sobota 31. března 2018

Malé rekviem za velkou spisovatelku


Dne 27. března ve 21:20 hodin zemřela spisovatelka a překladatelka MUDr. Jana Rečková.

Jak se rozloučit s někým, koho jste znali, obdivovali a milovali, a po němž teď zůstane prázdné místo? Možná imaginární lahví červeného vína z marsovských vinic nebo z Dračího údolí, protože odešla autorka fantastiky, jaké mezi námi v tvůrčí vitalitě, šíři záběru a dokonalém jazyku nebylo rovno – přiznejme si to, při veškeré velké a upřímné úctě k literárním kolegyním i kolegům.

středa 28. března 2018

Odkaz Jany Rečkové


27. 3. 2018 l.p. ve 21.20 zesnula v klidu Jana Rečková (Janinka z mého vyprávění o Izraeli), právě měsíc před svými narozeninami. Skvělá matka, skvělá dcera, skvělá přítelkyně, skvělá spisovatelka a překladatelka, skvělá lékařka - lidumilka, která se pro své pacienty doslova obětovala. Je to teprve pár hodin, co odešla domů. Ještě v sobotu upekla poprvé v životě skvělého králíka. Ještě v neděli jsme s ní a jejím synkem Jirkou dopilovávali bibliografii pro její chystaný ultimativní román Kvalita života. A že to byla KVALITA!

Anděli, já vím, že tu se mnou zůstáváš...

pátek 23. března 2018

Tři Zemanovy šrapnely


Prezident Miloš Zeman poskytl ve čtvrtek deníku MfD „třaskavý“ rozhovor, alespoň tak ho označily  EuroZprávy.cz Rozhovor pod titulkem „Nedovolím český Majdan“ byl jistě třaskavý z mnoha důvodů. Tentokráte si odpustím komentovat zájezd Zemanových mužů do bratrské lidové Číny. Ohledně Zemanovy přítulnosti k premiérovi v demisi bez důvěry jen konstatuji, že pan prezident vpodstatě řekl, že když to Babišovi nevyjde s ČSSD, tak si počká, až to dospěje k „záložní kombinaci“  se 115 hlasy (ANO, SPD a KSČM). Více jiní jinde. 

úterý 20. března 2018

Znárodnění ve stínu Mao Ce-tunga



Aston měl v úterním úvodníku Psa ironickou poznámku k případu Jie Ťien-minga. Pan Jie jest exředitel čínské společnosti CEFC, externí (ex?)poradce prezidenta Miloše Zemana – a přítel našeho pana prezidenta. Alespoň tak ho Zemant nevhodně představil generálnímu tajemníkovi ÚV KS Číny, předsedovi Ústřední vojenské komise KSČ a prezidentovi ČLR, jímž je soudruh Si Ťin-pching. (A ten se na to „přátelství“ poněkud xichtil.) Aston mínil, že zaměstnanci prezidentské kanceláře, tedy kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý vážili cestu až do Šanghaje zbytečně, protože tam se (o osudu pana Jie) „dozvěděli to, co mohli slyšet, kdyby se v papučích na nohách posadili do křesla a pustili si Českou televizi“.

úterý 13. března 2018

Je nás tu jen hrstka!


V roce 1969 to na jaře „ještě nějak šlo“. Trval ústupový boj po prohraném „obrodném procesu“. Zdálo se, že situace není tak vážná. Bude to dobrý, jen co se trochu fiktivně „znormalizujeme“. Mysleli jsme si my, žáby, které seděly v kotlíku zvolna ohřívané vody. To léto jsem byl s maminkou poprvé u moře. Vrátil jsem se 22. srpna. A zíral jsem, jak se po pouhých čtrnácti dnech změnila domácí atmosféra – hlavně to, jak psaly noviny a referovala televize a rozhlas. Před  dvaceti lety jsem o tom napsal na Neviditelného psa fejeton Syndrom vařené žáby. Už tenkrát jsem byl nekorektní:

pátek 2. března 2018

Užít si Izrael


(Přežít šerut)

Psal jsem minule, že nám “předjede taxík“. Psal jsem tak jen kvůli stručnosti. Ve skutečnosti nepředjede a nebude to taxík, jak jsme si mysleli. Nikoli taxík, jak jsme na něj zvyklí z Evropy. Nepředjede, protože sídlíme na Jaffa Road, která je zónou natolik pěší, že sem ani taxíky nesmějí. V jejím bezprostředním okolí je však dost jednosměrných zálivů, kam smějí. Náš odvoz má však přijet do boční ulice, takhle vpravo zahnete do nejbližší uličky ha-Rav Kook, tam je sámoška, a před ní pro vás to auto přijede. Jo, je tam na rohu ještě poliklinika, tak podle toho to poznáte. A musíte tam být už ve tři čtvrti na dvě, do druhé vás vyzvednou.