VRTošiví Motoristé. A co Babiš?

Zatímco si dosluhující vláda Petra Fialy na Strakovce i na ministerstvech skládá své cajky do krabic od banánů, skládá se vláda pověřeného premiéra Andreje Babiše do konečného celku. Kolem konkrétních jmen ministrů se snaží nová koalice vytvářet kouřovou clonu, jednotlivá ministerstva jsou však již přidělena. A to přímo v koaliční smlouvě, kterou zástupci hnutí ANO 2011, Svobody a přímé demokracie a Motoristů sobě podepsali již 3. listopadu tr. Zatímco se hlavní pozornost médií item veřejnosti rozvíjí kolem resortu zahraničí, chci se dnes zmínit o příliš nezmiňovaném resortu dopravy, který byl svěřen do péče SPD. I s příštím osudem Vysokorychlostních tratí (VRT).

Šetři, top elektřinou!

Pokud chcete zachránit svět před globální klimatickou katastrofou, pak jezděte elektromobily a topte elektřinou. Alespoň tak jsem to pochopil z vyjádření mladého teoretického fyzika Ondráše Přibyly, zakladatele a ředitele projektu Fakta o klimatu, které mj. byl učinil v rámci svého rozhovoru pro Českou televizi. Koukal jsem se ve čtvrtek ráno při snídani na Čtyřiadvacítku a dověděl se věci, kterých bych se jako pouhý praktický fyzik nedověděl.

Jak je v Jizerkách

Mokro. V Jizerkách je mokro. 
Když jsem vedl přítelkyni Karlu od sedla Holubníku na Holubník (1071 metrů nad mořem), pak byla cesta jedna kaluž. Tolik vody jsem tu za sedmdesát let neviděl! Přišli jsme k rozcestíčku, od kterého se hřebenovka zvedá vzhůru. Utěšoval jsem Karlu, že teď už tam kaluže nebudou, když půjdeme nahoru do definovaného svahu. 
"Jak, nahoru?! Kam nahoru!?" zděsila se Karla (jako již tolikrát). Ale (jako již tolikrát) přijala mé rámě a šli i dál po rovince - teda nakloněné rovince. Mno, tak kaluže tam byly, a potok ještě navíc. Ale stejně jsme se na Holubník i skrzevá bláto a kaluže vyšplhali!

Santorini? Santorini!

Santorini? Ty jsi se zbláznil! Víš, jaký je tam nával turistů? Slyšel jsem potom, co jsem si zakoupil zájezd na tento řecký ostrov. Ale už jsem zaplatil zálohu a nechtěl jsem o její část přijít. A chtěl jsem se letos dostat hlavně do teplého moře. A podívat se do kaldery zaplavené sopky. Západ slunce, za kterým se na ostrov jezdí, mě až tak nezajímal. A když jsem se podíval do mapy, tak jsem se - navzdory televiznímu, novinovému a přátelskému varování uklidnil.

Vzpomínky na povodeň

Příjemný večer na Nové Louce

Obětí na životech mohlo být mnohem více, kdyby zejména hasiči, vojáci a četníci nekonali činy vpravdě hrdinské. 

 
Kdyby v roce 1897 existovaly meteorologické družice, mohly by jejich televizní oči sledovat mohutný vír rozsáhlé tlakové níže, otáčející se proti směru hodinových ručiček. Jeho střed se 29. července onoho tragického roku nacházel nad jizerskohorskou Novou Loukou. Od počátku měsíce zde již napršelo něco kolem 300 mm vody.

Několik stručných rad k jízdě v území ohroženém povodní

Když už musíte vyjet, pak používejte významné komunikace - většinou jsou lépe udržované a nehrozí, že by si vás v případě nouze nikdo nevšiml.

Nejezděte po různých "zkratkách" a vůbec ne tam, kde to moc neznáte. Při záplavách větších území si málokdo uvědomí, kde všude mohou auta uváznout.

Věřte místním - když nějakou cestu nepovažují za spolehlivou, nejezděte jí.

Nevěřte místním - asi se jedná o největší povodeň poslední doby a ten spolehlivý můstek, který vypadá tak chatrně, ale hodně vydrží, nemusí být tak spolehlivý.

Masaryků les

Opouštíme horu Keren Karmel, aneb starozákonní Muchraku. Po lesní silnici 672 se vracíme na šestku, po které pokračujeme původním severovýchodním směrem kolem téměř bájného, avšak zde konkrétního města Megida. Přejíždíme ploché dno údolí Jezreel, místo, kde proběhly mnohé historické bitvy a jež bylo vybráno za kulisy úplně poslední bitvy, totiž Armagedonu. Dálnice číslo šest je už nahrazena hlavní silnicí ("major road") 77 a kloní se k východu, kde na nás nad jezerem Kineret očekává náš první hotel s prvním spánkem v Izraeli. Byli bychom tam už za půlhodinu, ale máme před sebou ještě nějaký postupný cíl. 

Dobrý soused Rusko

A jeho dobré úmysly. Jak se v zrcadle Deníčku Moby Dicka projevovaly na podzim roku 2013 nejen ve vztahu k jaderným ambicím Íránu:

Inventura

Neznámé nebezpečí může číhat i na chodníku

Dnes pokračuji v reprintu své čtyři roky staré úvahy na téma "Jaké bude 3. tisíciletí?". Posledně jsem se zabýval nejasnou předpovědí vývoje světového podnebí, na kterém nejvíce záleží naše budoucnost. Nyní se podívejme, jak vypadala šamanská inventura hrozeb konce minulého tisíciletí v lednu 1997:

Jaké bude třetí tisíciletí?

Planetární exploze

Nebude. Tedy – už začalo, ale předpokládám, že neskončí.

Před čtvrstoletím jsem poprvé vstoupil na stránky tehdy ještě ani ne ročního Neviditelného psa (vlastně Neviditelného štěněte), byv inspirován konzervativní úvahou Ondřeje Neffa „Jaké bude jedenadvacáté století“. S Ondřejovou úvahou jsem tehdy zuřivě nesouhlasil – až na pár jiskřivých postřehů. A vskutku, dnes nestavíme na Měsíci pevnosti, lidé dosud nepřistáli na Marsu. Avšak aspoň něco se z Astonových teoretických předpokladů splňuje: Padají nové železné opony. A vzniká nová, Astonem předpovězená „železná opona“, či spíše nerovnost: „Vzdělání se stane zábavou pro ty, kteří ho budou schopni. Vznikne sociální nerovnost nového druhu, nerovnost mezi aktivními a pasivními lidmi.“ Je to tak! Protože lidé, líní myslet, už zase nadávají druhé skupině do „inteligentů“. (Ale je jich nějak moc.)

Proč skuhráme

Kolega Marek Hudema má na dnešní (páteční) titulní stránce tištěných Lidovek sloupek, věnovaný výročí republiky, jenž nese k optimizmu vyzývající titulek Neskuhrejme. Jsme na tom totiž „tak dobře, jako jsme většinou nebyli“. Přesto skuhráme. Proč?

***

Náš zelený úděl

aneb proč jsme zakázaly žárovky

Na začátek musíme sebekriticky přiznat, že jsme se ke své planetě, rodné máti, nechovaly zodpovědně. Tedy my, jako lidstvo. Přesněji my, jakožto koloniální velmoci, které vývozem imperialismu a takzvané demokracie ničily přirozená společenství v ochraně planety mnohem vyspělejších přírodních národů. Ale to teď ve společném evropském úsilí, podporovaném novou progresivní vládou USA, napravíme. Nedopustíme, aby po nás v Evropě zůstala jediná uhlíková stopa! Evropská komise v roce 2019 vydala Sdělení Evropské komise, pojmenované "European Green Deal". Tento komplexní dokument pro příští třicetiletku podrobně popisuje potřebné politiky a opatření k dosažení cíle klimatické neutrality EU do r. 2050. Jinak se nám totiž nepodaří dodržet smělý plán nedopustit oteplení zemské atmosféry do konce století o více než 1,5 Kelvina. Rovněž tak by mohla hladina světového oceánu stoupnout za osmdesát let o více než 9 mm. Toto my, Evropské komise, nedopustíme!

Úspěchy Donalda Trumpa

Když Donald Trump nastupoval do svého prezidentského úřadu, působil jako ješitný, sebestředný, narcistický nadsamec se závažnými poruchami chování, které naznačovaly až duševní poruchu. Možná i proto si ho tenkrát Američani zvolili. Jejich věc! Ale určitě si ho z tohoto důvodu nevolili dnes. Donald během svého úřadování totiž dosáhl jistých úspěchů, které (nejen) americká média nechtěla uznat. Co se týče vnitropolitického života v USA, právě teď svým občanům Trump splácí účet, a není na tom tak zle, jak vypovídaly předvolební průzkumy, v nichž se zjevně nepřiznávali Donaldovi voliči.

Vzestup Donalda Trumpa

V USA už probíhají prezidentské volby, v nichž má současný prezident Donald J. Trump slušnou šanci nevyhrát. Připomeňme si jeho nástup do funkce v ohlasech, které jsme nalezli v Deníčku Moby Dicka. Moby si dělal z Kačera Donalda legraci, ale postupně ho plnilo hrůzou, jak nepoctivě o tomto politikovi a jeho činech informovala levičácky zmagořená média.
================================

Čtvrtek 7. října 2010

"Nemůžu vystát, co se děje s touto zemí." (Donald Trump, US miliardář a možný prezidentský kandidát pro volby v roce 2012.)
Konec světa se blíží!

Elektrorealita

aneb Proč potřebujeme elektroauta

Počítají producenti práce elektrické se zaváděním elektromobility?  Dosud platná Státní energetická koncepce z roku 2015 ne. A proč by taky měla???

Elektrodebilita na druhou

Lidé, počítejte!

Budeme jezdit na elektřinu z přídělu? Nebo z nafty? Nebo z plynu? Nebo na dřevoplyn?

***

O těch elektromobilních mýtech

Jde při násilném zavádění elektromobility především o ekologii, nebo o kšeft? O technický rozvoj, nebo ideologii? O ekonomii, nebo ekonomickou sebevraždu? O debilitu – nebo o vyčůranost? Anebo jsme v zajetí mýtů?
***

K mému minulému článku o elektrodebilitě se strhla poměrně fundovaná debata, ve které se zájemce mohl dovědět spoustu informací o problematice automobilů na elektrický pohon. Jen mírně přitom zaznělo varování před požáry elektroaut. Diskuse o tom byla zahájena provokativní otázkou čtenáře O. Rychlíka, jenž se ptal:  „Jak a kdo bude řešit hromadnou havárii 20 elektroaut na D1, z nichž bude 15 hořet?“

Kontroval mu  M. Šejna, který upozornil na to, že podobné věci se dějí i v případě aut s pohony na fosilní paliva: „Při poslední autohavárii na D1 dvou dieslovych aut uhořel jeden řidič. Pohonné hmoty jsou totiž mimořádně silné hořlaviny. Takže s tím rizikem požáru se nic nezmění.“

O té elektrodebilitě

Rok 2030 se blíží, a s ním i plánovaný zákaz prodeje (a potažmo provozu) spalovacích motorů v Německu. Hurá! Ke stejnému kroku se chystá k roku 2040 i Francie s Velkou Británií. Hurá, hurá! Nejpokrokovější stát v tomto směru je Norsko, kde už nyní se vozový park skládá z 50 % z elektromobilů a hybridů. Norsko se rozhodlo zatočit se spalovacími motory (a hybridy) už v roce 2025. Třikrát hurá!

Sucho a teplíčko

I dnes se vedou spory, jestli bylo během pluviálu sušeji nebo mokřeji než dnes, jestli vlastně existuje globální oteplení a osušení. Nicméně můžeme každý ze své zkušenosti pozorovat, že nesporně existuje sucho a teplo lokální. Kvůli globálním změnám podnebí se na summýše slétají různí guruové, zlodějští dobrodinci, zkrachovalí politici a Zelení Khmérové. A tam slibují, kolik set miliard dolarů ročně věnují na ekologii nedůvěryhodným tyranům a lidožroutským panovníkům v darebáckých zemích. A pak jim naštěstí nezaplatí.


Proti lokálním nepříznivým změnám se zato může postavit i každá firma, i malá architektonická kancelář, dokonce i jedinec. Jak už v roce 1974 dokázala akce Brontosarus. (Hnutí Brontosaurus funguje dodnes.) Anebo architekti při přípravě a hlavně realizaci mého téměř rodného Jihozápadního města (dnes fádní Praha 13, katastr Stodůlky). Od začátku se počítalo s rozsáhlou výsadbou stromů, a dnes máme uvnitř rondelů vzrostlé aleje a doslova za humny Centrální park. Jeho zárodek v revitalizované Panské zahradě ve starých Stodůlkách vznikl už kolem roku 1985, kdy jsme se sem s rodinkou nastěhovali.

Sucho, sucho

To není Haná, ještě. To je Negevská poušť, zatím.

Když jsem byl malý, tedy začátkem zlatých šedesátek, tak nám soudružka učitelka vykládala, že dříve, když nám vládli kapitalisti, tak ti nám zničili lesy. Vykáceli totiž dřívější dřeviny, buky, duby, jasany, a kvůli zisku nechali všude zasadit jen smrky. Smrky rostou rychle a rovně a jsou z nich rovná prkna a hanebný zisk. Smrkové monokultury jsou ale špatné, podívejte se na vývraty na Jelení stráni nad Jizerkou. Byl jsem rozhořčen se soudružkou učitelkou, ale bylo mi trochu podezřelé, že soudruzi lesníci na místě vývratů sázejí zase - smrky!