Dementokracie

Nerealizovaná známka Matěje Čadila

Donald Trump ženy neobtěžoval kvůli svému machismu, avšak jakožto oběť demence. Je tu jistá podobnost s jiným politickým namyšlencem, tentokrát s naším nemilovaným panem prezidentem.

-------------------------------------
Říkala mi přítelkyně neuroložka, když se dívala na třetí televizní souboj Trump versus Clintonová: "Ten chlap je po plastice tváře. Proto na ní nejsou tak patrné příznaky demence. Má demenci, a neví o tom." Řekl jsem jí předtím: Neposlouchej, co říkají, dívej se, jak se tváří. Hillary se při Donaldově vzteklých útocích usmívala a krčila rameny, Donald se při jejích důrazných útocích ksichtil jak vzteklý pes.

Gaudího Rodina

(Barcelonské střepy 4)

Barcelona má Gaudího. Barcelona má ovšemže Miróa a jeho skvělé muzeum v půlce svahu vršku Montjuïc. Barcelona má Picassa a jeho modré období v muzeu, které se rozkládá v pěti palácích čtvrti Ribera. Barcelona je matkou umělců, avšak Antoni Gaudí je otcem Barcelony. A jejím synem. Picasso, Miró a ostatní jsou umístěni v mnoha muzeích, stavby Gaudího spoluurčují tvář města. Barcelona a chrám Sagrada Familia jsou téměř synonyma. Artefakt Svaté rodiny vidíte z letadla, když přilétáte, vidíte ho ze všech vršků Barcelony, a vidíte ho i se zakloněnou hlavou, když v úžasu stojíte před ním.

Hranice Jordán

(Izrael na vlastní kůži)

Oprava: Psal jsem minule, že Výkonná rada UNESCO připravila návrh rezoluce, podle nějž má být Chrámová hora prohlášena za kulturní památku pouze a jedině muslimů, a to včetně Západní zdi ("Zdi nářků"), nejsvětějšího místa židovského náboženství i společenství. (ČR není v současnosti ve Výkonné radě zastoupena.) Tahle kravina stále platí. Avšak měl jsem za to, že schvalování rezoluce se bude díti na "na plenárním zasedání organizace". Místo "plenární zasedání" jsem myslel "Generální konferenci UNESCO", která se koná každé dva roky na konci října - avšak každé dva roky, v našem případě až 2017.
Teď odjinud vidím, že se prý jednalo o "předběžné hlasování", takže asi tento týden bude to závěrečné... Myslel jsem si hloupě, že Výkonná rada podle svého statutu pouze "dohlíží na realizaci plnění programu přijatého Generální konferencí, projednává důležité otázky před jejich předložením Generální konferenci a podílí se na přípravě budoucích programů". Netušil jsem, že tento sovět může přijímat slabomyslné rezoluce. Je po volbách, proto znovu volám:
 Teď je pravý čas, aby se naši politici, honosící se přátelstvím s Izraelem (a Palestinci a někteří i s Ruskem a Čínou, jako pan prezident Miloš Zeman a hlavouni z ČSSD) jasně vyslovili, jak se má ČR k oné rezoluci postavit. A aby jim naše veřejnost jasně řekla: S muslimy, Čínou, Ruskem a dalšími darebáckými státy ne!
******************************

Nízký tlak nad Kineretem

(Izrael na vlastní kůži)

Dnes začnu aktualitou, a to nízkým tlakem v hlavách zástupců UNESCO: "Absurdní představení v UNESCO pokračuje, dnes organizace přijala další smyšlené rozhodnutí, které říká, že Izraelci nemají žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků. Oznámit, že Izrael nemá žádné vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků je jako říci, že Čína nemá žádnou vazbu na Velkou čínskou zeď a Egypt nemá žádnou vazbu na pyramidy." (Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, 13. 10. 2016.)

MÍR V IZRAELI: Voda severu

Ve čtvrtek 13. října 2016 v 17:00 budu držet další besedu o Izraeli. A to v pobočce městské knihovny v Praze na Lužinách (stanice metra B, OC Lužiny, 3. patro).
Zatím jsem navštívil Izrael čtyřikrát. Své postřehy z prvních tří cest jsem vydal jako „fejetonový cestopis“ Mír v Izraeli.
Beseda bude doplněna promítáním fotografií (ať už publikovaných, nebo i těch, které se do knihy nevešly), zážitky ze čtvrté cesty, autorským čtením i případnou autogramiádou. (Titul bude na místě k dispozici.) Přednáška bude pojednávat o pramenné oblasti biblické řeky Jordán. O místech, která Izrael brání už přes 3000 let.
Tato přednáška je první částí cyklu. Další se plánují na každý druhý čtvrtek v měsíci.
(Vstup volný.)
Akce na stránkách Městské knihovny v Praze: https://www.mlp.cz/cz/akce/e18571-voda-severu/

Vodopády a jiné pády

(Izrael na vlastní kůži)

Plni vodních a archeologických zážitků se vracíme po devětadevadesátce směrem na Kirjat Šmonu. Pouhý kilometr od parkoviště v Banias odbočujeme vlevo k vesničce Snir a parkovišti nad vodopády Banias, kam dorazíme po dalším kilometříku. (Pozor! Pastviny vpravo od silničky jsou odminovány, pastviny vlevo od silničky zůstaly zaminovány syrskými minami. Které tak chrání neautorizovaný průnik k rokli, jíž bystře plyne říčka Banias.) Toto území se po válce za nezávislost ocitlo v území nikoho. Od roku 1949 až do Šestidenní války v roce 1967 leželo uvnitř linií zastavení palby mezi Sýrií a Izraelem. Ona vesnička se jmenuje Snir nejspíše proto, že říčka Snir je jedním ze tří zdrojů řeky Jordán. Tak tedy obec Snir leží nad říčkou Banias, avšak k říčce Snir musíte jet po silnici č. 99 ještě 8 kilometrů, přičemž přejedete další zdrojnici Jordánu, jíž je řeka Dan. Aktivisté z levicové mládežnické organizace Ha-Šomer ha-ca'ir, kteří zde v roce 1968, téměř v závěsu za jednotkami IDF postavili kibuc, nebyli nejspíš kovaní v místopisu. Anebo snad hodlali zajistit, aby všechny tři zdrojnice Jordánu (Snir alespoň jménem), ležely na území Izraele? Bůh ví.