Teroristický piknik u izraelské ambasády

Zblblé dítě

V pátek 14. května, v den, kdy v roce 1948 podle gregoriánského kalendáře vznikl stát Izrael, se po třetí hodině odpolední před izraelským velvyslanectvím v letenské Badeniho ulici konal piknik. Tak on to nebyl ani tak piknik, jako demonstrace. Vlastně hned dvě: Demonstrace a protidemonstrace. Demonstrace, kterou svolali příznivci teroristické organizace Hamás*. A protidemonstrace, kterou svolali příznivci izraelského státu. Ale probíhalo to na trávě, takže piknik skoro. Ale nesedělo se na ní, bylo po dešti a před deštěm. Ani se nekonzumovala chutná jídla, leč se hlasitě vykřikovala hesla. A mávalo se rozličnými vlajkami a rozličnými transparenty.

Narozen 14. května

Tati, s tím Izraelem jsi měl pravdu!

Tento den se narodil Karel IV., český král a římský císař. Vzpomínáme jeho nedožitých 705 let. Tento den v roce 1921 začal zasedat bolševický výkonný výbor ČSSD, který během dalších dvou dnů přerostl v ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Dnešní KSČM slaví 100 let svého trvání. V tento den roku 1948 vznikl Stát Izrael. Vlastně - nevznikl.

Když jsem byl malej, tak jsme se ve škole o tom prvním datu vůbec neučili. Ani o tom posledním. Zato o předvoji dělnické třídy, to jo. To do nás hustili horem dolem. Dokonce i ve stranickém tisku konkurenční Československé strany socialistické. Takhle - konkurenční. Socialisté byli součástí Národní fronty, předsedu jim najmenovali komunisti, ale ani ministra jim nedali, protože nekolaborovali tak jako plojharovští lidovci. Svobodné slovo mělo stejné články jako Rudé právo, jenom titulky se lišily. (Mimochodem tato nehoráznost se objevuje dodnes, ovšem z jiných důvodů než dříve.) 

Svíčky u pomníčků

Zde byl zavražděn Josef Pfeifer

Taková klidná oáza ticha...

Cyklistické výpravy konám obvykle ze svého bydliska na Lužinách, takže trasy v širším okolí mám již proježděné. Přesto se snažím vždycky si najít nějakou neobvyklou cestu, aspoň kousek, který ještě neznám. Nejoblíbenějším začátkem mých cest jest mi průjezd Prokopským údolím až k Vltavě. Většinou pospíchám, ale vždy mne uchvátí pohled na soustavu viaduktů v Hlubočepích, k nimž vzhůru zvedám zrak. Někdy kvůli silničnímu ruchu zrak nezvedám. Při nezvednutém zraku jsem zaregistroval, že před druhým viaduktem u autobusové zastávky Michnovka vybíhá z hlavní ulice ulička vpravo, která vede pod železničním mostem jedné trati a viaduktem druhé trati do neznáma. Vždycky jsem si říkal, že se doma podívám do mapy, kam vede, a jestli se tamtudy nedá jet. Jenže pak mne většinou čekají desítky kilometrů než se vrátím na téměř rodné sídlisko, a na tuhle banalitu zapomenu.

Křivka klesá nepříjemně

Aston si tady včera optimisticky liboval, že "křivka znázorňující počty nakažených příjemně klesá", ale ona příjemně neklesá. Přesněji: Klesá, ale pomalu. A ne příjemně. Stále jsme výše než před rozběhem druhé vlny. A podobně klesala už čtyřikrát! Vždy pak začínala růst po rozvolnění, a nikdy nebyl nikdo dost razantní, aby šlápl na brzdu. Hloupí politici vždy dali spíše na rozvolňovací vášeň hloupého davu a neposlouchali varování z podpalubí, kde ruce omdlévaly při pumpování vody z děravého trupu.

Tenkrát na Pražačce

Před 76 lety povstal český a pražský lid, aby svrhl jho nenáviděného nacistického režimu. Jako kluk jsem se téhle frázi smál - dokud jsem sám nezažil Srpen a Listopad. Už jsem v minulých letech vyprávěl různé příběhy z této doby, dnes popíšu boje na pražské "východní frontě".

Šeřík od Gagarina

První pilot-kosmonaut navštívil Prahu právě před 60 lety. 

Mohutný kolos TU-104 s imatrikulací CCCP 42389, vedený kapitánem Michajlovem, dosedá na přistávací plochu Ruzyňského letiště v pátek 28. dubna 1961 v 10 hodin 42 minut. Stojíme s maminkou už dvě hodiny na vyhlídkové terase. Slunečné počasí, ale trochu zima. Vynutil jsem si svoje fešácké tmavomodré kraťasy, ale musel jsem si pod ně navléct hnusné tlusté bílé punčocháče. Jako by mi už nebylo deset! Světlý svetřík, přehozený přes košili, zabraňuje, abych prostydl. Na hlavě mám nasazenou rádiovku s legrační anténkou. A v ruce svírám náš a sovětský praporek. Vlastně oba naše!

Takové uvolněné odpoledne

Před deseti dny jsem se tu chlubil, že jsem už registrován k očkování proti covidu. No a v pondělí jsem vyslechl výzvu čtenáře J. Jirky: "Vzhůru pod jehlu! Chcete snad žít věčně?" Pročež jsem NAočkován! A šlo to dobře.

Asymetrická odpověď

Ruští turisté v Izraeli

Nevinné ruské rodiny si i nadále budou moci užívat českého azylu.

Minulý komentář jsem končil větou "Oni nám ti Rusáci ještě zasolí!" Už jsem nedodal: "Ale i my jim zasolíme!" A zasolili. Alespoň co se diplomatického zastoupení tejče.

Šestá válka ruská

Autor fota: spolek Zastavme velezradu

Punské války byly tři, současná válka, kterou proti nám Rusko vede, je už alespoň šestá. Počítejme:

I. (1818) Boj československých legionářů proti útokům proradných bolševiků na Transsibiřské magistrále. 

II. (1929) Po vnitrostranickém puči, kdy se vedení KSČ zmocnil Klement Gottwald, se naši komunisté stali agenty Kominterny, tedy Moskvy. Rusové tehdy jejich rukama skrytě bojovali proti celistvosti a samostatnosti ČSR. V parlamentu naši komunisté dokonce nejdříve požadovali "právo na sebeurčení pro utlačovanou německou národní menšinu".

Očkování na konci tunelu

Tak jsem konečně dostal možnost zaregistrovat se na očkování proti covidu. Chodívám spát až po půlnoci, a tak, než jsem v úterý večer vypnul počítač, jsem si řekl, že ozkouším funkčnost tolik hanobeného registračního systému. Bylo totiž pět minut po půlnoci, tím pádem středa, tím pádem den, od které se může nechat očkovat další kohorta občanů, tentokrát nad 65 let. (Přičemž neplatí ročník, ale přímo den rožďénija.) Začátkem února jsem prosil a naléhavě žádal, aby byly vytvořeny kohorty pro očkování podle věku, a ne, aby se do systému k registraci nahrnuli všichni občané přes 65 let - jak to tehdy plánovala vládní očkovací strategie. Jsem rád, že se tak nakonec stalo, hezky postupně, i když jsem si tím posunul možnost registrace až na tenhle týden. 

K čemu jsou nám kosmické lety

V pondělí jsme si připomněli Mezinárodní den kosmonautiky. Po pěti úspěšných zkušebních letech, krytých v programu Sputnik mnohoslibným názvem "Kosmičeskij korjabl", si toho dne v roce 1961 do kulové kabiny Vostoku 1 vlezl Jurij Gagarin. Startoval 7.07 SEČ, přistál 8.53. Gagarin je dnes v tabulkách kosmonautem s nejkratším odlétaným časem. Ale navždy zůstane první. 

Ve stejný den, ale o dvacet let později, odstartoval kosmický „člunek“ Columbia. J.W. Young a R.L. Crippen byli první lidé, kteří se do kosmu vydali na stroji, který neprošel ani jediným úspěšným zkušebním letem na orbitě s následným návratem. (Ruský raketoplán Buran to dokázal, kvůli rozpadu SSSR a ruského státního rozpočtu však nikdy neletěl s kosmonauty.) 

Vytýkací články

Na žádost pana státního prezidenta Miloše Zemana odvolal pan státní prezident Miloš Zeman ministra zdravotnictví pana Jana Blatného (nestraník za ANO). Odvolání bylo zdrženo asi o měsíc kolečkem, ve kterém premiér Andrej Babiš poslal panu ministrovi čtyři vytýkací dopisy. Vytýkací dopis, jak každý zaměstnanec dobře ví, je schůdek k tomu, aby vás váš zaměstnavatel vyhodil ze zaměstnání bez odstupného - a s okamžitou platností. (Zlaté sousloví "na hodinu"!) Zaměstnanec musí být na svá pochybení upozorněn třikrát. (Přesněji vizte v tomto článku, včetně judikatury.)

Letadlem ne

Pozor na klimatizaci! Může způsobit katastrofu.

Psal jsem tady před týdnem, jak mne v době koronavirové zklamávají televizní seriály - i ty detektivní. Přitom jsem úplně zapomněl, že jeden seriál mám ve zvláštní oblibě. A jsou to prosím Letecké katastrofy, které kanadský tým točí podle skutečných událostí. Je to takové šamanské zaříkávání. Když se budu dívat na ty katastrofy a hromadné hroby, na ty desítky pozůstalých, kteří, když jim to místní rozhlas oznámí, pláčou v letištních halách, a koukat se pod ruce vyšetřovatelům, pak se mně ani mým blízkým nic takového nestane. I proto, že po vyřešení záhady a zjištění důvodu nehody provedou letecké společnosti "nápravná opatření" a nic takového se už nestane. Ne, spadneme kvůli něčemu novému, originálnímu. Budeme křičet a držet se za ruce, když budeme mít s kým...

Zlatá poškola!

Aneb Proč redaktoři neumějí česky

Zlatá češtinářka Auředíková! Ta by je hnala! Měli jsme ji na základce na druhém stupni jako třídní. Z diktátů jsem u ní míval vždy jedničku, málokdy dvojku. I když, kdyby bylo podle ní, dávala by sníženou známku za každou chybu, kterou její žák udělal, i za tu drobnou, za jakou se považovala chybějící či přebytečná čárka nebo jiné interpunkční znaménko. Škodaže nedávala! Nebyl bych pak dodnes stižen "interpunkční dyslexií", jak nazývám svoji lenost naučit se správně používat čárky. Dlouhými lety psaní jsem už zjistil, kde se před spojkou "než" čárka píše a kde ne. Avšak stále váhám, kdy je spojka "a" v poměru slučovacím či jiném. Také spojka "jako" mne stále mate. Příklad: "Některé klasické pohádky, jako Popelka, Princ Bajaja a Šípková Růženka, byly zfilmovány." Zde čárka být musí. Ale: "Pohádky jako Popelka, Princ Bajaja a Šípková Růženka byly zfilmovány." Tady před "jako" čárka není.

Zlatí Hříšní lidé!

Doba koronavirová vede člověka občas i k pasivitě. Třeba i k pasivnímu sledování televizních pořadů. Nahrává tomu i proměna televizního aparátu v periferní zařízení sítě elektronických služeb. Mám sice na kabelovce jen asi 80 kanálů, ale jejich program mohu sledovat až sedm dní zpátky. A tak si více než jindy "užívám po léta odkládané nudy", jak sledování zejména televizních seriálů pojmenovala má družka Jana. Janinka († 2018) u nich pospávala pravidelně v úterý, den po prodělané týdenní chemoterapii. Ona pospávala, já si často držím hlavu, nebo křičím "asynchron"! To když předkládané umělecké dílo neodpovídá naší historické zkušenosti.