Milicionáři a disidenti

10. prosince 1948 přijalo čerstvé OSN Chartu lidských práv. Tento den je nyní slaven po celém světě. V roce 1988, jsme ho poprvé veřejně oslavili i u nás, v perestrojkovém Československu.

Byly necelé dva měsíce po masovém policejním zásahu proti demonstraci k 70. výročí vzniku naší samostatnosti, kdy bolševik utržil první větší mezinárodní ostudu. Kde jinde policejní síly zasáhly v den oficiálního státního svátku!

Zdravé daně

Naše vláda se dle svých proklamací snaží, aby byly naše daně zdravé. A také se snaží, aby byl zdravý celý národ. Protože jen zdravý národ může vydělávat a platit daně. A nevybírat si nemocenskou a nepolykat drahé léky. A tak vláda ve své moudrosti vyslechla rady odborníků a převzala i politiku jiných států, pročež přivalila vyšší spotřební daň na alkohol. Vloni ji navýšila o 10 %, od 1. ledna narostou opět o 10 %, načež v roce 2026 zaparkují na levelu o dalších 5 % vyšším.

Trampové v Jizerkách

Jsou tu už 90 let. Pořizují si zde tábořiště, noclehárny, osady. První trampská osada v Československu byla založena už roku 1918. Ano, Ztracenka nad Svatojánskými proudy. Ty pak pohltila voda Štěchovické přehrady, ale tam se trempířům stačilo přestěhovat se o trochu výš. V Jizerkách je jako první uvedena T.O. až roku 1934 "The severní Ryves". Je to letos právě devadesát let, a k tomuto výročí připravilo Severočeské muzeum v Liberci i výstavu s názvem "Svoboda, romantika, kamarádství... 90 let trampingu v Jizerských horách".

Jak praví doprovodný text: "Na Liberecku se trampské hnutí začalo formovat od roku 1928, a to hlavně díky společnému zpěvu trampských písní a výletům a pobytům mladých lidí z Horního Růžodolu do okolní přírody." 

Jak mi zabili Kennedyho

Bolševici mi zabili mého nepřítele, cíl pěstované nenávisti.

John Fitzgerald Kennedy zabit. Americký prezident. Ten, který sotva nastoupil do úřadu, dal povel svým tajným službám a zorganizoval útok na Kubu. Američtí žoldáci však byli v Zátoce sviní odraženi a ostrov svobody byl zachráněn.

To byl ten americký prezident, který v Berlínské krizi v červenci 1961, když mi bylo deset, hrozil světovému táboru míru a socialismu světovou válkou, aby ubránil západní Berlín, vřed na čisté tváři pokrokové NDR! Ovšem to si tento válečný štváč neuvědomil, že SSSR zvrátila poměr sil, který dal reálnou možnost v případě rozpoutání války agresorem odpovědět mocným raketonukleárním úderem, který zabezpečí okamžitý přechod k rozhodným útočným operacím.

Konec památeční ledničky

Teď je nějaká prázdná...

Mám krásnou americkou ledničku. Mám ji nejméně patnáct let, spíš o něco více. Kupovali jsme si ji ještě se ženou Ivanou (která mi před jedenácti lety prostřednictvím rakoviny prsu zemřela).

"Máš v ní pěknej humus," konstatovala moje nová přítelkyně Karla. Milá, distinguovaná - a podle svých slov delikátní dáma.

"Já vím, hummus, ten tam je," přisvědčil jsem. "Míchám si ho s panenským olivovým olejem a olivami."

"Nemyslím humus jako chumus, myslím tím nebezpečné potraviny," pravila Karla, a začala se mnou konzultovat obsah ledničky (správně "chladničky", ale dovolte mi ten výraz používat - sami to tak děláte). "Kdy sis naposledy kořenil kuře thajksou omáčkou?"

Jak mi čeští Palestinci pokazili 17. listopad

Měl jsem v neděli ve dvě hodiny odpoledne na výběr jít dokumentovat setkání chvilkařů na Staromáku nebo setkání propalestinských aktivistů na Palachově náměstí. Rozhodl jsem se pro to druhé. A zkazil jsem si tak celý svátek svobody.

Dlouhé drápy StB

Tomu, že sametová revoluce ze 17. listopadu 1989 povede k vítěznému konci, jsem definitivně uvěřil až někdy po prvních deseti dnech jejího trvání. Československá televize v té době už prorazila závoj komunistických dezinformací a estébácké cenzury a informovala o spalování tajných dokumentů StB někde v polích. Pokud vím, tak se tajné dokumety tajných služeb nespalovaly ani 21. srpna 1968, ani během "Vítězného února" 1948. Ale určitě se spalovaly těsně před 15. březnem 1938, ještě před vpádem nacistických vojsk. (A v československém pohraničí padl v říjnu roku 1938 za oběť likvidačním plamenům zámeček v jizerskohorském Kristiánově, kdy měla čs. armáda čas na stáhnutí pouhé hodiny a onen původně clam-galasovský objekt ukrýval přesné stavební plány pohraničního opevnění a další tajné dokumenty.)

Propletené sféry

Městu Liberci patří lázně ímeni Jeho Majestátu Císaře Františka Josefa I., kde je dnes umístěna nádherná Oblastní galerie Liberec. Jste-li v Liberci, patří se patřit na umělecká díla, jež jsou v OGL vystavena. Protože jsem přes víkend ve svém rodném městě pobýval, navštívil jsem i tyto lázně. V bývalém bazénu (plavky ždímejte do výlevky) a jeho okolí jsem pak patřil na obrazy současné lipské dvojice, již tvoří Rosa Loy & Neo Rauch. Ti reprezentují současnou Lipskou školu a nejen německou, avšak celoevropskou moderní tvorbu.

Problém volby amerického prezidenta vyřešen

Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.

Jaký bude nový americký prezident?

Americký. Nový prezident USA bude americký. Ať už to bude "fašista" nebo "komunistka", "magor" nebo "naivka". Americký prezident je americkým prezidentem a většinou dělá věci, které se od amerického prezidenta očekávají, když má ochránit americkou svobodu. Hodný demokratický afroamerický prezident Obama, který za své řeči dostal už dopředu Nobelovu cenu míru, co udělal, když teroristé zaútočili na americké jednotky? Vyslal na jejich výcvikové tábory Tomahawky. A když se Navy SEALs vydaly do Pákistánu, aby zabily Usámu bin Ládína (a jeho rodinu), kdo vydal rozkaz k jeho likvidaci? Demokrat Obama. A pak sledoval tu akci v přímém přenosu. Načež se mohl pochlubit, že silná Amerika dokončila svůj úkol, který ovšem započal jeho republikánský předchůdce.

Máslo za sto?

Ale samozřejmě! Příjmy od roku 1989, kdy stálo máslo desetikačku, vrostly asi desetkrát, proč by neměly podobně vzrůst i ceny? Brečíme nad penězi, které musíme cálovat za bydlení, včetně plateb za vodu, energie a paliva, ale i ty se za pětatřicet let zvedly "jen" desetkrát. Ale ano, tyto výdaje vzrostly enormě, ale to jen proto, že celkově se cenová hladina zvedla jen pět a půlkrát, kdežto bydlení zachovalo stejný nárůst, jako příjmy. Takže zatímco v roce 1989 jsme za své bydlicí jeskyně dali 19,3 % příjmů, letos to bylo už 26,3 %. 

Nesiem Vám materiály na pána Bureša II

Nedávno se zase rozvířil skandál s estébáctvím našeho nejoblíbenějšího politika, předsedy naší nejoblíbenější politické strany (/hnutí). Slovenský ministr vnitra rozhodl, že napříště bude ve svazcích StB uvedeno, že pan Ing. Andrej Babiš byl jako agent registrován "neoprávněně" a "vědomě s StB nespolupracoval". Následně pan Ing. Andrej Babiš nebude Slovensko dále (třebas až u Evropského soudu pro lidská práva) žalovat o miliony eur. Kdyby proběhl soud mezi panem Babišem a slovenským Ústavem paměti národa, pak by takové rozhodnutí nemohlo padnout, protože důkazy hovoří jasně. Na Slovensku dále platí novější zákon, podle kterého už nesmějí dřívější řídící orgány v těcho případech vystupovat jako svědci. Proto i já (stejně jako mnozí jiní) musím konstatovat, že Ing. Andrej Babiš byl důvěrníkem StB a později i jejím agentem. Dnes to ví třeba i bezpartijní ministr zahraničí Jan Lipavský, který si "dal tu práci a prošel spisy". Od června roku 2015 to mohli vědět i čtenáři Neviditelného psa, kterým jsem to napsal polopatě. Někteří z vás možná ještě nebyli na světě, jiní článek přešli, pro ně a další si dovoluji svůj spisek opakovat. Pamatujte - byltě rok 2015:

Pojede i Brunhilda!

V neděli jsme s přítelkyní navštívili lom u Bubovic, co je v něm umístěn technický skanzen i přírodní rezervace Solvayovy lomy. Tudíž se až tam nesmí jezdit autem - pokud nejste, geolog, speleolog anebo mašinfíra. V Bubovidcích si na straně u průjezdní silnice na Loděnici můžete zaparkovat auto - buďto paceně, anebo trochu výš k Loděnici i neplacemě. Do Solvayových lomů to máte mírné převýšení (22 m nahoru a 27 dolů) i mírnou vzdálenost (1,1 km). Když jdete od konečné městského autobusu č. 311. Od Zličína sem míří přes řevnické nádraží. Z Berouna sem jede ještě z Králova Dvora přes Beroun linka č. 425. Dostanete se sem pohodlně - tak jednou za hodinu. Anebo tím autem. Z Lužin to sem mám po okreskách 17 km.

Nalezené kolejnice

(Tip na další víkend)

V neděli před čtrnácti dny si synek Honza oprašoval svůj nový řidičák. Vzal nás, ženu Ivanu a mne, rodinným kombíkem na Karlštejn. Co už může říci člověk nového o tak profláknuté památce?

Houby!

Rostou. Nebo rostly před týdnem, když začal Měsíc zase dorůstat. Ale hlavně bylo po dešti, oteplilo se - a bylo ještě před víkendem, kdy Pražáci jezdí plundrovat lesy na Kokořínsko nebo do Brd. Já se vypravil na plundr do okraje křivoklátských lesů.

Moje úvaha, že ve všední den nebude v lesích do 50 km kolem Prahy plno, se ukázala býti lichou. Už po cestě jsem viděl, že všechna místa, kde lze aspoň s přimhouřením oka zaparkovat na kraji lesa, jsou přeplněna auty. Moje tajné parkoviště, které leží mimo křižovatek s lesními cestami, odkud kdykoli může přijet veleobr na zpracování dřevní masy, byla avšak také poněkud zaplněna. Stávám tu sám, max jsme tu byli tři. Tentokrát bylo v okolí zaparkováno šest aut, ale ještě jsem se vešel. No jo, no, vyjel jsem hned po snídani, takže bylo poledne.