Africká vesnice na střeše světa

Minule jsem tady při zprávě o hoře Sion udělal svou "obvyklou chybu", na kterou mne laskavě upozornil čtenář Pavel Kaňkovský. Pro Davidův symbolický hrob jsem použil výraz "kenofat", ačkoli správně mělo být kenotaf  (v latinském pravopisu cenotaf, řecky κενοτάφιον – kenotaphion, od κενός – „prázdný“ a τάφος – „hrob“, více na Wiki). Děkuji za upozornění a hluboce se omlouvám. 

A teď už mířím od hrobky židovského krále a místnosti Poslední večeře do starého města jeruzalémského. Vchází se tam z hory Sion Sionskou branou, do jejíhož kamene jsou od roku 1948 vtesány stopy po kulkách izraelských zbraní. Teprve formující se izraelská armáda se zoufale snažila dobýt zpátky Židovskou čtvrť, což se jí nepodařilo, úspěšná byla jen při evakuaci místních obyvatel. Dnes nám nikdo nebrání ve vstupu, musíme jen dávat pozor na protijedoucí auta. Branou se do města nevchází rovně, vevnitř je zalomena v pravém úhlu doprava, takže vyjíždějící auta musí točit o devadesát stupňů doleva. Moderní provoz v starobylé architektuře je tu umožněn pouze v jednom směru. A je tu potřebný, protože zde se ve starém městě bydlí. Jak dosvědčují i nápisy na zdech, které jsou tu po vítězném roce 1967 postaveny na starém půdorysu poté, co Jordánci celou Židovskou čtvrť zplanýrovali. A ty nápisy žádají turistické návštěvníky, aby se chovali uměřeně, protože tady se v těch uličkách skutečně bydlí!

Od řeky k moři!

Na svém nedělním pochodu mezi Staroměstským náměstím a náměstím Republiky křičela pokrokářská mládež anglická propalestinská hesla. Mládežníci krom jiného nesli i transparent s výzvou From the river to the sea, Palestina will be free. (Jakože Izrael má být Judenfrei.) Proč tu anglicky řvoucí mládež přítomní policisté hned nezadrželi? Vždyť tohle heslo jasně propaguje zničení státu Izrael a arabský a muslimský svět ho čte jednoznačně  jako "Zažeňte Židy do moře". Protože "řekou" se míní Jordán a "mořem" moře Středozemní.

Od Davida k Ježíšovi

Od tajného místa hory Sion popojde naše turistická výprava kousek k severu, kde nás pohltí zelené keře a stromy podél asi 40 metrů dlouhé rovné pěšiny, zpevněné dlaždicemi. Na konci té cesty dlaždité sejdeme několik schodů na nádvoříčko, ze kterého se do kamenné stěny objektu, který hodláme navštívit, vlamuje nízká lomená brána - pozor na hlavu.

Oproti nízké brance jsme se ocitli v klenuté dvoraně, kde takhle vlevo se nacházejí záchody. A takhle vpravo je vchod do synagogy. Rozdělíme se na ženy vlevo a muže vpravo, abychom mohli obdivovat hrobku krále Davida. Každý gender zvlášť tu svou půlku. Zde prý dříve ležely ostatky krále Davida. Nu, ležely-neležely. Že tu byl David pohřben totiž věděli přesně až křižáci v 11. století, kteří mu zde postavili kapli. Muslimové jejich verzi přejali, a ve století patnáctém dostavěli minaret a z místa udělali mešitu. Dnes je zde synagoga, jejíž nitro ukrývá kenofat, pouze tedy symbolický hrob, prázdná rakev, umístěná na kamenném katafalku. Samozřejmě, že tu David neleží! Vždyť co by to bylo za krále nebo proroka, kdyby ležel ve svém hrobě! Podle toho, poznáte pravého proroka - totiž že je jeho hrob prázdný - od Eliáše po Ježíše.

Černé peříčko zářivé Zlaté labutě

Televize Nova mě zlákala ke sledování svého nádherně vypraveného seriálu. Je několik důvodů, proč jsem ho tak rád sledoval a jen málo, proč ho sleduji s výhradami. A je jeden důvod, proč o tom píšu právě dnes, tedy 19. března 2024. A to, že předobraz obchodního domu Zlatá labuť, totiž Bílá labuť, byla právě před 85 lety otevřena pro nadšenou platící veřejnost. 

Jsme v NATO

Kato podepisuje za dohledu Madlenky

Minule jsem zde zveřejnil svoje dobové nadšení, kterému jsem podlehl v předvečer našeho vstupu do NATO. (A byl to text z 11. března 1999, ne 1996, pardon.) Jenže hned ten večer mě zarazilo, že Česká republika vlastně tento historický okamžik téměř neoslavila! Pražské renomé tak aspoň částečně zachránil tehdejší starosta Prahy 13 Petr Bratský. Tehdy jsme celorepublikově neslavili. Určitě ne tak, jako slavíme dnes, kdy už konečně vidíme, že bychom tuto nejsilnější vojenskou alianci světa mohli v dohledné době skutečně potřebovat. I proto jsem se rozhodl rovněž repasovat tento 25 let starý příspěvek, který je v archivu Psa už neviditelný:

Liberec jde do NATO

Po čtvrtstoletí, pouhém i dlouhém, repasuji svůj dobový článek ke vstupu Česka do NATO. Doufám, že i dnešní generace si vezme za své můj tehdejší slib, vyjádřený v poslední větě tohoto článku z konce minulého tisíciletí.

Dnes večer [11. března 1996] bude z liberecké radnice vypálen slavnostní ohňostroj. Dnes odpoledne vstupuje Česká republika prostřednictvím 9. roty chemické ochrany sil okamžité reakce dislokované v místních kasárnách do NATO. Chemici jsou elita naší armády a mají mezinárodní kredit.

Tajné místo hory Sion

Minaret Citadely od jihu

Včera jsme se po Jeruzalémě dost našlapali, další šlapání nás čeká dnes, ve čtvrtek 5. října 2023. Kamalův autobus nás po krátké cestě z Betléma vyklopí pod východními jeruzalémskými hradbami jižně od Jaffské brány, kterou z této strany chrání Citadela ("Davidova věž, co není ani věž, ani Davidova").

Jdeme svažitým parkem nahoru až ke hradbám, před kterými archeologové odkryli kamenné schody. Ty vedou do osmanských hradeb, které zde ale nejsou proraženy. Jsme u "Skryté brány", která byla začátkem letopočtu zcela odkrytá, neb vedla do Herodova paláce. Ten tvořil se severnější Citadelou jeden stavební komplex. Když jsme se s mou neregistrovanou partnerkou Janou tudy procházeli v roce 2017 nahoře po hradbách, divil jsem se, že uvnitř jihozápadního rohu hradeb starého Jeruzaléma zeje rozhlehlá nevyužitá pustina, na mapách označená jako „Armenian Garden:

Co v televizním seriálu o rakovině nebylo

Úspěšný seriál ČT Smysl pro tumor měl mnoho předností. Za prvé byl konečný a tím pádem ukoukatelný. Pak jsem ocenil, že v něm herci skutečně hráli. Jasně že za tím bylo i to, že měli co hrát. Jako hlavní benefit však vidím, že se náramně zvýšil počet nových dárců kostní dřeně. 

Také jsem býval v jejich registru. Ne v tom plzeňském, ale v tom pražském. "Český registr dárců krvetvorných buněk IKEM" totiž bere zdravé lidi do čtyřiceti, a to jsem jako letitý dárce krve a krevních destiček byl, i ten věk jsem těsně stihl. Jinak máme v naší zemičce ještě "Český národní registr dárců dřeně" v Plzni, kde berou dárce jen do 35 let. Tam s tím, myslím, u nás vůbec začali, dnes je to o.p.s. Jejda, tak aby se to nepletlo, když se to už plete. Koho by napadlo, že v naší malé zemičce máme hned dva dřeňokostní konkurenty! 

Jenže ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté a patnácté komnaty. Neměl jsem v úmyslu je otevírat, ale ten seriál ty dveře vlastně vyrazil.

Pochod Jeruzalémem

Středa 4. října 2023 byla pro účastníky našeho zájezdu vyloženě pochodová. Ráno nás vzal řidič Kamal svým busem na vyhlídku na Olivové hoře, pak jsme s průvodcem Radkem kolem tisíciletých lánů židovských hrobů sestoupili až na dno Jóšafatova údolí. Na dnešních mapách jde o údolí potoka Kidron. A když už jsme zde, vydáme se ještě hlouběji po směru jeho toku. Vpravo se nad terasami vznáší východní zeď starého Jeruzaléma a jeho Chrámové hory, v níž se vyjímá zazděná Zlatá brána - Brána milosrdenství. Vlevo míjíme úzký kvádr, v jehož patře je občerstvení a v suterénu veřejné toalety. Za ním následuje kamená pláň židovského hřbitova. Naše oči však směřují dopředu a níže, kde za olivovým hájkem vystupuje z pláně zaměnitelných hrobů k nebi obrácený trychtýř střechy Abšalómovy hrobky (Jad Avšalom). Abšalóm byl nádherný a zdatný syn krále Davida, který po svém tatíčkovi zdědil i jistou krutost a vzdorovitost. Povstal proti Davidovi, což nakonec vedlo i k tomu, že byl potupně zabit, když se při útěku z prohrané bitvy zachytil svými nádhernými hustými vlasy za větev stromu. To ho smetlo z mezka, ale na větvi viset zůstal. Načež byl proklán třemi oštěpy, což už nevydejchal. Jeho tělo zde však určitě neleží. Ne, že by byl prorokem, kteří ve svých hrobkách pravidelně nelehávají, ale proto, že ona hrobka pochází až z 1. století našeho letopočtu.