Ďéduška Marjóz existuje!

(Putinův rok 2007 v zrcadle Deníčku Moby Dicka)

Hle, co kolega Moby Dick psal o báťuškovi Putinovi před dlouhými 16 lety. Vybírám také české námluvy s ruským plynem, protože ruský a kavkazský plyn byl už v té době používán Putinem jako plynová zbraň. Škodaže to Německo a evropští zelení Khmérové nechápali – nebo nechtěli chápat. Jen na tom chtěli vydělat… 

Tyhle hory o tvý odpadky nestojej

Tak pravil starý ostřílený pistolník mladému kovbojovi, když spolu jeli ve westernu Jízda vysočinou vykoupit od horníků v městečku kdesi uprostřed Sierra Nevady zlato pro banku v Sacramentu. Mladík si totiž rozbalil svačinku a papír od ní hodil na zem. Načež od starého zabijáka uslyšel vlídné připomenutí: 

"Zvedni to, chlapče. Tyhle hory o tvý odpadky nestojej."

Ranní příběh

Následující článek vyšel pod názvem "Zpráva o stavu informatiky a komunikace na prahu 3. tisíciletí" v Neviditelném psu začátkem května roku 1997. Od té doby se změnilo mnohé. Už nějaký čas si užívám (ne)zaslouženého důchodu, můj tehdejší zaměstnavatel, takto jeden z našich oligopolních poskytovatelů výdobytků elektronické komunikace se již nejmenuje TELECOM, a.s. Zmizelo Přepadení na dálnici a dokonce se začala bourat i sama Ústřední telekomunikační budova na Olšanské (což poněkud ospravedlňuje opakování tohoto prehistorického textu). Neviditelně se nějakou dobu už pracuje vevnitř, zvenku se zatím bagry pustily teprve do čtyřpatrového parkovacího domu, který tam ovšem v době psaní mého článku ještě nestál. Jo - a seznam nutných průkazek se ještě rozšířil...

Pro dnešek jsem jen místo původního titulku uvedl tehdejší podtitulek. Dosti jsme se totiž posunuli za hranu 3. tisíciletí. Jinak zůstává text beze změn tak, jak jsem ho vrhl do vln internetu před neuvěřitelnými 26 lety:

Stav antisemitismu v českých luzích a hájích

Autor v Jeruzalémě

Dostala se mi na monitor informace o průzkumu, který pro Agenturu EU pro základní práva  (FRA - European union agency for fundamental rights - slyšel jsem o ní poprvé) dělá v ČR agentura Kantar Public. FRA zkoumá "vnímání antisemitismu a zkušenosti s ním mezi Židy, kteří se tak sami identifikují". Rozkošné je, jak precizně ona evropská agentura definuje "kritéria způsobilosti" těch, kteří se hodlají průzkumu zúčastnit:

Jak z toho Pavel vybruslil

Dalo se čekat, že způsob, jakým se prezident Pavel postaví k podpisu "Zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění - mimořádná valorizace důchodů" vyvolá mediální odezvu. Na Neviditelném psu se toho hned ve čtvrtek chopil náš principál Aston. Označil ho za "Pavlův pokus o atentát na Zemana: smrt smíchem". A to ještě nezmínil, že Pavel se při svém vystoupení přežbleptl, a slůvko "zákon" nahradil ošklivým slůvkem "záchod". Jo, freudisti si mnou ruce!

Lyžník v Alpách

Když Itálie, tak pizza! (S polníčkem.)

Nejdříve sem patří stručná odpověď čtenářce mého minulého lyžařského článku Co se lyžování týče z 1. února t.r. Ve svém diskusním příspěvku dumala J. Procházková o tom, kolik tak může být autorovi let? Už se mi to nechce každý rok přepočítávat, ale má občanka (platná dalších 35 let) tvrdí, že jsem ročník 1951. Pro všechny mlaďochy je to v podstatě dobrá zpráva: Pokud alespoň občas a alespoň rekreačně sportujete, můžete v tom pokračovat i po sedmdesátce. (Pakliže se dožijete v přiměřeném stavu a chemické rovnováze.) 

Mí prezidenti

První prezident, kterého jsem asi viděl naživo, byl Antonín Zápotocký. Říkám "asi", protože mi bylo pět let a byl jsem s maminkou v Praze na návštěvě u její sestry. Líba bydlela v Dejvicích, a když jsme poobědvali, pravila: "Půjdeme do Prahy." Do Prahy? A kam jsme se to asi čtyři hodiny autobusem z Liberce trmáceli? Až později jsem pochopil, že „Prahou“ mínila teta Hrad, kam jsme pěšky dorazili asi za půl hodiny. A tam  jsem na vlastní oči skrz plot spatřil pana prezidenta soudruha Antonína Zápotockého, jak se prochází Královskou zahradou. Všichni kolem zahučeli „prezident, prezident!“ a maminka mi ukázala na takového šedého pána v šedém obleku s kloboukem na hlavě. Jenže tam byla ještě spousta jiných pánů, pro změnu v černém, takže jsem si nemohl být jist. Když jsem byl v první třídě, uviděl jsem Zápotockého podruhé, ovšem to už ležel v rakvi. První prezident, kterého jsem osobně znal, zemřel v listopadu 1957. Jeho pohřeb jsem viděl v kině Lípa na Gottwaldově náměstí (kterému bába Ema tvrdošíjně říkala „Tuchplac“). Bolševik tam tehdy nahnal děti ze všech libereckých základních škol. Poprvé jsem uviděl skutečně mrtvého člověka, i když jen ve filmu. Rád bych si to odpustil.

Válka o Nejvyšší soud

Zasedací místnost Nejvyššího soudu

Izrael teď vede několik souběžných válek. Některé z nich jsou pro svět neviditelné, či nezajímavé. Jako například permanentní obranná válka proti vnějšímu arabskému nepříteli. Občas izraelská letadla bombardují cíle v Sýrii, přičemž jak svět, tak překvapivě i Sýrie víceméně tyto útoky akceptují. To když směřují proti "nesyrským entitám": Výcvikovým základnám Íránských revolučních gard, v  jejichž skladech se nacházejí zbraně, určené pro libanonské vládní nacistické hnutí Hizballáh, a kde se i tito teroristé cvičí. Další útoky cílí na jejich kolony se zbraněmi, směřující ze Sýrie do Libanonu. Dokonce když izraelské letectvo před časem zničilo nespecifikovaný objekt poblíž Damašku, tak i Sýrie spíše mlčela, než bykřičela, což vedlo experty k oprávněné domněnce, že šlo o místo, kde se měl rozvíjet syrský jaderný válečný program. A to nikdo nechtěl vědět - zejména arabští sousedé Sýrie. Občas je zastřelen nějaký íránský atomový fyzik, který se podílí na plánovaném jaderném holokaustu vůči Izraeli, občas neznámý počítačový virus fyzicky zničí íránské odstředivky radioaktivního materiálu, určené k výrobě jaderné zbraně.