Vzestup Donalda Trumpa

V USA už probíhají prezidentské volby, v nichž má současný prezident Donald J. Trump slušnou šanci nevyhrát. Připomeňme si jeho nástup do funkce v ohlasech, které jsme nalezli v Deníčku Moby Dicka. Moby si dělal z Kačera Donalda legraci, ale postupně ho plnilo hrůzou, jak nepoctivě o tomto politikovi a jeho činech informovala levičácky zmagořená média.
================================

Čtvrtek 7. října 2010

"Nemůžu vystát, co se děje s touto zemí." (Donald Trump, US miliardář a možný prezidentský kandidát pro volby v roce 2012.)
Konec světa se blíží!

Sedím doma na prdeli

V pátek jsem tu na virus doporučoval kolo. A hořekoval, že cykloservisy musí mít zavříno. Protože jsem ve výjimkách Á až Zet nenašel, že by opravny kol mohly mít otevříno. Čtenář V. Šedivý si to nemyslí, protože v houštině výjimek našel tuto: pro "provozovny poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích" a pro "prodejny náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím".

Kolo na virus!

Co zůstalo otevřeno

Češi jsou prý smějícími se bestiemi, neposlušnými občany, Švejky a zneužívači zákonů a platných pravidel. Tak třeba někteří podvodníci obešli zákaz volného pohybu osob tím, že jdou na chlastačku k sousedům pod rouškou  "sousedské výpomoci", tedy v rámci výjimky, která jest dovolena. Někteří naši spoluobčané jsou tak blbí, že jsou schopni jít na demošku proti koronaviru. Ale mnozí by možná i rádi dodržovali rozličné pokyny - kdyby jich nebylo tolik, a kdyby v nich nebylo tolik výjimek! Tak co platí?

Frontové boje

Ale musí se na ouřad fakt se vším chodit osobně?

Doba koronavirová přinesla mnohá omezení, mezi ně patří i omezení otevírací doby ouřadů. Pražský magistrát vyhlásil za doby ouřední pondělí od 8 do 13 hodin a středu od 13 do 18 hodin. Už toto pondělí stála na Pankráci před registrem vozidel fronta zvící (dle krvežíznivých médií) 1.500 řidičů a majitelů aut. Fronta se táhla "až od metra", což je 300 metrů, čili mohla obsahovat tak 300 občanů. Nicméně stálo se v ní dlouho a mezi mnoha lidmi, byla tak zvýšena pravděpodobnost, že v ní někdo chytne koronu. V sychravém počasí pak spíše rýmu. Naštěstí zde zatím nedošlo ke strkanicím, jako při jarní uzávěře, kdy musela zasahovat policie. 

Nezvedejmež frňák

 NOSME ROUŠKY DOBŘE!

V podnělí jsem byl u svého očaře, aby se mi podíval na sítnici. V rámci mé kompenzované cukrovky tak činím každý rok, letos jsem si to trochu prodloužil, neb jsem se objednal až v srpnu. Očař měl narvanou čekárnu. Byl jsem sice objednán na určitý termín, nicméně rozkapávání vždy aspoň hodinu trvá. Vzal jsem si proto s sebou respirátor. Ještě před týdnem jsem byl negativí a za tu dobu jsem nekonal žádných rizikových aktivit, i kurz fotografování teď vedeme distančně. Předpokládám tedy statisticky za méně pravděpodobné, že někoho nakazím, než že někdo nakazí mě. „Moje rouška chrání tebe“, avšak „můj respirátor chrání mě“. Usadil jsem se v rámci možností poněkud stranou, za stoupačku, jež mne oddělovala od dvou dívek mého věku (65+). A učinil jsem dobře!

Čisté svědomí pana premiéra

Babička, která měla mrtvici, umřela "s covidem"...

Z otázky redaktorky ČT Izabely Niepřejové ve 22:21 na pondělní noční tiskové konferenci vlády po vyhlášení nouzového stavu. Obrací se na premiéra vlády Andreje Babiše: "Dnes přesáhl počet mrtvých tisícovku. Druhá vlna koronaviru nás zastihla v podstatě nepřipravené. Vy jste na jaře řekl, že přijímáte plnou politickou odpovědnost za krizová opatření, později, že rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, pak byly ty peripetie z rouškami... Zajímá mne váš aktuální názor, jestli jste to nepodcenil, protože lidé ztrácejí důvěru ve vámi vyhlašovaná opatření."

Kdo poletí na Mars?

Současné běsnění kolem rovnoprávnosti všech ras a pohlaví si našlo novou oběť, a to vyhlašování filmových Oskarů. Bude se prý dělat statistika herců, produkčních, kameramanů, kostymérů a jánevímjakých kategorií, ve kterých bude muset být zastoupen patřičný počet různorodých kast - aby byl film vůbec připuštěn k hodnocení! Tohle trotlovství má přitom své hluboké kořeny. Pamatuju se, jak už v osmdesátkách se vymýšlelo, jak vybrat posádku na Mars. Tedy kdo z celého lidského společenství se má účastnit, aby to bylo pro všechny spravedlivé. 

Když jsem před patnácti lety psal svůj sci-fi román Zapomeňte na Mars (vyšlo roku 2006 v Tritonu), dělal jsem si z toho legraci: 

Můj senátor

Napsal mi můj senátor. Před prvním kolem voleb do Senátu Parlamentu České republiky jsem v kastlíku našel jeho dopis letákovitého charakteru, ačkoli na dvířkách kastlíku jest čitelně a jasně deklarováno, že letáků nechci vhazovati. Nicméně tuto politickou reklamu jsem bedlivě prostudoval. Když už v letošních krajských volbách městokraj Praha svou vládu nevolí, dostalo se Jihozápadnímu Městu (nově Praze 13, staře Stodůlkám) po šesti letech té cti, že můžeme přistoupit k tomuto svátku demokracie – společně s Prahou 5.

Kašlu na to!

Jsem typický případ koronaviru bez příznaků

Takhle nějak před dvaceti lety jsem začal kašlat. Či po-kašlávat. Ne stále, ale když ano, je to nepříjemné. Během let jsem prošel mnohými vyšetřeními. Tuberu nemám. Plíce jsou v pořádku. Astma nehrozí. Nakonec jsme se s paní zubařkou shodli na tom, že za mé špatné zuby – a následně i za kašel – může reflux, totiž nedokonalé uzavření žaludku směrem odshora. Od paní obvoďačky jsem dostal patřičné prášky a kašel se téměř zcela utlumil.