Kontinentální snídaně

(Tiberias na vlastní kůži)

G Hotel Tiberias stál na správném místě, byl za přijatelnou cenu a v pokoji bylo dost místa na to, aby si člověk mohl rozložit kufry a nemusel hned všechno vybalovat. Dokonce koupelna se skvěla bílými kachlíky – oproti módě, jakou jsem zažil před dvěma léty v Jeruzalému i v Londýně. Tam byly koupelny šedé či černé. Neodvažuji se pomyslet proč, ale byla v nich prostě tma. V géčkové koupelně bylo jasno, člověka jen trochu znervózňovali vrkající holubi ve světlíku přímo za zrcadlem…

Evropští lumíci

Lumík norský

Před necelými dvěma týdny jsem napsal článeček o tom, jak jsme s přítelkyní Janou prožívali letošní velikonoční neděli v Tiberias. Byl to ten čtvrtek, co řidič nákladního auta na pláži v Nice vjel do davu oslavujících a zabil 84 lidí a desítky dalších těžce zranil. Musel jsem se o tom zmínit i v článku o Izraeli (právě v článku o Izraeli), ale napsal jsem přitom jednu nepřesnost. Podle prvních zpráv byl onen masový vrah "Francouz tuniského původu". Ale ne, byl to Tunisan. A: "U místní policie měl záznamy, všechny ale byly vedeny kvůli drobné kriminalitě."

Hradby nad jezerem

(Tiberias na vlastní kůži)

Ve čtvrtek 14.7.2016, když Francie slaví Svátek Bastily, vjel řidič nákladního auta na pláži v Nice do davu oslavujících. Zabil přitom nejméně 84 lidí. Útočníkem byl 31letý Francouz tuniského původu. Francouzský prezident François Hollande to označil za "teroristický čin" a prohlásil, že "Západ by se měl sjednotit". Připomínám při této příležitosti francouzským politikům, že k Západu patří i Izrael. Proto by ho měla podporovat v jeho boji s paleoarabským terorismem nejen Francie, ale i celá (ne)slavná EU – a ne ho ostrakizovat a hloupými embargy okopávat kotníky. EU navíc podporuje paleoarabskou propagandu, a zprostředkovaně financuje i teroristické organizace, ke kterým je krom Hamásu nutno připočítat rovněž Fatah v čele s jeho vůdcem Mahmúdem Abbásem. Připomínám, že právě Abbásovy velice dobře uvážené antisemitské výroky a nenávistné výzvy přímo vedly k současné vlně paleoarabských útoků v Izraeli!

Nesvatý křest

Upozornil mě čtenář mého minulého povídání, nazvaného "Zázrak v Kafarnau" B. Michal na nepřesnost v názvu článku: "To místo se česky jmenuje Kafarnaum (řecky Kapernaoum)." Doplním, že to místo se dodnes jmenuje Kafer/Kefar/Kfar Nachum/Nahum, což prý značí "vesnice potěšení". V jiné transkripci se zapisuje též jako Kefarnau, případně Cafarnaum/Capernaum/Cabernaum. Ono když se něco píše různými abecedami (hebrejsky, řecky, případně aramejsky či arabsky), v jazycích, kde se nezapisují samohlásky, přepisuje do řečtiny a kopštiny, pak převádí do latiny a uvádí v angličtině, tak to pak v češtině vypadá všelijak. Navíc se ta jména v těch všech řečech i jinak vyslovují! (Protože Arabové neumějí vyslovit hlásku "p", stal se časem z "Neapole" - Náblus. A protože Židé zase obecně – krom členu – vyslovují hlásku "h" jako "ch", můžeme si někde přečíst o "údolí Hule", a jinde o "Chulském údolí".) Užil jsem název, který vynechává neznělé "m", a který se v češtině též používá. Avšak koukám, že skoro všechny transkripce ono zpropadené písmenko na konci názvu zachovávají, napříště tak učiním i já. Takže díky za informaci.

Zázrak v Kafarnau

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)

Sjíždíme z Hory Blahoslavenství dolů ke Kineretu. Zatáčky pod Horou jsou stejně ostré jako zatáčky nad Horou. Však je to tu dolů až k vodní hladině sešup asi 300 metrů. Před osmi lety jsem ve vyprávění o modelech v MiniIzraeli psal s mírnou ironií, že se tato hora "klene do výše 90 metrů hladinou jezera/moře Galilejského", ovšem spletl jsem se. Uvedená kóta je vztažena ke světovému moři, no a protože je Kineret asi 211 metrů pod tímto mořem, tak přicházíme k třísetmetrové výšce, stejné, z jaké můžete patřit na Paříž z Eiffelovky, anebo na Vltavu z Petřínské rozhledny (100 metrů věž + 200 metrů Petřín).

Blaho na hoře

Izrael je plný hor, pahorků a vršků, pro dnešní neděli velikonoční jsme za svůj první postupový cíl na cestě do Tiberias zvolili Horu Blahoslavenství. Ráno jsem vstával už před sedmou, na cestu z Haify jsme vyráželi až v půl desáté. Alespoň se už rozehnaly ranní chmurné mraky. Podle starší předpovědi mělo v noci spadnout až 40 mm vody, podle mladší 30 mm a podle nejmladší jen 5 mm. Nevím, kolik spadlo,avšak pršelo. Kolem sedmé bylo ještě 15°, ale na cestu se nám teplota vyladila na vkusných 19°. Ani dnes jsme si tak nemuseli zapínat v autě klimatizaci, což bylo vhodné, neboť nás čekala cesta asi 240 km dlouhá. Jasně, že jsme nejeli rovnou. Když už jsme se přesunovali, chtěli jsme také něco cestou vidět!