Až delfín promluví

V případě stejnojmenného románu Roberta Merleho měli dva hodní delfíni, vycvičení zlými tajnými službami USA, zaútočit atomovými náložemi na americké lodě, aby měli Amíci záminku poslat své jaderné rakety na Čínu. Jenže oba kytovci tohle svinstvo včas práskli. Na dně Baltského moře tedy jaderné nálože v pondělí nevybuchly, a delfíni by neunesli tolik semtexu, aby se probourali deseti cenťáky betonu a dvěma až čtyřmi cenťáky oceli plynovodu. Ale kdyby se náhodou potulovali kolem, mohli by usvědčit pachatele. Vlastně - v Baltu by to spíše byly sviňuchy, které by mohly povídat, kdo je za tohle svinstvo odpovědný. Ale myslím, že se dovíme dříve, kdo to koordinovaně odpálil všechny čtyři větve Nord Streamů 1+2 - dříve než rozmluvíme kytovce.

Minely našich (ne)milých politiků

Škrtnout a sníst

Minela je podle slovníku cizích slov "nepovedená akce, překvapivá chyba, obvykle s fatálními následky". Také bychom mohli říci nášlapná mina, na kterou politik nevědomky stoupne. A ona pak vybouchne. V Česku možná nevybouchne. V zemích dávné Koruny české je totiž jako nejvyšší politický představitel určen prezident republiky. Nepanuje, ale chtěl by. Proto se v minulosti dopustil mnoha minel. Roli proruského krtka již opustil (alespoň slovně), čínským krtečkem však zůstává. Podle mne je to chyba, avšak to je můj názor. Proto poukážu jen na neznalost nejvyššího ústavního činitele, když před časem tvrdil, že jakožto nejvyšší velitel Armády ČR je rovněž nejvyšším velitelem policie.

Na houby!

Ve středu byl takový dobrý den. Končila série vydatných přeháněk, odpoledne byla slunná a poměrně teplá. Měsíc sice stále "couval", což podle houbařské pověry věstí neúspěch, ale přesto jsem se vydal do lesa. Na houby!

Historie nicnedělání českých vlád

Letošní růst energií viditelně začal už vloni 13. října pádem Bohemia Energy s milionem odběrných míst na plyn a elektřinu (a posléze i dalších distributorů s nízkými cenami a žádným zajištěním). Nebylo to tak docela neočekávané. Připomenu jen několik článků před tímto datem, které jsem našel na SeznamZprávy.cz: "„Buď elektřinu, nebo jídlo.“ Ceny energií vystřelily, Evropa už rozjíždí dotace" z 28. 9. 2021,  "Ceny plynu letí strmě nahoru, až o 40 %. Česko volá po společném postupu EU" z 6. 10. 2021, "Analýza: Evropu drtí energetická krize. A Putin za to nemůže" z 8. 10. 2021. Toto zdražování začalo dávno před válkou, a bylo primárně rozjeto slabomyslnou politikou Zeleného údělu v EU, ačkoli to Němci popírají.

A jak se očekávané problémy řešily? Takto:

ČEZ, á es. Rozumíte tomu?

Za dávného dávna byl, žil, státní podnik České energetické závody. Ten se po sametové perestrojce proměnil v roce 1992 na akciovou společnost ČEZ. Existoval jistý plán tuto akciovku prodat a výtěžek vrazit do rozběhu důchodové reformy. Stát by si nechal jen nějaká trapná tři procenta, aby mohl svolávat valnou hromadu. Byl by to však běh na dlouhou trať, a tak šlo nakonec 32,39 % akcií firmy do první vlny kupónové privatizace. Z čehož stát samozřejmě neměl žádný vejvar. Vejvar měl až roku 2007, kdy získal 34 mld. Kč za pouhých 4,6 % akcií. Moc si ho neužil, protože ho hned vrazil do Státního fondu dopravní infrastruktury. Stát prodával i v době finanční krize, protože nutně potřeboval prachy někde jinde. A prodával přes burzu akcie ČEZu i ČEZu, takže ten si ve stejné době na burze nakoupil 10 % vlastního základního kapitálu.

Rozumíte tomu?

Mach spolkl špendlík

1966

V sobotu jsem opět navštívil rodný Liberec, tentokrát kvůli setkání spolužáků ze základky. Děvčata a hoši se scházeli už dříve, pro mě to bylo první setkání poté, co jsem v roce 1966 opustil třídu 9.B. Inu, naplavil jsem se do Prahy a na dlouhé časy zmizel z horizontu libereckých událostí. Ale letos jsem byl konečně identifikován a pozván.

Kde jsi byl, když padala letadla?

(Psáno 17. září 2001)

Před týdnem byl takový krásný den. Ani v Jizerkách nepršelo, teplota vylezla až na 10 stupňů. Dokonce nad nulou. Se ženou Ivanou jsme šlapali po hřebenu od Bedřichova na Hrabětice. Bylo pod mrakem, ale zázračně jasno. Dlouhý předcházející déšť vymyl ze vzduchu všechen prach. Za harcovským hřebenem se schovával můj rodný Liberec, nad ním vyrůstala homole Ještěda. Vlevo od něj se snižoval horský hřbet až k Javorníku. Na jihu v míse mezi kopci si hověly domečky Jablonce. Za nimi kopaninský hřbet s čárečkou rozhledny. Vlevo, blizoučko, skoro na dosah, se černal Turnov. Nad ním - ještě to šlo rozeznat bez dalekohledu - Valdštejn, dál k východu Skalák a ještě dále pískové bábovičky Trosek. A za nimi další a další nepojmenované horizonty. Pak už byl výhled do Českého ráje zastíněn stoupajícím hřebenem od Suchých skal přes Hamštejn až na Kozákov. I tahle kulisa byla překryta blízkým černostudničním hřebenem s kamennou rozhlednou na vrcholu. Od jihovýchodu vylézal z nížiny krkonošský hřeben Žalého, táhl se až ke Kotli na východě. Krakonoš tam zase vařil svoje počasí, planina, kde vyvěrá pramen Labe, byla přikryta mraky. Vyčuhovala z nich až věž polské chaty na Sněžných Jamách.

Sedm trenek navíc aneb Pomoz si sám a vláda ti pomůže

Před týdnem jsem v článku Jak na nesmyslné ceny elektrické energie  učinil poznámku o dlouho pečeném až nakonec přepečeném „úsporném tarifu“, ve které jsem si skoro "zoufal": "Zatím to vypadá tak, že pokud bude má domácnost úsporná jako dosud - pak mi bude můj dodavatel za odběr el. energie ještě platit!"

Samozřejmě, že dodavatel vám nic nezaplatí. Vládní dopomoc směřuje primárně k dodavateli, a ten vám žádný přeplatek neodevzdá (ledaže byste s ním tři měsíce předem rozvázali smlouvu). Přeplatek nedostanete, ale odečte se vám od záloh. Takže kolik reálně zaplatím své nejmenované pražské distribuční společnosti od srpna, kdy mi skončila tříletá smlouva s fixací cen elektrické energie, až do konce tohoto třikrát krizového roku? No, kolik?

Jednoduchá odpověď: NIC!

Limity Mišky Hovorky

Foto Reuters

Michaila Sergejeviče Gorbačova jsme si vymysleli spolu s ženou Ivanou někdy začátkem osmdesátých let. Leželi jsme takhle jednou večer v posteli a přemejšleli, jak změnit to hnusno,ve kterém jsme žili a do kterého jsme povili své děti. Brainstorming dvou nejlepších mozků v Nuslích došel k jednoznačnému závěru:

Jakákoli změna musí přijít ze sovětského Ruska. Rusům se do ní nebude chtít, ale budou k ní přinuceni ekonomickým tlakem, přesněji nevyhnutelným krachem socialistického hospodářství. V Rusku jsou hospodářské elity situovány na Sibiři, protože do ní se hodně investuje. Tam to začne.