Bezzásahová smrt

Konec mrtvého lesa na Černé hoře (2012)

Právě jsem se vrátil z prázdninového pobytu v Jizerkách a opět celý šťastný z toho, jak se obnovily jejich lesy. Z té katastrofy, která je postihla v sedmdesátkách a osmdesátkách. Ale bez lidského zásahu by nebylo obnovy. Panovala by v nich smrt. Och, jak jsem rád, že Jizerské hory nebyly prohlášeny národním parkem a bezzásahovým územím! I když to spoustu nás, Liberečáků, v roce 1967 mrzelo, že byla vyhlášena toliko Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, a že se tento "západní výběžek Krkonoš" nepřipojil k Národnímu parku Krkonoše, který funguje už od roku 1963. 

Nezhasínáte někde zbytečně?

To bylo za sociku takové heslo, které bylo produktem trvalé energetické krize, kdy se občas vypínaly celé obytné čtvrtě, aby mohly hutě s elektrickými pecemi lít ocel do chřtánu imperialistů: Nesvítí někde zbytečně? Dokonce se tím zabýval i Socialistický svaz mládeže, který si v rámci hnutí Reflektor mladých posvítil na zbytečné svícení. Nejen mladí, i staří se zapojovali, jako jedna sousedka, která na domovní schůzi se zápalem udávala: 

"Vidíte támhle to okno v druhém patře naproti? Tam se včera ještě ve čtyři hodiny ráno svítilo. To by se mělo někde hlásit!"

Zakázaný Čapek

Dokonce bylo zakázáno i mluvit o tom, že byl zakázaný

Byl Karel Čapek za bolševika "zakázaný", nebo nebyl? Podle rodinných pamětníků přestal být v padesátkách vydáván a jeho díla byla vyřazována z knihoven. Hlavním důvodem měla být jeho esej s výmluvným názvem "Proč nejsem komunistou". Slyšel jsem historku, podle které jednou v půli padesátek přibyl do Československa jistý vysoce postavený sovětský soudruh, který se sháněl po nějakých Čapkových knihách, a byl překvapen, že v knihkupectvích od něj není nic k mání. "Autor První party, ve které oslavuje prosté soudružství horníků, a vy ho nevydáváte a neprodáváte?" podivil se prý onen nezachycený hodnostář. Naši komouši se zděsili. Soudruh z Moskvy se na ně mračil! A tak byl Karel Čapek urychleně rehabilitován a začal zase vycházet (ta zmiňované esej ovšemže ne).

Cesta Evy Erbenové

Eva Erbenová, *24. 10. 1930

Tak ano, mohla by to být road movie. Ta knížka nazvaná "Cesta...". A vlastně svým způsobem je. Začíná v "křišťálovém paláci dětství" ve třicátých letech 20. století. Jenže ten palác stál v Podmoklech, dnes děčínské čtvrti. Což už od roku 1936 nebylo pro Čechy dobré místo k životu. Další zastávkou byla Volyně v Pošumaví. Ale když tam rodině vyhořela továrna, přestěhovala se do Prahy, do vily ve strašnické Vilové ulici. Tatínek vynálezce Jindřich, hodná maminka Marta, dlouholetá vlídná hospodyně Boženka, to byli nejbližší lidé malé Evy. Ale ani Praha není od března 1939 pro někoho, kdo se jmenuje Levitová, moc dobré místo k životu.

Nejradostnější svátek

Kniha Ester praví, že rádce perského panovníka Asvera, nenávistný Aman, hodlal vyhubit, zmordovat a vyhladit všechny Židy od mladého až po starce, děti i ženy. Jenže se mu to nějak zvrtlo. Ne poprvé - a ne naposled... 

Stalo se za časů perského krále Asvera (někdy před dvěma a půl tisíci lety), že král ten pro neposlušnost zapudil svou ženu Vasti. Hledal pak král Asverus mezi pannami všemi ve všech sto dvaceti sedmi zemích, jimž vládl, novou královnu. A velmi se mu zalíbila Hadassa neboli Ester. Byla pěkné postavy a krásné tváři. I zamiloval si král Ester a dal jí korunu královninu. Avšak Ester zamlčela svou rodinu i národ, jak jí přikázal její strýc Mardocheus, u nějž jako sirotek žila.

Get a fruit!

Tak ano, po hlasování eu-parlamentu budeme moci podporovat plynové projekty (co auta na plyn?), česká vláda bude moci podporovat náhradu starých jaderek za nové, takže si můžeme oddechnout. Konstatuji, že tomu tak není. 

Člověk by řekl, že když má Evropa problémy se svým Zeleným údělem, ke kterému může velmi brzy dojít - až Rusáci zavřou všechny kouhoutky -, když řeší energetickou, uprchlickou a nastávající potravinovou a epidemiologickou krizi, tak že toho má na hrbu docela dost. Née, to je málo, musíme si ještě svázat ruce a žaludky ohledně ovoce. Stejně jako se před sto osmi lety v tehdejším agrárním kalendáři vyzývalo "Kde žiješ, té země plodu užívej!", tak teď jest na nás apelováno, abychom užívali toliko evropského ovoce pod heslem "It's easy, it' tasty, it's European!" Zjevně proto, že přece žijeme v zemi zvané "Evropa".

Churavý prezident

Začaly prázdniny. A taky dovolené. Televizní společnosti zařadily do svého programového schematu opakování svých starších pořadů. A tak i Šaman, sedící lenivě na lodžii svého bydliska na sídlisku, hodlá vypouštět do elektronického éteru své starší, ale dobré kusy. Za pětadvacet let na Neviditelném psu se nějaké i najdou. Starším čtenářům připomene staré časy, snad zaujme i mladší, třebaže v té době ještě nebyli na světě. Zde předložený text pochází z dubna roku 2002. Proto prezident, o kterém je zmínka, se jmenuje Václav Havel. A ten byl dost často chorý. Za dvanáct let svého prezidentování byl marod celkem asi 300 dní. (Ale značnou část této doby ouřadoval z lůžka.) Jednalo se především o následky neléčeného zápalu plic během jeho "fešáckého kriminálu", ale i nemírného kouření a způsobu života, který vedla naše "nepracující inteligence" v 60. a pozdějších letech. Před napsáním tohoto článku byl naposledy vážně nemocen na konci září 2001, kdy byl kvůli srdeční arytmii krátce před odletem nucen zrušit návštěvu Itálie. Lékaři mu tehdy provedli "elektrickou kardioverzi". Itálii si ale neodpustil, jak vidno z Šamanova dobového článku:

===========================

Čas nasadit si masku

S prázdninami na nás dolehla letní "vlnka" coronaviru. Jeho hlavní adresa je "omikron", vedlejších je více. A hlavně jsou mnohem nakažlivější. V obecném povědomí panuje představa, že tahle "chřipečka" má sezónní charakter, tedy navštěvuje nás od pozdního podzimka po časné jaro. Je pravda, že koronavirová B.1.1.529 se v Evropě objevila vloni na podzim, ale proč jsem ji tehdy nazval Mandela? Protože přišla z Jihoafrické republiky. A ta leží na jižní polokouli. Hlavní město JAR je asi na 34. rovnoběžce.  Vlhké zimy se tu vyskytují mezi červnem a srpnem. A v listopadu zde začíná horké léto... Takže je zbytečné překvapení, že už to zase začíná i u nás v létě. (Tentokrát pod označením BA.5.) Ani tahle vláda to nečekala! Avšak přesto má zavedena proti-epi-demi opatření. A jakáže? Podíval jsem se na stránku vlády, která se této tematice věnuje.

Mlýn ve Foglarově údolí

Původně prezentovaný nenápadný pohled 

"To takhle na soukromém pozemku chce Ital stavět 88 bytů. Zůstane 11. Dokopeš ho sem. Odevzdá statky, opraví silnice. Ruina. A deset místních nul, co jim vadí auta před barákem, křičí "invaze developerů" Zlatá ODS a její respekt k soukromému vlastnictví. Nesnáším na té práci lidi."

Napsal si na svůj Twitter starosta Řeporyj Pavel Novotný letos v únoru.

A co, až bude situace kritická?

Moby Dick

Až bude situace ruského hospodářství kritická, co bude potom? Tak se ptal kolega Moby Dick své ženy 3. prosince 2015. A ona moudrá dáma odvětila: „Potom Rusko rozpoutá další válku.“

Už pošesté – a naposledy – budeme sledovat znepokojivě aktuální zápisky Moby Dicka, které si v minulém desetiletí zaznamenával do svého týdenního deníčku.

===============================

Polenské střípky

Dvacáté století bylo plno strašných válek, nedávno jsme vzpomínali na tu nejstrašnější - u příležitosti 80. výročí vypálení Lidic a Ležáků. Taková výročí jsou vlastně klíči ke dveřím ve zdi, kterou jsme si postavili mezi sebou a minulostí, abychom vůbec mohli ve dny všední existovat. Teď do té zdi navíc dělají díry ruské dělové a raketové salvy na Ukrajině.

Putinův Hitler vytržený z kontextu

Moby Dick

S ruským energetickým imperialismem dlouhodobě kolaborovaly hlavně Německo a Francie. A teď máme, co máme – čtvrtou válku o plyn. Vraťme se o osm let zpátky a podívejme se, co si o tehdejší době zaznamenával kolega Moby Dick. Je to znepokojivě aktuální:

Za svůj domov, za své přátele, za svou vlast

V Lidicích jsem byl poprvé jako dítě se školním výletem v době, kdy Lidice ještě byly výstavním místem "komunistického odboje". Podruhé pak v roce 2000, kdy se naopak staly obětí superpravicové myšlenky, že obce se mají spravovat samy a samy si platit i svoje věci. Růžový sad v Památníku Lidice byl v té době věcí obce Lidice, která ale na jeho údržbu neměla peníze a celý sad vychcípal. Od té doby jezdívám do Lidic pravidelně, i mimo velká či malá výročí a občas o tom i referuji (viz odkazy z prvního desetiletí na konci článku). Za tu dobu se v Lidicích hodně změnilo, sad byl obnoven, konstrukce rozestavěného komunistického "slonince" rozebrána, atd. Další nečekaná změna přišla letos, u příležitosti 80. výročí vypálení obce a vyvraždění jejích mužů.

Homosexuálové jsou lidi

Lidi jsou především lidi. Teprve potom jsou sexuální bytosti, už si to jednou uvědomte, poslancové, kteří schvalujete zákon o registrovaném partnerství*. V běžném životě se chovají běžně, už to tak jednou vemte. Všechen ten řev o možném osvojování dětí a z toho plynoucí nebezpečí mi připadá, jako když v dřívější době nechtěli v dopravních podnicích za řidiče tramvaje gaye. No představte si to, homosexuál - a byl by ve styku s cestující veřejností.

Jak se nevytáčet Prima zákazy

Tak ne od 1. ledna, ne od 1. března (jak jsem o tom psal v únoru), ale až od 1. června 2022 platí zákaz přetáčení reklam skupiny Prima při sledování televize přes internet. Přesněji - dle ofiš vyjádření Primy - nejde o "zákaz", alébrž o "plošné nastavení nových pravidel pro přetáčení reklam". Ten nápad vyplul na povrch na podzim minulého roku, domluva s jednotlivými operátory však trvala trochu déle. Operátoři jsou obecně spokojení, protože ti mají přímé platby, ať reklamy přetáčíme, či nepřetáčíme. Ale není mi příliš jasné, jak přišla Prima na to, že když já přeskakuju reklamy, tak ona přichází o o 300 milionů Kč ročně (vloni uváděla 200 mil.).