Dávný bojkot internetu a současná stávka ČT

Bylo, nebylo. Psal se rok 1998 a Internet byl dva roky poté, co se v Česku otevřel široké veřejnosti, v plenkách. Naše rodinka si ho pořídila už na Vánoce 1997 v rámci jakési zdarmé akce, ale nával dychtivců byl na síti tak masivní, že jsme ho mohli sotva ochutnat. Pak jsme si ho koupili a za připojení poskytovali poskytovateli 600 Kč měsíčně. Žili jsme, byli jsme na "vytáčeném připojení": Na pevné telefonní lince jsme měli připojen modem, a když jsme si ho pustili, tak se po asi půlminutovém "spískávání" připojil na Internet. A za dobu připojení jsme platili nesmyslné částky monopolnímu SPT Telecom, kolem tisícovky. (A platy byly kolem 10 tisíc!) Jo, bývaly to doby, kdy telefony, a tím pádem i tehdejší "Správa pošt a Telekomunikací" držela palec na tepně sítě sítí.

Významné životní jubileum

To mne dostihlo. Ani jsem netušil, že by mohlo být "významné", dokud mi nenapsala moje banka. Dostal jsem od ní blahopřejný mail. Čekal jsem, že tedy od ní obdržím nějaký  dárek. A co? A nic. Ani hrneček! 

"Vážený pane, Vaše významné životní jubileum je pro mne milou příležitostí upřímně Vám blahopřát. Starosta Městské části Praha 13." A nečitelný podpis. Poslali mi z odboru občansko - správního naší radnice dokonce papírové blahopřání. A?

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Konec kurvítek*?

V loňském dubnu schválil Evropský parlament zákaz kurvítek ("kazítek"). V letošním květnu se konečně i české ministerstvo průmyslu a obchodu dopracovalo k tomu, aby příslušnou novelu zákona o ochraně spotřebitele poslalo do připomínkového řízení. Novelu je třeba přijmout do příštího září, ale ta bude muset být přijata až příštím parlamentem a příští vládou, protože teď se to už evidentně nestihne.

Zdravotní šmejdi na telefonu

Psal jsem tady už letos na jaře, jak šmejdi rejdí na inzertních stránkách nejčtenějšího deníku Metro. Tam stále nabízejí například prodloužení pánského pohlavního údu až o 9 cm. Zdarma*! (*Prvních 100 ks.) Podotkl k tomu jeden z diskutujících: "Jsou to podvodníci! Použil jsem dvojí balení a - co si teď mám počít s 35cm údem??"

Tříska ve Vlnách

Tak jsem se konečně dostal na ten tolik vychvalovaný film Vlny, který bude reprezentovat českou kinematografii na Oscarech. Jo, bylo to dobrý, ale mělo to třísku. A dobrý to bylo, protože to zobrazilo realitu, i když poněkud surrealisticky.

Pachutě z oslav TV NOVA

TV NOVA oslavila 4. února 30 let od fenomenálního začátku svého vysílání. Samozřejmě k tomu měla své pořady, včetně těch vzpomínkových. Vzpomněla si i Česká televize v nedělním publicistickém pořadu Newsroom, který se zabývá právě médii. Ani jeho redaktorka neopomněla popřát všechno nejlepší "na druhý břeh Vltavy". Což považuji za profesionální. (Za neprofesionální a blbé naopak považuju nejmenování televizních konkurentů, když herecký host nemůže v nějakém kecacím pořadu prozradit jméno konkurenční stanice, ani jejího seriálu, v němž vystupuje jako důležitá persona.) To bylo pěkné. 

Zničit pacholka Železného!

Pro nepamětníky zde reprízuji k 30. výročí TV NOVA původní psí článek z roku 2001: 

Na Zelený čtvrtek 2001 ekonomická kontrarozvědka "zatkla", "předvedla k výslechu", "požádala o podání vyjádření" (nehodící se škrtni) mediálního mága Vladimíra Železného. Trvalo to 10 hodin, přičemž první tři hodiny bez přítomnosti právníka. Policejní vyšetřovatel vznesl obvinění z trestného činu poškozování věřitele. Věřitelem je firma CME, které má Železný podle mezinárodní arbitráže vrátit 27 milionů dolarů, z čehož se snaží vyvléknout pomocí vydání podezřelé směnky pofiderní lichtenštejnské nadace Astrona Foundation.

Konec Míru v Izraeli?

Meta je výjimečně nešikovná, když ji dokážou hackeři tak věrohodně napodobit - a ona nedovede své uživatele ani ochránit, ale ani informovat o nebezpečí.

V Izraeli je sice aktuálně válka, ale je to jenom jisté pravidelně se opakující období mezi jinými pravidelnými obdobími míru. Zmiňuji se o tom i ve své knížce s fantaskním názvem Mír v Izraeli, která vyšla v roce 2015. Do ní jsem sesbíral články, které jsem do Neviditelného psa napsal o svých návštěvách Erec Jisrael, Země Izraelské v letech 2006, 2009 a 2014. Nakladatel Beletris k její propagaci zřídil i účet na (tehdejším) Facebooku. Nakladatel zkrachoval, ale účet mi jako autorovi zůstal k dispozici. Sdílel jsem zde později i další psí články z dalších návštěv Izraele z let 2016, 2017 a pokračuji v tom aktuálně i s články z prvního říjnového týdne loňského roku. 

7. prosince loňského roku mi na tento účet přišla anglicky psaná zpráva, kterou zde nebudu reprodukovat, ale hned druhý den jsem na ni odvětil. Konkrétně tedy na obligátní otázku, která se nám po otevření stránky už tradičně zjevuje: "Co se vám honí hlavou?"

Nový rok: zase pozdě

Kdy nastal Nový rok 2024? To je různé podle časových pásem. U nás v Čechách to bylo tuhle neděli přesně o půlnoci středoevropského času. Jenže to je nepřesné. "Nedělní půlnoc" se jen tak říká, protože půlnoc každého dne je ve skutečnosti už začátkem dalšího kalendářního dne. Čas 24:00 prostě není v rozpisu hodin, leda tak v anglosaských zemích, kde je to 12 AM. (Ovšem tam mají ještě dokonce čas 12:59 AM, což je našich 0:59.) Půlnoc však z astronomického hlediska neexistuje, časem 0:00:00 začíná nový den a jeho první vteřina. 

Potíže se jménem

aneb háček navíc

Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít potíže s tak obyčejným jménem, jako mám. Tedy přesněji s příjmením. Ale potíže začaly už v pradávném dávnu, tak pradávném, že pošta ještě nosila až do bytu telegramy, které se tak dostávaly k adresátovi do dvou hodin od odeslání. Telegramy letěly pomocí morseovky, a ta nemá diakritiku, proto přičiňovaly přičinlivé poštovní úřednice nad koncové céčko našeho jména ještě háček: Kovanič.

Hoden jest dělník mzdy své

Hoden jest dělník odpočinku svého, napsal jsem tady minule. Fakt ale je, že pokud chce nějaké peníze navíc, aby si krom běžného živo bytí mohl pořídit dnes třeba hypotéku, dříve například automobil, nebo aby vybavit dítě do školy, tak v době svého plánovaného odpočinku maká. To se týká nejen lékařů, ale i třeba strojvůdců - tam ještě s fatálnějšími možnými důsledky. Doktor totiž uřízne jenom jednu špatnou nohu... 

Pošta Česká, chcípající

Říká se, že když kobyla chcípá, pak nejvíce kopne. Teď mě kopla, tak já si do ní taky kopnu, a to hned dvakrát. Poprvé napůl nespravedlivě:

Jak ve čtvrtečním Magazínu MfD luštím křížovky, tak občas e-mailem posílám vyplněné tajenky na adresu redakce s důvěrou, že bych mohl vyhrát nějakou hodnotnou knihu. Křížovky luštím pravidelně, tajenky však většinou neposílám, protože většinou jde o romantické romány, psané neumělou inteligencí. Anebo zbytečně kruté severské krimi. Ale minulý týden vypadala kniha kvalitně (Místa, která navštívil Jára Cimrman), pročež jsem tajenku zaslal, a vida, ve středu mi přišla esemeska, že jsem vyhrál onu ždanou cenu! A že ji budu zejtra mít, protože knihu předávají České poště.

Aj vaj.

Jak jsme byli blbí

Johnson si drbe hlavu

Na můj minulý článek o začátku Pražského jara Co všechno jsme nevěděli v roce 1968 mi (mj.) přišly výtky: 

"Nevěděly to v roce 1968 jen děti, mezi které jste tehdy patřil" (pardon, bylo mi šestnáct, sedmnáct) a "Západ o tom věděl už týden". Západ věděl houby houbičky, stejně tak jako my. Američané měli své starosti s válkou ve Vietnamu a Francouzi a Italové se studentskými protesty. "Kremlologové" samozřejmě postřehli, že se československý (marný) pokus o reformu socialismu (komunismu) vůbec nelíbí v Kremlu, a také to, že v NDR probíhá rozsáhlé vojenské cvičení Sovětské armády. Západ jinak věděl konkrétně velký kulový. V květnu 1968 sice varovala US prezidenta Lyndona Johnsona CIA, že "československo-sovětské vztahy jsou v krizi" a začátkem srpna konstatovala, že "Sověti vytvořili velmi silné vojenské uskupení, které soustředili v blízkosti československých hranic". Ozbrojenou intervenci však CIA označila za „nepravděpodobnou, nelze ji však vyloučit“. (Viz článek Davida Hertla na irozhlasu.)

Ubohá pošto bledá!

Už jsem tady o České poště nedávno párkrát psal (odkazy viz pod článkem) a dneska s tím snad na čas skoncuju. Na začátek musím ubezpečit své komentátory, že i když jsem dědek, tak novodobé technologie samozřejmě používám a využívám. Avšak jen přiměřeně, protože si nerozumím s dotykovými obrazovkami a neergonomickým designem telefonních placiček. A elektronické schránky nejsou z mnoha důvodů sexy. Internetbanking užívám od doby, kdy byl u nás zaveden. Důchod a příležitostné honoráře mi chodí rovnou na účet. Většinu komunikace vedu přes maily, ale přece jen tak aspoň šestkrát ročně na tu poštu fyzicky zajít musím. Taky tam chodí pošta pro mého synka, kterému jsme, chudákovi, dali stejné jméno, jaké nosím já. (Naposled mu psalo ministerstvo vnitra, ačkoliv má jakožto podnikatel onu schránku povinně zřízenu.) Na papírku v kastlíku není uvedeno datum narození adresáta (proč???), to se dovím až u okýnka na poště, kde mi zásilku odmítnout předat. (Proto: Abych zbytečně ztratil čas, sebral ho jiným a zbytečně se nabudil.)

Pošta česká není hezká

Balík? To musíte na poštu! Tady máte papírek.

A ještě se nám její vedení směje do ksichtu

(Zaujatý a neobjektivní pohled uživatele)

Včera* psal Aston (opět) nevlídná slova o České poště. Už jsou pryč časy pohádkového listonoše pana Kolbaby, který pro jeden dopis putoval rok a den po světě, aby spojil dva trpící milence. Minula i doba koňských povozů, kdy se po Praze rozvážela pošta dvakrát denně a došla vždy včas. (Ještě po válce, 2. světové.) Mezitím existovala pošta komunistická, která např. prohlížela všechny zahraniční zásilky a některé i státně bezpečnostně vykrádala.

Ranní příběh

Následující článek vyšel pod názvem "Zpráva o stavu informatiky a komunikace na prahu 3. tisíciletí" v Neviditelném psu začátkem května roku 1997. Od té doby se změnilo mnohé. Už nějaký čas si užívám (ne)zaslouženého důchodu, můj tehdejší zaměstnavatel, takto jeden z našich oligopolních poskytovatelů výdobytků elektronické komunikace se již nejmenuje TELECOM, a.s. Zmizelo Přepadení na dálnici a dokonce se začala bourat i sama Ústřední telekomunikační budova na Olšanské (což poněkud ospravedlňuje opakování tohoto prehistorického textu). Neviditelně se nějakou dobu už pracuje vevnitř, zvenku se zatím bagry pustily teprve do čtyřpatrového parkovacího domu, který tam ovšem v době psaní mého článku ještě nestál. Jo - a seznam nutných průkazek se ještě rozšířil...

Pro dnešek jsem jen místo původního titulku uvedl tehdejší podtitulek. Dosti jsme se totiž posunuli za hranu 3. tisíciletí. Jinak zůstává text beze změn tak, jak jsem ho vrhl do vln internetu před neuvěřitelnými 26 lety:

Kdo platí Pavla?

Nejprve čerstvá zpráva z ortodoxní marxistické levice:  Výkonný výbor Ústředního výboru KSČM vydal 19. ledna 2023 ve svém týdeníku Naše pravda tuto výzvu:

"KSČM vyzývá své členy, příznivce i voliče, aby se zúčastnili druhého kola prezidentských voleb a volili protivládního kandidáta, tedy Andreje Babiše. Jestliže je totiž Andrej Babiš zlo, tak jeho protikandidát Petr Pavel je vyložené peklo pro Českou republiku i její občany! Pro KSČM to není volba srdcem, nýbrž volba toho, kdo z nabízené dvojice představuje menší hrozbu pro peněženky občanů a válečné běsnění!"

Ztráty a zálohy

Minulý indiánsky letní čtvrtek jsem si po poledni zase jednou vyrazil na kole. Sjel jsem Prokopáčem z rodných Lužin až pod Barrandov na starou Zbraslavskou silnici, která dnes slouží jako cyklostezka. Tam jsem se zastavil u kaple Panny Marie Bolestné, abych si sundal nátělník, byloť teplo. (Panenku bolí to, že na její kapli z bývalé prachárny, jež je vyzdobena v beuronském stylu, nějací tvorové neustále sprejují.) A tam jsem zjistil, že brašna, kterou mívám přehozenou přes nosič nad zadním kolem, zmizela. Jsem ji neupevnil, asi, nebo ani nepřehodil. Měl jsem v ní všechno.

Proč nejsi na WhatsApp?

Ona ta otázka od mého dlouholetého kamaráda v originální SMS zněla: "Proč nejsi na Whatsup?" No, třeba právě proto. Zdá se mi totiž, že různé aplikace, jimiž se zasílají zprávy, vedou k jistým nedbalostem ve vyjadřování. A to se týká nakonec i starodávné Služby krátkých textových zpráv (Short Message Service). Ale odvětil jsem rovněž esemeskou:

"Protože ho nepotřebuju." (Když mám čas, zdržuji se diakritikou.)

A dověděl jsem se: "je to samo tvoje volba. ctěl jsem ti poslat foto z vyletu do plzne"