Prosúkování Jeruzalémem

„Prosúkování“? Ano, ano. Procházka súky, kde jde spíše o prosoukávání se či prokousávání se 6D prostorem. Ke třem obvyklým rozměrům se přidávají vůně, zvuk a čas. Ne jen ten pouhý čas turisty, jsoucího od bodu A ke svému autobusu, kde musí být za hodinu a půl. Sem se zasouvá ještě úplně jiný čas, který se počítá na tisícovky let, ve kterých se vařil jeruzalémský kotlík. A do tohoto prostoru proniká další netušený vesmír, vesmír tří hlavních naboženství (a nepočítaně jejich odrůd) a jejich tradic, ať už uvědomělých, vědomých či jen prostě žitých.

Jak se prodloužit o 9 cm ZDARMA

V pátek jsem měl zase jednou hospodářský den. Kromě praní v pračce a mytí nádobí v myčce jsem se pustil do vysávání. Jenže než začnu uklízet, tak si nejdříve přece musím uklidit! Tu lavinu novin zejména, co mi z pracovního stolu spadla na koberec. Přitom jsem si ve zdarmých novinách všiml celostránkových inzerátů, které nabízejí různé zdravotní vynálezy zdarma. Jenže většinou je nabídka časově omezena - a vždy je omezena množstevně. Většinou na 100 kusů. A nejspodnější geologická vrstva novin pochází z 18. prosince loňského roku. O co jsem to přišel?

Zahrada ticha

Minule jsem se v referátu o návštěvě hory Moria dopustil po způsobu bedekrů několika zjednodušení, což mi správně vytkl čtenář T. Kubín. Původní horu stavitelé zasypali. Napsal jsem sice že za to může "definitivně až hrozný král Herodes Veliký", ale prvním stavitelem plošiny byl už král Chizkijahu, poté ji rozšířili Hasmonejci. Herodes dílo "jenom" rozšířil do současné podoby - jak opisuji z Kubínovy připomínky.

Když už začínám připomínkami - včera psaného času, tedy ve středu, se naše výprava účastnila tradičního Pochodu Jeruzalémem, který se koná v době oslav svátku Sukot. Dnes se dovídáme, že poté, co se egyptští účastníci vrátili domů - začalo v Egyptě po dlouhém období sucha pršet!!!

Můj bratr Šlomi

"Mnoho hodin jsme se schovávali v sadu a mohli jsme jen poslouchat. Asi po pěti hodinách ten sad zapálili. Měli jsme dvě možnosti: Buď se nechat upálit za živa, nebo utéct a doufat, že teroristé nás nepostřílí. Rozhodli jsme se zariskovat. Vyběhli jsme a utíkali, dokud jsme nenarazili na jednotku izraelské policie, která nás vyzvedla z bitevního pole a odvezla na policejní stanici v městečku Ofakim. Po cestě jsme viděli mrtvá těla, spálená těla, spálená vozidla. Těla vytažená z aut."

Nikdy více znamená teď!

Zveme vás k partnerství v potírání antisemitismu a zápase o pravdu

Izrael bojuje o svou existenci a my stojíme před jasným rozhodnutím, na kterou stranu se přikloníme. 

George Orwell, dobrý znalec propagandy a totalitarismu, kdysi trefně napsal, že „může přijít doba, kdy první povinností inteligentních lidí bude opakovat samozřejmosti.“ Pokud jde o Izrael, platí to dnes beze zbytku.

Proto vás v neděli 14. dubna 2024 v 14.00 Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) zve na veřejnou akci Kulturou proti antisemitismu, jejímž cílem je pokojným a kulturním způsobem vyzvat k rozhodnému postoji proti šířícímu se antisemitismu ve světě a vyjádřit solidaritu s civilními oběťmi války v Izraeli.

Hora Moria

 

„Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.“ (Žalm Davidův132) 
Bývala tu hora, zvaná Moria. Kde je ta hora? Stavitelé ji zasypali. Oproti třeba Golgotě, kterou ohryzali na kost, tak hora Moria je ukryta pod obrovskými nádvořími. Může za to definitivně až hrozný král Herodes Veliký, který horu, na níž stál Chrám, obehnal vysokými hradbami, mezi nimiž nechal utvořit rovinku hned v několika úrovních. Tak mocný totiž o svátcích býval kolem Chrámu nával židovských věřících, že velký královský stavitel Herodes rozhodl zbudovat pro ně planinku, na kterou by se vešli a nepadali přitom do okolních příkopů a propastí. Nechal postavit čtyři zdi, které vytvořily jakýsi obdélník zhruba 400 x 600 metrů. Vnitřek tohoto obdélníku byl pak zaplněn kamenisky až na úroveň podlahy původního Chrámu, a tedy i vršku oné pověstné Skály. Vznikl tak kvádr, kterému se dnes říká Chrámová hora. Rozlohou je roven celé čtvrti starého města a tvoří tak vlastně jeho samostatnou pátou čtvrť. A nahoře, na placce, je současný chrámový okrsek současných chrámů. Muslimských chrámů. Chystáme se sem vystoupat, i když to nejdříve netuším.

Půl roku zoufání a doufání

V palčivém nedělním odpoledni se ve tři hodiny sešly na Václaváku stovky lidí, aby podpořili Izrael a vyzvali k navrácení rukojmích. Uplynulo totiž přesně šest měsíců od vpádu palestinských teroristů z Hamásu na mezinárodně uznávané území Izraele. Hamásníci při něm bestiálně zavraždili na 1.200 lidí. To je nejvíce izraelských obětí během jednoho dne od nacistického vyvražďování Židů! A celých těch šest měsíců je 130 dalších lidí nezvěstných. Uneseni, zbiti, mučeni, ženy opakovaně znásilňovány, bez léků a potřebné výživy zejména pro děti jsou bezpochyby někteří z nich už po smrti. Zejména, když si je podlí teroristé berou za lidské štíty. Dosud nebyly zveřejněny jejich seznamy ze strany únosců, dosud nebyl umožněn přístup Červeného kříže!!! A tak toto shromáždění bylo neseno hlavně snahou o jejich návrat, nikoli politickými proklamacemi.

Červí dírou k Božímu hrobu

Minule jsem tajnou větví Via Dolorosy přišel na střechu kaple sv. Heleny. Prohlédl jsem si tam africkou hliněnou vesničku. Ocitl jsem se na vršku nejvýchodnější části Božího hrobu; na západě se boulí dvě šedé kupole tohoto souchrámí. Vzdušnou čarou to mám ke vchodu k tomu pupku světa jen třicet metrů. Když jsem sem náhodně zabloudil poprvé, tedy v roce 2008, tak jsem se vracel zpátky na Khan el-Zeit a obíhal to kolem. Doma jsem si pak hledal vyprávění dřívějších jeruzalémských poutníků - a prý tu je zkratka. Při další návštěvě v roce 2014 jsem ji skutečně našel a teď už ji užívám běžně.

Žonglování kolem financování ČT a ČRo

Když vloni na podzim zveřejnil ministr kultury Martin Baxa (ODS) parametry velké mediální novely, strhl se velký křik z mnoha stran. Nejvíce křičely soukromé televizní společnosti a obecně mediální domy, které varovaly před "destabilizací celého mediálního trhu". A to kvůli konkurenci veřejnoprávních médií, přesněji "médií veřejné služby". Nejlepší by prý podle nich bylo, kdyby internetové divize České televize a Českého rozhlasu byly vůbec zrušeny, tedy iVysilani a iRozhlas. Taková kravina!

Africká vesnice na střeše světa

Minule jsem tady při zprávě o hoře Sion udělal svou "obvyklou chybu", na kterou mne laskavě upozornil čtenář Pavel Kaňkovský. Pro Davidův symbolický hrob jsem použil výraz "kenofat", ačkoli správně mělo být kenotaf  (v latinském pravopisu cenotaf, řecky κενοτάφιον – kenotaphion, od κενός – „prázdný“ a τάφος – „hrob“, více na Wiki). Děkuji za upozornění a hluboce se omlouvám. 

A teď už mířím od hrobky židovského krále a místnosti Poslední večeře do starého města jeruzalémského. Vchází se tam z hory Sion Sionskou branou, do jejíhož kamene jsou od roku 1948 vtesány stopy po kulkách izraelských zbraní. Teprve formující se izraelská armáda se zoufale snažila dobýt zpátky Židovskou čtvrť, což se jí nepodařilo, úspěšná byla jen při evakuaci místních obyvatel. Dnes nám nikdo nebrání ve vstupu, musíme jen dávat pozor na protijedoucí auta. Branou se do města nevchází rovně, vevnitř je zalomena v pravém úhlu doprava, takže vyjíždějící auta musí točit o devadesát stupňů doleva. Moderní provoz v starobylé architektuře je tu umožněn pouze v jednom směru. A je tu potřebný, protože zde se ve starém městě bydlí. Jak dosvědčují i nápisy na zdech, které jsou tu po vítězném roce 1967 postaveny na starém půdorysu poté, co Jordánci celou Židovskou čtvrť zplanýrovali. A ty nápisy žádají turistické návštěvníky, aby se chovali uměřeně, protože tady se v těch uličkách skutečně bydlí!

Od řeky k moři!

Na svém nedělním pochodu mezi Staroměstským náměstím a náměstím Republiky křičela pokrokářská mládež anglická propalestinská hesla. Mládežníci krom jiného nesli i transparent s výzvou From the river to the sea, Palestina will be free. (Jakože Izrael má být Judenfrei.) Proč tu anglicky řvoucí mládež přítomní policisté hned nezadrželi? Vždyť tohle heslo jasně propaguje zničení státu Izrael a arabský a muslimský svět ho čte jednoznačně  jako "Zažeňte Židy do moře". Protože "řekou" se míní Jordán a "mořem" moře Středozemní.

Od Davida k Ježíšovi

Od tajného místa hory Sion popojde naše turistická výprava kousek k severu, kde nás pohltí zelené keře a stromy podél asi 40 metrů dlouhé rovné pěšiny, zpevněné dlaždicemi. Na konci té cesty dlaždité sejdeme několik schodů na nádvoříčko, ze kterého se do kamenné stěny objektu, který hodláme navštívit, vlamuje nízká lomená brána - pozor na hlavu.

Oproti nízké brance jsme se ocitli v klenuté dvoraně, kde takhle vlevo se nacházejí záchody. A takhle vpravo je vchod do synagogy. Rozdělíme se na ženy vlevo a muže vpravo, abychom mohli obdivovat hrobku krále Davida. Každý gender zvlášť tu svou půlku. Zde prý dříve ležely ostatky krále Davida. Nu, ležely-neležely. Že tu byl David pohřben totiž věděli přesně až křižáci v 11. století, kteří mu zde postavili kapli. Muslimové jejich verzi přejali, a ve století patnáctém dostavěli minaret a z místa udělali mešitu. Dnes je zde synagoga, jejíž nitro ukrývá kenofat, pouze tedy symbolický hrob, prázdná rakev, umístěná na kamenném katafalku. Samozřejmě, že tu David neleží! Vždyť co by to bylo za krále nebo proroka, kdyby ležel ve svém hrobě! Podle toho, poznáte pravého proroka - totiž že je jeho hrob prázdný - od Eliáše po Ježíše.

Černé peříčko zářivé Zlaté labutě

Televize Nova mě zlákala ke sledování svého nádherně vypraveného seriálu. Je několik důvodů, proč jsem ho tak rád sledoval a jen málo, proč ho sleduji s výhradami. A je jeden důvod, proč o tom píšu právě dnes, tedy 19. března 2024. A to, že předobraz obchodního domu Zlatá labuť, totiž Bílá labuť, byla právě před 85 lety otevřena pro nadšenou platící veřejnost. 

Jsme v NATO

Kato podepisuje za dohledu Madlenky

Minule jsem zde zveřejnil svoje dobové nadšení, kterému jsem podlehl v předvečer našeho vstupu do NATO. (A byl to text z 11. března 1999, ne 1996, pardon.) Jenže hned ten večer mě zarazilo, že Česká republika vlastně tento historický okamžik téměř neoslavila! Pražské renomé tak aspoň částečně zachránil tehdejší starosta Prahy 13 Petr Bratský. Tehdy jsme celorepublikově neslavili. Určitě ne tak, jako slavíme dnes, kdy už konečně vidíme, že bychom tuto nejsilnější vojenskou alianci světa mohli v dohledné době skutečně potřebovat. I proto jsem se rozhodl rovněž repasovat tento 25 let starý příspěvek, který je v archivu Psa už neviditelný:

Liberec jde do NATO

Po čtvrtstoletí, pouhém i dlouhém, repasuji svůj dobový článek ke vstupu Česka do NATO. Doufám, že i dnešní generace si vezme za své můj tehdejší slib, vyjádřený v poslední větě tohoto článku z konce minulého tisíciletí.

Dnes večer [11. března 1996] bude z liberecké radnice vypálen slavnostní ohňostroj. Dnes odpoledne vstupuje Česká republika prostřednictvím 9. roty chemické ochrany sil okamžité reakce dislokované v místních kasárnách do NATO. Chemici jsou elita naší armády a mají mezinárodní kredit.

Tajné místo hory Sion

Minaret Citadely od jihu

Včera jsme se po Jeruzalémě dost našlapali, další šlapání nás čeká dnes, ve čtvrtek 5. října 2023. Kamalův autobus nás po krátké cestě z Betléma vyklopí pod východními jeruzalémskými hradbami jižně od Jaffské brány, kterou z této strany chrání Citadela ("Davidova věž, co není ani věž, ani Davidova").

Jdeme svažitým parkem nahoru až ke hradbám, před kterými archeologové odkryli kamenné schody. Ty vedou do osmanských hradeb, které zde ale nejsou proraženy. Jsme u "Skryté brány", která byla začátkem letopočtu zcela odkrytá, neb vedla do Herodova paláce. Ten tvořil se severnější Citadelou jeden stavební komplex. Když jsme se s mou neregistrovanou partnerkou Janou tudy procházeli v roce 2017 nahoře po hradbách, divil jsem se, že uvnitř jihozápadního rohu hradeb starého Jeruzaléma zeje rozhlehlá nevyužitá pustina, na mapách označená jako „Armenian Garden:

Co v televizním seriálu o rakovině nebylo

Úspěšný seriál ČT Smysl pro tumor měl mnoho předností. Za prvé byl konečný a tím pádem ukoukatelný. Pak jsem ocenil, že v něm herci skutečně hráli. Jasně že za tím bylo i to, že měli co hrát. Jako hlavní benefit však vidím, že se náramně zvýšil počet nových dárců kostní dřeně. 

Také jsem býval v jejich registru. Ne v tom plzeňském, ale v tom pražském. "Český registr dárců krvetvorných buněk IKEM" totiž bere zdravé lidi do čtyřiceti, a to jsem jako letitý dárce krve a krevních destiček byl, i ten věk jsem těsně stihl. Jinak máme v naší zemičce ještě "Český národní registr dárců dřeně" v Plzni, kde berou dárce jen do 35 let. Tam s tím, myslím, u nás vůbec začali, dnes je to o.p.s. Jejda, tak aby se to nepletlo, když se to už plete. Koho by napadlo, že v naší malé zemičce máme hned dva dřeňokostní konkurenty! 

Jenže ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté a patnácté komnaty. Neměl jsem v úmyslu je otevírat, ale ten seriál ty dveře vlastně vyrazil.

Pochod Jeruzalémem

Středa 4. října 2023 byla pro účastníky našeho zájezdu vyloženě pochodová. Ráno nás vzal řidič Kamal svým busem na vyhlídku na Olivové hoře, pak jsme s průvodcem Radkem kolem tisíciletých lánů židovských hrobů sestoupili až na dno Jóšafatova údolí. Na dnešních mapách jde o údolí potoka Kidron. A když už jsme zde, vydáme se ještě hlouběji po směru jeho toku. Vpravo se nad terasami vznáší východní zeď starého Jeruzaléma a jeho Chrámové hory, v níž se vyjímá zazděná Zlatá brána - Brána milosrdenství. Vlevo míjíme úzký kvádr, v jehož patře je občerstvení a v suterénu veřejné toalety. Za ním následuje kamená pláň židovského hřbitova. Naše oči však směřují dopředu a níže, kde za olivovým hájkem vystupuje z pláně zaměnitelných hrobů k nebi obrácený trychtýř střechy Abšalómovy hrobky (Jad Avšalom). Abšalóm byl nádherný a zdatný syn krále Davida, který po svém tatíčkovi zdědil i jistou krutost a vzdorovitost. Povstal proti Davidovi, což nakonec vedlo i k tomu, že byl potupně zabit, když se při útěku z prohrané bitvy zachytil svými nádhernými hustými vlasy za větev stromu. To ho smetlo z mezka, ale na větvi viset zůstal. Načež byl proklán třemi oštěpy, což už nevydejchal. Jeho tělo zde však určitě neleží. Ne, že by byl prorokem, kteří ve svých hrobkách pravidelně nelehávají, ale proto, že ona hrobka pochází až z 1. století našeho letopočtu.

Evropští politici ořou na špatném poli

Alpské krávy

Kdy i Evropa uzná výhody geneticky upravených plodin?

O sedláckých bouřích bylo v uplynulém týdnu řečeno mnohé, i o jejich důvodech. Něco však řečeno nebylo, či bylo řečeno málo důrazně. Co by mělo důrazně zaznít je: Dotace jsou zlo! 

Sama myšlenka podpořit zemědělce v méně úrodných krajích, kteří se na oplátku starají o údržbu krajiny, která by jinak zplaněla, nebyla v počátku zavrženíhodná. Svědčí o tom krása alpinských luk. Které by nebyly tak krásné, kdyby se na nich nepásla stáda ovcí a krav. Které by se tam nepásly, nebýt dotací. Které se ale následně zvrhly. A to hned na několikeré způsoby.

Sestup na dno údolí Jóšáfat

Uličkou Jad Avšalom scházíme z vyhlídky na Olivové hoře. Z levé strany je ohraničena židovským hřbitovem, do jehož ohrazení se otvírá branka. Protože není žádný svátek, který by nám to zakazoval, navštívíme hřbitov, alespoň na krajíček. A je to velký hřbitov, hrobů je zde nepočítaně. Už se je kdosi snažil spočítat. Někomu vyšlo přesně 150 tisíc, jinému přesně 200 až 300 tisíc. A je to starý hřbitov. Řeknu málo - tři tisíce let. Prý se v něm někde pohřbívá dodnes.

Jak jsem se stal nepřítelem pokroku

Konkrétně nepřítelem samoobslužných pokladen. Tedy ne, že bych byl ve všech případech jejich vysloveným "nepřítelem". Já se jím "nestal", to ony se "staly". Najednou vykvetly. Poprvé jsem se s nimi setkal ve zličínském Tesku. Když se ten velekrám  v říjnu 1998 otevřel, poskytoval platícím zákazníkům asi pětadvacet pokladen. Ani v době největšího rozkvětu však nebyly obsazeny všechny, snad jen první týdny. Jak začalo Tesco na Zličíně kvůli konkurenci uvadat, postupně jich zbylo snad jen šest. Zato se otevřel záliv s pokladnami samoobslužnými.

Olivové pohledy

I když jedete do Jeruzaléma skoro celý den jen na pár hodin turistickým autobusem z egyptské Taby, anebo letíte na jediný den z kyperské Larnaky celou půlhodinu, určitě se musíte zastavit na Olivové hoře, po kralicku hoře Olivetské. Ani my jsme ji nesměli minout. Z Betléma jsme to neměli daleko, časově asi jenom jako z té Larnaky.

Jak jsem se stal odpíračem

Konkrétně odpíračem zálohování PET lahví. Stal jsem se jím kvůli článku zdarmého metrodeníku, přesněji kvůli jeho titulku. Onen článek Pavla Hrabici byl zveřejněn ve středu 7. února t.r. na stránce 02 a vševysvětlující titulek zněl: "Odpírači v menšině. PET nyní zálohuje už 16 států." Takže pokud mám pochyby o tom, zda má recyklace PET lahví u nás smysl, když už tak se jich u nás valná většina recykluje, tak jsem náhle "odpírač". Což ve slovníku euroamerických pokrokářů má zjevně zpátečnickou příchuť. 

Sjet po nose malou skálu...

Kibuc Davidova louka, aneb Nir David, kam jsem vás slíbil zavést posledně, je jenom pár kilometrů od Bejt Šeanu. Konkrétně sedm kilometrů na západ, pod severními svahy horského masivu Gideon. (Na severozápadě je Gideon ohraničen výspou, kde kdysi stávalo staroizraelské město Tel Jezreel; zastavili jsme se tam v sobotu, hned první den našeho zájezdu. Je to odtud jen 12 km vzdušnou čarou. Izrael je opravdu malý.) Za deset minut jsme už vystupovali na dalším parkovišti. Opět jsme dostali rozchod a to na celé dvě hodiny. Protože už bylo půl druhé zamířili někteří z nás do sámošky. Koupil jsem si tam kuřecí šnitcl v housce plus hranolky. Něco, co se nemusí moc kousat. Během snídaně v Tiberias se mi totiž během jídla velmi hladce vylomil pevný horní můstek s pěti zuby, už by načatý z domova.

Pachutě z oslav TV NOVA

TV NOVA oslavila 4. února 30 let od fenomenálního začátku svého vysílání. Samozřejmě k tomu měla své pořady, včetně těch vzpomínkových. Vzpomněla si i Česká televize v nedělním publicistickém pořadu Newsroom, který se zabývá právě médii. Ani jeho redaktorka neopomněla popřát všechno nejlepší "na druhý břeh Vltavy". Což považuji za profesionální. (Za neprofesionální a blbé naopak považuju nejmenování televizních konkurentů, když herecký host nemůže v nějakém kecacím pořadu prozradit jméno konkurenční stanice, ani jejího seriálu, v němž vystupuje jako důležitá persona.) To bylo pěkné. 

Zničit pacholka Železného!

Pro nepamětníky zde reprízuji k 30. výročí TV NOVA původní psí článek z roku 2001: 

Na Zelený čtvrtek 2001 ekonomická kontrarozvědka "zatkla", "předvedla k výslechu", "požádala o podání vyjádření" (nehodící se škrtni) mediálního mága Vladimíra Železného. Trvalo to 10 hodin, přičemž první tři hodiny bez přítomnosti právníka. Policejní vyšetřovatel vznesl obvinění z trestného činu poškozování věřitele. Věřitelem je firma CME, které má Železný podle mezinárodní arbitráže vrátit 27 milionů dolarů, z čehož se snaží vyvléknout pomocí vydání podezřelé směnky pofiderní lichtenštejnské nadace Astrona Foundation.

Desáté město

Izraelské "tely" čekají na nějaké další tisíciletí, kdy i z našich současných měst zbudou jen pouhé pahorky...

Minule jsem sliboval návštěvu helénistického města Skythopolis. Ovšem ono bylo helénistické pouze v době helénské. Tedy od doby, kdy Judeu dobyl Alexander Veliký do doby, než ji jeho dědicové nedobrovolně odevzdali Římanům. Přesně od roku 333 před občanským letopočtem do nepřesně poloviny prvního století před o.l. V té době byla Skythopolis součástí volného sdružení deseti měst v Jordánském údolí, známého jako Dekapolis.

Jak spořit a proč spořit na důchod

Blue Hole, Gozo, Maltská republika

Dědeček Hejtmánek si na důchod šetřil celkem třikrát. Poprvé mu úspory sebral soudruh Hitler, podruhé soudruh Gottwald. Potřetí o ně přišel při skryté socialistické inflaci. Sám jsem už sledoval skokovou inflaci, kdy po zpackaném pokusu o Šikovu hospodářskou reformu "ve vosumašedesátým" soudruh Husák zařídil, že během krátké doby vzrostly příjmy až o 50 % - akorát za ně nebylo co koupit. Dospěl jsem proto už v mládí k rozhodnutí, že šetření nedává dobrý smysl a nejlépe se šetří tak, že si člověk vezme půjčky.

Naharajim znamená Dvě řeky

A ty dvě řeky se jmenují Jordán a Jarmúk. Na jejich soutoku stávala přehrada.

Odjíždíme od poničeného syrského tanku v parčíku kibucu Deganja Alef a dálnice číslo 90 nám rozevírá svou náruč. Spíš než do široka, tak dodaleka. Míříme k Jeruzalému, ale cestou se ještě několikrát zastavíme. Silnici lemují palmové háje, ty, které jsme navštívili před Deganjou patřily vlastně k farmě Tamar B´Kfar, která patří rodině Schneidmannů, jak si opožděně čtu v prospektu, který jsme dostali od cestovky. Zrychleně si teď z toho prospektu přečtu o našem dalším cíli jímž je Naharajim – "geniální projekt hydroelektrárny, která před 90 lety dodávala většinu elektřiny pro celou tehdejší Britskou Palestinu".

Korespondenční volba: Proč ano, proč ne

Proč ano? Protože to chce pětikolka. Proč ne? Protože to nechtějí Babiš a Okamura.

Traktor kontra tank

Po dvou hektických dnech v Galileji opouštíme Tiberias směrem na jih. Ani třetí večer pobytu v hotelu Berger se mi po večeři nepodařilo vyrazit do města. Nejdřív jsem si třídil a zálohoval fotky, vyřizoval maily a nakonec balil. A když jsem dobalil, pokusil jsem se oživit foťáček. Bylo by smutné, kdybych nemohl snímat další krásy Izraele, zejména v Jeruzalémě. Nu a vida -  stačilo vyměnit baterku a strojek se rozběhl! Jenže to už bylo jedenáct večer a plán na návštěvu centra města definitivně padl. Pokud se člověk chtěl vyspat, aby byl čerstv k zítřejšímu přesunu na jih. Druhý hotel se na nás těšil v křesťanské části Betléma. Ale než se tam dostaneme, čeká nás na cestě ještě mnoho zastávek.

Konec Míru v Izraeli?

Meta je výjimečně nešikovná, když ji dokážou hackeři tak věrohodně napodobit - a ona nedovede své uživatele ani ochránit, ale ani informovat o nebezpečí.

V Izraeli je sice aktuálně válka, ale je to jenom jisté pravidelně se opakující období mezi jinými pravidelnými obdobími míru. Zmiňuji se o tom i ve své knížce s fantaskním názvem Mír v Izraeli, která vyšla v roce 2015. Do ní jsem sesbíral články, které jsem do Neviditelného psa napsal o svých návštěvách Erec Jisrael, Země Izraelské v letech 2006, 2009 a 2014. Nakladatel Beletris k její propagaci zřídil i účet na (tehdejším) Facebooku. Nakladatel zkrachoval, ale účet mi jako autorovi zůstal k dispozici. Sdílel jsem zde později i další psí články z dalších návštěv Izraele z let 2016, 2017 a pokračuji v tom aktuálně i s články z prvního říjnového týdne loňského roku. 

7. prosince loňského roku mi na tento účet přišla anglicky psaná zpráva, kterou zde nebudu reprodukovat, ale hned druhý den jsem na ni odvětil. Konkrétně tedy na obligátní otázku, která se nám po otevření stránky už tradičně zjevuje: "Co se vám honí hlavou?"

Magdala: kámen a loď

Místo, kde stával dvaapůltý Chrám 

Magdala (hebrejský Migdal, řecké Taricheae, arabský Madždal) bylo hříšné i svaté město. A bylo i nebylo. Bylo hříšné, protože odtud pochází hříšnice Máří Magdaléna (Mirjam z Migdalu, Marie od věže), avšak i ona sama se stala svatou. Když ji byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí veškerých Ježíš po té, co z ní jeho zázrakem bylo sedm ďáblů vyšlo. Bylo městem hříšným a znelíbilo se Hospodinu pro smilstvo a mravní zkaženost jeho obyvatel (dle Talmudu). A bylo svaté, protože právě sem po zničení Druhého chrámu (+70 občanského letopočtu - anebo možná +68 o.l.) uprchli chrámoví kněží a právě zde konali náboženské obřady i nadále podle jeruzalémského ritu. Jak o tom svědčí Magdalský kámen. Ale než jsme se k němu od plavby po jezeře Kineret (Galilejském, Genezaretském či Tiberiadském jezeru či moři) dostali, chvíli to trvalo.

Řeči politiků

Říká se, že lidovci jsou slizcí jako hadi. Ale to není pravda!

Euro ano, nebo euro ne? Na tuto otázku překvapivě odpověděl prezident Petr Pavel. Překvapivě v novoročním projevu, ale jinak nepřekvapivě, protože už před prezidentskými volbami na ni odpověděl "ANO". Ve svém projevu se nakonec ani neptal, ani neodpovídal, pouze konstatoval, že přijetí eura je naším závazkem, který jsme při vstupu do Evropské unie "dobrovolně přijali". A dodal:

Galilejská plavba

Existuje takový křesťanský vtip: V Tiberias na nábřeží si nějaký chlápek shání loď, která by ho převezla na druhý břeh Galilejského moře. Jeden lodník má zrovna zákonnou polední přestávku. Druhý má zamluvenou loď pro turistickou výpravu. A třetí požaduje tak nehoráznou sumu, že ten chlápek nakonec zavrčí: "Tak to já raději přejdu pěšky!" 

To první říjnové pondělí byla naše turistická výprava v Tiberias na nábřeží. V plánu jsme měli lodní výlet po jezeře Kineret. Ale v přístavní zátoce zrovna kotvil jen ostře žlutý člun vodní záchranky (dar kanadských přátel) se čtveřicí odpočívajících a vyčkávajících záchranářů. A několik malých motorových člunů, včetně oblíbené pseudorybářské bárky, vyvedené dle vzoru z dob rybáře Petra. Ta byla asi pro deset lidí, tam by se naše třicetičlenná výprava nevešla. Spousta lodí byla ovšem vytažena na břeh. A loď, na níž se domlouval Radek s majitelem loďařské firmy nikde. Přece to nepůjdeme pěšky!? Pravda, je teprve deset minut před čtvrtou, na kdy máme výlet naplánován.

Nový rok: zase pozdě

Kdy nastal Nový rok 2024? To je různé podle časových pásem. U nás v Čechách to bylo tuhle neděli přesně o půlnoci středoevropského času. Jenže to je nepřesné. "Nedělní půlnoc" se jen tak říká, protože půlnoc každého dne je ve skutečnosti už začátkem dalšího kalendářního dne. Čas 24:00 prostě není v rozpisu hodin, leda tak v anglosaských zemích, kde je to 12 AM. (Ovšem tam mají ještě dokonce čas 12:59 AM, což je našich 0:59.) Půlnoc však z astronomického hlediska neexistuje, časem 0:00:00 začíná nový den a jeho první vteřina.