skip to main |
skip to sidebar
Státní hmotné rezervy neslouží státu. Jen jednomu jeho „segmentu“.
Minule jsem napsal, že čínské rychlotesty jsou z 80 % vadné (na Severní Moravě). Dostal jsem pak kartáč, že jen byly špatně aplikované, totiž v době, kdy si organismus nedokázal vyrobit protilátky. Nu, to ale zcela potvrzuje mou tezi, že tohle řízení státu je chaotické, a to proto, že se nejedná o řízení. Protože tuhle informaci nedal patrně nikdo zdravotníkům na severní Moravě k dispozici.
Ten, kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste vy, a vy si to zodpovíte!
Všimli jste si taky, jak jsou politici při nynějším koronavíření nadšení? Přiletí Ruslan s tunami zdravotnického materiálu z Číny. Premiér a ministr vnitra ho musí přivítat, aby národu předvedli, jak makají 25 hodin denně. V rozhovoru pro TV Nova strpí dlouhé minuty reklamní přestávky, aby mohli odpovídat na dotěrné otázky. Místo aby seděli na židli* v úřadu a vedli zemi. Rozplývají se díky za dar (draho zaplacený) od bratrské Číny, vyzdvihují nadstandardní vztahy pana prezidenta. Teprve dodatečně se dovíme, že největší dopravní letoun světa byl zorganizován přes patrně nebratrské NATO.
aneb Člověče, zlob se
Když jsem byl malej, marodil jsem doma často s angínou. Když už jsem se učetl do nečtení, hrál jsem si všelijaké hry. Třeba i Člověče, nezlob se, což celkem jde hrát proti sobě, protože tam záleží hlavně na tom, kolik ti padne na kostce než na nějaké strategii. Samozřejmě musíš se snažit figurku protihráče vyhodit dříve, než se dostane z domečku do chlívečku. Je to tak jednoduchá hra, že se ani nedostala do Velké knihy deskových her od Miloše Zapletala. Jenže já jsem ji vylepšil natolik, že by se do dalšího vydání dostat už mohla!
A hraje se to takhle:
Když je vám třináct, jste sám uprostřed noci a postava s maskou na vás míří pistolí, tak dostanete strach.
Když jsem byl malej, tak jsem jezdíval o prázdninách na pionýrské tábory. Ony to bývaly spíše odborářské tábory, neb je neorganizovaly pionýrské oddíly, avšak podniky, kde pracovala maminka jako sekretářka a písařka na stroji. A protože maminka měnila skoro každý rok zaměstnavatele, tak jsem skoro každý rok trávil tři týdny prázdnin na jiném táboře.
Rouška nezabrání nákaze nositele. Ano, ale: "Moje rouška ochrání tebe, tvoje rouška ochrání mě."
@@@@@@@@@@@@@@
Ibuprofen zhoršuje průběh onemocnění koronavirem. (???) Tvrdí na svém twitterovém účtu ministr francouzského zdravotnictví Olivier Verano. I užívání dalších protizánětlivých léků (např. kortizonu) může prý zhoršit průběh nemoci. Přitom mi informační box na obrazovce ČT říká, že ibuprofen podle SÚKL nezhoršuje průběh nemoci.
Správný šéf ze sebe netrhá játra, pane Babiši, správný šéf sedí na židli a jen ukazuje prstíčkem.
Za to, že jsme zpočátku zmeškali startovní výstřel ku běhu před koronavirem, může hlavně nečinnost dřívější hlavní hygieničky, na kterou se zřejmě spoléhali vůdčí politici, kteří nevedli. Zato nyní se činností odehrává přehršel, člověk nestíhá číst noviny a sledovat tiskové konference. Což je nutno, neb nevíte dne ani minuty.
aneb Proč potřebujeme elektroauta
Počítají producenti práce elektrické se zaváděním elektromobility? Dosud platná Státní energetická koncepce z roku 2015 ne. A proč by taky měla???
Sněm Občanského fóra se 20. 1. 1990 dověděl, že 6. 1. schválil to, co 4. 1. na Radě OF prosazoval Z. Jičínský a co 5. ledna definitivně dojednal kulatý stůl „za přítomnosti rozhodujících politických sil“ (Národní fronty a Z. Jičínského). A že do toho nemá co kecat.
Minule jsem tu připomněl, jakým pokoutním kulatostolním jednáním se před třiceti lety, tedy v lednu a únoru 1990 připravoval nový volební zákon. V časové posloupnosti to tenkrát zkraje roku 1990 vypadalo takto:
Nepřipomínaná výročí
"Široká veřejnost stále očekává, že jí týmy odborníků předloží své návrhy o podobě volebního zákona, ale jak se zdá, žádné varianty předkládány nebudou." A nebyly. 1. března 1990 vešel v platnost volební zákon, přijatý starým zlým kabinetním stylem, který petrifikoval účinkování komunistů v naší mladé blbé demokracii.
***
Nepřipomínaná výročí
Minulý rok jsme mohutně slavili třicáté výročí sametové revoluce a návratu demokracie do našich končin. Letos nás zase čeká mohutné slavení a připomínání událostí, spojených s koncem druhé světové války před lety pětasedmdesáti. A tak nějak se přestalo vzpomínat na dozvuky sametovky a předzvuky naší dnešní reality. Jen občas se ještě v diskusích objeví povzdech: Proč jsme tehdy před 30 lety nezakázali KSČ?
No, nezakázali. A dokonce přikázali!
Lidé, počítejte!
Budeme jezdit na elektřinu z přídělu? Nebo z nafty? Nebo z plynu? Nebo na dřevoplyn?
***
Jde při násilném zavádění elektromobility především o ekologii, nebo o kšeft? O technický rozvoj, nebo ideologii? O ekonomii, nebo ekonomickou sebevraždu? O debilitu – nebo o vyčůranost? Anebo jsme v zajetí mýtů?
***
K mému minulému článku o elektrodebilitě se strhla poměrně fundovaná debata, ve které se zájemce mohl dovědět spoustu informací o problematice automobilů na elektrický pohon. Jen mírně přitom zaznělo varování před požáry elektroaut. Diskuse o tom byla zahájena provokativní otázkou čtenáře O. Rychlíka, jenž se ptal: „Jak a kdo bude řešit hromadnou havárii 20 elektroaut na D1, z nichž bude 15 hořet?“
Kontroval mu M. Šejna, který upozornil na to, že podobné věci se dějí i v případě aut s pohony na fosilní paliva: „Při poslední autohavárii na D1 dvou dieslovych aut uhořel jeden řidič. Pohonné hmoty jsou totiž mimořádně silné hořlaviny. Takže s tím rizikem požáru se nic nezmění.“
Rok 2030 se blíží, a s ním i plánovaný zákaz prodeje (a potažmo provozu) spalovacích motorů v Německu. Hurá! Ke stejnému kroku se chystá k roku 2040 i Francie s Velkou Británií. Hurá, hurá! Nejpokrokovější stát v tomto směru je Norsko, kde už nyní se vozový park skládá z 50 % z elektromobilů a hybridů. Norsko se rozhodlo zatočit se spalovacími motory (a hybridy) už v roce 2025. Třikrát hurá!
Proč jsou naše ouřady stále tak socialistické? Vlastně ani ne tak socialistické, jako rakousko-uherské?
Většinu svého života jsem prožil v socialismu, a tak mohu srovnávat přístup ouřadů k občanovi tehdy a dnes. Mám štěstí, že žiju na Praze 13, jejíž radnice už od roku 2006 pravidelně získává stříbrné ceny za společenskou odpovědnost a vloni se dokonce v této kategorii stala absolutním vítězem Národní ceny ČR. Rovněž tak se skvěle umisťuje v soutěži Organizace dobré veřejné služby. A vloni získala druhé místo v soutěži Přívětivý úřad, což mne, jakožto potvrzení skutečnosti, potěšilo asi nejvíc.
Jenže krom místních přívětivých existují i ouřady státní. Tady mám zase tu výhodu, že jsem muž a na těch ouřadech pracují povětšinou dámy, za ty prachy. Osvědčilo se mi udělat ze sebe idiota, který vzbudí mateřské (dnes spíše dceřiné) instinkty, načež je se mnou jednáno vlídně a podpůrně. Někdy dostanu i bonbon. S tím idiotem: toho ze sebe nemusím moc dělat, protože jsem formulářový dyslektik, a krom toho pro formuláře stále platí Parkinsonovy zákony.
Milá šestnáctiletá francouzská dívka Mila si po způsobu dnešní mládeže pořídila Instagram. A na něm před dvěma týdny zasdílela své milé video. Jistý nemilý nadržený mladík ji pak začal "dělat milostné návrhy". Mila je odmítla s poukazem na to, že je na holky. Onen nadrženec jí vynadal do "špinavých lesbiček" a obvinil z rasismu. Byltě muslimem.
Býval-li by nemuslimem, nepsalo by se jistě o "milostných návrzích", avšak o "sexuálním obtěžování", "gender nenávisti" a rozvírala by se nad ním chapadla spravedlnosti MeeToo. (Ale to by asi museli Instagram vypnout.) Protože je muslimem, natočila Mila video, ve kterém projevila svůj svobodný názor, že "islám je náboženství plné nenávisti".
