Sorry jako, vole

aneb Sliby a chyby Babišovy vlády 2

"Radost jedněch a zlost druhých", tak včera v titulku svého úvodníku okomentoval Aston předběžné opatření Ústavního soudu, které vyslalo prezidenta Petra Pavla na cestu do Ankary. Chtěl bych se teď věnovat nikoli (snad zbytečné) radosti opozičníků, ale té zlosti. Protože ta zlost, zdá se, zastřela mysl vládních představitelů i jejich podporovatelů.

Sliby a chyby Babišovy vlády

"Převedeme poplatky za veřejnoprávní rádio a televizi na státní rozpočet," slibovalo hnutí ANO před volbami. Jak slíbilo, tak po volbách udělalo. Tedy - zatím nový zákon jenom schválila koaliční vláda. Kvůli koaliční shodě dokonce i pravicoví(?) Motoristé sobě (AUTO) ustoupili zase z tohoto svého předvolebního slibu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – .“ Takže zatímco ANO plní svůj slib, Motoristé ho neplní.

Parašutisté

"Českoslovenští vojáci zaútočili na vojenský rozkaz na vojenský cíl." Tak 17. června před pětadvaceti lety zhodnotil atentát na Heydricha na pietní vzpomínce v areálu ČVUT v Dejvicích generál Krzák, jeden z mála našich válečných parašutistů, který přežil výsadek na naše území. Hitler to ovšem v tom dávném roce 1942 viděl jinak.

Izrael útočí!

Roš ha-nikra, přechod Izrael - Libanon

Tak si Američani s Íránem podepsali takový hezký mír. Zatím elektronicky. Vlastně jen jakési memorandum s blíže neznámým obsahem. Vlastně šedesátidenní příměří. Podle prezidenta Trumpa bude otevřen Hormuzský průliv. I podle Íráčanů - ale podle nich za peníze, budou požadovat nějaké 2 miliony výpalné za "ochranu" - před sebou. Podle Trumpa se Írán vzdá jaderných zbraní. Podle Íránu nevzdá. Podle Trumpa budou částečně rozmrazena zmrazená íránská konta. Podle Íránu a snad i Trumpa se americko-íránské ujednání týká i konfliktu mezi Izraelem a Libanonem. Podle Izraelců nikoliv.

Bojovali mrtví

Tragedie Lidic zasáhla v červnu 1942 celý svět. Ojedinělá byla tím, že od počátku byla koncipována - a provedena! - jako nacistická propagandistická zastrašovací kampaň, včetně natočení dokumentárního filmu. Ve světě však měla zcela opačný účinek. Vyvolala hněv a nenávist vůči Německu. V kanadském senátu navrhl K. Hugeson, aby Spojenci po každém takovém činu bombardovali a srovnali se zemí jednu německou obec. Likvidace Lidic definitivně rozhodla i o poválečném osudu německých menšin v Evropě.

Petři ve při

Míněn prezident Petr Pavel, takto přímo zvolený nejvyšší ústavní činitel a Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě (zkratka AUTO), koaliční partner vítězného hnutí ANO a ministr zahraničí. Pře se rozhořela kvůli nejmenování motoristického čestného prezidenta Filipa Turka jakýmkoli ministrem. Petr Pavel měl své námitky, podle nichž se pan Turek na tuto funkci nehodí. Podle mne to je pravda, Turek se nehodil na šéfa diplomacie, stejně se jako nehodí na faktické vládnutí na ministerstvu životního prostředí. Tam teď teče zelená krev, ale o tom někdy jindy.

Vládní noviny

Bývaly časy, kdy každá politická strana měla svůj vlastní tiskový orgán. V té době bylo jasné, na jakou stranu se staví její redaktoři. To se ovšem týkalo hlavně názorové stránky, a každý čtenář byl srozuměn s tím, že si v těchto novinách počte o tom, jak která ta strana vidí aktuální politické dění. Také se zde dověděl něco konkrétního o vnitrostranickém životě, kdy a kde bude důležitá schůze či veřejné shromáždění. Protože sem často psali sami poslanci a senátoři, starostové a straničtí čtenáři. Ostatně hlavně straníci a voliči té které strany si také kvůli tomu onen tisk kupovali. Nicméně krom politických článků se zde objevovaly i fejetony a kulturní recenze. Avšak i ty byly prolity pohledem stranické ideologie, třebaže to síto, jímž byly prolévány mělo větší oka. Ještě tak snad sportovní aktuality byly prosty ideologie.

Polské řešení: sestřelit

V noci na pátek se konečně ruským imperialistům v jejich ukrajinské válce proti Evropě podařilo zranit dva občany EU a zároveň NATO, tedy Rumuny. Bylo jen otázkou času a statistiky, kdy se tak stane. Protože ruské drony útočí na ukrajinské přístavy, které leží na levém břehu Dunaje. A na druhém břehu Dunaje leží Rumunsko, tedy EU a NATO. A hranice se tu klikatí, takže se při útocích na Ukrajinu její linie tak snadno a bezmyšlenkovitě překročí. Zejména, jste-li ruský operátor dronu, který se chystá na "fašisty" útočit z nečekané jižní strany. Tentokrát se zdá, že nešlo o záměrné narušení vzdušného prostoru NATO, která se jinak dějí pravidelně, ale o úlet, způsobený chybou či elektronickým narušením navigace z ukrajinské strany. Zasažený panelák se nachází v rumunském městě Galati, které leží sice taky na levém břehu Dunaje, ale přímo na ukrajinské hranici. K incidentu došlo během masivního ruského útoku na ukrajinský přístav Izmail v Oděské oblasti, která je od Galati vzdálena asi 50 km, takže pokud šlo úlet, pak značný. Obvykle útoky na Izmail pravidelně trpí pravobřežní rumunské historické šedesátitisícové město Tulcea, ležící v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic. A dopadly zde už desítky dronů.

Taková byla doba

"Heil Hitler!" pronesla nastávající slečna učitelka při vstupu do zkušební místnosti z očí do očí německému všemocnému školnímu ouředníkovi a kmitla vztyčenou pravicí ku árijskému pozdravu. Bez tohoto oslovení by za Protektorátu nemohla být připuštěna ke zkoušce ani do výchovného procesu. Takto pak mohla potajmu učit české děti národním dějinám - žádné ji neprásklo. Riskovala koncentrák, možná i smrt.

Rychlík na trase B

Jakožto klasický senior luštím křížovky i sudoku. Hlavně tedy cestou metrem. Protože bydlím na Lužinách, tak jsem tento pocit získal konkrétně na trase B, jímž se přibližuji do centra. Jenže poslední dobou mám s tím luštěním potíže. Vagony metrovlaku sebou totiž protivně házejí. A písmenka neb čísílka pak do patřičných čtverečků zapisuju nečitelně. Byla to sedmička nebo čtyřka? Napsal jsem Ú nebo Vé?

Nácek Beneš

Ausgerechnet v době, kdy se v Brně koná sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se rozhodla čtveřice "nezávislé skupiny moravských aktivistů" namalovat na rudo ruce sochy prezidenta Edvarda Beneše, stojící před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Sochu ještě ozdobili kartonem s hanobícím nápisem "Český nácek škůdce Moravy". Minimálně jeden z těchto "aktivistů" je rovněž členem Moravského zemského hnutí. Tomuto hnutí "není jedno, že se Morava vylidňuje, zatímco Praha a blízké okolí roste". A: "Nepotřebujeme, aby nám z dalekého státního hlavního města určovali, na co půjdou peníze z našich kapes. My sami přece víme, jaké jsou potřeby nás, naší obce, našeho regionu i naší země. Protože tady žijeme. O svých záležitostech si umíme a chceme rozhodovat sami."

Významné životní jubileum

To mne dostihlo. Ani jsem netušil, že by mohlo být "významné", dokud mi nenapsala moje banka. Dostal jsem od ní blahopřejný mail. Čekal jsem, že tedy od ní obdržím nějaký  dárek. A co? A nic. Ani hrneček! 

"Vážený pane, Vaše významné životní jubileum je pro mne milou příležitostí upřímně Vám blahopřát. Starosta Městské části Praha 13." A nečitelný podpis. Poslali mi z odboru občansko - správního naší radnice dokonce papírové blahopřání. A?

Hrdinové z lágrů

Tři řady plotu z ostnatého drátu. Venku strážní se psy. Uvnitř 6 metrů široký pruh "zakázané zóny". Zde se střílelo bez varování. Z kulometů na strážných věžích.

Spaní na třípatrových kavalcích. Nástup na apelplace ve čtyři ráno. Pak fasuňk polévky. Pak kácet stromy. Večer rozdělení chleba podle splnění normy. Nad normu 900 gramů chleba, norma za 700 g, kdo neplnil 500 g. Nemocní 300 g. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo nejí, umírá. Denně až 200 lidí z 2000 v pracovním lágru. To byl také důvod, proč ho pravidelně doplňovat.

Česká televize jako Al-Káida?

P. Štěpánek na PL

Ten titulek článku Petra Štěpánka, bývalého místopředsedy RRTV, aktuálního místopředsedy Trikolory zní malinko jinak: "Televize jako Al-Káida opozice". Článek jsem četl na názorové stránce Mladé fronty DNES už 30. dubna, Petr Štěpánek se jím pochlubil i na svém profilu na Parlamentních listech, kde se jím můžete osvěžit i dnes.

Oproti webovému článku vyzdobili kolegové z MfD Štěpánkův článek i tučným podtitulkem: "Spojení sil opozičních politiků, aktivistů, manažerů a redaktorů ČT a ČRo v souvislosti se změnou financování veřejných médií odhaluje, čemu a komu doopravdy tato média slouží". A doprostřed textu vypíchli v boxu jednu z ústředních myšlenek:

Smíšené pocity ve Svatém Tomáši

Chebské maminy 1938

Poprvé jsme se vědomě setkal s echtovními sudeťáky v létě roku 1997. S ohledem na blížící se brněnský sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu dnes tuto vzpomínku sdílím znovu. A přidám i pár odkazů a aktuálních [poznámek].