Týden Václava Havla

Před 14 lety zemřel Václav Havel. Protože si toto smutné a nekulaté výročí zrovna v této době připomněli různí politici a zapomenutí pamětníci, přicházím i já se zkrácenou verzí deníčku Moby Dicka, který zaznamenává i výroky jeho menažerie, jež si můj kolega k tomuto týdnu tehdy zapsal. [Připisuji ještě faktické poznámky.] 

Měl to pěkný...

Celoživotní rodinné úspory

Už nejsme v době sociku, kdy se za peníze dalo jen máloco koupit. V té době si veksláci nechávali do Prahy taxikáři vozit z Krkonoš sníh - protože to neměli za co jiného utratit. V té době dopadli kriminalisté defraudanta na základě udání sousedů - že si denně kupuje šunku...

Cesta k 17. listopadu

Jan Opletal a Václav Sedláček

15. března 1939 vstoupila německá vojska do bezbranného zbytku Česko-Slovenska. Pro mého tátu, jehož rodina byla půl roku předtím vyhnaná z Liberce, bylo překvapením, že jsou Pražáci překvapení. Pro vnitrozemce to byl šok - vždyť přece Hitler slíbil, že chce jenom sjednotit Němce, tak proč porušuje Mnichovskou dohodu a nenechá nás být? Cožpak nedbá mezinárodních garancí?

Inu - nedbal. A zase mu to prošlo.

Můj život s Hlasem Ameriky

„Dhisis dh vojs of emerika, uóšingtn dý sí, dh folouing broudkástink vil bí in ček end slouvek lengvuidž.“ Tato slova, následovaná břesknou melodií americké vlastenecké písně Yankee Doodle, jsem slýchával pravidelně během různých odpolední a večerů z různých rozhlasových přijímačů. Nejdříve kolem páté hodiny odpolední (čas si přesně nepamatuju) šel půlhodinový přehled a pak večer od devíti (to si zase pamatuju přesně) následoval hodinový pořad, který po desetiminutových zprávách přinášel pohledy na běžný život v USA. Pamatuju se například na údiv moderátorky, se kterým sdělovala, že ve Washingtonu vykvetly uprostřed zimy kaštany jírovce, spletené oranžově žlutým světlem moderních sodíkových lamp. Bylo to vždy takové okénko do jiného světa, kam jsme se neměli možnost nikdy podívat osobně.

Václav Havel prezidentem ČSSR

Studenti, umělci, dělníci, rolníci, vědci i úředníci – ti všichni ho chtěli pro jeho velké zkušenosti z práce mezi lidem i kvůli obohacování pokladnice kultury našich národů

Poslední Rudé právo roku 1989, tedy to ze soboty 30. prosince, bylo pod tímto titulkem plno informací o poslední komunistické parlamentní hlasovací mašinerii. Vybírám jen to, co RP zveřejnilo z projevu soudruha Mariána Čálfy, premiéra vlády národního porozumění, mocného pragmatika moci, který zajistil Havlovo jednomyslné „odsouhlasení“:

Milicionáři a disidenti

10. prosince 1948 přijalo čerstvé OSN Chartu lidských práv. Tento den je nyní slaven po celém světě. V roce 1988, jsme ho poprvé veřejně oslavili i u nás, v perestrojkovém Československu.

Byly necelé dva měsíce po masovém policejním zásahu proti demonstraci k 70. výročí vzniku naší samostatnosti, kdy bolševik utržil první větší mezinárodní ostudu. Kde jinde policejní síly zasáhly v den oficiálního státního svátku!

Dlouhé drápy StB

Tomu, že sametová revoluce ze 17. listopadu 1989 povede k vítěznému konci, jsem definitivně uvěřil až někdy po prvních deseti dnech jejího trvání. Československá televize v té době už prorazila závoj komunistických dezinformací a estébácké cenzury a informovala o spalování tajných dokumentů StB někde v polích. Pokud vím, tak se tajné dokumety tajných služeb nespalovaly ani 21. srpna 1968, ani během "Vítězného února" 1948. Ale určitě se spalovaly těsně před 15. březnem 1938, ještě před vpádem nacistických vojsk. (A v československém pohraničí padl v říjnu roku 1938 za oběť likvidačním plamenům zámeček v jizerskohorském Kristiánově, kdy měla čs. armáda čas na stáhnutí pouhé hodiny a onen původně clam-galasovský objekt ukrýval přesné stavební plány pohraničního opevnění a další tajné dokumenty.)

Máslo za sto?

Ale samozřejmě! Příjmy od roku 1989, kdy stálo máslo desetikačku, vrostly asi desetkrát, proč by neměly podobně vzrůst i ceny? Brečíme nad penězi, které musíme cálovat za bydlení, včetně plateb za vodu, energie a paliva, ale i ty se za pětatřicet let zvedly "jen" desetkrát. Ale ano, tyto výdaje vzrostly enormě, ale to jen proto, že celkově se cenová hladina zvedla jen pět a půlkrát, kdežto bydlení zachovalo stejný nárůst, jako příjmy. Takže zatímco v roce 1989 jsme za své bydlicí jeskyně dali 19,3 % příjmů, letos to bylo už 26,3 %. 

Obrácená pravda

1989 - nebo 1914?

Rozhořčená kritika filmu Narušitel

Takové krásné letecké záběry, takové pěkné písničky jsou v tom filmu, takoví (někteří) skvělí herci - a taková kravina to je. Tupá zápletka a nerealistický obraz normalizace. Major Zeman se záporným znaménkem. Ale Zeman byl profesionální dezinformace. Tohle bylo hodně neuvěřitelné - ale mlaďoši by mohli uvěřit téhle lži o reálném socialismu. Ne, milánkové, takhle to za normalizace nebylo - já ji zažil zhruba ve stejném věku jako hrdinové toho filmu.

O slovenské radosti a české nedovtipnosti

Před třiceti lety vznikl náš novodobý samostatný stát Česká republika, krátce Česko, mezinárodně Czechia. V kalendáři máme 1. leden 1993 zapsán jako státní svátek - Den obnovy samostatného českého státu. Ale nějak přehnaně ho neslavíme, pokud vůbec. Pro mou generaci (*1951) nešlo o nový začátek, ale naopak o konec. O konec něčeho, s čím jsme se narodili, s čím jsme vyrůstali, co pro nás bylo neměnné. A najednou šlus.

Proč by disident Bašta měl vadit

Největší praktik "přímé demokracie"

Měl by jako prezident vadit, protože fandí Rusku. Přestože v televizi působí jako dobromyslný medvídek.

Před týdnem jsem tady psal, proč by generál Pavel nemusel vadit jako prezident: Třeba, že vadí Rusku. Nejméně v jednom z 333 diskusních příspěvků jsem byl vyzván, abych vyrobil podobný rozbor na všechny další prezidentské kandidáty. Neměl jsem na to náladu, ostatně nemám ani dnes, předvolební debaty nesleduju, ale prostě na mě občas něco vyjukne. Tu hnůj na generála Pavla na stránkách MfD, stranickém to tisku hnutí ANO, včera placená reklama v deníku Metro na Jaroslava Baštu. Ten je  zadavatelem sebe sama, ačkoliv jest deklarován jako prezidentský kandidát za SPD (Svoboda a přímá demokracie).

Proč by generál Pavel nemusel vadit

Nemusel by jako prezident vadit, protože vadí Rusku

Ještě než začne ostrá fáze volebního boje o prezidentské křeslo... Říkáte, že už začala. Nu dobře. Tak tedy ještě než začne nabroušená a vybroušená fáze tohoto předvolebního boje, napíšu, proč si myslím, že by nemuselo vadit, kdyby se Petr Pavel, takto  armádní generál Armády České republiky ve výslužbě (zkráceně "generál Pavel", protože jednou generál, vždycky generál) stal prezidentem této republiky.

Proč jsme nezakázali komunisty

Protože si to komunisté nepřáli!

Proč jsme tehdy před 33 lety "nezakázali KSČ"? Odpověď na to je poměrně jednoduchá. A zároveň dost složitá. Vlastně složená z různých důvodů, které se navzájem prolínají.

17. listopad 1989 - co jsme nečekali

Tak vy, kteří jste tenkrát už rozum pobrali, jste možná mnohé čekali, ale já některé věci skutečně nečekal.

Co jsem nečekal, že se stane po sametovém převratu? Tak přesně toho sedmnáctého jsem nečekal, že se právě rozeběhla štěpná reakce, která povede k pádu ztrouchnivělého režimu "reálného socialismu". I když u nás zrovna přespávala kamarádka, která ten den přijela do Prahy na sraz Jonáš klubu a Národní třídu zažila na vlastní kůži...

Limity Mišky Hovorky

Foto Reuters

Michaila Sergejeviče Gorbačova jsme si vymysleli spolu s ženou Ivanou někdy začátkem osmdesátých let. Leželi jsme takhle jednou večer v posteli a přemejšleli, jak změnit to hnusno,ve kterém jsme žili a do kterého jsme povili své děti. Brainstorming dvou nejlepších mozků v Nuslích došel k jednoznačnému závěru:

Jakákoli změna musí přijít ze sovětského Ruska. Rusům se do ní nebude chtít, ale budou k ní přinuceni ekonomickým tlakem, přesněji nevyhnutelným krachem socialistického hospodářství. V Rusku jsou hospodářské elity situovány na Sibiři, protože do ní se hodně investuje. Tam to začne.

Střípky 17. listopadu

Tato středa byla dnem svátečním, čili jsem tento den nic nemusel. Pročež jsem se vzbudil až v půl dvanácté. Jéje, ale demoška Chvilkařů, na kterou jsem se chtěl podívat, byla hlášena už na 13:30! Místo snídaně jsem se naobědval, na procházku sváteční Prahou si uvařil litr čaje, do batohu vhodil nějakou svačinku a záložní svetr a běžel na metro. Protože jsem však neměl čas předem si připravit program, bylo pro mne to odpoledne trochu jako pohled do kaleidoskopu, ve kterém se přehazují barevné střípky skla. Tady jsou:

Nestřílejte na prokurátory

Tak máme nového generálního prokurátora. Vlastně – nejvyššího státního zástupce. Stal se jím první náměstek byvšího nejvyššího státního zástupce JUDr. Igor Stříž. Ten na svém dosavadním bidýlku seděl už deset let. Když z nejvyššího místa státního zastupitelství odlétal Pavel Zeman, tak ten právě kolegu Stříže za sebe doporučil. Jenže vláda se nějak nemohla dohodnout, koho na Pavlem Zemanem opuštěné místo instalovat, aby se jí líbil. Stříž od 1. července vedl provizorně onen úřad z titulu své prvonáměstskovské funkce.

Vyhrát volby

První svobodné volby po roce 1946 proběhly právě před 30 lety. A vyhráli jsme v nich! 

Ondyno jsem tu dal na vědomí jeden z důvodů, proč jsem se nestal politikem. Odmítli jsme totiž na zasedání volební komise Hnutí za občanskou svobodu společně se ženou Ivanou, aby členové volební komise HOS dostali nějaké peníze za možný finanční úspěch HOSu ve volbách se slovy, že za službu vlasti se neplatí. Načež jsme po našem odchodu z už uzavřené schůze byli zbytkem volební komise vyloučeni z volební komise. Protože však tyhle volby byl původně náš nápad a protože na nás byly vázány kontakty na naše kandidáty i na správní orgány, mohli jsme s blahosklonným pokývnutím zůstat ve volebním týmu. A pracovat pro svobodu a demokracii i nadále.

Ruská válka

Zanedlouho budeme vzpomínati slavných májových dní v roce 1945, ve kterýchžto nás osvobodila Rudá armáda. Vzpomínáme na to právě v době, kdy post/pre/sovětské tajné služby usilují o fémovou vraždu tří českých starostů, včetně pražského primátora. A kdyby to nevyšlo, vydají Rusové podle ruského zákona na naše občany mezinárodní zatykač, a posléze se o ně ve svých gulazích postarají. Takže jsme vlastně s Ruskem ve válce. Ale nikoli poprvé.

Proč jsem se nestal politikem

Proč se aranžují hlasovací komedie a parlamentní živé obrazy? Stačilo by přece, aby vůdcové stran měli místo poslanců v kapse prostě odpovídající počet hracích známek a v danou chvíli je vyklopili na zelené sukno…

Před časem jsem tu sepsal historii post/pre/totalitního způsobu přijímání nového volebního zákona, podle kterého se organizovaly první svobodné volby po Sametové revoluci. Tento zákon (47/1990 Sb. z 1. března 1990) nepřipouštěl možnost kandidatury nezávislým poslancům, jedině stranické kandidátní listiny. Zatímco při většinovém systému jsou voleny osobnosti, a díky jim je politická strana silná, pak v poměrném systému jsou poslanci silní díky straně. Mohou být zvoleni jen tehdy, pokud je stranické politbyro zařadí na volební listinu – takže je tím pádem drží za koule. A proto musí být poslušní a plniti příkazy vedení podle nejhorších tradic demokratického centralismu. (Díky za pozdější zavedení kroužkování!) Mohutně jsem proti tomu tehdy protestoval, a nebyl jsem sám. Nelíbilo se to svého času ani Karlu Čapkovi, který to v roce 1925 okomentoval: