Česká televize jako Al-Káida?

P. Štěpánek na PL

Ten titulek článku Petra Štěpánka, bývalého místopředsedy RRTV, aktuálního místopředsedy Trikolory zní malinko jinak: "Televize jako Al-Káida opozice". Článek jsem četl na názorové stránce Mladé fronty DNES už 30. dubna, Petr Štěpánek se jím pochlubil i na svém profilu na Parlamentních listech, kde se jím můžete osvěžit i dnes.

Oproti webovému článku vyzdobili kolegové z MfD Štěpánkův článek i tučným podtitulkem: "Spojení sil opozičních politiků, aktivistů, manažerů a redaktorů ČT a ČRo v souvislosti se změnou financování veřejných médií odhaluje, čemu a komu doopravdy tato média slouží". A doprostřed textu vypíchli v boxu jednu z ústředních myšlenek:

Lev za Plech!

V pondělí 19. ledna pořádala Česká filmová a televizní akademie tiskovou konferenci. V přímém přenosu na ČT24 byly oznámeny nominace 33. ročníku cen Český lev. Ou, Lev má celkem 25 kategorií, to jsem netušil. V každé kategorii pak máte tři nebo pět jmen, to se moderátoři něco namluvili. Ale mluvili svižně, příliš nevtipkovali, a tak přímý přenos netrval déle než půlhodinu. Na samém začátku tiskovky proběhlo oznámení vítězů dvou nestatutárních cen. Tu za nejlepší filmový plakát získal Michal Čermín (k filmu Franz). Cenu filmových fanoušků, o níž rozhodují filmoví fanoušci v anketě Česko-Slovenské filmové databáze uchvátila převelice černá komedie Na plech režiséra Martina Pohla. 

Animovaná Pyšná princezna. Proč?

V rámci vánočních svátků se různé české televize předháněly v rozsévání pohádek. Hlavně těch tradičních českých. I Česká televize přispěchala se svou přehršlí a v sobotu 27. prosince v hlavním večerním vysílacín čase hodila na obrazovky a monitory Pyšnou princeznu. Tedy animovaný klon superklasické české pohádky režiséra Bořivoje Zemana, ještě černobílé z 50. let. Ale dokázal tento film krom mnohdy doslovného kopírování nejen děje, ale i charakterů a podob původních hrdinů přispět něčím vlastním? Tato pohádka něco přibrala a něco ubrala.

JA, PliseckaJA MaJA

Martin, Klára a Petra

Maja Plisecká byla geniální baletka, která už ve svých jedenácti letech vystoupila v moskevském Balšom Těatru. Tedy v jedenácti a něco, protože se narodila 20. listopadu 1925 a v baletu Šípková Růženka tančila v roce 1937. Jako primabalerína zde vystupovala v mnoha světových rolích až do roku 1989. Zasloužilá umělkyně R(uské). S(ovětské). F(ederativní). S(ocialistické). R(epubliky). Národní umělkyně RSFSR a SSSR, nositelka Leninovy ceny a trojnásobná držitelka Leninova řádu, ta si přece musela žít v sovětském Rusku jako zářivá hvězda na purpurovém nebi, ne? Jenže Rusko bylo sovětské, a Sověti s oblibou podřezávali právě své hvězdy. Zejména, pokud byly "židovského původu". Přesněji pokud měly židovského tatínka jako Maja. A pokud se jejich maminka jmenovala Ráchel...

Chrám plný skla

Opouštíme s přítelkyní Karlou Pačinkovu huť, která sídlí v Kunraticích u Cvikova. Je Bílá sobota roku 2025, takže stále panují Velikonoce v Křišťálovém údolí. Akce, kdy se otevírají sklářské hutě, ateliéry a muzea. A také kostely. Jeden stojí hned vedle Pačinkova království. Takže ani nebudíme Eriku, takto Karlinu navigaci. Skleněné okvětní lístky, uchovávající zbytky čajových svíček, jež jsou postavené na žulových patnících na kraji cesty, co vede ke kostelním dveřím naznačují, že sklo bude pokračovat i uvnitř. Otvory v patnících prozrazují, že v nich kdysi spočívala dřevěná břevna, ale ty už dávno vzal čas. I propadlá dlažba z nepravidelných kamenů ukazuje, že zde leží už nějakou dobu. Možná ještě dříve, než byl v "empír-barokním slohu" vystavěn zdejší kostel Povýšení svatého Kříže, jenž byl vysvěcen v roce 1833. Býval tu od roku 1680 kostel sv. Josefa na místě dřívější hřbitovní kaple. A ještě předtím dřevěný kostelík pro změnu zasvěcený svatému Mikuláši. Jistě se to ví k roku 1358, stejně jako se jistě ví, že tento kostelík byl zničen okolojdoucími husity někdy kolem roku 1425.

Legenda jménem Jiří Pačinek

Je dopoledne o Bílé sobotě roku 2025, když s Karlou odjíždíme od petrovických kamarádů. Tam jsme si přes noc, plnou skleněných snů, odpočinuli od včerejší projížďky a procházky po zázracích Křišťálového údolí. Míříme do Kunratic u Cvikova. Ani nemusíme probouzet Eriku, takto Karlinu navigaci, abychom našli číslo 147, kde sídlí firma Pačinek Glass. Pece místní sklářské huti jsou umístěny v baráku, jehož architektura navozuje technicistní a starobylý pocit. Pocit je to oprávněný, protože ta budova bývala kdysi Strojní a traktorovou stanicí. Když čas trhnul sametovou oponou, neměly už STS smysl a domek se začal rozpadat. Před úplnou demolicí ho zachránil Jiří Pačinek, který si vyhlížel místo pro svou novou huť. Když už mu přestala stačit ta v Lindavě. Kde od roku 1992 pracoval ve sklárně AJETO ve sklářské dílně Petra Novotného.

Zázraky skla ve školce

Je stále ještě Velký pátek roku 2025, když s Karlou vyjíždíme z lindavské sklárny Ajeto směr Nový Bor. V rámci Velikonoc v Křišťálovém údolí tam na nás a další obdivovatele skla, skláren, sklářů a vůbec genia loci zdejší krajiny čeká spousta krás. Jako první si vybereme krásy, nalézající se v objektu firmy NOVOTNÝ GLASS. Navede nás tam Karlina navigace Erika. Prokroužkuje nás kruhovými objezdy na třídě T. G. Masaryka a dovede nás až k číslu 805. Zdřívějška vím, že nejlépe se parkuje za barákem, kde je pro návštěvníky připraveno hned několik parkovišťátek.

Foukneš - a je to!

Vyjíždíme ze Slunečné - já, přítelkyně Karla a její navigace Erika - od česko-brazilského sklářského ateliéru Hoineff Glass Art. Míříme do jedné z nejproslulejších skláren západní větve Křišťálového údolí, a to do Lindavy k firmě Ajeto. Cestou se však ještě chceme zastavit ve Floriánově huti v Častolovicích. Když se se svou Fabií vymotám s uzoulinké uličky, vedoucí k číslu popisnému 122, mám v hlavě podle domácí přípravy, že bychom měli nejdříve vyrazit vlevo na sever. Erika radí dát se vpravo na jih, avšak Karla poznamená, že jsme tudy přijeli. Erika nabízí i cestu rovně, o něco kratší, na jihovýchod. Zamířím tedy tam, ale po chvíli se asfaltová cesta mění v nádhernou vesnickou mlatovou stezku skoro tři metry širokou. Jo, kdybychom šli po modré pěšky, nebo snad jeli na kole, tak by se mi to líbilo. Jedu však autem, a tak se jen modlím, abychom nepotkali traktor.

Dcera národa - superkámoška

Originál

Shlédl jsem výpravný historický seriál Dcera národa, ve kterém vedle už osvědčených bardů zářila v hlavní roli Zdeňky Havlíčkové Antonie Martinec Formanová. A ptám se, proč byli v tom seriálu herci oblečeni do výpravných historických kostýmů, proč se natáčelo v nádherných dobových interiérech - když se ti herci chovali a mluvili ahistoricky.

Příběhy babičky Tamid

Ona se ta knížka jmenuje "Pohádkové příběhy babičky Tamid", ale tenhle název jsem do titulku nedal, protože příliš evokuje pojem "pohádky", a toto slovo má v českém prostředí, ausgerechnet ještě takhle před Vánoci, poněkud specifický význam. České pohádky jsou prostě jiné než pohádky bratří Grimmů nebo japonské pohádky. A příběhy babičky Tamid se mi při četbě občas pojily právě s těmi japonskými pohádkami. Ovšem silně se pojí s příběhy židovskými, a ne jen proto, že "tamid" znamená hebrejsky "věčný"...

Ahoj v našich dějinách!

"Ahoj! Věnuje osada ztracených srdcí," zní na trojúhelníkovité bílé vlaječce nápis, vinoucí se kolem obrázku opeřeného indiánského válečníka. Tato vzpomínka na fenomén českého trampingu se tentokrát nenachází v Muse, tedy Severočeském muzeu. Tam je jiná trampská výstava, psal jsem o ní před pár týdny.

Ne, tentokrát chci referovat o výstavě, která mapuje naše soudobé dějiny v celistvosti. "Naše" značí dějiny českých zemí a "soudobé" pak dějiny 20. století, jak je vypravuje nová expozice Národního muzea v jeho nové budově. Tramping do nich nepochybně patří, ale nakonec se jeho představení odehrává vlastně v jediné vitríně. Nelze jinak, mají-li se představit bohaté dějiny Česka během posledního století, i když se expozice rozkládá na 2.000 metrech čtverečních.

Propletené sféry

Městu Liberci patří lázně ímeni Jeho Majestátu Císaře Františka Josefa I., kde je dnes umístěna nádherná Oblastní galerie Liberec. Jste-li v Liberci, patří se patřit na umělecká díla, jež jsou v OGL vystavena. Protože jsem přes víkend ve svém rodném městě pobýval, navštívil jsem i tyto lázně. V bývalém bazénu (plavky ždímejte do výlevky) a jeho okolí jsem pak patřil na obrazy současné lipské dvojice, již tvoří Rosa Loy & Neo Rauch. Ti reprezentují současnou Lipskou školu a nejen německou, avšak celoevropskou moderní tvorbu.

Tříska ve Vlnách

Tak jsem se konečně dostal na ten tolik vychvalovaný film Vlny, který bude reprezentovat českou kinematografii na Oscarech. Jo, bylo to dobrý, ale mělo to třísku. A dobrý to bylo, protože to zobrazilo realitu, i když poněkud surrealisticky.

Úsvit robotů a tlapky koček

Od čtvrtka přes víkend probíhá v Juldě-Fuldě opět provizorně v Křižíkových pavilonech 29. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem na něm i právě před čtvrt stoletím, kdy se jednalo teprve o 5. ročník tohoto podujatia. Tehdy poprvé jsem na něj přišel ne jako knihkupec, ale jako čtenář. Součástí výstavy byly i desítky doprovodných akcí. Vybral jsem si besedu s britským profesorem robotiky a kybernetiky Kevinem Warwickem. Nakladatelství časopisu Vesmír ji konalo v souvislosti s vydáním Warwickovy knížky "Úsvit robotů, soumrak lidstva" a proběhla v sobotu od deseti hodin na balkóně střední haly. Tak si přečtěte, jaké byly před 25 lety představy o tom, čemu dnes říkáme "umělá inteligence":

Jak se prodloužit o 9 cm ZDARMA

V pátek jsem měl zase jednou hospodářský den. Kromě praní v pračce a mytí nádobí v myčce jsem se pustil do vysávání. Jenže než začnu uklízet, tak si nejdříve přece musím uklidit! Tu lavinu novin zejména, co mi z pracovního stolu spadla na koberec. Přitom jsem si ve zdarmých novinách všiml celostránkových inzerátů, které nabízejí různé zdravotní vynálezy zdarma. Jenže většinou je nabídka časově omezena - a vždy je omezena množstevně. Většinou na 100 kusů. A nejspodnější geologická vrstva novin pochází z 18. prosince loňského roku. O co jsem to přišel?

Černé peříčko zářivé Zlaté labutě

Televize Nova mě zlákala ke sledování svého nádherně vypraveného seriálu. Je několik důvodů, proč jsem ho tak rád sledoval a jen málo, proč ho sleduji s výhradami. A je jeden důvod, proč o tom píšu právě dnes, tedy 19. března 2024. A to, že předobraz obchodního domu Zlatá labuť, totiž Bílá labuť, byla právě před 85 lety otevřena pro nadšenou platící veřejnost. 

Obrácená pravda

1989 - nebo 1914?

Rozhořčená kritika filmu Narušitel

Takové krásné letecké záběry, takové pěkné písničky jsou v tom filmu, takoví (někteří) skvělí herci - a taková kravina to je. Tupá zápletka a nerealistický obraz normalizace. Major Zeman se záporným znaménkem. Ale Zeman byl profesionální dezinformace. Tohle bylo hodně neuvěřitelné - ale mlaďoši by mohli uvěřit téhle lži o reálném socialismu. Ne, milánkové, takhle to za normalizace nebylo - já ji zažil zhruba ve stejném věku jako hrdinové toho filmu.

Vítej, Nový roku 2023!

Silvestr jsem strávil mimo své domácí pantofle, jak to má být. Leč díky své šikovné televizi se mohu zpětně podívat, jak ho kde prožili. Ne, nejsem takový masochista, abych ve střízlivém stavu sledoval silvestrovskou zábavu, spíše mne zajímalo, jak se kde televizně vítal Nový rok.

Proč jsem šťastný

Jsem šťastný, protože jsem si při návštěvě Světa knihy mohl u nebesky žlutomodrého stánku nakladatelství Madal Bal od usměvavých lidí vzít okrověčervený letáček s červenožlutými květy v rozích a žlutookrovým sluníčkem uprostřed – a mám o čem psát. V jedenácti bodech zde mudrc Sri Chinmoy (1931-2007) sděluje, proč je žlutočervenookrově šťastný on:

Alabastrový úsměv krále Veserkafa

aneb Sluneční králové balí kufry

Jsou výstavy, které chce člověk určitě navštívit. Když ale trvají dlouho, návštěvu odkládá a odkládá – až je najednou výstavy konec a nazdar. Konec a nazdar výstavy Sluneční králové v Národním muzeu měly nastat už 7. února tohoto roku. O výstavu byl velký zájem, jenže korona zavřela všechna muzea. Národní muzeum proto se zapůjčovateli jednalo – a vyjednalo její trvání do 6. června. Bylo to málo, i NM jednalo dále, a vyjednalo prodloužení až do konce září. Ale pozor – tento měsíc má jen 30 dní, už se chýlí ke konci a více se prodlužovati nebude.