Ticho strachu

Minule jsem tu zveřejnil třicet let starý text k 28. říjnu, který jsem tehdy ve osmaosmdesátem odlehčoval jistou sarkastickou ironií („dítě bylo mokré, ačkoli nepršelo“ – po útoku hasičských stříkaček).

Z literárního hlediska šlo o moji klasickou fejetonovou reportáž, kam se už nevešlo dalších pár minut, které jsem kvůli spádu vyprávění nezmínil. Zatímco předešle jsem končil legračním obrázkem klusajících obtloustlých pantátů v esenbáckých uniformách, teprve teď dopovím, jak jsme se ženou Ivanou a dětmi (9 a 12) ukončili ten památný den.

Ten vítr, co začal právě vát

30 let stará vzpomínka: Zelení příslušníci zadržovali lidi, bílí je bili
***

Na Václavském náměstí dne 28. X. 1988 v 15 hodin se bylo lze jen těžko pohybovati. Na všech přístupech k náměstí stáli uniformovaní příslušníci a namátkově si zapisovali individua. Kol nich proudily davy mládeže, důchodců, neuniformovaných příslušníků a rodinek s dětmi. Barevná kombinace jejich oděvů byla povýtce červenomodrobílá. Řady zelených příslušníků přehrazovaly přístup na rampu Národního muzea. Na výstavu autogramů slavných osobností se nemohlo, NM bylo uzavřeno, přesto v jeho oknech stály jakési zachmuřené osoby. Rampa pod muzeem přetékala obecenstvem. Prostor pod ní až k soše sv. Václava byl již vyklizen. Pod Václavem stála napříč náměstím řada goril se štíty, dlouhými bílými obušky a s bílými přilbami. Další gorilí řada se táhla napříč náměstím nad křížením s ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou. Na chodnících bylo plno. Na středním pruhu v prostoru mezi gorilami bylo, jak říkali někteří 2000, jak říkali jiní 5000 lidí. Museli být velmi dobře placeni, když se nebáli. Anebo se báli a bylo v tom něco jinýho.

Jaký to význačný den!

28. října 1918 se na liberecké radnici ženil můj židovský dědeček Otakar (Otto) Kovanic s mou křesťanskou babičkou Emilií (Emčou) Vobořilovou. Děda v té době sloužil v dolních libereckých kasárnách jako voják c.k. armády. Traduje se, že novomanželé šli na svatební cestu pěšmo od radnice Pražskou ulicí na Tuchplatz (Soukenné, pak Henleinovo, pak Soukenné, pak Gottwaldovo, teď Soukenné náměstí). Dědeček si svou uniformu pro tento účel ozdobil trikolorou. Zastavil je nějaký Němec. A prej: Was is das? Děda na to hrdě odvětil: Což nevíte? Máme republiku! Tolik rodinná sága.

Zázračný svět Jany R. na Vinohradech

Ve čtvrtek 25. října, proběhne vzpomínkový večer na naši přítelkyni a mou "neregistrovanou parterku" Janu Rečkovou. Vzpomínat se mnou a Janinu poezii číst bude Františka Vrbenská. Začínáme v 19:00 v Janině mateřském Husově sboru na Vinohradech (Dykova 1, vstup brankou a zvonit na Farského sál).

Á, Bé, Cé, Dé..., transport jede

Adolf Hitler prohlásil 30. ledna 1939 v Říšském sněmu, že výsledkem budoucí světové války bude "zničení židovské rasy v Evropě". Myslel to doslova. Málokdo tomu věřil. 28.listopadu 1941 dal Hitler slib jeruzalemskému velkému muftímu Husseinovi, že jeho cílem je "vyhlazení Židů žijících v arabském prostoru pod ochranou britské moci" - jen co německé armády dorazí přes Kavkaz na Střední východ. (Velký muftí mu uvěřil. Měli stejný cíl.)

Úcta před důstojností člověka

První ubytování českých vyhnanců z pohraničí

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". České se znovu stalo až 9. května 1945.

Opakuji: Právě zábor 5. pásma je důvodem, proč v zabraném pohraničí zůstalo odhadem až milion Čechů, ačkoli asi 170.000 jich prchlo do vnitrozemí. Z pátého pásma totiž nikdo původně neprchal. Nevěděl. že by měl prchat. A na konec ani nemohl prchat. Jednak mu to zakazoval výnos českého policejního prezídia z 1. října 1938, čeští četníci na čáře záboru a nakonec i němečtí pohraničníci. Například na Liberecku uzavřeli Němci novou říšskou hranici pod Hodkovicemi nad Mohelkou (kterou drželi už od osmého) 10. října ve 14:00.

Krušné chvíle

Teprve v neděli 9. října 1938 začíná demobilizace. Zatímco Němci rvou z těla republiky cáry 5. pásma a zakusují se i hlouběji, podle vlastního uvážení, začíná na parníku "Zsófia“, který kotví u Komárna, československo-maďarské jednání o úpravě státní hranice. Vlastně slovensko-maďarské jednání, protože ho za ČSR vede ministr pro správu Slovenska Josef Tiso (podle Slováků "predseda vlády autonómnej krajiny", legislativně však člen čs. vlády). Tiso nakonec vyjednal, co vyjednal, co mohl vyjednat; smutné na tom je, že to dodnes pohrobci slovenského klerofašismu a české autorativní polofašistické "Druhé republiky" vyčítají – Čechům.

Hoši, chraňte republiku!

Sobota 8. října 1938 je dnem, kdy začíná být obsazováno 5. pásmo, které sama Mnichovské dohoda nezmiňovala. Fakticky šlo o "území, v nichž má být provedeno lidové hlasování", a měl o něm rozhodnout Mezinárodní výbor. Ten však odkýval vše, co jeho německý předseda označil za "zbývající území převážně německého charakteru". To mělo být Němci obsazeno do 10. října. Protože ze "sporného území" 18 tisíc čtverečních kilometrů získalo Německo 17.250 km, bylo referendum zrušeno jako zbytečné. 750 km bylo velkoryse ponecháno "zbytkovému Česku", a místo (neexistujících) mezinárodních jednotek pokračovaly v záboru jednotky německé.

Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu

Čeští vyhnanci z pohraničí, říjen 1938

Čtvrtek 6. října 1938 je 12. mobilizačním dnem, šestým dnem plnění Mnichovského diktátu – a prvním dnem, kdy je po včerejší abdikaci Edvarda Beneše Československá republika bez prezidenta. Jeho pravomoce přebírá vláda, druhá vláda generála Jana Syrového. A ten právě dnes jmenuje nového ministra: Je jím římskokatolický kněz Jozef Tiso, předseda fašistické Hlinkovy slovenskej ľudovej strany (HSĽS). Tím se stal po nedávné (srpen 1938) smrti zakladatele partaje Andreje Hlinky. Tiso byl ještě dříve poslancem československého parlamentu a ministrem různých vlád. Tentokrát se stává "ministrem pro správu Slovenska".  A není to jeho poslední vzestup.

Opatrné zacházení s českou duší

Tančík čs. armády vz. 33

5. října 1938 je pátým dnem záboru pohraničí německou Třetí říší. Wehrmacht dobírá III. pásmo, tedy karlovarský trojúhelník. Na západní frontě klid. Na severní s Polskem také. Zato na jihu vypuká válka s Maďarskem. Už před půlnocí pronikají honvédi na (česko-)slovenské území v prostoru hraniční obce Tachty jižně od Fiĺakova, okres Rimavská Sobota. Jsou však odraženi hlídkami Stráže obrany státu. Po čtvrté ráno se Maďaři vracejí se čtyřmi rotami, které silně ostřelují jednotky SOS v Jesenské, na půl cestě mezi státními hranicemi a Rimavskou Sobotou.

Velký Ádův den

3. října 1938 je pondělí. Podle Mnichovské dohody byl z těla Československa již včera odříznut kus masa I. pásma do hloubi 20-40 km na Šumavě (Volary, Kaplice, Český Krumlov) a kus v Jizerských a Lužických horách (Šluknovský a Frýdlantský výběžek). Toto II. pásmo na severu má být dnes do 14:00 obsazeno celé. Na mapě jde o čáru dle pravítka, která prochází Libercem, skutečnost je upravena dle tvářnosti krajiny:

Linie vede od Kamenického Šenova přes Nový Bor, Ještědský hřbet překračuje v Kryštofově Údolí, vine se údolím Černé Nisy a po jižních úbočích Jizerských hor na sever od Liberce. Čs. armáda ustupuje z hřebenů nad Frýdlantem. V Kristiánově zapalují vojáci před ústupem Panský dům. Důvodem je podle pamětníka to, že je v něm uložen archiv opevnění, který se nepodařilo včas odvést.

Příjemná neděle 2. října 1938

Chebské sudetoněmecké maminy v tranzu

Před 80 lety připadl druhý den října na neděli. Rodinky s dětmi si vyjely na odpolední procházku do Chebu. Německé rodinky z německé říše, které přes nedalekou bývalou státní hranici přijely v malých opelech. Díky včerejší devalvaci koruny, která ji vůči marce třikrát zlevnila, vyžraly všechny cukrárny v širém okolí. Četníci už z Chebu pro jistotu zmizeli. Dopravu řídí dobrovolní hasiči z místního sudetoněmeckého sboru. Cheb se nalézá ve třetím pásmu, které se má začít obsazovat – podle předevčírem podepsané a přijaté Mnichovské dohody – až zítra. Ale už dnes se po Chebu producírují důstojníci SS, také na procházce, kteří jsou nadšeně vítáni místním obyvatelstvem.

Souborné vydání vzpomínek na vyhnání Čechů z pohraničí

5. září vyšlo druhé doplněné vydání vzpomínek členů Kruhu občanů ČR, vyhnaných r. 1938 z pohraničí. Jde o souborné vydání dřívějších Vzpomínek, které v roce 1996 vydal Ústav mezinárodních vztahů. Tentokrát vyšlo u nakladatelství Toužimský& Moravec.

Knihu doplňuje historický přehled Jindřicha Marka a bohatá obrazová příloha Jaroslava Čvančary. Nakladatelství ji nabízí na svém e-shopu za 300 Kč, u knihkupců vyjde na 349 Kč.