Ve vodách evangelia

Hora Blahoslavenství, Tabgha, Kafarnaum, tyhle povinné zastávky na Jesus Trail máme už odškrtnuty.
Všechny se nacházejí příhodně na severozápadním břehu jezera Kineret aneb moře Genezaretského, Galilejského či Tiberiadského. Ke kompletaci schází Magdala, ale dříve nás ještě čeká oběd. A po něm nám Radek poskytne ponoření do vln těchto evangelijních vod. Není to tak jednoduché, jak by si našinec představoval. Poprvé jsem se v nich koupal v roce 2006, a to jsem nevěděl, jaké mám štěstí, že bydlíme v hotelu Plaza Royal asi tři kilometry jižně od Tiberias. Odkud se jen sešlo k devadesátce, překročila se její svodidla - a hnedle se objevila příjemná plážička v zátoce. V samotné Tiberiadě, izraelském městě, zaslíbeném vodě jako jednomu ze čtyř živlů, je totiž trošku problémem dostat se vůbec k té vodě. Pláže jsou tu

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem si vybral jedličku, která na mě čekala na kraji prodejního dvorečku u Billy na Jeremiášově. Anebo si ona vybrala mě. V každém případě byl nákup rychlý. Byl podvečer  teprve 13. prosince, pár dní po začátku prodeje stromkův; stromkuchtivých zákazníků se ještě neukazovalo mnoho. V tomto případě jsem byl jediný. Mohl jsem hodit řeč s prodávajícím. Jedle Nordmann je od českého lesníka, který pěstuje vánoční stromky v okolí Benešova. Ale tenhle je z plantáží v Nizozemsku, kam podnikavý podnikatel rozšířil své podnikání.

Tati, jsi v pořádku?

Vánuka 2019

Je to hrozný, co se stalo na Fildě.
Byli tam zavražděni mladí lidé.
Zítra ještě budeme truchlit.
Pozítří na to zapomenem.
Pokud to nepostihne naše blízké.

Dobročinnosti se meze kladou

Charita ČR

Dobročinnosti se prý meze nekladou. Ovšem pouze z pohledu obdarovaného. Těžko kdy žebrák řekne nad věnovanou stodolarovkou nebo pětitisícikorunou: "Pane, to už je moc." To spíš ten pán, dáma či organizace praví naopak: "Vás je moc, a musíme svou pomoc spravedlivě rozdělit."

Synagoga nad jezerem

Když jsem si doma nanečisto projížděl náš budoucí program v Izraeli, napadlo mě, že bych si mohl dovolit vůči průvodci drobnou partyzánštinu. Konkrétně samostatný trip po stezce kolem severního břehu Kineretu. Z Tabghy, kterou právě opouštíme Kamalovým šedým busíkem, bych mohl do blízkého Kafarnaum (aneb Cabernaum, Kapernaum či Kafer Nachum) dojít pěšky. Už jsem tam byl dvakrát, co nového tam asi ještě uvidím? Nejsou to ani tři kilometry, a zatímco by se zbytek výpravy kochal krásami tamních vykopávek, zbytky antické synagogy a futuristickým františkánským kostelem, já bych si užil přírody na modré značce. Však jsem si, když jsem tu byl podruhé, slíbil, že "někdy příště k němu musím najít zkratku po břehu jezera". Půjde to, když se domluvím s průvodcem, ne?

Sudetští Palestinci

Lidice, kibuc, který se nemohl bránit (1942)

Stýkání a potýkání mezi Izraelci a palestinskými Araby (Palestinci) ve dvacátém století bývá často porovnáváno se stýkáním a potýkáním mezi Čechy a českými Němci. Zde se z výšky století jednadvacátého pokusím poukázat na některé nezmiňované paralely: 

Nebyl sudeťák jako sudeťák. Existovali zlí henleinovci a existovali hodní sociální demokraté. Nejhodnějším z nich byl předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (DSAP) Wenzel Jaksch. V anglické emigraci se však choval jasně proněmecky a protičeskoslovensky. Zakázal například protinacistickým českým Němcům vstupovat do zahraniční československé armády. Hlásit se měli do britské armády. Aby tam mohli bojovat za svobodu své "sudetoněmecké vlasti". Skutečně, dodnes opěvovaný Jaksch - který by měl podle některých našich neohistoriků dostat nějaký český řád - obhajoval Mnichovskou smlouvu. Jen bez Hitlera. Naše nacisty si odsoudíme sami, prohlašoval například. Snažil se zabránit obnově ČSR v předválečných hranicích. Proto také, když v roce 1942 Velká Británie oficiálně prohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou, protestoval proti tomuto jejímu kroku.

Chleby, ryby a pitná voda

Minule  jsem si na Hoře Blahoslavenství  tak trochu postěžoval na spousty turistů, které zaneřáďují pohledy - a hlavně fotky - ze svatých míst v okolí Kineretu. Nedá se nic dělat. Hlavně na těchto místech podle evangelií konal ty nejprofláklejší zázraky rabbi Jošua aneb Ježíš Kristus, Syn Boží. První turisté - tenkrát se jim ještě říkalo "poutníci" - sem začali proudit už za vlády římského císaře Konstantina I. Velikého (306-337). A hned první turistkou byla jeho matka, Flavia Julia Helena Augusta, aneb svatá Helena. V roce 395 došlo k rozdělení Římské říše a Svatá země se dostala pod vládu její východní části. Ale příliv poutníků neustával, vzmáhal se. Kolem jezera rostly hospice/hostince, v Ježíšových stopách vznikly dokonce celé turistické trasy. Cestovní ruch v pravém slova smyslu měl zelenou. To skončilo po nešťastné bitvě u Jarmúku (638), která znamenala začátek nadvlády Arabů a islámu. Konec křesťanského turismu ale nastal až roku 1071, kdy se Jeruzaléma zmocnili turečtí Seldžukové, kteří přístup křesťanům utnuli.

První jízda

Vyzkoušel jsem si dneska poprvé, jak ladí o dvě čísla větší běžkařské boty z frcu za stovku
s vázáním na běžkách, které jsem před pěti lety našel u popelnice.
Ladily. Tak jsem si dal kolečko nejdříve na východ Centrálním parkem Prahy 13 k přehradnímu jezeru Asuán.