Nácek Beneš

Ausgerechnet v době, kdy se v Brně koná sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se rozhodla čtveřice "nezávislé skupiny moravských aktivistů" namalovat na rudo ruce sochy prezidenta Edvarda Beneše, stojící před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Sochu ještě ozdobili kartonem s hanobícím nápisem "Český nácek škůdce Moravy". Minimálně jeden z těchto "aktivistů" je rovněž členem Moravského zemského hnutí. Tomuto hnutí "není jedno, že se Morava vylidňuje, zatímco Praha a blízké okolí roste". A: "Nepotřebujeme, aby nám z dalekého státního hlavního města určovali, na co půjdou peníze z našich kapes. My sami přece víme, jaké jsou potřeby nás, naší obce, našeho regionu i naší země. Protože tady žijeme. O svých záležitostech si umíme a chceme rozhodovat sami."

Hrdinové z lágrů

Tři řady plotu z ostnatého drátu. Venku strážní se psy. Uvnitř 6 metrů široký pruh "zakázané zóny". Zde se střílelo bez varování. Z kulometů na strážných věžích.

Spaní na třípatrových kavalcích. Nástup na apelplace ve čtyři ráno. Pak fasuňk polévky. Pak kácet stromy. Večer rozdělení chleba podle splnění normy. Nad normu 900 gramů chleba, norma za 700 g, kdo neplnil 500 g. Nemocní 300 g. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo nejí, umírá. Denně až 200 lidí z 2000 v pracovním lágru. To byl také důvod, proč ho pravidelně doplňovat.

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Slovenské zrkadlo. Strieborne. S Tisom

Avers pamětní medaile

V několika mých facebookových bublinách se objevilo rozhořčení nad faktem, že "vydavateľstvo Majitelé mozku prináša v limitovanom stokusovom náklade (!) jedinečnú pamätnú medailu na počesť spoluzakladateľa Slovenskej republiky, ako aj prvého a doposiaľ jediného autentického prezidenta samobytného slovenského štátu". Míněn tím je válečný zločinec Dr. Jozef Tiso. Někomu vadí, že ausgerechnet osmdesát let od konce druhé světové války, ve které nacisté zavraždili na šest milionů Židů, je adorován klerofašista Tiso, masový vrah, který má podíl na smrti 58.000 slovenských Židů. Němci je odvezli s jeho souhlasem a s podporou jeho vlády do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. První Slovenská republika odsun Židů sama dobrovolně organizovala, za jeden "kus" odvezený k likvidaci dokonce  třetí říši  ještě platila 500 říšských marek - což jiné státy v područí nacismu nedělaly.

28. říjen 1918 v Liberci, aneb Co mi děda nevypravoval

V naší rodinné tradici se udržovala zkazka, že bába s dědou měli svatbu právě 28. října 1918. Takže dvacátého osmého října vždycky dědeček vyvěšoval československou státní vlajku na balkon. Pokud by se to nějakým lidem třeba z uličního akčního výboru nelíbilo, tak říkal, že ji vyvěšuje na výročí své svatby. Jenže oni na tom rochlickém kopci nad Libercem drželi spolu, protože to byli většinou předváleční Češi, a tak s tím ani za komunistů neměl problém. Pamatuju se právě na zlatou svatbu 28. října 1968, která samozřejmě po nešťastném 21. srpnu probíhala v určitém smutném flóru. A co o té svatbě a dalších osudech mé rodiny z různých střípků vzpomínek i dokumentů vím,  a co by mi děda mohl vypravovat, to by znělo asi takhle:

Jak jsme nezvítězili v II. světové válce

Terezín, židovský hřbitov.

Jak to, že nezvítězili? Vždyť přece 8. května slavíme jako "Den vítězství", ne? Ano, ale až od roku 2004. Před tím to byl "Den osvobození". Ostatně datum 8. května slavíme díky vystoupení kooptovaného poslance Federálního shromáždění za Občanské fórum pana Ing. Miloše Zemana. Ten tuto otázku vznesl na plénu v rozbouřeném roce 1990 ještě před volbami, a tehdy byla schválena změna v datu. A byl i zkrácen název, jenž předtím zněl "Den osvobození od fašismu". Ačkoli s historicky zažitým poválečně užívaným pojmem "fašismus" by se dalo polemizovat, protože tehdejší německý okupační režim byl "nacistický", přesto byl ten název o něco lepší než ten původní. 9. květen jsme jako státní svátek slavili od roku 1952 pod záměrně zfalšovaným názvem "výročí osvobození Československa Sovětskou armádou".

Terezínský vzkaz do prefašistického Slovenska

F. Gál na letošní Terezínské tryzně

Třetí květnová neděle je už od roku 1947 termínem, kdy se na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně koná Terezínská tryzna. Veřejnost se většinově domnívá, že právě Malá pevnost je tím hlavním bodem německé okupační krutovlády v Terezíně. Jde ale jen o jedno ze tří míst nacistické perzekuce v této oblasti. Malá pevnost byla za Protektorátu "policejní věznicí" pod správou gestapa, kde tato "policie" zavírala, mučila a popravovala české "zločince" - tedy odbojáře a politické odpůrce. Avšak hned za řekou Ohří se rozkládá pevnostní město Terezín, které od roku 1941 do konce II. světové války sloužilo jako židovské ghetto. "Vůdce daroval Židům město," ozývala se tehdy německá propaganda. Ve skutečnosti se jednalo o přestupní stanici do vyhlazovacích táborů na východě, kam byli Židé, jejich "míšenci" a všichni, jež zrůdné Norimberské zákony jako Židy definovaly, uklizeni z očí veřejnosti. Sejde z očí, sejde z mysli, a vždyť nakonec tam mají svoji samosprávu a žijí si po svém...

Táta v Liberci

Táta v Liberci 1995

Můj židovský dědeček Otto (ročník 1896) si 28. října 1918 vzal na liberecké radnici českou dívku Emílii a děti vychovávali jako československé vlastence. Také proto táta Milan (těžký ročník 1921) nenosil v okupované Praze, kam naši museli před Němci po Mnichovu utýct, tak tam nenosil hvězdu Davidovu. Ačkoli se to po 1. září 1941 už muselo. Pro Židy. Ale on se jako Žid nikdy necítil, ačkoli ho tak partaigenossen i soudruzi furt vedli. Jenže táta byl tvrdohlavej.

Osvobozeni od vítězství

Opět budeme slavit osmý květen jako Den vítězství. Bohužel, strašně dlouho jsme slavili 9. května jako Den osvobození... A protože jsme byli osvobozeni, byli jsme vděčni osvoboditelům, místo abychom oslavovali vítěze. A protože jsme byli vděčni osvoboditelům, hodně jsme jim dovolovali.

Osvětim - velká čísla, malé příběhy

Foto: Muzeum Auchwitz-Birkenau

Když 27. ledna okolo třetí hodiny odpoledne dorazila 106. pěší brigáda 1. ukrajinského frontu, jíž velel major Anatolij Šapiro, takto ukrajinský Žid, k bráně osvětimského lágru naskytl se vojákům neuvěřitelný pohled: 

„Když jsme otevřeli bránu, spatřili jsme lidské trosky, doslova jen kosti potažené kůží. Někteří tam postávali bosí, přestože byl ukrutný mráz... Snažili se nás dotknout, snad aby se přesvědčili, že je to pravda,“ vzpomínal na to později Šapiro, jemuž se podařilo po válce emigrovat do USA.

Javoříčský pomník ruským vraždám

Pohled zleva

V neděli 28. dubna si několik set lidí připomnělo 79 let starý nacistický masakr v Javoříčku, které Němci vypálili 5. května 1945, jen několik dní před koncem II. světové války v Evropě. Jeden z největších hromadných masakrů na území tehdejšího dochcípávajícího Protektorátu rozpoutali příslušníci jednotky SS zvláštního určení pod velením pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna. Přijeli sem dnes neprůjezdnou silničkou od asi 5 km vzdáleného hradu Bouzov, kde měli své hnízdo. Několik set metrů před vesnicí silnice překračuje mostkem potůček Špraněk, který tu vtéká do potoka Javoříčka. Na tomto anonymním místě bylo zastřeleno prvních pět javoříčských mužů. Možná tu byli na poli, nebo pracovali v lese. Ale to byl jen začátek.

Liberec jde do NATO

Po čtvrtstoletí, pouhém i dlouhém, repasuji svůj dobový článek ke vstupu Česka do NATO. Doufám, že i dnešní generace si vezme za své můj tehdejší slib, vyjádřený v poslední větě tohoto článku z konce minulého tisíciletí.

Dnes večer [11. března 1996] bude z liberecké radnice vypálen slavnostní ohňostroj. Dnes odpoledne vstupuje Česká republika prostřednictvím 9. roty chemické ochrany sil okamžité reakce dislokované v místních kasárnách do NATO. Chemici jsou elita naší armády a mají mezinárodní kredit.

Povstanie

Když 29. srpna 1944, tak samozřejmě Slovenské národné. SNP. V době reálného socialismu pravidelně slaveno. Čím více slaveno, tím méně jsme o něm věděli. A dnes víme ještě méně, ačkoli se připomíná státním svátkem. Ovšem státním svátkem cizího státu. Není to však tak dávno, co jsme se Slováky měli stát společný. Ale předtím zase ne, v době německé okupace, kdy Češi žili v Protektorátu, zatímco Slováci si od března 1939 užívali poprvé své samostatnosti v klerofašistické Slovenské republice. Užívali, pokud nemuseli utéci z Košic nebo z území jižního Slovenska, které zabrali Maďaři. Případně ze Žitného ostrova, který pro změnu zabrali Němci. Na podzim téhož roku, v rámci začátku 2. světové války, se Slováci poněkud zahojili při své invazi do Polska, kde slavili (dočasný ovšem) návrat částí Oravy a Spiše.

Pamatuj na Coventry, Putine!

Mission Impossible: Ghost Protocol

Kerčský most byl napaden a poškozen. Nebudu opakovat, co to pro koho znamená. Jednou ranou byl přerušen jeden ze dvou silničních mostů tohoto soumostí a zároveň zapálen cisternový vlak na vedlejším železničním mostě. Udivuje zde více věcí: Jak kdo zařídil, aby se výbuch udál tak, aby došlo k paralelnímu poškození? Obecně se má za to, že vybuchl bílý kamion či velká dodávka s masivní náloží. Mohlo jít o sebevražednou misi? Anebo zneužití "vedlejších obětí"? Anebo tam dopadla inteligentní střela náhodně zrovna v tom nejvhodnějším okamžiku?

Svéráz ruského nacismu

Divadlo Mariupol před.

Ve válce se často stane, že cílem útoku je nezamýšlená oběť. Někdy jsou postřelovány vlastní jednotky. Říká se tomu "přátelská palba". Někdy jsou postřelovány civilní cíle. Říká se tomu "kolaterální ztráty" či "vedlejší škody". Toto se děje omylem. Pokud dojde k cílenému útoku na civilní obyvatelstvo, říká se tomu "válečné zločiny", stejně tak, jako jde-li o mučení, znásilňování a vraždy civilistů nebo popravy rukojmích, ba i vojenských zajatců. Sami jsme toto zažili v době Protektorátu i v době Českého povstání. Pamětníků je již málo, přesto v rodinné historii a následně i v historii národní toto známe - či měli bychom znát. Třeba události na Zelené lišce, kdy mladí esesáci postříleli lidi, kteří se ukrývali ve sklepech. A předtím je často bestiálně mučili.

Svéráz ruské války

Proměna ruského "Davaj časý!" v běhu let

V květnu 1945 se tři heftlinci, osvobození z rakouského lágru v Gusenu (pobočka blízkého Mauthausenu) rozhodli, že nebudou čekat na žádné organizované dobrodiní a vrátí se domů sami. Přes kopečky to měli na nádraží v Dolním Dvořišti asi 60 km, a tak si na cestu "zorganizovali" kola. Někde kolem Freistadtu museli překonat demarkační linii mezi US Army (která je 5.5. osvobodila) a Rudou armádou. Na čáře je zastavila hlídka tří malých Rusáčků s flintami v rukou. Hoši měli od Amíků správné bumážky s velikými kulatými razítky - prozatímní papíry, že jsou propuštění vězni. Jenže to nestačilo. Od vojáčků spojeneckých osvoboditelských sil se jim dostalo důrazného příkazu:

"Davaj časý!"

Putin překonal Putina

Putin se dnes často srovnává s Hitlerem. Na demonstracích, v komentářích, ba někdy i v projevech politiků. Vzdělaní oponenti tohoto srovnávání či přirovnávání hovoří o "Godwině zákonu". Nejde o zákon, avšak o pouhý aforismus, týkající se internetových diskusích, jenž zní: "Pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné." A kdo se toho dopustil, debatu prohrává a stává se 4E(VER) K(o)K(o)Tem a nezbývá mu nic než KYS (spáchat sebevraždu).

Vstanou noví Hitlerové

Existuje prý nepřeberné množství paralelních vesmírů, ve kterých probíhají podobné děje s mírnou obměnou. Historii našeho vesmíru snad známe, podívejme se, jak by mohla vypadat historie ve vesmírech sousedních:

Cesta k odsunu německého obyvatelstva

Je to už 75 let, kdy odjezdem posledního vlaku se sudetskými Němci oficiálně skončil jejich odsun z Československa. Na půdě CEVRO institutu k tomu v pondělí 25. října proběhla minikonference s názvem Odsun – proč a jak?

Pozvánka CEVRO