Prima reklama

Dostali jsme se na novou úroveň dodavatelsko-odběratelských vztahů, kdy za to, že něco nechceme, budeme ještě platit.

V dobách, kdy u nás mívala televize jediný kanál, poznaly se přestávky v hokeji nebo fotbale, tak, že se náramně zvýšil odběr vody a zvýšila spotřeba elektřiny. Podobný efekt měly Televizní noviny před pořadem Branky, body, vteřiny. Lidé si odskočili na záchod a dali vařit vodu na kafe. Tento fenomén platí podivuhodně i po více než padesáti letech. I když modifikovaně. Dnes se objevuje silný nárůst telefonních hovorů během reklam.

Konec světa

Vzdálené galaxie

Už popáté vynáším perly z hlubin času, z dávného ledna 1997, kdy jsem na Psu debutoval svou úvahou "Jaké bude 3. tisíciletí?". Minule  jsem přednesl několik doporučení lidstvu, aby mohlo přežít nadcházející tisíciletí. Teď namotám na klávesnici druhý konec vlákna časové sítě.

Proč Rusko nenapadne Ukrajinu?

Liberec 21.8.1968

Tak jsem četl, poslouchal a viděl různé úvahy, proč Rusko nenapadne Ukrajinu.

Třeba, že bychom od něj přestali dovážet plyn. Prosím? Zatím to bylo vždy tak, že naopak Rusko proti Evropě vždy použilo „plynovou zbraň“, když potřebovalo prosadit své cíle nebo zabránit prosazování našich cílů. Dělá to i dnes.

Zlo činec Rath

MUDr. David Rath. Znáte? Když byl ve vězení, vzbuzoval soucit. Když ho pustili, vzbuzoval mediální zájem. Nepřeji nikomu dostat se do vězení. Trudné to musí být vždy, ale být zavřený ještě po padesátce je zdravotně likvidační. (Avšak přeju každému korupčníkovi, aby se mu zabavil majetek.) Doktor Rath byl zatčen ve funkci hejtmana a poslance. Níže uvedený text byl vytvořen v únoru 2006, kdy byl ministrem zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka a jeho zatčení bylo ještě ve hvězdách. I tehdy páchal zlé činy. A já je tehdy pojmenoval (pro účely zachování retro ponechávám stav přítomný). Svůj tehdejší článek opakuji, aby si každý mohl zkontrolovat, zda se pan Rath v nápravném nařízení napravil (pozitiva nechávám až nakonec):

Doporučení

Nastláno počítačů

Opravdu jsem toho tolik v lednu 1997 napsal do jediného příspěvku "Jaké bude 3. tisíciletí?", že nyní z původního textu krájím už čtvrtý kousek? Nejspíš, že už ano. Tehdy ještě nebyl Pes tak rozsáhlý, zvlášť existovala rubrika Čtení, kam se ukládaly věci trvalejšího rázu. Posledně jsem slíbil navrhnout některá doporučení, jak přežít toto tisíciletí. Některá jsou úsměvně naivní, některá husté retro, jiná se plní až dnes. Tu jsou:

Díky neznámému dobrodinci

Když jsem začal reprintovat svůj historicky první příspěvek na Neffově Neviditelném psu, zahořekoval jsem si:

 „Můj původní text už není na netu dohledatelný od doby, co Astonovi shořel jeho první server, který umístil na záchod… Ani tento mnou zopakovaný text [v roce 2001] není dohledatelný, a to proto, že ve chvatu, ve kterém se někdy v roce 2005 za plného provozu musel Pes urychleně přesunout k novému poskytovateli, zmizel jeho archiv. Asi tam někde v síti bude, jenom je těžké nalézt jeho adresy. Google to nedovede. (Některé své příspěvky jsem z té dávné doby vykopal, ale internetová archeologie je skutečně namáhavý obor!)“

Světlo naděje

Přežil vědeckotechnickou revoluci i kontrarevoluci

Ve druhém pokračování reprintu svého pětadvacet let starého textu "Jaké bude třetí tisíciletí?" jsem inventarizoval hrozby konce minulého století. V dalších odstavcích definuji Kovanicův zákon, který v rozporu s klasiky murphyismu tvrdí: "Nikdy se nepodělá úplně všechno." [Pozn. 2022: Ó, toho mladického idealismu! Kterým se budete moci pokochat i níže.] Nyní následuje stručný nástin tří revolucí.

Inventura

Neznámé nebezpečí může číhat i na chodníku

Dnes pokračuji v reprintu své čtyři roky staré úvahy na téma "Jaké bude 3. tisíciletí?". Posledně jsem se zabýval nejasnou předpovědí vývoje světového podnebí, na kterém nejvíce záleží naše budoucnost. Nyní se podívejme, jak vypadala šamanská inventura hrozeb konce minulého tisíciletí v lednu 1997:

Jaké bude třetí tisíciletí?

Planetární exploze

Nebude. Tedy – už začalo, ale předpokládám, že neskončí.

Před čtvrstoletím jsem poprvé vstoupil na stránky tehdy ještě ani ne ročního Neviditelného psa (vlastně Neviditelného štěněte), byv inspirován konzervativní úvahou Ondřeje Neffa „Jaké bude jedenadvacáté století“. S Ondřejovou úvahou jsem tehdy zuřivě nesouhlasil – až na pár jiskřivých postřehů. A vskutku, dnes nestavíme na Měsíci pevnosti, lidé dosud nepřistáli na Marsu. Avšak aspoň něco se z Astonových teoretických předpokladů splňuje: Padají nové železné opony. A vzniká nová, Astonem předpovězená „železná opona“, či spíše nerovnost: „Vzdělání se stane zábavou pro ty, kteří ho budou schopni. Vznikne sociální nerovnost nového druhu, nerovnost mezi aktivními a pasivními lidmi.“ Je to tak! Protože lidé, líní myslet, už zase nadávají druhé skupině do „inteligentů“. (Ale je jich nějak moc.)