Design uniforem pro těhulky ve zbrani

Dobrotivá vláda, nevědoucí Válková, nevinný závislák Janoušek a uzdravený prezident

Neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Anebo se netýkají podstaty věci. Nezbývá nic jiného, než pokračovat ve vydávání nepravidelného Opravníku Moby Dicka.

§§§

Nejdříve se musím vrátit k neustále omílanému tvrzení, že "vláda dala důchodcům 900 korun navíc," což může být i zdrojem určité závisti až nenávisti vůči seniorům z řad řádně daně platícího obecenstva. Je nutné tedy znovu omílat, že důchodci dostali přidáno 151 Kč. Potvrzuje mi to i čerstvý přípis od České správy socialistického zabezpečení. Jedno sto padesát jedna koruna je totiž peníz, který se vyplácí k důchodu navíc oproti tomu, co by vláda stejně musela podle příslušné vyhlášky vyplatit!

Putování za hrnečkem

(Z Jezerního Sešitu 12. Už pomalu končíme návštěvu Lake District.)

Minule jsem zmínil, že jsme se od jezírka Tarn Hows k autuvraceli „hodně strašidelným lesem“. Nakonec se mi podařilo vyrobit jen jeden, dva použitelné snímky, které ilustrují tento můj dojem. Dojem, který jsem nikdy neměl, když jsem se potuloval svými rodnými Jizerkami, kde jsem se vždy cítil velice bezpečně a přirozeně. Takže když jsem pak četl horory o strašlivých lesích, o pařátech, v něž se změní jejich větve a kořeny, tak jsem se jen opovržlivě usmíval. Les přece není takový!

Léta dvacátá, nebo jaká?

Aston tady ve čtvrtek přivítal dvacátá léta. Připustil že je to možná dětinství, ale je rád, že zase budou nějaká „átá“ léta:

"Nultá léta? Žádná léta? Rozpaky přetrvaly i do následující dekády. Nikoho nenapadlo mluvit o „náctých“ létech. Přitom poslední „náctý“ rok skončil ani ne před týdnem. Někdo mi možná přihraje odkaz, jak to řešili ve dvacátém století. Ti taky měli své nulté roky a potom ty „nácté“."

Astone, jestli si myslíš, že ti někdo v diskusi přihrál nějaké informace, tak ano, z celkem 520 příspěvků se tomuto bodu věnovali dva (číslicemi 2) čtenáři. Abys to nemusel hledat, vytáhnu je tady:

Poslední jezero

Při večerní domácí přípravě u klobásek a libové slaniny (ta se jenom udí, a před jídlem se musí ještě tepelně upravit) jsme na dnešek vybrali jako cíl našeho posledního výletu Tarn Hows. ("Tarn" značí "jezírko, pleso, horské oko". Jakže? Chcete překládat "Hows"? To nepřekládej, asi to nebude ani příslovce, ani zájmeno. Nejspíš to je nějaký druh keltštiny.) Toto překrásné jezírko je pro milovníky díla Arthura Ransoma významné tím - že o něm nikdy nepsal! A přitom ho musel znát. A třeba nepsal proto, že o něm psala paní Beatrix Potter ve svých roztomilých knížkách o roztomilých králíčcích, kteří prožívali roztomilé Příběhy králíčka Petra (a Hupky, Dupky, Bambulky apod.). Takže tady je Krakonošovo, vlastně Potterové, přesněji The National Trust Beatrix Potter.

Rio, ó, Rio!

Z výpravy k nečekaně nalezené inspiraci Arthura Ransomeho k Údolí Vlaštovek docházíme zpátky k autu na téčkové křižovatce, sevřené ze všech stran protiovčími zídkami. Až když jsem se koukal na ty dva obrázky superdíry po lomu Banishead uprostřed vřesoviště, které jsem sem dal vedle sebe minule (jeden z mého slepého foťáčku a druhý origoš kresba od AR) jsem uviděl jejich nápadnou podobnost. (Kdyžtak si klikněte na odkaz.) Člověk si musí odmyslet měřítko, protože jinak by stany Vlaštovek byly velké jako místní patrové domky. Ale! Na Arthurově kresbě horizontu se jeví špičatá hůrka, na fotce je posunuta vlevo. Horizont se pak od ní zvedá vpravo - na kresbě i ve skutečnosti. Vodopád je také patřičně (5:1 až 10:1) umenšen, ale vstup vody do něj odshora se nápadně podobá tomu na kresbě. A hlavně, co mne navedlo na stopu možné podobnosti, jsou svahy uvnitř lomu. Ty pravé se sklánějí v nemlich stejném sklonu, ty vlevo jsou ve skutečnosti strmější. Okraje propadiny se přitom vlní téměř dokonale stejně. Navíc: Vlevo ve stěně za namalovanými stany, kde je v románu Trosečníci z Vlaštovky umístěna jeskyně  Petra Kachny, tak tady je v originále štola, jež odvádí vodu z jezírka Banishead Quarry Tarn zpátky do potoka Torver Beck.

Údolí Vlaštovky?

(Duha nad vřesovištěm)

Včera jsme si udělali malou oslavu, protože Terezka měla svátek. Malý dárek pro ni jsem zapomněl doma, koupil jsem jí aspoň při večerním brouzdáním městečkem Coniston zmrzlinu, po níž tak prahla. Dneska pojedeme do díry. Tak alespoň Terezka nazývá zatopený lom Banishead ve vřesovišti nad městečkem Torver. Jenže ráno Terka hlásí:

"Ukradli jezero a vrací se shora."

Přeložím: Nad jezerem je mlha a prší. Nu, nevadí, dneska máme naplánován jen krátký výlet. A podle Norů má přestat pršet v deset. Přestalo deset minut před desátou, šlendrián! (Ani ne, když se předpověď vydává na celé hodiny.) V půl jedenácté jsme již zcela připraveni nalodit se do nebesky modrého forda. Nad jezerem se na jihu ještě tmavě mračí, ale umyté hory na severu blyštivě svítí v prorážejícím slunci, a hele, támhle je duha! Tak tu si tedy zfotím!

Můj Štědrý den

Vloni jsem ve svém slohovém cvičení ke konci napsal:  "Světýlka jiskřila v očičkách malé Viki, Terezino cukroví se skvěle hodilo k dobrému čaji s mlékem a všichni jsme byli šťastni a spokojeni. Když se Honza s Viktorkou loučili, řekl, že ještě někam pojede, a nechá si zatím věci u nás. Pak si je vyzvedne. Odvezl dcerku autem do Čakovic, Terka s Tomášem se zase autmo vrátili na Rajskou Zahradu (které z nějakého důvodu říkají Černý Most). Ale Dárkoden ještě neskončil. Jenže o tom až někdy jindy. Neúprosně se blíží pátá – páteční uzávěrka NP.

Tak nashle příště! A přeju klid i všem, kteří o někoho přišli."

A támhle je ostrov Man!

(I Climbed Old Man of Coniston)

No jo, nakonec jsme na tu Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek ve zdraví vylezli. Nejdříve jsem se ale musel vydrápat z toho horského plesa, do nějž jsem na konci minulého vyprávění po zádech zahučel. 

Načež jsem začal kontrolovat škody. Foťáček jsem zachránil vztyčením pravačky, ve které jsem ho držel (ta asi bude také nakonec nejspíš čouhat jako poslední z nějaké jizerskohorské slati). Jediná viditelná škoda je tedy zlomený klacek, sloužící co žerď české vlajce, čouhající z batohu. No a v batohu je můj těžký teplý svetr, pletený z hrubé vlny. Těžší asi o pět litrů vody, jež do něj vsákla. Pokusil jsem se ho vyždímat, ale jen jemně, abych si ho nezničil. Kalhoty mám mokré, ale v botkách samochodkách je sucho. I díky tomu, že jsem si dnes přes ně přezul chrániče, aby mi do bot nepadaly kamínky. Ty chrániče, které jsem si včera koupil v Keswicku za pouhých 9.99 liber. Jinde je nemají. Tady mi je taky dříve koupila dcerka Terka k nějakým předcházejícím Vánocům; doma mám jen jeden kus, druhý jsem serval z boty při letošním prorvávání se hlubokým borůvčím v Jizerkách.

Nesmrtelnost

Když se narodíme, moc toho nevíme. Víme, že dýcháme, možná ani to ne. Vadí nám, když nedýcháme. Vadí nám, když máme hlad, když je nám zima, když se nudíme. Něco si pamatujeme, ano, dřív to bylo jistě lepší. Jak rosteme, poznáváme mnohem víc. Nejen sebe, ale i své okolí. Rodinu, soudruhy na pískovišti, lidstvo vůbec. Postýlku, byt, celý vesmír. Někdy v tomto procesu poznávání si uvědomíme meze vesmíru, lidstva a svého života. Přestáváme být nesmrtelní, dospíváme.

Už se to trhá

(Vzhůru na Kančenžangu!)

Pátý den naší výpravy do Lake District se budím v 5:55. Dnes nás čeká asi nejnáročnější program, a to výstup na místní horu Old Man of Coniston, aneb Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. Musím se na něj posílit, a proto opět upadám do hlubokého spánku, sichrovaném poslechem Cimrmanů ze sluchátek iPodu.

Brexit z Lake District

Derwent Watter u Keswicku

Seveřani toho měli v říjnu už plné zuby:

"A co říkáte brexitu?"
"Prosímvás, dejte nám s tím už pokoj. Už aby to bylo za náma."

Mimochodem: Nezaznamený český purista kdesi před časem oznámil, že "česky" se slovo "brexit" vyslovuje "bregzit", a od té doby se toto podivné slovo line z českých médií. Angličané však zřejmě nesledují česká média, a tak to slovo vyslovují blbě: "breksit". Ale tak je to se vším. Nejvíce s posledními "protievropskými" volbami!

Kruté podzemí

(Z Jezerního Sešitu 6)

Máme za sebou cestu Jezerním krajem a před sebou vstup do lomu Honister, jediného funkčního břidlicového domu v Anglii. A nastal ten pravý čas přemístit se do baráčku se suvenýry a toaletami, jak jsem byl pravil minule. Je tu však drobná zrada: Zatímco Ladies mají svoje Toilets v průchodu na dvorek, Men's Toilets bude podle šipky asi někde na dvorku. Ale nebyly tam ani pánské, ani toalety. Chvilku mi trvalo, než jsem přijmul, že musím jít do „Boys room“.

Ach, tahle horalská angličtina!

Opravník Moby Dicka

Mackova Facka, úchyl Gaugin a Mlhošovy Vánoce

Moby Dick neustále vykonává různé důležité práce, takže nemá čas komentovat světové ani domácí dění. Ostatně to je natolik absurdné, hej, Kefalín, že stěží lze vymyslet něco hovadnějšího a ironičtějšího, než je sama hovadná a absurdní realita. Nicméně neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Někdy jsou tak nepřesná, až to bolí. Hlavně tedy bolí sousedy, které ruší zoufalý řev celé naší menažerie poté, co vyslechneme či přečteme nějakou tu hovadinu. Proto dle vzoru Saturnina a dědečka, kteří založili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, budu asi vydávat alespoň krátká upřesňující prohlášení k dění uplynulých dní.

Začínáme.

§§§

K Lomaři Bobovi

Ze sedla Honister Pass

(Z Jezerního Sešitu 5)

Minule jsem slíbil, že odpovím na komentáře k mému předchozímu článku Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

Už dvě hodiny po půlnoci se na něj vrhnul K. Pavlík, kterému jsem zkazil dětské představy:

„My, kteří jsme četli knížky Ransoma (...) a nemohli tam jet (...), rozhodně nečekáme, že nám nějaký lump řekne, že vše je jinak. No nic ve zlém - ale je to pěkná sprosťárna.“

Nic ve zlém, vážený čtenáři - ale Ježíšek opravdu není. Nicméně Vánoce jsou! Také jsem byl roztrpčen, když jsem se od dcerky, nadšené fanynky Ransoma (a Skotska), která na místě byla už před deseti lety, dozvěděl, že něco je jinak. To nejdůležitější tam však v Jezerním kraji zůstává: Genius loci. Je tam vše, i když jinak poskládáno. Jak jsem napsal v tom článku: „Ale charakter a krása a nadšení z těchto míst je stejné! Tohle je ta původní inspirace a ona dobrodružství se odehrávala v krajině, která měla tento charakter. Vane zde stejný vítr, na zelených pastvinách, rozdělených stejnými kamennými zídkami, se pasou stejné bílé ovečky…“

Psanec v dešti

Vodopád pod Miner's Bridge

(Z Jezerního Sešitu 4 - břidlice, břidlice, ovce, ovce a vodopády, vodopády)

Minule jsem tvrdil, že dnes, tedy v neděli, nejspíše vylezeme na horu Old Man of Coniston/Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. (Ačkoli se dá očekávat nedělní nával.) Včerejší večerní předpověď však upřesnila, že druhý nejlepší den na vejlety bude až ve čtvrtek. První byl včera. Ten jsme strávili plavbou po jezeře až k Ostrovu Peel/Divokých koček. Dneska má pršet. Podle Norů od deseti hodin. (Škodaže se nevydává předpověď předpovědi!) Tereza/Zuzana vyhlašuje Udržovací den. Každý si může zalézt a číst si, případně upravovat včerejší nadílku fotek.