pátek 28. února 2020

Jak jsme přikázali KSČ

Nepřipomínaná výročí

Minulý rok jsme mohutně slavili třicáté výročí sametové revoluce a návratu demokracie do našich končin. Letos nás zase čeká mohutné slavení a připomínání událostí, spojených s koncem druhé světové války před lety pětasedmdesáti. A tak nějak se přestalo vzpomínat na dozvuky sametovky a předzvuky naší dnešní reality. Jen občas se ještě v diskusích objeví povzdech: Proč jsme tehdy před 30 lety nezakázali KSČ?

No, nezakázali. A dokonce přikázali!

úterý 25. února 2020

Elektrodebilita na druhou

Lidé, počítejte!

Budeme jezdit na elektřinu z přídělu? Nebo z nafty? Nebo z plynu? Nebo na dřevoplyn?

***


úterý 18. února 2020

O těch elektromobilních mýtech


Jde při násilném zavádění elektromobility především o ekologii, nebo o kšeft? O technický rozvoj, nebo ideologii? O ekonomii, nebo ekonomickou sebevraždu? O debilitu – nebo o vyčůranost? Anebo jsme v zajetí mýtů?
***

K mému minulému článku o elektrodebilitě se strhla poměrně fundovaná debata, ve které se zájemce mohl dovědět spoustu informací o problematice automobilů na elektrický pohon. Jen mírně přitom zaznělo varování před požáry elektroaut. Diskuse o tom byla zahájena provokativní otázkou čtenáře O. Rychlíka, jenž se ptal:  „Jak a kdo bude řešit hromadnou havárii 20 elektroaut na D1, z nichž bude 15 hořet?“

Kontroval mu  M. Šejna, který upozornil na to, že podobné věci se dějí i v případě aut s pohony na fosilní paliva: „Při poslední autohavárii na D1 dvou dieslovych aut uhořel jeden řidič. Pohonné hmoty jsou totiž mimořádně silné hořlaviny. Takže s tím rizikem požáru se nic nezmění.“

pátek 14. února 2020

O té elektrodebilitě

Rok 2030 se blíží, a s ním i plánovaný zákaz prodeje (a potažmo provozu) spalovacích motorů v Německu. Hurá! Ke stejnému kroku se chystá k roku 2040 i Francie s Velkou Británií. Hurá, hurá! Nejpokrokovější stát v tomto směru je Norsko, kde už nyní se vozový park skládá z 50 % z elektromobilů a hybridů. Norsko se rozhodlo zatočit se spalovacími motory (a hybridy) už v roce 2025. Třikrát hurá!

pondělí 10. února 2020

O těch ouřadech socialistických

Proč jsou naše ouřady stále tak socialistické? Vlastně ani ne tak socialistické, jako rakousko-uherské?

Většinu svého života jsem prožil v socialismu, a tak mohu srovnávat přístup ouřadů k občanovi tehdy a dnes. Mám štěstí, že žiju na Praze 13, jejíž radnice už od roku 2006 pravidelně získává stříbrné ceny za společenskou odpovědnost a vloni se dokonce v této kategorii stala absolutním vítězem Národní ceny ČR. Rovněž tak se skvěle umisťuje v soutěži Organizace dobré veřejné služby. A vloni získala druhé místo v soutěži Přívětivý úřad, což mne, jakožto potvrzení skutečnosti, potěšilo asi nejvíc.

Jenže krom místních přívětivých existují i ouřady státní. Tady mám zase tu výhodu, že jsem muž a na těch ouřadech pracují povětšinou dámy, za ty prachy. Osvědčilo se mi udělat ze sebe idiota, který vzbudí mateřské (dnes spíše dceřiné) instinkty, načež je se mnou jednáno vlídně a podpůrně. Někdy dostanu i bonbon. S tím idiotem: toho ze sebe nemusím moc dělat, protože jsem formulářový dyslektik, a krom toho pro formuláře stále platí Parkinsonovy zákony.

pátek 7. února 2020

O tom rouhání

Milá šestnáctiletá francouzská dívka Mila si po způsobu dnešní mládeže pořídila Instagram. A na něm před dvěma týdny zasdílela své milé video. Jistý nemilý nadržený mladík ji pak začal "dělat milostné návrhy". Mila je odmítla s poukazem na to, že je na holky. Onen nadrženec jí vynadal do "špinavých lesbiček" a obvinil z rasismu. Byltě muslimem.

Býval-li by nemuslimem, nepsalo by se jistě o "milostných návrzích", avšak o "sexuálním obtěžování", "gender nenávisti" a rozvírala by se nad ním chapadla spravedlnosti MeeToo. (Ale to by asi museli Instagram vypnout.) Protože je muslimem, natočila Mila video, ve kterém projevila svůj svobodný názor, že "islám je náboženství plné nenávisti".

pondělí 3. února 2020

Vysoké rozlišení a rasová citlivost

„Vychutnejte si animovanou klasiku z dílny Walta Disneyho!“ aneb jak vypadá vylepšený Dumbo.
*****

Revoluční rok 1968 přinesl rozkoukávající se československé veřejnosti mnohé dosud zakazované radovánky, jako třeba poslech Svobodné Evropy bez rušení, možnost výjezdu do zahraničí i promítání filmů z produkce The Walt Disney Company. Až v sedmnácti jsem tedy shlédl proslulou Sněhurku a sedm trpaslíků. Ano, měli jsme ji vidět povinně ve výtvarné výchově, pomyslel jsem si tehdy - aby bylo jasné, co se myslí pojmem „kýč“. Asi jsem už byl poněkud přerostlý, abych měl to nadšení, jaké mohli mít moji rodiče, než jim Sněhurku i Disneyho zakázali nejdříve soudruzi nacisté (do US kin šlo před Vánocemi 1937), a po krátkém poválečném oddychu zase soudruzi komunisté. Taky jsem byl odkojen Trnkovými animovanými filmy a celou produkcí studia Bratři v triku, později i českými večerníčky.