Hoden jest dělník mzdy své

Hoden jest dělník odpočinku svého, napsal jsem tady minule. Fakt ale je, že pokud chce nějaké peníze navíc, aby si krom běžného živo bytí mohl pořídit dnes třeba hypotéku, dříve například automobil, nebo aby vybavit dítě do školy, tak v době svého plánovaného odpočinku maká. To se týká nejen lékařů, ale i třeba strojvůdců - tam ještě s fatálnějšími možnými důsledky. Doktor totiž uřízne jenom jednu špatnou nohu... 

Hoden jest dělník odpočinku svého

"Když se ti nelíbí nějaký zákon, nastol si vlastní, revoluční!"

Čtvrt století jsem pracoval ve směnovém provozu. Když měly děti ve školce vykládat, co dělá jejich tatínek, poradil jsem synkovi Jankovi ať řekne, že "hlídám elektřinu pro telefony". Ona ta práce na směny měla své výhody v tom, že různé příplatky za víkendové dny, za noční směny, za ztížené pracovní prostředí přidávaly k základnímu platu dalších až 50 % - když se započítaly i přesčasy. "Ranňáci" nám záviděli hlavně turnusové volno - protože jste šli do práce na tři dvanáctky, a měli jste oddělaný skoro celý týden. Už nikdo neviděl, že polovinu času jste strávili na nočních, tedy bez večerní rodinné pohody. Totéž se týkalo i víkendů a svátků. A na konci roku jste byli v práci buď na Štědrý den, anebo na silvestra.

Vzestup Dr. Husáka

Je to 55 let, kdy se Husák vypracovával z čučkaře na Prvního

Nemíním teď první vzestup od roku 1929, kdy se šestnáctiletý Gustáv (Augustín) stal členem Komunistického svazu mládeže, a pak se přes řadového komunistu (od r. 1933) vypracoval až po místopředsedu povstaleckého Sboru pověřenců, kde zastával místo prakticky ministra vnitra. Ta pověřenecká kariéra pokračovala i po válce, kdy se Husák stal předsedou mírového Sboru pověřenců, což byla de facto slovenská autonomní vláda, která na Slovensku vládla místo zvolené (61,43%) Demokratické strany. Českým debilním demokratům se však její vítězství nelíbilo a společně s československými  vyčůranými komunisty se shodli na tom, aby všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení celostátní československou vládou, tedy Národní frontě, tedy jejímu nejsilnějšímu údu, totiž komunistům (celostátně 31,1% - a to jim stačilo!). Demokratická strana (celostátně 14 %) pak byla po roce 1948 rozpuštěna. 

Pošta Česká, chcípající

Říká se, že když kobyla chcípá, pak nejvíce kopne. Teď mě kopla, tak já si do ní taky kopnu, a to hned dvakrát. Poprvé napůl nespravedlivě:

Jak ve čtvrtečním Magazínu MfD luštím křížovky, tak občas e-mailem posílám vyplněné tajenky na adresu redakce s důvěrou, že bych mohl vyhrát nějakou hodnotnou knihu. Křížovky luštím pravidelně, tajenky však většinou neposílám, protože většinou jde o romantické romány, psané neumělou inteligencí. Anebo zbytečně kruté severské krimi. Ale minulý týden vypadala kniha kvalitně (Místa, která navštívil Jára Cimrman), pročež jsem tajenku zaslal, a vida, ve středu mi přišla esemeska, že jsem vyhrál onu ždanou cenu! A že ji budu zejtra mít, protože knihu předávají České poště.

Aj vaj.

Pravomluv

Začal nový školní rok a rodiče i čtenáři zábavných magazínů jsou náhle zahlceni testy s příklady pravopisných chyb. Ty tentokrát nehodlám tepat. Hodlám dnes pranýřovat pouze špatné mluvení moderátorů, spíkrů, politiků, prostě mluvicích profesionálů. Člověk se ukecne - zejména respondent, tedy ten zpovídaný. Ale zlobí mne, že když v televizi mají moderátoři zpráv čtecí zařízení, tak že je už text v nich zřejmě špatně napsán! Přičemž ten musí někdo nejdříve zapsat a (měl by i někdo jiný) korigovat! Přesto můžeme už pravidelně žasnout nad nevídanými vidy ("budeme se soustředit").

Potíže se SIPO

A potíže nejen se Soustředěným Inkasem Plateb Obyvatelstva. Proč s ním platím poplatky za rozhlas a televizi? Vlastně jen z líných historických pohnutek. A hlavně proto, že k nim mám soustředěny i platby za elektřinu, které se zejména minulý rok bouřlivě vyvíjely. A SIPO si vezme právě tu částku, kterou od něj PRE, takto můj dodavatel veškeré síly elektrické, požaduje. Nicméně právě to se může stát příčinou zákazníkova okradení. A už se tak stalo, jak varuje policie Pardubického kraje.

Povstanie

Když 29. srpna 1944, tak samozřejmě Slovenské národné. SNP. V době reálného socialismu pravidelně slaveno. Čím více slaveno, tím méně jsme o něm věděli. A dnes víme ještě méně, ačkoli se připomíná státním svátkem. Ovšem státním svátkem cizího státu. Není to však tak dávno, co jsme se Slováky měli stát společný. Ale předtím zase ne, v době německé okupace, kdy Češi žili v Protektorátu, zatímco Slováci si od března 1939 užívali poprvé své samostatnosti v klerofašistické Slovenské republice. Užívali, pokud nemuseli utéci z Košic nebo z území jižního Slovenska, které zabrali Maďaři. Případně ze Žitného ostrova, který pro změnu zabrali Němci. Na podzim téhož roku, v rámci začátku 2. světové války, se Slováci poněkud zahojili při své invazi do Polska, kde slavili (dočasný ovšem) návrat částí Oravy a Spiše.

Když jsem šel náhodou kolem, pršelo

Šel jsem náhodou kolem, schoval jsem se před deštěm, co dělá politik ve svém volném čase je jeho věc, a co je vám vůbec do toho. Výroky veřejně činných osob ve vedoucím postavení, které dokážou nasířit. Protože prokazují papalášskou aroganci a pohrdání občany, jakými jsme trpěli za dřívějšího režimu. Komunistický režim padl, papalášské myšlení však zůstalo.

Jak jsme byli blbí

Johnson si drbe hlavu

Na můj minulý článek o začátku Pražského jara Co všechno jsme nevěděli v roce 1968 mi (mj.) přišly výtky: 

"Nevěděly to v roce 1968 jen děti, mezi které jste tehdy patřil" (pardon, bylo mi šestnáct, sedmnáct) a "Západ o tom věděl už týden". Západ věděl houby houbičky, stejně tak jako my. Američané měli své starosti s válkou ve Vietnamu a Francouzi a Italové se studentskými protesty. "Kremlologové" samozřejmě postřehli, že se československý (marný) pokus o reformu socialismu (komunismu) vůbec nelíbí v Kremlu, a také to, že v NDR probíhá rozsáhlé vojenské cvičení Sovětské armády. Západ jinak věděl konkrétně velký kulový. V květnu 1968 sice varovala US prezidenta Lyndona Johnsona CIA, že "československo-sovětské vztahy jsou v krizi" a začátkem srpna konstatovala, že "Sověti vytvořili velmi silné vojenské uskupení, které soustředili v blízkosti československých hranic". Ozbrojenou intervenci však CIA označila za „nepravděpodobnou, nelze ji však vyloučit“. (Viz článek Davida Hertla na irozhlasu.)

Co všechno jsme nevěděli v roce 1968

Předseda parlamentu oznamuje čs. vládě rezignaci prezidenta

Je tu zase Srpen, půlkulaté výročí. Jeho jednadvacátý den byl pro mne mým Nejdelším dnem. Avšak tomuto osudnému dni předcházelo Pražské jaro. To fakticky započalo už v Lednu 1968 nástupem Alexadera Dubčeka na komunistický trůn Prvního tajemníka. Pro mne byl ten člověk neznámý. Pamatuju se, jak začátkem ledna přišla máma domů z práce a ptala se, co je novýho. Protože už před Vánoci se to ve věrchušce mlelo. Až někdy mezi 3. a 5. lednem se plénum ÚV KSČ "rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky", takže Antonín Novotný se stal pouhým druhořadým členem Ú Vé. (Schody mu namydlil přelomový IV. Sjezd československých spisovatelů z června 1967, kde zazněly super kritické až antikomunistické projevy spisovatelů Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka, Václava Havla a mnohých dalších, a také listopadová revolta strahovských studentů, která byla následována policejní brutalitou i na kolejní, tedy univerzitní půdě - poprvé od Listopadu 1939.) Kdo na jeho místo? Nakonec se ho ujal právě doktor (RSDr.) Dubček. Tehdy jsme nevěděli, že na návrh samotného Novotného, kdy se měl stát kompromisem mezi nespokojenými Konzervami a nespokojenými Reformisty. Rozbouřené hlasování nakonec vyhrál pouze o jediný hlas právě tento v Česku vcelku neznámý První tajemník ÚV KS Slovenska.

Staré věci

Mám doma spoustu starých věcí. Tím teď nemyslím staré fotky po pratetičce své ženy, avšak předměty denního užívání. Třeba podnos jsme měli, krásný, starobylý, předválečný se secesizujícími držáky. Vzal si ho tchán někdy těsně po prohraném Únoru v roce 1948. Pracoval tehdy jako "kinooperatér" (promítač) a taky elektrikář v kině Juliš, které bylo tehdy ještě přímo propojeno s kavárnou. Žena Ivana vyprávěla, jaké to bylo nádherné, když se jako maličké dítě dívala na film, který lidem promítal tatínek Ruda, a zaměstnanci z vedlejší cukrárny jí k tomu nosili zmrzlinu. Jednoho zimního dne přišel pan Juliš do (ještě poslední den) svého hotelu a řekl zaměstnancům: "Vezměte si, co chcete." To byl moudrý pokyn, protože soudruzi, co pak přišli, skoro celé vnitřní vybavení časem zničili.

Ruská hra

Tímto článkem zatím končím výpisky Moby Dicka z jeho deníčku. Dostali jsme se jimi od Putinova Gruzínského roku 2008 až k Putinovu Ukrajinskému roku 2014. Tehdy byl Ruskem (zprvu tajně) okupován Krym a (až do loňska také tajně) východ Ukrajiny. Nebylo mým cílem nic menšího, než abych ukázal, že naším národním zájmem je udržet Rusáky co nejdál od našich hranic.

Ruská pohostinnost

Je to už devět let, co Západ "zvažoval možnosti" "jak přispět k deeskalaci" "konfliktu" na Ukrajině, zatímco čelný evropský kolaborant s Ruskem německý exkancléř pan Gerhard Schröder slavil v Petrohradě své 70. narozeniny. V Petrohradě proto, že zde sídlí Společnost Nord Stream AG os., jehož byl ruský agent Schröder předsedou výboru akcionářů. Hlavním akcionářem je ruská státní firma Gazprom, proto oslavence přišel obejmout i jeho starý dobrý přítel válečný zločinec (ještě z druhé čečenské války) Vladimir Vladimirovič Putin.

Evropa má stažené ocasy kvůli ruskému plynu.

O tom, že Ukrajinci se s držiteli ruských pasů mohou domluvit, svědčí i masakr v Oděse.

Faktor slabosti

Je to už devět let, co ruský carprezident Putin využil zkušeností soudruha Hitlera se sudetskými Němci. A podařilo se mu to podobně skvěle, jenom loňský pokus o dobrání „zbytkové Ukrajiny“ po tom, co Rusko odtrhlo východní ukrajinské pohraničí (vyhlášením fiktivních „lidových republik“), se nějak zvrtlo… Před devíti lety, kdy Moby Dick psal tyto své denní záznamy, to ještě nebylo zdaleka jisté:

Krmení ruského Otesánka

Připomínka z doby rozběhu 2. světové války: Západní státy začaly bránit svobodu svých spojenců až tehdy, kdy na jejich vlastní města začaly dopadat německé bomby! Před devíti lety, v době rozbíhající se agrese Ruské federace vůči Ukrajině, to euroameričtí politici taky nechtěli vidět. A i nadále jednali s Ruskem - jako s normálním státem. Jak ukazuje další část z devět let starých internetových vykopávek deníčku Moby Dicka: