čtvrtek 17. června 2021

Lesk a bída cyklostezek

V únoru byla v Prokopáči zima
Téměř ve stejném čase a podobně jako v mém minule uvedeném příspěvku o povinnosti předjíždět cyklisty ve vzdálenosti 1,5 m psala dcerka Terka o tomtéž na webu Společnosti pro osvětu spisovatelů. Dcerka tomu říká "sou-sek". Ta tedy nejezdí na kole, alébrž na koloběžce... (Už dávno u nás nebydlí; když bydlela, nejezdil jsem na kole a o nutnosti zvonku jsem ji fakt nepřesvědčoval!) Dávám sem, protože popisuje zkušenosti s cyklistickými cestami v hlavním městě Praze, o kterých jsem chtěl psát někdy příště. Napsala to za mě. Autorkou tohoto elaborátu jest tedy Tereza Kovanicová:

============

Na začátek bych chtěla podotknout, že nehodlám požadovat žádné změny legislativy nebo vykřikovat něco o křivdách, které se mi dějí. Jenom se chci tak trošku zamyslet.

V posledních letech dochází k velkému, místy až nekriticky velebenému rozvoji cyklistického provozu v rámci měst a také k úpravám patřičné infrastruktury. Což z větší části vítám! Ne ale vždycky.

Nejezdím na kole, jezdím na koloběžce. Ze zákona je koloběžka kolem, takže patřím na cyklostezku, na silnici a do cyklopruhu. Popovídejme si nyní o těchto typech komunikací.

Cyklostezky

Mám je ráda! To říkám za začátek. Myslím si, že pro koloběžku se jedná o optimální druh komunikace, přestože na ní nejsem sama.

Ano, jakákoliv komunikace má ten primární problém, že na ní opruzují i jiní účastníci provozu.

Kdo mi na cyklostezce vadí: Maminky, které chodí s kočárky vedle sebe. Pejskaři, kteří venčí pejska na šňůře vedené přes celou šířku cyklostezky nebo ho nechávají na volno pobíhat, aniž by mu věnovali jakoukoliv pozornost. Rodiče, kteří nekontrolují své děti. Ten pán, co s výrazem „jsem otec, kdo je víc“ hrdě vstrčil svůj kočárek přímo před moji (z kopce rozjetou) koloběžku (nikomu se nic nestalo). Cyklisté, kteří jedou pomalu a vedle sebe. Cyklisté, kteří jedou rychle a nepoužívají zvonek. Elektrické koloběžky, které jedou rychle a nepoužívají zvonek.

Zdálo by se, že mi na cyklostezce vadí všichni...

Jenže... kdo mi na cyklostezce nevadí: Maminky, které nechodí s kočárky vedle sebe, ale přiměřeně při straně. Pejskaři, kteří mají svého miláčka pod kontrolou. Rodiče, kteří se svým dětem věnují. Děti obecně, od toho věku, co se dokážou rozhlédnout kde co lítá. Běžci (bývají pěkně drsní a bez problémů je předjíždím). Inlinisti, protože jsou mnohem rychlejší než já a ujedou mi. (Po zkušenostech na inlinech musím se smutkem konstatovat, že dnešní cyklostezky nejsou pro inlinisty stavěné. Jsou pro ně příliš úzké, chce to pruh aspoň dva metry široký.) Cyklisté, kteří zvoní na zvonek.

Na koho se na cyklostezce usmívám: Maminky, které s kočárky běhají (fakt hustý!). Stařenky o holi (stařečkové nějak nechodí). Jiní koloběžkáři. Děti, které mi mávají.

Jak vidíte, přes tu příšernou újmu spočívající v tom, že se musím o nějaký prostor dělit, je pro mě jízda na cyklostezce vlastně dosti příjemným zážitkem, při kterém se i usmívám. Mluvím samozřejmě o cyklostezce přiměřeně široké, jíž je třeba ta Hloubětínská, bohužel ovšem ne v celém svém průběhu. Ale jde to, jde to.

Cyklostezky můžou mít povrch asfaltový nebo mlatový. Obecně preferuju mlatový, protože mám dojem, že mi to na něm jede líp. Je to jen dojem; asfalt je hladší a má tudíž menší koeficient tření, ale ten mlat je prostě tak příjemný! Ano, když je nějakou dobu vlhko, nastává z mlatu blátíčko, ale aspoň jsem tam sama! Proto jsem tak smutná, že Karlínskou cyklostezku teď předělali na asfalt. Ale taky ji rozšířili, pravda.

Je fakt, že když jste inlinista nebo vyznavač koloběžky s velmi malými kolečky, na mlatu pláčete. Zase jako chodci je vám mlat příjemnější. Na a vyber si, někde ty dotace spotřebovat musíme a taky nějakou tu aktivitu vykázat!

Silnice

Ano, jakožto koloběžkář patřím na silnici. A někdy skutečně na silnici jezdím!

Převážně v tu chvíli, kdy je to silnice s provozem řídkým až zanedbatelným, vedoucí ideálně po rovině nebo s kopce, preferenčně s rychlostí omezenou na 30km/h či méně (pozor, i já musím dodržovat maximální povolenou rychlost!).

Reálně jezdím na silnici kolem Kyjského rybníka a k mostku na Průmyslové. Je po ní i značená cyklostezka, no neber to. Vzhledem k možnému provozu autobusů v některých úsecích a občasnému nějakému tomu autu mám vepředu zapnuté světlo a na zádech blikačku a snažím se jet hlavně čitelně. Jak už jsem hezky rozježděná, jedu po rovině rychlostí tak 15-17 km/h, s kopce většinou 20-25 (pak už brzdím, pokud nemám dopředu opravdu dobrý přehled). Do kopce však klidně i jen 8-10.

Vzhledem k tomu, že auta mají v onom úseku třicítku, bych je ošklivě zpomalovala, kdyby za mnou musela jet. Naštěstí je v místě ale mnoho možností k předjetí (prakticky všude), a to i při teoretickém dodržení odstupu metr a půl.

Když jedu po Malé straně, jedu taky po silnici, neboť chodníky jsou široké něco přes metr v nejlepším případě a obsahují chodce. Silnice obsahují kočičí hlavy-y-y a občasné auto, jemuž dávám přednost tak, že zastavím, přesunu koloběžku na chodník a kousek ji vedu. Na předjetí tam není možnost ani metrového rozestupu.

Naštěstí tam auta moc nejezdí.

Heleďte, mně je jedno, že mám podle zákona právo se na té silnici klepat rychlostí třeba 10 km/h a auto musí hezky za mnou, ono má dosti přes tunu a mně nějaké to uhnutí neublíží.

Na silnici mi samozřejmě auta vadí, ale je to jejich primární komunikace a nic jiného jim nezbývá, než ji využívat. Jsem se s tím smířila.

Cyklopruh

Dalo by se tvrdit, že je to optimální ochrana mě jakožto neautomobilisty, pokud už musím na silnici. Opak je ale pravdou!

Nejdříve si vezmeme pásmo, vyhlášku a zauvažujeme.

Šířka jízdního kola je uvažována 60 cm, nutný pohybový prostor 2x20 cm (kolik od šířky kola může vlát cyklista) a bezpečný prostor 2x25 cm (kolik je na každou stranu od vlajícího cyklisty zapotřebí volna, aby nedovlál do míjeného vozidla). Když to sečteme, zjistíme, že šířka cyklistického jízdního pruhu je 150 cm.

Nicméně platí výjimka, že šířka cyklistického jízdního pruhu může být i 100 cm. Logicky uvažující si řekl: Dobře, máme cyklistu, který vlaje, to je jako ten jeden metr šířky. On má na jedné straně krajnici, tam je přece bezpečno, těch 25 čísel tam nepotřebuje. No a na druhé straně je značená ta přerušovaná čára, ta je vlastně skoro 25 cm, a které auto jede těsně u ní? Tam taky těch 25 čísel nepotřebuje!

Potud s nechutí, ale dejme tomu.

Načež se cyklistický pruh značí 1 m na osu a ne na okraj a cyklista přijde o dalších 10 čísel...

Ale můžeme vykázat, že jsme vyrobili x kilometrů cyklostezek. A cyklisti, šup tam! Tam patříte.

Problém je v tom, že ze zákona jsem cyklista.

Jenže - prostor, který zabírá cyklista sedící na jízdním kole a šlapající po rovině, tedy vlající minimálně, je těch nějakých 60 cm. Až 80 u blahobytnějšího cyklisty. On sedí v ose kola a šlape.

Já se odrážím. A k tomu musím střídat nohy. Já nejsem v ose koloběžky.

Prostor, který zabírá koloběžkář, jedoucí s kopce a tudíž nešlapající, vlající minimálně, je těch nějakých 60 cm, až 80 u blahobytnějšího koloběžkáře. Jenže šlapající koloběžkář zabírá prostoru poněkud více, protože nezůstává v ose koloběžky, ale přeskakuje z nohy na nohu. Je to tak 90 cm, až 105 u blahobytnějšího koloběžkáře.

A tu vidíme problém, až životu nebezpečný! Jakožto koloběžkář bych měla jet v pruhu, který je 100 cm široký od osy k ose a já zaberu 90 cm! Nemám bezpečný prostor 25 cm, já nemám ani manévrovací prostor 20 cm! Kolem mě auta svištící padesátkou a míjející mě v povolené vzdálenosti 10 cm, nedejbože mě vyhodí kámen nebo nerovnost na silnici jen o kousíček a už jsem pod koly!

Tyhle „ekonomické“ jízdní cyklopruhy jsou doslova smrtící pastí.

Nemluvě o krásném případě, kdy takovýto vyhrazený jízdní pruh náhle končí a je sveden (díky pěknému zúžení komunikace) rovnou před kola aut... jedoucích povolenou padesátkou. Klasickým příkladem jsou třeba podjezdy pod mosty, kdy kromě toho, že musíte sjet před auta taky zároveň vjíždíte do tmy a jste prt vidět.

Nebo... ukažme si na ulici Dukelských hrdinů, to je ta před Veletržním palácem. Auta tam jezdí pomalu, protože je tam hodně přechodů. Je tam krásný cyklopruh, směrem ze Stromovky. Umístíte se na cyklopruh. Jedete vesele cyklopruhem, těsně vedle zaparkovaných aut, jen koukáte, jestli v nich náhodou není nějaký pasažér, který by vás chtěl sestřelit náhle otevřenými dveřmi. Na semaforech s Veletržní objedete stojící aura zprava, pořád po značené cyklostezce, a nestavíte se před ně, protože jste koloběžka a ne debil... teda, kolo. Kolo má rychlý odpich, vy pomalý, takže vám ze zákona všichni můžou tvrdit, že jste kolo, ale to vás při startu nezrychlí a bude z vás buď překážka v provozu, nebo placka. Zůstáváte tedy stát v cyklopruhu vepředu. Padne zelená, vy vyrazíte, radši to pořádně rozšlapete, abyste dlouho nezavazeli autům odbočujícím přes cyklostezku doprava... a hned za křižovatkou je cyklopruh sveden do normálního jízdního pruhu! Takže vás hodí přímo před auta jedoucí rovně, která vás samozřejmě před čumákem neočekávají, debila, vždyť jste je doteď míjel ve vyhrazeném pruhu.. který není, vy jste kolo, tak šup hned do silnice, bez upozornění. Situace budiž veselejší o to, že auto má před sebou vás, těsně vlevo koleje ideálně i s jedoucí tramvají, tak si může vybrat, jestli vás srazí, vjede pod tramvaj, nebo jenom dupne na brzdy a bude se modlit, aby fakt brzdily.

A kdo je tu ten idiot?

Vy ne, vy jedete, jak vás značení navedlo. Auto taky ne, to jede, jak mu jízdní pruh ukazuje. A tramvaj už vůbec ne!

Idiotem je ten, kdo to tak nakreslil.

(Hledím na leteckou mapu; nedávno tento cyklopruh končil ještě o jeden přechod pro chodce blíž. Cyklista se tedy mohl připravit, že najednou jede v jízdním pruhu pro auta. Které zde byly dva vedle sebe, tudíž byl cyklista, potažmo koloběžkář, snadno předjetelný. Někdo ale chtěl „postavit“ dalších 50 metrů „cyklostezky“, asi, a vyrobil tuhle past.)

Nemluvím o místech, kde vznikly krásné široké barevně oddělené cyklopruhy, jako například Štefánikův most, to je ten k Letenskému tunelu a takto vlastně část vnitřního okruhu Prahou. Tento byl kvůli zavedení cyklopruhu ze dvou pruhů zúžen na jeden, což má za následek, že žádné z aut značení nerespektuje a stále jezdí, jako by tam vedly pruhy dva, a na toho jednoho cyklistu, co tam za hodinu projede, se ošklivě natlačují. Tady by zase bylo vhodnější jen vyznačit v jednom z normálních pruhů piktogram cyklisty a nechat auta, aby se dotyčnému náhodnému kusu vyhýbala s dodržením metrového odstupu. A v těchhle podmínkách to zvládnou bez problémů i u odstupu metr a půl.

Vůbec ty odstupy jsou tam, kde to jde, dobrá věc!

Ale třeba ne na těchhle místech směrem do Prahy, je tu jeden jízdní pruh, napravo betonová zeď, nalevo rantl oddělující auta od tramvajového pásu. Tady když pojedu tak, jak bych měla, v jízdním pruhu, rychlostí 14 km/h, způsobím buď dopravní nehodu, nebo nejeden infarkt.

Jak říkám, nepláču nad křivdou a nestěžuju si, že mi politici na magistrátu/v našem státě/v Evropské unii nedávají takové podmínky, abych mohla na své koloběžce jezdit bezpečně cyklopruhy nebo volně po silnici. Lidí i dopravních prostředků je moc a jsou různí. Nevejdeme se všichni všude tak, abychom neomezili nebo neublížili ostatním.

Proto používám to, co mám mezi ušima.

A v takových místech jezdím po chodníku.

Chodník

Koloběžka je kolo a jakožto taková na chodník nepatří. Pokud na něm náhodu není značená cyklostezka.

Jenže chodník je často zdaleka nejbezpečnější možnost jízdy.

Zase ale nesmíte být hovado. Na chodník patří implicitně chodci, tedy když je na chodníku chodců tolik, že by hrozilo jejich omezení, zpomalím, sestoupím z koloběžky, vedu! Nejezdím jako kretén! Pokud mi chodec upozorněný cinknutím (převážně z důvodu „pozor, něco tě předjede, nelekni se“, ne „idiote, kliď se z cesty!“) uhne, děkuju!

Na rozdíl od kola je koloběžka pro jízdu po chodníku použitelná. Skutečně totiž není problém přejít z jízdy do chůze a naopak.

Koloběžka je ovšem na chodníku protizákonně...

A já jen doufám, že pokud mě uvidí policista, jak jedu po prázdném chodníku na nábřeží Edvarda Beneše a neplazím se tím jediným pruhem pro automobily, plačící vyčerpáním a nepředjetelná, použije taky mozek a pokutu mi nedá.

Naděje umírá poslední.

Napsala Tess dne 30. Květen 2021 - 23:41.

Šamanova poznámka: Stařečkové nějak nechodí, Terko - protože jezdí na kole!



úterý 15. června 2021

1,5 m

Prázdná 0013
Zatímco minulou středu Četka ve svém titulku hlásala, že  "Senát zřejmě neschválí uzákonění předepsané vzdálenosti pro objíždění cyklistů", pak čtvrteční varianta tohoto článku už hlásala "Senát neodmítl objíždění cyklistů v předepsané vzdálenosti"

Prošlo to o jeden hlas.

pátek 11. června 2021

CertiFifikát

Tak už jsem certifikovaný naočkovanec, protože držím certifikát. Vlastně "certiFifikát".

Parlament Evropské unie ve středu schválil celoevropský dokument, jenž zavádí to, čemu my, právničtí amatéři, říkáme "covid pas". Tedy "covidový certifikát" aneb nejsprávněji "Digitální zelený certifikát". Česká Poslanecká sněmovna se téhož dne sešla, aby tento dokument zavedla i do našeho právního systému. Projednání mělo být vedeno v rychlostním pruhu tak, aby nový zákon mohl u nás platit už od 1. července, magického to data začátku letních prázdnin - a letních dovolených. Konstatuji, že se tak nestalo. A to vinou nové koalice poslaneckých lodyh, která vyslyšela nedalekou demonstraci asi tří set občanských lodyh. Ty se sešly pod štěpnými hesly "STOP COVIDOVÉ TOTALITĚ", "CHCÍPL PES, CHCÍPL PAS" či s humorným odkazem na vládní očkovací kampaň "VAXX = EXPERIMENT NASRAT TEČKA". Inu ano, občanská iniciativa Chcípl PES volá proti takovémuto zavádění novodobé totality:

úterý 8. června 2021

Dokonalý dokument

DOkonalý DOklad
Sranda je, že z průkazu totožnosti mizí znaky totožnosti.
---
Před týdnem poslala Poslanecká sněmovna do Senátu návrh novely zákona o matrikách. Média si všímají zejména toho, že české ženy si budou moci samy rozhodnout o nepřechylování svých příjmení. Zatím o to mohly požádat jen cizinky nebo manželky cizinců. Také ženy s jinou národností než českou. Třeba Slovenky, Romky, Němky a Židovky. Také ženy, které žijí v cizině - nebo tam hodlají žít. 

Předkladatelka úspěšného pozměňovacího návrhu vládní zmocněnka pro lidská a nelidská práva Helena Válková (ANO) ozřejmila poslancům, že ženy mají své subjektivní důvody k ne/přechylování jména a stát by jim do toho neměl strkat rypák. Tento návrh navrhla pí zmocněná ve spolupráci s poslancem Ondřejem Profantem (Piráti). Ten se po přijetí návrhu zaradoval a sdělil:

pátek 4. června 2021

Budeme volit demokratické lodyhy?

Pirátská delegace na palestinském velvyslanectví
Největší chyba opozice je plané vyhrožování

Sněmovna návrh na vyslovení nedůvěry současné vládě nakonec neschválila. To jste si oddechly, co, lodyhy, jež samy sebe označujete za demokratické! Čeho jste chtěly dosáhnout? Svržení vlády? A jakou vládu byste sestavily, kdyby tím, jen tak pro svou samolibou srandu, pověřil prezident Miloš Zeman třeba piráta Ivana Bartoše? 

Prezident Zeman ovšem - podle senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost - není schopen vykonávat úřad prezidenta republiky. Podle předsedy výboru (a bývalého a snad i budoucího kandidáta na prezidenta Pavla Fischera) "je v řadě případů dezorientován, jedná bez koordinace s vládou". K tomu ovšem zapomněli přidat lékařský posudek. Přidám alespoň posudek Šamanův:

úterý 1. června 2021

Honzíkova cesta

"Jak jsi mohl být v BSP?", otázal se mě jeden známý. Neptal jsem se ho, jak on mohl být v KSČ. "S dobrými úmysly jsi napomáhal zlu," dorazil mě další. Proč jsem se jen ostýchal dát mu podepsat Několik vět? "Co jsi dělal proti režimu?" ptal se mě jiný, který nám před listopadem 1989 nadával, když naše rodinka chodila na demonstrace. 

Jak se to jen mohlo stát, že v národu odbojářů, disidentů a vlastníků rovných páteří se vyskytla taková zrůda jako já? Pokusím se načrtnout svou životní cestu:

čtvrtek 27. května 2021

Veřejné tajemství, neláska k bohatým a dynamický vývoj

Aféra Dominika Feriho, odklánění Petra Arenbergera a slušnost Adama Vojtěcha

Žádostivé chování poslance TOP 09 Dominika Feriho během jeho studií na Právnické fakultě UK vůči studentkám tam bylo prý "veřejným tajemstvím". Otec zakladatel Topky Karel Schwarzenberg Dominikovy (údajně nevybíravé) nabídky k sexu hájí: "Že se pětadvacetiletý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno normální." Karel VII. ze Schwarzenbergu není zase tak starý, aby pamatoval knížecí právo první noci, a krom toho se prý Dominik o to "dostání do postele" snažil i přistoupením do sprchy. Karel se tu dopouští všeobecného zlehčování sexuálních trestných činů s odkazem na přetrvávající předsudky a mýty. A téměř mladistvý Dominik z Feriů, čerstvý JUDr., by zase měl znát rozdíl mezi flirtem, obtěžováním, sexuálním obtěžováním, sexuálním nátlakem a znásilněním (i když u posledních dvou výrazů soudy dodnes tápají, v čem se liší). Toho všeho se dle několika shodujících se výpovědí (údajně) dopustil. 

úterý 25. května 2021

Modlitba, nenávist a jízda

Rabbi Dushinsky
Krátké zprávy o třech rozličných demonstracích

Na začátek musím po auditorsku zveřejnit své rozpory zájmů, kterými jsem ovlivněn: Po pěti návštěvách Izraele se ze mne stal sionista. (To se stalo například předsedovi Sněmovny Radku Vondráčkovi (ANO) už po první návštěvě. Vlastně - mně taky.) Za bolševika to slovo znamenalo nadávku, dnes už skoro taky, ale nejde o nic jiného než o názor, že židovský národ má nárok na vlastní domovinu na svém vlastním území. Dále souhlasím s klasifikací EU a OSN, že Hamás, který vládne v Gaze, je teroristická organizace. Neměl by proto vládnout na území pod palestinskou samosprávou a totalitně ovládat nebohé Palestince. A já nemám teroristy a totalitu rád. Nu a teď tedy k samotnému referátu:

pátek 21. května 2021

Děkujeme, vydržte!

Vzkazují do Izraele předseda sněmovny, česko-izraelsko-slovenský podnikatel, esejista, prezident Česko-izraelské smíšené obchodní komory, pražský zastupitel, operní pěvkyně a hráč na šófar. To je dobře, protože Izrael potřebuje morální pomoc!

Ve středu 19. května se na náměstíčku Franze Kafky v Praze shromáždila asi stovka příznivců Izraele, aby napadenému státu vyjádřili podporu. Co nedostačovalo kvantitou, bylo požehnáno kvalitou. Ve tři odpoledne pozdravil ze schodů kostela sv. Mikuláše všechny přítomné organizátor setkání předseda Židovské liberální unie (ŽLU) František Fendrych. Poděkoval magistrátu za to, že shromáždění zaregistrovalo během tří dnů, místo oficiálních pěti. Zase o to bylo méně času na sezvání občanstva. Zato pozvaní hosté přišli, a byli velmi vzácní. Ba i pěkně promluvili, každý jen pár minut, a to od srdce, tedy bez papíru a frází. (Můžete jejich projevy shlédnout na přiložených odkazech na YouTube.)

pondělí 17. května 2021

Teroristický piknik u izraelské ambasády


Zblblé dítě
V pátek 14. května, v den, kdy v roce 1948 podle gregoriánského kalendáře vznikl stát Izrael, se po třetí hodině odpolední před izraelským velvyslanectvím v letenské Badeniho ulici konal piknik. Tak on to nebyl ani tak piknik, jako demonstrace. Vlastně hned dvě: Demonstrace a protidemonstrace. Demonstrace, kterou svolali příznivci teroristické organizace Hamás*. A protidemonstrace, kterou svolali příznivci izraelského státu. Ale probíhalo to na trávě, takže piknik skoro. Ale nesedělo se na ní, bylo po dešti a před deštěm. Ani se nekonzumovala chutná jídla, leč se hlasitě vykřikovala hesla. A mávalo se rozličnými vlajkami a rozličnými transparenty.

pátek 14. května 2021

Narozen 14. května

Tati, s tím Izraelem jsi měl pravdu!

Tento den se narodil Karel IV., český král a římský císař. Vzpomínáme jeho nedožitých 705 let. Tento den v roce 1921 začal zasedat bolševický výkonný výbor ČSSD, který během dalších dvou dnů přerostl v ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Dnešní KSČM slaví 100 let svého trvání. V tento den roku 1948 vznikl Stát Izrael. Vlastně - nevznikl.

Když jsem byl malej, tak jsme se ve škole o tom prvním datu vůbec neučili. Ani o tom posledním. Zato o předvoji dělnické třídy, to jo. To do nás hustili horem dolem. Dokonce i ve stranickém tisku konkurenční Československé strany socialistické. Takhle - konkurenční. Socialisté byli součástí Národní fronty, předsedu jim najmenovali komunisti, ale ani ministra jim nedali, protože nekolaborovali tak jako plojharovští lidovci. Svobodné slovo mělo stejné články jako Rudé právo, jenom titulky se lišily. (Mimochodem tato nehoráznost se objevuje dodnes, ovšem z jiných důvodů než dříve.) 

úterý 11. května 2021

Svíčky u pomníčků

Zde byl zavražděn Josef Pfeifer
Taková klidná oáza ticha...

Cyklistické výpravy konám obvykle ze svého bydliska na Lužinách, takže trasy v širším okolí mám již proježděné. Přesto se snažím vždycky si najít nějakou neobvyklou cestu, aspoň kousek, který ještě neznám. Nejoblíbenějším začátkem mých cest jest mi průjezd Prokopským údolím až k Vltavě. Většinou pospíchám, ale vždy mne uchvátí pohled na soustavu viaduktů v Hlubočepích, k nimž vzhůru zvedám zrak. Někdy kvůli silničnímu ruchu zrak nezvedám. Při nezvednutém zraku jsem zaregistroval, že před druhým viaduktem u autobusové zastávky Michnovka vybíhá z hlavní ulice ulička vpravo, která vede pod železničním mostem jedné trati a viaduktem druhé trati do neznáma. Vždycky jsem si říkal, že se doma podívám do mapy, kam vede, a jestli se tamtudy nedá jet. Jenže pak mne většinou čekají desítky kilometrů než se vrátím na téměř rodné sídlisko, a na tuhle banalitu zapomenu.

pátek 7. května 2021

Křivka klesá nepříjemně

Aston si tady včera optimisticky liboval, že "křivka znázorňující počty nakažených příjemně klesá", ale ona příjemně neklesá. Přesněji: Klesá, ale pomalu. A ne příjemně. Stále jsme výše než před rozběhem druhé vlny. A podobně klesala už čtyřikrát! Vždy pak začínala růst po rozvolnění, a nikdy nebyl nikdo dost razantní, aby šlápl na brzdu. Hloupí politici vždy dali spíše na rozvolňovací vášeň hloupého davu a neposlouchali varování z podpalubí, kde ruce omdlévaly při pumpování vody z děravého trupu.

úterý 4. května 2021

Tenkrát na Pražačce

Před 76 lety povstal český a pražský lid, aby svrhl jho nenáviděného nacistického režimu. Jako kluk jsem se téhle frázi smál - dokud jsem sám nezažil Srpen a Listopad. Už jsem v minulých letech vyprávěl různé příběhy z této doby, dnes popíšu boje na pražské "východní frontě".

pátek 30. dubna 2021

Šeřík od Gagarina

První pilot-kosmonaut navštívil Prahu právě před 60 lety. 

Mohutný kolos TU-104 s imatrikulací CCCP 42389, vedený kapitánem Michajlovem, dosedá na přistávací plochu Ruzyňského letiště v pátek 28. dubna 1961 v 10 hodin 42 minut. Stojíme s maminkou už dvě hodiny na vyhlídkové terase. Slunečné počasí, ale trochu zima. Vynutil jsem si svoje fešácké tmavomodré kraťasy, ale musel jsem si pod ně navléct hnusné tlusté bílé punčocháče. Jako by mi už nebylo deset! Světlý svetřík, přehozený přes košili, zabraňuje, abych prostydl. Na hlavě mám nasazenou rádiovku s legrační anténkou. A v ruce svírám náš a sovětský praporek. Vlastně oba naše!