O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Mír na jih od řeky Lítání

Ubohý Libanone!

Když jsem před 50 lety nastoupil do svého prvního zaměstnání v Závodech elektrotepelných zařízení, setkal jsem se tu s mnoha pozoruhodnými lidmi. Jeden kolega konstruktér pobýval pracovně nějaký čas v Pákistánu. A když se vrátil, vyprávěl, co všechno se tam dozvěděl díky místní televizi. Mohl v ní třeba sledovat veřejné popravy v přímém přenosu. Mohl vidět, jak vojenská letadla s rudými hvězdami na křídlech bombardují afghánský prezidentský palác. Což byla ta u nás médii vychvalovaná komunistická revoluce. A také měl poněkud přesnější zprávy o libanonsko-izraelském konfliktu. Totiž, že vůbec nejde o konflikt mezi Libanonem a Izraelem, ale o konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem.

Poklekněte a modlete se!

Veřejnosprávnost ČT, pikle pornoherců a Chameneího končetina

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Trestání naší civilizace

Dohoda je možná

Svět se otřásá novou válkou. Svět Blízkého východu výbuchy, svět zbylý ekonomickými dopady. Svět pokrokářský pak porušováním mezinárodního práva ze strany USA, Izraele - a bohatých Židů. Jak nepřímo vyplývá z čtvrtečního sloupku Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes "Ursula si namazala Poláky na chleba". Ten kárá US prezidenta Trumpa, jenž před volbami sliboval: "Už žádné války!" Podle Doležala: "Tedy pokud to po mně nebude chtít Izrael." A dále: "Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí." Čtenáři, přemýšlej, proč bohatci oblibují Izrael? Nu? Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by ti to dojít.

Veselý Purim!

Dnešek, kdy toto píšu, tedy v úterý 3. března, je v židovském kalendáři označen jako 14. den měsíce Adar, a je tedy povinností každého žida slavit svátek Purim. Ten připomíná záchranu židů před první genocidou, která měla tento národ postihnout v Persii už v 6. století před občanským letopočtem. Židovské kmeny sem byly zavlečeny roku minus 700 po pádu Jeruzaléma do babylonského otroctví. Z toho je osvobodil nástup perského království. V tom minus šestém století vládl v hlavním městě Persie Šúšanu (dnešní íránská Súsa) král Achašveroš. "To byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš." A tomu zle radil proradný rádce Haman. (Při vyslovení tohoto jména se na svátečních bohoslužbách vždy roztočí řehtačky a ozve se zadupání do podlahy.) Hamanovi se nelíbilo, že se mu neklaní jistý Mordechaj. A protože byl Mordechaj žid, radil Haman Achašverošovi toto:

Česko na půl cesty

Maďarskoslovenská aliance, konec českého uhlí, vlajka na vládě, nebezpeční cizinci a mír v Sýrii

Sobota 21. února 2026

Lidé si na mnoha českých náměstích připomněli 4. výročí ruské agrese na Ukrajinu. V Praze vystoupil i
prezident ČR Petr Pavel: "Nebráníme Ukrajinu jako zemi, národ, ale princip – aby malé a střední země nebyly vystaveny tlaku velkých a mohly o své budoucnosti rozhodovat samy ze svobodné vůle... Ukrajinci v Česku nejsou přítěží, čísla hovoří jasně. Většina z nich pracuje, platí pojištění a naší ekonomice přináší víc, než z ní odčerpává. Chovat se k Ukrajincům negativně je nefér.“

Kolik andělů se vejde...

1.2.2026

Kolik andělů se vejde špičku jehly nevím. Ale kolik lidí se vejde na náměstí, o tom už mám jakýsi přehled. Přehled je dán tím, že jakožto školený demonstrátor (v pražském planetáriu a na Štefánikově hvězdárně) jsem se od roku 1988 už nějakých demonstrací zúčastnil. Jmenovitě vyčíslená účast většinou záleží na tom, kdo ji vypočítává a pak vyjmenovává. Svolavatelé demonstrace mají tendenci účast nadhodnocovat, jejich protivníci naopak umenšovat. ("Vejdete se do výtahu!")

Orkán Alena

Mnichovská konference, znárodnění ČEZu, národní parky v úzkých, kráva Válková, maďarská prosba, ruská hrozba a konec korupce

Sobota 14. února 2026, sv. Valentýn

V Mnichově začala bezpečnostní konference. Účastníci hledají řešení konfliktů na Ukrajině a Blízkém východě. Nejvíce se čekalo na projev ministra zahraničních věcí USA.

Bubec za prezidentem

Na neděli svolali chvilkoví milionáři setkání občanů na podporu prezidenta Petra Pavla. A bylo těch setkání 410, větších i menších. Mezi těmi menšími bylo i podujatie v Řeporyjích. 

Nad Řeporyjským náměstím se týčí opuková věž románského kostelíka Petra a Pavla z 1. poloviny 12. století, takže tu musela už tehdy stát na horním okraji Dalejského údolí nějaká ves. Pravděpodobně se tudy jezdilo na Karlštejn, stejně jako dnes. Když byl Karel IV. přibyl až sem, tak to měl do svého venkovského domku už jen nějakých šestnáct kilometrů. Kostelík byl v roce 1772 barokně "přestavěn": Původní románská rotunda byla zbourána, zůstala po ní jen ta věž. V roce 1919 se ze vsi stal městys, v roce 1974 byly Řeporyje přičleněny k Praze. Ale městečkovitý charakter obce, odkud to je jen pár stanic autobusem na metro, zůstal. Zůstaly i sousedské vztahy, někdy svárlivé, jindy přátelské. A ty přátelské jsme s přítelkyní Karlou mohli poznat i tuto neděli.

Salonek zimní v čas předvánoční

Obec Řeporyje (dnes součást jihozápadního obvodu města pražského) se pyšní starším románským kostelem svatých Petra a Pavla z 1. poloviny 12. stol. Už tehdy tudy pravděpodobně vedla cesta na Ořech a později až na Karlštejn. Ona cesta byla, pravděpodobně poprvé od barokní přestavby kostelíka r. 1772, rekonstruována do sjízdné podoby. Za náměstím ji přetíná železniční trať, za ní vlevo se pak rozléhá rybníček Bubec a nad ním hala, kde býval sklad čehosi, a dnes jest tu ateliér sochařský. Jen do takové haly se vejdou artefakty, které s vrozenou tvrdošíjností stvořil Čestmír Suška. A další banda bubeckých výtvarníků. Tuto stříbrnou sobotu mnozí konzumenti stráví v drůzách nákupních středisek. Ale 14. prosince po druhé hodině odpolední můžete nějaký obnos utratit i zde, neb se tu koná prodejní výstava výtvarných děl asi čtyřiceti výtvarníků, a to pod lákavým názvem Zimní salonek.

Halali!

Je půlka června, a tak, jako obvykle, se na konci Prokopského (zde přesněji Dalejského) údolí v Řeporyjích nad rybníčkem u Bubce koná v sobotu 19.6. další safari, letos již sedmé. Abyste si nemysleli. V Prokopáku můžete lovit - i být loven.

Zejména o víkendech zde pobíhá všelijaká sebranka - mládež v maskáčích s modely pistolek a samopalků po sobě střílí umělohmotnými kuličkami. Jiní zase zkoušejí, kam až jim doletí šípy. Ozývají se zde třeskuté rány, jak o sebe naráží tvrdé dřevo bokenů, jinde zvoní zkřížené meče. Mezi tím se projíždějí na koních Indiáni a kovbojové. Všem k tomu hrají neviditelní bubeníci. Někdy se ozve i tklivý zpěv, doprovázející kytaru.

Artistní lov

Velká hala bývalého skladu stavebního materiálu byla plná tmy. V ní se komíhaly stíny od plamínků dvou svíček. Podstropním oknem dovnitř ještě nahlížela pouliční lampa, stíněná větvemi stromu, ohýbajícího se ve větru vanoucím před nastupující studenou frontou. V míhavém příšeří se ozýval křik letících racků nad šepotem mořských vln.