Nejkrásnější jaro

Včera jsem si zase zkracoval cestu z práce přes Centrální park. Zatímco v březnu se kačeři o kačenky prali, aby se pak s nimi spárovali, po měsíci a půl je vše už jinak. Kačeři se sdružují ve svých pánských klubech, kačenky však nezůstaly samy. Po rybníčku plují jak doslovné mateřské lodi, obklopené hejnem drobných káčátek. A do toho hraje harfa... Tedy duní vagony z metromostu.



Jestliže se kačeři s kačenami i svými potomky ocitli na jednom snímku, je to proto, že tyto kačeny divoké, jinak zvané březňačky, nejsou už v městském prostředí příliš divoké. Člověk, stojící u vody, již není presumptivním nepřítelem, avšak krmičem. Proto k němu připlouvá všechna plovavá zvěřina, co je na dohled. (Avšak děje se tak třeba i na Blatným rybníku uprostřed Jizerek...) V tomto případě měly kačky smůlu, neb žádné drobivo jsem neměl. Ale taky měly štěstí, že foťák není puška – či prak.

V našem parku se vyskytuje mnoho různé zvěře. Hlavně psi, lidi a děti. Také šneci, zajíci a hlavně ptactvo nebeské i jezerní. Ne všichni se producírují po asfaltu nebo otevřené hladině. Páreček lysek černých má své hnízdo schované v tůňce mezi rákosím, kde se skrývají černá lysčátka. Možná tuší, že podobně jako kachna divoká jsou i ony lovnou pernatou zvěří. Inu, nikoli v době hnízdění, obvykle.

Posledně jsem básnil o kačenčí lásce – a dostalo se mi komentářů s recepty na pečenou kachnu. Nevím, jestli snaživí hosté nenajdou taky nějaký lysčí recept... Avšak lepší nežli kachna divoká či lyska přičernalá je jistě kachna domácí, i když asi nemá ten divoký šmak...

Ale v našem parku se zvěř nestřílí. Ani lidi se tu dnes nestřílí, už ne, a zatím ne. Stal se luxusní zahradou, kde se nacházejí dokonce veřejné toalety, mám pocit, že po roce 1989 snad první v obci. Zatím jsou zdarma a zatím se tu i zdarma může koulet bowling na dvou venkovních drahách. A taky se tu (zatím zdarma) dá vypůjčit náčiní k minigolfu, který se nachází pár set metrů západněji.

"A to vám vrací?" ptal jsem se paní... dispečerky.

"Ano, vrací. Záloha na jeden kus je 500 Kč."

To je pro dnešek vše. Teď jdu zase být chvíli nacioalistou a užívat si jaro. Pražské jaro. Mou vlast hrají ve Smetanově síni famózní Pražští komorní filharmonici, se svým 29letým dirigentem Jakubem Hrůšou. Živější a srdečnější, než dnes už poněkud zkostnatělá Česká filharmonie!
(I vy si je můžete poslechnout v přímém přenosu na Vltavě.)

Psáno v Praze dne 12. května 2010