Ve vodách evangelia

Hora Blahoslavenství, Tabgha, Kafarnaum, tyhle povinné zastávky na Jesus Trail máme už odškrtnuty.
Všechny se nacházejí příhodně na severozápadním břehu jezera Kineret aneb moře Genezaretského, Galilejského či Tiberiadského. Ke kompletaci schází Magdala, ale dříve nás ještě čeká oběd. A po něm nám Radek poskytne ponoření do vln těchto evangelijních vod. Není to tak jednoduché, jak by si našinec představoval. Poprvé jsem se v nich koupal v roce 2006, a to jsem nevěděl, jaké mám štěstí, že bydlíme v hotelu Plaza Royal asi tři kilometry jižně od Tiberias. Odkud se jen sešlo k devadesátce, překročila se její svodidla - a hnedle se objevila příjemná plážička v zátoce. V samotné Tiberiadě, izraelském městě, zaslíbeném vodě jako jednomu ze čtyř živlů, je totiž trošku problémem dostat se vůbec k té vodě. Pláže jsou tu

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem si vybral jedličku, která na mě čekala na kraji prodejního dvorečku u Billy na Jeremiášově. Anebo si ona vybrala mě. V každém případě byl nákup rychlý. Byl podvečer  teprve 13. prosince, pár dní po začátku prodeje stromkův; stromkuchtivých zákazníků se ještě neukazovalo mnoho. V tomto případě jsem byl jediný. Mohl jsem hodit řeč s prodávajícím. Jedle Nordmann je od českého lesníka, který pěstuje vánoční stromky v okolí Benešova. Ale tenhle je z plantáží v Nizozemsku, kam podnikavý podnikatel rozšířil své podnikání.

Tati, jsi v pořádku?

Vánuka 2019

Je to hrozný, co se stalo na Fildě.
Byli tam zavražděni mladí lidé.
Zítra ještě budeme truchlit.
Pozítří na to zapomenem.
Pokud to nepostihne naše blízké.

Dobročinnosti se meze kladou

Charita ČR

Dobročinnosti se prý meze nekladou. Ovšem pouze z pohledu obdarovaného. Těžko kdy žebrák řekne nad věnovanou stodolarovkou nebo pětitisícikorunou: "Pane, to už je moc." To spíš ten pán, dáma či organizace praví naopak: "Vás je moc, a musíme svou pomoc spravedlivě rozdělit."

Synagoga nad jezerem

Když jsem si doma nanečisto projížděl náš budoucí program v Izraeli, napadlo mě, že bych si mohl dovolit vůči průvodci drobnou partyzánštinu. Konkrétně samostatný trip po stezce kolem severního břehu Kineretu. Z Tabghy, kterou právě opouštíme Kamalovým šedým busíkem, bych mohl do blízkého Kafarnaum (aneb Cabernaum, Kapernaum či Kafer Nachum) dojít pěšky. Už jsem tam byl dvakrát, co nového tam asi ještě uvidím? Nejsou to ani tři kilometry, a zatímco by se zbytek výpravy kochal krásami tamních vykopávek, zbytky antické synagogy a futuristickým františkánským kostelem, já bych si užil přírody na modré značce. Však jsem si, když jsem tu byl podruhé, slíbil, že "někdy příště k němu musím najít zkratku po břehu jezera". Půjde to, když se domluvím s průvodcem, ne?

Sudetští Palestinci

Lidice, kibuc, který se nemohl bránit (1942)

Stýkání a potýkání mezi Izraelci a palestinskými Araby (Palestinci) ve dvacátém století bývá často porovnáváno se stýkáním a potýkáním mezi Čechy a českými Němci. Zde se z výšky století jednadvacátého pokusím poukázat na některé nezmiňované paralely: 

Nebyl sudeťák jako sudeťák. Existovali zlí henleinovci a existovali hodní sociální demokraté. Nejhodnějším z nich byl předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (DSAP) Wenzel Jaksch. V anglické emigraci se však choval jasně proněmecky a protičeskoslovensky. Zakázal například protinacistickým českým Němcům vstupovat do zahraniční československé armády. Hlásit se měli do britské armády. Aby tam mohli bojovat za svobodu své "sudetoněmecké vlasti". Skutečně, dodnes opěvovaný Jaksch - který by měl podle některých našich neohistoriků dostat nějaký český řád - obhajoval Mnichovskou smlouvu. Jen bez Hitlera. Naše nacisty si odsoudíme sami, prohlašoval například. Snažil se zabránit obnově ČSR v předválečných hranicích. Proto také, když v roce 1942 Velká Británie oficiálně prohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou, protestoval proti tomuto jejímu kroku.

Chleby, ryby a pitná voda

Minule  jsem si na Hoře Blahoslavenství  tak trochu postěžoval na spousty turistů, které zaneřáďují pohledy - a hlavně fotky - ze svatých míst v okolí Kineretu. Nedá se nic dělat. Hlavně na těchto místech podle evangelií konal ty nejprofláklejší zázraky rabbi Jošua aneb Ježíš Kristus, Syn Boží. První turisté - tenkrát se jim ještě říkalo "poutníci" - sem začali proudit už za vlády římského císaře Konstantina I. Velikého (306-337). A hned první turistkou byla jeho matka, Flavia Julia Helena Augusta, aneb svatá Helena. V roce 395 došlo k rozdělení Římské říše a Svatá země se dostala pod vládu její východní části. Ale příliv poutníků neustával, vzmáhal se. Kolem jezera rostly hospice/hostince, v Ježíšových stopách vznikly dokonce celé turistické trasy. Cestovní ruch v pravém slova smyslu měl zelenou. To skončilo po nešťastné bitvě u Jarmúku (638), která znamenala začátek nadvlády Arabů a islámu. Konec křesťanského turismu ale nastal až roku 1071, kdy se Jeruzaléma zmocnili turečtí Seldžukové, kteří přístup křesťanům utnuli.

První jízda

Vyzkoušel jsem si dneska poprvé, jak ladí o dvě čísla větší běžkařské boty z frcu za stovku
s vázáním na běžkách, které jsem před pěti lety našel u popelnice.
Ladily. Tak jsem si dal kolečko nejdříve na východ Centrálním parkem Prahy 13 k přehradnímu jezeru Asuán.

ŘSD nerozumí

Po panu premiérovi a ministrech školství a zdravotnictví  teď nerozumí ani Ředitelství silnic a dál nic. Diví se, jak si mohl uklouznuvší kamion s přívěsem dovolit na Dé jedničce prorazit svodidla a vjet do protisměru. Přesněji, diví se a nerozumí jeho mluvčí Jan Rýdl. Ten pro Mladou frontu Dnes(, včera a zítra) pravil k úterní havárii u Humpolce:

"Ta svodidla jsou certifikovaná, jsou relativně nová, vyměňovaná při modernizaci D1, dokonce mají větší zádržnost než ta předchozí. Že by je kamion prorazil, to se nesmí stát."

Tajná blokáda Prahy odhalena

Čtvrtek 14.9.2000
Svátek má Radka

14.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Tajná blokáda Prahy odhalena                                

Jan Kovanic 

Na mnoha místech Velké Británie, Německa, Belgie a Nizozemí jsou dopravní tahy blokovány kamiony, jejichž majitelé tak protestují proti zvyšování cen pohonných hmot. Podobné protesty se chystají v Polsku, Španělsku a Itálii. V České republice panuje zatím klid. Přesto i na části pražského vnějšího okruhu kamiony úmyslně blokují dopravu.

Deváté blahoslavenství

Foto vodočtu z r. 2016

Ale že jsme si ten druhý den našeho pobytu v Izraeli užili do poslední mrtě! Psal jsem posledně. Faktem však je, že já si tu úplně poslední mrť neužil. Nesešel jsem hned po večeři dolů do centra města podívat se na nábřeží v místech, kde stojí kovová plastika ve tvaru jezera Kineret. Abych si vodečet, kolik vody aktuálně ukazuje tento umělecký vodočet. Ani jsem se nestavil u staré mešity. Rovněž jsem nezkontroloval nedalekou hrobku rabína Maimonida. Nejdříve jsem se věnoval notebooku, kopírování a prvnímu roztřiďování dnes pořízených fotografií. A taky vyřizování mailů a odklikávání zpráv na Facebooku. A najednou bylo jedenáct a zítra vstáváme zase kolem šesté. No dobře, Tiberias si prohlédnu zítra. Nakonec - užil jsem si tohoto města v roce 2016 se svou neregistrovanou partnerkou Janinkou; teď je třeba jít spát, zítra nás zase čeká náročný program.

Pan premiér nerozumí

Profesor (politologie) Petr Fiala (ODS), takto současný premiér české vlády a zároveň bývalý ministr školství (a mládeže a tělovýchovy) nerozumí v současné vlně protestů zejména stávce ve školství. Vždyť vláda meziročně zvyšuje rozpočet a učitelům garantuje plat na 130 % průměrné mzdy, tak co ještě učitelé chtějí?

Ani docent (muzikologie) Mikuláš Bek (STAN), toho času ministr školství (a ml. a t-v) svým učitelům nerozumí. Vždyť učitelé si od ledna polepší "v průměru" asi o 2.500 korun. 

Od vodopádu k vodopádu

Z občerstvovacího místa na severním konci Kirjat Šmona, kde jsme společně s místními vrabci drželi po návštěvě přírodního parku Tel Dan  oběd nejdříve sjedeme po silnici 90 k jihu, odbočíme z ní na východ na silnici 977 a po nějakých celkem 10 km dorazíme do kibucu Neot Mordechaj. Ten byl založen osadníky z Anglie, Rakouska a samozřejmě Československa. Stalo se tak teprve v roce 1946 v místě, kde do té doby byli v okolí pouze arabské vesnice. Arabům se to nelíbilo a na své nové sousedy zaútočili hned po založení osady. A zabili přitom dva zakladatele. 15. května 1948, druhý den po vyhlášení nezávislosti Izraele na toto území zaútočilo z východu 4.000 silně vyzbrojených syrských vojáků ze 7 km vzdálených Golanských výšin. Ze západních, asi 6 km vzdálených hranic to prublo na Izrael celkem 2.000 Libanonců, ale těm se vůbec nevedlo. Toto území, přiřčené tehdejším plánem OSN Izraeli, zůstalo židovské díky izraelským vojákům teprve se tvořící armády. Od šestidenní války v roce 1967, kdy Izrael dobyl Golanské výšiny, odkud Syřané s chutí ostřelovali vesničany, pracující na poli, se ona východní hranice posunula o dalších fantastických 15 km. (Více o dnes zprivatizovaném kibucu na Wiki.)

Od hradeb Tel Danu k hranicím Izraele

Minule  jsem končil v okamžiku, kdy překvapený průvodce Radek nešťastně stál před zavřenou závorou přírodní rezervace Tel Dan s hrstí našich zbytečných stodolarovek. "Tyhle nebereme!" sdělila mu rezolutně místní závorová kasírslečna. Přesto byl náš (tedy Kamalův) busík vpuštěn do areálu Tel Dan, abychom nepřekáželi štrůdlu autobusů, který se za námi začínal tvořit. Dostali jsme se tak ke kafím, které nabízela zdejší občerstvovna a také k toaletám. Mohl jsem si udělat pár fotek v klidu, který jsem kvůli přesunování naší turistické téměř třicetihlavé grupy tak často postrádal. Radek mezitím vyřizoval nedorozumění na kase. 

SRDCE IZRAELE

  (Modlitba)

Severní pobřeží, hranice s Libanonem (Hizballáhem)

Na severu přivítal nás déšť
Na jihu pak suché vedro
Na východě jsem si sáhl do snědé vody Jordánu
Na západě splýval po nekonečných vlnách moře.
 
Ó Izraeli, ó Izraeli, kde máš své srdce?

Srdce mé je v Jeruzalémě.

Srdce mé je ve Zdi.

Vítejte v Palestině!

Hotele, sladký hotele!, zaradoval jsem se, když jsme dokončili náš první turistický den v Izraeli. Bylo 30. září 2023 čtvrt na šest večer izraelského letního času, pomalu končil šabat. Večeře je v šest, to je tak nejvyšší čas krátce se osprchovat a převléknout k večeři. Pravé hotelově izraelské. Rýže, opečené brambory, několik různých mas a samozřejmě chumus. Pozor na olivy - jsou s peckami!

Na hraně obrany

Procházka Masarykovým lesem byla poklidnou přestávkou v dnešní nekonečné cestě, která začala včera večer na Havla letišti a skončí až ulehnutím do našich hotelových postýlek v Tiberias. Ale to má ještě čas. Náš průvodce Radek má pro nás připraven další, naštěstí už poslední postupový cíl. A kolik vlastně je? 

Není 14:26:18, jak mi napovídá informace závěrečné fotky z lesa, není dokonce ani 13:26:18, jak by odpovídalo mému předchozímu povídání o Muchrace. 

Masaryků les

Opouštíme horu Keren Karmel, aneb starozákonní Muchraku. Po lesní silnici 672 se vracíme na šestku, po které pokračujeme původním severovýchodním směrem kolem téměř bájného, avšak zde konkrétního města Megida. Přejíždíme ploché dno údolí Jezreel, místo, kde proběhly mnohé historické bitvy a jež bylo vybráno za kulisy úplně poslední bitvy, totiž Armagedonu. Dálnice číslo šest je už nahrazena hlavní silnicí ("major road") 77 a kloní se k východu, kde na nás nad jezerem Kineret očekává náš první hotel s prvním spánkem v Izraeli. Byli bychom tam už za půlhodinu, ale máme před sebou ještě nějaký postupný cíl. 

Jak to, že tak najednou?

Ozval se mi nedávno internetový kamarád s otázkami k současné vlně teroru, která přišla z Gazy: "Je to vůbec možný? Proč to dělají?" Tedy palestinští zločinci z Hamásu. Bestiální vraždy rodičů před zraky později zavražděných dětí, mučení dětí před zraky později zavražděných rodičů.  A: "Jak to, že tak najednou?" Vypůjčím si slova nejmenovaného trapného generálního tajemníka jedné nejmenované neschopné mezinárodní organizace, která je toho času ve vleku drbanských států: "Útok Hamásu se neodehrál ve vzduchoprázdnu."

Hora strašlivého vítězství

Foto z roku 2014

Je stále ještě sobota 30. září 2023 něco po deváté hodině a naším turistickým busíkem odjíždíme od antické pláže nad Caesareou. Míříme na Muchraku, ale pod tímto názvem ono místo na Mapách.cz nenajdete. To si musíte zadat tvar "Muhraqa" a na Mapách se vám objeví Karen Karmel (474 m n.m.), nejznámější karmelská hora. Nejdříve se vyokruhujeme ze zdejšího archeopřírodního parku zpátky na pobřežní dálniční magistrálu No. 2 a po ní se pustíme na sever. Několik kilometrů projíždíme plání nekonečných rybích farem, když skončí, stáčíme se vpravo na sedmašedesátku směrem na severovýchod. Již po dvou minutách můžeme obdivovat jednu ze zvláštností silniční dopravy v Izraeli: Úrovňovou křižovatku(!) s příběžní dálnicí číslo 4. Počkáme na zelenou, pak ji přejedeme a stoupáme na náhorní planinu Ramat Menaše. Pár kilometrů je nám jeti po soukromé šestce, u mošavu Elyakim využijeme křížení mimoúrovňového a vydáme se po okresce č. 672 k severu do úbočí horského masivu Karmel. 

Co člověk potřebuje na pláži

Caesarejská pláž

Na veřejné pláži člověk potřebuje zejména plavky a ručník. A dobré je mít i lehké plážovokoupací botky. To vše jsem měl pečlivě zabaleno v batůžku, jenž byl součástí mého příručního zavazadla. Velký batoh, co mi sloužil jako podpalubní zavazadlo, zmizel na letišti Ben Guriona v podpalubí šedého turistického busíku už brzy ráno. Dnes jsme si už prohlédli rozednívající se starou Jaffu, posnídali, vyčůrali se a sebrali pár mušliček na písčité pláži. Je šest dvacet izraelského letního času, odrážíme od jaffského pobřeží směrem severním, abychom dorazili na koupatelnější pláž. 

Old Good Jaffa

Nějak tomu nemohu uvěřit, ale jsem opět v Izraeli! Po nočním, částečně proklimbaném letu jsme na letišti Ben Guriona nastoupili do svého šedého autobusu. No, našeho - patří arabskému řidiči Kamalovi. Arabskému, abychom mohli cestovat i o šabatu. A protože jsme většinově sionisticky křesťanská grupa, pak máme i křesťanského řidiče. Jede klidně podle pravidel, ale už za půl hodinu nás vyloží ve stále ještě temné Jaffě, našem prvním postupovém cíli dne. 

Dlouhá cesta do mírového Izraele

Noční pláž Tel Avivu

Byl jsem v Izraeli už pětkrát. V letech 2006 a 2008 spolu se svou milou ženou Ivankou, poté, co mi umřela tak roku 2014 sólo, potřikráte s cestovkou Alea. Psal jsem o svých zážitcích do Neviditelného psa, vznikla z toho kniha Mír v Izraeli. Začal jsem chodit s Janinkou, a s půjčeným autem pak projeli Izraelem v letech 2016 a 2017. Psal jsem o tom, k vydání je připravena kniha Izrael na vlastní triko (už asi tři roky) a Jak přežít Izrael (není připravena k vydání).

Zemřela i Janinka, a na další cestu, opět s cestovkou, tentokráte Olivetour, jsem se chystal roku 2020. Ovšem zasáhl covid a vypadalo to, že se se zaplacenou zálohou rozloučím. Leč očkování trhlo oponou a na podzim roku 2023 se objevila dobrá nabídka:

Izraelské válečné zločiny a francouzské obavy

Davy u Západní zdi slaví Sukot

Ještě ani nezaschla krev zavražděných Izraelců, a už se začaly ozývat levičáčtí rozumprdové. Hlavní evropská rozumprdka předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se postavila proti "proti kolektivnímu trestání", tedy přerušení dodávek elektřiny, vody a paliv do pásma Gazy. "Izrael se dopouští válečných zločinů a otevřeně říká, že nebude brát ohledy, upozorňuje politolog Záhora" zní celý titulek zprávy na iRozhlase. "Místní lékaři mají problém s bezpečným převozem pacientů, zdráhají se používat sanitky, protože bývají terčem leteckých útoků,“ popisuje mluvčí komunikace organizace Lékaři bez hranic Tereza Wyn Haniaková. 

Tma nad Palestinou

Oliva na kótě Nula, Izrael

Stát Palestina neexistuje - a teď už nikdy existovat nebude.

K mému minulému svědectví z prvního dne války z Gazou, mi napsala v komentářích jistá osoba, které vadilo:

"Celkem bezostysně se chlubí, že navštívil Jericho v okupované Palestině a tvrdí, že byl v Izraeli. To je jako kdyby např. tuniský turista během 2. světové navštívil Prahu a tvrdil, že navštívil Německo. A svolává demonstraci na podporu Izraele a dát si na plakát obrázek Zeď nářků, která je v Palestině, ve vychodnim Jerizalamě to už někdo musí být úplný mimoň."

ŠALOM Z IZRAELE

V sobotu jsme se jeli s naší squadrou sionistických křesťanů (a jedním sionistou) podívat na místo křtu rabína Jošuy poblíž Jericha. Ač bylo poměrně brzo, odjížděly zevnitř autobusy. Protože vstup do této přírodní rezervace byl právě v 9:10 uzavřen a plačící dívka u zavřeného vjezdu nám řekla:

JE VÁLKA.

Vláda autonómnej krajiny

V pátek 7. října 1938 končí první týden zabírání pohraničí. Nejdříve je ještě posouváno II. pásmo: Zatímco podle přímky na mapě by měl Wehrmacht stát na čáře mezi Libercem a Kořenovem (severně od silnice Liberec, Tanvald, Harrachov), ve skutečnosti už předběžně sestupuje asi pět kilometrů jižněji a zabírá železniční trať od Tanvaldu do Desné. Paní Z. V. vzpomíná:

Velkoněmecká svoboda

Nejen Německo s Polskem rvou ČSR na kusy. 3. října 1938 dostává ministerstvo zahraničí ve 22:00 od maďarského velvyslance nótu, že jeho vláda pokládá za důležité, aby se jednání s námi konalo v "přátelském duchu". Proto jest nutno, aby některé podmínky byly předem splněny. Maďarská vláda požaduje, aby ČSR ihned propustila maďarské politické vězně, demobilizovala vojíny maďarské národnosti, odstoupila Maďarsku symbolicky dvě nebo tři pohraniční města, která by byla obsazena maďarským vojskem. Hodilo by se na západě Komárno, Parkán nebo Šahy, na východě pak Nové Město pod Šiatorem, Čop nebo Berehovo. Máme si vybrat. Vskutku "přátelský duch". Jednání má začít v Komárně už 6. října v 16 hodin. Končí den, začíná úterý 4. října, vlastně ještě probíhá mobilizace, její desátý den.

První den druhé republiky

V sobotu 1. října 1938 začala být realizována Mnichovská dohoda, která byla přijata teprve včera v poledne, a její přijetí vyhlášeno až v pět hodin odpoledne v projevu premiéra vlády generála Jana Syrového. Je zabíráno první pásmo na Šumavě a na jižní Moravě. Ve 12:00 mají být dle "Směrnice č. 1", kterou vydal náčelník nejvyššího velitelství německé branné moci generál Keitel 30. září večer, překročena "bývalá česko-německá hranice". (Stalo se tak až ve 14:00.) Fanatické davy sudetských Němců ječí: Zdravíme naše osvoboditele! V hustých špalírech lemují silnici, se zběsilým nadšením zdraví vojáky Wehrmachtu. Skandovaně řvou: Sieg Heil! Sieg Heil! Sieg Heil!

Sváry lidí ve vzdálené zemi

Čechoslováci připraveni k obraně vlasti

Koho zajímají? Máme se do nich míchat? Máme vlastních starostí dost. Říkali si právě před pětaosmdesáti lety Francouzi a Britové. Pochyby svých voličů předjímal i britský premiér Neville Chamberlain, který po dlouhých rozhovorech s „panem Hitlerem“ v Bad Godesbergu nakonec ke svému lidu pravil: „Jak strašné, fantastické a neuvěřitelné je, že máme kopat zákopy a zkoušet plynové masky pro nějaké sváry lidí ve vzdálené zemi, lidí o nichž nic nevíme.“ Prohlásil to v úterý 27. září 1938 večer.

Potíže se jménem

aneb háček navíc

Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít potíže s tak obyčejným jménem, jako mám. Tedy přesněji s příjmením. Ale potíže začaly už v pradávném dávnu, tak pradávném, že pošta ještě nosila až do bytu telegramy, které se tak dostávaly k adresátovi do dvou hodin od odeslání. Telegramy letěly pomocí morseovky, a ta nemá diakritiku, proto přičiňovaly přičinlivé poštovní úřednice nad koncové céčko našeho jména ještě háček: Kovanič.

Hoden jest dělník mzdy své

Hoden jest dělník odpočinku svého, napsal jsem tady minule. Fakt ale je, že pokud chce nějaké peníze navíc, aby si krom běžného živo bytí mohl pořídit dnes třeba hypotéku, dříve například automobil, nebo aby vybavit dítě do školy, tak v době svého plánovaného odpočinku maká. To se týká nejen lékařů, ale i třeba strojvůdců - tam ještě s fatálnějšími možnými důsledky. Doktor totiž uřízne jenom jednu špatnou nohu... 

Hoden jest dělník odpočinku svého

"Když se ti nelíbí nějaký zákon, nastol si vlastní, revoluční!"

Čtvrt století jsem pracoval ve směnovém provozu. Když měly děti ve školce vykládat, co dělá jejich tatínek, poradil jsem synkovi Jankovi ať řekne, že "hlídám elektřinu pro telefony". Ona ta práce na směny měla své výhody v tom, že různé příplatky za víkendové dny, za noční směny, za ztížené pracovní prostředí přidávaly k základnímu platu dalších až 50 % - když se započítaly i přesčasy. "Ranňáci" nám záviděli hlavně turnusové volno - protože jste šli do práce na tři dvanáctky, a měli jste oddělaný skoro celý týden. Už nikdo neviděl, že polovinu času jste strávili na nočních, tedy bez večerní rodinné pohody. Totéž se týkalo i víkendů a svátků. A na konci roku jste byli v práci buď na Štědrý den, anebo na silvestra.

Vzestup Dr. Husáka

Je to 55 let, kdy se Husák vypracovával z čučkaře na Prvního

Nemíním teď první vzestup od roku 1929, kdy se šestnáctiletý Gustáv (Augustín) stal členem Komunistického svazu mládeže, a pak se přes řadového komunistu (od r. 1933) vypracoval až po místopředsedu povstaleckého Sboru pověřenců, kde zastával místo prakticky ministra vnitra. Ta pověřenecká kariéra pokračovala i po válce, kdy se Husák stal předsedou mírového Sboru pověřenců, což byla de facto slovenská autonomní vláda, která na Slovensku vládla místo zvolené (61,43%) Demokratické strany. Českým debilním demokratům se však její vítězství nelíbilo a společně s československými  vyčůranými komunisty se shodli na tom, aby všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhala schválení celostátní československou vládou, tedy Národní frontě, tedy jejímu nejsilnějšímu údu, totiž komunistům (celostátně 31,1% - a to jim stačilo!). Demokratická strana (celostátně 14 %) pak byla po roce 1948 rozpuštěna. 

Pošta Česká, chcípající

Říká se, že když kobyla chcípá, pak nejvíce kopne. Teď mě kopla, tak já si do ní taky kopnu, a to hned dvakrát. Poprvé napůl nespravedlivě:

Jak ve čtvrtečním Magazínu MfD luštím křížovky, tak občas e-mailem posílám vyplněné tajenky na adresu redakce s důvěrou, že bych mohl vyhrát nějakou hodnotnou knihu. Křížovky luštím pravidelně, tajenky však většinou neposílám, protože většinou jde o romantické romány, psané neumělou inteligencí. Anebo zbytečně kruté severské krimi. Ale minulý týden vypadala kniha kvalitně (Místa, která navštívil Jára Cimrman), pročež jsem tajenku zaslal, a vida, ve středu mi přišla esemeska, že jsem vyhrál onu ždanou cenu! A že ji budu zejtra mít, protože knihu předávají České poště.

Aj vaj.

Pravomluv

Začal nový školní rok a rodiče i čtenáři zábavných magazínů jsou náhle zahlceni testy s příklady pravopisných chyb. Ty tentokrát nehodlám tepat. Hodlám dnes pranýřovat pouze špatné mluvení moderátorů, spíkrů, politiků, prostě mluvicích profesionálů. Člověk se ukecne - zejména respondent, tedy ten zpovídaný. Ale zlobí mne, že když v televizi mají moderátoři zpráv čtecí zařízení, tak že je už text v nich zřejmě špatně napsán! Přičemž ten musí někdo nejdříve zapsat a (měl by i někdo jiný) korigovat! Přesto můžeme už pravidelně žasnout nad nevídanými vidy ("budeme se soustředit").

Potíže se SIPO

A potíže nejen se Soustředěným Inkasem Plateb Obyvatelstva. Proč s ním platím poplatky za rozhlas a televizi? Vlastně jen z líných historických pohnutek. A hlavně proto, že k nim mám soustředěny i platby za elektřinu, které se zejména minulý rok bouřlivě vyvíjely. A SIPO si vezme právě tu částku, kterou od něj PRE, takto můj dodavatel veškeré síly elektrické, požaduje. Nicméně právě to se může stát příčinou zákazníkova okradení. A už se tak stalo, jak varuje policie Pardubického kraje.

Povstanie

Když 29. srpna 1944, tak samozřejmě Slovenské národné. SNP. V době reálného socialismu pravidelně slaveno. Čím více slaveno, tím méně jsme o něm věděli. A dnes víme ještě méně, ačkoli se připomíná státním svátkem. Ovšem státním svátkem cizího státu. Není to však tak dávno, co jsme se Slováky měli stát společný. Ale předtím zase ne, v době německé okupace, kdy Češi žili v Protektorátu, zatímco Slováci si od března 1939 užívali poprvé své samostatnosti v klerofašistické Slovenské republice. Užívali, pokud nemuseli utéci z Košic nebo z území jižního Slovenska, které zabrali Maďaři. Případně ze Žitného ostrova, který pro změnu zabrali Němci. Na podzim téhož roku, v rámci začátku 2. světové války, se Slováci poněkud zahojili při své invazi do Polska, kde slavili (dočasný ovšem) návrat částí Oravy a Spiše.

Když jsem šel náhodou kolem, pršelo

Šel jsem náhodou kolem, schoval jsem se před deštěm, co dělá politik ve svém volném čase je jeho věc, a co je vám vůbec do toho. Výroky veřejně činných osob ve vedoucím postavení, které dokážou nasířit. Protože prokazují papalášskou aroganci a pohrdání občany, jakými jsme trpěli za dřívějšího režimu. Komunistický režim padl, papalášské myšlení však zůstalo.

Jak jsme byli blbí

Johnson si drbe hlavu

Na můj minulý článek o začátku Pražského jara Co všechno jsme nevěděli v roce 1968 mi (mj.) přišly výtky: 

"Nevěděly to v roce 1968 jen děti, mezi které jste tehdy patřil" (pardon, bylo mi šestnáct, sedmnáct) a "Západ o tom věděl už týden". Západ věděl houby houbičky, stejně tak jako my. Američané měli své starosti s válkou ve Vietnamu a Francouzi a Italové se studentskými protesty. "Kremlologové" samozřejmě postřehli, že se československý (marný) pokus o reformu socialismu (komunismu) vůbec nelíbí v Kremlu, a také to, že v NDR probíhá rozsáhlé vojenské cvičení Sovětské armády. Západ jinak věděl konkrétně velký kulový. V květnu 1968 sice varovala US prezidenta Lyndona Johnsona CIA, že "československo-sovětské vztahy jsou v krizi" a začátkem srpna konstatovala, že "Sověti vytvořili velmi silné vojenské uskupení, které soustředili v blízkosti československých hranic". Ozbrojenou intervenci však CIA označila za „nepravděpodobnou, nelze ji však vyloučit“. (Viz článek Davida Hertla na irozhlasu.)

Co všechno jsme nevěděli v roce 1968

Předseda parlamentu oznamuje čs. vládě rezignaci prezidenta

Je tu zase Srpen, půlkulaté výročí. Jeho jednadvacátý den byl pro mne mým Nejdelším dnem. Avšak tomuto osudnému dni předcházelo Pražské jaro. To fakticky započalo už v Lednu 1968 nástupem Alexadera Dubčeka na komunistický trůn Prvního tajemníka. Pro mne byl ten člověk neznámý. Pamatuju se, jak začátkem ledna přišla máma domů z práce a ptala se, co je novýho. Protože už před Vánoci se to ve věrchušce mlelo. Až někdy mezi 3. a 5. lednem se plénum ÚV KSČ "rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky", takže Antonín Novotný se stal pouhým druhořadým členem Ú Vé. (Schody mu namydlil přelomový IV. Sjezd československých spisovatelů z června 1967, kde zazněly super kritické až antikomunistické projevy spisovatelů Pavla Kohouta, Ludvíka Vaculíka, Václava Havla a mnohých dalších, a také listopadová revolta strahovských studentů, která byla následována policejní brutalitou i na kolejní, tedy univerzitní půdě - poprvé od Listopadu 1939.) Kdo na jeho místo? Nakonec se ho ujal právě doktor (RSDr.) Dubček. Tehdy jsme nevěděli, že na návrh samotného Novotného, kdy se měl stát kompromisem mezi nespokojenými Konzervami a nespokojenými Reformisty. Rozbouřené hlasování nakonec vyhrál pouze o jediný hlas právě tento v Česku vcelku neznámý První tajemník ÚV KS Slovenska.

Staré věci

Mám doma spoustu starých věcí. Tím teď nemyslím staré fotky po pratetičce své ženy, avšak předměty denního užívání. Třeba podnos jsme měli, krásný, starobylý, předválečný se secesizujícími držáky. Vzal si ho tchán někdy těsně po prohraném Únoru v roce 1948. Pracoval tehdy jako "kinooperatér" (promítač) a taky elektrikář v kině Juliš, které bylo tehdy ještě přímo propojeno s kavárnou. Žena Ivana vyprávěla, jaké to bylo nádherné, když se jako maličké dítě dívala na film, který lidem promítal tatínek Ruda, a zaměstnanci z vedlejší cukrárny jí k tomu nosili zmrzlinu. Jednoho zimního dne přišel pan Juliš do (ještě poslední den) svého hotelu a řekl zaměstnancům: "Vezměte si, co chcete." To byl moudrý pokyn, protože soudruzi, co pak přišli, skoro celé vnitřní vybavení časem zničili.

Ruská hra

Tímto článkem zatím končím výpisky Moby Dicka z jeho deníčku. Dostali jsme se jimi od Putinova Gruzínského roku 2008 až k Putinovu Ukrajinskému roku 2014. Tehdy byl Ruskem (zprvu tajně) okupován Krym a (až do loňska také tajně) východ Ukrajiny. Nebylo mým cílem nic menšího, než abych ukázal, že naším národním zájmem je udržet Rusáky co nejdál od našich hranic.

Ruská pohostinnost

Je to už devět let, co Západ "zvažoval možnosti" "jak přispět k deeskalaci" "konfliktu" na Ukrajině, zatímco čelný evropský kolaborant s Ruskem německý exkancléř pan Gerhard Schröder slavil v Petrohradě své 70. narozeniny. V Petrohradě proto, že zde sídlí Společnost Nord Stream AG os., jehož byl ruský agent Schröder předsedou výboru akcionářů. Hlavním akcionářem je ruská státní firma Gazprom, proto oslavence přišel obejmout i jeho starý dobrý přítel válečný zločinec (ještě z druhé čečenské války) Vladimir Vladimirovič Putin.

Evropa má stažené ocasy kvůli ruskému plynu.

O tom, že Ukrajinci se s držiteli ruských pasů mohou domluvit, svědčí i masakr v Oděse.

Faktor slabosti

Je to už devět let, co ruský carprezident Putin využil zkušeností soudruha Hitlera se sudetskými Němci. A podařilo se mu to podobně skvěle, jenom loňský pokus o dobrání „zbytkové Ukrajiny“ po tom, co Rusko odtrhlo východní ukrajinské pohraničí (vyhlášením fiktivních „lidových republik“), se nějak zvrtlo… Před devíti lety, kdy Moby Dick psal tyto své denní záznamy, to ještě nebylo zdaleka jisté:

Krmení ruského Otesánka

Připomínka z doby rozběhu 2. světové války: Západní státy začaly bránit svobodu svých spojenců až tehdy, kdy na jejich vlastní města začaly dopadat německé bomby! Před devíti lety, v době rozbíhající se agrese Ruské federace vůči Ukrajině, to euroameričtí politici taky nechtěli vidět. A i nadále jednali s Ruskem - jako s normálním státem. Jak ukazuje další část z devět let starých internetových vykopávek deníčku Moby Dicka:

Co je ruské?

To, co si od Rusů necháme sebrat

"Vladimir Vladimirovič Putin je válečný zločinec." Prohlásila žena Moby Dicka v dubnu 2014. A jak k tomu dospěla? To se dovíte, až si přečete další část z devět let starých internetových vykopávek deníčku Moby Dicka:

Takzvaná krize

Co si v druhém týdnu března 2014 zaznamenal do deníčku Moby Dick o ruské okupaci části ukrajinského území: Referendum na sovětském Krymu, Putin na liberecké radnici válka na Ukrajině.

************************************
Sobota 8. března 2014, MDŽ
Telefonují, telefonují, telefonují západní představitelé s Vladimirem Vladimirovičem, až se žhaví bezdrát. Vůdce Ruska označil kroky krymských Rusů za "legitimní".

Putinův malej

V prvním březnovém týdnu roku 2014, zatímco Putin zabíral Krym, panovaly na opatrném Západě hlavně Obavy, aby to neohrozilo „vzájemné dobré vztahy“ s imperialistický Ruskem. Moby Dick to viděl a předvídal i vývoj, nemaje však k dispozici sdostatek letadlových lodí, jaderných zbraní a mezinárodních bank, nezbylo mu, než komentovat nezvratný vývoj událostí:

Obrácená pravda

1989 - nebo 1914?

Rozhořčená kritika filmu Narušitel

Takové krásné letecké záběry, takové pěkné písničky jsou v tom filmu, takoví (někteří) skvělí herci - a taková kravina to je. Tupá zápletka a nerealistický obraz normalizace. Major Zeman se záporným znaménkem. Ale Zeman byl profesionální dezinformace. Tohle bylo hodně neuvěřitelné - ale mlaďoši by mohli uvěřit téhle lži o reálném socialismu. Ne, milánkové, takhle to za normalizace nebylo - já ji zažil zhruba ve stejném věku jako hrdinové toho filmu.

Gozo - cestou mezi krychlemi a zdmi

Jak už pravidelní čtenáři Šamanovo doupěte vědí, jeho autor se před nedávnem účastnil malé potápěčské výpravy na maltský ostrov Gozo. A to jako ne-potápěč, pouze šnorchlař a příležitostný freediver. Jednoho dne se výprava přesunula na ostrůvek Comino, kde bylo naplánováno čistě potápěčské podujatie, a já tak měl čas trochu se projít místní krajinou.