Tituly minuly

Vysokoškolské tituly se v prostředí takzvaně anglosaském obecně nepoužívají. V evropském prostředí, zejména pak v zemích rakousko-uherského a říšsko-německého dědictví si však bez nich málem ani neuprdnete. Když jsem v roce 1999 plánoval zájezd za zatměním Slunce do Rakouska, koupil jsem si k tomu účelu podrobnou mapu alpského regionu, kam jsme tehdy s rodinkou směřovali. Docela mě udivilo, kde všude se v těch horách vyskytovaly lékařské ordinace. Všude samej doktor! Až později jsem pochopil, že nešlo o žádné lékaře, ale o majitele horských bud, kteří ovšem neopomněli ani v názvu svého pohostinského zařízení zmínit vysokoškolský titul svého majitele. Jako by v Hlásné Třebani byla hospoda zvaná nikoli U Máni, ale U JUDr. Máni...

Terezínský vzkaz do prefašistického Slovenska

F. Gál na letošní Terezínské tryzně

Třetí květnová neděle je už od roku 1947 termínem, kdy se na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně koná Terezínská tryzna. Veřejnost se většinově domnívá, že právě Malá pevnost je tím hlavním bodem německé okupační krutovlády v Terezíně. Jde ale jen o jedno ze tří míst nacistické perzekuce v této oblasti. Malá pevnost byla za Protektorátu "policejní věznicí" pod správou gestapa, kde tato "policie" zavírala, mučila a popravovala české "zločince" - tedy odbojáře a politické odpůrce. Avšak hned za řekou Ohří se rozkládá pevnostní město Terezín, které od roku 1941 do konce II. světové války sloužilo jako židovské ghetto. "Vůdce daroval Židům město," ozývala se tehdy německá propaganda. Ve skutečnosti se jednalo o přestupní stanici do vyhlazovacích táborů na východě, kam byli Židé, jejich "míšenci" a všichni, jež zrůdné Norimberské zákony jako Židy definovaly, uklizeni z očí veřejnosti. Sejde z očí, sejde z mysli, a vždyť nakonec tam mají svoji samosprávu a žijí si po svém...

Papežské limity a šlechetné důvody

Zemřel hodný člověk, papež František. Avšak není papež ten, jenž by se zalíbil všem. Už za jeho pontifikátu se proti těmu zevnitř katolické církve ozývalo temné mručení ze strany vnitřní opozice, tradičních katolíků, jimž se nadává "pravicoví konzervativci". Moc se jim nelíbilo například Františkovo laškování s gay komunitou. (Gender ideologi však jasně odsoudil.) Nemohlo se jim líbit, že jako Latinoameričan (a jezuita) byl František tak trochu marxista. "Zasazoval se za práva migrantů, kritizoval kapitalismus, otevíral úřady ženám a laikům." Byl aktivní, místy až aktivistický, pokrokový, nikoli však pokrokářský. Sociálně cítící, veřejně  se zastávající "chudých a potřebných". Vždyť už na svou inauguraci si vzal železný kříž - a ne zlatý. A místo zlatého "rybářského" prstenu navlékl prsten stříbrný. Nikoli na míru zrobený, ale nějaký zděděný. A přišel v černých polobotkách, konfekčních, darovaných. Nikoli v  těch rudých z nejjemnější kůže, jako jeho předchůdce. Ta barva podle papeže Benedikta XVI. byla prý "symbolem Kristovy krve a katolických mučedníků", ale proč by se měl zbožný muž čvachtat v krvi, že. A pyšnit se botkami za kdovíkolik vatikánských euromincí. (Ty botky rudé byly šity ručně, a nakonec vatikánskou pokladnu nestály nic, neboť šlo o dar proslulého italského ševce Antonia Arellana.)

Narozeniny vesmíru

Ptal jsem se jednou Jiřího Grygara, co bylo před Velkým třeskem. Kterýmžto třesknul asi před 13,8 miliardami let, jak ukazují pozorování sondy Planck z roku 2013. Grygar odvětil: "Nevíme. A nemůžeme se to dozvědět. Ale ať bylo cokoli, teď už je to jedno."

A co třeba tohle: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo."

A stalo se to první den měsíce tišri před 5785 lety...

Magdala: kámen a loď

Místo, kde stával dvaapůltý Chrám 

Magdala (hebrejský Migdal, řecké Taricheae, arabský Madždal) bylo hříšné i svaté město. A bylo i nebylo. Bylo hříšné, protože odtud pochází hříšnice Máří Magdaléna (Mirjam z Migdalu, Marie od věže), avšak i ona sama se stala svatou. Když ji byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí veškerých Ježíš po té, co z ní jeho zázrakem bylo sedm ďáblů vyšlo. Bylo městem hříšným a znelíbilo se Hospodinu pro smilstvo a mravní zkaženost jeho obyvatel (dle Talmudu). A bylo svaté, protože právě sem po zničení Druhého chrámu (+70 občanského letopočtu - anebo možná +68 o.l.) uprchli chrámoví kněží a právě zde konali náboženské obřady i nadále podle jeruzalémského ritu. Jak o tom svědčí Magdalský kámen. Ale než jsme se k němu od plavby po jezeře Kineret (Galilejském, Genezaretském či Tiberiadském jezeru či moři) dostali, chvíli to trvalo.

Staré věci

Mám doma spoustu starých věcí. Tím teď nemyslím staré fotky po pratetičce své ženy, avšak předměty denního užívání. Třeba podnos jsme měli, krásný, starobylý, předválečný se secesizujícími držáky. Vzal si ho tchán někdy těsně po prohraném Únoru v roce 1948. Pracoval tehdy jako "kinooperatér" (promítač) a taky elektrikář v kině Juliš, které bylo tehdy ještě přímo propojeno s kavárnou. Žena Ivana vyprávěla, jaké to bylo nádherné, když se jako maličké dítě dívala na film, který lidem promítal tatínek Ruda, a zaměstnanci z vedlejší cukrárny jí k tomu nosili zmrzlinu. Jednoho zimního dne přišel pan Juliš do (ještě poslední den) svého hotelu a řekl zaměstnancům: "Vezměte si, co chcete." To byl moudrý pokyn, protože soudruzi, co pak přišli, skoro celé vnitřní vybavení časem zničili.

Proč jsem šťastný

Jsem šťastný, protože jsem si při návštěvě Světa knihy mohl u nebesky žlutomodrého stánku nakladatelství Madal Bal od usměvavých lidí vzít okrověčervený letáček s červenožlutými květy v rozích a žlutookrovým sluníčkem uprostřed – a mám o čem psát. V jedenácti bodech zde mudrc Sri Chinmoy (1931-2007) sděluje, proč je žlutočervenookrově šťastný on:

Přemítání o nemyšlení

Plochozemě

Už dlouho přemýšlím o tom, proč se naše (i moje) myšlení ubírá často podivným směrem, proč jsou lidi (i já) schopni věřit všelijakým kravinám, často i nebezpečným kravinám. (Dnes se jim místo "kraviny" říká "fake news".) Dříve, totiž za prvobytného pospolna, to bylo jednodušší. Když stopy svědčily, že pratuři šli doprava, šla za nimi doprava i tlupa pralidí. Ulovili si pratura, snědli ho, přežili. Možná i tehdy se našel patafyzik, který se snažil někoho zlákat, aby šel za kořistí na druhou stranu. Pokud se někdo takový našel, nenašel pak kořist, neulovil ji, zemřel hlady a nenechal po sobě geny. A bylo vyřešeno.

Několik poznámek k Ježíši Nazaretskému

V tento vánoční čas vysílala Česká televize na Dvojce čtyřdílnou epopej toho jména; poznámky se tedy primárně týkají filmu, přesněji čtyř celometrážních filmů, novozákonní postava Krista je v nich pak hlavním hrdinou. Už ji ČT nejméně před deseti lety vysílala, takže jste ji mnozí jistě viděli, třeba i na YouTube, a kdo jste neviděli, můžete si o něm počíst na webu Česko-Slovenské filmové databáze. Překvapilo mne, že ačkoliv byl film natočen už v roce 1977, obsahuje historické a archeologické poznatky, které mnozí věřící křesťané dodnes neskousli. 

Muž na nůž

aneb Člověče, zlob se

Když jsem byl malej, marodil jsem doma často s angínou. Když už jsem se učetl do nečtení, hrál jsem si všelijaké hry. Třeba i Člověče, nezlob se, což celkem jde hrát proti sobě, protože tam záleží hlavně na tom, kolik ti padne na kostce než na nějaké strategii. Samozřejmě musíš se snažit figurku protihráče vyhodit dříve, než se dostane z domečku do chlívečku. Je to tak jednoduchá hra, že se ani nedostala do Velké knihy deskových her od Miloše Zapletala. Jenže já jsem ji vylepšil natolik, že by se do dalšího vydání dostat už mohla!

A hraje se to takhle:

O tom rouhání

Milá šestnáctiletá francouzská dívka Mila si po způsobu dnešní mládeže pořídila Instagram. A na něm před dvěma týdny zasdílela své milé video. Jistý nemilý nadržený mladík ji pak začal "dělat milostné návrhy". Mila je odmítla s poukazem na to, že je na holky. Onen nadrženec jí vynadal do "špinavých lesbiček" a obvinil z rasismu. Byltě muslimem.

Býval-li by nemuslimem, nepsalo by se jistě o "milostných návrzích", avšak o "sexuálním obtěžování", "gender nenávisti" a rozvírala by se nad ním chapadla spravedlnosti MeeToo. (Ale to by asi museli Instagram vypnout.) Protože je muslimem, natočila Mila video, ve kterém projevila svůj svobodný názor, že "islám je náboženství plné nenávisti".

Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc

Pořad Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc proběhne již TUTO STŘEDU 20. listopadu v Liberci mezi 18. a 21. hodinou.  Františka Vrbenská vypráví o starobylé magii Vánoc, Jan Kovanic čte ze svých vánočních fejetonů. Pokřtí i Františčinu novinku (Ztracené dějiny Prahy, spoluautorem je Karel Dudek, který rovněž dorazí).

Vstup volný, koupě knih vítána! Zvou vás: Fantasy klub Liberec - skupina přátel & Svět Jotunheim ☺️

Místo konání: knihkupectví Svět Jotunheim, Železná 248/10, Liberec 1 (kousek od radnice, přes ulici u kostela).

FB stránka: https://www.facebook.com/SvetJotunheim

O tom zachování náboženského smíru

ESW

Neviditelný pes zveřejnil v sobotu článek Právo dle koránu od Soerena Kerna, převzatý z webu Gatestone Institute. Pro ty, co nečtou o víkendu, stručné shrnutí:

Paní Elizabeth Sabaditsch-Wolff vedla v listopadu 2009 třídílný seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání. Jedná se o politickou akademii napojenou na FPÖ (Svobodná strana Rakouska). Ano, stalo se to v Rakousku. Na tomto semináři se podle pozdějších soudů  dopustila „pomlouvání náboženské víry právně uznaného náboženství“. Oním náboženstvím je islám, a oním pomlouváním zmínka, že prorok Mohamed byl pedofil. Soudy shledaly, že ta nenávistná ženská porušila § 188 rakouského trestního zákoníku a byl jí vyměřen trest 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Plus měla zaplatit náklady soudního řízení. Nepomohl odkaz na svobodu slova, proneseného na specializovaném semináři. Soud takto rozhodl v únoru 2011.

Dva přiběhy s anděly

Když má člověk nakoupíno a navaříno a vypráno a složeno (žehlení po tomhle člověku nechtějte), tak mu už nezbývá nic jiného, než opravdu sednout ke stroji a psát další větu románu, na kterém pracuje s přestávkami už asi deset let. Ale zase není dobré sedět celý den u počítače. A tak se člověk někdy odpoledne sebere a zaběhne si alespoň do lekárny pro došlé vitaminy. A když člověk vyleze zadním vchodem do rondelu, tak najednou vidí na trávníku položenou větev, odtrženou od jeho oblíbeného javoroidního stromu. (A jéje, za ty dlouhé roky už druhou větev.) V sobotu foukalo i na Lužinách, a tady v rohu se zase vyrobil architektonický vítr. Ráno ještě nic, a teď hryc. A člověk k tomu náhodou přijde ve správný čas.

JAN WERICH: Antisemitismus je nepřítel svobody

– ať už se se pro něj vynalézají jakákoli nová slova, vymyšlená prodejnými nebo vystrašenými žurnalisty, či hloupými ideology.

(Předneseno 29. 4. 1968 na vernisáži výstavy Millenium Judaicum Bohemicum, kdy byly díky "obrodnému procesu" konečně dovoleny oslavy tisícileté přítomnosti židovské přítomnosti v Čechách. Tedy téměř rok po šestidenní válce, po níž ČSSR přerušila diplomatické styky s Izraelem a tvářila se, že u nás žádní židé neexistují. Od této výstavy uplynulo 50 let, ale Werichovy myšlenky jsou prostě nadčasové…)

Státní židovské muzeum přichází se stálou expozicí, kterou za chvíli zahájíme. Pro nás všechny je důležité, že se tato výstava obírá tisíciletým životem českých Židů a jejich podílem na rozvoji kultury v českých zemích. Jmenuje se ta exposice Millenium Judaicum Bohemicum. Doufám, že toto označení se stane, nebo může stát známé, jako před několika lety na příklad Velká Morava.

Proč bychom měli podporovat Izrael

Tedy ne proč "my", ale proč by ho měli podporovat křesťané. Na to ve svém "desateru" odpovídá autor 42 knih, novinář, komentátor a vedoucí několika mezinárodních neziskových organizací v USA a Nizozemsku, křesťanský sionista Mike Evans. Ale protože případné Boží plány i politika probíhají v reálném světě, je ona knížka jen napůl náboženským spiskem, další půlkou je pak politickou žurnalistikou. I proto, že její autor, "jednička na žebříčku autorů New York Times", se mnohokrát setkával s americkými prezidenty a izraelskými premiéry.

Tak tady je těch deset základních důvodů, náboženských důvodů s politickým obsahem:

Velké prádlo

Ten tehdy náš barák dnes

Ten náš dvouletkový barák s okrovou omítkou a červenou valbovou střechou v liberecké ulici Ant. Beera měl dva vchody, tři obytná podlaží a na každém patře dva byty. A ve sklepě jednu prádelnu. Takže na velké prádlo se dostalo tak jednou za dvanáct tejdnů. Velce se totiž právalo v neděli (volné soboty ještě nebyly vynalezeny).

Kdo je vlastně ten Čecháček?

(Autorka: Informace)

Několik poznámek k citátu prof. Václava Černého o čecháčkovství ze třetího dílu jeho Pamětí.

Pokusím se tu vysvětlit z jakých premis profesor Černý ve své kritice vychází a z jakých pozic a jakými měřítky hodnotí morálku české inteligence a českého národa.