL9WYMK5zoN87dJk1nFJIKykxOLOY342nYzcYEvFIf-tgeb6q2TxxNXHmdl7zE9izpwVqWvUgDEeXYlayZlcDjFoTnzdUV46SdhQBN4wr0A62_7e9EUTc/w400-h300/DSC00152-Arbel1.JPG" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hora Arbel z busu</td></tr></tbody></table>Radek nám vypravuje o mohutném zemětřesení v roce 1837, které rozdělilo původní biblickou horu Arbel na dva různé kopce, mezi nimiž je hluboká průrva. Aha - tak to vysvětluje podivný tvar této hory! Její jižní svah je pozvolný, avšak na druhé straně se příkře svažuje až na úroveň jezerního pobřeží. Nějaké pořádné zemětřesení už tu dlouho nebylo. Ale nejspíš opět nějaké přijde. Vždyť se plavíme uprostřed mohutného kontinentálního zlomu, který odtlačuje Středozemí od Asie!</p><p>Na palubě se ozývá reprodukovaná izraelská hudba. Píseň Hava nagila nás donutí rozhýbat naše unavené končetiny. "Radujme se a buďme šťastni! Zpívejme a buďme šťastni!" Ano, tančíme v kruhu, otáčíme se, zpíváme a radujeme se. Ale to už se blížíme k přístavišti. Dívám se aspoň z dálky na kdysi navštívenou starou mešitu z prvotní muslimské éry (670 občanského letopočtu). Takhle, z výšky vyhlídkové plošiny mi její minaret připadá nízký a úplně se ztrácí v pozadí bytového výškového domu. Ale přece jen právě podle toho domu sahá alespoň do výšky pátého patra.</p><p></p><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHkQlhKtMUd-bgDungMUvufXreNQGMoM60tAKgRhhyFDTFi3cwh7nIEO7rImKL1Tf-bUd3DL-jXe5NDYa9Ib_X7Gn5wPC5FckNVDdoaa0Yy5xEC752QLRqe9Mg_oc3QJAZ60Oz8clQ4WjHjYCo_Zb2oeh8-Gi_MUDyhlS2f0ek7keqXZnjMFouPtap9_c/s4440/DSC00788-orez.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3390" data-original-width="4440" height="305" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHkQlhKtMUd-bgDungMUvufXreNQGMoM60tAKgRhhyFDTFi3cwh7nIEO7rImKL1Tf-bUd3DL-jXe5NDYa9Ib_X7Gn5wPC5FckNVDdoaa0Yy5xEC752QLRqe9Mg_oc3QJAZ60Oz8clQ4WjHjYCo_Zb2oeh8-Gi_MUDyhlS2f0ek7keqXZnjMFouPtap9_c/w400-h305/DSC00788-orez.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pevnostní kavárna</td></tr></tbody></table>Z rozhoupané paluby snímám probuzeným foťáčkem i výše položenou pevnost beduínského vládce. Byli jsme u ní s partnerkou Janou v roce 2016, a tehdy vypadala náramně zpustle. Podle kovového žebříku, prorostlého silnými kořeny a podle zbytků historicky téměř soudobě používané místnosti jsem usoudil, že byla podle všeho nějaký čas obývaná současnými místními umělci, než i ti ji opustili. A zanechali po sobě jen trosky v troskách. Ale odtud od jezera je patrno, že na střeše objektu se rozložila kavárna s velkými skleněnými okny. Nedovedu si představit, že by něco takového skousli čeští památkáři. Ale v Izraeli to nejde často udělat jinak - vždyť celá země je obrovskou památkou, ve které však žijí a využívají ji lidé. A vytvářejí tak do budoucna nové památky...<p></p><p>Ale to už loď Lido 3 zakotvila. Pobyli jsme si na ni, hlavně na její větrné vyhlídkové palubě, pouhou půlhodinu. Alespoň jsme se nemuseli po hladině Kineretu procházet pěšky. Už na nás čeká Kamalův autobus. Odveze nás pár kilometrů zpátky na sever. Ještě musíme navštívit Magdalu, rodnou to vísku Marie Magdalény!</p><p>Ale o tom až někdy příště. </p><p><i>Dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 5. ledna 2024</i></p><p>Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael</a>.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7Z5WugUIh8tXG7iI-HwUnB9HxDkkRMfEYwQRNcZ7h1r3qBxLBP7cxNINpxb0uRjldjR1NIhBN4f_t7-Hfi88wc8cDr_PfjSBXn3R69b2fNGqQolK-KkGEZY0YDYXr8PpnVfzkanEDrCSt_0qVnaDQGq-RVlpba9lrEtWlTKEBdKcObnkJSJnC1eg5b4g/s3320/DSC00790-orez.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2560" data-original-width="3320" height="494" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7Z5WugUIh8tXG7iI-HwUnB9HxDkkRMfEYwQRNcZ7h1r3qBxLBP7cxNINpxb0uRjldjR1NIhBN4f_t7-Hfi88wc8cDr_PfjSBXn3R69b2fNGqQolK-KkGEZY0YDYXr8PpnVfzkanEDrCSt_0qVnaDQGq-RVlpba9lrEtWlTKEBdKcObnkJSJnC1eg5b4g/w640-h494/DSC00790-orez.jpg" width="640" /></a></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-58858913644249443922024-01-02T17:57:00.007+01:002024-01-02T18:04:57.984+01:00Nový rok: zase pozdě<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSgVV_OfKsikOMESHs2qU7Cpu-18N44V462gziebLN6-w7OuKKFoV2bu0ISn_MyPMFmZXdRc72tOYgEJherZFQezIzBKfLsZmK7F2QlgwOaPByHP9nMU0EfzrpW3WUcCms0mTr24rSdpt6jH4e7VX32pDDTOTC4XhI8DgSCB9uMZzYNvaVA9pbMrEPyBc/s640/Hodiny-2024.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="628" data-original-width="640" height="314" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSgVV_OfKsikOMESHs2qU7Cpu-18N44V462gziebLN6-w7OuKKFoV2bu0ISn_MyPMFmZXdRc72tOYgEJherZFQezIzBKfLsZmK7F2QlgwOaPByHP9nMU0EfzrpW3WUcCms0mTr24rSdpt6jH4e7VX32pDDTOTC4XhI8DgSCB9uMZzYNvaVA9pbMrEPyBc/s320/Hodiny-2024.jpg" width="320" /></a></div>Kdy nastal Nový rok 2024? To je různé podle časových pásem. U nás v Čechách to bylo tuhle neděli přesně o půlnoci středoevropského času. Jenže to je nepřesné. "Nedělní půlnoc" se jen tak říká, protože půlnoc každého dne je ve skutečnosti už začátkem dalšího kalendářního dne. Čas 24:00 prostě není v rozpisu hodin, leda tak v anglosaských zemích, kde je to 12 AM. (Ovšem tam mají ještě dokonce čas 12:59 AM, což je našich 0:59.) Půlnoc však z astronomického hlediska neexistuje, časem 0:00:00 začíná nový den a jeho první vteřina. <span><a name='more'></a></span><p></p><p>Zdá se to jako hnidopišství, ovšem letos mohlo mít rozhodování, zda dítě narozené o poslední půlnoci minulého roku má už nárok na letošní zvýšený příspěvek docela zásadní význam. Naštěstí se první letošní dítě narodilo "minutu po půlnoci" - a to císařským řezem, hm.</p><p>Počítání prvních vteřin nové hodiny, nového dne a nového roku podle úderů věžních hodin má ovšem také svá pravidla. Začátek nového časového údobí začíná prvním úderem hodinového zvonu. Předcházející cinkání čtvrthodin je totiž vždy rozdílné (jedno, dvě, tři nebo čtvero zazvonění je jinak dlouhé), stejně tak různě dlouhé je vyzvánění jedno- až dvanáctihodinové; to by pravidelně jdoucí stroje nezvládly. Proto vždy jen první úder hodinový je ten pravý počáteční.</p><p>Letos to Česká televize stihla perfektně, přesně v 0:00 se ozval první hodinový úder. V ten okamžik se měly rozeznět první radostné výstřiky a zpěvy hymny, rachejtle už měly vyletět. Jenže rachejtle lítaly už od odpoledne a skoro celou noc zněly téměř vždy aspoň nějaké. Jenže kdo by sledoval novoroční count-down na tak chytré televizi s tak pečlivým operátorem, co mám já, měl by podstatné zpoždění. Když by si pustil televizi včas.</p><p>Když jsem byl už dospívající puberťák, tedy v šedesátkách, pořídila nám maminka do domácnosti první televizní přístroj. Samozřejmě černobílý. Maďarský stroj značky Orion s obří úhlopříčkou snad 45 cm. Myl mastný, stál pět tisíc. No, tři měsíční platy (s kvartálními prémiemi). Ten, když se spustil, tak jste museli asi půl minuty čekat, než se ohřejou elektronky. Potom vám naskočil obraz jediného československého televizního programu. Stroj měl volič na čtyři předvolby, na nichž jsme si v mém rodném Liberci mohli nastavit vysílače na Ještědu, krkonošské Černé hoře, ústecké Bukové Hoře anebo občas mlnil i pražský Cukrák.</p><p>Teď mám televizi inteligentní, interaktivní, 4k, na ní se mi obraz otevírá do dvou vteřin. Někdy ovšem zhasne, někdy zhasne až potom, co si spustím aplikaci na příjem signálu. Někdy si svůj stroj zapnu až napotřetí, jednou jsem to musel zkusit devětkrát! Jo, ano, jsem na kabelu, protože můj provider poskytuje službu internet + TV levněji než samotný internet. A tak se vlastně nekoukám na televizi, ale na displej počítače. TV aplikaci si musím zapnout do deseti vteřin, jinak počítač usoudí, že jsem bez signálu a nutí mě hledat jeho zdroj. Ale většinou si navolím správnou aplikaci do těch deseti vteřin, a pak jen počkám, až se mi asi za půl minuty načte...</p><p>A pak ještě chvíli mohu sledovat takhle vpravo nahoře čas na televizním přístroji, který je <i>o vteřinu opožděn</i> proti atomovému času. Takhle vlevo dole vidím čas televizního signálu, který <i>je opožděn o asi dvacet vteřin.</i> A na samotném displeji pak běží obraz, co mi dodává aplikace, která zpracovává televizní signál, a ten obraz <i>je opožděn celkem o 34 vteřin! </i>Takže, když si někdo připíjí podle chytré televize, připojené na kabelovku, pak je už dávno po začátku nového roku! (Nerodit podle televizního signálu!) Zpoždění je přitom stejné jak u ČT24, tak na CNN Prima News. Jenom mi není jasné, milé doupátko, proč samotná originální CNN je opožděna na mém aparátu pouze o vteřiny tři!? </p><p>A taky nevím, jak zpožděn může být pozemní signál. Kdyby byl zpožděn stejně, pak by to byl signál, že české televize (množné číslo) vysílají záměrně signál až desítky vteřin po tom, co byl vytvořen. Šlo by o záměrné zpoždění a presumptivní cenzuru červeným tlačítkem. Ale vidím to spíše na zpoždění vyvolané zpracováním signálu ve vychytralé aplikaci, která umožňuje sledovat programy na všech kanálech až sedm dní zpátky. Protože nevěřím, že by se CNN Prima News domluvila s ČT na stejně dlouhé časové smyčce.</p><p>Atomové hodiny doma nemám, jenom radiobudík, který na dlouhých vlnách poslouchá rádiovou stanici DCF77. Ta vysílá výsledek z měření césiových atomových hodin z Fyzikálně-technického institutu v Braunschweigu. Mívali jsme v Čechách vlastní čas z hodin Československé akademie věd, který jako první evropský bezdrátový rozšiřovaly antény u Českého Brodu. Avšak v roce 1995 distribuce tohoto signálu skončila. Tehdy definitivně podlehla silnější a stabilnější konkurenci našich západních (severních) přátel z Německa.</p><p>Naštěstí jsem neslavil Silvestra u své televize, ale v partě přátel synka Honzy. Na televizi jsme se nedívali, hráli jsme stolní společenskou hru. Pět minut před půlnocí (podle místních kuchyňských hodin), jsme si připravili sklenky a "šampus". Půlnoc oznámil signál z mého hloupého mobilu, kde jsem si nastavil čas budíku na 1.1. v 0:00. A tak jsme si připili včas.</p><p>Alespoň to jsem si myslel, než jsem začal ověřovat ty různé časy pro psaní tohoto článku. A zjistil jsem, že můj mobil je oproti DCF77 opožděn o 10 vteřin!?!?! Takže letos jsem začal svátek Nového roku slavit zase pozdě!</p><p style="text-align: left;">Zkontroloval jsem teď, zatímco toto píšu, ještě čas na noťasu, a ten se zase <i>o tři vteřiny - předbíhá.</i> Nakonec jsem si našel stránku <a href="https://www.presny-cas-online.cz/" target="_blank">"Přesný čas on-line"</a> (v Brně:), a tam jsem si ověřil, že můj budík nekecá. Nařídil jsem si podle toho i své tikitálky se vteřinovkou. Ale na definitivní potvrzení si počkám, až na nástupišti metra. Protože jeho hodiny jdou přesně na vteřinu. Na desetitisícinu sekundy. Musí. Při tom intervalu 2'30", co tady na Béčku ve špičce máme...</p><p style="text-align: left;">Na letošního silvestra už budu chytřejší.</p><p><i>Psáno v Praze na Lužinách v úterý 2. ledna 2024, dopsáno přesně někdy po páté odpoledne.</i></p>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-32393075304859355172023-12-29T10:00:00.003+01:002024-01-05T13:21:15.007+01:00Ve vodách evangelia<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-devate-blahoslavenstvi.A231128_204856_p_doupe_nef" target="_blank">Hora Blahoslavenství</a>, <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-chleby-ryby-a-pitna-voda.A231208_203543_p_doupe_nef" target="_blank">Tabgha</a>, <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-synagoga-nad-jezerem.A231215_163858_p_doupe_nef" target="_blank">Kafarnaum</a>, tyhle povinné zastávky na Jesus Trail máme už odškrtnuty. <br />Všechny se nacházejí příhodně na severozápadním břehu jezera Kineret aneb moře Genezaretského, Galilejského či Tiberiadského. Ke kompletaci schází Magdala, ale dříve nás ještě čeká oběd. A po něm nám Radek poskytne ponoření do vln těchto evangelijních vod. Není to tak jednoduché, jak by si našinec představoval. Poprvé jsem se v nich koupal v roce 2006, a to jsem nevěděl, jaké mám štěstí, že bydlíme v hotelu Plaza Royal asi tři kilometry jižně od Tiberias. Odkud se jen sešlo k devadesátce, překročila se její svodidla - a hnedle se objevila příjemná plážička v zátoce. V samotné Tiberiadě, izraelském městě, zaslíbeném vodě jako jednomu ze čtyř živlů, je totiž trošku problémem dostat se vůbec k té vodě. Pláže jsou tu</div><p></p><a name='more'></a><p></p><div style="text-align: left;">a) silně soukromé, to na severu<br />b) nejsou pláže, ale přístav a neslezitelná navigace, to v centru<br />c) na jihu města se za vysokými drátěnými ploty nacházejí koupaliště s travnatými plážemi a schůdky do vody. Jenže ty ke koupání nabízejí jen miniaturní místečka odhadem tři na pět metrů, obkolesená bójemi.<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Radek však místní topografii velmi dobře zná. Takže jen pár minut a jsme u cíle. Dvě minuty se z Kafarnaum vracíme na západ do Tabghy, chvilku postojíme na křižovatce s devadesátkou, po které se za další minutu dostaneme k odbočce vlevo ke břehu jezera. Po ní jedeme další minutu po rovné silničce, vpravo je za plotem avokádová plantáž, vlevo kibuc Karay Deshe. Končíme na parkovišti, kam zavedl Kamal svůj šedý autobus přesně podle šipek s návodnými obrázky. Kdybychom měli karavan nebo obytné auto, zajeli bychom támhle vlevo, kdo chce jen stanovat, tak jde támhle vpravo. Tam se také platí. Jo, a nepouštějte si nahlas reproduktory!</div></div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj16FftRPnRO0HSIP3dEytZov9L2Nhq0oEgV-gjHR78UXx_pfjYrwHJoEdvAakDvXgZU_rFHuo_joogpolWiku0Yt5hWh9D29_18KZ_vqvxtwkdd6zwDfMzSYl3eQANBGvQx4XNCn1PgkBxnjvQ-Ld8t5LFWGjVG-vd2YtgqvzhhZ89xdZQHQzSUp1nUHs/s4690/DSC00664-orez.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3140" data-original-width="4690" height="268" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj16FftRPnRO0HSIP3dEytZov9L2Nhq0oEgV-gjHR78UXx_pfjYrwHJoEdvAakDvXgZU_rFHuo_joogpolWiku0Yt5hWh9D29_18KZ_vqvxtwkdd6zwDfMzSYl3eQANBGvQx4XNCn1PgkBxnjvQ-Ld8t5LFWGjVG-vd2YtgqvzhhZ89xdZQHQzSUp1nUHs/w400-h268/DSC00664-orez.jpg" width="400" /></a></div>Za zády máme vykopávky paláce z doby vlády Umajjovců v národním parku Churvat Minim, ale tam nesměřujeme. Směřujeme zejména k záchodkům v novodobém paláci. Má tak deset na dvacet metrů, jedno patro a v přízemí restauraci. Neexperimentuji a dávám si mezinárodně oblíbené dokřupava osmažené kužecí stripsy s hranolky na papírovém talířku. A pak už hurá k vodě. Procházím kempem, který stíní zeleň a spousta plachet. Je tu velice živo, nejspíš budou prázdniny, když jsou ty Svátky stánků. Místo sukot jsou tu stany a přístřešky nad jídelními stoly. Matky vybalují připravené jídlo z krabic, otcové grilují, děti si hrají na dekách, rozprostřených na trávě nebo pobíhají a výskají na dětském hřišti. Tahle pláž a kemp jsou zjevně určeny hlavně pro místňáky, a ti si je s velkým gustem užívají. Začátkem října tu panuje stále ještě příjemné klima, zimní deště přicházejí až v listopadu. Je to tu velmi nenáboženské a velmi přírodní. A to je vlastně "dobrá zpráva!"<div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgThXZlLV9DZajNsfiXjyQHvkz7PKg7vY6E1L_nUyp3W90siaQNXy43owkk_XlOxMLOCyr6rsyYzKih4hMPu75xkPvmDG0mNsep2jwHQvWUDlRshrz3E46Y9ZRoR40QQgZg-0IP39BVd2Zuj-NV-L2pdAKj5wrcXm06JdR5-3M2XX4fuKkikdxLo698lCA/s5184/DSC00678.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgThXZlLV9DZajNsfiXjyQHvkz7PKg7vY6E1L_nUyp3W90siaQNXy43owkk_XlOxMLOCyr6rsyYzKih4hMPu75xkPvmDG0mNsep2jwHQvWUDlRshrz3E46Y9ZRoR40QQgZg-0IP39BVd2Zuj-NV-L2pdAKj5wrcXm06JdR5-3M2XX4fuKkikdxLo698lCA/w640-h480/DSC00678.JPG" width="640" /></a></div><br /><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Naše výprava mi mezitím někam zmizela, jdu tedy samostatně ke skupině palem, které stojí ve vodě. Opravdu stoupla! Mezi kmeny zatopených stromů si foťáčkem přitahuji konstrukci stožáru, který se vznáší ve vodě. Před sedmi lety jsme s Janinkou viděli z Hory Blahoslavenství ve vodě ty stožáry tři a vypadaly jako stožáry telegrafní. Předpokládali jsme tehdy, že jde o jakási zařízení k měření výšky vody. Prohlédnout jsem si je mohl na displeji tehdejšího digitálu jen pětkrát zvětšené. Dnes dopoledne jsem ze stejného místa viděl už jen stožáry dva. A teď mám jeden na dohled svého třicetkrát zvětšujícího strojku. Z Hory to k němu bylo nejméně dva kiláčky, z pláže je daleko jen několik set metrů. Teď je zřejmé, že nejde o stožár, pevně zapuštěný do dna, ale nejspíš o bóji s poněkud nakloněným sloupem, k němuž je připevněn žebř, po němž se dá dostat na plošinku a ještě výše až úplně nahoru. Na plošince je kovová skříň a taky fotovoltaický panel. Ano, nějaké dosti rozměrné měřidlo zjevně. Ale přišel jsem si zaplavat!</div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEamUL4Hyw_Ew5q1u2qLgbV-qcWdXVm87VUaqx4iA69dpAgDKqTTnyIWF31Q5z643U_jhfczQ6sL5PkKw9rwv8cJ5faa7iVhZu6IGx0TyfriOt2HkhLcCKP0Bdzi5MiVW2Co3_db7RfaD8Z_JBcWA6TjF7LdiL_DmeeDiwgC4lwXfXPEebf_2fGZjXJpE/s2780/DSC00687-orez.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2780" data-original-width="2085" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEamUL4Hyw_Ew5q1u2qLgbV-qcWdXVm87VUaqx4iA69dpAgDKqTTnyIWF31Q5z643U_jhfczQ6sL5PkKw9rwv8cJ5faa7iVhZu6IGx0TyfriOt2HkhLcCKP0Bdzi5MiVW2Co3_db7RfaD8Z_JBcWA6TjF7LdiL_DmeeDiwgC4lwXfXPEebf_2fGZjXJpE/s320/DSC00687-orez.jpg" width="240" /></a></div>Skládám si šatstvo i drahocenný foťák na hromádku a až k vodě jdu v sandálech. Spíše balvany než valounky jsou nepříjemné a koupací boty jsem si zapomněl na hotelu. Pláž je hlídaná plavčíky a vodní hladina u ní je obklopena obdélníkem, který vyznačuje linie bójek. Uvnitř tohoto bazénu, který je dlouhý asi tři sta metrů, ale široký jen třicet metrů, je víc lidí než na pláži! Hlavně křičících a dovádějících dětí. Linie bójek, ohraničující levý bok hlídaného území pokračuje i na souši už jenom jako samotný provaz, který se táhne až k informační tabuli: Tady je pláž a tady se koupej. Za provazem je už zákaz koupání! Za provazem ovšem pokračuje obsazená pláž, také lidé se tu koupou, zákaz, nezákaz. Vysvětloval mi jeden znalec Izraele: "Zákaz znamená pouze, že je to na vlastní nebezpečí." A zde tedy mimo bezpečí plavčického dohledu. </div></div><p>A tak si jdu zaplavat do zákazu. Hlavně kvůli tomu, abych přitom ustavičně nevrážel do lidí. Protože však nechci příliš porušovat zákon, plavu těsně u bójek - jenom z druhé strany. Doplavu tak až na druhý konec hlídané pláže a tam, opět v zakázaných vodách, narazím konečně na naši bandu. Protože jsem to tu poznal jenom z vody nevím, že za pobřežní zelení se ukrývá rozsáhlý hostel. A mezi ním a pobřežím se nalézá ještě archeologické naleziště Tel Hodim, o němž se nedá v bedekrech ničehož nalézti. </p><p>A protože jsem si do vody vzal svoje vodotěsné hodinky (tlakově odzkoušeno u hodináře, že údaj "100 metrů" platí, tedy že s nimi lze plavati na hladině), mohu ostatním účastníkům koupání sdělit, že jsou tři hodiny a za půl hoďky už máme být u autobusu. Hlavně to mohu sdělit sobě, protože jsem netušil, že čas tak rychle ubíhá. Měli jsme tu i s obědem k dispozici dvě a půl hodiny!</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2tt-16-7K2Y-zEoRX-93FzkrLQNMom0vgyDxHrkyKfYfc5e3li2ygdNVte0jKpSJmIJ2frlzMbQxlHO-lzgyyI2XQJoR3KToEcY6XOEYhXTzhWeU7enGbpFe1AGsA59Pcli8r4h4fpY0Tk-S8eh5Tt_tkwVeOjzkfG8CNeBQIROYYHXps6Jpsh96R1CI/s5184/DSC00686.JPG" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3888" data-original-width="5184" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2tt-16-7K2Y-zEoRX-93FzkrLQNMom0vgyDxHrkyKfYfc5e3li2ygdNVte0jKpSJmIJ2frlzMbQxlHO-lzgyyI2XQJoR3KToEcY6XOEYhXTzhWeU7enGbpFe1AGsA59Pcli8r4h4fpY0Tk-S8eh5Tt_tkwVeOjzkfG8CNeBQIROYYHXps6Jpsh96R1CI/w640-h480/DSC00686.JPG" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Spíš balvany než valounky</td></tr></tbody></table><p>Zpátky k hromádce svých šatů to neberu po pláži, valouny by mě zdržovaly. Aspoň jsem si zkusil trochu rychlejší tempa. Moje hromádka šatů mě přivítala nedotčena, včetně foťáku. V půl čtvrté jsem už byl u autobusu, a ani tentokrát jsem nebyl poslední! </p><p>Vyjíždíme z kempu, na devadesátce odbočujeme doleva. Vracíme se do Tiberias. Čeká nás plavba lodí po jezeře. Ale to si nechám na příště. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/FNqsZOxvDlI" width="320" youtube-src-id="FNqsZOxvDlI"></iframe></div><br /><p>Dopsáno v Praze na Lužinách v pátek 29. prosince 2023</p><div style="text-align: left;">Koupání v Kineretu 2006 viz článek <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-mir-sabatu.A060814_220817_p_doupe_wag" target="_blank">Mír šabatu</a><br />Problémy s místním koupáním popsány na konci článku <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2016/10/nizky-tlak-nad-kineretem.html" target="_blank">Nízký tlak nad Kineretem</a> z roku 2016<br />Předcházející články z Izraele jsou přehledně zaparkovány na blogu Šamanovo doupě <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/Izrael" target="_blank">v záložce Izrael.</a></div><p><br /></p><p><br /></p></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1906580742419998654.post-75397306854550225112023-12-26T18:36:00.005+01:002023-12-26T18:36:51.874+01:00Můj Štědrý den<p><i></i></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><i><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAbMc4V_pzGm4zy5S2OexGNtl3Ylu3RrW9frWB71DI5sB4ItrGOAmUhTctsxqTulgiOva9sw-2EOflRwHgNIQwGMtBUU7klwHIcfnASBol4i6zcYziRVH-kseR7lkatRAcCOnWbS5nq81UGgvP7bQOCd40C86Mze215NObLQBhJFDkYXA8RHmgJMjmYOc/s1150/WIN_20231226_124334-orez.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1150" data-original-width="705" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAbMc4V_pzGm4zy5S2OexGNtl3Ylu3RrW9frWB71DI5sB4ItrGOAmUhTctsxqTulgiOva9sw-2EOflRwHgNIQwGMtBUU7klwHIcfnASBol4i6zcYziRVH-kseR7lkatRAcCOnWbS5nq81UGgvP7bQOCd40C86Mze215NObLQBhJFDkYXA8RHmgJMjmYOc/w245-h400/WIN_20231226_124334-orez.jpg" width="245" /></a></i></div><i>(Tradiční* slohová úloha)</i><p></p><p>Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem si vybral jedličku, která na mě čekala na kraji prodejního dvorečku u Billy na Jeremiášově. Anebo si ona vybrala mě. V každém případě byl nákup rychlý. Byl podvečer teprve 13. prosince, pár dní po začátku prodeje stromkův; stromkuchtivých zákazníků se ještě neukazovalo mnoho. V tomto případě jsem byl jediný. Mohl jsem hodit řeč s prodávajícím. Jedle Nordmann je od českého lesníka, který pěstuje vánoční stromky v okolí Benešova. Ale tenhle je z plantáží v Nizozemsku, kam podnikavý podnikatel rozšířil své podnikání.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p>Nechal jsem si stromek obrousit a zabalit, hodil ho do auta na nákup z Makra. (Mám kombík, sklopil jsem sedadla a stromek má i s vysokou špičkou jen asi metr a půl. Pročež stál jen baťovských 599. Aby se to vyrovnalo, tak zabalení stojí 31,-. A ostrouhání 30.) Doma jsem pak nenašel ten kovový trojnožkový stojánek, co jsem si před několika lety koupil, když jsem nemohl najít kulatý umělohmotný stojánek, co se dá plnit vodou, zato jsem našel ten kulatý umělohmotný stojánek. Na lodžii jsem pak do něj narazil jedličku na první pokus, načež naplnil vodou. Vpodstatě jen symbolicky, protože vodu přepravující kůra byla už okrouhána. Na lodžii se pak tahle jedlička mohla kamarádit s <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2019/12/muj-stedry-den.html" target="_blank">jinou jedlí, kavkazskou</a>, co jsem si kupoval před čtyřmi lety jako živý vánoční stromeček. Leč už ji netrápím tím, že bych ji v zimě stěhoval do bytu a pak ji zase vyháněl ven. Nedobře to snáší, žloutnou jí jehličky a tváří se mrzutě. Však je u mě poslední zimu; letos dorostla stropu lodžie. Na jaře ji hodlám přesadit. Má slíbený flíček v hájku u domu kamaráda ve Vráži. Alespoň jsem na ni na pár adventních dnů hodil aspoň vánoční světýlka. </p><p>Kalendář ukazoval svátek Lucie, slavívali jsme ten den narozeniny mé milé ženy Ivany. No, už deset let na Lucii rozsvěcím jen symbolickou památkovou svíčku. Hodně se toho změnilo během našich rodinných Vánoc, ale každoročně začínají nákupem stromku. To už je nejvyšší čas na pořizování dárků. Letos jsem si chtěl pořídit jeden pro sebe, a to nové brýle. V podstatě náhradní brýle, bez nichž vás ale v Rakousku (ale prý ani u nás!) řídit auto nenechají. I když máte brýle na nose. Dalekozrakost, krátkozrakost, astigmatismus, strabismus, to vše dokážou spravit správné čočky. Mám sice náhradní brýle, ale jsou to brýle, které přesně neodpovídají mému současnému vidění po operaci šedých zákalův. </p><p>I vešel jsem před jistým časem ke svému tradičnímu lužinskému optikovi, kde jsem zvěděl, že ty fleky, co mám na svých současných čočkách jsou důsledkem poškozené antireflexní vrstvy. A vztahuje se na ně reklamace. Tříletá. Ha! Načež jsem doma prohrabal doklady a našel ten od brejlí. A byly právě tři roky od jejich nákupu. Přesněji tři roky - plus jeden měsíc. Firma, kam optik brejle zaslal, avšak reklamaci uznala. I když jí to nějaký čas trvalo. Takže místo nových skel (parametry očních vad se mi už nemění) bude potřeba koupit si jen nových obrouček pro nová skla, co se už pro mě zdarma brousí. Stará skla se přitom vrátila do svých starých obrouček. A tyhle staré brýle jsou mi k dispozici. Avšak nebudu z nich mít náhradní brejle. Neboť jde o reklamaci, a ta stará vadná skla se musí vrátit. Titanové obroučky za osm tisíc mi zůstanou.</p><p>No, multifokál mě původně stál asi patnáct tisíc, to jsem vskutku rád, že tu reklamaci uznali! (Bylo zřejmě vidět, že jde o dlouhodobou závadu, kterou jsem většinou já, civěv přes ta skla, neviděl.) Do krásných obrouček nedokonale náhradních brýlí si pořídím bifokál za patnáct stovek. Zatím jsem si předvybral troje obroučky a pozval dcerku Terku, aby mi pomohla s dovýběrem. Naštěstí se mohla odtrhnout od svých povinností aspoň na půlhodinku už tenhle pátek před Vánocemi. Když jsem šel k metru, říkal jsem si, že si stejně vyberu ty brýle, co se mi zalíbily jako první. A ejhle - i dcerce se líbily nejvíce. A nestály šest tisíc, jak jsem se tuhle, když jsem <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/2023/12/dobrocinnosti-se-meze-kladou.html" target="_blank">psal o (ne)dobročinnosti</a> obával, ale jen asi tři osm.</p><p>To bylo dopo. Odpo dorazil z blízkého (25 km, 25 min) Kladna synek Janek, aby tradičně ozdobil stromek, pro nějž sem uvolnil místo na skříňce před oknem. Tradičně také postavil papírový betlém. Pro stromek použil z širokých zásob jen bílé ozdoby. Později jsem ho dozdobil trochu zlatem a průzračným sklem. Nový (asi třetím rokem) vánoční světýlka/bateriový ledkový řetěz taky svítí (vyzkoušeno v polních, vlastně lodžiových podmínkách.) I když se musí navolit až osmý program, aby svítil klidně a všelijak neblikal. Skutečné Vánoce začaly ozdobeným vánočním stromem. </p><p>Jenže to byl ten pátek po minulém čtvrtku, ve kterém <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-tati-jsi-v-poradku.A231222_210014_p_doupe_nef" target="_blank">vraždící magor</a> z Hostouně zařídil sobotní státní smutek. Tu sobotu dvacátého třetího jsem si dal budíka na sedm, abych dorazil k prodejcům kaprův včas. Už asi třicet let chodím do centra sousedního lužinského rondelu, tedy na Luka. Pravidelně vánočně tam je stánek rybářství pana Píchy z Veselí nad Lužnicí, jehož kapři jsou tak výteční, že si je jezdila kupovat dcerka až z Rajské Zahrady/Černého mostu. Letos už podruhé je nekupuje, po tom, co jí umřel manžel Tomáš. Na nákup rodinných kaprův chodím sám a kupuju teď taky jediného kapra - pro sebe a pro dcerku, se kterou slavíme Vánoce u mě. Přesně podle Terčina předpisu jsem chtěl kapra do dvou a půl kil. "Oni ti budou říkat, že už není, ale když vytrváš, nějakého ti najdou," poučila mě Tereza. A vskutku, první tři kapři měli hodně přes tři kila, až ten čtvrtý páčil 2,45. Nechal jsem si ho vyvrhnout a odšupinit. Samo, že nejdříve zabít. Hlavu uřízli a řekl jsem si o ni. Plus o dvě další, o které někdo neměl zájem - ačkoli si je ve váze zaplatil. A taky jsem si řekl o vlastní vnitřnosti - tedy vnitřnosti toho mého kapra, přece. Další vnitřnosti nakoupila Terezka zamražená předem, aby zas neměla na poslední den nervy.</p><p>Doma jsem ve vaně umyl kapra (a částečně i sebe) od krve a vystavil ho v hrnci na lodžii. A začal balit dárky. A tu jsem zjistil, že jsem sice dokoupil hodně zdobných balicích papírů, které jsem už měl, hodně barevných klubek vázacích stuh, co jsem ještě měl, ale nemohu najít lepicí pásku, kterou jsem asi nekoupil, i když jsem to plánoval, protože jsem ji neměl. A že mám málo bílých samolepek, na něž bych měl napsat jména obdarovaných. Naštěstí bylo teprve půl dvanácté, a papírnictví na Lukách prodávalo až do dvanácti. I zaběhl jsem tam. Stejně jako ráno jsem si na to vzal sněhuly, protože tento den byla všude břečka. Dva dny předtím sněžilo, a náhle se oteplilo. A kvůli předpovědi, že to stejně všechno roztaje, se rozhodla městská údržba, že se na prohrabování sněhu vykvajzne. A to jak ve Stodůlkách, tak i v té Terčině Rajské Zahradě/Černém Mostě. Chodníky byly neupravené, a tak jsem poprvé za mnoho let natáhl sněhule, ve kterých jsem se probrodil až na Luka. Koupil jsem lepičku, koupil jsem samolepky. A pak jsem zase vyplul směrem k domovu. Než jsem došel domů zastavil jsem se na minutu, ve které jsem vyslechl smuteční vyzvánění ze stodůleckého kostela sv. Jakuba Staršího. Smutně pršelo. My ostatní žijeme.</p><p>A doma jsem zjistil, že jsem zaplacené samolepky asi nechal v papírnictví. Leč to mě nezastavilo v balení dárkův. Už z předminulého týdne jsem měl umyty dlaždičky na podlaze (odhadem tak po roce; to, že je podlaha "omyvatelná", neznamená, že je "omývaná"), už z minulého týdne jsem měl (po několika měsících opět) vysáty koberce, přesto ještě zbylo dosti drobné poklízecí práce. Nicméně, když dcerka o půl jedenácté v noci dorazila, byl jsem už úplně hotovej. </p><p>Ráno kolem desáté nám nastal Štědrý den. Tereza vařila rybí polévku a připravovala bramsalát podle rodinného receptu (s jablky, bez vajíček, majonézy jen jemně, něco jogurtovin), já doň nejdříve rozkrajoval předem vařené brambory a sterilované okurky a fazolové lusky. Včas a v klidu jsme vše stihli za zvuku (nikoli obrazu, ten se nestíhal) známých vánočních televizních pohádek. Včas jsme se svátečně oblekli a svátečně povečeřeli - alespoň ve dvou. Kapr byl skvělej. Příští rok zas od Píchy, má zřejmě udržované rybníky. Při večeři mi samovolně upadla levá stranice/nožička brýlí. No - nedávno jsem si na ně v posteli klekl. (To byly ty pět let staré osmitisícové titanové obroučky.) Terezka šla do ložnice, koukat se, jestli neuvidí Jezule - a jako každoročně jej neuviděla. Zato v pokoji u stromku zazněl tradičně tradiční mosazný zvonek, co nosila koza babičky Hejtmánkový ve čtyřicátých letech na šancích Josefovské pevnosti v Jaroměři. (Zajímavo - po roce jsem sáhl do knihovny, kam jsem zvonek o minulých Vánocích odložil - a byl tam! Kdybych si ho předem někam na jasné místo připravil, pak bych ho nejspíš vůbec nenašel...) </p><p>Dárky rozdány, Tereza jásala hlavně nad vařičem Soto Windmaster, který se jí bude hodit na jejích skotských výletech, já byl dojat čtvercovým ubrusem s výšivkou nemlich stejnou, jaký měl ten ubrus, co jsme užíváním na zničili. Není tedy bílý, ani "hnědý", jak tvrdí synek, ale <i>medový</i>. Neznámý dárce na jednom trhu objevil paní s ubrusama, a když se zeptal "nemáte náhodou takovej?", tak mu trhovkyně příště donesla na výběr čtyři - a jeden z nich byl (skoro) přesně takovej! A taky jsem dostal novou sedlovou brašnu na kolo s mnoha vymyšlenostma, do kterého by se (po aktivaci veškerých prostor) vešel obsah menšího rodinného domku.</p><p>Další den pokračoval jako Dárkoden. Synek dorazil v poledne na oběd. Následovalo další rozbalování dárkův, óchání a áchání. Já jsem ocenil nový švýcarský nůž. Po třech ztrace/ukradených červených nožících je tento sice pouze se základním vybavením, zato tak velkej, že ho, doufejme, snad už neztratím/nenechám si ukradnout. Synkovi snad bude chutnat 40 % single malt Isle of Jura, zatím desetiletá, uvidí se, podle úspěchu, zda příště nebude dvacetiletá. (Honza se nedávno zmínil, že mu (asi po pouhých deseti letech užívání) už nechutná pivo, ale whisky že začala. Jinak k jídlu pije vodu. Nebo u vánočního kapra špetku (aby k řízení stihl odalkoholizovat) bílého rakouského zeleného veltlínu.) </p><p>Pokecali jsme a pojedli i cukrovího. Tereza vyrobila jen troje, ale donesla krabici s mnohodruhovým obsahem, který na vánočním večírku dostala od zaměstnavatela. Na poslední chvíli, než synek odjel, jsem si vzpomněl, že nám ještě dluží obsah scénáře jím postaveného betléma. Co si pamatuju: K jeslím přišli dárci s miniaturami dárků, zato za městem se tyčili obři. (Nejenom Mládek přišel na tuto obrácenou perspektivu!) Beránci a ovečky už nejdou postavit, tak jim Honza udělal "masový" hrob. No a tradiční "Šílený mnich" se tentokrát nikde tajemně neukrýval, zcela veřejně znechuceně odcházel. </p><p>Synek odešel zchuceně s nabalenými dárky i porcemi kapra, odešla dcerka. A mohl jsem si sám vychutnávat - no prostě jsou zase Vánoce. A na závěr něco veselého:</p><p>Jakýsi politický či křesťanský vůdce se čílil, že v Izraeli se válčí ausgerechnet i na Vánoce. Na Vánoce, jo? Židi a muslimové, ach jo, ani na svaté Vánoce si nedají pokoj!</p><p><i>Psáno tradičně* v Praze na Lužinách v úterý 26. prosince 2023. To to letí!</i></p><div style="text-align: left;">*Tradiční zde znamená tradici od roku 1997, od jehož ledna nepřetržitě píšu pro Neviditelného psa.<br />Tady je repasován <a href="https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-muj-stedry-den-1997.A071225_183307_p_doupe_wag" target="_blank">první Můj Štědrý den</a> z toho sedumadevadesátýho, přehled ostatních je přehledně uspořádán <a href="https://samanovodoupe.blogspot.com/search/label/V%C3%A1noce" target="_blank">na mém blogu v záložce Vánoce</a>.<br />(Zde jsou i další články, vztahující se k Vánocům, takže je toho přes třicet kusů.)</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP5AWzpEpZzqw05su4gXsjHg92c_A7YsB7IBxtLi5U8trSKYCW8CwOQu6yUKXzle38kGGnQw7AeIimBjau3CSx_XpCarJko11MV6_GJP-3oUAepfwjgOXmqfr-IUIWmVRVW533J9MUAfvRmodCLRxfswL36toCk2PFp5WDE2YrwBAuneFrunkwmXZgKXc/s1280/WIN_20231221_203620.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgP5AWzpEpZzqw05su4gXsjHg92c_A7YsB7IBxtLi5U8trSKYCW8CwOQu6yUKXzle38kGGnQw7AeIimBjau3CSx_XpCarJko11MV6_GJP-3oUAepfwjgOXmqfr-IUIWmVRVW533J9MUAfvRmodCLRxfswL36toCk2PFp5WDE2YrwBAuneFrunkwmXZgKXc/w640-h360/WIN_20231221_203620.JPG" width="640" /></a></div><br /><div style="text-align: left;"><br /></div>Šamanhttp://www.blogger.com/profile/13512447950542461219noreply@blogger.com