Zlatej Pavel, zlatej Macinka!

Demoška DSA, Austin, 31.5.2020

Zatímco český premiér i jeho ministr zahraničí slíbili, že v září na zasedání Valného shromáždění OSN českého prezidenta pustí, pak newyorský starosta prohlásil, že izraelského premiéra na toto shromáždění nepustí. Přesněji - pokud Benjamin Netanjahu do New Yorku přiletí, pak ho nechá zatknout. Chm, ehm. Možná.

Sorry jako, vole

aneb Sliby a chyby Babišovy vlády 2

"Radost jedněch a zlost druhých", tak včera v titulku svého úvodníku okomentoval Aston předběžné opatření Ústavního soudu, které vyslalo prezidenta Petra Pavla na cestu do Ankary. Chtěl bych se teď věnovat nikoli (snad zbytečné) radosti opozičníků, ale té zlosti. Protože ta zlost, zdá se, zastřela mysl vládních představitelů i jejich podporovatelů.

Sliby a chyby Babišovy vlády

"Převedeme poplatky za veřejnoprávní rádio a televizi na státní rozpočet," slibovalo hnutí ANO před volbami. Jak slíbilo, tak po volbách udělalo. Tedy - zatím nový zákon jenom schválila koaliční vláda. Kvůli koaliční shodě dokonce i pravicoví(?) Motoristé sobě (AUTO) ustoupili zase z tohoto svého předvolebního slibu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – .“ Takže zatímco ANO plní svůj slib, Motoristé ho neplní.

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Informace a fakta, názor a lež, věda a dojmy

Aktuální foto z mise Artemis II

Informace o měsíčních zatměních už v době starověku byly tyto: pokaždé se stín Země promítá na měsíční kotouč jako kruh. Aristoteles (žijící v letech minus 384 až minus 322) tyto informace vyhodnotil tak, že tvar Země je koule. Eratosthenés z Kyrény (narozen kolem minus 274, zemřel v roce minus 194 občanského letopočtu) dokonce změřil její obvod - podle rozdílu výšky letně poledního Slunce nad Alexandrií a Asuánem. A vyšlo mu to na na 252.000 stadií, což nevíme přesně kolik to bylo, ale dost se to shoduje se zhruba dnes známými 40 tisíci kilometry. To už je věda. Která říká, že dojem ploché Země je mylným názorem. A pokud ho někdo propaguje, je na omylu. A pokud to někdo prohlašuje za dogma, pak je lhář. A pokud zná vědeckou pravdu, pak je podvodník. Bohužel občas se podvod kryje za "vědeckou pravdu", zejména, jedná-li se o reklamu na zaručené diety na zhubnutí, zdravotních pomůcek či zázračných vodiček... 

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Petr Pavel není Edvard Beneš

Co chybělo Edvardu Benešovi? Podpora demokratických sil. Prezidentu Edvardu Benešovi v únoru 1948 chyběla otevřeně deklarovaná podpora demokratických sil. Komunisté měli k dispozici ministerstvo vnitra, tajné služby, sovětské poradce a značnou část policie. Měli Lidové milice, které byly dozbrojeny ze skladů vojsk ministerstva vnitra. Tato vojska také stála připravena zasáhnout proti Praze v okruhu asi 50 km kolem hlavního města. Ale hlavně - komunisté měli v rukou skoro všechna média!

Ovládali rozhlas, ovládali pražský městský rozhlas, ovládali Krátký film a tedy i filmový týdeník. V předvečer puče zaútočili na redakce "koaličních" stran. Znemožnili rozvoz tisku mimo Prahu. Získali tak pro svůj postup značnou část zblblé veřejnosti. Ministři demokratických stran se přitom na rozvíjející se puč jenom dívali, jenom se dívali. Jak už je Beneš zrazen a obelstěn...

Kolaborant Tomio Okamura

Tomio na Hrad?

Vůdce nacionalistického stranohnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura se po volbách stal předsedou Sněmovny Parlamentu ČR. Dospělo se k tomu díky koaličním jednáním. Vládní koalice ANO 2011, AUTO a SPD nemohla vzniknout jinak, když strany bývalé vlády postavily svůj volební boj na heslu "Babiš ne". A tak se na tak důležitou funkci dostala tato osoba. Jde o třetí klovací postavení v zemi. Dle Ústavy, ale pokud by prezident z nějakého důvodu nemohl prezidentovat, pak většinu jeho pravomocí přebírá právě předseda Sněmovny. Je paradoxní, že k takovému nárůstu důležitosti došlo v situaci, kdy SPD ztratila část svých voličů, ačkoliv se před volbami spojila v nepřiznanou koalici s ještě pofidernějšími politickými subjekty jako jsou Trikolora, Svobodní a PRO. 

Aktivistický prezident?

Začíná se tu rozléhat křik, že prý je Petr Pavel "aktivistickým prezidentem". Tak oni všichni novodobí čeští prezidenti byli nějakým způsobem "aktivističtí". Miloš Zeman se choval při jmenování ministrů a při nejmenování profesorů k ústavě jako slon k porcelánu. Mohl se přitom vratkou sloní nohou opírat o svůj přímý všelidový mandát. I Václav Klaus se choval mimo ústavu, když po mladičkém Standovi Grossovi požadoval proslulou "stojedničku" ještě před tím, než ho po padlém šéfovi ČSSD Vladimíru Špidlovi jmenoval premiérem. Ale už Václav Havel zavedl mimoústavní zvyklost, kdy po volbách prezident nejdříve "pověří" vítěze voleb jednáním o vládě, ten mu přinese seznam ministrů a až pak je premiérem "jmenován".

Extrémě drahá záležitost

"Konec eurošprtství na železnici,"  tak zněl titulek článku redaktora MF DNES Tomáše Cafourka ve čtvrtečním vydání jeho listu. Podtitulek článku pak zněl "Tempo výstavby zabezpečovače ETCS poleví". Ausgerechnet stejný den ráno, konkrétně v 6:15, došlo na trati České Budějovice-Strakonice mezi Zliví a Dívčicemi k další srážce vlaků. Tentokrát bez mrtvých, zato ale s pěti těžce, devět středně a 22 lehce zraněnými. (Jinde se uvádí počet zraněných až 47.) Kdyby byla trať pod zabezpečením European Train Control System, jako je tomu již na některých páteřních trasách, k neštěstí by nedošlo.

O těch střetech - nestřetech

V sámošce mě zase lákají ke spotřebitelské soutěži. Když vyhraju, tak si budu moci koupit se slevou nějaké užitečné předměty. Avšak má osobnost musí splnit určité vlastnosti. Třeba tu, že jsem zletilý (zjevně ano) a svéprávný (ještě nemám výsledky testů na demenci). A něco být nesmím:

Nesmím být zaměstnancem provozovatele soutěže,
ani nesmím být osobou blízkou zaměstnanci.
Pokud se přesto soutěže zúčastním a náhodou vyhraju, pak se výhra nepředá. Takto jest to definováno v pravidlech výherní soutěže, které se (drobným písmem) vejdou na leták velikosti A5.

 
Poněvadž by šlo o střet zájmů. [Psal jsem v roce 2020. A dnes je to znovu aktuální. Ve středu se ptal psí kolega Jiří Chýla, kde prezident Pavel vidí "střet zájmu" u presumptivního premiéra Andreje Babiše. Tento můj 5 let starý článek na to částečně odpovídá.]

VRTošiví Motoristé. A co Babiš?

Zatímco si dosluhující vláda Petra Fialy na Strakovce i na ministerstvech skládá své cajky do krabic od banánů, skládá se vláda pověřeného premiéra Andreje Babiše do konečného celku. Kolem konkrétních jmen ministrů se snaží nová koalice vytvářet kouřovou clonu, jednotlivá ministerstva jsou však již přidělena. A to přímo v koaliční smlouvě, kterou zástupci hnutí ANO 2011, Svobody a přímé demokracie a Motoristů sobě podepsali již 3. listopadu tr. Zatímco se hlavní pozornost médií item veřejnosti rozvíjí kolem resortu zahraničí, chci se dnes zmínit o příliš nezmiňovaném resortu dopravy, který byl svěřen do péče SPD. I s příštím osudem Vysokorychlostních tratí (VRT).

Sranda ve Sněmovně

"Samozřejmě si věříme,“ řekla už před podpisem koaliční smlouvy místopředsedkyně ANO Alena Schillerová. Nicméně vůdcové stran budoucí vládní trojkoalice si chtějí pojistit poslušnost všech svých 108 poslanců podpisem dodatku ke koaliční smlouvě. Přičemž nový poslanec nedává slib své partaji. Text jeho slibu zní:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." 

Nemá smyslu pouštět se do křiku, že jde o protiústavní jednání, neb text poslaneckého slibu je součástí čl. 23 Ústavy. Článek 26 dokonce natvrdo hlásá:

"Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy."

Prezident si balí kufry

(Článek repasován z mého archivu, protože až do roku 2002 archiv Neviditelného psa nedosahuje.)

Václavu Havlovi zbývá pouhých pár dní na to, aby splnil svou ústavní povinnost jmenovat prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tak jak mu to přikazuje zákon. Jinak hrozí NKÚ bezvládí.

Blaho přání

Andreji Babišovi by se k vítězství ve sněmovních volbách slušelo poblahopřát. Ale nechť gratulují domácí poražení a zahraniční přátelští politici. Já blaho přeji voličům ANO 2011, Motoristů a SPD. A těch blah bude hned několik.

Rozhodne zahraniční politika

Měla by ve volbách rozhodnout. Protože všechny strany plus minus ve své domácí politice plavou. V přímém přenosu vidíme, jak v tom plave současná vláda. Tempa má dobrá, ale nějak jí jde hlava pod vodu. Ale teď je pod hladinu stahována i kvůli tanečkům kolem rozpočtu.

2015: Pondělí, třináctého

Takovýto den jsem měl den před deseti lety. Nebo mohl mít. Pokud by se splnila moje vize z roku 2005. Tehdy vyhlásil časopis Softwarové noviny anketu "Jak bude vypadat digitální svět za 10 let" a já byl jeden z autorů, kteří se jí zúčastnili. Čtěte, smějte se a uvažujte, proč se má představa tak docela nenaplnila. A proč by elektronická všeobecná referenda mohla být velkým problémem:

Bajka o pirátském pokladu pokračuje

Dnes navazuji na svou minulou bajku o bukanýrovi, již jsem nazval Souboj o pirátský poklad. Onen chlápek díky daru státu v hodnotě jednoho zlodaru získal svůj málem ztracený poklad v hodnotě dalších jedenácti zlodarů. No tak ano, psal jsem o kšeftu, který uzavřel bitcoinový baron Tomáš Jiřikovský se státem. A fiktivní zlodar má dnes aktuálně cenu jedné miliardy korun. Byl jsem jedním komentátorem pokárán, proč nepíšu rovnou o reálných skutečnostech a vymýšlím si bajky, když ale těch reálně informujících článků bylo moc, a bajky umějí ve stručnosti vypíchnout problém více než tuna papírových složek. Ono totiž nejde o to, jestli šlo původně o trapných 22 milionů korun (jak míní neviditelně psí kolega Vilém Barák) či v posledku o 12 miliard korun, ale o princip. (Jindy může  jít třeba o nějakých blbých 50 milionů, se kterými šeredil jiný vedoucí politik, i když je podezřelá firma nakonec vrátila...)

Víno s Havlíčkem

"Již nějakou dobu plní místopředseda hnutí Karel Havlíček sociální sítě fotkami ze svých setkání s občany, která se odehrávají v pohostinských zařízeních. Kulisy a obsah těchto sedánků jsou identické. Posluchači jsou vesměs důchodového věku, všichni společně s Havlíčkem žehrají na vládu a nadávají na drahotu a chudobu. Na sucho však u stolu nejsou a vzhledem k tomu, že tato setkání nějakou dobu trvají, lze předpokládat, že posluchači nezůstanou u jednoho piva či sklenice vína." Napsal minulý týden v Reflexu Jiří Štefek pod všeříkajícím titulkem "Šmejdi sváželi důvěřivé seniory do kulturáků pro hrnce, Havlíček je nyní láká do hospod na politický kabaret".

Problém volby amerického prezidenta vyřešen

Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.