pondělí 22. března 2010

Je jaro, je

Že je jaro pozná se především podle toho, že jsem si už v neděli vzal jarní bundu. A pod ní, ovšemže, ještě zimní košili - vždyť "březnové slunce má krátké ruce".



Je jaro, na lavičkách na Karlově náměstí opět posedávají
bezdomovci, ačkoli před půl rokem magistrát vyhlásil jejich vyhnání z těchto míst. V parku parkovalo auto městské policie, městští policajti korzovali, perlustrovali podezřelé lavičkáře a vytěsňovali. Nu, zima je pryč, sluníčko svítí, bezdomovci se vrátili z Tyláku...

Před pěti lety jsem na Psu  psal o jaru biologickém:

"A to začalo sichr dnes, kdy jsem v našem parku uprostřed sídliště sledoval párující se kačenky. Na rybníku pod tubusem metra je ještě led, jen malá okénka vody u mostního sloupu poskytují osvěžení vodnímu ptactvu. Pozoroval jsem lužinskou čtyřku: Kačenu a tři kačery. Kačeři dělali, že jen tak postávají na břehu, ale jakmile kačenka trochu popošla, popošli taky. Kačena zastavila, kačeři též. Nakonec jim moje očumování začalo vadit a odletěli všichni někam mimo můj dohled. Společně."

Tak letos to byla lužinská šestka! Tentokrát jsem přišel ve fázi, kdy po hladině kolem kačenky rejdil bojovný kačer, který nejprve odehnal toho nejslabšího a potom dámu svého srdce hájil před třemi zbylými dalšími kačery. Neustále ji objížděl a odstrkoval další nápadníky. Až do chvíle, než ho klofla kačenka! Nestála o to, aby už byl ukončen výběr. Nakonec odstartovala - a za ní všichni, i ten pátý moula. Tak nevím, to je skutečně takový nedostatek kačenek, že se o ni musí prát pět kačerů? To lysky si v přítoku do rybníka už špacírují po dvou.                                                   

Ptactvo už vyhlásilo jaro v nejvyšší fázi. Rostlinstvo má opoždění. Kočičky teprve stydlivě vystrkují svoje pupeny. Tráva je kraťoučká, Ale je teplo, v úterý má být v Praze už 18 stupňů. Na Kazimíra pohoda. Takže kobzolí bude úroda.

Jo, je teplo, je. Biologické jaro řádí. A děvčata chodí v kraťasech.

Psáno v Praze dne 22. března 2010

10 komentářů:

  1. Větší vlastenec23. března 2010 v 0:43

    ***

    Jaro – tos byla ty, jen ty,
    a s létem už jsi mi odcházela.
    Pak podzim – ty hrozné blankytné tapety,
    má plstěná neprodyšná cela.

    Do rasovny vedou přichromlou kobylku –
    povadlé krátkodeché nozdry
    natáhly vůni mokrého jetýlku,
    a z krčmy pach koniny, jak sekyra ostrý.

    K průzračnosti plačtivých dnů
    rty, očima sálavýma přilnulas rychle
    jako k zakalenému flakónu
    voňavky ještě nevyčichlé.

    Spát, a nereptat. Nerebelovat,
    a spát. Neotvírat okna, jež se zaleskla
    v horečce červánků, když červenec k nebi stoupal,
    a plápolavý jak ohnivý opál,
    na rtuť tavil okenní skla
    a vážky vábil na svatební let –
    to, co dnes na římsách u podstřeší
    jsou mrtvější a průsvitnější
    než papírky vysypaných cigaret.

    Jak se mé zimomřivé okno ukládá k spánku!
    Jen mrákotný soumrak a syrovost ...
    Do ruky vezmu skleněnou baňku
    a vidím dutinky udušených vos.

    Jak vítr protahuje kotlinami!
    Chlad se schoulil se do klubka, fialový od zimy.
    -Prohmatej, větře, všechny prohlubně a jámy –
    mou píseň najdi mezi živými!


    (Psáno v optimistickém jaru roku 1917; http://www.infoliolib.info/rlit/pastern/temivar.html#27 )

    OdpovědětVymazat
  2. Přidám jednu jarní od ruského bolševika a pre-futuristy Velemira Chlebnikova:

    Říkadla a pranostiky jara
    v knihách zimy prozpěvují si.
    Modrooký vidí vítr, který čmárá
    na stydlivou zemi dopisy.

    V kmitech nazlátlého míčku v povětří
    rovnou do stínových topolových vějiček
    batolí se v ty dny devětsil
    pod krunýři zlatých želviček.

    OdpovědětVymazat
  3. VV
    http://en.easyart.com/art-prints/Marc-Chagall/Le-Jongleur-de-Paris-(1969)-162699.html

    OdpovědětVymazat
  4. Nebo spíš:
    http://www.abcgallery.com/C/chagall/chagall31.html

    OdpovědětVymazat
  5. Slunce otáčí stínem věcí,
    větrná křídla křehké mlýny lámou.
    Jsme v zemi bláznů, pojďme, zatančme si
    jednou, dvakrát.

    Což na hřbitově tančit smí se
    mezi životem, mezi smrtí?
    Proč ne, proč ne, má tanečnice,
    v zemi bláznů?

    J. Seifert: Jaro, sbohem

    OdpovědětVymazat
  6. Proč dojímají v klidném usmání
    víc nežli léta bouřné jásání?
    Proč svěží pupen, travka útlá, mladá,
    květ kočičky a petrklíčů řada
    na suché mezi více srdci poví
    než sytý paján léta vždycky nový?
    Tak dívka poví víc než zralá žena,
    než krása nahá krása zahalená.
    Co teprv má se otevřít, je nové ...

    Již chápu vás, jen pojďte blíž, ó snové!

    Jaroslav Vrchlický: Jarní chvíle

    OdpovědětVymazat
  7. Tak vypadá jaro zde: http://www.postimage.org/image.php?gallery=1_Zw01

    OdpovědětVymazat
  8. http://www.lesenfantsterribles.org/visioni-e-metalinguaggi/forma-linea-e-colore/
    Piet Mondrian: Il melo in fiore (Kvetoucí jabloň)

    http://www.youtube.com/watch?v=RnwuF-MCRuo
    Antonio Vivaldi: Le quattro stagioni: La primavera

    OdpovědětVymazat
  9. Jiří Orten: Předjaří

    Zatímco tiká pták
    a zpěv mu ještě nechce z hrdla,
    zvonečky slyším, lehce padající:
    vstávejte trávy, probuďte se, spící,
    od země do oblak!

    Jak je to nádherné,
    k ránu se protáhnouti!
    A řeky procitly, za hlavu ruce daly,
    za hlavu, za moře, ve kterém dlouho spaly -

    ó, roso, kampak jdeš?
    Jdu nebe pomodřiti.
    Jdu hlásek zvonkům dát, lehounce padajícím:
    vstávejte, trávy, probuďte se spící,
    probuď se kvítí!

    OdpovědětVymazat
  10. Chlebnikov, autor, kromě jiného Říjen na Nĕvĕ, Vojna v myší pasti, byl futuristou už od počátku vzniku skupiny kubofuturistů (Sadok sudej), spíš byl pre-bolševikem nebo fantabolševikem, když se podíváme na jeho číselné pojetí dějin. (Doski suďby).

    OdpovědětVymazat

Možnost komentování byla zastavena k půlnoci 31.12.2012.
Vysvětlení viz zde.

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.