Makání pro Česko

„Už 10 let sedí v Evropském parlamentu za tradiční strany lidé, kteří nemakaj pro Česko.“

Tak praví na inzerátu volební strany č. 30 drsný muž, skrývající oči pod rudou kšiltovkou s hrdým nápisem SILNÉ ČESKO. Nad čepicí drsňáka se pak vznáší volební heslo „Vyměňte europoslance, co nemakaj pro Česko“. Je po vyhlášení výsledků eurovoleb, takže už víme, jak dopadli ti nemakačenkové a ti makačenkové. A můžeme, aniž bychom byli nařčeni z toho, že ovlivňujeme volby, vydestilovat z předvolební kampaně, što éto takóje „makání pro Česko“.

150 Kč

Ministr zdravotnictví nemá rád staré a nemocné lidi

Minulý pátek došlo ve vládní koalici k fatálnímu rozštěpení. Pokud jste na ně kvůli dalším fatalitám zapomněli, pak ho  připomenu. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček obvinil své vládní kolegy z porušení koaliční smlouvy:

„Pokud říká programové prohlášení vlády, že nebudeme zvyšovat spoluúčast a evidentně toto je zvýšení spoluúčasti, tak to nic jiného než porušení našich závazků není.“

Stalo se tak po oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestraníka za ANO), že do zdravotnictví přiteče na konto spoluúčasti pacientů o půl miliardy kaček více. A japato, že se podle socdem zvyšuje spoluúčast, když se celkově snižuje? Protože už zdravotní pojišťovny nebudou proplácet náhrady za obroučky brýlí!

Pocta židovským svátkům

V pátek 24. května 2019 od 19:30 máte možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. A taky se o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se – v rámci  Noci kostelů – koná v domě Husitského sboru v Táborské ulici č. 65. To je ten objekt s velkým zlatým kalichem na fasádě naproti zastávce Nuselská radnice, kterou obsluhuje tramvaj č. 18. Anebo se můžete svézt na Synkáč či Otakarovu, a odtamtud ten kousek dojít pěšky.

Co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová:

Poněkud zvláštní První máj

Jak jsem tuhle na Prvního máje psal, že před 50 lety komunisti zakázali prvomájové průvody, tak to není tak ouplně pravda. Pamětníci si pamatují nepřesně, dokumenty mluví přesně.

Dokument zvaný Rudé právo z neděle 4. května 1969 mne usvědčuje z omylu:

„Letošní 1. máj v hlavním městě Slovenské socialistické republiky – v Bratislavě – se prakticky nelišil od předchozích oslav svátku pracujících.“

Mám oči jako Harry

Ve čtvrtek 2. května odpoledne se zase na českých náměstích už po šestnácté četla některá jména z osmdesáti tisíc evidovaných českých občanů, zavražděných v období šoa. Vloni se četlo v 16 českých městech, letos už v jednadvaceti. V Praze probíhala akce v péči organizátorů z Nadačního fondu obětem holokaustu a Institutu Terezínské iniciativy na náměstí Jiřího z Poděbrad. Na toto datum totiž letos připadl Jom Ha šoa. Den památky obětí holokaustu – a hrdinství. Přišli velvyslanci Izraele, Německa, Rakouska a Slovenska. Přišel náš ministr zahraničí. Přišel pražský primátor. Tradičně i bývalý ministr kultury…

Stovky lidí, čekajících desítky minut ve spořádané frontě, četly pak z papírků několik jmen a k tomu příslušný rok narození. Do tohoto stručného životopisu se vešly už jen názvy koncentráků, kterými dotyčný prošel, a pak rok, kdy byl zavražděn. Zamordovana, murdered, ermordert. Četlo se totiž nejen česky, ale i hebrejsky, polsky, francouzsky, anglicky, německy a kdovíjakým jazykem ještě – podle toho, odkud čtec pocházel.

Srdce a mozek generála astronoma

Štefánik měl mnoho podob, dominují ovšem tyto dvě: Srdce a mozek. Nejdříve k mozku učence, vědce, pilota, organizátora.

Když v roce 1969 vyšla jako odezva dohasínajícího uvolnění poštovní známka k 50. výročí smrti generála Dr. Milana Rastislava Štefánika, byl jsem dosti překvapen. Hlavně proto, že obsahovala hned dva portréty. Známou, posmrtně zidealizovanou (bez ďobanců po neštovicích) podobu mladistvého (*1880, +1919) generála a vedle toho vousatou tvář mnohem staršího astronoma. Který byl ovšem mladší, odhadem tak třicet let. To bylo mé tehdejší největší překvapení. Obě podoby pro mne ilustrují rozdíl mezi fousatým verneovským 19. stoletím a leteckým století dvacátým.