Cesta k odsunu německého obyvatelstva

Je to už 75 let, kdy odjezdem posledního vlaku se sudetskými Němci oficiálně skončil jejich odsun z Československa. Na půdě CEVRO institutu k tomu v pondělí 25. října proběhla minikonference s názvem Odsun – proč a jak?

Pokus o bleskurychlé svržení prezidenta

V Mladé frontě Dnes jsem si včera (tedy ve čtvrtek) na názorové stránce přečetl hned dva příspěvky, které tepou „antizemanovce“. Právník a publicista Petr Kolman ve své glose ukazuje, jak pouhých 48 z  celkem 281 zákonodárců (200 poslanců + 81 senátorů) stačí k tomu, „aby prezident pozbyl svých pravomocí“. Proto by se měla změnit ústava – aby k aktivaci článku 66 nestačila pouhá nadpoloviční většina z obou usnášeníschopných parlamentních komor. Ty se mohou usnášet už když se sejde pouze třetina  zvolenců (67 a 27, zlomky se zaokrouhlují nahoru, nestačí pouhá ruka na tlačítku, musí hlasovat celistvá osobnost). A zde pak platí to, na čem se usnese nadpoloviční většina přítomných. Tedy 34 + 14, to ještě zvládneme bez kalkulačky. Nu, pokud by k takto statisticky nepravděpodobnému (téměř ne)sejití se obou komor najednou  přece jen došlo, pak by ovšem rovněž platilo, že při aktivaci článku 66 by k ne-pozbytí prezidentských pravomocí stačil poslanec jediný…

Pozvánka CEVRO

 

Kdo je vrchní velitel?

„Uvolní-li se úřad presidenta a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.“ Tak praví příslušný ústavní zákon ve čl. 64.

Měsíční prach

Každé výročí památné události je příležitostí k proslovům, setkáním, rautům, kulturním akcím a podobně. Bylo tomu tak i v Terezíně v úterý 16. října 2001 při 60. výročí zahájení transportů českých Židů. Letos si připomínáme už 80. výročí, jinak, v jiné době. Někteří pamětníci (i nepamětníci) mezitímzemřeli, některá kasárna, v nichž byli vězněni se rozpadla (protože třítisícové město nemá miliardy na jejich záchranu), jenom veřejnost si Terezín stále spojuje pouze s Malou pevností. Do Muzea terezínského ghetta se dostane sotva desetina návštěvníků, které autobusy vychrlí před Malou pevností. Takže pro ty, kteří to dosud nevědí:

Kdo vyhrál volby

Krátce po šesté: Okamžik zlomu

Sněmovní volby vyhrál Andrej Babiš. Ale je mu to k ničemu.

Skutečně, sněmovní volby vyhrálo hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem. Ačkoliv všechna média tvrdí, že prohrál, nezískal prvenství, pohořel, v cílové pásce ho předběhl professore Petr Fiala, který je vítězem voleb. Dokonce i sám premiér Babiš v přímém přenosu přiznal, že ho koalice SPOLU porazila. Opakují to i světová média: Prohra Babiše. A přitom to není pravda.

Proč jsem šťastný

Jsem šťastný, protože jsem si při návštěvě Světa knihy mohl u nebesky žlutomodrého stánku nakladatelství Madal Bal od usměvavých lidí vzít okrověčervený letáček s červenožlutými květy v rozích a žlutookrovým sluníčkem uprostřed – a mám o čem psát. V jedenácti bodech zde mudrc Sri Chinmoy (1931-2007) sděluje, proč je žlutočervenookrově šťastný on:

Volební máslo a jiné kuriosity

Kdo nám zdražil máslo? Tak se ptá ekonomky Hany Lipovské, kandidátky za Volný blok (pardon za velký VOLNÝ Blok), nepodepsaný psavec na komerční stránce pražské drbny Metro. Hanku právě Poslanecká sněmovna vyhodila z Rady ČT, kde chtěla setrvat až do voleb. Vyhodili ji pod průhlednou záminkou, že členství v Radě je podle zákona neslučitelné s mandátem poslance. Ale však žádný mandát ještě nemá, ne? Ale teď ho jistě získá, když nám odkryla viníky neutěšeného máslového stavu, kdy ona poživatina páčí přes 50 korun.

Na okraj Světa knihy

Letošní ročník Světa knihy jsem strávil bez nákupu knih. Ale přece jen jsem si domů něco odnesl. Především dva mapové šátky ze stánku Kartografie, který tradičně sídlil na prvním rohu pravého křídla Průmyslového paláce. Odnesl jsem si odtamtud i lyžařskou mapu Jeseníků a Slovenska, ale ty šátky jsem si zaplatil.

Paroubkovo dostupné bydlení

Paroubek, Paroubek. Kerejpa to je? Není to ten šíbr ze zlodějských Restaurací a jídelen Praha? Jo, jo, ten tam dělal čtrnáct let ekonomického náměstka. V době, kdy získat komunální hospodu v Praze se vyvažovalo zlatem. Nebo klíčky od auta. Aby se člověk stal hospodským („vedoucím restaurace“), to chtělo nějakou vstupní investici. A aby se stal ekonomickým náměstkem RaJ, to znamenalo být velké zvíře. Alespoň v nomenklatuře Československé strany socialistické. Nejmíň být v Ústředním výboru této partaje, věrného to údu Národní fronty. Což by nešlo, kdyby bratr Jiří P. před tím na partajní besedě zapálených mládežníků neobdivoval komunistický ozbrojený puč. („Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou,“ více viz ZDE na Psu.) Jak to lapidárně vyjádřil Miroslav Macek (ODS):

„Stát se za bolševika náměstkem v tomto ‚proslaveném‘ podniku, to nemohl být malá svině“.

Demokracie je více než antirasismus

20 let staré foto z Durbanu

Dnes to vidíme ještě naléhavěji než Šaman před 20 lety. Zatímco drbani slaví v OSN svoje tehdejší vítězství na antisemitské konferenci Durban IV!

Jak jsme vyhráli Seiferta

Valérie Zawadská a soubor  místní ZUŠ

Jaroslav Seifert má v Kralupech ulici. Jaroslav Seifert má v Kralupech pomník. Seifert má v Kralupech v místním muzeu jedinečnou stálou výstavní síň, a do konce roku zde má dokonce navíc i výstavu. V Kralupech má i hrob. Na konci minulého týdne měl Jaroslav Seifert celé Kralupy. Totiž – probíhaly zde Seifertovy Kralupy, takto Festival poezie a přednesu, a to už 26. ročník. Účastnili jsme se s partnerkou Janou Rečkovou pouze té poezie. Možná i proto, že recitační soutěž byla jen pro děti.

Setkání s Jaroslavem Seifertem

Nikdy jsem se s ním nesetkal. Nikoli přímo. Jen s jeho tvorbou. "Jen"?

Nejdříve k těm setkáním docházelo samozřejmě ve škole, kde nám byl Seifert představován jako komunistický básník. Třeba když jsme se učili o Pražském povstání. To Seifert popsal ve stručnosti například v básni Květnové noci:

Spojenci dnes i zítra (?)

Válka proti naší civilizaci, demokracii a svobodě pokračuje. V její zatím poslední bitvě padly tisíce Američanů. Celý civilizovaný svět vyjadřuje Americe soustrast a podporu. Všichni spojenci USA – i my – nabízejí svoji pomoc. (Psáno 12. září 2001.)

Alabastrový úsměv krále Veserkafa

aneb Sluneční králové balí kufry

Jsou výstavy, které chce člověk určitě navštívit. Když ale trvají dlouho, návštěvu odkládá a odkládá – až je najednou výstavy konec a nazdar. Konec a nazdar výstavy Sluneční králové v Národním muzeu měly nastat už 7. února tohoto roku. O výstavu byl velký zájem, jenže korona zavřela všechna muzea. Národní muzeum proto se zapůjčovateli jednalo – a vyjednalo její trvání do 6. června. Bylo to málo, i NM jednalo dále, a vyjednalo prodloužení až do konce září. Ale pozor – tento měsíc má jen 30 dní, už se chýlí ke konci a více se prodlužovati nebude.