České koloniální mince

Češi v Africe tentokrát nekolonizují nějaký trpasličí nárůdek, ale ani ten nejlidnatější. Spokojí se se zemí, která má asi tolik obyvatel, jako Slovensko, ale zato je sedmkrát větší než Slovensko - abychom zřejmě měli prostor pro nějaký vývoj. Proto těmto kudrnatým černouškům neukazujeme pohlednice se Zlatou uličkou na Hradčanech, lemovanou rozkošně malými domečky, jako Cimrmanův kolega ing. Holý, ale rovnou jsme je seznámili se symboly moci nezávislého Českého království - Českými korunovačními klenoty.

Ochránce Gerasim

Ve svém prvním reportu z právě napadeného Izraele z neděle 8. října 2023 jsem psal, že po uzavření všech check-pointů a měst a rezervací a pláží jsme našli azyl v blízké oáze kolem kláštera sv. Jeronýma. Mapy.cz ten objekt označují jako "Saint Jerosimus Monastery". A tady se ukazuje ten problém mnoha různých písem (latinského, řeckého, hebrejského, arabského, nově i azbuky) při přepisování jmen. Do toho ještě vstupují různé výslovnosti a nevyslovitelnosti některých hlásek v tom kterém jazyce, a nakonec ještě i můj stres z válečného stavu.

Hvězda ve škole

Míša

Naposledy jsem školu navštívil při nedávných evropských volbách. Naše sídliště tam mívá volební místnosti. Taky jsme tam se ženou Ivanou chodívali na rodičovské schůzky. Jinak jsem tam byl naposled jako žák – deváťák. Ale minulou středu jsem byl s deváťáky ve škole zase. V 5. ZŠ v Moskevské ulici v Kladně se sešly dvě devítky v hudební místnosti. Čekalo je tam zvláštní vyučování. No, nejdřív vyučování, potom vyprávění a nakonec beseda.

Turistika v době války

V to sobotní ráno jsem se v Betlémě probudil s určitou radostí a s určitou nostalgií. S nostalgií proto, že nás čeká poslední den v Izraeli, s radostí, že už nic nemůžeme zmeškat, protože jsme po týdnu zážitků zcela zasyceni. Dneska už ho jen završíme koupáním v Mrtvém moři. Ale než si lehneme na matraci nasyceného roztoku různých solí, čekají nás ještě nějaké příjemné povinnosti.

Konec únosům Lidic?

Lidice si prožily před 82 lety strašlivou tragédii, která se i kvůli tomu, jak ji použila německá propaganda, stala v těch mnoha tragédiích druhé světové války výjimečnou. Ovšem nešlo o poslední propagandistický únos události. Hned po válce zde prezident Beneš před českou společností veřejně oznámil úmysl všech spojeneckých zemí (včetně ČSR) odsunout československé Němce. Politici celé Národní fronty se zde od roku 1945 "zviditelňovali" před- i po-volební rétorikou. A to i ti současní až do roku nejpozději 2022, dokud jim to stále ještě nový (od r. 2020) a stále ještě současný ředitel ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík neutnul.

Noc v Jeruzalémě

Minule, když jsem referoval o našem návratu od severního konce pásma Gazy, jsem uvedl, že nás čeká postýlka v Betlémě. "Nebo ještě ne?" Tak ne! Sotva se osprchujeme od písku z aškelonské pláže a navečeříme se, nabízí nám Radek ještě lahůdkový závěr dne, a to procházku nočním Jeruzalémem!

Vážené přítelkyně, ne

V rámci nové, lepší, pokrokové společnosti bychom prý měli mluvit "genderově vyváženě". Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z nedostatku jiných činností vydalo roku 2010 metodickou příručku "Kultura genderově vyváženého vyjadřování". MŠMT zřejmě nevadí, že absolventi základní školy, maturanti, vysokoškoláci, moderátoři ani politici neumějí mluvit správně česky. Ne, ministerstvo vyplodí komisi, aby nás přesvědčila, že to všechno neumějí ani absolventky základní školy, maturantky, vysokoškolačky, moderátorky ani političky...

Tel nad Goliášovým bojištěm

Nasyceni a napojeni odjíždíme z Kirjat Gat, kde nás hostila Hanička Sternlichtová. Jedeme po silnici číslo 375, která nás přivede zpátky do našeho betlémského hotelu. V Izraeli není žádná silnice jenom silnice. Vede obvykle místy, kudy se chodívalo ještě v dobách prehistorických. V Izraeli tedy určitě v dobách biblických. A tahle třista pětasedmdesátka se vine nivou údolí ha-Ela, aneb Elah, což v překladu zní "Dolina posvátného stromu". Píše se o ní v První knize Samuelově 17,2: „Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filištínským“. V potoce, který údolím protéká, si jistý mladý pasák ovcí a koz jménem David sebral své "tři šutry do tobolky", jak praví známá píseň V+W. A jakej byl Goliáš!

Pršelo a budou volby

Přes víkend pršelo a celý týden je deštivý. Na cyklovýletě jsem zmokl. Mnohde stoupla voda a budou volby. Evropské. PAN VOLIČ bude volit, ale dost dobře neví, koho by měl.  Aston tady v úterý vzdychal  po neexistujícím realistickém politickém proudu, v pondělí doporučoval volit osoby, vlastně osobnosti, jednotlivce. Oba přitom věříme v "sílu demokracie". Když ona vlastně ale sama Evropská unie moc demokratická není.

Návštěva u staré dámy

Kdo neskáče

Tak jsme vyhráli! Kdyby český současný skvělý a domácím publikem bičovaný hokejový tým vypadl už ve čtvrtfinále, tak bychom neprohráli "my", ale ti naši flákači. Ale vyhráli jsme, a to pod heslem, jež zdobilo šatnu našich zlatých hochů:

 

"Jedna země, jedno srdce"

Úsvit robotů a tlapky koček

Od čtvrtka přes víkend probíhá v Juldě-Fuldě opět provizorně v Křižíkových pavilonech 29. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem na něm i právě před čtvrt stoletím, kdy se jednalo teprve o 5. ročník tohoto podujatia. Tehdy poprvé jsem na něj přišel ne jako knihkupec, ale jako čtenář. Součástí výstavy byly i desítky doprovodných akcí. Vybral jsem si besedu s britským profesorem robotiky a kybernetiky Kevinem Warwickem. Nakladatelství časopisu Vesmír ji konalo v souvislosti s vydáním Warwickovy knížky "Úsvit robotů, soumrak lidstva" a proběhla v sobotu od deseti hodin na balkóně střední haly. Tak si přečtěte, jaké byly před 25 lety představy o tom, čemu dnes říkáme "umělá inteligence":

Hospůdka

Právě včera, když jsem dopsal své líčení 14. komnaty o (ne)léčení své neregistrované partnerky Janinky mne znovu napadlo, jak předzvěstné bylo dát si do podtitulku mého blogu označení "Hospůdka u hřbitova". Napsal jsem, odeslal Ondřeji Neffovi k uveřejnění do dnešního Neviditelného psa a podíval se na poštu, ve které jsem zahlédl další parte. Zemřel Ivan Dokulil aka Jakub Sinderhauf. Do našich diskusí i hospodských hádek se představoval skrytým obličejem Jindřicha Štyrského. Než tedy provozovatel blogspotu ve spolupráci s trolly prakticky znemožnil další diskusi. I nadále jsme si psali a dokonce se i párkrát v Praze setkali.

Tak tedy s Bohem, milý příteli Ivane/Jakube!

Čtrnáctá komnata o českém zdravotnictví

Aneb Co v TV seriálu o rakovině taky ještě nebylo

O úspěšném seriálu ČT Smysl pro tumor jsem tady psal už v březnu. Ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté, patnácté a další komnaty. Třináctou, tu o nemoci a smrti své milé ženy Ivany, jsem ukázal minule, teď jen doplním ještě jednu drobnost: Ivanka mi z nemocnice občas volávala, a to i když potřebovala drobnou pomoc, jako například dovezení teplého mátového čaje. Asi týden před smrtí mi volala z interny nemocnice Na Homolce, že potřebuje, abych jí pomohl s lepším ležením na lůžku. Ve dvě v noci. Slyšel jsem v telefonu, jak k ní přišla sestra, která jí trpělivě vysvětlovala - proč s ní nemůže hýbat ona. No protože je těžká a paní sestra by si namohla páteř. (A co druhá sestra? A co skvělá naklápěcí lůžka Linet?) Ivanka měla, pravda, vázání na lyžích nastaveno na 108 kg, ale tolik po klostridii nejspíš neměla. Přesto jí měli vysloveně za zlé, že je "tlustá". Tlustá tak, jak může být člověk, kterému v dětství, ba ani dlouhé desítky let poté socialistické lékařství nenašlo problémy se štítnou žlázou. V propouštěcí zprávě si ještě smlsli, když udali, že vážila 148. Ale to ji vážili - i s vozíkem na němž seděla! To už není ani o "matematice", ani o počtech, ale jen o logice - anebo lenosti ze zlé vůle.

Bezpečná pláž u nebezpečného moře

Máme za sebou povinnou, i když uchvacující prohlídku křesťanských svatých míst v arabském Betlémě. Je po desáté hodině letního izraelského času, stále ještě pátek 6. října 2023 a my už máme odpracováno. Teď už nás čekají jen turistické radovánky. Na odpoledne nám domluvil Radek místo původně plánované návštěvy antického Šekemu (dnes palestinský Náblus), kde právě proběhly nějaké virvály, bezpečnější svačinku u jedné Češky, žijící v Kirjat Gat, což je dost na jihu. A když už se potrmácíme na jih, vykoupeme se i v blízkém moři na úplně nejjižnější izraelské (Izraelcům přístupné) pláži pod Aškelonem.