Veřejné tajemství, neláska k bohatým a dynamický vývoj

Aféra Dominika Feriho, odklánění Petra Arenbergera a slušnost Adama Vojtěcha

Žádostivé chování poslance TOP 09 Dominika Feriho během jeho studií na Právnické fakultě UK vůči studentkám tam bylo prý "veřejným tajemstvím". Otec zakladatel Topky Karel Schwarzenberg Dominikovy (údajně nevybíravé) nabídky k sexu hájí: "Že se pětadvacetiletý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno normální." Karel VII. ze Schwarzenbergu není zase tak starý, aby pamatoval knížecí právo první noci, a krom toho se prý Dominik o to "dostání do postele" snažil i přistoupením do sprchy. Karel se tu dopouští všeobecného zlehčování sexuálních trestných činů s odkazem na přetrvávající předsudky a mýty. A téměř mladistvý Dominik z Feriů, čerstvý JUDr., by zase měl znát rozdíl mezi flirtem, obtěžováním, sexuálním obtěžováním, sexuálním nátlakem a znásilněním (i když u posledních dvou výrazů soudy dodnes tápají, v čem se liší). Toho všeho se dle několika shodujících se výpovědí (údajně) dopustil. 

Modlitba, nenávist a jízda

Rabbi Dushinsky

Krátké zprávy o třech rozličných demonstracích

Na začátek musím po auditorsku zveřejnit své rozpory zájmů, kterými jsem ovlivněn: Po pěti návštěvách Izraele se ze mne stal sionista. (To se stalo například předsedovi Sněmovny Radku Vondráčkovi (ANO) už po první návštěvě. Vlastně - mně taky.) Za bolševika to slovo znamenalo nadávku, dnes už skoro taky, ale nejde o nic jiného než o názor, že židovský národ má nárok na vlastní domovinu na svém vlastním území. Dále souhlasím s klasifikací EU a OSN, že Hamás, který vládne v Gaze, je teroristická organizace. Neměl by proto vládnout na území pod palestinskou samosprávou a totalitně ovládat nebohé Palestince. A já nemám teroristy a totalitu rád. Nu a teď tedy k samotnému referátu:

Děkujeme, vydržte!

Vzkazují do Izraele předseda sněmovny, česko-izraelsko-slovenský podnikatel, esejista, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory, pražský zastupitel, operní pěvkyně a hráč na šófar. To je dobře, protože Izrael potřebuje morální pomoc!

Ve středu 19. května se na náměstíčku Franze Kafky v Praze shromáždila asi stovka příznivců Izraele, aby napadenému státu vyjádřili podporu. Co nedostačovalo kvantitou, bylo požehnáno kvalitou. Ve tři odpoledne pozdravil ze schodů kostela sv. Mikuláše všechny přítomné organizátor setkání předseda Židovské liberální unie (ŽLU) František Fendrych. Poděkoval magistrátu za to, že shromáždění zaregistrovalo během tří dnů, místo oficiálních pěti. Zase o to bylo méně času na sezvání občanstva. Zato pozvaní hosté přišli, a byli velmi vzácní. Ba i pěkně promluvili, každý jen pár minut, a to od srdce, tedy bez papíru a frází. (Můžete jejich projevy shlédnout na přiložených odkazech na YouTube.)

Teroristický piknik u izraelské ambasády

Zblblé dítě

V pátek 14. května, v den, kdy v roce 1948 podle gregoriánského kalendáře vznikl stát Izrael, se po třetí hodině odpolední před izraelským velvyslanectvím v letenské Badeniho ulici konal piknik. Tak on to nebyl ani tak piknik, jako demonstrace. Vlastně hned dvě: Demonstrace a protidemonstrace. Demonstrace, kterou svolali příznivci teroristické organizace Hamás*. A protidemonstrace, kterou svolali příznivci izraelského státu. Ale probíhalo to na trávě, takže piknik skoro. Ale nesedělo se na ní, bylo po dešti a před deštěm. Ani se nekonzumovala chutná jídla, leč se hlasitě vykřikovala hesla. A mávalo se rozličnými vlajkami a rozličnými transparenty.

Narozen 14. května

Tati, s tím Izraelem jsi měl pravdu!

Tento den se narodil Karel IV., český král a římský císař. Vzpomínáme jeho nedožitých 705 let. Tento den v roce 1921 začal zasedat bolševický výkonný výbor ČSSD, který během dalších dvou dnů přerostl v ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Dnešní KSČM slaví 100 let svého trvání. V tento den roku 1948 vznikl Stát Izrael. Vlastně - nevznikl.

Když jsem byl malej, tak jsme se ve škole o tom prvním datu vůbec neučili. Ani o tom posledním. Zato o předvoji dělnické třídy, to jo. To do nás hustili horem dolem. Dokonce i ve stranickém tisku konkurenční Československé strany socialistické. Takhle - konkurenční. Socialisté byli součástí Národní fronty, předsedu jim najmenovali komunisti, ale ani ministra jim nedali, protože nekolaborovali tak jako plojharovští lidovci. Svobodné slovo mělo stejné články jako Rudé právo, jenom titulky se lišily. (Mimochodem tato nehoráznost se objevuje dodnes, ovšem z jiných důvodů než dříve.) 

Svíčky u pomníčků

Zde byl zavražděn Josef Pfeifer

Taková klidná oáza ticha...

Cyklistické výpravy konám obvykle ze svého bydliska na Lužinách, takže trasy v širším okolí mám již proježděné. Přesto se snažím vždycky si najít nějakou neobvyklou cestu, aspoň kousek, který ještě neznám. Nejoblíbenějším začátkem mých cest jest mi průjezd Prokopským údolím až k Vltavě. Většinou pospíchám, ale vždy mne uchvátí pohled na soustavu viaduktů v Hlubočepích, k nimž vzhůru zvedám zrak. Někdy kvůli silničnímu ruchu zrak nezvedám. Při nezvednutém zraku jsem zaregistroval, že před druhým viaduktem u autobusové zastávky Michnovka vybíhá z hlavní ulice ulička vpravo, která vede pod železničním mostem jedné trati a viaduktem druhé trati do neznáma. Vždycky jsem si říkal, že se doma podívám do mapy, kam vede, a jestli se tamtudy nedá jet. Jenže pak mne většinou čekají desítky kilometrů než se vrátím na téměř rodné sídlisko, a na tuhle banalitu zapomenu.

Křivka klesá nepříjemně

Aston si tady včera optimisticky liboval, že "křivka znázorňující počty nakažených příjemně klesá", ale ona příjemně neklesá. Přesněji: Klesá, ale pomalu. A ne příjemně. Stále jsme výše než před rozběhem druhé vlny. A podobně klesala už čtyřikrát! Vždy pak začínala růst po rozvolnění, a nikdy nebyl nikdo dost razantní, aby šlápl na brzdu. Hloupí politici vždy dali spíše na rozvolňovací vášeň hloupého davu a neposlouchali varování z podpalubí, kde ruce omdlévaly při pumpování vody z děravého trupu.

Tenkrát na Pražačce

Před 76 lety povstal český a pražský lid, aby svrhl jho nenáviděného nacistického režimu. Jako kluk jsem se téhle frázi smál - dokud jsem sám nezažil Srpen a Listopad. Už jsem v minulých letech vyprávěl různé příběhy z této doby, dnes popíšu boje na pražské "východní frontě".