O těch střetech - nestřetech

V českém zákoně o střetu zájmů trpce postrádám výslovnou definici střetu zájmů. („Střetem zájmu se rozumí...“) V první části nazvané „Střet zájmů a neslučitelnost některých funkcí“ se prakticky mluví pouze o -„neslučitelnosti některých funkcí“...

*****

V sámošce mě zase lákají ke spotřebitelské soutěži. Když vyhraju, tak si budu moci koupit se slevou nějaké užitečné předměty. Avšak má osobnost musí splnit určité vlastnosti. Třeba tu, že jsem zletilý (zjevně ano) a svéprávný (ještě nemám výsledky testů na demenci). A něco být nesmím:

Jak prošel táta Osvětimí

Otík a Miluška

"Hned, jak tam přijedete, tak se hlas na marodku, že seš nemocnej, tam to budeš mít lepší..."

27. ledna 1945 okolo třetí hodiny odpoledne osvobodila Rudá armáda osvětimskou továrnu na smrt. Toto datum bylo vyhlášeno Valným shromážděním OSN 1. 11. 2005 za "Den památky obětí holocaustu". Stalo se tak na základě návrhu, jenž byl společně podán USA, Ruskem, Izraelem, Kanadou a Austrálií a byl podpořen dalšími 91 státy. Česká republika tento den vyhlásila jako památný už roku 2000, v roce 2004 byl pak uzákoněn jako "Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti".

***

Zlé kamiony a chytří poslanci

Djó, tři pruhy!

Pokud někdo nedodržuje zákon, přijmeme nový zákon, nebo aspoň jeho devětačtyřicátou novelu.

Existuje zákon zvaný "o silničním provozu" (přesně 361/2000 Sb. "Zákon o provozu na pozemních komunikacích"), k němuž poslanci vloni vyrobili dodatek, totiž návrh novely, která by zakazovala kamionům (nákladním automobilům o celkové hmotnosti převyšující 3,5 tuny a jízdním soupravám, jejichž celková délka přesahuje 7 metrů) vystrčit čumák do levého pruhu (zákaz jízdy v levém krajním jízdním pruhu určeném pro rychle jedoucí vozidla). Kamioňáci by zde mohli předjíždět jen v době, kdy nesmějí vyjet na dálnici.

Cesta ze sladkého domova domů

(Z Jezerního Sešitu 13. Konec vyprávění o výpravách v Lake District.)

Mobil drnčí, naposledy se budím v postýlce hornického domku na terase nad městečkm Coniston v Lake District. Je teprve osm hodin, letadlo mi odlétá z letiště v Newcastlu až ve čtyři odpoledne; těch asi 176 km k němu by naše auto mělo zvládnout za dvě hodiny a deset minut, nevstáváme zbytečně brzo? Když navigace nabízí o pětadvacet kilometrů kratší a čtvrt hodiny rychlejší cestu přes hory? Pravda, serpentinami, pravda, úzkými silničkami, pravda, mezi stády ovcí, možná i se sněhem...

Design uniforem pro těhulky ve zbrani

Dobrotivá vláda, nevědoucí Válková, nevinný závislák Janoušek a uzdravený prezident

Neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Anebo se netýkají podstaty věci. Nezbývá nic jiného, než pokračovat ve vydávání nepravidelného Opravníku Moby Dicka.

§§§

Nejdříve se musím vrátit k neustále omílanému tvrzení, že "vláda dala důchodcům 900 korun navíc," což může být i zdrojem určité závisti až nenávisti vůči seniorům z řad řádně daně platícího obecenstva. Je nutné tedy znovu omílat, že důchodci dostali přidáno 151 Kč. Potvrzuje mi to i čerstvý přípis od České správy socialistického zabezpečení. Jedno sto padesát jedna koruna je totiž peníz, který se vyplácí k důchodu navíc oproti tomu, co by vláda stejně musela podle příslušné vyhlášky vyplatit!

Putování za hrnečkem

(Z Jezerního Sešitu 12. Už pomalu končíme návštěvu Lake District.)

Minule jsem zmínil, že jsme se od jezírka Tarn Hows k autuvraceli „hodně strašidelným lesem“. Nakonec se mi podařilo vyrobit jen jeden, dva použitelné snímky, které ilustrují tento můj dojem. Dojem, který jsem nikdy neměl, když jsem se potuloval svými rodnými Jizerkami, kde jsem se vždy cítil velice bezpečně a přirozeně. Takže když jsem pak četl horory o strašlivých lesích, o pařátech, v něž se změní jejich větve a kořeny, tak jsem se jen opovržlivě usmíval. Les přece není takový!

Léta dvacátá, nebo jaká?

Aston tady ve čtvrtek přivítal dvacátá léta. Připustil že je to možná dětinství, ale je rád, že zase budou nějaká „átá“ léta:

"Nultá léta? Žádná léta? Rozpaky přetrvaly i do následující dekády. Nikoho nenapadlo mluvit o „náctých“ létech. Přitom poslední „náctý“ rok skončil ani ne před týdnem. Někdo mi možná přihraje odkaz, jak to řešili ve dvacátém století. Ti taky měli své nulté roky a potom ty „nácté“."

Astone, jestli si myslíš, že ti někdo v diskusi přihrál nějaké informace, tak ano, z celkem 520 příspěvků se tomuto bodu věnovali dva (číslicemi 2) čtenáři. Abys to nemusel hledat, vytáhnu je tady:

Poslední jezero

Při večerní domácí přípravě u klobásek a libové slaniny (ta se jenom udí, a před jídlem se musí ještě tepelně upravit) jsme na dnešek vybrali jako cíl našeho posledního výletu Tarn Hows. ("Tarn" značí "jezírko, pleso, horské oko". Jakže? Chcete překládat "Hows"? To nepřekládej, asi to nebude ani příslovce, ani zájmeno. Nejspíš to je nějaký druh keltštiny.) Toto překrásné jezírko je pro milovníky díla Arthura Ransoma významné tím - že o něm nikdy nepsal! A přitom ho musel znát. A třeba nepsal proto, že o něm psala paní Beatrix Potter ve svých roztomilých knížkách o roztomilých králíčcích, kteří prožívali roztomilé Příběhy králíčka Petra (a Hupky, Dupky, Bambulky apod.). Takže tady je Krakonošovo, vlastně Potterové, přesněji The National Trust Beatrix Potter.

Rio, ó, Rio!

Z výpravy k nečekaně nalezené inspiraci Arthura Ransomeho k Údolí Vlaštovek docházíme zpátky k autu na téčkové křižovatce, sevřené ze všech stran protiovčími zídkami. Až když jsem se koukal na ty dva obrázky superdíry po lomu Banishead uprostřed vřesoviště, které jsem sem dal vedle sebe minule (jeden z mého slepého foťáčku a druhý origoš kresba od AR) jsem uviděl jejich nápadnou podobnost. (Kdyžtak si klikněte na odkaz.) Člověk si musí odmyslet měřítko, protože jinak by stany Vlaštovek byly velké jako místní patrové domky. Ale! Na Arthurově kresbě horizontu se jeví špičatá hůrka, na fotce je posunuta vlevo. Horizont se pak od ní zvedá vpravo - na kresbě i ve skutečnosti. Vodopád je také patřičně (5:1 až 10:1) umenšen, ale vstup vody do něj odshora se nápadně podobá tomu na kresbě. A hlavně, co mne navedlo na stopu možné podobnosti, jsou svahy uvnitř lomu. Ty pravé se sklánějí v nemlich stejném sklonu, ty vlevo jsou ve skutečnosti strmější. Okraje propadiny se přitom vlní téměř dokonale stejně. Navíc: Vlevo ve stěně za namalovanými stany, kde je v románu Trosečníci z Vlaštovky umístěna jeskyně  Petra Kachny, tak tady je v originále štola, jež odvádí vodu z jezírka Banishead Quarry Tarn zpátky do potoka Torver Beck.