1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

Jak je v Jizerkách

Mokro. V Jizerkách je mokro. 
Když jsem vedl přítelkyni Karlu od sedla Holubníku na Holubník (1071 metrů nad mořem), pak byla cesta jedna kaluž. Tolik vody jsem tu za sedmdesát let neviděl! Přišli jsme k rozcestíčku, od kterého se hřebenovka zvedá vzhůru. Utěšoval jsem Karlu, že teď už tam kaluže nebudou, když půjdeme nahoru do definovaného svahu. 
"Jak, nahoru?! Kam nahoru!?" zděsila se Karla (jako již tolikrát). Ale (jako již tolikrát) přijala mé rámě a šli i dál po rovince - teda nakloněné rovince. Mno, tak kaluže tam byly, a potok ještě navíc. Ale stejně jsme se na Holubník i skrzevá bláto a kaluže vyšplhali!

Houby!

Rostou. Nebo rostly před týdnem, když začal Měsíc zase dorůstat. Ale hlavně bylo po dešti, oteplilo se - a bylo ještě před víkendem, kdy Pražáci jezdí plundrovat lesy na Kokořínsko nebo do Brd. Já se vypravil na plundr do okraje křivoklátských lesů.

Moje úvaha, že ve všední den nebude v lesích do 50 km kolem Prahy plno, se ukázala býti lichou. Už po cestě jsem viděl, že všechna místa, kde lze aspoň s přimhouřením oka zaparkovat na kraji lesa, jsou přeplněna auty. Moje tajné parkoviště, které leží mimo křižovatek s lesními cestami, odkud kdykoli může přijet veleobr na zpracování dřevní masy, byla avšak také poněkud zaplněna. Stávám tu sám, max jsme tu byli tři. Tentokrát bylo v okolí zaparkováno šest aut, ale ještě jsem se vešel. No jo, no, vyjel jsem hned po snídani, takže bylo poledne.

Na houby!

Ve středu byl takový dobrý den. Končila série vydatných přeháněk, odpoledne byla slunná a poměrně teplá. Měsíc sice stále "couval", což podle houbařské pověry věstí neúspěch, ale přesto jsem se vydal do lesa. Na houby!

Co najdeš v lese? LDH!

Světlo na konci tunelu

Když se člověk vydá do přírody, vybaven klíči, peněženkami, mobily a foťáky, tak občas něco ztratí. To jsem takhle jednou, asi tak před dvaceti lety, šel do lesa na houby a ztratil tam klíče od auta. A našel. (Více v článku Co najdeš v lese.) Jindy, asi tak před šesti lety, jsem šel na procházku do okolí Dalejského údolí, a ztratil tam u potoka mobil. (Více v článku Co najdeš v ječmeni.) No a skoro před rokem jsem zase na koupališti v Motole ztratil další klíče od auta. (Více zde.) A našel. V ponožce, ztracené na záchodě. Ale stejně jsem si postěžoval, protože jsem asi rok před tím někam zašantročil náhradní klíče od auta...

Poctivá bramboračka

Jsem polívkovej. Asi od doby, kdy jsem se v dávných sedmdesátkách vracel na běžkách v mlze a vánici z Jizerek do skutečně rodného Liberce. Bral jsem to přes Novou Louku, kolem lesního zámečku, který měl najednou nečekaně otevřené dveře. Což bylo velmi neobvyklé, otevřené dveře mívalo akorát sklářské muzeum v Liščí boudě na nedalekém Kristiánově. Službu konající horal vám tam občas i za sociku prodal čaj s citronem a tatranku. Jinak mezi Lesní chatou v Bedřichově a Smědavou nebylo žádného občerstvení, tenkrát nestály bufiky na skoro každé křižovatce lesních cest. (No a běžky jsem měl dřevěné Artisky, ale, pravda, už jsem na nich nejezdil bos...)

Najít si své místo

Tentokrát to nebude o "svých místech" , na kterých by měl člověk najít pohřešované předměty, leč o místech, kde by měl hledat houby. Každý houbař taková svá místa má. A někdy na nich najde houbu spíše, než když doma hledá klíče/ peněženku/ řidičák. Takové jedno místečko jsem měl v lese na začátku Českého krasu, vybrané proto, že k němu mám jen patnáct kilásků daleko.

Co najdeš v ječmeni

Před dávnými, pradávnámi časy, totiž v roce 2002, jsem hledal v lese ztracené klíče od auta. Jel jsem tehdy do přípražského pralesa autmo, abych tam šel na houby. A potom jsem tam šel ještě jednou, na klíče od auta. Které mi propadly děravou kapsou kalhot, určených k dotrhání na houbách. Peněženku, klíče od auta i bytu i doklady jsem potom začal nosit s sebou v ledvince. Anebo v batohu. Batohů se dneska nosí víc než ledvinek. (Vlastně, kam za těch pár let zmizely ledvinky?)

Važme si hub

Rady, které našim agrárníkům věnoval redaktor Agrárního kalendáře na rok 1914 J.K. Táborský jsem jen opsal (a podstatně zkrátil). Tehdy, v době po ukončení obou balkánských válek, byl tak milý čas - a červen se zrovna hodil k uspořádání parádních manévrů u hranic se Srbskem. A rostly houby!

Šaman opravuje JKT a varuje: Nesbírejte neznámé houby, jediná přehlédnutá muchomůrka bílá dokáže vyvraždit celou vaši rodinu! To by bylo horší, než "sedm kulí v Sarajevu". Tam se také před sto lety ujaly ze sedmi pouhá "nepatrná jich část", totiž jen dvě - učinily však z dětí následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a hraběnky Žofie Chotkové siroty. A o měsíc později začala řada sirotků povážlivě narůstat...

Neintegrální informace a informační povodeň

V Praze voda klesá, Ústí nad Labem, Děčín a Hřensko kulminace teprve čeká. Společně s povodní vodní nás zasáhla i informační povodeň. Ta přinesla jak čerstvé informace, tak klasické mediální bahno. A po jejím dně se přivalilo něco balvanů.

Letos se ve zpravodajství o povodních poprvé naplno objevil fenomén sociálních sítí. Ale ukázalo se i to, jak zoufale málo žurnalistů dokáže tu hromadu informací zpracovat tak, aby se publiku dostaly přiměřeně včas přiměřené informace. Více než to, jak kde bylo, bylo by třeba říci i to, jak kde je a bude, a jak je potřeba se zachovat! O nepřesné informování se v nemalé míře přičiňovali i mluvčí různých společností, kteří se  nedokázali patřičně vyžvejknout.

Na houby!

Rostou, možná i díky experimentu Vodafonu

Letošní houbí sezona byla zoufalá. Říjen je poslední měsíc, kdy hromadně rostou klasické houby, a tak jim nezvývá, než vystrkovat hlavičky právě teď. Jak jsem zjistil na inspekci minulý týden i právě dnes. A skutečně rostou.