čtvrtek 27. června 2019

Únava ze lží


Před třiceti lety a (jedním měsícem) začala velká podpisová akce k petici "Několik vět", která vyzývala "vedení země" k "svobodné a demokratické diskusi". Oproti jiným peticím (vědeckých pracovníků, kulturních pracovníků...) měla tu výhodu, že ji mohl podepsat každý, i nevědecký a nekulturní pracovník či nepracovník. Do konce srpna ji podepsalo už 20 tisíc občanů, do začátku listopadu dalších dvacet tisíc. (Byl to málo? Nebo dost? Nebo dost málo? Na to, že podle někoho už vlastně bylo "po sezóně"? Ale přišly lepší časy...:) Podepsaní se mohli těšit, že se jejich jména ozvou ve vysílání Svobodné Evroppy, která už v té době nebyla rušena. Mohli jste se dostat do skutečně slušné společnosti - nejen disidentů, ale poprvé i známých jmen "normální společnosti", takzvané "šedé zóny".

Několik vět

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako "nátlakové akce", odlišné politické názory odsuzuje jako "antisocialistické" a "nepřátelské", pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. 

úterý 25. června 2019

Hrst, hrstka, hrstička…

"Jsou mezi námi lidé, kteří jsou pro peníze vyplacené kýmkoli ochotni poškozovat svou vlast. Psát traktáty a hnát nezkušené mladé lidi do pomyslného dobrodružství, jen aby sklidili potlesk někoho v zahraničí. A potlesk, to jsou zase peníze. Tisíce tuzexových bonů, dolarů, marek, liber."

No moment, tuzexové bony? Marky? Jo aha, takhle psal nechvalně známý novinář Jaroslav Kojzar v Rudém právu ve středu 18. ledna 1989 o tehdejší Palachiádě. Na druhé stránce takhle vpravo dole. Rudé právo také psalo o "provokaci neodpovědných protistátních živlů", o "skupině socialismu nepřátelských osob na objednávky některých západních sdělovacích prostředků", o "provokačních akcích za významné podpory nežádoucích diverzních centrál"… A o tom, jak je potřeba zachovat klid a pořádek, aby mohly být uskutečněny závažné úkoly, vyplývající z přestavby společnosti, arciže.

středa 19. června 2019

Třicet let poté

Znak KSČ(íny)
Před třiceti lety, v neděli 4. června 1989 ve 2:20 místního času, skončila v Číně perestrojka. V Evropě i v Americe byla ještě sobota. Tanky 27. armády překonaly symbolické barikády a zaútočily na náměstí Nebeského míru v Pekingu. Drtily všechno, co jim přišlo do cesty, stany demonstrujících studentů, kteří stačili utéci, i stany, které byly obsazeny. V kolonách směřujících k náměstí byly i obrněné vozy a nákladní auta plná vojska. Rozhořčení civilisté zaplavili ulice a křičeli na vojáky: "Zvířata!" Vojáci odpověděli palbou z ručních zbraní. Střety manifestantů s vojskem trvaly několik hodin. Podle následné zprávy Amnesty International zabili čínští komunisté 1.300 demonstrantů, počet zatčených se odhadoval na 10.000. 

úterý 18. června 2019

Tři efekty výpadku

 Za horami, dolinami, za pouští a pralesem, za mořem a za oceánem došlo k výpadku elektřiny. V neděli, právě na Den otců, se bez dodávky elektrické energie ocitla skoro celá Argentina a příhraniční oblasti Uruguaye, Brazílie a Chile. Postiženo bylo asi 50 milionu lidí. Po 13 hodinách byla dodávka obnovena z 98 %.

Tato událost je popudem, abych zde zveřejnil sedm let starý příspěvek ze svého blogu, který obsahuje rady, jak se chovati po výpadku. A protože jsem tehdy v tom dávném roku 2012 nezmínil další podstatné věci, přidal jsem je sem do hranatých závorek – [psáno v úterý 18. června 2019].

***

 Jako pamětník reálného socialismu jsem zažil časté výpadky elektrické energie. [Ve zlatých šedesátkách nešlo jen o výpadky, ale často i o úmyslné vypínání celých čtvrtí, aby zůstala zachována rovnováha v energetické soustavě.] Tyto výpadky nás naučily určitému chování, získali jsme určité zkušenosti, se kterými vás při této příležitosti seznámím, abyste byli poučeni do příštích dnů. Dávejte si hlavně pozor na tyto tři efekty:

pátek 14. června 2019

Pocta židovským svátkům v Michelské husitské synagoze

V neděli 23. května 2019 od 19:00 máte další možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. (Pokud jste nestihli květnovou Noc kostelů.) A taky se můžete o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se tentokrát koná v dalším  Husitském sboru, a to v Michli, přesně na adrese U Michelského mlýna 124/27. Nachází se zde bývalá synagoga, která dnes slouží, jak jinak husitům, konkrétně sboru Alberta Schweitzera. Jedou tam třeba tramvaje z centra (11 a 14), zastávka se jmenuje Pod Jezerkou, a jde se pak proti proudu "Botyče" vpravo (tedy po jeho levém břehu).
Zde zopakuji, co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová: 

7:0 a dost

Už jsem tu psal o tom, jak se zápaďácká superkorektnost znepokojivě podobá islámské šaríji. Třeba v tzv. "kultuře otevřených dveří". Jde o to, že když je v kanceláři žena společně s mužem, nesmí býti zavřené dveře. Vyprávěl mi syrský kolega, který v sedmdesátkách pracoval v tehdy ještě civilizované Libyi. Setkal jsem se s ní poprvé na konci devadesátek při návštěvě bruselského sídla NATO. Tam (a později i v našich firmách, privatizovaných Zápaďany) se to vylepšilo o to, že dveře nesmějí být zavřeny nikdy. Pročež, aby se ušetřilo na zbytečných dveřích, vznikly šílené open spaces.

úterý 11. června 2019

Rosný bod


Před nedávným časem bylo mi navštíviti rodný Liberec. Přikvačilo totiž 50. výročí maturity na místní Střední všeobecně vzdělávací škole. Jel jsem tam žlutým autobusem z Černého Mostu. Jednak je to levnější než projíždět benzin, jednak je to svým způsobem i rychlejší. Cesta z dnes už téměř rodných Stodůlek od dveří bytu ke dveřím autobusu trvá sice 45 minut, a to Prahu většinou přejedu rychleji (průměr 30 minut, ale posledně to byla hodina a půl), a busík pak jede zbývajících sto kilásků hodinu, ale to je čas, kdy si mohu v metru číst knížku a ve žluťáku noviny. Ty tam totiž provozovatel nabízí „zdarma“, stejně jako „zdarma“ nabízí kafe či čokoládu. Noviny za 19, kafe by mohlo být za 31? Za pajcku celkem, mohu to tak nechat?

úterý 4. června 2019

Ach, ty střety


Pan premiér Andrej Babiš opakovaně a dlouhodobě opakuje, že „není ve střetu zájmů“ a také, že „neporušil žádné zákony“. To druhé je možná pravda, to první určitě ne. Odhlédněmež nyní od lidových virválů a skřeků politické opozice a nahlédněmež što éto takóje „střet zájmů“.

Podíváme se, jak je tento střet definován na Wiki: „Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí. Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet“ [třeba vyslání finanční kontroly do fakticky ovládané firmy] ), „se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se ) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.“