Hrdinové z lágrů

Tři řady plotu z ostnatého drátu. Venku strážní se psy. Uvnitř 6 metrů široký pruh "zakázané zóny". Zde se střílelo bez varování. Z kulometů na strážných věžích.

Spaní na třípatrových kavalcích. Nástup na apelplace ve čtyři ráno. Pak fasuňk polévky. Pak kácet stromy. Večer rozdělení chleba podle splnění normy. Nad normu 900 gramů chleba, norma za 700 g, kdo neplnil 500 g. Nemocní 300 g. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo nejí, umírá. Denně až 200 lidí z 2000 v pracovním lágru. To byl také důvod, proč ho pravidelně doplňovat.

Česká televize jako Al-Káida?

P. Štěpánek na PL

Ten titulek článku Petra Štěpánka, bývalého místopředsedy RRTV, aktuálního místopředsedy Trikolory zní malinko jinak: "Televize jako Al-Káida opozice". Článek jsem četl na názorové stránce Mladé fronty DNES už 30. dubna, Petr Štěpánek se jím pochlubil i na svém profilu na Parlamentních listech, kde se jím můžete osvěžit i dnes.

Oproti webovému článku vyzdobili kolegové z MfD Štěpánkův článek i tučným podtitulkem: "Spojení sil opozičních politiků, aktivistů, manažerů a redaktorů ČT a ČRo v souvislosti se změnou financování veřejných médií odhaluje, čemu a komu doopravdy tato média slouží". A doprostřed textu vypíchli v boxu jednu z ústředních myšlenek:

Smíšené pocity ve Svatém Tomáši

Chebské maminy 1938

Poprvé jsme se vědomě setkal s echtovními sudeťáky v létě roku 1997. S ohledem na blížící se brněnský sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu dnes tuto vzpomínku sdílím znovu. A přidám i pár odkazů a aktuálních [poznámek].

Toto NE není NE

Ve čtvrtek 29. května 2003 promluvil na besedě, konané sdružením POLIS a Klubem mladých Evropanů na půdě pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pan Bernd Posselt. Při té příležitosti si postěžoval, že zatímco česká média ochotně informují o jeho projevech, které pronáší německy, jeho vlastní vysvětlení, proč v dubnu t.r. hlasoval proti vstupu ČR do EU a které poskytl v českém znění, nikdo neuveřejnil. Zde tedy je:

1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Navzdory nenávisti lid Izraele žije

Pánové Foršt, Hejret a Kallus

Avšak antisemitismus se stává společensky přijatelným. 

Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:

Démoni antisemitismu znovu povstávají

J.Oberfalzer a M.Kallus, viceprezident ICEJ

Projev senátora Jiřího Oberfalzera (ODS), místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky, který pronesl v sale terreně Valdštejnské zahrady v rámci akce Kulturou proti antisemitismu, kterou s podporou Senátu pořádádalo v neděli 19.4. 2026 už potřiadvacáté Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ): 

Démoni znovu povstávají. 

Temný duch Sovětského svazu je opět mezi námi.

Blízkovýchodní teror 70. let minulého století opět ožívá.

Jako bychom si od nich jen na chvíli odpočinuli.

Doufejme, že nejde o nový nástup, ale spíš o jejich poslední křeč.

Zdá se, že terorismus podporovaný a zaštitovaný Íránem už odmítá většina muslimských zemí tohoto regionu a okruh „Abrahámských“ zemí se rozrůstá.

Současně s tím však roste poblouznění Západu, který sám vykazuje nízkou ochotu k obraně svých hodnot a podporuje různá protiizraelská i protiamerická hnutí.

Nikdy více znamená teď!

2025

"Izrael je neskutečne sadistické šílené světové zlo ...."
Tento komentář se objevil pod facebookovou pozvánkou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) na tuto neděli. ICEJ bylo založeno v roce 1980 v Jeruzalémě jako výraz rozpoznání biblické důležitosti celého města Jeruzalém a jeho spjatosti s židovským lidem. Jistí křesťané si řekli: Když není v hlavním městě Izraele žádné velvyslanectví, tak ať tam je to naše. ICEJ jakožto globální křesťanská charitativní a vzdělávací organizace dnes ve více než 90 zemích světa reprezentuje miliony křesťanů, různé církve a denominace. V  České republice působí jeho pobočka od roku 1995. Na vzdělávacích programech spolupracuje s  Židovským muzeem v  Praze, Terezínskou iniciativou a Mezinárodní školou pro výuku o holocaustu při památníku Jad Va-šem v  Izraeli.

Mír na Mariánském náměstí

V úterý proběhl v Izraeli jeden z největších svátků - Jom HaŠoa. V deset hodin místního času zaduly na dvě minuty sirény. Všichni lidé na ulicích i ve firmách se zastavili, auta sjela ke krajnici, zastavila taky a jejich posádky vystoupily ven. Po dvě minuty všichni Izraelci postáli, aby si vzpomenuli na vyvražďování židů za druhé světové války.

Horší než za normalizace

Před týdnem jsem tady vzpomínal při příležitosti mise Artemis II k Měsíci její dávnou předchůdkyni misi Apolla 8. Jak mě oslovila slova Genesis, pronášená v blízkosti cizího kosmického tělěsa v atmosféře tehdejší "normalizace". Dnes si při stejné misi dovolím srovnat dávný přímý přenos Československé televize z přistání prvních lidí na Měsíci se současným přímým (ne)přenosem ČT ze startu mise. A povzdechnu si, že tentokrát to snad bylo ještě horší než za té normalizace!

Informace a fakta, názor a lež, věda a dojmy

Aktuální foto z mise Artemis II

Informace o měsíčních zatměních už v době starověku byly tyto: pokaždé se stín Země promítá na měsíční kotouč jako kruh. Aristoteles (žijící v letech minus 384 až minus 322) tyto informace vyhodnotil tak, že tvar Země je koule. Eratosthenés z Kyrény (narozen kolem minus 274, zemřel v roce minus 194 občanského letopočtu) dokonce změřil její obvod - podle rozdílu výšky letně poledního Slunce nad Alexandrií a Asuánem. A vyšlo mu to na na 252.000 stadií, což nevíme přesně kolik to bylo, ale dost se to shoduje se zhruba dnes známými 40 tisíci kilometry. To už je věda. Která říká, že dojem ploché Země je mylným názorem. A pokud ho někdo propaguje, je na omylu. A pokud to někdo prohlašuje za dogma, pak je lhář. A pokud zná vědeckou pravdu, pak je podvodník. Bohužel občas se podvod kryje za "vědeckou pravdu", zejména, jedná-li se o reklamu na zaručené diety na zhubnutí, zdravotních pomůcek či zázračných vodiček... 

Oddělení světla od tmy

Když na Vánoce roku 1968 kroužilo Apollo 8 kolem Měsíce, bylo nádherným dárkem v hnusných posrpnových časech. Ty časy ani nebyly tak hnusné proto, že jsme byli čerstvě okupováni "vojsky bratrských armád", jako tím, jak nastupovali naši kolaboranti, Začínala "normalizace". To bylo nejdřív takové nevinné slůvko: Až prej se u nás situace po srpnu 1968 znormalizuje, tak hned vojska odtáhnou. Takže se všichni budem tvářit, jak máme Rusáky rádi. A tak bez protestů skončil časopis Student, rozpustil se KAN (Klub angažovaných nestraníků) a K231 (svaz politických vězňů, kteří byli v dřívějších letech pozavíráni podle onoho paragrafu), rozjely se opět rušičky proti vysílání Svobodné Evropy, byla obnovena cenzura. To byly první podmínky okupantů. A už jsme dost "normální"? Už půjdete pryč?

O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.