Několik poznámek k Ježíši Nazaretskému

V tento vánoční čas vysílala Česká televize na Dvojce čtyřdílnou epopej toho jména; poznámky se tedy primárně týkají filmu, přesněji čtyř celometrážních filmů, novozákonní postava Krista je v nich pak hlavním hrdinou. Už ji ČT nejméně před deseti lety vysílala, takže jste ji mnozí jistě viděli, třeba i na YouTube, a kdo jste neviděli, můžete si o něm počíst na webu Česko-Slovenské filmové databáze. Překvapilo mne, že ačkoliv byl film natočen už v roce 1977, obsahuje historické a archeologické poznatky, které mnozí věřící křesťané dodnes neskousli. 

Můj Štědrý den

Byl úspěšný. Nikomu nezaskočila kost, ani mrtvice nás nezaskočila.

Když jsem byl malej, tak jsme vždycky po vánočních prázdninách psali ve škole sloh na téma "Můj Štědrý den". Vzpomněl jsem si na to, když jsem před více než dvaceti lety začal pravidelně psát do Neviditelného psa a do podobných slohů jsem se každoročně pouštěl. Pustím se i dnes, ačkoliv mi to jde jak psovi pastva, jak říkávala babička. 

Vánoce začaly

Je po čtvrté neděli adventní, ve čtvrtek skončila Chanuka, v pondělí proběhl zimní slunovrat, přičemž byly Saturn s Jupiterem v konjunkci. Po dlouhé době zase. Zdravotní pojišťovna mi proplatila 200 Kč za vitamíny a 500 korun za zdravotní pantofle. Vánoce začaly.

S jistým úsilím jsem vyzvedl vánoční stromeček z lodžie a přesunul ho do pokoje. Během roku se tvářil jako normální jedle kavkazská, kterou jsem na rok ubytoval v kontejneru, jehož hlavním posláním je živit přísavník; uchytila se na něm i šalvěj a všelijaké další byliny. Jedličku jsem vloni umístil do velkého květináče, který jsem podložil podložkou - aby mi strom nezakořenil do přísavníku pětiprstého. Chudinka stromeček, za ten rok ani nevyrostl, měl totiž už z nákupu odřeny vrcholové výhony. 

Dobrá zpráva, špatné zprávy

Na začátek jedna dobrá zpráva: exministr zdravotnictví Roman Prymula odmítl převzít funkci "vládního zmocněnce pro očkování", kteroužto funkci jsem minule ironizoval. Tento moudrý muž pochopil, že "není možné řídit ze čtyř míst". Zjevně ze sebe už nechce dělat obětního beránka, kterého by Andrej Babiš posléze políbil. Jidášským polibkem. (V jeho případě spíše mafiánským.) Tohoto Babišova vynálezu, přebytečného vládního zmocněnce jsme se tedy zbavili. Sotvakdo se teď bude na tuto funkci hrnout.  Špatných zpráv je k tomu však víc:

Testy? Vyprodáno!

Vláda chtěla nechat vyšetřit miliony lidí během čtyř pracovních dní. To jako fakt?

Jsou míněny antigenní testy a důvod vyprodání neleží jen v tom, že je to zadarmo. Ale i v tom, že moudrá vláda chtěla, aby se lidé před Vánoci, doprovázenými rodinnými sešlostmi nechali vyšetřit. Jak pravil laskavý pan ministr zdravotnictví. A proto vláda zavedla bezplatné antigenní testování pro všech deset milionů českých občanů. Od pátku osmnáctého prosince. Ne, to není vtip, ale jedna z mnoha KOROnavirových KURIozit.

Dynamická stagnace

Stěžoval jsem si tady minule, tedy v úterý osmého, na dopravní zpoždění v hlavách politiků. Po dalších třech dnech ho mohu vyčíslit, alespoň pokud jde o reakci na vývoj koronavirové epidemie: Jde minimálně o osm dní.

V neděli 6. prosince se prudce zlomila křivka aktuálně nakažených osob. Následně se přestalo mluvit o "pomalejším zpomalování" epidemie a přišlo se s termínem "mírné zrychlování". Psí stupeň číslo tři zůstával platit, ačkoli většina republiky přešla na čtyřku, v jednom kraji na pětku. Podle PSA je Česko ve stupni č. 4 právě už od toho 6. 12. Nicméně zůstala psí trojka - politická. 

Křivka S, kočkoPES a dopravní zpoždění v hlavách politiků

Před téměř padesáti lety jsme jako studenti na pražské technice modelovali pomocí analogových počítačů typu MEDA odpověď systému na jednotkové zatížení. Konkrétně jak se chová elektrický obvod, sestavený z různých kondenzátorů, odporů a cívek poté, co ho zapojíme do elektrické sítě. Tedy jak vypadá přechodový jev mezi dvěma rovnovážnými stavy. Napětí na neregulovaném obvodu mělo tendenci přeběhnout rovnovážný stav, poté se zastavit, spadnout pod něj, zase vzrůst, opět poklesnout, a tak dále - při stále se snižující amplitudě překyvu. Po nějaké době se systém uklidnil a na výstupu z něj panovala bezchybná jednička.

Ruští agenti na oběžné dráze

Minulý čtvrtek přivítala Moskva pana Martina Nejedlého, takto poradce českého prezidenta ing. Miloše Zemana. V ruské stolici se pan Nejedlý z pověření pana prezidenta setkal se "zástupci administrativy ruského prezidenta".  Jedním z těch zástupců byl i poradce Vladimira Vladimiroviče Putina i Nejedlého osobní přítel Jurij Ušakov. Nejedlý do Ruska k Putinovi vyrazil bez vědomí vlády a ministerstva zahraničí. 

Sranda skončila

Zbytečný ministr školství, stále ještě vzteklý PES a jediný okršlek Země.

Dámy a pánové, zatímco jsem se v minulých článcích zmiňoval o koroně v humorném až satirickém duchu, musím dnes přejít k sarkasmu - protože sranda skončila.

Pamatuje si ještě někdo to naše zděšení, když se na přelomu března a dubna přehoupla křivka denně nakažených přes tři sta? 27. března bylo evidováno nepříjemných 377 nakažených. A teď jich máme čtyři tisíce - a radujeme se z nastávajícího adventu, který někteří nás chtějí prožít v bujarém opojení. Hodný PEjSek o něco ubral ze zuřivosti své tlamy, a my ho chceme znovu rozzuřit. 

Koro-kuri pokračuje

Dámy a pánové, KOROnavirová krize pokračuje, nutně přibývá i dalších KURIozit. O některých jsem psal minule, některé jsem nezmínil. Třeba tu, že vláda podporuje investice tím - že vezme peníze investorům. Konkrétně starostům.

Obcím, městům a krajům bude totiž vinou nově nastavených daní příští rok odebráno 40 miliard korun. Těm obcím, které už mají své investiční plány připraveny, ať je to obnova komunikací, plynofikace, vodovody, hasičárny... Často jsou už na tato díla vysoutěženi dodavatelé. Dodavatelé, kteří již nakoupili materiál a naplánovali práce. Však do konce roku zbývá jen 25 pracovních dní! Pokud teď obce svou investici zruší, protože na ni nebudou mít peníze, může se stát, že budou muset zaplatit pokutu za nedodržení smlouvy. Často se také na těchto akcích podílejí evropské finance - nebude akce, evropské dotace propadnou. Teoreticky by chybějící evropské peníze měl doplatit stát  - jako to už udělal (vyplatil a od EU peníze nedostane) v případě nové linky ve firmě PENAM (konečný obdarovaný pan premiér Babiš), kde jsme už přišli o sto milionů korun z evropských fondů. 

KORO-KURI!

Dámy a pánové, KOROnavirová krize nám přinesla krom mnohých neštěstí i nebývalé množství KURIozit. Jedna z nich se týká i spotřeby piva. Jeho odbyt je na tom tak bídně, že ho pivovary musí vylévat do kanalizace, jako tak činili dříve i čeští zemědělci s mlékem. Aby na tom tak bídně pivo nebylo, rozhodla vláda ve své neskonalé moudrosti o možnosti prodávat ho v hospodách alespoň přes okénko. Stejná vláda se stejnou moudrostí rovněž rozhodla o tom, že na veřejnosti se nesmí požívati alkoholu. Takže si můžete koupit točené pivo do kelímku, ale vypít ho už nesmíte. Vevnitř v hospodě je to zakázáno, zakázáno je to na zahrádce i předzahrádce. Na ulici už vůbec ne. Leda až doma pod střechou. Kde zvětralý mok nejspíše vylejete do záchoda, protože k pití už není.

Anebo ho můžete ihned po zakoupení u hospodského okénka - vylít do kanalizace.

Jak zvolit amerického prezidenta

Tento problém odborná literatura vyřešila už před 134 lety 

V nedávných amerických prezidentských volbách současný pan US prezident Donald Trump prohrál. Myslím si to já a 80 % Američanů. No moment, ono by asi nemělo záležet na průzkumech veřejného mínění, když už je pár týdnů po volbách, ne? Tak znova a jinak:

Novým US prezidentem se stal Joe Biden. Ohlásila to US média. 

Únosná mez

Jaká je "únosná mez" uvolňování? Asi "co kdo snese". Avšak mělo by to být "přiměřeně, přiměřeně"...

Ve středu přibylo už jenom devět tisíc nakažených profláklým covidem. Epidemie se zlomila, děti půjdou po svátku 17. 11. do školy, zatím jen prvňáčci a druháčci. Ve čtvrtek bylo už jen necelých osm tisíc nakažených. Papírové MfDnes daly na titulní stránku palcový titulek "Uvolňování začíná". Multiministr Karel Havlíček (za ANO) v Senátě slibuje: "Je šance, že něco otevřeme v předvánočním období. Ale jestli to bude pátého nebo desátého, to nikdo neví." Veřejnost se začíná těšit na bujaré Vánoce. 

K čemu zázračná nemocnice?

Čekání na virus se stupněm Pět

Počty nově nakažených koronavirem se bohudík snižují, počty nemocných taky, i počty hospitalizovaných, bohužel stále přibývají počty zemřelých, do úterka je jich už přes pět tisíc. Přibývá i těžce nemocných, pro které je nutná co nejvyšší péče. Ve zlínském kraji jich bylo už sto, čímž se naplnila kapacitu vysoce specializovaných lůžek. Takže v pátek odvezlo za policejní asistence pět sanitek pět pacientů ze Zlínského kraje do Motolské nemocnice. Kraj je přeplněný, pomohla Praha. Podporu na ARO potřebují totiž nejen pacienti s Covidem-19. Funguje mezikrajová výpomoc, ale bude snad funkčí i podpora mezi zeměmi - bratrské Bavorsko je připraveno převzít až sto českých těžce nemocných.

Úspěchy Donalda Trumpa

Když Donald Trump nastupoval do svého prezidentského úřadu, působil jako ješitný, sebestředný, narcistický nadsamec se závažnými poruchami chování, které naznačovaly až duševní poruchu. Možná i proto si ho tenkrát Američani zvolili. Jejich věc! Ale určitě si ho z tohoto důvodu nevolili dnes. Donald během svého úřadování totiž dosáhl jistých úspěchů, které (nejen) americká média nechtěla uznat. Co se týče vnitropolitického života v USA, právě teď svým občanům Trump splácí účet, a není na tom tak zle, jak vypovídaly předvolební průzkumy, v nichž se zjevně nepřiznávali Donaldovi voliči.

Dobrodružství při hledání poznání

Ve čtvrtek 5. listopadu v 10:00 začíná on-line konference „Kniha jako dobrodružství poznání“. Nejdříve proběhne panelová diskuse: Úskalí knižního marketingu v časech zavřených knihkupectví. Panelová diskuse k samotnému tématu „Kniha jako dobrodružství...“ startuje v 13:00. Za scifisty tam budou i Leoš Kyša a Jan Kotouč. Taky já tam něco k SF přednesu, i když jsem primárně inzerovaný za Neviditelného psa. (Viz program ve výšeuvedeném odkazu.) Následná diskuse by měla probíhat na ZOOMu. Konferenci bude lze sledovat a komentovat i na YouTube.  Těším se na setkání! 

Vzestup Donalda Trumpa

V USA už probíhají prezidentské volby, v nichž má současný prezident Donald J. Trump slušnou šanci nevyhrát. Připomeňme si jeho nástup do funkce v ohlasech, které jsme nalezli v Deníčku Moby Dicka. Moby si dělal z Kačera Donalda legraci, ale postupně ho plnilo hrůzou, jak nepoctivě o tomto politikovi a jeho činech informovala levičácky zmagořená média.
================================

Čtvrtek 7. října 2010

"Nemůžu vystát, co se děje s touto zemí." (Donald Trump, US miliardář a možný prezidentský kandidát pro volby v roce 2012.)
Konec světa se blíží!

Sedím doma na prdeli

V pátek jsem tu na virus doporučoval kolo. A hořekoval, že cykloservisy musí mít zavříno. Protože jsem ve výjimkách Á až Zet nenašel, že by opravny kol mohly mít otevříno. Čtenář V. Šedivý si to nemyslí, protože v houštině výjimek našel tuto: pro "provozovny poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích" a pro "prodejny náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím".

Kolo na virus!

Co zůstalo otevřeno

Češi jsou prý smějícími se bestiemi, neposlušnými občany, Švejky a zneužívači zákonů a platných pravidel. Tak třeba někteří podvodníci obešli zákaz volného pohybu osob tím, že jdou na chlastačku k sousedům pod rouškou  "sousedské výpomoci", tedy v rámci výjimky, která jest dovolena. Někteří naši spoluobčané jsou tak blbí, že jsou schopni jít na demošku proti koronaviru. Ale mnozí by možná i rádi dodržovali rozličné pokyny - kdyby jich nebylo tolik, a kdyby v nich nebylo tolik výjimek! Tak co platí?

Frontové boje

Ale musí se na ouřad fakt se vším chodit osobně?

Doba koronavirová přinesla mnohá omezení, mezi ně patří i omezení otevírací doby ouřadů. Pražský magistrát vyhlásil za doby ouřední pondělí od 8 do 13 hodin a středu od 13 do 18 hodin. Už toto pondělí stála na Pankráci před registrem vozidel fronta zvící (dle krvežíznivých médií) 1.500 řidičů a majitelů aut. Fronta se táhla "až od metra", což je 300 metrů, čili mohla obsahovat tak 300 občanů. Nicméně stálo se v ní dlouho a mezi mnoha lidmi, byla tak zvýšena pravděpodobnost, že v ní někdo chytne koronu. V sychravém počasí pak spíše rýmu. Naštěstí zde zatím nedošlo ke strkanicím, jako při jarní uzávěře, kdy musela zasahovat policie. 

Nezvedejmež frňák

 NOSME ROUŠKY DOBŘE!

V podnělí jsem byl u svého očaře, aby se mi podíval na sítnici. V rámci mé kompenzované cukrovky tak činím každý rok, letos jsem si to trochu prodloužil, neb jsem se objednal až v srpnu. Očař měl narvanou čekárnu. Byl jsem sice objednán na určitý termín, nicméně rozkapávání vždy aspoň hodinu trvá. Vzal jsem si proto s sebou respirátor. Ještě před týdnem jsem byl negativí a za tu dobu jsem nekonal žádných rizikových aktivit, i kurz fotografování teď vedeme distančně. Předpokládám tedy statisticky za méně pravděpodobné, že někoho nakazím, než že někdo nakazí mě. „Moje rouška chrání tebe“, avšak „můj respirátor chrání mě“. Usadil jsem se v rámci možností poněkud stranou, za stoupačku, jež mne oddělovala od dvou dívek mého věku (65+). A učinil jsem dobře!

Čisté svědomí pana premiéra

Babička, která měla mrtvici, umřela "s covidem"...

Z otázky redaktorky ČT Izabely Niepřejové ve 22:21 na pondělní noční tiskové konferenci vlády po vyhlášení nouzového stavu. Obrací se na premiéra vlády Andreje Babiše: "Dnes přesáhl počet mrtvých tisícovku. Druhá vlna koronaviru nás zastihla v podstatě nepřipravené. Vy jste na jaře řekl, že přijímáte plnou politickou odpovědnost za krizová opatření, později, že rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, pak byly ty peripetie z rouškami... Zajímá mne váš aktuální názor, jestli jste to nepodcenil, protože lidé ztrácejí důvěru ve vámi vyhlašovaná opatření."

Kdo poletí na Mars?

Současné běsnění kolem rovnoprávnosti všech ras a pohlaví si našlo novou oběť, a to vyhlašování filmových Oskarů. Bude se prý dělat statistika herců, produkčních, kameramanů, kostymérů a jánevímjakých kategorií, ve kterých bude muset být zastoupen patřičný počet různorodých kast - aby byl film vůbec připuštěn k hodnocení! Tohle trotlovství má přitom své hluboké kořeny. Pamatuju se, jak už v osmdesátkách se vymýšlelo, jak vybrat posádku na Mars. Tedy kdo z celého lidského společenství se má účastnit, aby to bylo pro všechny spravedlivé. 

Když jsem před patnácti lety psal svůj sci-fi román Zapomeňte na Mars (vyšlo roku 2006 v Tritonu), dělal jsem si z toho legraci: 

Můj senátor

Napsal mi můj senátor. Před prvním kolem voleb do Senátu Parlamentu České republiky jsem v kastlíku našel jeho dopis letákovitého charakteru, ačkoli na dvířkách kastlíku jest čitelně a jasně deklarováno, že letáků nechci vhazovati. Nicméně tuto politickou reklamu jsem bedlivě prostudoval. Když už v letošních krajských volbách městokraj Praha svou vládu nevolí, dostalo se Jihozápadnímu Městu (nově Praze 13, staře Stodůlkám) po šesti letech té cti, že můžeme přistoupit k tomuto svátku demokracie – společně s Prahou 5.

Kašlu na to!

Jsem typický případ koronaviru bez příznaků

Takhle nějak před dvaceti lety jsem začal kašlat. Či po-kašlávat. Ne stále, ale když ano, je to nepříjemné. Během let jsem prošel mnohými vyšetřeními. Tuberu nemám. Plíce jsou v pořádku. Astma nehrozí. Nakonec jsme se s paní zubařkou shodli na tom, že za mé špatné zuby – a následně i za kašel – může reflux, totiž nedokonalé uzavření žaludku směrem odshora. Od paní obvoďačky jsem dostal patřičné prášky a kašel se téměř zcela utlumil.

K Saturnu s krekery a light colou

Byt už mám přeplněn jak knihovnami, tak volně ležící literaturou. Proto si teď už nekupuju knížky, leč půjčuju si je v Městské knihovně. Naposledy jsem si půjčil hard sci-fi Mise k Saturnu autorů Johna Sandforda a Cteina (vyšlo 2018 u Dobrovského v překladu Marka Čtrnáct). Američtí kosmonauté, jak z názvu patrno, míří do soustavy Saturnu, v jehož prstencích se skrývá mimozemský artefakt. Saturn je poslední dobou vhodný, protože Mars i Venuše jsou dosti provařené, u Merkura nás čeká nepříjemné teplo a u Jupitera zase smrtící radiace.

Mimozemský artefakt se u Saturnu skrýval už v knize A. C. Clarka 2001: Vesmírná odysea, napsané roku 1968. (Knížka vznikla podle scénáře k filmu, ve kterém se pro urychlení děje letí k Jupiteru.) U Saturnu se též nacházela černá díra ve filmu Intelstellar (natočeno 2014). Ale nehodlám psát literární recenzi, aniž polemizovat  s  autory kvůli jejich použití nebeské mechaniky. (I když si na ní dost zakládají.) Ona je to spíše political fiction, ve které v závodě, kdo bude první u emzáků, soutěží Američané s Číňany. Tohle píšu hlavně proto, že mne zarazila scénka samozřejmá snad pro bytost, vyrostlou v americké civilizaci.

Bitva pod Vyšehradem

Právě před 20 lety zaútočili levicoví teroristé v Praze na symboly západní civilizace. Tehdy zde probíhalo 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, a to poprvé za bývalou "železnou oponou". Proti této akci zorganizovala globální levice své "antiglobalizační protesty". Podle Wiki: "K hlavním střetům došlo v úterý 26. září, kdy se skupina nejradikálnějších aktivistů pokusila zabránit zahájení summitu tím, že začala blokovat přístupové cesty do Kongresového centra." Ve skutečnosti šlo o násilné akce, které měly za úkol nikoli jenom blokádu, ale dobytí onoho objektu, známého z dřívějška jako Pakul (lidová zkratka Paláce kultury). Tehdy jsem se vydal na procházku od Karlova přes Folimanku až pod pevnost Vyšehrad. Toto je dobový report z oné procházky:
*****  

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé.

Jistě, pane Moravče

Vojtěch se směje pod rouškou

Už dlouho jsem neviděl ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha tak uvolněného, jako v neděli v pořadu ČT Otázky Václava Moravce. Nepatřičně uvolněného s ohledem na kovidovou krizi a s ohledem na to, jak ho Václav Moravec griloval.

Tak fakt je, že nejdříve pan ministr tak uvolněný nebyl. Zejména, když se ho pan moderátor zeptal, jestli připouští politickou odpovědnost vlády - nebo svou vlastní - za exponenciální nárůst případů. Ba se i vykrucoval:

Jak si zhotovit jablko

Člověk pracuje v potu tváře na poli, v sadu či v kanclu u počítače (případně ofisuje z houmu), by si zabezpečil dobrou ourodu či nevkusně podprůměrný plat. Pak jde a sklízí; obilí uloží do sýpek a ovoce do sklepení. Pokud si vydělává nezemědělskou činností, jde do krámu a za své peníze nakoupí už hotové pečivo a hotové ovoce. Pokud jako měšťák panelového typu nemá tmavý a chladný sklep, zbejvá mu lednička.

Jak vznikl Izrael?

Vpodstatě podvodem. Alespoň podle francouzského historického dokumentárního filmu "Tak vznikl Izrael" od společností Nouvelle Tribu, Paradigma Films atd. za participace dalších francouzských společností. Pořad šel na stanici Prima ZOOM v sobotu 12. září 2020 večer. Autoři filmu, ve kterém vystupují mluvící hlavy sedmi různých univerzitních vědců, prokládáné střípky dokumentárních záběrů, na tuto stručnou odpověď potřebovali hodinu a čtvrt. Ta doba je potřebná na to, abyste nejdříve nepochopili, že jde o antisemitskou propagandu. 

Naše hříchy

Na jaře jsme zastavili ekonomiku během pár hodin. Stálo nás to asi půl bilionu korun, ale přibrzdili jsme rozvoj nového koronaviru. Však zpanštěli jsme, zpychli, začali rozdávat rady. A zrušili většinu protiepidemiologických opatření. Teď se nám korona směje do ksichtu a okolní i neokolní státy si nás dávají na různé seznamy, bez ohledu na přesvědčovací telefonáty pana premiéra.

Ano, přiznávám, i já jsem částečně zpychl. Ačkoli jsem nejdříve dodržoval pokyny. A některé z nich dodržoval, i když už byly zrušeny. Třeba jezdil zarouškován, případně zarespirován v MHD, nejen podzemní. V obchodech jsem si rovněž kryl tlamu, a to dobrovolně. U různých doktorů bylo zakrývání povinné neustále, nejen v ordinacích, ale i v čekárnách, tam se nic nezměnilo. (I když je pacoš objednán, čekat stejně většinou pár minut až čtvrthodin musí.)

Co uděláme, až...?

Co uděláme, až Čínská lidová republika zaútočí na Čínskou republiku, aby ji obsadila? Tedy až pevninská komunistická Čína zaútočí na demokratickou ostrovní Čínu, aby prosadila svůj dlouhodobý záměr sjednocení? 

Ony totiž existují nejen opakované deklarace, ale i postupné kroky, které k tomu směřují.

Jak se paní Poláčková vrátila domů

Obnovená polenská synagoga

Polná je milé krásné historické městečko na pomezí Čech a Moravy. Nevím, jak to mají místní vlastenci nastaveno, ale jistý Jan Ámos Komenský ji počítal k Moravské zemi. Nicméně většinu času byla Polná součástí českých krajů - no a dnes je to Kraj Vysočina...

Městečko je poprvé písemně zmíněno roku 1242, pravděpodobně tu na zemské stezce stála nějaká osada už o sto let dříve. Avšak ve století páry, tedy devatenáctém, nová železná stezka Polnou minula. Místo pak ztratilo význam, upadlo hospodářsky, díky čemuž zůstal zachován půvab historického originálu. A to přes všechny požáry a mory. Včetně moru antisemitismu, který jeden ze svých smrdutých plodů vydal před sto dvaceti lety při hilsneriádě.

Jak na Liberec nespadla jaderná bomba

Pozorný posluchač

Už asi pětadvacet let jezdím v létě na jeden, dva týdny dovolenkovat se do Jizerek na Šámalovu chatu, (kde jsme s třídou měli v roce 1969 za doznívající svobody maturitní večírek). Jezdím tam každoročně, nejdříve se ženou Ivanou, když zemřela, tak s partnerkou Janou, když zemřela i ta, jezdím sám s kolem... Letos jsem si vzal s sebou notebook, abych do něj mohl ukládat fotky. No a najednou, jak tak jezdím a chodím po kraji, kde míjím pomníčky, jak mne oslovují místa, oživená skutečnými příběhy v mém připravovaném románu Paměť kamenů, tak mě napadlo, že v tom noťasu mám vlastně poslední verzi tohoto pospávajícího textu. A že bych ji mohl vzbudit. A že v Liberci je aktivní Fantasy klub, kam občas jezdím z Prahy jako autor i jako řidič jiných pražských autorů. A že bych v něm mohl něco přečíst, když už jsem v Liberci. (Přesněji dvanáct kilásků nad ním v horách.)

Milenky a vrazi

Zrovna probíhá soudní proces s fotbalovými šíbry a státní ouřednicí. Státní ouřednice přiznala, že měla s fotbalovým šíbrem milostný poměr, avšak krátký pouze. Jen co by mu schválila státní dotace z fondu ministerstva školství a sportu na jeho aktivity.

Možná ani není státní ouřednice žádná zločinkyně, o tom bude dumat nejméně pět soudních tribunálů. Ani fotbalový šíbr a jablonecký latifundista možná není zločinec, jen fotbalový šíbr a lafitundista, což není od sebe až tak daleko. Tenhle evidentně zlo činil, avšak možná v zákonném rámci. Nicméně oba byli v evidentním střetu zájmů.

Vodopády, hrad a kostel

Na Hamrštejně

Poprvé v životě jsem se podíval k vodopádům Černé Nisy, skrytým hluboko v kateřinském údolí pod zbytky skalního hrádku Jezdec. A to proto, že mi na Novou Louku, kde jsem byl bytoval o své dovolené, zavolal opravář z Mnichova Hradiště. Chcíplé auto, které mi odtáhl na začátku rekreace od Mladé Boleslavi až na Novou Louku a poté k sobě, mi přiblíží do Bílého Kostela. Takže si pro něj nebudu muset jet na kole kilometrů padesát, ale jen třicet. Vyrazil jsem až po obědě, protože jsme měli sraz domluvený na šestou hodinu večerní.

Takže jsem si naplánoval cestu pokud možno mimo frekventované silnice. Místo silnicí přes Bedřichov jsem se tedy vydal horami, lesy. Za přehradou na Černé Nise jsem se bral po asfaltce, zvané Uhlířská cesta (ne nadarmo se jeden místní vrchol jmenuje Milíř) k rozcestí Závory, což stálo jen trochu stoupání. Následoval spád po Kateřinské cestě k sedlu pod Javorovým vrchem. Ze zdejšího rozcestí láká cyklistu vlevo pohodlná asfaltka až na silnici do Liberce pod rudolfovskou přehradou. Už jsem tudy vloni jel. Ale já měl naplánované ty vodopády, takže jsem z asfaltky odbočil vpravo a po žluté značce se vydal přímo kolem Černé Nisy.

Kolem čtyř přehrad, ale vykoupu se v potoce

Kamenice pod přehradou

Když už jsem se ocitl na Nové Louce bez (stále ještě opravovaného auta), ale mám kolo, podívám se někam. Už dlouho, asi tak třicet let, jsem nebyl na přehradě na Bílé Desné nad Desnou. Mapa mi ukazuje cestu asi třicetikilometrovou, na převýšení se raději nepodívám. Někudy musím tam, někudy se musím vracet. S těžkým srdcem jsem pro cestu tam zvolil trasu přes Josefův důl. Do Josefova Dolu se jede dolu, ale nejdříve se musí do kopce ke Kristiánovu.

Štolpich rázu protistátního

Podivuhodně romantická a éterická Sissi, choť císařpána, u Sloupského potoka nikdy nebyla. Ale má tam desku. Zase.

..............................

Posledně jsem vyprávěl, jak jsem našel tajnou cestu zkracovačku od Nové Louky na sedlo Holubníku. Vylezete z ní na Nové cestě, kousek od křižovatky Pod sedlem Holubníku, právě uprostřed tříkilometrové asfaltky mezi Kristiánovem a tím sedlem. No, zkracovačka prodlužovačka. Ušetříte možná pár set metrů délky a padesát metrů převýšení. Ale počítejte nejméně půlhodinu navíc jako objevitelskou daň. A připočtěte pár škrábanců na nohách, když jdete v kraťasech. 

Co člověk zjistí na vlastní kopyta

Stručná zpráva z Jizerek

Hejnická bazilika s mým kolem

Do Jizerských hor zatím nezavítal kůrovec - tedy ne více, než je tam vždy k mání (viz lokalitu Na Kůrovci). Jsou stále vlhké a rašelinné, i když méně, než bývalo zvykem. Na Nové Louce nad Bedřichovem (780 m n. m.) je o pět až osm stupňů chladněji, než je obvyklé v podhůří. Vím to, protože jsem si na tamním lesním zámečku alias Šámalově chatě užíval dovolené. Jako už asi pětadvacet let, od té doby, co zámeček Lesní správa pronajala panu Polákovi a posléze jeho synkovi. Nejdříve jsem tu pobýval s milou ženou Ivankou, když umřela, tak s družkou milou Janinkou, no a teď už třetí rok sám, když ta odešla taky do éteru.

Doživotní cíl

Jak správně černý má být černoch, komoušský mccarthismus v NYT a tlustoprdní Američané.

Pokora před černošským údělem dorazila i do závodů F1. Lewis Hamilton, šestinásobný mistr světa, poklekl před nedělní Velkou cenou Štýrska, kterou pak vyhrál jako už druhý letošní závod formule 1. To by bylo pěkné, kdyby pan veltmajstr nechtěl mistrovat celou formuli. Celkem pochopitelně s ním poklekl i kolega Valtteri Bottas v čele se všemi mechaniky svého týmu. Asi jim nic jiného nezbývalo. Ale klečeli i další účastníci závodu. Kromě čtyř. Hříšníci měli na sobě alespoň triko "Konec rasismu". Čtyři další piloti raději na onu šaškárnu nedorazili.

Jak bylo na Měsíci

Tyhle prázdniny si skvěle užívám. V pondělí jsem se byl na Ďáblické hvězdárně podívat na kometu Neowise, a teď v úterý navečer, jsem se vrátil z Planetária v Královské oboře. A tam jsem byl na Měsíci. Přistál jsem na něm v lunárním modulu, fakticky jsem tedy vlezl do jeho modelu 1:1, který před budovou Planetária už rok stojí. Stojí tam právě rok, protože byl instalován k 50. výročí letu Apolla 11 k Měsíci, a to odstartovalo 16. července 1969. Někteří z nás si to ještě pamatují.

Konečně jsem se do toho Lunar Excursion Module nasoukal. A to společně se synkem, od kterého jsem tento zážitek dostal před časem ku svátku. (No on měl vlastně taky stejný svátek, tak jsme si dárku užili oba). Lunárnímu modulu Apolla budeme my, kteří se ještě pamatujeme na památné plány i nadále říkat LEM, ačkoli byl později přejmenován jen na LM, aby se ušetřilo písmenko a aby taky jistý nejmenovaný polský spisovatel sci-fi nebyl zbytečně pyšný.

Slavnostní neotevření

Výstava německých Čech

Grandhotel Zlatý Lev v Liberci otevřelo slavnostně Samo Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo František Josef I. Hraniční přechod mezi NDR a ČSSR zase slavnostně otevřeli soudruh první tajemník ÚV KSČ a pan prezident republiky Antonín Novotný s chotí. Nebo ne?

Pokud dobře počítám, byl Franz Josef v Liberci celkem třikrát. Při své první návštěvě tohoto „hlavního města německých Čech“ po prusko-rakouské válce v roce 1866 se rozhlížel po svém českém království od Hradce Králové, přes Prahu a Turnov až do Liberce po válečných škodách, aby věděl, kam se mají směřovat dotace na obnovu. Podruhé dorazil v září 1891, kdy na něj spáchali pravděpodobně místní anarchisté atentát. Tedy pokusili se. Podminovali železniční viadukt v Horním Růžodole, avšak nálož vybuchla předčasně ještě v noci, když  císařpanský vlak nocoval v Turnově. Franz Josef se tenkrát strašně rozzlobil. A křičel, že do Liberce pojede, kdyby to mělo být místo po kolejích po prknech! No, hlavně že ne na prkně. Nakonec koleje zasaženy nebyly, jenom byla mírně poškozena nosná zeď. A ještě před císařem pustili na trať těžký nákladní vlak, aby se ujistili, že viadukt vydrží. No vydržel, až do dneška.

Jak značky nevedou

Tohle není povídání o místech, kam značky nevedou,  jak v několika svých knížkách popsala už poutnice nejen českou krajinou a historií spisovatelka Ivana Mudrová. Ale ony někam značky vedou, leč nedovedou, protože jsou třeba namalované na mapě, nikoliv však v terénu. Sami to znáte: Bujaře si kráčíte po jasně dané turistické cestě, kde jsou snad každý druhý strom, kámen nebo lampa veřejného osvětlení označeny červenou, zelenou, modrou nebo žlutou značkou a najednou nic. Vstupujete do značkyprostého prostoru, obvykle v místech, kde byste tu značku právě potřebovali, a ona se objeví efektivní nula. V lepším případě se vám značka znovuobjeví po několika kilometrech, často jde však, i když má značky stejnou barvu, o jinou trasu. Nicméně na mapě se zachytíte, neb máte orientační bod.

Podivu hodné setkání

Dostal jsem pozvánku na udílení Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Tedy ne jako laureát, ale jako host slavnostního vyhlášení této ceny, pojmenované po slovutném spisovateli a nakladateli, zakladateli novodobé české žurnalistiky. Díky jeho České expedici mluvíme dnes česky. A díky ní také zemřel v chudobinci... Cenu uděluje Asociace nezávislých médií. Nelustroval jsem ji po internetech, ale protože pozvánka přišla od pana Gustava Murína už počtvrté, tak jsem se na ono setkání vydal. Vzal jsem to jako vhodné podujatie v této mezikoronové době.

Trump, maso a sex

Poctivý americký prezident, levné německé maso a pobuřující, odpudivé obcování v autě OSN.

Poctivý americký prezident

Americká rozvědka už nejméně měsíc ví, že ruské vojenské tajné služby nabízejí Tálibánu odměny za zabité americké vojáky v Afghánistánu. Přesněji: Spojené státy prý „dospěly k přesvědčení“, že je tomu tak. Tato zpráva koluje médii od pátku, kdy ji zveřejnil New York Times. S touto informací byl prý seznámen prezident Trump a o problému koncem března diskutovala Národní bezpečnostní rada Bílého domu při meziresortním zasedání. Napsal NYT.

Křížovkář a hádankář

Když jsem byl malej, dostal jsem knížku, která se tak jmenovala. Nebo možná trošku jinak. Byla plná hádanek a křížovek, roháčků a čtvercovek, doplňovaček a osmisměrek, hřebenovek a rámcovek a rébusů a dalších hádanek. A návodů, jak je luštit. Některé jsem si oblíbil více, jiné méně. Jiné vůbec. Některé rád luštím dodnes.

Popírači a rouškomilové

Úsměv, prosím!

Vážení přátelé, ano, i v době která celý národ, včetně naturalizovaných cizinců, semkla v jeden šik, se ty šiky často přešikovaly. A vznikaly různé skupiny a podskupiny. Jednou ze skupin byli ti, kteří zemřeli, "protože stejně měli zemřít". Do této skupiny nepatří ani autor, ani jeho čtenáři. Ale někteří ze čtenářů patrně zažili nějaké úmrtí v rodině, které nějak přímo či zprostředkovaně s koronavirem souviselo, těm patří upřímná soustrast.

Naopak pohrdání patří těm, kteří onu výšeuvedenou frázi používali. A nejen proto, že autor patří do té stejné ztracené skupiny ať už kvůli věku či kvůli chronickým potížím, které eliminuje pravidelným požíváním lékův. Takže jsem v chemické rovnováze, která avšak může být narušena výpadkem výroby či distribuce léků, které se Evropa i Amerika rozhodly nechat vyrábět v bratrské Číně. Během nedávné karantény jsem se nebál o sebe ani o své blízké, bál jsem se o klienty (dříve chovance ústavů národní zdravotní a sociální péče), různých Domovů slunného podzimu, kde tedy sídlí senioři (dříve přestárlí).  A způsob (ne)distribuce ochranných pomůcek, jaký se na ně aplikoval, byl nejdříve děsivý, protože prakticky žádný!

Ztracené klíče

Taky jste už někdy jistě ztratili klíče. Já jednou v lese na houbách. Klíče od auta. Taky jsem ztratil v ječmeni mobil, ale mobil lze dohledat jiným mobilem – když ho má někdo blízký a když s ním projdete trasu znova dříve, než se mu vybije baterka. Ty klíče od auta jsem ztratil asi před dvaceti lety, když ještě mobily nebyly, alespoň ne v naší domácnosti. V tom autě jsem si nechal i peněženku se všemi penězi a doklady, abych je náhodou v lese neztratil. Tíživou situaci jsem vyřešil tím, že jsem šel do lesa – na klíče. Pustil jsem nohy na volnoběh a ony mne asi po sto metrech ke klíčům automaticky dovedly.


Častější než definitivní ztráta je klíčův založení. Klíče patří na své místo, to přece každý ví. Zejména matky a manželky. Ku stáru vám to poradí dokonce i potomci. Vy to víte taky, avšak někdy je těch „svých míst“ tolik, že se na nějaké snadno zapomene. Jak už jsem byl dříve konstatoval, když vyjdu ven v kapsáčích a vestičce, mám na sobě pětadvacet kapes a kapsiček (nepočítaje tu v trenýrkách).

Najít si své místo

Tentokrát to nebude o "svých místech" , na kterých by měl člověk najít pohřešované předměty, leč o místech, kde by měl hledat houby. Každý houbař taková svá místa má. A někdy na nich najde houbu spíše, než když doma hledá klíče/ peněženku/ řidičák. Takové jedno místečko jsem měl v lese na začátku Českého krasu, vybrané proto, že k němu mám jen patnáct kilásků daleko.

Produkty doby

Indoevropský rasista Gándhí

Churchill a Ghandí rasisti, Napoleon a Kolumbus vrazi!

25. května 2020 zaklekl v americkém Minneapolisu bílý policajt Chavin černocha Floyda, který předtím v trafice za cigára platil padělanou dvackou. Floyd byl podezřelý, že v autě má další padělané peníze. Zakleknutí ovšem trvalo nepřiměřeně dlouho a policajt tak podezřelého udusil. A nechal se přitom natočit. To hovado se v tom snad vyžívalo. Teď čelí obžalobě z vraždy s přitěžujícími okolnostmi. Není to poprvé, a asi ani naposledy, kdy policajt zabil „sprostého podezřelého“. V USA mají ovšem v tomto silnou tradici. Ročně zabijí policajti při výkonu služby tisíc podezřelých. A podezřelí zase zabijou stovku policajtů.