Hvězdná hodina lhářů

Česká televize dovysílala minulé pondělí "minisérii" nazvanou Hvězdná hodina vrahů. Šlo vlastně o dvoudílný koprodukční film natočený v německo/rakousko/české spolupráci. A zfilmován byl podle stejnojmenné knihy Pavla Kohouta. Tvářilo se to nejdříve jako detektivka. Retrokriminálka z doby konce druhé světové války, kdy se nad Prahou vznáší formace angloamerických bombardérů. Zdálo se, že to bude zajímavé. Bylo, ale jinak, než bych čekal.

Na houbu!

Trifid

Jako dítě jsem chodíval s babičkou Hejtmánkovou pod Ještěd na houby. Naučila mě sbírat růžovky. Jako mladý inženýr a otec jsem chodíval do Krčského lesa na houbový základ večeře. No pásli jsme se tenkrát s Ivankou (1944-2013), jak se dalo. Už drahnou dobu chodím do lesa na houby asi jako Ota Pavel chodíval k řece na ryby. Les je nádhernej. Našel jsem si časem přípražský lesní masiv 15 km od svého bydliska, později houbonosný les na okraji křivoklátských lesů. Tam jsem byl i minulý čtvrtek podívat se, co les dá.

Proč plakal Glenn Miller

Glenn Miller nejspíš plakal na konci roku 1943, když ho zkritizoval vlivný časopis Time. Glenn se totiž snažil "zmodernizovat" vojenskou hudbu včetně tradičních pochodů. Zaranžoval klasickou skladbu „St. Louis Blues March“, kterou původně složil W. C. Handy. S jeho vojenským pochodem provedl něco, co se tradicionalistům nelíbilo: fakticky ho změnil v blues. Time si postěžoval, že Glenn Miller "vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost". A dále napsal:

"Armáda namísto chodidly hýbe svými boky."

Proti komu bojujeme

Před pětadvaceti lety, přesnějí 11. září 2001, skončilo teprve 20. století. Tehdy nám došlo, že dějiny nemají žádný konec. Po tom, co skončilo soupeření velmocí USA a SSSR, potom, co se Sovětský svaz rozpadl, začala jen další fáze dějin. Dosud jen doutnající konflikty mezi staronovými totalitami a idealisty svobody, přidušené soupeřením supervelmocí, propukly naplno. Za to čtvrtstoletí se dějiny značně posunuly, přesto si myslím, že moje tehdejší přesvědčení je v něčem platné i dnes. Pro milovníky internetové archeologie předkládám svůj právě čtvrt století starý článek:
****************

Dva tisíce plus! A kdy minus?

Právě jsme se vrátili se snoubenkou Karlou z poznávacího zájezdu po Řecku, otevru televizi a vypadne na mne obličej předsedy Sněmovny pana Tomio Okamury. A směje se, a radost má! My, průměrní důchodci si příští rok polepšíme o 470 korun měsíčně! A ne jen o ubohých 270, jak stanovuje zákonný výpočet důchodů. A to vychází z toho, že naše moudrá vláda zvýšila procentní výměru o 0,2 % nad stanovené minimum. A to u průměrného starobního důchodu páčí 34 korun měsíčně. Čili měsíčně budeme mít navíc 304 Kč. My, průměrní. Krom toho dostaneme my všichni, chudí, bohatí, takhle pěkně před volbami, pobídku k podpoře moudré vlády a jejich velemoudrých zástupců jednorázově 2.000 Kč. A když se ty dva tácy dělí dvanácti a přičte se těch 34 k zákonným 270, tak to vyjde na skoro tu pětistovku. Takhle nějak pěkně to pan Okamura objasňoval.

911 25 let poté

"Válka proti naší civilizaci, demokracii a svobodě pokračuje. V její zatím poslední bitvě padly tisíce Američanů. Celý civilizovaný svět vyjadřuje Americe soustrast a podporu." 

Napsal jsem před dlouhým čtvrtstoletím na monitory Neviditelného psa. Ta válka ideologie, vzývající otrokářství a smrt proti euroatlantické civilizaci totiž nezačala 11. září 2001. Její novodobou historii lze sledovat přinejmenším od 23. srpna 1996, kdy Usáma bin Ládin zveřejnil manifest s názvem „Prohlášení v Džiddu“. Vyzval v něm muslimy k útokům na americké vojáky a cíle. Šlo tedy o vyhlášení války Spojeným státům americkým. Od té doby byl Usáma oprávněným vojenským cílem amerických ozbrojených sil. Tedy - mohl být, nebýt předposranosti a úslužnosti euroamerické civilizace.

Na houby!

Před týdnem na jednom televizním programu hořekovali odborníci, že letos už žádné houby neporostou. Je sucho, je sucho. A když zaprší, tak stejně bude sucho. Ale trošku zapršelo, ne tolik, aby se na Orlíku dohnalo 15 metrů, ale i 15 centimetrů do hloubky lesní půdy nakonec stačilo. Čtvrtek se zdál vhodný k výjezdu za houbami, ale kam? Podíval jsem se na pravděpodobnostní mapu růstu "mykorhizních hub", zveřejňovanou Českým hydrometeorologickým ústavem a mé naděje poklesly. Místečko na okraji křivoklátských lesů, kam po dlouhá desetiletí jezdívám, je zažluceno. Střední míra pravděpodobnosti. Hm, a vlastně, když jsem tam byl před dvěma měsíci, tak tam, co dříve rostly hříbky, tam vyrubali podhoubí ty svině divoký. Tam, co rostly klouzky, tam zase řádily LaKaToše (Lehké Kolové Traktory). Našel jsem tehdy pouze několik šedivek a dvě ožrané růžovky, které jsem nechal místním měkkýším strávníkům. Domů jsem přinesl jen Jidášovo ucho do polívky.

Rozhodný krok české vlády k přijetí eura

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) v pondělí přednesla návrh vládního rozpočtu pro příští rok. Peskovali jsme minulého ministra financí Zbyňka Stanjuru (ODS), když předložil rozpočet, který počítal s dosud neschváleným zákonem. A skrýval desítky nezajištěných miliard na již vysoutěžené dopravní stavby. Na ten Stanjurův zprasený rozpočet se Schillerová odvolávala letos, že letošní manko jde ještě za předchůdcem. Ale tento rozpočet jde už za ní. Ale peskovat ji za něj jsem původně neměl v úmyslu, Schillerová již dostala spravedlivý sprdunk od celé řady ekonomů.

Známky má papoušek

To byl takový poněkud hloupoučký film z konce sedmdesátek, jmenoval se Jedničky má papoušek. Ten pták je dostal za odmemorování učiva, "tak jak je to v učebnici". Vada toho filmu nespočívala v hlouposti, ale v tom, že akcentovala potřebu jedniček. Aby děti získávaly jedničky, nosily je domů v žákajdách a mohly jimi potěšit soudruhy rodiče. Když naše děti šly do školy, říkal jsem jim:

"Není důležité, abyste měly pěkné známky, ale abyste tomu předmětu rozuměly".

Psala mi Celnisprava

"Upozornění! Dopustili jste se dopravního přestupku, pokud to nebudete řešit do 22.8.2026 23:59, hrozí vám strhnutí, až 4 trestné body. Pro více informací přihlaste se níže zde: htttps://NĚCO-gov-cz.NĚCO"

Tato SMS se objevila na displeji mého hloupého mobilu v sobotu 22.8. ve 13:48, když jsme zrovna pospíchali s Karlou někam na čas, takže jsem řešení tohoto problému odložil na později. Na první pohled byla věrohodná, protože místo čísla odesilatele se mi objevil přímo jeho název: "Celnisprava". Ale bez rozdělení. A bez diakritiky. Která v samotném textu nechyběla. Aha?

Tradice let 1968 a 1938

Když jsem tu středu 21. srpna 1968 stál před libereckou radnicí na Náměstí Bojovníků za mír a sledoval tankovou kolonu mířící v protisměru Moskevskou ulicí dolů k Fügnerce, oslovoval jsem v duchu naše stranické a vládní činitele s tichou výčitkou: Vidíte, vy srabové, pořád jste osočovali prezidenta Beneše, že rezignoval na ozbrojený odpor proti Hitlerovu Německu, a teď jste sami stáhli kalhoty před Brežněvem. Výzva ke "klidu" byla totiž hlavní náplní Provolání Všemu lidu ČSSR, které za velkého osobního rizika šířili hlavně rozhlasáci. Tedy pražské vysílání, desítky paralelních "svobodných stanic" i radioamatérských vysílačů. V Liberci se časem daly chytit i dvě české televizní stanice - ta pražská, i ta místní, vysílající z provizorních prostor na Ještědu, kde se nový vysílač s hotelem teprve dostavovaly:

Rozhodná a včasná opatření ...

Česká reakce na ruské vraždy

... za zachování a obranu socialismu.

...Na ambulanci nemocnice Na Františku ležel v bezvědomí mladý muž v saku (u kterého nebyla dosud zjištěna totožnost) s průstřelem hlavy. Jeho stav byl podle slov lékaře téměř beznadějný. Další z postřelených, jak praví lékařský záznam, byl zraněn sovětským vojákem v 5.10. Jeho zranění (průstřel ramene) není vážné. Do třetice to nejsmutnější. Další z lidí, kteří byli postřeleni před budovou ÚV KSČ, zemřel.

Zatmění s bonusem

Reportáž psaná na dece

Před rokem jsem se začal zabývat myšlenkou, podívat se letos s přítelkyní Karlou na úplné zatmění Slunce do Španělska. Island jsem vyloučil, protože tam bude zataženo. (Bylo.) Před půl rokem jsem se podíval na ceny ubytování a udivilo mne, jak vystřelily nahoru. (Nemělo mne to udivit.) Před měsícem už bylo jasné, že do hořícího Španělska zavítá nejmíň dva miliony zatměníchtivých návštěvníků. Zamířili jsme proto se snoubenkou Karlou raději do klasických Jizerek. Neúplné zatmění budeme absolvovat doma. Naštěstí proběhlo až večer.

LVT

Nikoli tedy Luxury Vinyl Tile, tedy vinylové podlahy s dokonalým a autentickým vzhledem přírodních materiálů, ani Landing Vehicle Tracked – obojživelné pásové vozidlo z druhé světové. Jakožto rodilý Liberečák myslím samozřejmě Liberecké výstavní trhy, dámy a pánové. Ve své době to bylo NĚCO! Něco, kde se dalo koupit VŠECHNO! Tedy všechno od spotřebního zboží:  Nábytek včetně bruselských stolečků. Domácí spotřebiče od lampiček přes žehličky, fény, mixéry, kuchyňské roboty, pračky až po tranzistorová rádia a přenosné magnetofony. (Ty vyráběla Tesla Liberec, ten barák je už zbouranej.) Dva (!) typy telefonů. Porcelánové nádobí i porcelánové sošky. Sklo, samozřejmě, vždyť jsme ve "skleněném údolí". Sklenice, skleničky i český vynález ze sklárny Moser - obří číše.

Zachraňte mrtvý les!

V roce 1987 byly některé vrcholové partie Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory prohlášeny za přírodní rezervaci. Původní smrčiny zde byly zničeny hlavně čmoudíky ze spřátelených zemí NDR a PLR. Zůstaly z nich jen bílá torza. Oproti jiným místům zde tyto stromy nebyly vykáceny, ale jejich bělostné kosti získaly státní ochranu. Tento mrtvý les je nyní vážně ohrožen.