1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

2015: Pondělí, třináctého

Takovýto den jsem měl den před deseti lety. Nebo mohl mít. Pokud by se splnila moje vize z roku 2005. Tehdy vyhlásil časopis Softwarové noviny anketu "Jak bude vypadat digitální svět za 10 let" a já byl jeden z autorů, kteří se jí zúčastnili. Čtěte, smějte se a uvažujte, proč se má představa tak docela nenaplnila. A proč by elektronická všeobecná referenda mohla být velkým problémem:

Hřbitov hospůdek

U Švarců

Ano, slyšel jsem, jak těžko zápasí venkovské hospůdky o holý život. Slyšel, ale až když teď s přítelkyní Karlou projíždíme českými kraji, vidím padlé na bitevním poli.

Chvála obalů

Zobali vrabci, zobali, igelitové obaly...

Měli jsme u nás na Lužinách jednu sezónu bezobalovou prodejnu. Tedy prodejnu, kde si různé potraviny můžete koupit do svých přinesených obalů. Všelijaké zrní, oříšky, ovůcky a tak. Ba i mléko se v takových prodejnách najde. Když jsem ten krámek zaregistroval, zaplul jsem do něj, abych podpořil dobrou myšlenku. Jenže ouvej - neměl jsem s sebou připraven žádný obal. Nic to nevadí - mají pro vás obaly připraveny. Sklenice, lahve, dózy.

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem se nechal zlákat inzerátem firmy, která má sídlo na naší sídlištně okružní Jeremiášově. Zajel jsem tam se svým kombíkem značky Škoda Fabia, ale ta firma tam už nesídlí - stejně jako vloni. Leč hnedle vedle je naštěstí Makro a před ním stanoviště stromkův. Minulou středu tam takhle po setmění bylo ještě liduprázdno, a tak se mi pán od stromků mohl věnovat. Hnedle první jedle, již uchopil, se mi zalíbila, a já pravil: "Tahle si mě vybrala." A poprosil pána, aby mi ji rezervoval. Protože jsem neměl dostatek keše a musel zaběhnout do obchoďáku, kde jsem vybral peníze z bankomatu.

Konec památeční ledničky

Teď je nějaká prázdná...

Mám krásnou americkou ledničku. Mám ji nejméně patnáct let, spíš o něco více. Kupovali jsme si ji ještě se ženou Ivanou (která mi před jedenácti lety prostřednictvím rakoviny prsu zemřela).

"Máš v ní pěknej humus," konstatovala moje nová přítelkyně Karla. Milá, distinguovaná - a podle svých slov delikátní dáma.

"Já vím, hummus, ten tam je," přisvědčil jsem. "Míchám si ho s panenským olivovým olejem a olivami."

"Nemyslím humus jako chumus, myslím tím nebezpečné potraviny," pravila Karla, a začala se mnou konzultovat obsah ledničky (správně "chladničky", ale dovolte mi ten výraz používat - sami to tak děláte). "Kdy sis naposledy kořenil kuře thajksou omáčkou?"

Máslo za sto?

Ale samozřejmě! Příjmy od roku 1989, kdy stálo máslo desetikačku, vrostly asi desetkrát, proč by neměly podobně vzrůst i ceny? Brečíme nad penězi, které musíme cálovat za bydlení, včetně plateb za vodu, energie a paliva, ale i ty se za pětatřicet let zvedly "jen" desetkrát. Ale ano, tyto výdaje vzrostly enormě, ale to jen proto, že celkově se cenová hladina zvedla jen pět a půlkrát, kdežto bydlení zachovalo stejný nárůst, jako příjmy. Takže zatímco v roce 1989 jsme za své bydlicí jeskyně dali 19,3 % příjmů, letos to bylo už 26,3 %. 

Houby!

Rostou. Nebo rostly před týdnem, když začal Měsíc zase dorůstat. Ale hlavně bylo po dešti, oteplilo se - a bylo ještě před víkendem, kdy Pražáci jezdí plundrovat lesy na Kokořínsko nebo do Brd. Já se vypravil na plundr do okraje křivoklátských lesů.

Moje úvaha, že ve všední den nebude v lesích do 50 km kolem Prahy plno, se ukázala býti lichou. Už po cestě jsem viděl, že všechna místa, kde lze aspoň s přimhouřením oka zaparkovat na kraji lesa, jsou přeplněna auty. Moje tajné parkoviště, které leží mimo křižovatek s lesními cestami, odkud kdykoli může přijet veleobr na zpracování dřevní masy, byla avšak také poněkud zaplněna. Stávám tu sám, max jsme tu byli tři. Tentokrát bylo v okolí zaparkováno šest aut, ale ještě jsem se vešel. No jo, no, vyjel jsem hned po snídani, takže bylo poledne.

Narozeniny vesmíru

Ptal jsem se jednou Jiřího Grygara, co bylo před Velkým třeskem. Kterýmžto třesknul asi před 13,8 miliardami let, jak ukazují pozorování sondy Planck z roku 2013. Grygar odvětil: "Nevíme. A nemůžeme se to dozvědět. Ale ať bylo cokoli, teď už je to jedno."

A co třeba tohle: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo."

A stalo se to první den měsíce tišri před 5785 lety...

Santorini? Santorini!

Santorini? Ty jsi se zbláznil! Víš, jaký je tam nával turistů? Slyšel jsem potom, co jsem si zakoupil zájezd na tento řecký ostrov. Ale už jsem zaplatil zálohu a nechtěl jsem o její část přijít. A chtěl jsem se letos dostat hlavně do teplého moře. A podívat se do kaldery zaplavené sopky. Západ slunce, za kterým se na ostrov jezdí, mě až tak nezajímal. A když jsem se podíval do mapy, tak jsem se - navzdory televiznímu, novinovému a přátelskému varování uklidnil.

Návštěva u staré dámy

Evropští politici ořou na špatném poli

Alpské krávy

Kdy i Evropa uzná výhody geneticky upravených plodin?

O sedláckých bouřích bylo v uplynulém týdnu řečeno mnohé, i o jejich důvodech. Něco však řečeno nebylo, či bylo řečeno málo důrazně. Co by mělo důrazně zaznít je: Dotace jsou zlo! 

Sama myšlenka podpořit zemědělce v méně úrodných krajích, kteří se na oplátku starají o údržbu krajiny, která by jinak zplaněla, nebyla v počátku zavrženíhodná. Svědčí o tom krása alpinských luk. Které by nebyly tak krásné, kdyby se na nich nepásla stáda ovcí a krav. Které by se tam nepásly, nebýt dotací. Které se ale následně zvrhly. A to hned na několikeré způsoby.

Jak jsem se stal odpíračem

Konkrétně odpíračem zálohování PET lahví. Stal jsem se jím kvůli článku zdarmého metrodeníku, přesněji kvůli jeho titulku. Onen článek Pavla Hrabici byl zveřejněn ve středu 7. února t.r. na stránce 02 a vševysvětlující titulek zněl: "Odpírači v menšině. PET nyní zálohuje už 16 států." Takže pokud mám pochyby o tom, zda má recyklace PET lahví u nás smysl, když už tak se jich u nás valná většina recykluje, tak jsem náhle "odpírač". Což ve slovníku euroamerických pokrokářů má zjevně zpátečnickou příchuť. 

Sjet po nose malou skálu...

Kibuc Davidova louka, aneb Nir David, kam jsem vás slíbil zavést posledně, je jenom pár kilometrů od Bejt Šeanu. Konkrétně sedm kilometrů na západ, pod severními svahy horského masivu Gideon. (Na severozápadě je Gideon ohraničen výspou, kde kdysi stávalo staroizraelské město Tel Jezreel; zastavili jsme se tam v sobotu, hned první den našeho zájezdu. Je to odtud jen 12 km vzdušnou čarou. Izrael je opravdu malý.) Za deset minut jsme už vystupovali na dalším parkovišti. Opět jsme dostali rozchod a to na celé dvě hodiny. Protože už bylo půl druhé zamířili někteří z nás do sámošky. Koupil jsem si tam kuřecí šnitcl v housce plus hranolky. Něco, co se nemusí moc kousat. Během snídaně v Tiberias se mi totiž během jídla velmi hladce vylomil pevný horní můstek s pěti zuby, už by načatý z domova.

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem si vybral jedličku, která na mě čekala na kraji prodejního dvorečku u Billy na Jeremiášově. Anebo si ona vybrala mě. V každém případě byl nákup rychlý. Byl podvečer  teprve 13. prosince, pár dní po začátku prodeje stromkův; stromkuchtivých zákazníků se ještě neukazovalo mnoho. V tomto případě jsem byl jediný. Mohl jsem hodit řeč s prodávajícím. Jedle Nordmann je od českého lesníka, který pěstuje vánoční stromky v okolí Benešova. Ale tenhle je z plantáží v Nizozemsku, kam podnikavý podnikatel rozšířil své podnikání.

Hora strašlivého vítězství

Foto z roku 2014

Je stále ještě sobota 30. září 2023 něco po deváté hodině a naším turistickým busíkem odjíždíme od antické pláže nad Caesareou. Míříme na Muchraku, ale pod tímto názvem ono místo na Mapách.cz nenajdete. To si musíte zadat tvar "Muhraqa" a na Mapách se vám objeví Karen Karmel (474 m n.m.), nejznámější karmelská hora. Nejdříve se vyokruhujeme ze zdejšího archeopřírodního parku zpátky na pobřežní dálniční magistrálu No. 2 a po ní se pustíme na sever. Několik kilometrů projíždíme plání nekonečných rybích farem, když skončí, stáčíme se vpravo na sedmašedesátku směrem na severovýchod. Již po dvou minutách můžeme obdivovat jednu ze zvláštností silniční dopravy v Izraeli: Úrovňovou křižovatku(!) s příběžní dálnicí číslo 4. Počkáme na zelenou, pak ji přejedeme a stoupáme na náhorní planinu Ramat Menaše. Pár kilometrů je nám jeti po soukromé šestce, u mošavu Elyakim využijeme křížení mimoúrovňového a vydáme se po okresce č. 672 k severu do úbočí horského masivu Karmel. 

Old Good Jaffa

Nějak tomu nemohu uvěřit, ale jsem opět v Izraeli! Po nočním, částečně proklimbaném letu jsme na letišti Ben Guriona nastoupili do svého šedého autobusu. No, našeho - patří arabskému řidiči Kamalovi. Arabskému, abychom mohli cestovat i o šabatu. A protože jsme většinově sionisticky křesťanská grupa, pak máme i křesťanského řidiče. Jede klidně podle pravidel, ale už za půl hodinu nás vyloží ve stále ještě temné Jaffě, našem prvním postupovém cíli dne. 

Co nového u Berounky

Řízky s chlebem a kyselou okurkou?

V úterý jsem zase po delší době nasedl na kolo, abych se pustil po jedné ze svých oblíbených tras kolem Berounky. Tentokrát jsem vybral cestu opačným než obvyklým směrem. To jest po proudu řek. Takže z Lužin jsem se nejdříve vydal cyklostezkou kolem dálničního přivaděče k Pražskému okruhu směr Jinočany.

Šroubovák, prosím!

To jsem se jednou takhle v únoru ráno náhodou probudil s pravým ukazovákem pod bradou. Přesněji s bříškem prstu na krkavici. A pocítil jsem v té tepně bušení srdce ve svém pravidelném vteřinovém rytmu. Jenže každý čtvrtý tep chyběl.

Co se lyžování týče

Na sjezdových lyžích jsem nestál patnáct let. Od té doby, co mé milé ženě Ivaně po poslední lyžovačce na našich oblíbených Horních Mísečkách praskly přezkáče. Šla ze sjezdovky k penzionu Horské zátiší, když tu ji začala zábst levá noha. Kouká se, co je, a za ní leželo její chodidlo, tedy chodidlo jejích lyžařských bot. Už jsme si nové lyže nepořizovali. I když já funkční lyže i boty (obé po synkovi Jankovi) měl. A hůlky po dcerce Terce. Když jsem se poprvé stal nedobrovolným singlem, začal jsem jezdit na běžkách. Jezdili jsme s neregistrovanou partnerkou Janou v okolí Prahy, jednou se vydali na skok do mých Jizerek a poslední zimní prázdniny jsme jeli do jejích Žďárských vrchů. Před čtyřmi lety jsem po ní zdědil nové běžky. Nu a letos v této mizerné zimě jsem si letos (v rámci posledních přání) u jedné single agentury zpupně objednal týdenní zájezd do Alp. Když už mám to vybavení. Ve sklepě.