Sorry jako, vole

aneb Sliby a chyby Babišovy vlády 2

"Radost jedněch a zlost druhých", tak včera v titulku svého úvodníku okomentoval Aston předběžné opatření Ústavního soudu, které vyslalo prezidenta Petra Pavla na cestu do Ankary. Chtěl bych se teď věnovat nikoli (snad zbytečné) radosti opozičníků, ale té zlosti. Protože ta zlost, zdá se, zastřela mysl vládních představitelů i jejich podporovatelů.

Sliby a chyby Babišovy vlády

"Převedeme poplatky za veřejnoprávní rádio a televizi na státní rozpočet," slibovalo hnutí ANO před volbami. Jak slíbilo, tak po volbách udělalo. Tedy - zatím nový zákon jenom schválila koaliční vláda. Kvůli koaliční shodě dokonce i pravicoví(?) Motoristé sobě (AUTO) ustoupili zase z tohoto svého předvolebního slibu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – .“ Takže zatímco ANO plní svůj slib, Motoristé ho neplní.

1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Navzdory nenávisti lid Izraele žije

Pánové Foršt, Hejret a Kallus

Avšak antisemitismus se stává společensky přijatelným. 

Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:

Horší než za normalizace

Před týdnem jsem tady vzpomínal při příležitosti mise Artemis II k Měsíci její dávnou předchůdkyni misi Apolla 8. Jak mě oslovila slova Genesis, pronášená v blízkosti cizího kosmického tělěsa v atmosféře tehdejší "normalizace". Dnes si při stejné misi dovolím srovnat dávný přímý přenos Československé televize z přistání prvních lidí na Měsíci se současným přímým (ne)přenosem ČT ze startu mise. A povzdechnu si, že tentokrát to snad bylo ještě horší než za té normalizace!

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Kolaborant Tomio Okamura

Tomio na Hrad?

Vůdce nacionalistického stranohnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura se po volbách stal předsedou Sněmovny Parlamentu ČR. Dospělo se k tomu díky koaličním jednáním. Vládní koalice ANO 2011, AUTO a SPD nemohla vzniknout jinak, když strany bývalé vlády postavily svůj volební boj na heslu "Babiš ne". A tak se na tak důležitou funkci dostala tato osoba. Jde o třetí klovací postavení v zemi. Dle Ústavy, ale pokud by prezident z nějakého důvodu nemohl prezidentovat, pak většinu jeho pravomocí přebírá právě předseda Sněmovny. Je paradoxní, že k takovému nárůstu důležitosti došlo v situaci, kdy SPD ztratila část svých voličů, ačkoliv se před volbami spojila v nepřiznanou koalici s ještě pofidernějšími politickými subjekty jako jsou Trikolora, Svobodní a PRO. 

Moby Dick: Pán světa a rozhodnutí ruské vlády

Proubouzení zdravých sil, čínská energetika, nevděčné Dánsko a odražení pivní blokády

Premiér ČR Andrej Babiš (ANO, Bureš): "Nevěděl jsem, kde leží Grónsko. Tak jsem si za patnáct tisíc koupil globus."
Žena Moby Dicka: "Andrej si už koupil i Globus?"
Andrej BB: "Chápu americké obavy z bezpečnosti."

Neodbytný Turek

Reprofoto: Facebook

"Je to bastard!" prohlásil známý kinolog Jára Cimrman o fenoménu němého filmu s titulky. Kvůli tomu skončila promítací společnost Vrchlický, kterou na konci XIX. století provozoval společně s půdoznalcem Mojmírem Frídou (bratrancem Jaroslava Vrchlického) ve vídeňském Prátru kultury a oddechu. Promítat němé scény, proložené titulky, považoval Cimrman za "neuspokojivý stav" a esteticky ho to uráželo. Proto vystříhal z filmů titulky a vyzval Frídu:

Aktivistický prezident?

Začíná se tu rozléhat křik, že prý je Petr Pavel "aktivistickým prezidentem". Tak oni všichni novodobí čeští prezidenti byli nějakým způsobem "aktivističtí". Miloš Zeman se choval při jmenování ministrů a při nejmenování profesorů k ústavě jako slon k porcelánu. Mohl se přitom vratkou sloní nohou opírat o svůj přímý všelidový mandát. I Václav Klaus se choval mimo ústavu, když po mladičkém Standovi Grossovi požadoval proslulou "stojedničku" ještě před tím, než ho po padlém šéfovi ČSSD Vladimíru Špidlovi jmenoval premiérem. Ale už Václav Havel zavedl mimoústavní zvyklost, kdy po volbách prezident nejdříve "pověří" vítěze voleb jednáním o vládě, ten mu přinese seznam ministrů a až pak je premiérem "jmenován".

Slovenské zrkadlo. Strieborne. S Tisom

Avers pamětní medaile

V několika mých facebookových bublinách se objevilo rozhořčení nad faktem, že "vydavateľstvo Majitelé mozku prináša v limitovanom stokusovom náklade (!) jedinečnú pamätnú medailu na počesť spoluzakladateľa Slovenskej republiky, ako aj prvého a doposiaľ jediného autentického prezidenta samobytného slovenského štátu". Míněn tím je válečný zločinec Dr. Jozef Tiso. Někomu vadí, že ausgerechnet osmdesát let od konce druhé světové války, ve které nacisté zavraždili na šest milionů Židů, je adorován klerofašista Tiso, masový vrah, který má podíl na smrti 58.000 slovenských Židů. Němci je odvezli s jeho souhlasem a s podporou jeho vlády do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. První Slovenská republika odsun Židů sama dobrovolně organizovala, za jeden "kus" odvezený k likvidaci dokonce  třetí říši  ještě platila 500 říšských marek - což jiné státy v područí nacismu nedělaly.

Překvapivé osvobození

Němky v Chebu, říjen 1938

Byl tady kdysi jeden stát, jehož nepřítel prohlašoval, že vznikl podvodem. A že jeho státotvorný národ je falešným, neexistujícím národem. Krom toho v této údajně podvodnické zemi sídlí i jeden kmen národa tohoto nepřátelského státu. A ten tím pádem musí být osvobozen od útlaku ze strany onoho zločinného státu a pronároda, jenž skrývá svou hnusnou husitskou tvář pod maskou demokracie. A to osvobození se týká i "dědičného území". Ano, mluvím o předválečném Československu a jeho nepříteli, hitlerovském Německu.

Papežské limity a šlechetné důvody

Zemřel hodný člověk, papež František. Avšak není papež ten, jenž by se zalíbil všem. Už za jeho pontifikátu se proti těmu zevnitř katolické církve ozývalo temné mručení ze strany vnitřní opozice, tradičních katolíků, jimž se nadává "pravicoví konzervativci". Moc se jim nelíbilo například Františkovo laškování s gay komunitou. (Gender ideologi však jasně odsoudil.) Nemohlo se jim líbit, že jako Latinoameričan (a jezuita) byl František tak trochu marxista. "Zasazoval se za práva migrantů, kritizoval kapitalismus, otevíral úřady ženám a laikům." Byl aktivní, místy až aktivistický, pokrokový, nikoli však pokrokářský. Sociálně cítící, veřejně  se zastávající "chudých a potřebných". Vždyť už na svou inauguraci si vzal železný kříž - a ne zlatý. A místo zlatého "rybářského" prstenu navlékl prsten stříbrný. Nikoli na míru zrobený, ale nějaký zděděný. A přišel v černých polobotkách, konfekčních, darovaných. Nikoli v  těch rudých z nejjemnější kůže, jako jeho předchůdce. Ta barva podle papeže Benedikta XVI. byla prý "symbolem Kristovy krve a katolických mučedníků", ale proč by se měl zbožný muž čvachtat v krvi, že. A pyšnit se botkami za kdovíkolik vatikánských euromincí. (Ty botky rudé byly šity ručně, a nakonec vatikánskou pokladnu nestály nic, neboť šlo o dar proslulého italského ševce Antonia Arellana.)

Potřebujeme mír, ne kapitulaci

Kdo je velký?

Zatímco se v Džiddě scházejí pod patronátem Saudů americká a ukrajinská delegace, které mají jednat o míru, tak se já koukám na ČT2 ze záznamu na druhou část třídílného britského dokumentárního cyklu Zelenskyj. Tenhle díl začíná setkáním Zelenského s prezidentem Donaldem Trumpem v září 2019. Zelenskyj tehdy do USA přiletěl na zasedání Valného shromáždění OSN. Ten film mi osvětlil mnohé, hlavně svým vizuálním, jak bych tak řekl, "nadtextem".

Dvojí zdanění veřejnoprávní

Za tenhle snad ne...

Tak nám Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Mediálně zkráceno "zákon o zvýšení koncesionářských poplatků". Teď ten návrh musí ještě projít Senátem. Načež by ho měl podepsat prezident. Druhý den může onen návrh vyjít ve Sbírce zákonů, čímž se stane zákonem.

Tisíce lidí a jeden člověk na Staromáku

Byl jsem se v neděli odpoledne podívat na Staroměstském náměstí v Praze. Podle různých médií se tam ke 3. výročí "plnohodnotné invaze Ruska na území Ukrajiny" (začátku Sedmé ruské války) sešly "tisíce lidí". Je zajímavo, jak se různá média důtklivě vyhýbají napsat jedno číslo nebo alespoň zveřejnit odhad počtu zúčastněných. Dnes, při těch možnostech. Vím, že když je člověk uzamčen v davu, pak má veliké oči. Jenže policejní odhady bývají přesné. Policajti na to mají oči. Už v dávném dvacátém století stačilo rovněž z výšky vyfotit dav, rozdělit si fotku na čtverečky, v jednom čtverečku spočítat hlavy a násobit počtem čtverečků. Dnes však policie tyto odhady nezveřejní, aby nebyla napadena přívětivé či protivné strany, že nad/pod/hodnocuje davy. Bohužel falešná snaha médií o "objektivitu" vede rovněž k vágním výrazům "stovky až tisíce účastníků". Nakonec se k tomu uchylují i pořadatelé. Ti přitom sami by měli mít co nejpřesnější odhad "impaktu" svého podujatia, protože předběžný odhad účastníků je součástí oznamovací povinnosti, kterou mají vůči správcům veřejného prostranství. Takže předběžný odhad Milionu chvilek pro demokracii zněl dvacet tisíc. (Chvilkaři  byli jedním se svolavatelů. Dalšími byli Člověk v tísni, Paměť národa, Díky, že můžem a Evropský kongres Ukrajinců.) A následný odhad, kdy bylo vidět, že přišlo více lidí, byl pak "zpřesněn" na "více než dvacet tisíc lidí".

Víno s Havlíčkem

"Již nějakou dobu plní místopředseda hnutí Karel Havlíček sociální sítě fotkami ze svých setkání s občany, která se odehrávají v pohostinských zařízeních. Kulisy a obsah těchto sedánků jsou identické. Posluchači jsou vesměs důchodového věku, všichni společně s Havlíčkem žehrají na vládu a nadávají na drahotu a chudobu. Na sucho však u stolu nejsou a vzhledem k tomu, že tato setkání nějakou dobu trvají, lze předpokládat, že posluchači nezůstanou u jednoho piva či sklenice vína." Napsal minulý týden v Reflexu Jiří Štefek pod všeříkajícím titulkem "Šmejdi sváželi důvěřivé seniory do kulturáků pro hrnce, Havlíček je nyní láká do hospod na politický kabaret".

Václav Havel prezidentem ČSSR

Studenti, umělci, dělníci, rolníci, vědci i úředníci – ti všichni ho chtěli pro jeho velké zkušenosti z práce mezi lidem i kvůli obohacování pokladnice kultury našich národů

Poslední Rudé právo roku 1989, tedy to ze soboty 30. prosince, bylo pod tímto titulkem plno informací o poslední komunistické parlamentní hlasovací mašinerii. Vybírám jen to, co RP zveřejnilo z projevu soudruha Mariána Čálfy, premiéra vlády národního porozumění, mocného pragmatika moci, který zajistil Havlovo jednomyslné „odsouhlasení“: