Setkání s Jaroslavem Seifertem

Nikdy jsem se s ním nesetkal. Nikoli přímo. Jen s jeho tvorbou. "Jen"?

Nejdříve k těm setkáním docházelo samozřejmě ve škole, kde nám byl Seifert představován jako komunistický básník. Třeba když jsme se učili o Pražském povstání. To Seifert popsal ve stručnosti například v básni Květnové noci:

Spojenci dnes i zítra (?)

Válka proti naší civilizaci, demokracii a svobodě pokračuje. V její zatím poslední bitvě padly tisíce Američanů. Celý civilizovaný svět vyjadřuje Americe soustrast a podporu. Všichni spojenci USA – i my – nabízejí svoji pomoc. (Psáno 12. září 2001.)

Alabastrový úsměv krále Veserkafa

aneb Sluneční králové balí kufry

Jsou výstavy, které chce člověk určitě navštívit. Když ale trvají dlouho, návštěvu odkládá a odkládá – až je najednou výstavy konec a nazdar. Konec a nazdar výstavy Sluneční králové v Národním muzeu měly nastat už 7. února tohoto roku. O výstavu byl velký zájem, jenže korona zavřela všechna muzea. Národní muzeum proto se zapůjčovateli jednalo – a vyjednalo její trvání do 6. června. Bylo to málo, i NM jednalo dále, a vyjednalo prodloužení až do konce září. Ale pozor – tento měsíc má jen 30 dní, už se chýlí ke konci a více se prodlužovati nebude.

Když v Liberci prší…

A kdy v Liberci neprší? Ale i když neprší, je tu fůra pamětihodností, které je vhodné navštívit. Třeba téměř stopadesátileté (*1873) Severočeské muzeum! Zejména potom, co jeho pamětihodná budova (*1898 – dostavěna sedm let po pražském muzeu Národním) prošla rozsáhlou tříletou rekonstrukcí. Slavnostně byla otevřena vloni 28. prosince. Slavnostně – ale kvůli covidu pouze virtuálně. Až letní prázdniny ji pootevřely.

Když v Jizerkách prší

Technické muzeum v Liberci

Když v Jizerkách prší, má v Bedřichově ubytovaný turista možnost zajet za zábavou a poučením třeba do blízkého Liberce. Tamní Zoologická zahrada je vzdálená jen 8 km, to je jako od nás z Lužin na Smíchov (jenom je na té silnici více serpentin). Pravdou je, že ZOO není vhodná lokace pro deštivé počasí. Tak se můžete posunout kousek dál k centru, na křižovatku Masarykovy a Vítězné třídy. Napříč přes křižovatku se na sebe usmívají po rekonstrukci čerstvě otevřené Severočeské muzeum (kde jsem navštívil už mnoho zajímavých výstav a bývalé císařské lázně, v jejichž bazénu jsou vystaveny obrazy a plastiky. Nejen v bazénu – i na ochozech, nahoře pod střechou i dole v kotelně. Kotelna ani bazén už neslouží svému účelu, po rekonstrukci jsou zde od roku 2014 umístěny sbírky Oblastní galerie Liberec. Taky jsem je už navštívil.)

Letos jsem zamířil tam, kde jsem dosud nebyl. Ačkoliv jsem od září roku 2014 už mohl být. (Jenže to v létě málo pršelo.) A to do soukromého Technického muzea Liberec, které je umístěné v původním vstupním areálu nezapomenutelných Libereckých trhů (od nichž si muzejnící vypůjčili i logo).

Záhada obelisku

Když jsem byl malej, chodívali jsme se s maminkou často koupat do Jizerek na přehradu Černá Nisa. Úředně se nazývá "Bedřichovská přehrada", ale každý Liberečák jí stejně říká Černá Nisa. I proto, že v Bedřichově je (pro změnu na Bílé Nise) taky přehrádka, aby se to nepletlo. Koupali jsme se vždy na severním břehu, kde je nejlepší, téměř písečná pláž. Jednou, když mi už bylo asi čtrnáct, tedy někdy v polovině šedesátek, jsem se rozhodl, že najdu pramen říčky Černá Nisa. Podle mapy to mělo být asi dva kilometry daleko, to urazím za půlhodinku. Nechal jsem mámu se opalovat a vyrazil na vlastní výzkumnou výpravu. V plavkách, jen jsem si k nim vzal své oblíbené pionýrky. Vydal se k severu proti proudu Černé Nisy po jejím levém břehu (– tedy vpravo od potoka).  

Největší debakl NATO

Afghánský Vietnam? Tak jsem se tady ptal 26. června tohoto roku, tedy více než před sedmi týdny. 
Ptal a prorokoval. Dnes už to vědí všichni: Ano, afghánský Vietnam! Jsou tu drobné rozdíly: Zatímco před 46 lety padali zoufalí lidé z evakuačních vrtulníků, tak teď padají z letadel. V neděli se do otevřených nákladních vrat amerického vojenského transportního letadla C17 narvalo 640 uprchlíků, v pondělí dokonce 800. Je to hodně. Ale hodně málo! V zemi měli totiž Amíci 50.000 spolupracovníků. Na ně pan prezident Jau Biden zřejmě nemyslel, když zavelel k překotnému úprku.

Izrael – země ve válce

Za dvacet let se toho moc nezměnilo. Izrael je stále ve válce, i když v něm panuje mír. Jen místo šesti má už přes devět milionů obyvatel. A v Evropě a mezinárodních organizacích různého typu vítězí antisemitismus, maskovaný za "podporu boje ubohých Palestinců o svá práva". Jo – a Izrael přenechal palestinským Arabům pásmo Gazy. Po reálných zkušenostech už jen tak žádné území Arabům nepřenechá... 

Drtivý úder viru

Na Slapech bylo krásně i před dvaceti lety.

Minulou středu se čekal generální útok mailového červa Red Code. Jsa domácím uživatelem obnošeného Windows95 a neuživatelem Outlooku jsem se nijak zvlášť nechystal. Klidně jsme se se ženou Ivanou v úterý odjeli koupat na své oblíbené Slapy. Vir přesto ve středu udeřil.

Tři sta plus

300 korun českých navíc k zákonně zvýšenému starobnímu důchodu obdrží starobní důchodci od 1. ledna 2022. Je to takový malý dárek od vlády nám, starobášům (autor je též příjemcem těchto dividend) v tomto předvolebním období. Seniorům, kteří přežili (a do ledna ještě přežijí) covid-19. Škodaže se ho nedožili chovanci různých Domů u zapadajícího slunce či Šťastného podzimu, které tato vláda nechala zemřít bez dopomoci. Ale zase se ušetřilo na jejich důchodech. Naštěstí pro vládu už nepůjdou volit. A naštěstí pro vládu prováděné očkování snížilo nastávající pátou vlnu korony a lidi (nejen důchodci) mají krátkou paměť.  

Kde je můj počítač?

Jana R.

No? Kam jsem si ho schoval, než jsem jel na Festival fantazie do Chotěboře? Že ho teď nemůžu najít? Takovej ten malej noťas asi 20 na 30 cm, co jsem s ním procestoval Izrael i Jizerky, kde jsem si do něj ukládal denní fotografické práce...

Takhle – je to můj počítač, protože ho používám. Zdědil jsem ho po partnerce Janě, po které se taky jmenuje. Dnes už ho na akce nevozím, protože můj nový foťák má novou kartu 16 Giga, a tam se fotodokumentace kratší akce vejde. Takže poč nechávám doma. Ale pro případ násilného vloupání si ho vždy uschovám, aby mi ho případný zloděj neodnesl. Jeho obsah je sice chráněn dlooouhým heslem, ale znáte dnešní šikulky – hoděj na to generátor hesel a za dva, tři dny ho odheslují. A také – nejde o samotný stroj, ale o jeho obsah. Takže jsem ten noťas – poté, co jsem si v předvečer odjezdu do Chotěboře připravil asi sto fotek k přednášce o krásách křivky S – takhle vzal a takhle strčil do jedné ze svých skrýší. A už ho nenašel, a to už před odjezdem. Naštěstí jsem předtím, než jsem ho schoval, zkopíroval obsah harddisku do externího harddisku a spešl do dvou flešek ještě fotodokumentaci k té přednášce, kterou jsem jen díky tomu mohl uskutečnit. Řekl jsem si, že ten notebook najdu, jen co se vrátím.  Jsou to dva týdny, a dosud jsem ho nenašel. Zůstal mi jen jeho obal…

O oočkování

Vždy předpřipraven!

Ne, nebojte se. Tentokrát nebude nic o koroně. (Přesněji: nic z hlediska lékařského.) I když některá zla se šíří češtinou podobně zhoubně. Jedno z těch zel jsou nesprávně použité předpony. Či nevhodně použité, případně použité hovadně.

Nestřílejte na prokurátory

Tak máme nového generálního prokurátora. Vlastně – nejvyššího státního zástupce. Stal se jím první náměstek byvšího nejvyššího státního zástupce JUDr. Igor Stříž. Ten na svém dosavadním bidýlku seděl už deset let. Když z nejvyššího místa státního zastupitelství odlétal Pavel Zeman, tak ten právě kolegu Stříže za sebe doporučil. Jenže vláda se nějak nemohla dohodnout, koho na Pavlem Zemanem opuštěné místo instalovat, aby se jí líbil. Stříž od 1. července vedl provizorně onen úřad z titulu své prvonáměstskovské funkce.

Náš zelený úděl

aneb proč jsme zakázaly žárovky

Na začátek musíme sebekriticky přiznat, že jsme se ke své planetě, rodné máti, nechovaly zodpovědně. Tedy my, jako lidstvo. Přesněji my, jakožto koloniální velmoci, které vývozem imperialismu a takzvané demokracie ničily přirozená společenství v ochraně planety mnohem vyspělejších přírodních národů. Ale to teď ve společném evropském úsilí, podporovaném novou progresivní vládou USA, napravíme. Nedopustíme, aby po nás v Evropě zůstala jediná uhlíková stopa! Evropská komise v roce 2019 vydala Sdělení Evropské komise, pojmenované "European Green Deal". Tento komplexní dokument pro příští třicetiletku podrobně popisuje potřebné politiky a opatření k dosažení cíle klimatické neutrality EU do r. 2050. Jinak se nám totiž nepodaří dodržet smělý plán nedopustit oteplení zemské atmosféry do konce století o více než 1,5 Kelvina. Rovněž tak by mohla hladina světového oceánu stoupnout za osmdesát let o více než 9 mm. Toto my, Evropské komise, nedopustíme!

Bezpečí levé boty

Časy

Svoje první hodinky jsem dostal asi v osmi letech. Byl to východoněmecký stroj značky Ruhla. Bez kamenů, ale za měsíc se opožďoval jen asi o pět minut. Pro ty mladší upřesňuji, že šlo o analogové hodinky.

Ovšem získání takové cenné věci neslo i své problémy. Mohl bych o ně přijít! Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová. A kam schovat hodinky, když si chce člověk zaplavat a hodinky vskutku neoplývají vodotěsností? A na přírodním koupališti není k dispozici kabinka, natožpak sejf? Od kamarádů jsem dostal dobrou radu: schovej si hodinky do levé boty. I činil jsem tak dlouhá léta, a ono to vskutku fungovalo. Nikdy nikdo mi neukradl ani hodinky, a ani tu botu.