Zlatej Pavel, zlatej Macinka!

Demoška DSA, Austin, 31.5.2020

Zatímco český premiér i jeho ministr zahraničí slíbili, že v září na zasedání Valného shromáždění OSN českého prezidenta pustí, pak newyorský starosta prohlásil, že izraelského premiéra na toto shromáždění nepustí. Přesněji - pokud Benjamin Netanjahu do New Yorku přiletí, pak ho nechá zatknout. Chm, ehm. Možná.

1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

Navzdory nenávisti lid Izraele žije

Pánové Foršt, Hejret a Kallus

Avšak antisemitismus se stává společensky přijatelným. 

Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:

Démoni antisemitismu znovu povstávají

J.Oberfalzer a M.Kallus, viceprezident ICEJ

Projev senátora Jiřího Oberfalzera (ODS), místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky, který pronesl v sale terreně Valdštejnské zahrady v rámci akce Kulturou proti antisemitismu, kterou s podporou Senátu pořádádalo v neděli 19.4. 2026 už potřiadvacáté Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ): 

Démoni znovu povstávají. 

Temný duch Sovětského svazu je opět mezi námi.

Blízkovýchodní teror 70. let minulého století opět ožívá.

Jako bychom si od nich jen na chvíli odpočinuli.

Doufejme, že nejde o nový nástup, ale spíš o jejich poslední křeč.

Zdá se, že terorismus podporovaný a zaštitovaný Íránem už odmítá většina muslimských zemí tohoto regionu a okruh „Abrahámských“ zemí se rozrůstá.

Současně s tím však roste poblouznění Západu, který sám vykazuje nízkou ochotu k obraně svých hodnot a podporuje různá protiizraelská i protiamerická hnutí.

Nikdy více znamená teď!

2025

"Izrael je neskutečne sadistické šílené světové zlo ...."
Tento komentář se objevil pod facebookovou pozvánkou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) na tuto neděli. ICEJ bylo založeno v roce 1980 v Jeruzalémě jako výraz rozpoznání biblické důležitosti celého města Jeruzalém a jeho spjatosti s židovským lidem. Jistí křesťané si řekli: Když není v hlavním městě Izraele žádné velvyslanectví, tak ať tam je to naše. ICEJ jakožto globální křesťanská charitativní a vzdělávací organizace dnes ve více než 90 zemích světa reprezentuje miliony křesťanů, různé církve a denominace. V  České republice působí jeho pobočka od roku 1995. Na vzdělávacích programech spolupracuje s  Židovským muzeem v  Praze, Terezínskou iniciativou a Mezinárodní školou pro výuku o holocaustu při památníku Jad Va-šem v  Izraeli.

Mír na Mariánském náměstí

V úterý proběhl v Izraeli jeden z největších svátků - Jom HaŠoa. V deset hodin místního času zaduly na dvě minuty sirény. Všichni lidé na ulicích i ve firmách se zastavili, auta sjela ke krajnici, zastavila taky a jejich posádky vystoupily ven. Po dvě minuty všichni Izraelci postáli, aby si vzpomenuli na vyvražďování židů za druhé světové války.

O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Mír na jih od řeky Lítání

Ubohý Libanone!

Když jsem před 50 lety nastoupil do svého prvního zaměstnání v Závodech elektrotepelných zařízení, setkal jsem se tu s mnoha pozoruhodnými lidmi. Jeden kolega konstruktér pobýval pracovně nějaký čas v Pákistánu. A když se vrátil, vyprávěl, co všechno se tam dozvěděl díky místní televizi. Mohl v ní třeba sledovat veřejné popravy v přímém přenosu. Mohl vidět, jak vojenská letadla s rudými hvězdami na křídlech bombardují afghánský prezidentský palác. Což byla ta u nás médii vychvalovaná komunistická revoluce. A také měl poněkud přesnější zprávy o libanonsko-izraelském konfliktu. Totiž, že vůbec nejde o konflikt mezi Libanonem a Izraelem, ale o konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem.

Trestání naší civilizace

Dohoda je možná

Svět se otřásá novou válkou. Svět Blízkého východu výbuchy, svět zbylý ekonomickými dopady. Svět pokrokářský pak porušováním mezinárodního práva ze strany USA, Izraele - a bohatých Židů. Jak nepřímo vyplývá z čtvrtečního sloupku Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes "Ursula si namazala Poláky na chleba". Ten kárá US prezidenta Trumpa, jenž před volbami sliboval: "Už žádné války!" Podle Doležala: "Tedy pokud to po mně nebude chtít Izrael." A dále: "Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí." Čtenáři, přemýšlej, proč bohatci oblibují Izrael? Nu? Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by ti to dojít.

Příští rok v Jeruzalémě s Macinkou

Petr Macinka při zapalování chanukie

O třetí adventní neděli začal letošní židovský Svátek světel, aneb chanuka. A protože světová datová hranice je v Pacifiku, začal nový den právě tam - na tichomořských ostrovech, Novém Zélandu a v Austrálii. A tak tam začaly i chanukové, vlastně ještě předchanukové oslavy. Na pláži v Sydney například. Tyto "satanistické rituály zednářských kruhů" byly přerušeny dvěma vraždícími bestiemi. (Viz včerejší psí článek Lubomíra Stejskala). Australští představitelé vyjádřili zděšení, odsouzení a podporu židovské komunitě. (No, pachatelé byli "policii známi" a přesto si pořídili slušnou sbírku zbraní. Škodaže se Austrálie nedávno připojila k světovému tažení za zničení Izraele, když uznala palestinský teroristický stát From The River To The Sea, Palestina, Must Be Jude Free.)

Omluvy posttelete

Tak co? Jmenuje "aktivistický prezident" Petr Pavel Filipa Turka do pozice ministra životního prostředí? Tipuju to tak na 5 %. Čestný prezident Motoristů sobě půjde k prezidentovi republiky až v pondělí na závěr chorovodu ministrů budoucí vlády. Ve čtvrtek přišel na Hrad předseda Motoristů sobě a nominant na funkci ministra zahraničí Petr Macinka. Ten znovu na okraj(?) jednání probíral také nominaci Filipa Turka na ministerstvo životního prostředí. „Požádal jsem pana prezidenta, ať je na Turka přísný, ale spravedlivý,“ pravil pak Macinka. Zároveň se Turek obhajuje i v médiích. Například čtvrteční Mladá Fronta Dnes přinesla dvoustránkový rozhovor s nadpisem "Omlouvám se, ale svědomí mám čisté".

Falešná tečka a falešná ekumenie

Praha 23.3.2024

Ingeborg Radok Žádná, rektorka AMU, se 28. října 2025 ozvala na otevřený dopis režisérů a dalších umělců, absolventů uměleckých škol k nedávnému vyvěšení palestinských vlajek ausgerechnet v době druhého výročí palestinského vražedného útoku na stát Izrael. Pokrokářské studentstvo (většinou několik aktivistů na různých vysokých školách) se obhajovalo, že to bylo k zahájení akademického roku, jehož se studenti a vyučující v Gaze nemohou zúčastnit. Legrační na tom je, že v Gaze žádná univerzita neexistuje. Ne, že by nemohla být, ale nejoblíbenější členové palestinského národa, tedy islamističtí teroristé, studují vysoké školy v izraelských věznicích. A těm tedy akademický rok začal bez problémů. Problém s vysokoškolským studiem mají jen ti sadističtí vrazi, kteří byli propuštěni za unesená (nejen) izraelská rukojmí.

Rozhodne zahraniční politika

Měla by ve volbách rozhodnout. Protože všechny strany plus minus ve své domácí politice plavou. V přímém přenosu vidíme, jak v tom plave současná vláda. Tempa má dobrá, ale nějak jí jde hlava pod vodu. Ale teď je pod hladinu stahována i kvůli tanečkům kolem rozpočtu.

Sestřelit!

Ruský šperhák SU-24

V tomto týdnu bylo hlášeno několik dronových incidentů v okolí různých evropských letišť. Nějak se přitom zapomíná na to, že i pražské letiště Václava Havla má takových incidentů za sebou už celou řadu. Každý rok jsou jich desítky. A většina pachatelů uteče. Poprvé se tak stalo už v květnu roku 2016.

Když jsem tuto zprávu tehdy uslyšel, říkal jsem si - a proč někdo ten dron nesestřelí? Měl by to umět každý myslivec, lepší než kulovnice by byla brokovnice. Měl by to umět každý sportovní střelec, co střílí na hliněné holuby. Měl by to umět každý voják ze své ruční zbraně. Uběhlo více než devět let a zdá se, že problém zůstává. Že prý "legislativa"? Jakože nelze poškodit cizí majetek? Že když se zloděj vloupává do mého domu, tak mu nesmím sebrat jeho osobní šperhák?

Palestinci nechtějí stát vytvořit, ale zničit

Interiér "vrtulníku Smlouvy"

Palestinci mají stát na území Západního břehu a Gazy. Alespoň si to čerstvě myslí politici Velké Británie, Austrálie, Kanady a Francie. A většina zemí, zastoupených v OSN.

Palestinci mohli mít svůj stát už v roce 1948, pokud by ho vyhlásili na rozděleném bývalém britském mandátním území Palestina, jak to předpokládala rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z 29. listopadu 1947. Při hlasování o oné rezoluci měl delegát každého státu vstát a říci buďto "pro" nebo "proti". Zástupci arabských států však dodávali k tomu své výhrůžky. "Svatá místa prožijí dlouhá léta války a mír se k nim vrátí až za několik generací," věštil například syrský delegát. Arabové tak navazovali na výhrůžku Džamála Husajního, bratrance velkého muftího v Jeruzalémě, onoho Hitlerova přítele. Husajní ještě před hlasováním prohlásil:

"Pokud OSN odhlasuje rozdělení, palestinští Arabové s podporou všech arabských států vyhlásí Židům válku, jakmile Angličané odejdou."

Červené linie

Jak je důležité praštit bestii včas po čumáku

Před týdnem jsem tady psal o tom, že Rusové posláním většího množství svých letounových střel ("dronů") nad území Polska překročilo červenou linii. Mnoha komentátory jsem byl nařčen z toho, že jsem válečný štváč. Ale já nejsem žádný štváč, jen realista. Kam vede tolerování porušení rudých linií dobře vystihuje můj 12 let starý článek. US prezidentem už dávno není Barack Obama, papežem není František, ale jak současný US prezident, tak současný papež se chovají stejně, jako jejich předchůdci. Bohužel ani Čína, ani Rusko od svého samoděržavého a komunistického přestupování červených linií neustoupily. Vždyť jim vládnou i stejní diktátoři. Rusko mezitím zabralo Krym a část východní Ukrajiny a rozpoutalo plnohodnotnou válku proti Ukrajině, opakovaně porušuje hranice cizích států a vede proti nim tichou záškodnickou a halasnou propagandistickou válku. Čína zatím vojensky obsadila roponosné Spratlyho písčiny v cizích vodách a vyzbrojila se na budoucí válku s Tchaj-wanem a zprostředkovaně i s USA. Syrský diktátor Asad utekl ke svému soudruhovi do Moskvy. Naštěstí izraelská vláda sice zaspala, avšak stále chápe, co musí (ať už ráda nebo nerada) dělat, aby uchránila svůj národ od ovládnutí a vyvraždění.

Nedostatek strategické empatie k Rusku

Opakuje se to už poněkolikráté. Tvrzení, že Západ přiměl Rusko k válce proti Ukrajině tím, že nadmíru expandoval na východ až k hranicím Ruska. A to se cítilo ohrožené a muselo se bránit.

Vykládal nám to už soudruh profesor na SVVŠ v Liberci: Sovětský svaz musel v září 1939 vstoupit do Polska, aby si tak vytvořil nástupiště proti Hitlerovi. V listopadu téhož roku pak musel SSSR napadnout Finsko, protože ho ohrožovalo svými obrannými zařízeními. Co už nám soudruh profesor raději nevyprávěl bylo povídání o červnu 1953, kdy sovětské jednotky musely potlačit dělnické povstání v NDR. Nevyprávěl nám ani o roku 1956, kdy v Maďarsku vypukla  "kontrarevoluce perem a zbraní". Ta musela být také nakonec "rozdrcena za pomoci sovětských vojsk". Potlačení kontrarevoluce v Československu jsme v srpnu 1968 zažili jako studenti v Liberci na vlastní kůži. Pan profesor chodil před radnicí po náměstí Bojovníků za mír a fotil si krvavé kaluže. Ty tam zůstaly po devíti obětech komunistického imperialismu, kdy zase jednou Sovětský svaz něco "musel"...

Pozorovatelé OSN

Jsou pumprdentlich 

Bylo to někdy začátkem šedesátek takhle před Vánoci. Chodil jsem tehdy asi tak do páté třídy. Zimy tou dobou bývaly v Liberci bohaté na sníh. A když jsme chodili, my žáčci, ze školy v ulici 5. května domů, tak se to nikdy neobešlo bez koulovaček.

Okna válek dokořán

B2, snímek USAF

Úder bombardérů USAF na íránská jaderná zařízení zavřel jedno okno budoucí války, avšak možná otevřel okna válek dalších.

Takhle to bylo vždycky. Balkánské války v letech 1912–1913 předznamenávaly první světovou válku. Italská válka v Etiopii (1935-36) a občanská válka ve Španělsku (1936-39) předcházely druhou světovou válku v Evropě, druhá čínsko-japonská válka (od r. 1937) připravovala zase její rozkvět v Asii.