O slovenské radosti a české nedovtipnosti

Před třiceti lety vznikl náš novodobý samostatný stát Česká republika, krátce Česko, mezinárodně Czechia. V kalendáři máme 1. leden 1993 zapsán jako státní svátek - Den obnovy samostatného českého státu. Ale nějak přehnaně ho neslavíme, pokud vůbec. Pro mou generaci (*1951) nešlo o nový začátek, ale naopak o konec. O konec něčeho, s čím jsme se narodili, s čím jsme vyrůstali, co pro nás bylo neměnné. A najednou šlus.

Můj Štědrý den

Štědrý den by nemohl být štědrý, kdybychom se na něj náležitě nepřipravili. První věc, kterou musí člověk, který chce slavit tradiční české Vánoce mít je

1. Stromek

Stromek má být jehličnatý, ačkoliv prastará česká tradice, pocházející ještě z pohanských dob, velí zdobit stromek ovocný, a to živý stromek na zahradě či v sadě. To je ten stromeček, kterému zpíváme: "Stromečku vstávej, ovoce dávej, umej se, ustroj se, je Štědrý den!" Ještě dříve se zpívávalo "Stromečku vstávej, ovoce dávej, zaklep se, zatřes se, vždyť jsou Vánoce!" Čímž se mělo dosáhnout toho, aby stromek příští rok dobře rodil. Dneska se místo pěstování ovoce koupí jablko někde v supermarketu, ovšem moje letošní vánoční jablková nadílka pochází ze zahrady přítele Vlada v Černošicích, kterou jsem si tam v říjnu vlastnoručně natrhal.

Zázraky se dějí o Vánocích

Dal jsem té tmavé paní v metru stovku. Obcházela sedící postavy a ukazovala jim á trojkový papír, na kterém měla velkými písmeny vytištěno svoje smutné sívíčko: Syn zemřel, manžel je nemocný, stará se o tři děti, nemá na nájemné v ubytovně. Přišla zrovna, když jsem se uvelebil v růžku metrovozu, do kterého jsem nastoupil na Lukách. Nebyla o moc vyšší než já, když jsem seděl. Při jejím spatření mi naskočil název místa, ze kterého asi pochází: Besarábie. To je takové zděděné slovo ze Švejka, normálně slyšet není. Vždy jsem si představoval, že je vedle jiného podivného kraje, jakým je Předlitevsko. Předlitevsko, Zalitevsko a hned vedle je Besarábie. Až teď jsem se podíval na mapu - a docela jsem se trefil: Je to ten kus Moldavska a Ukrajiny, kde za Rakouska bylo Uhersko. 

Nerozumím tomu, co platím. A proč

V minulých měsících jsem se tu zastával nebohých dodavatelů síly elektrické, kteří sice vyrábějí levně, ale musí prodávat draho kvůli nesmyslné konstrukci cen elektřiny. Ta konstrukce je nesmyslná, protože dává do přímé návaznosti ceny plynu s cenami elektřiny. Přičemž vloni se z plynu u nás vyrobilo 8 % elektřiny - a pořád jsme čistý vývozce, což ale nemusí stále platit. S tou konstrukcí ceny je to tak, že nezaplatíte průměrnou cenu, ale zaplatíte maximální  cenu. To je, jako byste šli do značkové prodejny Škodovky, vybrali si tam Sebevědomě svou Fabii za 349.900 Kč, ale museli byste za ni zaplatit 1.179.900 Kč, protože ona autoprodejna má přece v nabídce i Nevšedně výjimečnou ENYAQ iV.

Poslední slova na Měsíci

 Před 40* lety stanuli lidé naposledy na Měsíci. Apollo 17 rozsvítilo nebe nad Floridou 7. prosince 1972 třicet tři minuty po půlnoci. 700.000 lidí z celého světa, kteří se přijeli podívat na poslední start pilotovaného letu na Měsíc, bylo za tříhodinové zdržení odměněno nezapomenutelnou noční podívanou na kilometr dlouhý plamen za zádí Saturnu 5. Za dvanáct minut už byla kosmická loď i se třetím stupněm na supernízké oběžné dráze ve výšce 169-178 km. Setrvala zde pouze tři oběhy, než vyrazila vzhůru za svým cílem. Stačila jedna drobná letová korekce, a zpoždění bylo dohnáno.

Velký a malý Měsíc

Moonship (2024?)

Když startoval Gagarin, bylo mi deset. Když na Vánoce 1968 létalo Apollo 8 jako první "manned spacecraft" okolo Měsíce, bylo mi 17. Je to právě 50 let (14.12. 1972 v 22.56 světového času) co "lidstvo" (americký Čechoslovák Eugene A. Cernan  a Harrison Schmitt) opustilo měsíční povrch na palubě odlétající krabice, která zbyla z lunárního modulu Challenger. Zároveň šlo o konec snu, který naše generace měla, falešného snu o osídlení vesmíru nebo alespoň Sluneční soustavy. Na nízké oběžné dráze dnes máme dvě orbitální stanice, na Marsu lidé přistanou nejdříve za deset let (což trvale platí už padesát let). Aspoň nyní se pozvolna začínáme vracet na Měsíc. A to hned na několika frontách. 

Vánoční povídka

Kde peníze nestačí

Kde peníze nestačí? V Česku. V Česku nestačí mít pouhé peníze, abyste mohli kandidovat na prezidenta. Říkal jsem si, když jsem sledoval smutný osud dvou podnikavých matematiků, kterým Ministerstvo vnitra kandidaturu neumožnilo. Karly Janečka a Diviše spojuje nejen toto, ale i matematický talent a vzdělání, jichž využili k legálnímu zbohatnutí - i když na různé úrovni. Oběma však stačily peníze k tomu, aby si na sběr podpisů pronajali profesionální firmy. Které daly práci i placeným sběračům.